Zprávy

3929 Tunia: Duchovní brokolice 2 A.S. [ Ezoterika ] 2023-02-23
Toto je druhá část mého seriálu o duchovní brokolici, ve kterém rozebírám názory, které zastávají někteří lidé v pozemské duchovní komunitě a o kterých si myslím, že nepomáhají, jsou špatně pochopené nebo částečně mylné. Stejně jako brokolice nemusí toto poselství chutnat každému, ale snad je zdravé. Opět se jen dělíme o svůj pohled na věc. Vy s námi samozřejmě můžete zcela svobodně nesouhlasit. Znovu opakuji, že celkově si myslím, že pozemští pracovníci světla si vedou skvěle. Navíc se naše pohledy na celou řadu důležitých témat také shodují.

Ohledně manifestace a ʺudržování vysokých vibracíʺ
Někteří duchovní lidé si myslí, že stačí, když se na něco dostatečně soustředí svou vědomou myslí, například prostřednictvím vizualizací, a mohou manifestovat cokoli, co si přejí. Ano, můžete manifestovat věci. Na tom, co manifestujete, se však podílí vaše vědomá mysl, podvědomí, emoce a duše. Pokud jsou všechny tyto věci v souladu, budete mít velkou manifestační sílu. Pokud však například vaše duše nechce, abyste právě teď měli vztah, pak pravděpodobně nebudete schopni partnera zhmotnit, ať už uděláte cokoli vizualizací. To je jeden z důvodů, proč vám pravidelně doporučujeme, abyste si se svou duší promluvili a zeptali se jí, co by chtěla, abyste udělali.

Pokud chcete něco manifestovat, pak na to pravidelně myslete a podnikejte v tomto směru praktické kroky. Pozorování vašich myšlenek a emocí pomůže vašemu podvědomí uzdravit se, což vám následně pomůže manifestovat více věcí, které chcete, a méně věcí, které nechcete. Pokud opravdu chcete manifestovat například partnera, můžete si dokonce například pomyslet: ʺChci prožít svou bolest a úzkost a strach kolem vztahůʺ a pak pozorovat, co se objeví, aniž byste cokoli potlačovali nebo se snažili změnit. To může pomoci ʺvyčistitʺ vaše podvědomí a emoce v oblasti vztahů, což vám může pomoci přitáhnout partnera. I když pokud to nechcete dělat, nemusíte - myšlenky se časem objeví, kousek po kousku, a vy budete mít možnost je i tak vyléčit. A také vaše duše má stále vliv na to, zda se u vás projeví nějaký vztah.

Navíc situaci na Zemi určuje více než jen jeden člověk. Pokud cestujete autem po silnici, která je v určitou denní dobu vždy ucpaná nebo ucpaná, pak hodně štěstí při snaze důsledně manifestovat hladkou jízdu autem. Pravděpodobně se vám to důsledně nepodaří, protože existují i jiní lidé, kteří se také rozhodují a také ovlivňují svět.

Další věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že lidé, kteří mají rádi pozemskou myšlenku manifestace, často hovoří o důležitosti ʺudržování vysoké vibraceʺ, což je myšlenka, že pokud se budete dívat na šťastné věci, budete se cítit dobře a následně manifestovat dobré věci ve svém životě, zatímco pokud se budete dívat na smutné nebo bolestivé věci, budete se cítit špatně, a tím manifestovat špatné věci ve svém životě, a proto byste se měli dívat na šťastné věci a ne na smutné nebo bolestivé věci.

Především to opět předstírá, že projevování provádí pouze vaše racionální mysl a emoce, což není pravda. Vaše podvědomí a duše do toho mají také co mluvit.

Za druhé bychom to popsali jako omezení vašeho vědomí na bublinu štěstí. Někteří lidé to dokonce popisují jako uzavírání se do narcistické bubliny. Uvedli jsme, že to sice může být platný mechanismus přežití, ale není to stav velkého duchovního dosažení. Koneckonců, jeden: Předpokládejme, že máte velké bolesti a potřebujete pomoc. Jak byste se cítili, kdyby vás někdo jiný, kdo by mohl mít peníze nebo emocionální kapacitu vám pomoci, místo toho vyloučil ze svého vědomí a stáhl se do své vlastní šťastné bubliny? Za druhé: všimněte si, že Ješua neboli Ježíš trávil čas s malomocnými a pomáhal jim, což je pravý opak ʺudržování vysoké vibraceʺ. Za třetí, to vede k duchovním omylům, jako jsou ty, o kterých jsme hovořili v tomto poselství. Koneckonců, pokud se rozhodnete pozorovat pouze šťastné věci, pak si pravděpodobně začnete vytvářet názory, které nedávají smysl lidem, kteří se dívají na celou realitu, což ano, zahrnuje i lidi, kterým právě někdo vyrval metaforické srdce a nikdy se z toho emocionálního traumatu nevzpamatovali, jen proto, že někdo jiný chtěl vydělat další milion nebo mít trochu více moci nebo kontroly nebo sexu.

Navíc, představte si, že bychom vám my Plejáďané řekli, že některé z našich dětí denně umírají hlady, ale my se raději soustředíme na udržování svých vysokých vibrací a jezdíme na dovolenou do tropických lokalit, místo abychom těm hladovějícím dětem prakticky pomáhali. Pravděpodobně byste si mysleli, že jsme zlí nebo možná blázni, že? No, podobně si myslíme, že je dobrý nápad, aby si pozemští lidé nejprve vzali tolik času, kolik potřebují k uzdravení a stabilizaci svého vlastního života, a je naprosto v pořádku, když si vezmou mnoho let a nikomu jinému během té doby nepomohou. Jakmile si však nasadíte svou vlastní metaforickou dýchací masku, rádi bychom vás jemně vyzvali, abyste začali pomáhat ostatním lidem, a to jakýmkoli způsobem, který vám nejlépe vyhovuje. Nemusíte doslova pomáhat hladovějícím dětem, ale je dobré přispět svým kouskem skládačky lidstvu, ať už je váš kousek skládačky jakýkoli.

