Zprávy

3712 Tunia: Proč se muži tak chovají? A.S. [ Ezoterika ] 2023-01-10
Dnes vám poskytnu svůj pohled na otázku, kterou si pozemské ženy někdy kladou, a sice: ʺProč se mnozí muži chovají tak násilnicky, agresivně, tak riskantně, usilují o pozornost a jsou příliš sexuální? Proč je tolik mužů násilných nebo sexuálně agresivních?ʺ.

Je samozřejmě naprosto zdrcující, že každý den je napadeno tolik lidí. A ano, většinu sexuálního násilí páchá muž na ženě, bohužel. To samozřejmě není v pořádku, zvláště když si uvědomíme, kolik je na světě sexuálního násilí. Na druhou stranu je také pravda, že mnoho mužů se nechová destruktivně. Ve skutečnosti se spousta mužů chová velmi pozitivně. Můj pohled na věc je takový, že mnoho mužů velmi trpí, a proto se někteří muži chovají destruktivně. Samozřejmě, že spousta žen také prožívá velkou bolest a samozřejmě, že společnost se k ženám chová naprosto příšerně i v nejrůznějších ohledech. Trhá mi srdce, když vidím, jak se k mým pozemským sestrám chová společnost, a někdy dokonce i muži. Tím nechci říct, které pohlaví se má hůř. Myslím, že pozemská společnost zachází se všemi strašlivě špatně, a všichni by se měli spojit, aby se situace pro všechny zlepšila. Pokud se muži a ženy hádají a hrají si na to, kdo vyhraje, kdo prohraje, nebo na to, kdo je větší oběť, pak prohrávají všichni. Pokud se však muži a ženy spojí a spolupracují, vyhrávají všichni. Tento proces vzestupu potřebuje muže i ženy, kteří jsou ve své moci a pracují pro společné dobro. Také je zřejmé, že muži nejsou úlová mysl. V tomto poselství budu značně zobecňovat a to, co řeknu, nebude platit pro všechny.

S ohledem na to začněme odpovídat na otázku: ʺProč se muži chovají právě takto?ʺ Součástí tohoto poselství bude diskuse o lidech, kteří uvažují o ukončení svého života, takže pokud si to nepřejete poslechnout, doporučuji vám toto poselství přeskočit. Nyní je třeba pochopit jednu zásadní věc týkající se pozemských mužů v roce 2023: mnozí z nich mají pocit, že jsou ve své podstatě bezcenní, nebo dokonce že jsou ve své podstatě pro svět čistě negativní. Jednou z částí toho je nekonečný příval zpráv o tom, že muži jsou hlavním zdrojem většiny problémů na světě. Nebo tak alespoň některá sdělení pro mnoho mužů znějí. Některé zprávy doslova tvrdí, že zdrojem většiny problémů jsou muži. Pak jsou tu výroky, které mohou být špatně pochopeny, jako když někdo řekne: ʺProblémem je patriarchátʺ. Když se to řekne, většina mužů jen slyší: ʺproblémem jsou mužiʺ, i když feministická vědkyně by mohla namítnout, že tyto výroky nejsou totéž.

Pokud se muž domnívá, že muži jsou příčinou většiny problémů na světě, pak může velmi dobře dojít k závěru, že jeho existence je pro svět čistě negativní. Často pak propadá depresím a ztrácí se ve videohrách nebo se stává destruktivním. Možná to není úplně racionální, ale podvědomé úzkosti obvykle nejsou úplně racionální. Podobně, když se řekne ʺtoxická maskulinitaʺ, slyší na to spousta mužů: ʺMužnost je toxická.ʺ Mnozí by zde namítli, že to není to, co slovní spojení ʺtoxická maskulinitaʺ znamená, ale právě tak je toto slovní spojení často interpretováno. Je pravda, že více dialogu by mohlo toto nedorozumění vyjasnit. Přesto je to pro mnoho mužů rozdíl bez rozdílu, protože životní zkušenost mnoha mužů je taková, že jsou považováni za podezřelé, dokud se neprokáže jejich nevina, a že maskulinita není vítána, i když jsou tyto formy maskulinity zdravé.

