Zprávy

3584 Atlantida a vnitřní boj pracovníků světla Gerrit Gielen [ Ezoterika ] 2022-12-17
Pracovníci světla jsou na cestě již mnoho inkarnací. V tomto článku budu hovořit o jejich roli pachatelů v době Atlantidy a o životech obětí, které se odehrály poté. O vnitřních konfliktech, které z těchto konfliktních zkušeností vyplynuly, a o tom, jak nakonec vedly ke zrodu Kristova vědomí.

ATLANTIDA A VZNIK DUALITY NA ZEMI
Nejprve: co je to dualita? Dualita je popření vnitřní jednoty vesmíru. Je to víra v rozdělení lidí a člověka proti přírodě; muži proti ženám, rasy proti sobě, národy válčí, příroda nás ohrožuje, a proto je třeba si ji podmanit. Dualita je přesvědčení, že jsme obklopeni nepřáteli, s nimiž musíme bojovat. Dualita je mentální iluze, která vězní lidstvo; iluze, která vzniká, když naše myšlení již není založeno na lásce, ale na strachu.

Co to má společného s Atlantidou?
Atlantida byla civilizace, která vznikla kdysi dávno, když se určitá skupina vesmírných duší, které pocházely z jiných míst vesmíru, rozhodla inkarnovat na Zemi. V té době již na Zemi žili lidé, které bychom mohli nazvat pozemšťany. Měli poněkud jiné vnitřní nastavení a jiné vědomí. Byli velmi ʺpři zemiʺ a cítili se být součástí pozemské přírody, například zvířata vnímali jako rovnocenné spoluobyvatele. Díky jejich sepětí se Zemí hrála v jejich psychice významnou roli mateřská energie.
Atlanťané byli více kosmicky orientovaní, uvědomovali si svůj původ. Byli duševně, intelektuálně vyspělejší a měli schopnosti třetího oka. Také vypadali trochu jinak, byli vyšší a světlejší a považovali se za nadřazené. Důsledkem jejich inkarnace na Zemi bylo, že vznikla třídní společnost, v níž Atlanťané tvořili vyšší, vládnoucí třídu. Přišli sem mimo jiné proto, aby pomáhali pozemšťanům a chránili je. Na pozemšťany se však také dívali svrchu a považovali je za méně vyvinuté bytosti, které je třeba poučit a osvítit.

To, co se dělo tehdy, můžete porovnat s tím, co se dělo mnohem později v lidských dějinách - inspirováno podvědomými vzpomínkami na Atlantidu - v době kolonizace. Bílí kolonizátoři se považovali za ty, kdo přišli ʺdivochyʺ osvítit, pokřesťanštit a vštípit jim moderní civilizaci. Tento úkol dokonce vnímali jako ʺbřemeno bílého mužeʺ: bylo povinností bílého muže osvítit zbytek světa. Teprve později lidé začali chápat, že se od těchto takzvaných ʺdivochůʺ můžeme mnohému naučit: jejich sepětí s přírodou, šamanismu, spiritualitě indiánských kmenů a od země, jako je Indie, která přinesla a stále přináší mnoho nových poznatků do naší západní společnosti. Ideály osvícenství, které tak zásadně změnily naši společnost, mají svůj původ v setkání s Indiány, kteří často neměli příliš pochopení pro hierarchickou a na materiální zisk orientovanou společnost Evropanů. ʺVolnost, rovnost a bratrstvíʺ není evropský vynález.

Nyní začínáme vidět, že tato kolonizace přinesla kolonizovaným národům nesmírné utrpení a bídu. Jedná se o opakování atlantských témat. Atlanťané si také mysleli, že mohou přinést pokrok a civilizaci, a jednali z jisté arogance a nedostatku uznání hodnoty stávajících ʺprimitivníchʺ kultur. V určitém okamžiku tato atlantská civilizace skončila. Částečně to bylo způsobeno silami Země (přírodními katastrofami) a částečně také rostoucím vědomím samotných Atlanťanů, že dělají špatnou věc a dosahují opaku toho, co zamýšleli. Výsledkem bylo, že se atlantská civilizace zhroutila. V dalších inkarnacích se pak Atlanťané smísili s pozemskými lidmi. Stali se jejich součástí. Dlouhodobá atlantská civilizace, která trvala asi sto tisíc let, však měla hluboký psychologický dopad. Fungovala jako jakási energetická forma pro budoucí společnosti. Pozemšťané začali napodobovat kulturu svých předchozích vládců a snažili se obnovit Atlantidu ve svém způsobu života a práce. Tím se opakovaly i chyby Atlantidy. Internalizovali si dualistické myšlenky, které vznikly v době Atlantidy.

