3838
Proč žijí děti s rodiči Steve Beckow
[ Ezoterika ] 2023-02-02
ʺProč naše děti žijí s námi?ʺ Pokud vaše dítě nemůže najít slušně placenou práci, tento článek vám může vysvětlit proč.
Moje první ʺprobuzeníʺ, chcete-li, nastalo v roce 1991. Když jsme s manželkou projížděli oblíbenou polovenkovskou částí Britské Kolumbie, najednou jsem si uvědomil, že je něco velmi, velmi odlišné. Krajina, města, kterým jsme projížděli, se změnily. Pryč byli Mamas&Papas, u kterých jsme se tak rádi zastavovali. Všechno bylo stejné, jak jsem znal a očekával ve Vancouveru - restaurace MacDonalds, kavárny Starbucks, obchody na rohu 7-11, všude franšízy. Neviděl jsem žádný obchod na rohu, restauraci nebo hotel založený místním obyvatelem. Všechny byly nadnárodní a mezinárodní řetězce. V tu chvíli jsem měl zjevení. Viděl jsem, co počítač dělá, aby fungoval. Následně jsem začal zkoumat a psát provinční vládě, provinční federaci práce, novinám, profesním a obchodním radám, všem, o kom jsem si myslel, že by se mohl zajímat nebo obávat dopadu počítačů na práci. Začal jsem psát obrovskou knihu o dravém kapitalismu, kterou jsem dokončil, ale která nikdy nespatřila světlo světa. Podíval jsem se na všechny trendy v moderním podnikání - výroba Just-in-Time, továrny s osvětlením, automatizované sklady atd. Nikdo neměl zájem. Naše zamilovanost do počítačů byla v té době tak velká, že mě nikdo neviděl, nikdo nereagoval na nic, co jsem jim poslal. Má krátká role Cassandry, proroka temnoty a zkázy, nepřinesla nic.
Napsal jsem článek pro celostátní noviny, Toronto Globe and Mail, o tom, co lze očekávat od automatizace. Vyjmenoval jsem všechny pracovní kategorie, které mě napadly, všechny kariéry a profese, všechny úkoly, které byly náchylné k automatizaci. Varoval jsem, že roboti neplatí daně, spotřebovávají málo zboží a služeb, nikoho jiného nevycvičí, nepřináší žádné společenské výhody kromě přebírání práce a obohacování vlastníků kapitálu. Ten sloupek je stále reprodukován některými odborovými svazy, které se o mnoho let později pustily do výkřiku, ale v té době... nic. Napsal jsem malou knížku, v níž jsem si vzal za úkol propagovat přebrání cestovní kanceláře (v době, kdy byla moje žena v cestovní kanceláři) jako příklad toho, jak byli lidé vyřazováni z práce stroji. Rozeslal jsem to všem, kteří jsou spojeni s obchodem nebo cestováním v jakékoli formě, na kterou jsem si vzpomněl. Také malý účinek.
Všude korporátní stroj drtil pracovní místa a zbavoval práce. Všude byla nenasytným počítačem přebírána celá řemesla, kariéry a profese, práce na základní úrovni, vše, co se opakovalo nebo automatizovalo.
Před několika lety jsem odešel ze své poslední práce. Syn příbuzného těžko hledal práci. Syn měl manželku a malou dceru, o které se musel starat, a dokázal si najít v nejlepším případě jen krátkodobou práci, nikdy nic stálého, a tyto krátkodobé úkoly jen v intervalech, během nichž vyžadovaly rodiče a širší rodina podporu. Snažil jsem se co nejlépe vykreslit situaci, v níž se dnešní mladí lidé potýkají.
Syn, stejně jako dcera, pokud si pamatuji, nikdy nebyli schopni najít v žádné kariéře práci na základní úrovni, museli zůstat na univerzitě tak dlouho, jak to bylo možné, a stát se ʺkonzultantyʺ. V té době se zdálo, že je každý je poradcem, a dělá vše, co mu přijde pod ruku, aby přežil. Každý přítel a příbuzný, který měl kousek práce, byl sledován. Zírali na něj.
Nakonec syn získal práci v ropné společnosti asi 1500 mil daleko a jednou za tři týdny na týden navštěvovat svou rodinu, den strávil cestováním tam a den cesta zpět. Na týden manželku, která pracovala ve službách, uvolnil od dvou holčiček.