O knize ʺBýt suverénníʺ
Mnozí z vás nejsou v současné době svobodní kvůli omezením ze strany společnosti a vlád a peněžní matrice, v níž jste uvězněni. Zejména v posledních několika letech se vlády snažily lidi donutit, aby dělali určité věci nebo nedělali určité jiné věci. Dává tedy smysl, že koncept ʺbýt suverénníʺ mnohé z vás opravdu oslovuje. A skutečně, svobodu si zasloužíte. V budoucnu svobodu získáte. Přesto bychom vás rádi vyzvali, abyste si uvědomili, co slovo ʺsuverénníʺ vlastně znamená. Suverénní je někdo, kdo má ve své oblasti nejvyšší moc nebo autoritu. Většina lidí skutečně používá slova ʺsuverénʺ ve vztahu ke králi nebo královně, kteří skutečně mají ve svém království nejvyšší moc a mohou například popravovat lidi z rozmaru. Suverén je někdo, kdo může vydávat zákony, které jsou ostatní lidé nuceni dodržovat, ale nemusí se řídit zákony nikoho jiného. Je to vlastně to, co chcete? Nebo byste místo toho dali přednost svobodě a dobrovolným sdružením a komunitě?

Pokud jste suverén, pak máte ve své sféře nejvyšší moc nebo autoritu. Pak tedy existují dvě možnosti:

1) Jste suverénní a ve vaší sféře jsou další lidé, nad kterými máte moc.
2) Jste suverénní a ve vaší sféře není nikdo jiný.

Osobně bych nechtěla ani jednu z těchto možností. Nechci vládnout nad ostatními lidmi a také nechci být v individuální bublině jen sám sebe. Místo toho chci svobodu a dobrovolná sdružení, ale také společenství sobě rovných kolem sebe. Osobně nechci suverenitu, chci svobodu a dobrovolná sdružení a společenství. Nechci být v ʺkrálovství jednohoʺ, chci být ve šťastném a zdravém a svobodném společenství. Chápeme, že možná chcete mít slovo, které vystihuje, že si nemyslíte, že vláda má právo vám říkat, co máte dělat. To nám dává smysl, zejména s ohledem na to, jak se vlády v poslední době chovají. Kvůli tomu nám však přijde poněkud zvláštní používat slovo, které víceméně naznačuje, že jste král nebo královna. Místo toho byste mohli říci, že jste dobrovolník. Dobrovolnictví je filozofie, která se soustředí na dobrovolnou účast ve společnosti a dobrovolné interakce mezi lidmi. Líbí se nám, že označení dobrovolník neznamená jen nárok na osobní svobodu a odmítání donucovací vlády, ale také implicitně znamená, že se chcete účastnit života ve společnosti a že chcete komunikovat s lidmi, jen na dobrovolné bázi.

Také pokud říkáte, že jste dobrovolník, pak to naznačuje, že chcete společnost, kde je každý svobodný. Naproti tomu člověk, který říká, že chce být suverénní, často uvažuje ve směru: ʺNárokuji si suverenitu pro sebe. Jak se teď mohu sám stát finančně nezávislým, jak mohu zajistit, aby mě osobně vláda příliš neobtěžovala.ʺ To je pro mě jako pro člověka, který se snaží být nezávislý na vládě. To se dotýká myšlenky, že se lidé stahují do svých osobních šťastných bublin, o níž jsme hovořili v předchozí části. Nejste ostrov. I když máte usedlost, stále potřebujete nástroje a předměty, které vyrobili jiní lidé. V předchozí části jsme vyvrátili myšlenku, že vše, co chcete, můžete projevit pouze prostřednictvím své racionální mysli a emocí. Navíc jste prostřednictvím kolektivního podvědomí propojeni s každým dalším pozemským člověkem. Ve skutečnosti jste doslova tím hladovějícím žebrákem na ulici. On je vy a vy jste on. Je to jen vrstva iluze, která způsobuje, že mnozí pozemští lidé vnímají sami sebe jako oddělené od ostatních pozemských lidí. Přesnější by bylo vnímat všechny pozemské lidi jako jednu bytost, přičemž jednotlivý pozemský člověk je jen malou částí těla tohoto většího celku. A tak myslet si, že jste odděleni od ostatních lidí, by bylo jako myslet si, že váš palec u nohy je oddělený od srdce.

Neřekli bychom, že koncept suverenity je ve své podstatě špatný. Ale zdá se, že tento koncept je určitě mnohem snazší unést pro ego než koncept dobrovolnosti. Se slovem ʺsuverénníʺ jsou spojeny energie hyperindividualismu a vládnutí nad druhými, oddělenosti od druhých a toho, že ve skutečnosti aktivně nevycházíte vstříc druhým lidem. Ano, být suverénní má také některé dobré prvky a energie, které jsou s ním spojeny, ale v naší mysli je většina těchto prvků také pokryta slovy ʺdobrovolnostʺ a ʺsvobodaʺ. Věci, které vám připadají emocionálně opravdu dobré, nemusí být nutně těmi nejlepšími nebo nejpřínosnějšími věcmi pro vás. Některé věci jsou například příjemné, protože se líbí vašemu egu. Ano, vím, že mnozí z vás se cítí vyděšení a možná utlačovaní a jako by se půlka světa buď zbláznila, nebo upadla do kómatu. A proto naprosto chápu, že myšlenka být suverénní se cítí bezpečně a mocně. Ale slova ʺbýt suverénníʺ s sebou nesou také energii buď vlády nad ostatními, nebo oddělenosti od ostatních, nebo toho, že jste v ʺkrálovství jednohoʺ. Je to to, co chcete? Představte si, že by se někteří vaši kolegové, rodinní příslušníci nebo přátelé prohlásili za suverénní. Cítili byste se kvůli tomu dobře, nebo byste se cítili znepokojeni či případně vyloučeni? Nakonec je samozřejmě na vás, zda chcete říci, že jste suverénní, nebo zda chcete říci, že jste dobrovolník, nebo ani jedno z toho.