Například školy zdravou mužnost u chlapců rozhodně nevítají. Místo toho jsou chlapci nuceni poslouchat, sedět hodiny v klidu, učit se věci, které nechtějí, a pokud se chovají mužně, dostávají tresty nebo drogy či společenské zostuzení. Způsob, jakým škola s chlapci zachází, je pro mnoho chlapců naprosto ochromující a destiluje v nich hlubokou zkušenost, že mužnost není vítána. Toto implicitní poselství, že jejich mužnost není vítána, je chlapcům ve škole předáváno znovu a znovu, po celá léta, během jejich nejformativnějšího a nejvnímavějšího období života. Ani to není nějaký chybný závěr, který si chlapci vyvozují. Mužnost chlapců není ve škole doslova vítána. Jednou z podstatných součástí mužnosti je to, že většina chlapců se chce hýbat a dělat věci a zkoumat a mít svobodu a následovat své zájmy a vášně. Chlapcům není ve škole vůbec dovoleno být mužní. Upřímně řečeno, kdyby se někdo pokusil odvést mého syna do školy pozemského typu v době, kdy byl můj syn malý, bránila bych se tomu ze všech sil. Museli by mě zavřít do vězení nebo zabít, aby zabránili mé snaze dostat mého chlapce ze školy dřív, než ho zlomí. Nebo kdybych měla možnost odstěhovat se do jiné země, abych mohla syna legálně učit doma, udělala bych to. To myslím stoprocentně vážně. Škola je pro spoustu chlapců tak škodlivá a emocionálně ochromující. Ano, někteří chlapci si ve škole skutečně vedou dobře. Ale i u chlapců, kteří jsou zdánlivě v pohodě, dochází k velkému podvědomému poškození. Není přece náhoda, že tolik mužů je citově vyčerpaných a otupuje své pocity jídlem, alkoholem, videohrami nebo pornem. Velký podíl na tom mají škody, které jim způsobila škola.

Samozřejmě nejsem proti vzdělávání. Jsem jen proti vzdělávání v podobě, v jaké je na Zemi běžně nastaveno. Dívky se ve škole také nemají vždy dobře, ale pozemský školský systém dívkám škodí méně než chlapcům. Škola je tedy jedním z obrovských způsobů, jak se chlapci dozvídají, že jejich mužství není vítáno, a tedy v jistém smyslu není vítána ani jejich samotná existence. Bohužel existuje ještě více věcí, které v mužích vyvolávají pocit, že jsou ve své podstatě bezcenní nebo dokonce ve své podstatě negativně ovlivňují svět. Je tu nekonečný příval zpráv, že problémem jsou muži obecně. Lidem se říká, že způsobují vymírání druhů, erozi půdy, změnu klimatu atd. Spousta mužů je ze své podstaty nastavena tak, aby převzala zodpovědnost a začala jednat a řešit problémy, ale v takto individualistickém světě nemůže žádný člověk doufat, že sám zastaví erozi půdy. Takže v praxi tento pocit odpovědnosti spojený s pocitem bezmoci často vede k podvědomému pocitu viny a k podvědomé malátnosti a možná i k nenávisti k sobě samému.

Někteří muži se navíc stydí za to, co dělali jejich prarodiče. Spousta mužů je opět napojena na to, aby převzala odpovědnost, začala jednat a řešit problémy, ale v tomto individualistickém světě nemůže jeden člověk vyřešit problém, že určitá země v minulosti kolonizovala jinou zemi. Žádný člověk nemůže napravit zlo otroctví. To opět vede jen k tomu, že se muži cítí bezmocní, odtažití, bezradní a někdy se začnou nenávidět. To mi láme srdce, když to sděluji, protože mám muže moc ráda. Myslím, že muži jsou úžasní. Ale přesto pokračujme ve sdělení.

Další věcí, která podkopává pocit mužů, že jejich samotná existence na této planetě má vůbec nějakou hodnotu, jsou sdělení, která říkají, že i když to muži dokážou, jsou to stále špatní nebo bezcenní. Pokud muž založí nový podnik a tento podnik nakonec vyplácí mzdu a živí tisíc rodin, pak je tento muž v mnoha kruzích vnímán jako zlý kapitalista nebo jako někdo, kdo vykořisťuje lidi jejich prací, nebo jako automaticky zlý, protože je bohatý, nebo jako někdo, kdo není dostatečně rozmanitý.

