3418
Obleky astronautů, hvězdy Cosmic agency
[ UFO ] 2020-08-14
Q: Chápu, že hvězdy jsou živé bytosti jako planety, jak je to s jejich vědomím? Vědí o naší existenci?
Anéeka: Tato otázka je vlastně vhodnější pro Yazhí, protože on tyto věci zná velmi dobře z první ruky. Ale jak jsem se dozvěděla, veškeré vědomí se skládá z jednodušších. Jak na stejné rovině, tak na jiných rovinách a časových liniích, které nejsou od sebe oddělené nebo izolované, ale neustále se navzájem ovlivňují.
Lidské tělo, abychom ho použili jako referenci, je souborem oddělených vědomí nebo individuí, která dohromady tvoří lidské tělo. Tito jedinci jsou buňky. Každý z nich obsahuje všechny vnitřní orgány, které by mělo mít celé lidské tělo. Říká se jim organely, ale ve své podobě jsou tam všechny, od žaludeční, nervové, reprodukční a vylučovací soustavy. Například reprodukční systém by byl jádrem a nervový systém nebo mozek by byl buněčnou membránou, vnější částí, a mitochondrie by byly částečně energetickým systémem.
Každá buňka si tedy svým malým způsobem vytváří vlastní představu o okolním prostředí, chemickém, toxikologickém a okysličeném, a každá přijme vlastní opatření pro své zachování jako živé bytosti. Pokud se nacházejí v příznivém prostředí, vzkvétají a přispívají ke zdraví celého člověka-jedince, který je obsahuje. Pokud prostředí není příznivé a je vysoce toxické, buňky udělají vše pro to, aby této situaci nepodlehly. Aby nezemřeli přirozenou cestou a zůstali naživu co nejdéle. Jako příklad nebo vedlejší poznámku uveďme, že způsobují většinu rakovin. Všechna vědomí jednotlivých buněk se podle svého vnitřního naprogramování spojují a vytvářejí skupinu nebo spolupracující společenství, které se nazývá komplexní mnohobuněčné tělo, v tomto případě lidské tělo. Stejně jako u lidského těla nebo jakéhokoli jiného těla. Vše je energeticky propojené a vzájemně závislé, stejně jako vědomí lidské bytosti je samo o sobě souhrnem vědomí každé z buněk, které ji tvoří, s důrazem na propojení buněk a polí s ostatními buňkami jiných těl, ať už lidských nebo nelidských - jakoby mimo planetu.
To znamená, že individuální Já je výsledkem vědomí, které ho jako buňky tvoří uvnitř, aniž bychom ponechali stranou skutečnost, že má své vlastní vědomí. Planeta sama je součástí většího organismu, a to dalšího Většího. Nebo vysvětlení z materiální strany, že jsme všichni jedno vědomí. Zdroj, celek.
Poznámka na okraj: Každá buňka má své vlastní spojení nebo verzi spojení s éterickou nebo duchovní stranou. Jinými slovy, epifýza, na rozdíl od toho, co se říká, není jediným bodem v těle, který je zodpovědný za mimosmyslové vnímání a spojení s jednotným polem, ale celé tělo jako celek toto spojení dává nebo přijímá. Epifýza je pouze zjevně nejaktivnějším prvkem v rámci systému, v rámci celku. Odvápnění epifýzy je tedy poněkud zjednodušující. Pravdou je, že je třeba zlepšit propojení celého těla jako jednotného celku a v tomto procesu bude šišinka zřejmě přínosem, který předčí lokální formu ʺodvápněníʺ.
Q: Takže planeta by se skládala ze všech vědomí/lidí, kteří ji obývají? A hvězda je vědomím všech různých planet kolem ní?
Anéeka: Ano. Vše je vzájemně propojeno, hvězda v souhvězdí, souhvězdí v kupě, kupa v galaxii, galaxie v její místní skupině a tak dále, až dojdeme k Celku. Vědomí, které vše sjednocuje. Každá rostlina, každý mravenec, každá malá buňka žijící na planetě je součástí jejího vědomí a součástí většího celku.
Q: Lze komunikovat s hvězdou? Řekla jsi, že Země a planety komunikují prostřednictvím posvátné geometrie. I hvězdy?