Plejádské politické názory
Dobrovolnictví je často spojováno s libertariánstvím. Pokud jsou lidé zvědaví na politické názory průměrného Plejáďana, pak zde jsou, i když pozemšťané si samozřejmě mohou vytvořit své vlastní názory. Obvykle si myslíme, že lidé by měli mít svobodu dělat, co chtějí, pokud tím přímo neubližují druhému. Máme soudy a uznáváme jejich právo určovat, co je a co není přímé poškozování. Všechno, co je třeba udělat, se dělá, protože lidé dobrovolně věnují svůj čas (a všechny jednoduché práce jsme zautomatizovali). Nenutíme lidi, aby sloužili komunitě, ale vychováváme své děti s vědomím, že pokud se nikdo nerozhodne sloužit komunitě a nikdo nebude dělat nepříjemné úkoly, pak se komunita rozpadne. V praxi tedy téměř každý, kdo může, věnuje komunitě nějaký svůj čas dobrovolně. Pokud lidé odmítají přispívat nebo se chovají způsobem, který sice přímo neškodí, ale je pro ostatní nepříjemný nebo nepohodlný, pak je obvykle jen zdvořile informujeme, jak to cítíme. Pokud to nezabere, sedneme si s nimi a zeptáme se jich, jak se jim daří a zda jim můžeme s něčím pomoci. Přesto je nenutíme, aby nám vyhověli nebo přispěli.

Z jednoho úhlu pohledu jsme tedy docela libertariáni: každý si může dělat, co chce, pokud tím přímo neubližuje druhému. Ve skutečnosti nemáme vládu - nejblíže vládě máme soudy a respektované myšlenkové vůdce a vojenské velitele. Ve výjimečných případech uspořádáme závazné psychické referendum. Moudřejší lidé jsou obecně psychicky silnější, což také znamená, že jejich hlas má pro účely referenda větší váhu, i když do jisté míry se počítá hlas každého.Například jsme uspořádali referendum o tom, zda chceme vyslat flotilu na pomoc Zemi, nebo ne (vyslali jsme). Ano, jsme součástí galaktické konfederace a ano, Zdroj nás požádal o pomoc, ale přesto byla volba nakonec na nás, zda se připojíme k pomocné nebo podpůrné flotile Země, nebo ne. Neřídí nás byrokraté galaktické konfederace - naše účast v galaktické konfederaci je dobrovolná. Svobodně jsme se rozhodli vám pomoci.

Na rozdíl od pozemského libertariánství však neumožňujeme lidem nakupovat výrobní prostředky nebo něco podobného. Ve skutečnosti ani nemáme peníze - prostě pomáháme ostatním podle potřeby nebo přání a oni dělají totéž pro nás. Netoužíme vlastnit výrobní prostředky, protože víme, že stačí o cokoli požádat a bude nám to dáno. V tomto smyslu jsme tedy zároveň komunisté, a to v tom dobrém slova smyslu - nemáme autoritářskou vládu, která by lidi nutila se dělit, ale přesto se dělíme. To vše je možné, protože máme dostatečně vysokou úroveň vědomí a dostatek vzájemné lásky. Proto se domníváme, že ještě větší zvýšení úrovně vědomí a naučení se bezpodmínečné lásce by pro pozemské lidi byly rozhodující kroky. Ekonomické debaty mezi levicí a pravicí jsou pro nás mnohem snazší také proto, že žijeme ve společnosti po nedostatku. Jakmile lidstvo dosáhne dostatečně vysoké úrovně vědomí, pak se velmi brzy ocitnete ve společnosti po nedostatku i vy. Například technologie volné energie a technologie podobné replikátorům již existují. Jde jen o to, aby lidstvo ještě o něco zvýšilo úroveň svého vědomí. Pojďme diskutovat o dalším kousku brokolice:

Vaše mysl není váš nepřítel
Když se objeví nepříjemné nebo takzvané negativní myšlenky či emoce, lidé si to někdy vykládají tak, že jejich mysl je proti nim. Ve skutečnosti vaše mysl není vaším nepřítelem. Pravděpodobně se bude jednat o jednu ze dvou věcí: Buď vnímáte myšlenky nebo emoce od jiných lidí nebo z kolektivního podvědomí, stejně jako slyšíte zvuky, které vydávají jiní lidé. Můžete vnímat myšlenky druhých lidí, stejně jako můžete slyšet zvuky vydávané druhými lidmi - většina pozemšťanů si však neuvědomuje, že ne všechny myšlenky, které vnímají, ve skutečnosti pocházejí od nich samotných. Proto se nám líbí pozemské rčení: ʺNevěřte všemu, co si myslíte.ʺ Za druhé, bolestivé myšlenky a emoce lze vyvolat tak, abyste je mohli neutrálně pozorovat, aniž byste je soudili, nebo se je snažili změnit či potlačit, a tím je nechat odejít. No, některé věci bude třeba pozorovat několikrát, než se úplně uvolní, ale přesto: nakonec je pro vás léčivé, že se stará bolest takto vynořuje, protože pak ji můžete vyléčit. Vaše mysl vás nemučí: místo toho vám nabízí příležitost k uzdravení.

