3709
Hakann: Jedna reptiliánská cesta A.S.
[ Ezoterika ] 2023-01-13
Moji nejdražší bratři a sestry,
Channeler by se s vámi rád podělil o další příběh. Tento příběh je opět smyšlený a napsal ho channeler. Tunia a já jsme mu poskytli podpůrné energie, ale příběh není channelera. Ačkoli je tento příběh fikcí, je docela blízko pravdě. Myslím, že tento příběh je výborným způsobem, jak ilustrovat, jak reptiliáni jednají a myslí. Může také v lidech vyvolat určitou empatii k bolesti, kterou sami reptiliáni prožívají, když jsou mladí. Přesto je to temný příběh, který zahrnuje spoustu těžké, těžké misogynie, protože většina reptiliánů bohužel myslí a jedná misogynním způsobem. Tento příběh zahrnuje traumata a násilí, stejně jako sexuální násilí. Pokud to nechcete číst nebo poslouchat, naprosto to chápu. V takovém případě tuto zprávu klidně přeskočte. V této zprávě nejsou žádné kritické informace. Někteří z vás byli v minulých životech reptiliány nebo trpěli rukama reptiliánů. Myslím, že tento příběh může v některých z vás vyvolat bolest z minulých životů, kterou by bylo zdravé pozorovat a integrovat, a to pro ty, kteří mají právě teď schopnost pracovat na integraci. Pokud se již cítíte zahlceni, není problém toto přeskočit. Toto je bonusové poselství v tom smyslu, že tento týden budu mít dvě poselství - toto a pravidelný channeling. Také příští týden se vrátíme k pravidelným channelingům.
Váš hvězdný bratr,
Hakann
--
Vyrazil jsem ze svého vejce dříve než ostatní.
Pomalu jsem si uvědomoval, že se na mě dívá velmi velká bytost. Instinktivně jsem poznal, že je to moje matka. Nebyla spokojená. Celá její energie vypadala, že je se mnou nespokojená. Čekala, že něco udělám, že dokážu, že mám hodnotu, že si zasloužím život. Věděl jsem, co chce. Moje tělo si chtělo lehnout a odpočívat, ale já ho přinutil k pohybu. Začal jsem vytlačovat ostatní vajíčka z hnízda. Nelíbil se mi zvuk, který vydávala, když se rozprskla na podlahu pod sebou, ale když moji bratři a sestry umírali, cítil jsem, že mě matka začíná více přijímat. A tak jsem pokračoval. Nakonec jsem svou práci dokončil. Zadýchal jsem se a lehl si. Telepatický přenos mé matky mnou otřásl. ʺVstávej. ještě jsi neskončil.ʺ Měla pravdu. Rozhlédl jsem se a viděl, že jeden z mých bratrů vylezl z vajíčka dřív, než jsem ho vystrčil z hnízda. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil se mu zakousnout do krku. Syčel a drápal se na mě. Začali jsme se prát, snažili jsme se jeden druhého zabít, já, abych získal matčino uznání, a můj bratr jen proto, abych přežil. Nakonec se naše máma usmála, vzala nás oba do oddělených dlaní a oba nás objala. Krvácející jsem si konečně mohl odpočinout a užívat si matčina uznání. Tedy, nějakou dobu jsem si mohl užívat matčina uznání. Jako vždycky to trvalo jen tak dlouho, než se zase zastyděla a já si musel znovu vydobýt právo na život.
--
Když jsem vyrůstal, naučil jsem se jednoduchým věcem. První bylo, že pokud neudělám, co mi silnější reptiliáni řeknou, ublíží mi. Druhou lekcí bylo, jak lidem ubližovat a jak zabíjet. Třetí bylo, že nic není osobní. Když mi reptilián násilím vzal chovnou samici, neudělal to proto, aby ublížil konkrétně mně. Prostě jen náhodou chtěl souložit a ona byla náhodou poblíž a já byl náhodou někde jinde. A to bylo všechno. Nebylo to nic osobního. Nebylo to osobní ani tehdy, když jsem ho potom zavraždil. Vždyť jsem ho ani neznal. Věděl jsem jen, že moje pověst by byla zničená, kdybych někoho nechal, aby si to rozdal s mou chovnou samicí, aniž bych ho potom zabil. Tak jsem to udělal. Podstoupil jsem trest za porušení řádu, a to bylo vše. Moje pověst byla obnovena. Vidíte? Jak jsem řekl, jednoduché poučky. Život byl tehdy jednoduchý.
--
Všechno až do této chvíle mi dávalo dokonalý smysl. Nicméně si stále pamatuji první den, kdy věci přestaly být logické. Nemluvím o tom, když moje matka přijala peníze, aby mě šediváci mohli po určitou dobu využívat, jak se jim zachce. To dávalo smysl. Silní si vždycky se slabými dělají, co chtějí. Taková je prostě povaha vesmíru. Je to tak, jak to má být. Co opravdu nedávalo smysl, bylo to, že mě můj bratr osvobodil a přijal přitom osobní bolest a náklady. A nesnažil se mě bezprostředně poté využít nebo na mně vydělat. Proč by to dělal? Skoro jsem se na něj zlobil, že destabilizoval nedotčený, čistý a logický svět, v němž jsem žil. Ale abych byl zcela upřímný, byl jsem rád, že jsem pryč od šedých.
