Zprávy

4541 Chyby Stvořitele Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2023-06-06
Hluboko v lidském vědomí a podvědomí je zakořeněn stereotyp, že vyšší světelné síly jsou plné bezpodmínečné lásky a každému odpouštějí. Toto přesvědčení vzniklo především díky křesťanství. Existuje však také představa Boha, který trestá, zároveň prožívá osobní hněv a trestá svou vůlí. Takže existují všechny známé stereotypní obrazy světlých sil, oděných v bílých zářivých rouchách, často s bílými křídly za zády, a démoni mají samozřejmě vždy představu černých příšer. Je na tom všem něco pravdy? Mohou se démoni převlékat za anděly a naopak? Je pravda, že vesmír má ve svých principech bezpodmínečnou lásku ke všem, nebo odměňuje všechny činy? Kdo se může schovat za vykonavatele osudu, a kdo může principy bezpodmínečné lásky použít i vůči démonům?

V poslední době stále častěji slýcháme přesvědčení, že neexistuje dobro ani zlo a že to, co považujeme za zlo, může přinášet dobro a naopak. Je tomu skutečně tak, nebo jde o klam a jakousi falešnou moudrost, která existenci zla ospravedlňuje? Jak ve skutečnosti vypadají duchové bojovníci světla na bitevním poli? Jsou oděni do zářivých a oslnivých rouch, nebo jinak? Proč mají duchové světla v asijských kulturách takzvanou zlostnou podobu, které mnoho lidí na Západě nerozumí? Je vůbec možné bojovat s démony v podobě anděla? Proč existuje takzvané zlo a antisvět? V čem přesně spočívá největší chyba vývoje samotného vesmíru, aby by se něco takového mohlo realizovat, protože ne všechny vesmíry prochází takovým obdobím vzniku antisvěta... I když některé vesmíry toutoʺnemocíʺ také onemocní a dokonce zcela zaniknou a zmizí v zapomnění.

Bůh není samostatný vládce a stvořitelský demiurg, ale sám vesmír, projevující se ve svém stvoření, Duch Stvořitel se rozptýlil do původně neutrálních a sobě nepodobných zrn, jimiž jsou duchovní duše všech bytostí, stejně jako kamenů, atomů, planet, hvězd, galaxií a tak dále... Přesto vůbec neexistuje odděleně od svých výtvorů a projevuje se pouze během Brahmovy noci neboli pralaje, kdy v něm všechny jeho výtvory mizí.

Jeskyně s freskou Dakini Nairatimya - tmavomodrá postava, téměř černá, tančí svůj tanec, zahalená lebkami v ohnivých záblescích, s rozzlobenou tváří plná zuřivosti trhá démony na kusy. Nekonečné prostranství hvězd a vířících galaxií v nekonečném víru duhových energií, obraz dakini se stal jasným a hmatatelným, jako prodloužení mě samotné, stala jsem se Dakini, ale byla jsem prázdnotou, neexistovala jsem jako osoba a v pulzujícím víru éteru vesmíru zůstalo jen jedno vědomí toho, co se děje....Duhový vír vířil ještě silněji, stal se živým a jednotným se mnou i s celým Bytím. Každá forma v něm je jen dočasnou iluzí, která se může rozplynout a beze stopy zmizet, nebo se projevit ve zcela jiné podobě.... Fyzický hustý svět je iluzorní formou, která je zničena a na jejím místě vzniká podobná forma. Vědomí ponořenému do této formy se vše zdá být velmi pomalé a formy se zdají být statické a neměnné, pravdivé a skutečné. Navíc se s těmito formami ztotožňují. Neexistují pro ně jiné světy a formy než jejich svět, v němž se sami projevují. Pak ale přijde jejich čas a jejich formy jsou odhozeny a ti, kdo zůstali ve formách, ti, kdo byli kolem, to vnímají jako tragédii, jako smrt.

Ten, kdo se ocitl bez těla, se ponoří do světa jiných forem a vnímá je jako skutečnost a pravdu a někdy nedokáže pochopit, co bylo předtím, ve světě jiných forem, které se mu před smrtí těla jevily jako jediné a pravé... Něco může vnímat jako sen, něco také jako tragédii, protože duch nebyl připraven a nepamatuje si, a hlavně si nechce pamatovat, co znal ve světě astrálních forem před vtělením do světa fyzických forem. A všechny tyto tragédie duch prožívá jen proto, že nechce vidět, že svět je tekutý a že pravda je taková, že neexistuje žádný statismus a že všechny formy jsou dočasné a všechny okolnosti existence jsou také dočasné v kterémkoli ze světů. Vědomí se chce upnout na okamžik a zastavit ho, proměnit ho ve věčnost, ale nemůže to udělat, protože tato touha sama odporuje samotným vlastnostem Bytí. Vede k zastavení, ke konzervaci vývoje ducha..... Proč se však chce duch zastavit, proč chce přerušit let víru vývoje? Protože se bojí, že v tomto víru zmizí, bojí se, že bude zničen, bojí se, že ztratí kontrolu nad situací. Proto se vyděsí, když vidí, že vše, na co je zvyklý, se ukázalo jako dočasná forma a že svět se mu mění před očima a okolnosti jsou již jiné...

Strach ducha se rodí z jeho vlastního já, z iluzorního pocitu odtrženosti od jsoucna, z velkého nepřátelství světa vůči němu a z pocitu vlastní osamělosti. To je právě prvotní hrůza každého ducha, který se snaží přilnout k takzvaným příbuzným nebo egregorům a hledá i po smrti těla fyzické známé podoby ve světech, kde se ocitá. Dokud se však duch nachází v takovém stavu, nikdy nebude svobodný. Uchvacuje sám sebe a hledá pro sebe něco, k čemu by se mohl připoutat a svázat, aby nezanikl a nepropadl se do bezbřehé propasti Bytí. A to vše jen na základě největší iluze o sobě samém..... Hledá pro sebe ochranu, a přitom se velmi často ocitá v umělých světech, které v astrálu vybudovali všichni ti, kteří stejným způsobem chtějí zachránit sami sebe a vlastně zachraňují své vlastní já.