Chyba, kterou pozemšťané často dělají, spočívá v tom, že odmítají svou starou bolest skutečně pozorovat, a to stále dokola, a pak se může zdát, že vás vaše mysl stále mučí stejnou starou bolestí. Pokud se ji však přestanou snažit vytěsnit a skutečně ji jen pozorují, pak ano, může to bolet, ale zpravidla méně, než se obávají, a také bolest překvapivě rychle odezní. Myslíme si, že pozemské rčení ʺbuď v přítomném okamžikuʺ se někdy bere příliš daleko. Pokud se objeví stará bolest a vy jste v situaci, kdy máte prostor ji pozorovat, pak je nejzdravější ji skutečně jen pozorovat, místo abyste ji potlačovali, jak by si lidé mohli myslet, že se navrhuje: ʺbýt v přítomném okamžikuʺ. To platí i v případě, že se stará bolest objevila během meditace. ʺBýt v přítomném okamžikuʺ nebo provádět meditaci neznamená, že byste neměli pozorovat starou bolest, která se objeví. Jen se nezabývejte svou starou bolestí. Pokud se objeví, pozorujte ji. Pokud cítíte, že je připravena odejít, nebo pokud vaše pozornost začne přirozeně směřovat jinam, nechte ji odejít a pokračujte ve svém dni.

Vyprávění vs. pravda
V dnešní době si někteří lidé myslí, že udržování určitých narativů je důležitější než pravda. Například lékaři a vědci byli cenzurováni a deplatformováni, protože se pravdivě nebo odborně vyjadřovali o kovidu nebo o kovidových injekcích. To ilustruje, že některým lidem záleží více na narativech než na pravdě. Jako další příklad lze uvést, že pokud řeknete něco pozitivního a zároveň objektivně pravdivého o Rusku nebo o Putinovi, nebo něco negativního a zároveň objektivně pravdivého o Ukrajině, pak budete v mnoha případech cenzurováni. Naopak negativní věci o Rusku jsou zveřejňovány neustále, i když nemají žádný skutečný důkaz, který by je podporoval, nebo když je lze prokázat jako nepravdivé pomocí základního výzkumu nebo základní logiky. Některým lidem jde více o prosazení protiruského narativu než o pravdu.

Nyní je svým způsobem pochopitelné, že si někteří lidé myslí, že určité věci nebo lidé - určitý zdravotní stav nebo Putin - jsou natolik nebezpečné, že musíme prosazovat určité narativy, které jsou proti těmto věcem nebo lidem, a také musíme cenzurovat informace, které jsou v rozporu s tímto narativem, i když jsou pravdivé, protože koneckonců umírají lidé. To je však nebezpečný vývoj, protože jakmile lidé přijmou toto schéma, že narativy jsou důležitější než pravda, můžete se vsadit, že média a vlády se toho chytí a pojedou podle něj. Chcete žít ve světě, kde vlády a mezinárodní organizace určují, co by civilisté měli a neměli dělat a co si mají myslet, a pak ve spolupráci s mainstreamovými médii prosazují narativy k dosažení těchto cílů, přičemž cenzurují pravdivé informace, které jsou v rozporu s těmito narativy, a to vše kvůli údajné bezpečnosti lidí? Protože tam už Země do jisté míry je a směřovala by tam ještě silněji, kdyby neprobíhalo toto velké probuzení, kdyby energie den ode dne nestoupaly a kdyby tam nebyli pracovníci světla a my, galaktici. Naštěstí je vaše skutečná střednědobá budoucnost velmi světlá.

Obecně si myslíme, že byste měli nechat lidi, aby si utvářeli vlastní názory a podnikali vlastní kroky, pokud tyto kroky přímo nepoškozují druhého - a lidé vyjadřující takzvané škodlivé názory nebo politické postoje na internetu v našich očích přímým poškozováním nejsou. Obecně není pro lidstvo dobré, když se snažíte lidi nutit, aby konali ʺsprávnéʺ činy nebo měli ʺsprávnéʺ názory. Stejně tak není užitečné, když se neustále snažíte někoho probouzet, pokud vám tento člověk jasně naznačil, že ho vaše názory na určité téma nezajímají. Uznáváme, že sociální média v současné podobě, v jaké na Zemi existují, jsou problematická. Dokonce natolik, že naprostá většina lidí by byla šťastnější, kdyby na sociálních sítích nebyla. Nicméně cenzurovat lidi, kteří prostřednictvím sociálních médií vyjadřují takzvané špatné názory, nebo jim říkat, že jsou špatní lidé, protože mají takové názory, není řešením. Stejně tak někteří lidé dávají přednost vyprávění před skutečnými lidmi ze skutečného života. Vzpomeňte si například na skupinu, která o sobě tvrdí, že je pro ženy, ale když s nimi nějaká žena nesouhlasí, chtějí, aby byla cenzurována nebo deplatformována. Nebo si představte skupinu, která o sobě tvrdí, že je pro černochy, ale když černoch vyjádří pravicový názor nebo plánuje volit pravici, přestanou se k němu chovat s respektem. Tento druh přístupu ʺnarativů nadřazených skutečným reálným lidem v zájmu domnělého vyššího dobraʺ může velmi snadno způsobit více škody, než dobra.