--
Ještě menší smysl mi dávalo, že když matka umírala, říkala mi odporná slova, a dokonce se mi omlouvala. Zřejmě jí ta nemoc musela nakazit mozek. Přesto nemohu popřít, že jsem ten den něco cítil... nevím, jak to přesně popsat. Nebylo to logické.
--
Matčina nelogická slova se mi stále dokola přehrávala v hlavě. Proto jsem byl rád, když jsem dostal nový úkol. Rozptýlení se mi hodilo. Zřejmě byl zajat muž a jeho chovná samice. Pocházeli z plejádské rasy pretendentů. Můj šéf věděl, že z nich už byly vyždímány všechny důležité informace, ale šéf mého šéfa chtěl udělat dojem na svého šéfa, a tak jsem dostal příkaz, aby to vypadalo, že je ještě vyslýchám. Alespoň na nějakou dobu, dokud se pozornost šéfa šéfa mého šéfa nepřesunula k jiným záležitostem. Pak už jsem si s nimi mohl dělat, co jsem chtěl. Zpočátku to byla zábava. Vždycky mě energeticky nabíjelo nechat lidi trpět a pít jim krev. Vychutnávat si utrpení slabých - takové bylo naše rodové právo. Je to přirozený řád vesmíru, že silní si dělají, co chtějí, a slabí trpí, jak musí. Bylo to logické. Dávalo to smysl. Méně příjemné mi bylo, že se oba snažili chránit toho druhého, i když to pro ně znamenalo více bolesti. To mě rozčilovalo. Myslím, že tomu muži bylo ke cti, že zřejmě vycvičil chovnou samici natolik dobře, že byla ochotná se obětovat, aby ho ušetřila bolesti. Proč by však samec přijímal bolest jen proto, aby ochránil jednu podřadnou chovnou samici? Nakonec muž zemřel a chovná samice celé dny křičela a plakala. Její utrpení bylo jedním z nejchutnějších energetických pokrmů, jaké jsem kdy zažil. A ani samcovo tělo nechutnalo zrovna špatně. To mají za to, že si myslí, že se vesmír točí kolem nich. My, reptiliáni, jsme tu byli dávno před těmi přetvářkami. Pak se otevřel portál. Než jsem stačil spustit poplach nebo se divit, proč zřejmě selhala ochranka, padl jsem na podlahu obličejem dolů.
-
Cítil jsem vztek na toho pretendenta, který mě zajal a teď seděl naproti mně. Cítil jsem vztek, že nemůžu hýbat ničím jiným než obličejem. Ale především jsem cítil vztek na sebe, že jsem se nechal tak snadno zneškodnit. Kdyby se se mnou ten podvodník utkal v čestném souboji pařátů, nikdy by nevyhrál. Prostě bych ho roztrhal na kusy. Ale asi by nebylo logické, kdyby se mnou takhle bojoval, protože moje tělo bylo zcela zjevně lepší než jeho. I ten pretendent vypadal naštvaně a já cítil jisté zadostiučinění, že jsem dostal alespoň toho samce. Ale nepochybně by se chovná samice právě teď dávala do pořádku. Neměl jsem si s ní tolik zahrávat a prostě ji sežrat. ʺDobře,ʺ řekl předstírač. ʺI když tě nemám rád, technicky vzato jsme bratři, protože jsme oba součástí Zdroje.ʺ Zhluboka se nadechl a pokračoval: ʺJsi zatčen za mučení, napadení a vraždu. Máš dvě možnosti. Jednou z nich je obhajovat se u soudu, nebo nechat někoho, aby se u soudu hájil ve tvůj prospěch, ale garantuji ti, že prohraješ a pak budeš popraven. Důkazy proti vám jsou zdrcující. Já i Hannah, žena, kterou jsi brutálně znásilnil, budeme svědčit proti tobě.ʺ Odmlčel se. Stále jsem se neúspěšně pokoušel pohnout končetinami. ʺVaší druhou možností je postavit se vlastní vnitřní bolesti a vnitřní temnotě. Pokud to skutečně uděláš a budeš se upřímně kát a změníš své jednání, budeš smět žít mezi námi jako občan galaktické konfederace. Kdo ví, možná budeš dokonce schopen ve svém životě dělat něco produktivního. Tato cesta pro vás bude neuvěřitelně psychicky bolestivá a náročná. Pokud však uspěješ, budeš žít.ʺ Zasyčel jsem. No, myslím, že tohle byla jen další situace, kdy mě mocnější lidé nutili, abych je poslouchal. Tuhle hru jsem už hrál. A hádám, že ani tohle nebylo nic osobního - tenhle pretendent prostě pracoval pro zájmy svého klanu, nepochybně držen na krátkém vodítku svým šéfem. Až tenhle pretendent konečně poleví v ostražitosti, budu pít i jeho krev. A pak bych našel chovnou samici a dokončil, co jsem začal.