V astrálních světech agregátorů se nacházejí přízračné bytosti, vytvořené myšlenkami těch, kteří sní o záchraně. Velmi často jim zde vytváří formy duchové, kteří parazitují na strachu a živí se energií těch, kdo se bojí sami sebe. Obrazy jsou převzaty od skutečných duchů a jejich skutečných podob. Skuteční duchové se svými podobami jsou však velmi vzdáleni tomu, co v nich chtějí vidět snící o spáse. Jsou to obrazy andělů v zářivých rouchách s bílými křídly. Obrazy duchů světelných bojovníků v této, kanonické, na Zemi přijímané podobě. Ale pouze o andělské civilizaci lze říci, že existuje v této konkrétní podobě. Jsou to skutečně válečníci, ale hraniční. Jejich úkolem je vytvářet na hranici světelných světů mocnou bariéru vysokých vibrací, aby tam těžké entity nemohly proniknout a snížit frekvence tamního prostoru. Posilují éterové toky na hranici tzv. vyšších světů, aby temní duchové zahalení do energie rir, která vytváří imitaci vysokofrekvenčních vibrací prostoru, nemohli proniknout do světlých světů. Jako bojovníci se většinou nikdy nepostavili temným silám, démonům, v boji, protože to není možné kvůli rozdílu ve frekvenci vibrací éteru. Nejsou vzájemně kompatibilní. Pouze usměrňují a zesilují určité éterové proudy, které drží démony mimo jejich světy, dokonce i ty zahalené do riru.

Takové byly vždy války o zadržení - války mezi silami světla a temnoty. A jen ty světy, jejichž obyvatelé sami měli vysoké vibrace, a ne nízké, démonické, mohly chránit světelné armády, jen ty světy - které samy byly ve vysokých frekvencích vibrací. Mohly také chránit pozemský svět po velmi dlouhou dobu, dokud jej nezačali obývat těžcí duchové a nesnížili jeho vibrace v důsledku invaze kamenů z antisvěta, před nimiž andělští bojovníci byli bezmocní, tváří v tvář tomu nebyli schopni ovlivnit fyziku pozemského světa ze svých vysokých rozměrů. Pozemský svět byl velmi zranitelný, protože se projevoval ve vysokých, ale třech dimenzích, což je mnohem blíže světům temnoty než vyšším světům stejných andělských civilizací. Obecně všechny války se světy temnoty až do nedávné doby probíhaly právě takto, bez přímých střetů představitelů vyšších rovin, takříkajíc s démony antisvětů a nižších rovin našeho světa.

Přímé srážky jsou obecně nemožné, a to kvůli odlišnosti existence samotné duchovní hmoty, kvůli odlišnosti jejího projevu. Je to jako bojovat běžnými fyzickými zbraněmi se stejnými démony ve fyzickém těle na Zemi. Kulky i meč projdou, aniž by démonům ublížily. Duchové takzvaných vyšších světů jsou svým stavem od duchů démonů ještě dále než fyzická těla lidí od duchů démonů. Neslučitelnost je ještě větší. Vtělení pozemšťané by to měli vědět. Z nevědomosti si totiž myslí, že se všichni éteričtí duchové navzájem vidí a působí na sebe, že v této rovině jsou v jednom prostoru. Lidé uvnitř fyzických těl nechápou, že neexistuje jen jemnohmotný a fyzický svět. Myslí si, že celý jemnohmotný svět je stejný a všechny temné a světlé bytosti se navzájem vidí a působí na sebe. Ale tak tomu není. Teprve když člověk do těchto světů vstoupí, může je pochopit, a to ve smyslu cítění. Ony světy - to, co se tam projevuje - se budou zdát téměř stejné, jako se mu zdá fyzický svět tří rozměrů.

Projevení v jiných světech, které byly v pozemském trojrozměrném světě rovněž považováni za jemné, se mu tam fyzicky vůbec neprojeví, ale zůstanou stejně nedostupní. Duch projevený v jednom konkrétním světě nevidí ostatní světy a nemůže současně komunikovat s duchy projevenými v jiných světech. Toho lze dosáhnout pouze tak, že člověk sladí své vibrace se světem, s nímž má komunikovat, tj. projevit se v něm. Fyzika a nic jiného, fyzika éteru vesmíru. Jiný způsob neexistuje. A čím větší je rozdíl mezi světy v jejich frekvencích vibrací, tím složitější je interakce. (pozn. to mi připadá jako pokus, kdy se papoušek a havran v laboratoři domlouvali angličtinou)

Když měl hustý pozemský svět měl o něco vyšší vibrace, duchové z vyšších světů v něm mohli dočasně projevit své podoby a zjevovat se těm, kteří je oslovili. Čím těžší však byl, tím menší byla možnost, aby se vyšší duchové zjevovali ve formách z vyšších světů, a začali se zjevovat prostě v obrazech před duchovním zrakem těch, kteří mohli cítit či vidět jejich duchy vnitřním zrakem nebo smyslem, již ne ve fyzickém světě. Bohužel zde docházelo k mnohonásobnému zkreslení a velmi často se ve jménu pravých světelných duchů lidem začali zjevovat duchové ze světů temna. Vytváří záměrně jasné a většinou majestátní a přehnané obrazy všemocných a královských duchů s energií Rir. Aby to bylo přesvědčivější, mohly takové obrazy vytvářet i technické civilizace, které nebyly světelné, například Anunnakiové, a to prostým vysláním hologramového obrazu božstev k lidem. A právě tyto obrazy zůstaly v lidském vědomí a kultuře nejvíce. Obrazy zkreslené korunami a věnci králů a bohů, s meči a královským držením těla, v dlouhých rouchách s povýšeným pohledem hierarchy před otroky nebo se záměrně laskavými projevy univerzální lásky ke všem a všemu, jako nerozumné děti, neustále zdůrazňující tuto propast mezi sebou a dětmi.