PSYCHOLOGICKÉ DĚDICTVÍ ATLANTIDY
Uvedu zde tři příklady dualistických myšlenkových postojů, které vznikly v Atlantidě, myšlenkových postojů, s nimiž stále bojujeme.

Třída vládců
Začněme tím, že si pozemšťané osvojili myšlenku atlantské vládnoucí třídy. Tato internalizace vedla k vytvoření šlechty z jejich řad, třídy lidí, kteří měli zvláštní práva díky své krvi a původu. Jednalo se o vládnoucí třídu lidí, kteří byli výjimeční svým původem a často, jako v případě egyptských faraonů, byli dokonce považováni za božské. Božská moc jim byla připisována na základě vzpomínky na sílu třetího oka Atlanťanů. Tato šlechta s královskou rodinou jako nejvyšší šlechtou je zde dodnes. Na základě dědičnosti se lidé staví nad ostatní a nazývají se králem nebo královnou. Skutečnost, že vliv královské rodiny klesá, ukazuje, že se lidstvo osvobozuje od psychologických důsledků Atlantidy. Nicméně hierarchická představa, že někteří lidé jsou lepší než ostatní, je hluboce zakořeněná a stále je příčinou mnoha nespravedlností a utrpení. Tito panovníci se často sami starali spíše o rozšiřování své moci prostřednictvím válek a sebeoslavování než o zlepšování blahobytu svých poddaných. Jejich přesvědčení, že byli vyvoleni Bohem, aby vládli ostatním, jim nepomáhalo.

Podmanění přírody
Dalším důsledkem Atlantidy je představa, že Země je něco, co je třeba ovládat. Atlanťané se nikdy necítili být skutečnou součástí Země; věděli, že mají jiný původ, a s tímto vesmírným původem se ztotožňovali. Na Zemi se dívali shora a věřili, že Zemi a přírodu je třeba ovládat. Tím vytvářeli rostoucí napětí s přírodou, které nakonec dospělo k osudové erupci a způsobilo zánik Atlantidy. V naší době tato víra vedla k odcizení člověka přírodě. Ve snaze napodobit Atlanťany zapomněli pozemšťané na to, co jim bylo dáno: hluboké pouto se Zemí a všemi jejími živými bytostmi. To také vysvětluje někdy až bizarní rozpory moderního člověka. Lidé mohou vroucně milovat své domácí mazlíčky a přitom jíst maso z masného průmyslu, v němž jsou zvířata strašlivě týrána. Lidé vynakládají tolik energie na uspokojení svého šéfa, a ne na své děti a rodinu. Všude kolem sebe vidíme střety mezi starými energetickými vzorci pocházejícími z Atlantidy a přirozenými energiemi pozemských lidí.

Hierarchická spiritualita a falešné vědomí jednoty
S tím úzce souvisí, že pozemští lidé po vzoru Atlanťanů zavedli hierarchickou formu duchovnosti. Protože se duše Atlanťanů silně ztotožňovaly se svým kosmickým původem, bylo jejich prožívání spirituality silně orientováno na kosmos, na nadpozemské. Samotná Země, pozemská příroda, byla považována za méněcennou. V podstatě tedy zavedli dualistickou spiritualitu. S tímto dědictvím žijeme dodnes. Většina duchovních nauk z Východu i Západu odsuzuje pozemskost, smyslnost, tělesnost a sexualitu. Máte je překonat a zaměřit se na ʺvznešenéʺ, nadpozemské; pozemské je nižší, přízemní. To je v podstatě atlantské vědomí, které je zaměřeno na kosmos. Je zaměřeno na podmanění Země a hlásá také myšlenku vyšší třídy, která o tom bude učit ʺlidʺ.