Anéeka: Ano, ale nevidíme konkrétní důkazy, které by nám umožnily vést rozhovor s planetou v termínech srozumitelných lidem v našem měřítku vědomí. Má svůj vlastní způsob. Je to, jako by vám jediná buňka ve slinivce chtěla něco říct. Ovlivňuje, ale vy více tuto buňku, než ona vás jako vědomí. Někteří lidé tvrdí, že vedou rozhovor s planetou. Prostě všechno je geometrické, všechno je matematicky pochopitelný vztah. Jedině tak bychom mohli mít společný jazyk.
Q: Jak hvězdy mezi sebou spolupracují? Je to jako stromy v lese?
Anéeka: Ano, hvězdy jsou jako vědomí, která jsou vzájemně propojená. Toto pole, které je všechny propojuje, je jako síť energetického, skalárního elektromagnetického proudění (tj. všech hustot a frekvencí), která vše propojuje z éterické strany. Jako energetická nit, která vede od každé hvězdy a spojuje ji se všemi ostatními.
Tato energetická vlákna lze využít v podobě portálů a nazývají se červí díry nebo Einsteinovy Rosenbergovy mosty. Vysvětlili jsme si tedy, jak lze pomocí portálu na slunci přejít z jednoho bodu do druhého pomocí éteru uvnitř, protože všechna slunce jsou propojena.
Můžete vstoupit s lodí do slunečního portálu (sluneční skvrny). Pokud máte energetickou mapu, můžete se v této ʺpavučiněʺ pohybovat a dostat se k nejbližšímu slunci, které se nachází v cíli vaší cesty. Dodnes se hojně využívá jako tranzitní systém mezi rasami a mezihvězdnými rasami s nižším technologickým vývojem než Taygeta, protože Taygeta má například lodě, které vyrábějí vlastní přenosné červí díry. A ano, je to jako se stromy v lese, dělají to také tak.
Q: Bylo by pak spojení podobné komunikaci, kterou mají neurony v lidském mozku?
Anéeka: Ano. Je to úplně stejný systém. Je založen výhradně na stejném vzorci energetické formace nebo dynamiky harmonických frekvencí, abychom použili terminologii Yazhí.
Q: Jsou tedy vzájemně vybalancované? Jako stromy, které si navzájem předávají vodu podle svých potřeb.
Anéeka: Přesně tak. Vzájemně se vyvažují, komunikují, mluví spolu, předávají si energii.
Q: Mám pochybnosti o něčem, co jsi řekla dříve. Používáte slunce k přesunu. Když vstoupíte do slunce jako do portálu, je to jako když skočíte do éteru, tj. neexistuje žádný cestovní čas, pouze čas SIT posádky?
Anéeka: Tak přesně. Slunce jsou těmi, kdo poskytují energii a energetický směr, kterým se loď vydá. Loď musí být pouze v souladu s tímto energetickým směrem, takže podle jednoduchých frekvencí. Stejné frekvence mají tendenci být více stejné, loď pak pojede ʺsměremʺ, který si posádka přeje. Pro nás to však není nutné a považujeme za nebezpečné solární portály používat. Slunce totiž není statické a mění svou energetickou dynamiku z vlastních důvodů, jak bylo uvedeno výše.
Q: Když hvězda zemře, stane se z ní gravitační díra, co se s ní stane potom? Zůstane to tak? Je to portál, ne? Je spojena stejně jako když to byla hvězda?
Anéeka: Ano, zůstává stejný nebo propojený, jako když byl hvězdou. Jak se vše mění a v závislosti na toku energie mezi spojenými hvězdami, gravitační díra může být větší a větší stává černá díra, nebo se zmenšuje, dokud se nerozpustí ve vesmíru a zůstane, jako by tam nikdy žádná nebyla. Gravitační díra dokonce může znovu vyrůst a rozhořet se jako hvězda.
Právě taková je geneze hvězd. V jednom bodě přijímá velké množství energie v podobě gravitace. Pak v tomto bodě začíná dynamika elektromagnetického toku a oni přijímají ʺzdolaʺ přes červí díry, které je spojují s jinými hvězdami, tuto energii, a dokonce i energii již ve tvaru hmoty, jako jsou plyny všeho druhu, které se mění v plazma. V kombinaci s elektromagnetickým aspektem hvězdy se stává tím, co vidíme jako Slunce. Jak by řekla Yazhí, má harmonické složky své specifické frekvence, aby se vytvořila v tomto bodě nebo koncentraci gravitace v prostoru.