Nepomáhá ani to, že je stále obtížnější mít slušný život, pokud jste průměrný dělník, alespoň na Západě. Muži se často cítí provinile, pokud nemohou zajistit život své rodině tak, jak si muži myslí, že by měli. Muži také podvědomě cítí, že jako milující otec a oddaný manžel nemají žádnou hodnotu, protože média neustále vykreslují otce jako hloupé, neatraktivní, neschopné si bez pomoci zavázat tkaničky u bot atd. Samozřejmě, že spousta lidí si otců skutečně váží, ale mediální sdělení přesto spoustě mužů podvědomě vnuklo myšlenku, že i když jsou milujícími otci a manžely, že jsou stále ještě ztroskotanci. Stále Homer Simpson.🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸🌸

Všichni chápeme, že na mediálních sděleních záleží, že? Pokud je nějaká skupina v televizi soustavně zobrazována negativně, pak většina lidí chápe a souhlasí s tím, že je to problematické a že to v dané skupině vytváří negativní stereotypy a možnou sebenenávist. Otcové jsou v televizi a ve filmech neustále zobrazováni negativně. V podstatě spousta mužů tak má pocit, že jsou bezcenní, nebo dokonce že jejich samotná existence na Zemi je negativní. Muži mají pocit, že i když uspějí na tradičních cestách, kterými muži prokazují svou hodnotu jako osobnosti - jako otec nebo úspěšný pracovník -, i tak že jako osobnost nemají žádnou hodnotu a že mohou rovnou neexistovat. Pokud máte pocit, že jste ze své podstaty bezcenní a že neexistuje žádná skutečná cesta k tomu, abyste měli jako osoba nějakou hodnotu - proč byste se nezačali chovat destruktivně? Co byste mohli ztratit?

Bohužel jsem ještě neskončila. K tomu všemu se společnost k mužům chová, jako by měli menší přirozenou hodnotu než řekněme ženy. Ano, s bohatými a slavnými a krásnými muži zachází společnost vskutku velmi dobře, ale životní zkušenost průměrného chlapa je taková, že se s nimi zachází, jako by měli menší hodnotu než ženy.

Například na výzkum rakoviny prsu se vynakládá spousta peněz a na výzkum rakoviny prostaty jen velmi málo. Zdá se, že to alespoň částečně podkopává narativ, že průměrní muži jsou privilegovaní. Někdy se také naznačuje, že protože většina bohatých lidí jsou muži, musí jistě muži zmanipulovat společnost ve prospěch mužů. Ale pokud je tomu tak, proč společnost vydává mnohem více peněz na výzkum rakoviny prsu než na výzkum rakoviny prostaty?

V Americe studuje na univerzitách více žen než mužů, a přesto existuje mnohem více stipendií určených pouze pro ženy než pro muže. Když si to muži uvědomí, buď dojdou k závěru, že společnost je proti nim zmanipulovaná, nebo dojdou k závěru, že ženy jsou zřejmě jen ze své podstaty hodnotnější než oni. Co jiného si mají myslet? A ano, jistě existují i misogynní muži, ale to neznamená, že je to spravedlivé. To je také jeden z důvodů, proč jsou muži spíše méně levicoví a méně kolektivističtí. Pokud kolektivismus znamená, že existuje mnohem více stipendií pouze pro ženy než pro muže, přestože na univerzitách už je více žen, pak se pochopitelně kolektivismus stává pro muže méně přitažlivým. Ano, myšlenka pomoci i mužům, kteří se potýkají s problémy, je podporována ze rtů. Obvykle se však nedostane dál než ke slovům. Pokud se ženy potýkají s problémy nebo ve společnosti dochází k nespravedlnosti vůči ženám, pak dochází ke skutečným změnám, a navíc ženy očekávají, že je v tom muži podpoří, a řada mužů to skutečně dělá.