Někteří lidé mají představu, že když budou dostatečně cenzurovat takzvané škodlivé názory nebo když budou dostatečnému počtu lidí říkat, že jsou špatní, protože mají určité názory, tak se nakonec všichni znovu setkají se správným názorem. To však může fungovat nanejvýš dočasně. Pokud je obyvatelstvo v určitém tématu silně rozděleno, pak jediným trvalým způsobem, jak rozdělení lidí zacelit, je plná a svobodná diskuse a výzkum, bez cenzury a bez toho, aby se lidem říkalo, že jsou špatní, protože mají určité názory. Koneckonců, čemu se člověk brání, to přetrvává. Jediným trvalým způsobem, jak zacelit rozkol, je láska. A ano, jak už řekl RʺKok v jednom z předchozích příspěvků: znamená to také například nechat rasisty mluvit a nechat je, aby předložili své argumenty. Pokud chcete problém rasismu vyřešit na zásadní úrovni, nechte rasisty mluvit a dovolte jim předložit jejich argumenty a dejte jim tolik lásky a pochopení, kolik jen můžete, i když s nimi nesouhlasíte. Jedině tak lze problém rasismu vyřešit zásadním způsobem.

Možná se vám to nelíbí, ale podívejte se na stav například dnešních USA - tam se toho ʺcenzurování lidí, pokud mají škodlivé názoryʺ děje tolik, že je země trpce rozdělena. Lidé s opačnými politickými názory se většinou buď ignorují, nebo napadají. Občanská válka je skutečně vážnou obavou. Právě k tomu nakonec vede cesta cenzurování špatných názorů - skončíte se dvěma nebo více skupinami lidí, kteří nakonec budou žít ve zcela odlišných světech. Téměř spolu nemluví. Většinou se nemohou vystát a je možné, že nakonec skončí doslova vzájemnou válkou. Způsob, jak tomu zabránit, je nechat lidi mluvit, aniž byste je cenzurovali a aniž byste jim říkali, že jsou špatní lidé, protože mají takové názory, bez ohledu na to, jak moc s tím, co říkají, nesouhlasíte.

Dále předpokládejme, že jste proti tomu, aby se rasisté vyjadřovali. Dobře. No, někteří lidé se domnívají, že ne-vegani by neměli dostat hlas, což může znamenat, že vy nedostanete hlas. Nebo pokud jste vegan, existuje někdo, kdo si myslí, že byste neměli mít hlas. Kdo tedy určuje, kdo má a kdo nemá mít hlas? Na tento problém není vůbec triviální odpovědět. V praxi to znamená, že silní cenzurují slabé - protože lidé, kteří jsou schopni úspěšně cenzurovat ostatní, musí být z definice v pozici síly nad nimi. A to: ʺsilní si dělají, co chtějí, a slabí trpí, co musíʺ, není vůbec spravedlivé a je to vlastně poměrně staré a zažité schéma. Navíc jakmile se politická scéna změní, všechny tyto vzorce cenzury mohou být velmi dobře použity proti politické straně, která cenzuru provádí dnes. Proto doporučujeme jednoduše necenzurovat a dát hlas všem. Milovat bezpodmínečně také znamená, že necháte svobodně promluvit lidi, se kterými skutečně nesouhlasíte. I když je určitý názor skutečně škodlivý, pak z toho automaticky nevyplývá, že cenzura tohoto názoru je pro lidstvo dobrá. Cenzura ve střednědobém horizontu škodí více než škodlivé názory. Údajný lék - cenzura - je horší než údajná nemoc - lidé šířící na internetu informace, které jsou údajně špatné nebo škodlivé.

Nebo v širším pojetí: je platné přemýšlet o tom, zda určitý člověk, země nebo korporace nejedná destruktivním způsobem a zda můžete udělat něco pro to, abyste před tím ochránili sebe nebo ostatní. Lidé na Zemi však často dělají spíše něco podobného: ʺčlověče, já ty lidi nebo tu zemi opravdu nenávidím, jsou tak zlí a pokrytečtí, opravdu je nemůžu vystát, přeji jim mírné škody. Když ty lidi uvidím na internetu, řeknu jim, že jsou zlí nebo špatní.ʺ A tak to je. Něco takového jako druhý myšlenkový vzorec je velmi časté, ale také vám ani kolektivu ve skutečnosti nepomáhá. Ve skutečnosti to kolektiv brzdí. Produktivnější myšlenkové vzorce jsou např: I když se někdo chová destruktivně, není to ze své podstaty důvod, aby mě emocionálně dráždil právě on, protože lidí, kteří se chovají destruktivně, je venku spousta.ʺ V tomto případě je třeba si uvědomit, že se jedná o velmi emotivní myšlenkové pochody, které jsou pro kolektiv velmi důležité: ʺProč mě tento člověk nebo země tolik emocionálně dráždí? Nebo: ʺje to, co mi o nich říkají, skutečně pravda, jsou mainstreamová média pravdivá, jsou skutečně tak karikaturně zlí, možná mají spásné vlastnosti, možná bych se měl pokusit pochopit jejich perspektivu.ʺ Nebo: ʺDobře, takže existují lidé, kteří se chovají destruktivně. No, jak můžu udělat něco, co pomůže mně nebo ostatním lidem, nebo jak se můžu postarat o to, abych já sám měl vlastně dobrý den?ʺ.