Tato hierarchická spiritualita často prosazuje falešnou představu jednoty. Příkladem je např:
Existuje jeden Bůh, ale existuje také ďábel.
Existuje jedno nebe, ale existuje také peklo.
Všechno je jedno, ale vaše ego, vaše osobnost není jeho součástí.
Všichni jsme jedno, ale někteří jsou více ʺjednoʺ než jiní a někteří do této jednoty vůbec nepatří.
Vše je jedno, ale Země není jeho součástí a život na Zemi nás od této jednoty vzdaluje.
Všechno je jedno, ale musíme opustit vnější svět; není jeho součástí.

Je to velmi jednoduché: když je vše jedno, vše patří k této jednotě. Osobnost, ego, hra, peníze, iluze, sexualita, Země, vnitřní, vnější, čas a prostor - vše, co má jméno, patří k této jednotě a může být viděno a milováno a má význam. Odpor k něčemu, popírání něčeho, vždy vede k dualitě a víra v dualitu vede k psychickému napětí a k vnitřním a vnějším konfliktům. Důsledky duality jsou dramatické: potlačení vlastní sexuality, potlačení přirozené duchovnosti a tvořivosti a vznik hlubokých pocitů viny, studu a méněcennosti u lidí. Utrpení a psychické škody, které tyto představy způsobily, jsou téměř nepochopitelné. Vinu na tom nesou nejen velká světová náboženství, ale všude vidíme ʺosvícenéʺ guruy, kteří hlásají vědomí jednoty a mezitím sexuálně zneužívají své žáky. Byli to především sami Atlanťané, kteří se po pádu Atlantidy reinkarnovali a nyní si uvědomovali své chyby, a střetli se s těmito hierarchickými myšlenkami. Vzbouřili se proti svému vlastnímu dědictví a společnosti, v nichž žili, je za to obvykle odsuzovaly. Z vládců se stávali pronásledovanými, z pachatelů obětmi.

KONFRONTACE S MINULOSTÍ
Cesta, kterou se vydali po Atlantidě, nebyla pro atlantské duše snadná. Život mezi pozemšťany a pod energetickou zátěží Atlantidy byly pro tyto duše bolestnými zkušenostmi. Stala se cestou sebepoznání, ale také cestou k pravému učení. Byla to konfrontace s minulostí. Jak bylo zmíněno výše, struktury a ideje, které Atlanťané vytvořili, žily v pozemských lidech i po pádu Atlantidy. Internalizovali si tyto koncepty: myšlenky hierarchie a tříd a podřízení přírody; myšlenku spirituality směřující vzhůru a zanedbávání nižších čaker. Ukázalo se, že jsou to struktury, které bývalí Atlanťané jak kvůli své přirozené aroganci, tak kvůli rostoucímu vědomí srdce vůbec nemohli unést. Ironií osudu to byli právě oni, kdo se nejvíce střetl s hierarchickými představami a společenskými strukturami, které kdysi vytvořili. Stali se z nich rebelové, outsideři, revolucionáři - a také čarodějnice upalované na hranici. Z psychologického hlediska však došlo k velmi cennému vývoji: začali se ztotožňovat s pozemšťany, viděli jejich vřelost, lidskost, lásku k dětem. A viděli, co s nimi systém dělá. Poprvé mezi nimi vznikla skutečná láska a porozumění, něco, co v dobách Atlantidy chybělo. Byl učiněn první krok ke skutečnému učení.

OD ATLANŤANA K PRACOVNÍKOVI SVĚTLA
Zásadní chybou Atlanťanů bylo, že chtěli lidi přimět, aby si uvědomili své božství tím, že jim vnutí vnější autoritu. To nefungovalo; lidé začali věřit pouze v (božskou) autoritu mimo sebe. Teprve když začali žít mezi pozemšťany a často se sami stávali jejich oběťmi, začali navazovat kontakt s pozemskou realitou zevnitř a měnit věci zevnitř. Teprve tehdy mnozí naplnili své duchovní poslání. Tím, že zůstali věrní sami sobě, navzdory pronásledování, navzdory upálení na hranici, lidem něco ukázali. A sice, že existuje vnitřní síla, vnitřní autorita a božství, které nelze podmanit vnější mocí. Tím ukázali, co skutečně znamená duchovnost. Jejich vnitřní světlo se projevilo v jejich bezmocnosti: vnitřní světlo, které je svobodné od autority.