Zatímco pokud bojují muži, pak se sice myšlenka pomoci mužům prosazuje jen naoko, ale ke skutečným změnám dochází jen málo nebo vůbec ne. Zatímco ženy očekávají, že jim muži pomohou, pokud se potýkají s problémy, což je skutečně tak, jak by to mělo být, jen málo žen pomáhá mužům v jejich problémech nad rámec slov.

Uveďme si příklad. Je všeobecně známo, že naprostá většina úmrtí na pracovišti připadá na muže, a zdá se, že to nikoho nezajímá. Nikdo ve skutečnosti nedělá nic pro to, aby to změnil. A teď si představte, že by drtivou většinu úmrtí na pracovišti tvořily ženy. Najednou by spousta lidí vyšla do ulic a protestovala. Ženy by chtěly, aby se jich zastali muži. Každá velká společnost by se okamžitě zavázala, že zlepší bezpečnost svých zaměstnankyň. Politici by okamžitě začali psát zákony na ochranu žen na pracovišti. Běžní lidé by na internetových platformách připojili nějaký text nebo podpis, že podporují bezpečnost žen na pracovišti. Každý, kdo by řekl, že ochrana žen na pracovišti není nic moc, by byl označen za misogyna a dehonestován. Ale protože umírají muži, a ne ženy, nikoho to vlastně nezajímá.

Co z toho mají muži vyvodit jiného než to, že jejich životy zřejmě nemají takovou hodnotu jako životy žen? Ano, bohatí, slavní a pohlední muži mají neuvěřitelná privilegia a společnost s nimi zachází opravdu velmi dobře - mnohem lépe než s většinou žen. Ale to není zkušenost průměrného muže. Průměrnému muži nepomáhá ani to, že většina bohatých lidí jsou muži, jak jsme viděli na příkladu, že výzkum rakoviny prostaty je financován mnohem méně než výzkum rakoviny prsu.

Netvrdím, že nespravedlnost vůči ženám neexistuje. Samozřejmě že existuje. Ve skutečnosti je jí spousta. Ale existuje také spousta nespravedlnosti vůči mužům.

Nebo si vezměme jiný příklad, který osobně považuji za docela srdcervoucí. Ve svých dvaceti letech pracoval channeler jako pošťák. Roznášel lidem poštu a venku bylo asi 35 stupňů. Jedna žena mu podala sklenici vody a tento zážitek channelera šokoval až do morku kostí. Dodnes má tento obraz vypálený v paměti a v duchu si tu situaci stále dokáže jasně představit. Proč byla tato situace pro channelera tak šokující?
Jednoduše proto, že do té doby pro něj něco dělali jen přátelé, rodina, učitelé a lidé, kteří po něm něco chtěli. V podstatě channelerova životní zkušenost byla taková, že se o něj cizí lidé vůbec nezajímali a nehnuli ani prstem, aby mu pomohli. Představa, že pro něj cizí člověk udělá něco hezkého, aniž by z toho pro něj něco plynulo, byla pro channelera naprosto šokující. Tohle je v podstatě zkušenost průměrného, nezbohatlého a nehezkého člověka. Málokdo nebo vůbec nikdo cizí nikdy nehne prstem, aby vám pomohl.

A ne, channeler neměl příšerný tělesný zápach a není znetvořený ani nic podobného. V té době prostě působil jako průměrný chlap. To ilustruje i to, jak muži a jak ženy přistupují k aktu ukončení vlastního života. Samozřejmě tady zobecňuji, ale obecně platí, že ženy tak častěji než muži činí způsobem, při kterém je lze najít nebo zachránit, protože ženy vědí, že v rámci možností jsou jim cizí lidé ochotni pomoci. Ženy mají skutečně pravdu - v rámci možností jsou jim cizí lidé ochotni pomoci.

Zatímco muži správně vědí, že jen málokterý nebo žádný cizí člověk pro ně nehne prstem, aby jim pomohl. A proto, pokud se rozhodnou ukončit svůj život, mnohem častěji tak činí způsobem, který zaručuje, že jejich život skončí. Mnohem méně často ukončují svůj život muži způsobem, který se dá přežít a který by mohl být vnímán jako volání o pomoc. I když se rodina a přátelé o muže skutečně starají, často je jejich takzvaným ʺřešenímʺ jen to, že mu řeknou, aby se pochlapil a vrátil se do práce.