Nyní nadešel okamžik, kdy je třeba rozptýlit mor... Nastal čas, aby se i duchové vtělení do těl na Zemi dozvěděli pravdu a rozloučili se s iluzemi, i když to bude velmi bolestivé a pro některé to bude nesnesitelné a prostě tomu nebudou chtít uvěřit. Éter vesmíru se však od roku 2021 začal měnit. Od té chvíle náš vesmír málem úplně zanikl, protože černí hierarchové se rozhodli v antihmotě odrážet prostor, který odpovídá duchu samotného Absolutna neboli duchu našeho vesmíru. Přerušit potenciální vědomí Absolutna v okamžiku jeho nevědomí a vytvořit tak superdémonického antiboha, o němž vždy mluvili jako o někom, kdo existuje, i když byl jen v jejich pohádkách pro ty, kterých se to týkalo. Na jeho místo se totiž hlásí sami nejvyšší hierarchové temnoty.

Aby z našeho vesmíru vytvořili antivesmír, rozhodli se Lucifer a další hierarchové antivesmíru vytvořit v antivesmíru prostor, který odpovídá prostoru vědomí absolutna v Noci Brahma, kdy do sebe vlévá všechny světy. To znamená mínus 11 dimenzí, konvenčně prostor. Tomu zabránilo 108 světelných duchů - bojovníků, z nichž jen někteří byli také inkarnováni do andělské civilizace. Těchto 108 duchů pak zcela shořelo, vzdali se své existence na démonických zařízeních, mohu-li to tak říci, aby zachránili vesmír, spálili tato zařízení svými sutanami. Sami však za tím účelem snížili vibrace svých schránek (energetických těl, jak se říká na Zemi), aby byli schopni interakce s nepřítelem. Zcela se obětovali, aby vesmír přežil. Éter mimo Vesmír, éter Vesmíru a éter Bytosti vykonal pro tento Vesmír první zázrak a vrátil esenci duchů, kteří se obětovali, a obnovil je již ne z éteru tohoto Vesmíru.

Taková byla síla impulsu, vlna Ducha Vesmíru bojujícího za život, byť v nevědomém stavu Dne Brahmy. Jeho proudy se stalo 108 duchů, kteří prorazili jehoʺstropʺ, obrazně řečeno, stali se pro tu chvíli jeho vědomými myšlenkami, zapomněli na sebe a svou podstatu vůbec, vzdali se své osobnosti. Tím došlo k jakésiʺexploziʺ éteru mimo vesmír. Vědomí, která to udělala a zcela zmizela, se projevila mimo vesmír a proměnila se v duchy blesku. Většina z těchto 108 duchů jsou duchové známí na Východě v Himálaji, Tibetu a Indii jako dakini. V hinduismu jsou dakini považovány za zlé démonky, stejně jako bohyně Kálí, která je zároveň bohyní Durgou nebo Párvatí... A to vše dokáže existovat v myslích lidí, že démonka je projevem bohyně světla... Všechny tyto představy samozřejmě pocházejí jen od vetřelců světů a skutečných démonů z antisvětů...

Pouze v himálajských a tibetských horách dokázali někteří jogíni nahlédnout pravdu a pochopit, kdo jsou dákiní ve skutečnosti, a jednou z nich je Kálí, která se také projevuje jako Durga. Tam se hovořilo o hněvivých hypostazích těchto bojovných duchů. Které se mimochodem jako první vrhly na záchranu vesmíru a obětovaly za ni svou podstatu. Protože předtím se do boje s démonickými silami v nižších světech a v samotném antisvětě pustili skutečně jen oni. Nezabývali se jen zadržováním, čerpáním vysokofrekvenčních energií na hranici světů. Jako první si po průlomu černých skal antisvěta uvědomili, že pouhé zadržování může být marné, a pokud už prostor snížil své vibrace, pak se boj v andělském světelném obraze stává vůbec nemožným... Stačí se vzdát území.

Jako první si osvojili takzvaný hněvivý obraz... Neboli obraz, v němž lidské vědomí vnímá jen démony: zavěšené lebky a useknuté hlavy démonů, se zakrvácenými mísami a rozzlobenými tvářemi ve zběsilém vzteku. Tento obraz se projeví, když dakini sami sníží své vibrace na úroveň démonických světů a přijdou na jejich území a skutečně bojují s démony nebo odtud odstraňují padlé duše, kterým se i tam podařilo předat pravdy.... Nikoho odtamtud nelze dostat násilím a proti jeho vůli, to je přirozený zákon éteru vesmíru. Ale my, dakini, tam přinášíme zprávu o tom, co je s dušemi v nepořádku, že tam jsou, a ti, kdo jsou schopni udělat vše pro to, aby odpracovali karmu démona a změnili svou podstatu, opouštějí démonické světy a začínají své inkarnace ve světech, kde je možné odpracovat jejich nejtěžší karmu. Tak se to stalo.