Také slovo ʺdezinformaceʺ je děsivě znějící termín, který má ovládat a usměrňovat vaši mysl. Doporučujeme toto slovo v duchu nahradit slovem ʺnesprávná informaceʺ, protože to doslova znamená (a ʺdezinformaceʺ znamená informaci, která je nesprávná a šířená těmi, kdo o tom ví). Doporučujeme také nahradit termín ʺšiřitel dezinformacíʺ termínem ʺněkdo, kdo zveřejňuje informace, které jsou mylné, ale o nichž je přesvědčen, že jsou pravdivéʺ. A další dobrou věcí, kterou je dobré mít na paměti, je, že někdo, kdo používá termín ʺdezinformaceʺ, se automaticky pokouší převzít plášť objektivně správného a důvěryhodného arbitra pravdy. No, myslíte si, že si tento plášť zaslouží? Pokud ne, možná by bylo vhodnější, kdyby tito lidé nemluvili o ʺdezinformaciʺ, ale místo toho řekli, že s určitými informacemi osobně nesouhlasí.

Všimněte si, že termín ʺdezinformaceʺ se používá velmi selektivně. Opakovaně bylo prokázáno, že se vláda v určitých tématech mýlí, přesto pak mainstreamová média nikdy neřeknou, že vláda šíří dezinformace, natož že vláda je šiřitelem dezinformací - i když by to bylo věcně správné. Stejně tak teorie, že se Trump spolčil s Rusy, ať už je pravdivá, nebo nepravdivá, je objektivně vzato konspirační teorií. Jinými slovy, je to konspirační teorie. Média hlavního proudu by však nikdy nenazvala konspirační teorií to, že se Trump spolčil s Ruskem, přestože to je konspirační teorie z definice - je to doslova teorie, že se lidé spikli. Koneckonců chtějí, abyste věřili, že se Trump spolčil s Ruskem, a proto se tomu neříká konspirační teorie. To ilustruje, že mainstreamová média používají určité silné fráze, aby vás přiměla myslet určitým způsobem, a tyto fráze používají selektivně, abyste skutečně mysleli tak, jak chtějí, abyste mysleli. Nepoužívají tyto fráze spravedlivě a rovnoměrně, jinak by vládu označovaly za šiřitele dezinformací a tvrdily by, že každý, kdo věří, že se Trump spolčil s Ruskem, je konspirační teoretik. Používají tyto fráze, aby se pokusili ovládnout vaši mysl.

Myslíme si, že jedním z důvodů, proč lidé cenzurují a používají manipulativní jazyk, aby prosadili svůj údajný příběh pro-bezpečí-lidí, je to, že pozemšťané se obecně velmi bojí smrti a velmi se jí brání. Je to pochopitelné, protože vás nikdo neučil pravdě, že jste reinkarnující se duše, a dokonce i ti, kteří tuto pravdu znají, ji často ještě neztělesňují. Přesto je dobré mít na paměti, že vaší vlastní duši pravděpodobně mnohem více záleží na tom, aby mohla zkoumat, experimentovat a zažívat spoustu různých věcí, než na bezpečí. Vaše duše je pravděpodobně ochotna přijmout vyšší riziko smrti nebo nemoci, pokud to znamená, že může zkoumat a zažívat zkušenosti, které chce. Ve skutečnosti chce vaše duše velmi pravděpodobně zažít i zážitky, které byste považovali za nepříjemné, nebo dokonce hrozné či traumatizující, a.. Koneckonců vaše duše ví, že se může reinkarnovat, a tak by raději měla jen většinou volnost v získávání zážitků. Proto si myslíme, že by lidé měli být většinou ponecháni na pokoji, aby mohli jednat, věřit a říkat, co chtějí, pokud tím přímo neubližují druhému.

Mimochodem, všichni víme, že nerozvinuté mužství může nabývat destruktivních forem a napáchat mnoho škody a být docela škodlivé. To je naprostá pravda. V posledních třech letech jsme však také svědky toho, že nerozvinutá ženskost napáchá mnoho škody. Koneckonců celá ta posedlost udržet všechny v bezpečí, i kdyby to mělo znamenat nucené uzamykání nebo nucení lidí, aby se smířili s tím, že jim někdo píchne injekci, nebo cenzurování či deplatformování lidí, je v podstatě nerozvinutou formou feminity. Připouštím, že ve hře je také destruktivní agenda temných kontrolorů, ale ti by tyto věci nemohli dělat, kdyby tam nebylo mnoho nerozvinutého ženství, které je příliš zaměřené na bezpečnost nade vše. Jistěže tyto výluky a nucení lidí, aby přijímali injekce, a cenzura na internetu nejsou mužskou energií, která je mnohem více na straně toho, že nechává lidi dělat jejich věci a je svobodná a nechává lidi být pobuřující a přijímat rizika, která s tím souvisejí.

Ano, někteří z lidí, kteří tyto věci prosazují, mohou být muži, ale jak muži, tak ženy mají mužskou i ženskou energii. I když jsou lidé, kteří tyto věci prosazují, často muži, stále to vychází z jejich nerozvinuté ženské energie nebo z toho, že vycházejí vstříc svým voličům, kteří mají často nerozvinutou ženskou energii (nebo z vysloveně destruktivní agendy temných správců). V ideálním světě by tedy ženy mezi sebou vedly diskusi o tom, jak vysoce by si měly vážit bezpečnosti a jaké oběti jsou a nejsou ochotny přinést na oltář bezpečnosti - a zda považují za spravedlivé nutit ostatní lidi, aby se podřídili, kvůli údajné bezpečnosti skupiny. Galaktický pohled na věc je takový, že nutit někoho k dodržování předpisů je oprávněné pouze tehdy, pokud se tím zabrání přímé újmě, a všimněte si zde slova ʺpříméʺ. Pokud se například jeden člověk chystá doslova ubodat někoho jiného k smrti, pak je oprávněné donutit budoucího vraha, aby přestal.