Dalším faktorem, který vede k tomu, že se muži cítí hrozně, je to, že jim společnost říká, že jsou ztroskotanci, pokud nemají hodně sexu a/nebo nemají přítelkyni. Přesto většina mladých mužů v roce 2023 není schopna najít ani jedno, ani druhé. A ano, muži na sobě samozřejmě mohou pracovat a stát se atraktivnějšími a lepšími lidmi. Stejně tak je ale pravda, že společnost by pravděpodobně neměla mladé muže hanět, pokud nejsou schopni mít pravidelný sex nebo si najít přítelkyni. Tím, že muže takto zahanbujeme, se na to muži vlastně soustředí více, než už přirozeně jsou.

Jedním z důvodů, proč jsou někteří muži vůči ženám agresivní, je to, že řada mužů má ve skutečnosti ze žen strach, a to na tak hluboké úrovni, že si to ani neuvědomují. Koneckonců sebevědomí některých mužů závisí na tom, co si o nich ženy myslí a zda s nimi chtějí být, nebo ne. A někteří muži se bojí ženské síly. Ženská síla je skutečně úžasná, ale mužům samozřejmě prospívá, pokud jsou v jejich moci dobrosrdečné aktualizované ženy. Stejně tak ženám prospívá, pokud jsou v jejich moci dobrosrdeční aktualizovaní muži.

Vraťme se tedy k otázce, kterou jsme si položili na začátku: Proč se muži chovají tak násilně, tak agresivně, tak riskantně a usilují o pozornost a přehnaně sexuálně? No, jak jsem tvrdila po většinu tohoto sdělení: z velké části je to proto, že se cítí ze své podstaty bezcenní nebo dokonce méně než bezcenní, totiž že jejich existence je čistě negativní.

Poselství, které společnost vysílá průměrnému muži, je zhruba takovéto: ʺVaše existence je čistě negativní. Vaše mužnost není vítána a očekáváme, že ji potlačíte. Pokud budeš opravdu tvrdě pracovat, možná se ti podaří prokázat svou hodnotu jako člověka, ale v tu chvíli se z tebe buď stane Homer Simpson, nebo zlý kapitalista. Pokud začnete podnikat, vláda dokázala, že vám může nařídit, abyste ho na rok zavřeli, což může dost dobře zničit vaše celoživotní dílo. Smůla.🤺🤺🤺🤺🤺

V některých ohledech je systém mírně nastaven proti mužům. Pokud neuspějete nebo dokonce zemřete, málokdo se o vás stará nebo vám pomůže. Ve skutečnosti, pokud se vám nepodaří dosáhnout vysoké pozice, pak to znamená, že existuje více příležitostí pro ženy dostat se na vysoké pozice a tím by se situace stala rozmanitější.ʺ

Je tedy opravdu překvapivé, že se někteří muži chovají agresivně nebo nevhodně sexuálně či nepřiměřeně riskují, nebo že mnozí z nich jsou závislí na alkoholu, drogách či pornu nebo videohrách? To, že muži trpí, samozřejmě neznamená, že mají právo ubližovat ostatním. Nemají. Nicméně chápu ty muže, kteří ubližují druhým, i když bych si přála, aby to nedělali. Abych byla upřímná, když se podívám na muže, překvapuje mě, že jich víc nekrade, nenapadá a neútočí. I když ano, samozřejmě každý útok je příliš mnoho, muži ze Země se chovají lépe, než bych od nich za daných okolností očekával. Drtivá většina mužů je opravdu jen nastavena na zodpovědnost, poslušnost a ochranu lidí kolem sebe. Nebo je možná cyničtější výklad ten, že muži, kteří se cítí hrozně, se v roce 2023 spíš ztratí v alkoholu drogách a videohrách a pornu, než že by začali vraždit jiné lidi. To je těžká věc. Naštěstí jsme s nejsmutnější a nejtěžší částí této zprávy skončili.

Než budeme pokračovat, rád bych vás vyzvala, abyste se třikrát zhluboka nadechli.