Proto jsou skutečné boje s démony přijímány pouze v téže démonické podobě, v hněvu, a nikoli v bílém rouchu a zářivé zbroji, jak si mnozí na Zemi stále myslí. Ale skuteční bojovníci-obránci, ti, kteří pokračovali v boji za duše na Zemi i v jiných světech, i poté, co trojrozměrnost Země velmi ztěžkla, začali být vtělení do těl přijímáni jako démoni, protože soudili pouze podle vnějších projevů těchto duchů. To tak, jak je mohli vidět svým vnitřním zrakem. Dakini neskrývali svůj vzhled, byli téměř neustále v hněvu, aby bojovali, a jen velmi zřídka si dávali takříkajíc lehký obraz. Ani v tomto světelném obraze nebyly rozpoznány a dostávaly jiná jména.. Proto má například Kálí-Durga několik jmen. Není možné, aby lidé pochopili, že jde o tytéž duchy. Vetřelci světů - anunnaki, kteří přicházeli pod rouškou hologramů nebo vizuálně myslících obrazů k takovým vizionářům, také vyprávěli o dakinách jako o démonkách.

Za obrazy dakiní se skrývaly také skutečné démonky a požadovaly krvavé oběti, jako například démonka Lilith, která byla často nazývána jménem dakini Kálí. Totéž se dělo i s dalšími světelnými duchy, jako jsou Baal, Šiva, Veles, kteří mimochodem také patří mezi 108 duchů, kteří zachránili vesmír. I oni byli dlouho považováni za temné démony na popud vetřelců světů - anunnaků. Koneckonců ten, kdo se postavil proti bohu, je Satan, a ti pojmenovali jako boha démona Jehovu, a následně Baala, který s ním přijal boj, pojmenovali Satan... Tak se skuteční obránci světla stali v myslích lidí démony a démoni převlečení za hologramy andělů se stali silami světla. Na Zemi se šířila velká falešná moudrost, že zlé síly nenesou vždy zlo, ale mohou konat dobré skutky, i když zdánlivě a usilují o páchání zla.

Nikdo nevysvětluje, i když se to stane - je to prostě korekce sil éteru vesmíru, který vždy čistě na základě svých vnitřních fyzikálních vlastností tíhne ke spravedlnosti. Spravedlnost je hlavní vlastností éteru nejen vesmíru, ale i mimo něj. Jedná se o samotnou rovnováhu možnosti existence světů. Jenže nikoli rovnováha takzvaného dobra a zla, která ospravedlňuje existenci zla, ale rovnováha odplaty za jakékoli působení duchů ve vesmíru. To je to, čemu se také do jisté míry říká karma. To znamená, že jakýkoli čin a dokonce i myšlenka duchů je vlna. Způsobuje kolem sebe určité poruchy v éteru, a aby se v éteru opět vyrovnala, existují určité protivlny stejné síly a konfigurace, namířené na zdroj poruch. To je celý mechanismus odvety. Jedná se o čistě fyzikální vlastnost samotného éteru.

Pokud byla vlna vytvořená duchem destruktivní, bude odpovědní vlna stejná pro zdroj první vlny, a pokud byla tvořivá, bude odpověď stejná. Je to tak jednoduché. Až na to, že mnohé síly se snaží nepřipustit odezvu a staví bariéry - ploty, které zpětné vlny odsouvají opačným směrem. Tak mohou zpětné vlny dlouho bloudit, než se vrátí k původnímu zdroji, který způsobil jejich projevení v éteru. Ale díky vlastnostem éteru tento zdroj stejně nevyhnutelně najdou a budou existovat a putovat éterem, dokud ho nenajdou, přičemž se často srazí s podobnými vlnami v rezonanci, odpudí je a budou pokračovat v cestě, dokud nedorazí k původnímu zdroji. Takto je to všechno vidět zde, v tomto duhovém světě vln, který je skutečnou realitou. Tam venku, v projeveném světě fyzických těl, se věci vidí jinak, emocionální vášně tam vřou a lidé doufají, že cokoli vytvoří, se k nim už nikdy nevrátí, protože nevidí nic jiného než fragment své existence, omezený pouze na vnímání svého současného fyzického života.

Právě kvůli těmto, čistě fyzikálním procesům v éteru, není možné se k něčemu PRO někoho dopracovat. Protože zpětná vlna se v žádném případě nemůže shodovat s vlastnostmi a konfigurací jakýchkoli jiných vln vůbec. Může se s nimi srážet, ale nikoli zhasínat, tj. Nekompenzovat karmu. Protože skládačky do sebe obrazně řečeno nezapadají. Teprve když vlna najde svou jedinouʺskládačkuʺ v celém vesmíru, zhasne a dojde k cvičení neboli odplatě....

Zde je však třeba říci jednu velmi důležitou věc o éteru našeho vesmíru. Éter vesmíru měl ve svém vývoji chyby. Právě ty vedly ke vzniku antisvěta a černých hierarchů a démonických sfér. K první chybě došlo v rané fázi vývoje. Éter Vesmíru neměl zpočátku čas vyvinout mechanismus, který by zabránil zvýšení vibrací duchů v důsledku mechanického čerpání energie nebo jiných mechanických činností bez práce vědomí, bez uvědomění si procesů stvoření s odmítnutím vlastního já, ega. Výsledek této chyby se projevil v sedmé manvantaře, kdy vědomí některých duchů přišla na to, jak zvýšit své schránky a urychlit svůj vývoj, a tím i vývoj samotného vesmíru, jak se domnívala, aniž by zničila své já a svůj pohled na svět. Mysleli si, že když odstraní pocit osobnosti, tak zmizí, a tím zastaví vývoj vesmíru i sebe sama. Možnost sebe sama a pohledu na sebe sama byla pro tyto nevyvinuté duchy velmi velká, ale vlastnosti éteru jim neměly umožnit, aby s takovým vědomím vyrostlo mnoho energetických schránek odpovídajících světům božstev, a ani frekvence vibrací neměly s takovým vědomím a podstatou ducha stoupat.