Ve skutečnosti ani není pravda, že vládní mandáty byly nutné k ochraně lidí, kteří dávají přednost bezpečí před svobodou. Pokud se někdo osobně rozhodne dát přednost tomu, co považuje za bezpečnost, pak se i bez vládou vynucené výluky mohl zcela svobodně rozhodnout zůstat doma. Nemusíte uzavírat celou zemi, abyste umožnili jednotlivcům, aby se sami rozhodli zůstat uvnitř, pokud si chtějí osobně vybrat to, co považují za bezpečnou možnost. Stejně tak, pokud kovidová injekce skutečně poskytuje ochranu, pak ji vlastně nemusíte nařizovat. Koneckonců lidé, kteří chtějí údajně bezpečnou variantu, si mohou jít injekci píchnout, a pak se předpokládá, že budou v bezpečí, i když se lidé v jejich okolí pro injekci nerozhodnou. Nebo ne? To je přece celý smysl injekce - má vás udržet v bezpečí. Nebo pokud to ve skutečnosti není pravda, pak je ještě pochybnější nařizovat injekci, která ve skutečnosti ani nezajišťuje bezpečnost lidí na prvním místě. Jak tedy vidíte, lidé měli a mají možnost zvolit si možnosti, které je podle jejich názoru udrží v bezpečí, i bez vládních mandátů. V našich očích to znamená, že vládní mandáty neměly žádnou legitimitu.

Pokud si myslíte, že nucené uzamykání, mandáty na kovidové injekce a cenzura na internetu jsou dobré věci, pak mějte na paměti, že to vede k obrovskému rozkolu ve společnosti. Mnoho lidí už prostě vládě, a dokonce ani lékařům, vůbec nevěří. A společnost není stabilní, pokud obrovská část obyvatelstva považuje vládu za zlovolnou a tyranskou entitu. Je snadné dívat se pouze na údajně zachráněné životy, ale tyto mandáty značně destabilizovaly společnost v její současné podobě a způsobily, že mnoho lidí to mentálně vzdalo a od nynějška už jen prochází těmito pohyby. Navíc současná hospodářská krize a klesající životní úroveň jsou částečně důsledkem výluk. Navíc podle CDC 30 % amerických středoškolaček v loňském roce vážně uvažovalo o sebevraždě, a ano, přispěly k tomu nucené výluky a nucené nošení masek, stejně jako celková polarizace společnosti, která vznikla v důsledku těchto snah udržet lidi v bezpečí za každou cenu. Opět platí, že vaše duše velmi pravděpodobně netouží po bezpečí. Vaše duše naopak velmi pravděpodobně touží po možnosti svobodně objevovat a prožívat, vyjadřovat se a jednat a případně pomáhat druhým, i když je s tím spojeno nebezpečí. Koneckonců, vaše duše se v případě smrti těla může prostě reinkarnovat.

ʺChci někoho probudit, proč se brání pravdě?ʺ.
Mnozí pracovníci světla mohou racionálně vědět něco jiného, ale přesto podvědomě předpokládají, že pokud budou druhým lidem předkládat pravdu a důkazy, pak se tito lidé nakonec nechají přesvědčit. V praxi to však často nefunguje. Mnozí z vás se to naučili v předchozích letech.

Proč to však takto nefunguje?
Inu, lidé jsou různí. Pokud to však hodně zobecníme, máte v zásadě dvě kategorie lidí. Jedna skupina je poměrně malá a zpravidla se svobodně rozhodne být sobecká, ne proto, že by se trápila, ale prostě proto, že se tak rozhodla. Tato skupina se obecně o pravdu až tak moc nezajímá a jde jí spíše o pohodlí nebo osobní prospěch či o dobrý emocionální pocit. Je těžké někoho přesvědčit o nepříjemné pravdě, pokud mu na pravdě prostě až tak moc nezáleží. Druhá, mnohem početnější skupina lidí má v zásadě dobré srdce a na pravdě jim v zásadě záleží. Pokud vezmete psychicky zdravého člověka z této skupiny a předložíte mu přesvědčivý argument o něčem důležitém, bude ho zkoumat a změní názor, pokud bude důkaz dostatečně pádný. Bohužel to platí pouze v případě, že je dotyčný člověk skutečně psychicky zdravý. A bohužel naprostá většina pozemských lidí v tuto chvíli příliš psychicky zdravá není. Ve skutečnosti je nyní více pozemských lidí než těch, kteří jsou v režimu přežití. Lidé v režimu přežití se v zásadě starají především o fyzické a psychické pohodlí a bezpečí. A to je velmi pochopitelné - vždyť právě to je režim přežití. A tak když takovému člověku řeknete něco, co je pro něj psychicky stresující, bude se tomu bránit, i když je ta věc pravdivá. Není to proto, že by tito lidé byli hloupí, líní, ovce nebo cokoli jiného. Jsou prostě v režimu psychologického přežití. Co by tedy bylo pro bdělou část populace produktivní dělat? No, můžete sdílet pravdu a informace s lidmi, kteří o to mají skutečný zájem a aktivně za vámi chodí nebo aktivně chodí na stránky pro sdílení pravdy. Je také užitečné snažit se být co nejlaskavější a co nejvíc emočně bezpečný k těm, kteří jsou ve stavu psychického přežívání, protože to potřebují a už tak trpí víc než dost. Předkládat jim znepokojivé informace, i když jsou pravdivé, jim může přinést víc zlého, než dobrého, protože je to více trápí a může je to uvrhnout do režimu přežití. Nejprve potřebují být lidé bezpodmínečně milující, citově bezpeční a emočně podporující, aby mohli opustit režim přežití, a pak budou motivováni k hledání pravdy přirozeným způsobem, stejně jako jste byli vy. Jak jsme se podělili v předchozích zprávách, také proto nesouhlasíme s přístupem bílých nebo šedých klobouků, které nechávají lidi trpět, dokud se neprobudí. V míře, v jaké tato strategie fungovala, probudila všechny, které probudit má. To, co neprobuzená část populace potřebuje, nejsou další věci, které je děsí. Místo toho potřebují pohodlí a odpočinek a finanční stabilitu a období, kdy jim nebudou do obličeje strkány žádné nové děsivé věci.