Za prvé. Nádech... a výdech.
Dva. Nádech... a výdech.
Tři. Dovnitř... a ven.

Je tu ještě druhý důvod, o kterém jsem zatím nemluvil. Tím je, že historicky se většina žen rozmnožovala a většina žen se nerozmnožovala.

Stalo se tak proto, že nejúspěšnější muži měli děti se spoustou žen, zatímco muži, kteří nebyli na vrcholu, neměli děti s nikým. Mezitím se ženy mohly celkem spolehlivě rozmnožovat jednoduše tím, že se daly k dispozici nejúspěšnějším mužům. To samozřejmě zahrnovalo spoustu represí a udržování žen na uzdě a násilí, a dokonce i sexuálního násilí na ženách. Tím samozřejmě netvrdím, že minulé struktury byly k ženám přátelské. To rozhodně nebyly a já bych v takových strukturách žít nechtěl. Přesto se většina žen rozmnožovala a většina mužů ne. To si můžete sami ověřit pomocí vyhledávání na internetu. Jeden titulek říká: ʺPřed 8000 lety se rozmnožovalo 17 žen na jednoho muže.ʺ. Jiný zdroj uvádí, že 80 % žen mělo děti, zatímco jen 40 % mužů mělo děti.

Žádný z těchto zdrojů není stoprocentně přesný a také velmi záleží na konkrétní době a místě, o kterém se bavíme. Obecně však tato zásada platí. V minulosti, než mnohé společnosti začaly prosazovat monogamii, mělo několik superúspěšných mužů spoustu manželek a někdy doslova stovky dětí. Zatímco muži, kteří nebyli na vrcholu, se prostě nerozmnožovali. Mezitím se průměrná žena naprosto mohla držet při zemi, ale mohla se rozmnožovat jednoduše tím, že hrála na jistotu a byla k dispozici nejúspěšnějším mužům - nebo se rozmnožovala jednoduše proto, že si ji mocní muži nárokovali. Což samozřejmě není dobře, ale z hlediska reprodukce to stále vede k tomu, že se rodí děti.

U žen vedla z reprodukčního hlediska hra na jistotu k velké pravděpodobnosti reprodukčního úspěchu. Zatímco podstupování velkého rizika nemělo až tak velkou výhodu. I ta reprodukčně nejúspěšnější žena bude mít jen něco kolem 15 těhotenství. Pozemšťanky prostě nemohou mít stovky dětí jako muži. Zasaďme to do moderního kontextu. Předpokládejme, že jste zaměstnancem korporace zvané ʺbýt mužemʺ. Tato korporace se chystá propustit naprostou většinu svých zaměstnanců, ale tato korporace se chystá neuvěřitelně dobře odměnit své nejlepší pracovníky. Takže samozřejmě lidé zde zaměstnaní by začali velmi riskovat, začali by se snažit vyniknout a začali by si otevřeně a tvrdě konkurovat. Mohly by dokonce vypuknout boje. A skutečně, právě to vidíme u mužů dělat.

A teď si představte, že jste zaměstnankyní korporace zvané ʺbýt ženouʺ. Pokud v této korporaci budete jen normálně pracovat, nebudete se prát s kolegy a nebudete nijak výrazně riskovat ani dělat problémy, velmi pravděpodobně se vám to podaří - budete se reprodukovat. Navíc pokud budete hodně riskovat a vyplatí se vám to, nebudete odměněni o tolik více než ostatní lidé, kteří neriskují. Takže většina lidí zde zaměstnaných samozřejmě nepodstupuje obrovská rizika, nesoutěží mezi sebou silně na veřejnosti, fyzicky spolu nebojují atd. A skutečně, to je to, co vidíme, že dělají ženy.