Duch vesmíru však neměl čas upravit svůj éter o tuto sedmou manvantaru v příští Brahmově noci, snad sám doufal, že nezměněný éter urychlí vývoj světů v něm pod vlivem snahy o nekonečnou dokonalost. Došlo však k první osudové chybě a duchové začali mechanicky zvyšovat své vibrace tím, že se uchýlili k nejrůznějším pulzacím, zrychlování éterových proudů a dalším mechanickým úkonům. Přitom jim vlastnosti nezměněného dětského éteru pomáhaly budovat jejich energetické schránky, jak to přirozeně dělá příroda u nevědomých duchů. Proto je infantilní éter vždy přítomen ve všech infantilních vesmírech, dokud jsou naplněny pouze nevědomými duchy. Právě tím, že nevědomí duchové pulzují a nechávají éter procházet různými způsoby v jejich volbách na vstřebávání a zpětné navíjení, budují si své první schránky, které jim umožňují začít si uvědomovat sebe sama. Jakmile se však ve vesmíru objeví první vědomí duchové, musí se éter vesmíru změnit a stát pružným. Zůstane nadále stejný, jako byl pro nevědomé duchy, ale na vědomé bude reagovat zcela jinak - již neumožňuje, aby se plášť vytvářel pouze v reakci na mechanické pulzace. K dalšímu růstu schránek ducha a zdokonalování jejich vibrací by mělo docházet pouze v reakci na rozvoj vědomí ducha a jeho postupné odstraňování moronického - iluzorního vnímání sebe sama a světa.

V našem vesmíru k tomu však nedošlo a éter pokračoval v dalším budování schránek již uvědomělých duchů pouze v reakci na mechanické pulzace nebo různé druhy cvičení, které lze přirovnat k moderním praktikám mechanické pozemské jógy s dechovými cvičeními nebo vizualizacemi, soustředěním, ale v žádném případě se nepokouší o uvědomění si prázdnoty ducha. Duchové v podstatě začali používat mechanické rekvizity k narušení iluzorního vnímání světa, místo aby žili svědomím každý okamžik a neusilovali o osobní skok do vyšších světů, i když údajně usilovali o dokonalost samotného vesmíru. Ovšem aniž by ztratili své já, své ego, přitáhli s sebou do vyšších světů, obrazně řečeno, virus nevědomosti a nejdůležitějšího moru existence, který jako zkreslující čočka začal zkreslovat veškeré poznání a všechny pravdy, které v těchto světech mohli spatřit, lámat je skrze své jáství a touhu po osobním lesku. To vše vedlo k následným vývojovým chybám - ke zrodu vědomí, které přeskočilo tam, kde bylo příliš brzy - k nespravedlnosti. Ego, sobectví vždy vede k nespravedlnosti, protože posílá objektivní vidění reality do slepé skvrny čočky ega, skrze kterou se dívají duchové zatížení vlastním já. Touto čočkou vidí vědomí svět pouze ve vztahu k sobě samému a vůbec si nevšímá toho, co může dělat veʺslepé zóněʺ zájmů jiných duchů. Když se však dostali do takzvaných vyšších světů, duchové, kteří se nezbavili svého já, aniž by si toho všimli, začali vytvářet nespravedlnost a soupeřit mezi sebou.

Přitom se velmi rychle, téměř náhle a okamžitě začali ve vibracích zatěžovat a padat z těchto světů, obrazně řečeno prolamovat dno těch světů, z nichž kdysi vyskočili. Ti, kteří padali ze světa božstev, byli stejně těžcí - nakolik si předtím mechanicky namotávali různé energetické schránky. Proto se stali supertěžkými,ʺprorazili dnoʺ a projevili se v antisvětě. Stejným způsobem padl i Lucifer a mnozí další démoni a hierarchové temných světů. Všichni takzvaní padlíʺanděléʺ jsou jen stejní duchové-skokani, kteří se rozhodli mechanicky pěstovat své božské schránky, aniž by se zbavili vidění světa optikou sebe sama a osobního. V noci Brahmy po tom, co se stalo v sedmé manvantaře, Duch našeho vesmíru neboli Absolutno zcela změnil vlastnosti éteru v souladu s impulsy éteru vesmíru, když ve svém vědomí zpracoval tuto svou chybu. Proto v následujících manvantarách již k takovým pádům hmoty nedocházelo. Bohužel však již vznikl Antisvět jako zárodek nemoci Vesmíru....

Ale byla tu i další chyba, a ještě není zcela vymýcena, protože takové chyby může definitivně vymýtit pouze sám Duch vesmíru během Brahmovy noci, kdy může zcela kvalitativně změnit éter vesmíru, a to jen tím, že na sobě jako na duchu pracuje, na svých chybách a uvědomuje si je na své úrovni. Sice se docela nedávno stala v pozemském měřítku mimořádná událost, která umožnila změnit éter Vesmíru o mikron už nyní během Dne Brahmy, ale jen o mikron... To se stalo prakticky na pokraji zániku našeho vesmíru, jen se ho podařilo uchránit před zánikem, takže to ve světech není patrné. Ale dokud byl vesmír na pokraji smrti, existovala v jeho éteru jedna zranitelnost. Této zranitelnosti vždy využilo mnoho slabých duchů, kteří Vesmír málem přivedli k zániku. Ano, tato zranitelnost je přítomna v samotném vědomí Absolutna - v Duchu našeho vesmíru. Když si je vědom v Noci Brahmy, pociťuje ji jako soucit s padlými duchy v něm. Nemůže proto plně disponovat jejich podstatou v samotném Dispozitáři, který zde byl mnohokrát zmíněn.