Pozor na negativní nálepkování lidí
Zejména od začátku korunové krize lidé často používají negativní nálepky vůči druhým lidem a pak tuto negativní nálepku používají jako důvod k tomu, aby se k druhému člověku chovali špatně. Je v pořádku popisovat skupiny lidí více či méně neutrálním způsobem, ale měli byste být opatrní, když na někoho používáte negativní nálepky. Mluvit o skupině neprobuzených lidí je tedy v pořádku, protože potřebujete nějaké slovo, kterým tuto myšlenku sdělíte, ale nedoporučujeme používat negativní označení ʺovceʺ. Navíc používání negativní nálepky může ve skutečnosti způsobit, že se vám bude zdát rozumnější chovat se k určitým lidem špatně. Někdy se například používá logika, že pokud jsou lidé proti nelegální imigraci, jsou rasisté; a je v pořádku rasisty dehonestovat. Pokud však nepoužijete mimořádně emocionálně silnou nálepku ʺrasistaʺ, pak se tento argument většinou rozpadá. Věta: ʺVíte, co je to rasismus? Věta ʺměli bychom deplatformovat lidi, kteří jsou proti nelegální imigraciʺ se nezdá být zdaleka tak rozumná jako: ʺměli bychom deplatformovat rasisty [a také klidně definujeme lidi, kteří jsou proti nelegální imigraci, jako rasisty]ʺ. Opět to ilustruje sílu nálepkování lidí. (Aby bylo jasno, jsme proti rasismu, ale nemyslíme si, že být proti nelegální imigraci je ze své podstaty rasistické. Nevyjadřujeme se k tomu, zda je imigrace dobrá, nebo špatná, o tom musí rozhodnout lidé na Zemi). Stejně tak jsou někdy lidé označováni za ʺwokeʺ nebo dříve za ʺbojovníky za sociální spravedlnostʺ, a jakmile jsou takto označeni, je to pak využíváno k ospravedlnění toho, že se k nim chováme s menší úctou a někdy je obtěžujeme. Někdy nejsou nálepky ani přesné, a přesto fungují. Předpokládejme například, že lidé demonstrují proti určitému vládnímu mandátu. Média hlavního proudu demonstranty označí za alt-right nebo extrémní pravici, i když to u většiny demonstrantů nemusí být ve skutečnosti pravda. Jakmile jsou však takto označeni, je v očích mnoha lidí spravedlivé s těmito lidmi zacházet tvrdě, protože jsou přece extrémní pravice. I když jimi nikdy nebyli. Podobně jsou někdy lidé označováni za ʺkomunistyʺ ve snaze je zdiskreditovat, i když ve skutečnosti komunisty nejsou. Stejně tak může televize někoho označit za ruského agenta, i když to ve skutečnosti není pravda - nicméně mnoho lidí, kteří sledují televizi, toto označení přijme jako pravdivé, i když tomu tak není, a následně podpoří, aby byla této osobě odepřena možnost promluvit. (pozn. jsem pro verzi blbej, ale náš)

Buďte tedy opatrní při používání negativních nálepek vůči lidem. Díky ní se může zdát rozumné chovat se k lidem špatně, zatímco bez nálepky by to obvykle vypadalo méně rozumně. Ve skutečnosti může být dobré udělat víceméně pravý opak toho, než na člověka nalepit negativní nálepku. To znamená, že se na někoho podíváte a pomyslíte si: ʺon nebo ona je božský fraktál Zdrojeʺ. Můžete to dělat buď tehdy, když vás někdo rozčiluje, nebo se prostě jen deset minut procházet a myslet na to, že ʺon nebo ona je božský fraktál Zdrojeʺ, kdykoli uvidíte jiného člověka nebo dokonce zvíře či rostlinu. Pro některé z vás to bude velmi prospěšné cvičení. Pro jiné nebude nijak zvlášť přínosné. A ano, i když chápeme frustraci, kterou někteří z vás pociťují, patří k tomu i opatrnost při nazývání neprobuzených ʺovcemiʺ. Ve skutečnosti většina z nich nejsou špatní lidé, jsou jen vyděšení, vyčerpaní nebo traumatizovaní. Pokud jste z neprobuzených frustrovaní, chápeme vás, ale místo toho, abyste neprobuzené nazývali ʺovcemiʺ, doporučujeme raději pozorovat své myšlenky a emoce. Možná se cítíte unavení, nevidění, nedocenění nebo vyděšení. Nebo vás možná bolí, že vás vaši blízcí neposlouchají a že jim nedokážete pomoci. Soucítíme s vámi a posíláme vám veškerou svou lásku. Děkujeme, že jste si vyslechli náš pohled na tyto záležitosti. Pokud s ním nesouhlasíte, můžete se o něj podělit v komentářích. Jsme upřímně zvědaví. Dnes vás opouštím s bezpodmínečnou láskou a s velkým respektem a úctou k tomu, jak dobře se pracovníkům světla tam na Zemi daří

Zdroj: https://eraoflight.com/2023/02/23/tunia-spiritual-broccoli-part-2/

Zpět