Oběť získala smysl
Atlanťané se tak stali učiteli, jimiž vždy chtěli být, stali se pracovníky světla. Začal věk osvícení. Lidstvo se začalo osvobozovat ze svých mentálních pout. K vědomému dokončení přechodu od Atlanťanů k pracovníkům světla jsou zapotřebí tři kroky.

1) Opuštění myšlení oběti
Myšlení oběti předpokládá, že existuje pachatel. Těmito pachateli jsou samozřejmě současní vládci. Za těmito vládci jsou často podezírána temná, někdy i mimozemská spiknutí. V jistém smyslu, což je správné, jenže spiknutí je energií minulosti, Atlantidy. Atlanťané sami jsou spiknutím, proti němuž bojují. Viník není ve vnějším světě, ale je v nich samotných. Přechod od atlantského k Kristovu vědomí lze uskutečnit tak, že atlantského v sobě s láskou přijmete z pozemského vědomí a ukážete mu na sílu a harmonickou krásu přírody. Podívejte se na Atlanťana v sobě a řekněte: ʺPodívejte se na moudrost indiánského kmene, na intuitivní spojení s přírodou. Vnímejte, že světlo je ve všem, dokonce i v každém kameni. Vnímejte, co znamená jednota, že k ní patří opravdu všechno, včetně nižších čaker, stejně jako sexualita a emocionalita. Vnímejte přírodu, vnímejte lásku Země.ʺ

2) Opuštění myšlení o nadřazenosti
Tím, že rozpoznáte a přijmete Atlanťana v sobě z moudrosti, kterou jste nyní po všech těch inkarnacích získali, odbouráte myšlenky, které Atlanťané na Zemi přinesli a kterými Země trpí dodnes: myšlení nadřazenosti; myšlení, že víte, jak to udělat za ostatní. Každá lidská bytost má duši a na hluboké úrovni každá lidská bytost následuje svou cestu. Nikdy nemůžete vědět za někoho jiného, jak tato cesta probíhá a jaké zkušenosti, někdy i těžké, někdo vyhledává a jaké k tomu má důvody. Pokud někdo potřebuje na své cestě radu, požádá o ni. Mnoho lidí, kteří si říkají duchovní mistři, v podstatě strhávají ostatní z jejich cesty duše. Dobrý učitel vzbuzuje ve svých žácích důvěru ve vlastní vnitřní autoritu a sám sebe činí co nejrychleji zbytečným. Dokud nejste Vším, dokud nejste Jediným, nikdy nemůžete plně pochopit volby a cestu druhého.

3) Překonání vnitřní duality
Jsme pachateli i oběťmi. K láskyplné syntéze obojího můžeme dospět, když pochopíme, že dualita není něco z vnějšího světa, ale z našeho vlastního vnitřního světa. Pachatel i oběť jsou v nás. Oběť nakonec není obětí vnějšího pachatele, ale pachatele v nás. Po dlouhé cestě mnoha staletí si energie pachatele našla cestu zpět k nám. Tuto vnitřní dualitu překonáme tím, že se s láskou podíváme na pachatele v nás. Začal s těmi nejlepšími úmysly: šířit své světlo a poznání. A zároveň, což je počátek omylu, začal přesvědčením, že ostatní nemohou sami najít cestu, že jsou bez vás ztraceni, protože vy víte lépe a vidíte správnou cestu. Tak se z pomocníka stal pachatel a nakonec se tato energie pachatele vrací k vám. Téměř všechny struktury, s nimiž se pracovníci světla v tomto světě střetávají, rigidní církevní a světské autority, organizace, které vykořisťují Zemi, atd. byly vytvořeny jimi samými v určitém okamžiku dnes již zapomenuté minulosti. Způsob, jak tyto organizace zlikvidovat, nespočívá v tom, že proti nim povedete válku, ale v tom, že odstraníte jejich živnou půdu tím, že s láskou odpustíte a integrujete pachatele v sobě. Tomu říkáme Kristovo vědomí.