Vždy má určitou naději, mluvíme-li v termínech srozumitelných lidským smyslům, že tito padlí duchové - nositelé tzv. Zla se ještě dokáží vzpamatovat a nastoupit cestu zpět k nápravě sebe sama jako podstaty ducha. Koneckonců byly zaznamenány případy, kdy si démoni skutečně uvědomili a sami odešli do velké černé díry Utiliseru, aby tam vyhořeli jako zdroj gravitace a ničení světů. Ačkoli to vše se odehrálo až poté, co mohli vyslechnout poselství od nás, dákiní, sestupujících do hlubin jejich Podsvětí. Tento soucit v hlubinách vědomí Ducha vesmíru způsobuje, že vlastnosti éteru jsou dostatečně slabé na to, aby zatlačily nejtěžší duchy právě do tohoto Dispozitoru. Většinou jsou likvidováni nevědomí nebo polovědomí nejtěžší duchové, kteří jsou pro Ducha vesmíru pouhou struskou a kteří nemají vědomí, aby se mohli napravit. Zároveň však zůstávají supertěžcí hierarchové antisvěta, kteří jsou během Dne Brahmy všichni vědomí a jako by v potenciálu mohli změnit svou podstatu... Ale ani v Noci Brahmy se tyto supertěžké proudy éteru, tak vypadají černí hierarchové v Noci Brahmy, nemohou protlačit do Dispozice a stojí, obrazně řečeno, jako jakásiʺzátkaʺ, která blokuje cestu i ostatním struskám, jež jsou v Den Brahmy polovědomé a nevědomé. Tak se tam během několika manvantar nahromadila velmi velká struska těžkých duchů a antihmoty, vědomých i nevědomých v Den Brahmy, kterou na Zemi někteří adepti nazývali Samael.

Samotná hmotnost, konvenčně řečeno, a objem této strusky vedly ke vzniku antisvěta během pádu právě zmíněných skákajících duchů, kdy tento nejtěžší substrát Samael jednoduše obrátil část vesmírných prostorů naruby a táhl je opačným směrem. Tak vznikl antisvět. Důvod vzniku antisvětů a černých hierarchů nesoucích (v projevech živých vědomých světů) zlo tedy spočívá v samotném vědomí Vesmírného ducha neboli Absolutna, a to v této zranitelnosti soucitu se zlými vědomími. Ano, tak tomu může být u Vesmírných duchů v raných fázích jejich vývoje jako vesmírů, tj. V onom mládí Vesmíru. Někdy teprve nejtěžší zkušenost na pokraji zničení všech světů ve vesmíru může vést Ducha vesmíru během Noci Brahmy k tomu, aby se již vědomě zřekl takového postoje, než kvalitativně a zcela změní vlastnosti éteru vesmíru v sobě samém v jeho celistvosti během jedné Noci Brahmy. V chápání duchů - částic Absolutna, které se nyní projevují v Noci Brahmy - bylo vždy vše ve vesmíru považováno za správné a ideální. Právě tento soucit s padlými duchy, který vedl k nemožnosti jejich úplné likvidace během noci Brahmy a stvoření antisvěta, se realizoval jako univerzální bezpodmínečná láska a všeodpuštění Stvořitele.

Skutečnost, že taková láska a odpuštění stvořily vlastně samotný antisvět a podsvětí a démony, kteří vytvářejí zlo v projevených světech, také ospravedlňovala její potřebu, už jen proto, že existuje a údajně ji Stvořitel zanechal, takže není jen tak zanechána... Že je to jen nemoc a slabost Ducha vesmíru, si nikdo neuvědomil, protože mnozí duchové ani netušili, že náš vesmír není JEDINÝ existující. Proto to nekonečné hledání místa pro zlo a jeho nezbytnost, například pro rozvoj duchů. Čistě z toho vyvozuje, že pokud se takto nositelé zla nevyvíjejí, pak MOŽNÁ existují období, kdy se vše ve Vesmíru převrátí a nositelé zla se právě stanou nositeli tzv. Dobra a začnou se cvičit a rozvíjet, zakoušejíce na sobě mocʺučitelůʺ v podobě démonů, jimiž se staly dřívější světelné esence a božstva. Přitom spravedlnost a morálka se z takové logiky vymyká a mechanismus vesmíru se vysvětluje čistě na principech takové mechaniky, a to je vše. Hlavní je, že taková logická vysvětlení velmi dobře ospravedlňují všechny činy takzvaného zla pro jeho nositele a umožňují jim dovolenost. Ale všechna tato vědomí, ať už světlá, používající termíny běžné na Zemi, nebo temná, nikdy nepoznala a nepředstavila si nadvesmírný rozsah toho, co se děje.

Dokonce ani samotný Duch vesmíru to nedokázal pochopit a doufal, že bez jeho pochopení se éter v něm nějak uspořádá a jeho temné částice začnou chápat, v čem dělají chybu, a začnou se napravovat. Teprve když se na pokraji smrti z této nemoci antihmoty ocitlo samo Absolutno neboli Duch vesmíru, Stvořitel, vydal impuls sebezáchovy a touhy očistit se od tíhy antihmoty a esencí, které ji obývají. Učinil tak v nevědomém stavu Dne Brahmy právě v těchto dnech roku 2021 podle pozemského počítání a tam přijatého kalendáře. Byl to impuls, který oněch 108 bojovných duchů neslo skrze nás jako vlna éteru a vůle Stvořitele, abychom to vyjádřili tímto termínem. Ano, za cenu naší existence jsme zastavili kritický proces vyrovnávání antisvěta se světem, který mohl vést k předčasnému zhroucení vesmíru v Noci Brahmy a k nezvratným procesům sebezničení celého vesmírného víru, které by tím začaly.

Tyto procesy by začaly nevyhnutelně na vlastnostech éteru jsoucna, které jsou prvotní v samotném éteru všech vesmírů a vesmírů a působí jako rozbuška, pokud se vesmír stane antiseptickým nebo v něm hrozí trhlina, když se v něm svět a antisféra vyrovnají. Jsou to vlastnosti éteru, které prostupují nejen náš vesmír, ale i vesmír, v němž se nachází, a další vesmíry dále za jeho hranicemi... To je něco, co vědomí v našem vesmíru nikdy nebrala v úvahu, protože si je vůbec neuvědomovala a myslela si, že náš vesmír obecně je jediný ve všem, co existuje.