Od svého posledního zaměstnavatele jsem dostal vyrovnání - denní plat za každý odpracovaný týden - a všechno šlo na pomoc synově rodině přežít další zimu. Tehdy mě zarazilo, že téměř všechna základní zaměstnání v téměř jakékoli profesi nebo řemeslu, byla zautomatizována. Všechny pracovní pozice, které jsem měl, ve kterých jsem léta existoval, a která mi umožnila měnit povolání a přeskakovat z jednoho oboru do druhého, nebo cestovat a vracet se, už neexistovala. To je společnost, kterou jsme se stali, protože, jak nyní uvažuji, kapitáni průmyslu používali počítač ke snížení postavení pracovníků. Není zde prostor pro převádění pracovních míst do zámoří. To si budu muset nechat na jindy. Zakázky, které počítače přežily, byly často převedeny do zahraničí, což ještě více deprimovalo množství zdejších pracovníků. Ti, kterým se podařilo udržet si svá zaměstnání, přišli o penze, dávky, slušnou mzdu a jakékoli zabezpečení, které měli. Nastal trh práce a od té doby jím zůstal, pokud vím.
Mládež v Londýně, Birminghamu, Liverpoolu a kdekoli jinde, kde se bouří, nepožaduje politickou svobodu (i když možná ví o skutečné příčině londýnského bombardování a narušování ústavních práv). Rabují obchody. Když to vidím a vzpomenu si, co bylo uděláno pro omezení práce, na slepé vyhlídky dnešní mládeže, na nedostatek příležitostí k samotné práci, nevadí mi nedostatek pokroku v horizontále společnosti, která nyní existuje pro ty, kteří mají štěstí, a získají práci. Nepřekvapuje mě, když vidím mladé lidi, jak rabují obchody se zbožím, které si pravděpodobně nemohou dovolit. Je těžké říct, že v tom, co se děje, není žádný sociální obsah, žádný sociální komentář. Zautomatizovali jsme práci. Odeslali jsme zakázky do zahraničí. V práci jsme se zbavili bílých míst. Hromadili jsme stále více povinností na bedra těch, kteří zůstávají zaměstnáni. Zrychlili jsme tempo. Špehujeme používání telefonů pracovníků, používání tisku a online stěhování. Útočíme na odbory. V tom, kdo dostane práci, je pravděpodobně ve hře i rasový faktor. S výjimkou případů, kdy lze nelegální přistěhovalce skutečně využít k dalšímu stlačování mezd a ničení odborů. Všechny tyto politováníhodné praktiky probíhají v nominálně ʺsvobodnéʺ společnosti.
Tato společnost se zdá být ʺsvobodnáʺ pro ty, kteří jsou na horním konci žebříčku příjmů, ale rozhodně ne svobodná, neuvolněná, nedostupná pro ty, kteří nemají to štěstí, a shlukují se na druhém konci. Lidé mohou svobodně spát pod mosty, hladovět na ulicích atd.. Naše společnosti na Západě jsou každým rokem nespravedlivější. Každý, kdo mohl být vykořisťován, degradován, snížen, placen méně nebo zbaven výhod, byl. Kdo nemůže najít práci, najde kdysi existující sociální záchrannou síť téměř zrušenou. A my tu sedíme a přemýšlíme, proč mládež v Londýně vypaluje budovy a rabuje obchody. Neschvaluji výtržnosti a ničení, ale také neschvaluji to, co jsme udělali s prací, co jsme udělali pro mzdy a dávky a co jsme udělali pro naši mládež. Neopatrná a lhostejná společnost viděla, jak se na ně mládež obrátila. Můžeme se opravdu divit, že dělají něco takového? Kolik jsme žádali po mládeži, aby snesla v posledních deseti až třiceti letech? Kolik z našeho bohatství bylo vykoupeno jejich bídou? Jak malé jsou jejich vyhlídky do budoucna? Jaký mají podíl v této společnosti? Co mohou ztratit?
Nemůžu říct, že by mě překvapilo, co se děje v britských městech. Pokud se brzy nedočkáme příchodu spravedlivého finančního systému NESARA, nepřekvapilo by mě, kdyby se totéž stalo i zde. Po finálovém zápase Stanley Cupu v centru Vancouveru řádila mládež. Také rabovali místní obchody. Nepřekvapilo by mě, kdyby se jejich nespokojenost rozšířila. Čekali jsme příliš dlouho. Starali jsme se příliš málo. Teď platíme cenu.