Q: A jaký je vztah mezi hvězdami a planetami?
Anéeka: Jsou součástí stejného systému. Jsou jako energetické dcery, ohniska tvůrčí pozornosti. Všechno je samo o sobě záměrné, nic náhodného, ve všem je matematická logika a příčina, i když je to následek. Slunce zásobuje planety světlem a energetickou stabilitou, což umožňuje vznik tzv. organického života na planetách, který pak živí jejich vědomí jako symbióza.
Co se týče energetických spojení, jsou planety plné portálů, které vás spojují s vaším Sluncem a s ostatními planetami ve vaší soustavě.
Q: Jaká je specifická funkce centrálního Slunce Galaxie?
Anéeka: Všechno spolu souvisí. Je bodem největší koncentrace energie všeho druhu, lze říci, že gravitační. Gravitace je proud vědomí v éteru.
To znamená, že střed galaxie je bod, kde se soustřeďuje veškeré vědomí všeho v této galaxii. Protože je toroidně utvářená, je jádro motorem galaxie a všeho v ní. Všechno v této galaxii začíná a tvoří se odtud.
Q: Energetické dcery, co myslíte, planety nebo hvězdy? Hvězdy jsem si představovala spíše jako matku.
Anéeka: Je to, jako by planety byly energeticky ʺdceramiʺ své hvězdy. Forma vyjádření, víc než cokoli jiného. Jde o to, že o Zemi přemýšlím jako o ženě.
Q: Co je to vlastně hvězda, jaký má tvar? Chápete, že odtud vnímáme pouze 60 % reality v 5D?
Anéeka: Jako všechno má toroidní tvar. Je to velmi koncentrovaná emise skalárního elektromagnetismu, výtok. Stejně jako černá díra je to proudící energie. Není to ale termonukleární koule, jak ji popisuje lidská věda, je to něco mnohem složitějšího. Nejsou to ʺhořícíʺ horké plyny. Jejich energie nepochází z jejich nitra, ale ze sjednoceného pole, a budou růst nebo zanikat pouze v závislosti na složitém vnitřním energetickém systému pole, které propojuje všechna slunce. Slunce je energetický únikový otvor. Protože je však vícerovinný, vícerozměrný, skalární, je díra vnímána jako koule, nikoli jako plochý disk. Lidská věda si neuvědomuje, že čerpá energii z jiných rovin, které nejsou viditelné a kterým nerozumí. Berou vysvětlení, které více odpovídá jejich úrovni chápání - termonukleární koule.
Pokud tedy slunce není horké, nemá tak vysoké teploty. I když všechna elektromagnetická plazma stlačená v bodě, jako je slunce, produkuje teplo a hodně. Ale to není to, co generuje uvedené teplo. Přiblížit se ke slunci s lodí je tedy bezpečné, ale je to jako jít proti proudu řeky, která teče proti vám. Je to řešeno změnou hmotnosti lodi pomocí motorů na něco méně ovlivněného slunečním tokem (na Zemi známý jako sluneční vítr, ale skládá se z více složek, které nejsou pro lidskou vědu viditelné). Proto se můžete ke Slunci přiblížit a vstoupit do něj pomocí slunečních skvrn, protože jsou to body s malým nebo žádným magnetickým tokem, nebo jen s určitými frekvencemi.
Planety tedy nejsou závislé na vzdálenosti od Slunce, aby od něj přijímaly teplo. Lidská teorie o místě ve sluneční soustavě, kde se musí nacházet planeta, aby byla obyvatelná, je mylná. Země nemá příjemnou teplotu, protože ji ohřívá Slunce. Skalární záření ze Slunce je spíše transformováno zemskou atmosférou a jejím vlastním energetickým polem k produkci tepla jako reakce. Proto může být na povrchu planety, například v poušti, velmi horko, ale ve stejný den a ve stejnou dobu je nad pouští v letadle mnoho stupňů pod nulou.