Pro muže je tedy výchozí, že se nerozmnožují a jejich rod vymírá. Proto riskují, soutěží na veřejnosti, bojují, mohou být velmi otevřeně sexuální atd. Muži mají pocit, že musí riskovat, soutěžit a prosazovat se, jinak zemřou sami. A to vede k určitému negativnímu chování, ale také to může vést k tomu, že se někteří muži stanou skutečnými odborníky ve svém oboru a hodně přispějí například společnosti. Neříkám, že ženy nemohou být odbornicemi, ale žen, které zasvětí celý život jedné kariéře nebo jednomu studijnímu oboru, je méně než mužů. To je také jedna z věcí, která vede k rozdílům v odměňování. Muž má pocit, že musí vynikat, a ví, že když bude dělat trochu to a trochu ono, nikoho to nebude zajímat. Proto se více mužů než žen v obrovské míře soustředí na jednu oblast a stanou se v ní tak dobrými, že si jich lidé musí všímat a musí jim za jejich skutečnou dokonalost v daném oboru dobře zaplatit.

Zatímco ženy mají tendenci vést poněkud vyváženější život, jsou trochu všestrannější a zkoumají více témat, což společnost tolik peněžně neodměňuje. Je to proto, že pro ženy není z reprodukčního hlediska nezbytné, aby skutečně vynikaly v jedné profesní dráze nebo studijním oboru. A upřímně řečeno, být všestrannější je pro většinu lidí zábavnější a zdravější. Doufejme tedy, že toto sdělení nám trochu objasní, proč se muži někdy chovají tak, jak se stereotypně chovají. Prvním důvodem je, že mají pocit, že jejich existence je buď bezcenná, nebo dokonce čistě negativní, a to některé muže tlačí k riskantnímu nebo destruktivnímu chování. Druhým důvodem je, že z reprodukčního hlediska jsou muži tlačeni k tomu, aby riskovali, soutěžili a vynikali, zatímco ženy nikoli, a to opět někdy vede k destruktivnímu chování.

A nakonec je tu samozřejmě kulturní prvek. V plejádské společnosti neexistuje žádný stud za ženskou sexualitu a naše ženy nečelí žádnému riziku, že by byly napadeny našimi muži. Proto se na rozdíl od Země o něco více plejádských žen než plejádských mužů rozhoduje vyjadřovat se otevřeně sexuálně nebo nahým způsobem. Stejně tak naše kultura podporuje plejádské muže, aby se vyjadřovali trochu jinak, než umožňuje pozemská kultura. Ráda bych zopakovala, že ano, uznávám, že i ženy to mají špatné. Společnost a někteří muži se k ženám chovají špatně, a to v nejrůznějších ohledech. Ano, příliš mnoho mužů sexuálně napadá ženy, a i když i zde mohou být muži oběťmi, většinou jsou to muži, kteří sexuálně napadají ženy. To vše je pravda.

Netvrdím, že jedno z pohlaví je na tom lépe nebo hůře než druhé. Chtěla bych, aby se muži a ženy spojili a společně pracovali na lepším světě pro všechny. Muži mají prospěch z toho, když jsou ženy posíleny pozitivním způsobem, a ženy mají prospěch z toho, když jsou muži posíleni pozitivním způsobem. V celém tomto sdělení jsem také masivně zobecňovala. To, co jsem napsala, samozřejmě neplatí pro každého jednotlivého muže ani pro každou jednotlivou ženu.

Zajímají mě vaše názory a vaše životní zkušenosti. Neváhejte se o ně podělit v komentářích, ať už jste jakéhokoli pohlaví.

A na závěr, abych skončil pozitivně: ano, mnoho mužů se cítí bezcenných. Dobrou zprávou však je, že můžete masivně pozitivně změnit životy mužů ve svém okolí, a to jednoduše tím, že jim řeknete, že vám na nich záleží, že jsou pro vás důležití, že si myslíte, že jejich život je čistě pozitivní, a řeknete jim, kterých věcí si na nich vážíte. Muži jsou někdy tak vyhladovělí po lásce, že si komplimenty pamatují desítky let. Pokud tedy chcete muži udělat desetiletí, složte mu kompliment. Mám vás všechny moc ráda. Myslím, že všichni, muži i ženy, si vzhledem k množství temnoty na vaší planetě vedete vlastně úžasně dobře. Máte veškerou mou lásku a úctu za to, že si v této temnotě zachováváte dobré srdce a vnitřní světlo.

Zdroj: https://eraoflight.com/2023/01/10/tunia-why-do-men-act-that-way/

Zpět