Proto mohla tato univerzální láska a odpuštění Stvořitele vést k jeho vlastnímu zničení spolu se všemi světy v něm, včetně světů vyšších dimenzí, se všemi duchy, které stvořil, když se do nich atomizoval v první den Brahmy. Proto je nemoc takzvaného zla pro vesmír osudná a nutnost zla a rovnováha zla a dobra jsou jen domněnky a dedukce duchů, kteří byli v nevědomosti o současné struktuře Bytí a o místě našeho vesmíru v ní. V nevědomosti o tom, že existují vesmíry, v nichž se nevyskytují takové jevy, které obecně nazýváme zlem, a že i tam dochází k vývoji duchů, v nevědomosti o tom, že vesmíry, které jsou soucitné se svými zmatenými proudy, často zanikly ještě dříve, než se stalo to, co se stalo našemu vesmíru. Samotný Duch vesmíru neboli Absolutno zřejmě ve svém vědomém stavu nepředpokládal, k čemu takový soucit s destruktivními duchy v sobě může vést, a myslel si, že se vše samo vyléčí a zatížení duchové si začnou uvědomovat nesprávnost své cesty.

Na jedné straně jim dal svobodu volby, jak to od něj vyžadovaly vlastnosti éteru Vesmíru, v němž sídlí, ale soucit překryl řadu vlastností éteru v sobě a oslabil sílu Utiliseru, který se zformoval pod tíhou antiduchů jako reakce vlastností éteru Bytí na tuto tíhu, aby ji v sobě neutralizoval. Proto mnozí Učitelé, včetně těch, kteří přišli na Zemi a byli tam nazýváni bohy nebo proroky, začali lidem vyprávět o univerzální bezpodmínečné lásce a odpuštění všeho Stvořitelem, jako to dělal například Ježíš. Ten nyní tento omyl přiznal, ale myslel si to jen proto, že ten, o němž se domníval, že je Otcem, Duchem vesmíru, tyto impulsy v univerzálním měřítku také vysílal, než bohužel napomohl tomu, aby se antisvět a démonické světy ve skutečnosti rozšířily. Koneckonců je to totéž, chybí samotné Svědomí, samotný DUCH ROVNOVÁHY DOSPĚLOSTI a nebezpečí zničení základů světa tím, že odnese vlny odplaty (a to je stvoření zla) - chybí u těch duchů, kteří se stali démony a hierarchy temnoty.

Neustálé odebírání vln odplaty duchy v éteru je právě tou osudovou fyzikální chybou, pokud se na ni díváte z hlediska vesmíru, ze strany, která se dívá na vesmír, a ne z jeho nitra. Jedná se o selhání univerzálního měřítka, které vede ke kumulativní vlně odplaty, jež v sobě nese supertěžkou sílu proměny vesmírů v antihmotu a ztěžknutí této antihmoty, k projevu Samaelovy substance tamtéž. Dále se podle vlastností éteru jsoucna spustí další vážení, a to buď roztržení vesmíru, nebo jeho přeměna v antiverzi a zhroucení do černé díry typu singularity, nikoli však cyklické přirozené, ale zničení vesmíru jako jeho nesoulad a odmítnutí éterem vesmíru, v němž se nachází. Protože takto se měnící antiautor antiversa neodpovídá éteru vesmíru a je jím odmítnut tímto kolapsem nikoliv zevnitř, ale zvenčí silami vesmíru.

Takto již Vesmír sám v sobě ničí zkažené vesmíry jako zdroj nemoci. To je právě ta pravda a poznání, které získali právě ti 108 duchové, které éter Vesmíru a éter samotného Bytí mimo Vesmír po jejich zániku projevil. Odtud nám bylo umožněno nahlédnout tyto procesy a to, co vede k nemoci vzniku antisvětů a démonických světů ve vesmírech. Nyní si mnozí duchové v takzvaných vyšších světech teprve uvědomují rozsah tohoto omylu. Mnozí, kteří vyprávěli o univerzální lásce ke všem a o odpuštění, se stále snaží od tohoto postulátu, velmi hluboce zakořeněného ve vědomí, odpoutat. Ti ze světlých duchů, kteří se dostali pod jeho vliv a jednou jej přijali - nebudou v blízké budoucnosti schopni být bojovníky a bojovat proti silám temnoty.

Tak začaly nové vlastnosti éteru, které se začaly postupně měnit po sebeobětování 108 duchů a jejich návratu silou samotné Podstaty. Tím spíše, že nyní ti, kteří byli mezi 108 duchy, neustále svádějí nelítostné boje v samotném antisvětě a dakini se dokonce podařilo proniknout do struktur nižších světů antisvěta, do míst, kam dříve nemohl proniknout vůbec žádný světelný duch. Teprve nyní se dozvíme, do jaké míry se v tomto světěʺrozvinuloʺ vědomí antisvěta. Vždyť za dobu trvání strusky Samael se v ní stalo vědomím mnoho antiduchů, kteří tvoří masu Samael. Tato antivědomí nikdy nebyla nikde jinde než ve svém nejtěžším světě a projevila se ze zrnek ducha, který se stal touto struskou na základě neustálých voleb, jež do sebe pouze absorbovaly vše, s čím se na své cestě setkaly. Podle měřítek světelných světů, a dokonce i pozemského světa, jsou to obludná monstra. Mnozí z nich jsou napůl při vědomí a ovládají je stejní padlí duchové, kteří kdysi skočili do světů božstev, ale pak odtud padli. Právě s nimi nyní bojují duchové blesků, dakini.