Jak se teplo přenáší přes prostor podobný vakuu? Lidská věda si protiřečí, ale nezdá se, že by tyto zjevné problémy někoho obtěžovaly. A prostor mimochodem také není vakuum. K pobytu ve vesmíru nepotřebujete ani přetlakový oblek. Prostor je lidem prezentován jako chladné místo, kde by při rozbití skafandru během několika sekund zamrzli. Vysvětlete mi: Kam nebo jak se přenáší to tělesné teplo z astronauta, který během několika sekund zamrzne, pokud neexistuje žádný prostředek pro přenos tepla? Ve vesmíru není zima problém. Proč je vůbec zima? Pokud údajně není co měřit. Měří pouze teplotu samotného teploměru. Lidská věda definuje chlad jako nepřítomnost molekulárního pohybu a podle tohoto pravidla dokonce tvrdí, že teplota mezihvězdného prostoru je absolutní nula neboli -273,15 stupňů C.
Chlad vesmíru není pro žádnou loď ani posádku problém. Teplo je. Nemohou snadno vyzařovat přebytečné teplo z lodi, to je problém. Na lodích, jako je ta naše, jsou proto velmi složité systémy, které přeměňují přebytečné teplo na jinou formu znovu využitelné energie. Přeměňujeme teplo na elektřinu.
Q: Proč nepotřebujete přetlakový oblek?
Anéeka: V lidské vědě se říká, že bez přetlakového obleku by se plyny přirozeně obsažené v krvi měly tendenci rozpínat kvůli nedostatku atmosférického tlaku. Lidské tělo má tlak 1 bar, což je barometrický tlak odpovídající atmosférickému tlaku na úrovni moře. Jinými slovy, atmosférický tlak chce stlačit těleso svou vahou, vahou celé atmosféry. Aby se to vyrovnalo, je v těle vytvořen tlak přesně 1 bar, což odpovídá neutralizaci tohoto tlaku na nulu. Proto při rychlém výstupu nebo sestupu z hladiny moře dochází k zablokování uší a dalších neškodných tělesných jevů. Pokud máte lidské tělo natlakované na 1 bar a přenesete ho do vesmíru, bude barometrický tlak pryč. Těleso pak exploduje, protože se rozpíná kvůli nedostatku atmosférického tlaku, který by to vyrovnal.
Než krev exploduje, má tendenci se vařit, protože plyny obsažené v krvi se rozpínají. Tento problém se objevuje i u potápěčů. Proto musí pomalu vystoupat, aby si jejich tělo zvyklo na nový tlak a uvolňovalo plyny kontrolovaně a postupně, a nedošlo k poškození tkání, žil a tepen. Stačí ve vesmíru přivyknout těleso na barometrický tlak rovný nule. K tomu potřebujete pouze hyperbarickou komoru. Pokud subjekt může uvolnit vnitřní plyny v těle na ekvivalent nulového tlaku, nebo moře, nebo ekvivalent vesmíru. Je to jednodušší než přivyknout tělo tlaku potřebnému k výkonu potápěčské práce ve velké hloubce, což se na Zemi děje denně.
Pro pobyt ve vesmíru bez kosmické lodi, tj. při výstupu do volného prostoru, nepotřebujete složité přetlakové skafandry. Takže abyste byli ve vesmíru bez vesmírné lodi, tedy na vycházce do vesmíru, nepotřebujete složité přetlakové obleky. Stačí respirátor se správnou směsí a při správném nízkém tlaku s recirkulací vzduchu, jako pro potápění, a základní ochranu jako oblečení, technicky si můžete vzít své oblíbené tričko a tenisky. Zábavné, i když smutné.
Kdosi studoval rukavice tohoto obleku. Nikdy by nefungovaly. Pod tlakem by nebyli schopni ani pohnout prsty. Absurdní výsledek.
Q: Takže zima není pro člověka problém?
Anéeka: Žádný problém protože z 3D nebo 5D není ve vesmíru žádnjé médium pro přenos tepla. Pokud navíc pracujete ve vesmíru, venku, při opravách lodi, máte tendenci se přehřívat a dokonce se vám dělá nevolno z přehřátí organismu. Ano, máme skafandry, ale ty jsou jednodušší a blíže k tělu, poskytují jiný druh ochrany a mají chladicí systémy pro astronauty, kteří vykonávají fyzickou práci venku. V podstatě mají systém malých trubiček s kapalinou, která cirkuluje po celém skafandru a chladí astronauta, ale máme i jiné špičkové technologie, které k chlazení astronautů používají magnetické frekvence. Zima není problém, ale horko. Jak vidíte, naše představy o prostoru se od lidských velmi liší.