---------
Západní společnosti pravděpodobně již nějakou dobu neznají fenomén dospělých dětí žijících doma. V dnešní době je to však stále více dětí. Jak se situace změnila? Sledoval jsem, jak se to děje. ʺMyʺ jsme automatizovali pracovní sílu, jak předpovídala televize padesátých let. Předpovídala, že automatizace bude šetřit pracovní sílu, neřekla nám, že ʺušetřenouʺ pracovní silou jsme my. Recesi z roku 1982 si pamatuji jako první mně známé oživení bez práce. Lidé byli propouštěni pod příslibem, že budou znovu přijati, až se situace zlepší. Když se však situace zlepšila, propuštění pracovníci znovu přijati nebyli. A to byl jen jeden střet ve válce za automatizaci práce. Každý, jehož práci mohl vykonávat stroj, byl ohrožen. K tomu je třeba přičíst vývoz pracovních míst do zámoří. K výrobě levných výrobků, které se prodávaly zpět do postižených a málo zaměstnaných v západních zemích.
Probouzíme se a uvědomujeme si, že to vše bylo součástí mnohem většího plánu, který pravděpodobně běžel po staletí. To, co jsme udělali, bylo zploštění korporací a ukončení zaměstnání na plný úvazek, na dobu neurčitou, důchodů a zdravotních jistot. Současně s tím, jak se celkově zmenšila práce, explodovaly hranice toho, co může stroj dělat. Nejsem luddista. Miluji snadnost a dosah, které nám stroje poskytují. Říkám jen, že v současnosti nemáme žádný dobře fungující přerozdělovací mechanismus kromě toho, který přerozděluje bohatství od mnoha k několika málo lidem. Problémem je narůstající nerovnováha.
Abychom zúžili naše zaměření, znepokojuje mě, že jsme nastupující generaci nenechali prakticky žádné vyhlídky, přinejmenším takové, jaké jsme měli my. Neexistují žádná základní pracovní místa. Neexistují žádné úrovně, po kterých by se dalo stoupat. Na konci toho všeho není žádná odměna - důchod. A jim vyčítáme, že: ʺSpojeným státům chybí domácí produkce surovin i spolehlivá a vzdělaná domácí pracovní síla. Mladí Američané a Američanky, kteří by tradičně mohli pracovat v továrnách na zbraně, už nemají zájem vůbec pracovat. Pracovní etika Ameriky byla zcela zničena a většina americké mládeže očekává, že bude pobírat peníze z univerzálního základního příjmu / stimulační peníze a bude ve společnosti fungovat pouze jako spotřebitel, nikoliv jako výrobce.ʺ
Pracovní etiku nezničila dnešní mládež, ale včerejší automaty. Mládeží chybí znalosti kancelářských postupů a etiky, toho, co funguje při týmové práci, jak plánovat, jak sestavovat rozpočet, jak držet slovo. Tato situace existuje proto, že naše generace umožnila dekonstrukci trhu práce, aniž by trvala na spravedlivém přerozdělení bohatství plynoucího z automatizace. Z tohoto a mnoha dalších důvodů netruchlím nad odchodem současné ekonomiky. Jediné adjektivum, které pro její označení použiji, je ʺekonomika chamtivostiʺ.
Koho zajímá, jakou knihu lidé, kteří za ní stojí, četli nebo nečetli. Zdá se, že je motivuje prostě chamtivost a všechny její varianty. Obrovské množství z nás toho musí být také unaveno, protože většina národů světa podepsala G/NESARA - Zákon o globální/národní ekonomické bezpečnosti a reformě. Neudělaly by to, kdyby to nepovažovaly za nejlepší uspořádání, které nám pomůže vymanit se z budoucnosti, která pro nás byla naplánována. Věřím, že G/Nesara napravuje rovnováhu, kterou narušují naše empiricko-materialistické a sociálně-darwinistické hodnoty. Není důvod, aby kdokoli na světě hladověl nebo neměl přístřeší. Není důvod, proč by měli přežít jen ti nejsilnější. Díky G/NESARA a globálnímu resetování měny budou mít lidé na Nové Gaie příležitost znovu nastolit sociální rovnováhu - na základě spravedlnosti, soucitu a rovnosti.
Vciťte se do situace svých dětí. Nemají to, co jsme měli my; nikdy to neměli. V důsledku toho nevědí, o co přicházejí, jen ví, že jejich vyhlídky jsou v tuto chvíli mizerné. Většina z nich mi připadá, že se jen snaží vyjít s penězi na trhu práce, který je proti nim. Nemyslím si, že jsou s touto situací spokojenější než my. Až přijde G/NESARA, situace se obrátí. A co se týče zdravotních lůžek, volné energie, antigravitačních vozidel atd. a ohnivého kruhu a Vzestupu..... stačí pár minut ve stavech vyšších dimenzí a všechno to bude zapomenuto. Mezi tím je čas, kdy musíme táhnout za jeden provaz.
Zdroj:
https://goldenageofgaia.com/2023/02/02/why-are-our-kids-living-with-us/
Zpět