ʺNa to se ani neptej, předstírači. Rozhodl jsem se žít.ʺ
-
Kéž by mě prostě zmlátili jako civilizované bytosti. Místo toho měli tuhle... technologii... které mě přiměly znovu prožít takzvanou emocionální bolest a zmatek, které jsem dříve zažil. Poprvé to nebylo tak zlé. Ale když to aplikovali dál, zejména zaměřené na mé mládí a na dobu, kdy jsem byl u šediváků, a na matčinu smrt, začalo to být otravné. Když poprvé poslali nějakou chovnou samici, aby mi nabídla své takzvané léčitelské služby, rozzuřil jsem se. Nevážili si mě ani natolik, aby mi poslali samce, který byl takzvaným léčitelem. Ale pak to bylo zase jedno kolo prožívání smrti mé matky, a to také nebylo příjemné. Šíleně mlžili v tom, jak často mě tím budou nutit procházet. ʺDokud nepocítíš své pocity,ʺ říkali. Co to vůbec znamenalo? Poukázal jsem na jejich zjevnou logickou chybu: věci, které necítím, nejsou z definice pocity. Nezdálo se však, že by je to zajímalo, nebo dokonce uznali, že jsem právě dokázal, že můj intelekt převyšuje ten jejich.
--
Poté, co svůj trik opakovali stále dokola, jsem nakonec zažil jednu trapnou příhodu. Ten večer jsem se opravdu hodně snažil utéct, ale opět se mi to nepodařilo. Druhý den byli zřejmě rádi, že mě ponížili, a tak přešli k další metodě mučení. Tentokrát použili svou technologii, aby mě donutili zažít to, co jsem udělal jiným bytostem. Když jsem to slyšel poprvé, pousmál jsem se. ʺPočkejte, vy mi chcete lichotit a nutit mě prožít mé nejlepší okamžiky? To už se vy přetvářky ani nesnažíte.ʺ Přitom z nějakého důvodu bylo čím dál méně zábavné sledovat to pokaždé, když mě nutili znovu prožívat to, co jsem udělal jiným.
-
Když se objevila rodina snědeného muže, bylo to vyloženě nepříjemné. Kdyby mě prostě umlátili na kaši, bylo by to logické. Dávalo by to smysl. Ale oni nějak trvali na tom, že se podělí o to, co nazývali svými pocity, o to, jak moc toho samce takzvaně ʺmilovaliʺ, a tak dále. Když přišla znovu ta chovná léčitelka, zařval jsem na ni. Řekla, že to bude brát jako další odmítnutí nebo jejích služeb, a popřála mi dobrou noc. Lhala. Neměl jsem dobrou noc. Celou noc jsem se snažil osvobodit, opět, ale nebylo to nic platné. Druhý den se rodina vrátila a já si přál, aby ti pretendenti měli tolik slušnosti a už mě začali mlátit do krve.
--
Opravdu se mi to začalo nelíbit, když za mnou přišla chovná samice, jejíhož samce jsem snědl. Alespoň jsem na ní viděl tu zlobu, což dávalo smysl. Ale zase si se mnou ona a její rodina jen povídaly. Její rodina vypadala, že se navzájem podivně podporují. Jako by se k ní její rodina chovala stejně jako můj bratr ke mně. Ani jedno z toho nebylo logické. Moje prohlášení, že věci jsou nebo nejsou logické, se zdála být den ode dne prázdnější. Nějak se zdálo, že logika už není to nejdůležitější.
--
Nakonec mě začali převalovat po svých městech. Drželi mě paralyzovaného, ale schopného vidět. Bylo to... neuvěřitelné. Kdyby mi to někdo popsal předtím, než mě chytili, myslel bych si, že jsou na nějakých drogách. Zdálo se, že s chovnými samicemi se z nějakého nepochopitelného důvodu zachází stejně jako se samci. Nezdálo se, že by si samci nárokovali chovné samice, ani nepoužívali sílu, aby tyto chovné samice udrželi na svém místě. A přesto chovné samice nějak trávily čas s těmito samci, aniž by je k tomu někdo nutil. Všichni se o ně dělili, aniž by se objevila jakákoli stopa po použití síly nebo násilí. Lidé se otevřeně smáli, i když nikdo netrpěl. Lidé spolupracovali, aniž by je někdo řídil. Mezi těmito pretendenty žili dokonce i nějací reptiliáni, s nimiž se zdánlivě zacházelo jako se sobě rovnými. Myslel jsem si, že tři pravidla z mého mládí jsou jednoduchá. Tento způsob života se zdál ještě jednodušší. Zdálo se, že všechno plyne a děje se bez námahy. Tento způsob života se zdál téměř... logický. Když jsem se vrátil, zažil jsem opravdu trapnou příhodu. Ale té noci jsem konečně dovolil léčitelce, aby se mnou začala pracovat. A právě toto rozhodnutí nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal občanem Galaktické konfederace.
Zdroj:
https://eraoflight.com/2023/01/13/hakann-one-reptilians-journey/
Zpět