Tak na sebe bereme hněvivé podoby, sestupujeme do onoho podsvětí a tam se prakticky sami stáváme démony ve svých vlastních vibracích, abychom se ujali boje. Zcela smísíme své energie s těmito démony a pak jeʺvtáhnemeʺ do Vyhazovače a znovu a znovu s nimi hoříme, sami majíce démonické vibrace. Ale přesto se démoni z toho stávají o něco lehčími a mohou být již pohlceni Velkou černou dírou Utilisátoru. Dakini tam shoří úplně, bez naděje na návrat a bez pomyšlení na následky pro sebe, protože se už dávno zbavili sebe-osobního vědomí. Proto je éter Bytosti mimo Vesmír i Vesmír sám pokaždé znovu a znovu přetváří a znovu je posílá do boje, ale už takříkajíc proto, aby svými energiemi spravil během bojů roztrhané mezidimenzionální díry portálů, které mohou využít jak temní beztělesní duchové, tak temné civilizace hustých světů pro svou expanzi do světů, které ještě nejsou obsazeny antivědomím.ʺOpravujíceʺ tyto trhliny, dakini, kteří se stali bleskovými duchy, vlévají své esence až do konce do éteru našeho vesmíru a mizí v nicotě inertního éteru, to znamená, že rozpouštějí i svá duchovní zrnka, znovu vytvořená éterem Bytosti mimo náš vesmír, aby tam změnila byť jen mikron vlastností éteru nyní v Brahma den. Znovu a znovu se kvůli tomu obětují až do konce a znovu a znovu je velká síla Bytí - Šakti oživuje ze sebe samých a vrací je zpět do tohoto vesmíru. Zatímco tyto boje probíhají, pozemský svět žije ve svých válkách - jako odraz velké války ve Vesmíru. Změněný éter však již nebude schopen reagovat na prosby o odpuštění, jak to přesto dělal, a z každého takto omilostněného vyvrhne vlnu karmy do Samaelu.

K tomu slouží struktury egregorů různých náboženství a sekt, které současně zatěžují Samael a tím, že svazují a zachycují duše těch, kteří byli odmaskováni, využívajíce zranitelnosti vlastností éteru, jimiž jsou soucit a všeodpuštění, a také využívajíce souhlasu s tímto takříkajíc postupem ze strany těch, kteří byli sami odmaskováni. Všechny tyto duše jsou poslány do umělého ráje a slouží tam jako energetické baterie pro agregátor, prakticky zbaveny možnosti dále se rozvíjet a zdokonalovat, zůstávají v iluzi štěstí a blaženosti, nebo častěji prostě v nekonečném zapomnění. Dokud tam jsou, jejich nezatížená karma na ně nemá žádný vliv, leží ve strusce Samaelu jako těžký vyhozený energetický náklad. Tyto potlučené duše v umělém ráji ještě mohou odejít, když pochopí, že to všechno je velká iluze, a když litují toho, co z nich bylo smyto - budou ale muset odpracovat to, co z nich bylo smyto prostřednictvím agregátoru, aniž by to pochopily, a hlavně aniž by v pokání změnily podstatu ducha. Koneckonců informace o tom, komu tato karmická zátěž patřila, nezmizí a podle vlastností éteru se okamžitě vrátí ke svému majiteli.

Éter se však stále mění, i když v měřítku vesmíru jsou tyto změny mikroskopické. Pro egregory je stále obtížnějšíʺosvobodit seʺ od odplaty neodměněných ve smyslu prostého mechanického odpuštění hříchů nebo vynulování karmy, aniž by si toho byli vědomi a aniž by se změnila podstata ducha. Žádné černé skutky nyní nelze jednoduše odpustit a poslat do Samaelu ani egregoru. Tento sebeklam už nikomu nepomůže. Dříve šlo o pomoc jen dočasnou, sebeklamnou. Duch, pobývající v umělém ráji jako energetická baterie pro egregora a nájezdníky světů, byl údajně ušetřen od odplaty, ale byl také ušetřen od vývoje a života jako duch, visící tam, v polobdělém spánku umělé narkotické blaženosti.

Nyní, během této války o přežití vesmíru, se éter stává velmi přísným a nekompromisním. Už neplatí, že pokud duch něco udělal v nevědomosti, není za to zodpovědný. Ne, ani nyní těm, kteříʺnevědí, co činíʺ, a páchají zlo, už nikdy nebude odpuštěno, aniž by věděli, co vlastně udělali. Pokud duch žil pouze zvířecími instinkty a byl celý život otrokem svého těla, pak se v příští inkarnaci už nebude moci vtělit jako člověk, ale odejde do zvířecí říše. Všech těchto slabin ve vlastnostech éteru velmi dobře využila civilizace vetřelců - anunnaků pro inkarnaci nevyvinutých zvířecích duší, nebo dokonce duší entit z nižších světů do lidských těl. Nyní to éter a jeho vlastnosti nedovolí. Změnil se a nadále je neustále měněn bleskovými duchy. Začalo velké čištění antisvětů a démonických světů, a to vše se projevuje i v éteru světů, kde se odehrává samsára. Mění se zejména astrál, který je pružnější a proměnlivější. Stejně tak principy reinkarnace prostřednictvím karmy a odplaty.

Pokud duch neví, co udělal, není vědomý, ba co víc, není rozumným duchem. Proto se již nebude inkarnovat mezi lidi. Pokud nebyl schopen rozlišit, co je zlé a co dobré, pokud neměl svědomí a necítil spravedlnost vztahující se k druhým, nejen k jeho vlastní osobě - takoví duchové musí žít buď v říši nerozumných bytostí či démonů, nebo ve světě zvířat. Pokud například podlehl vlivu davu a žil jako stádo, musí i nadále žít v takovém stádu, pouze zvířat. Tyto změny vlastností éteru již proběhly. To znamená, že vesmír, byť pomalu, začíná vylézat z jámy, do níž málem spadl z chyb Stvořitele.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2023/06/blog-post.html

Zpět