VĚDOMÍ KRISTA
Vědomí Krista je vědomí jednoty. Je to poznání, že ve všem živém je přítomen stejný božský původ. Kristovo vědomí zahrnuje bezpodmínečnou lásku ke všemu - a všechno znamená opravdu všechno. Tedy ne: vyššího dosáhnete jen tehdy, když něco odstrčíte, když potlačíte pozemské a řeknete ʺneʺ pozemské části. Milujte své nepřátele; milujte vše, o čem si myslíte, že vám nepatří, protože vám patří. V hlubším smyslu se Kristovo vědomí zrodilo ze sňatku mezi Atlanťany a pozemšťany. Atlanťané měli kosmické naladění, pozemské duše naladění na Zemi a přírodu. Láska a integrace obou naladění vzniká z rovnocenného setkání obou, z rovnocenného ocenění pozemského a kosmického. Vidění neuvěřitelného bohatství vnějšího světa s jeho krásnou přírodou a uznání vnitřní božskosti: ocenění velkého i malého.

Je to spojení víry v božské v člověku (atlantské) a víry v rovnost všech lidí (pozemské). Duchovnost, která z toho vychází, je uznání božského ve všem: skutečné vědomí jednoty. Zrod Kristova vědomí byl nakonec také hlubším esoterickým posláním Atlanťanů. Ti přišli na Zemi s úmyslem pomáhat jí, chránit ji před nepřátelskými silami a osvítit zdejší lidi. V hloubi duše však také věděli, že oni sami se mají na Zemi co učit: citové vřelosti, spojení se Zemí a přírodou, životu v přítomnosti - a že to je cesta k vědomí Krista.

Tajemství Kristova vědomí
Rozlišujeme mezi vnitřním a vnějším světem, ale pro Kristovo vědomí takový rozdíl neexistuje. Vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa, láska v našem vnitřním světě vede k harmonii ve vnějším světě. Vnitřní boj vytváří dualitu ve vnějším světě. Tento vnitřní svět se neomezuje na přítomnost: jakmile integrujeme minulost a vnitřně se od ní osvobodíme, vyzařuje do všech životů, které jsme kdy na Zemi prožili. Tím, že v sobě s láskou integrujeme pachatele, Atlanťana v nás, rozbíjíme mocenské struktury z dávné minulosti.

Tajemství Kristova vědomí spočívá v tom, že není jen něčím z přítomnosti, je to milující vědomí, které proudí všemi našimi inkarnacemi a přináší uzdravení. Milující vlna, která se dotýká všech našich aspektů, ať už se nacházejí kdekoli v čase a prostoru. Pozvedá celou historii do jiného vědomí.

POSLEDNÍ
Ušli jsme dlouhou cestu. Nejdříve jsme žili jako nadřazení vládci pozemských lidí a zatížili jsme je myšlenkami a strukturami, které jim dodnes překážejí. Pak jsme začali žít mezi nimi a začali jsme proti těmto strukturám bojovat; proti mocenským strukturám, vyšším třídám, proti vnucené hierarchické spiritualitě, která odsuzovala sexualitu a potlačovala pozemské. Nyní jde o to přijmout Kristovo vědomí, nechat obě síly spojit a cítit, že v tom nacházíme jednotu. Vědomí Krista se rodí ze sňatku pozemského a kosmického. Vzniká překonáním vnitřní duality, duality pachatele i oběti. Vědomí Krista se rodí, když se vzdáme vnitřního boje; rodí se z uvědomění, že vše v nás patří a touží po lásce. Rodí se, když dáváme lásku všemu v sobě; rodí se z harmonie, která pak vzniká. Je to uzdravující vědomí, které šíří své světlo nejen v přítomnosti, ale do každého okamžiku, který jsme zde prožili a prodechli.
Je to láska, která přesahuje čas a prostor.

Zdroj: https://eraoflight.com/2022/12/17/atlantis-and-the-inner-struggle-of-lightworkers/

Zpět