Q: Co způsobuje, že se lidé ve vesmíru zahřívají, a není problém se slunečním zářením?
Anéeka: Nejde o to, že by něco způsobilo zvýšení jejich teploty, ale o to, že jejich tělo, které je samo o sobě uzpůsobeno k vyzařování zbytečného tepla, to nedokáže, protože nemá vzduch a nemá možnost přenosu. Proto se teplota postupně zvyšuje. Ale to není nic divného, je to čistá termodynamika. Stejné je to s loděmi nebo čímkoli jiným. Energii nelze zničit, lze ji pouze přeměnit na jinou energii. Proto přeměňujeme teplo na elektrickou energii, kterou využijeme v čemkoli.
Q: Co se stane, když jste ve svém těle dlouho ve vesmíru? Je to jako na pláži?
Anéeka: Ano, přehříváte se a to je pro tělo nebezpečné. Přehříváte se, jako byste měli mírnou horečku, pak silnější horečku. Při překročení 40 stupňů Celsia začínají vážné problémy, a pokud se teplota zvyšuje, může dojít k poškození mozku a orgánů. Na pláži se ještě můžete potit a cítit vánek, ale ve vesmíru už ne. Dostanete teplotní šok. Ale od toho jsou tu skafandry. Ale jsou spíš jako druhá kůže. Ne jako NASA.
Q: Takže pokud musíte provádět nějaké dlouhodobé operace, používáte skafandry?
Anéeka: Ano, obecně kvůli ochraně. Je možné nenosit nic po velmi krátkou dobu, ale nedoporučuje se to. Nosíte jednotný oblek. Má mnoho funkcí, nejenže vás udržuje ve správné teplotě, ale také vás ochlazuje, pokud je vám horko, nebo zahřívá, pokud je vám zima, ať už jste kdekoli ve vesmíru. Slouží také jako pancíř proti všem druhům nárazů, od úlomků až po kulky. Během nanosekundy ztuhne a stane se neproniknutelným. Pokud někde spadnete, zabrání to zlomeninám. Je vyroben ze špičkové samoreparační polymorfní pryskyřice.
Q: Jak dýcháte?
Anéeka: Dýchá se pomocí průhledné helmy s recirkulační nádrží na zádech. Jako potápěčská bomba, ale menší. Průhledné helmě se nedá uniknout, i když by stačilo mít náústek, ale je to velmi nepohodlné a dokonce nebezpečné. Systém musí být také kalibrován pro prostor nebo nulový tlak, jinak vám může přístroj poškodit plíce.
--------
ROZHOVOR S Yazhi:
Q: Když hvězda zanikne, tj. promění se v gravitační díru, co se stane s planetami, které kolem ní obíhají?
Yazhi: Pohltí je, učiní je součástí své hmoty tím, že změní nebo zastaví dynamiku či rovnováhu, která mezi nimi existovala, když byla hvězdou. To znamená, že jsou zničeny.
Q: A co vědomí planet a jejich obyvatel? Jaký je postup?
Yazhi: Je to proces, který by se podobal procesu smrti, přecházíte do jiných věcí, do jiných rovin. Vědomí samotných planet je však do značné míry spojeno s vědomím jejich slunce, neboť je součástí téhož. Neberou to jako něco tragického, protože to je lidské myšlení nebo interpretace. Energetická dynamika planet se mění spolu se samotnou hvězdou. Jinými slovy, až dojde ke kolapsu, nebude na planetách po dlouhou dobu existovat žádný biologický život. Jedná se o postupně probíhající proces, který je pro každý případ jedinečný.
Q: Můžete to zjistit v 5D? Například uvědomit si, že se to stane, a přesunout se na jinou planetu nebo něco podobného? Už chápu, že tam nikdo nebydlí.
Yazhi: Ano, omezeně i 3D. Ale je to jen určitý úhel pohledu nebo perspektiva. Z jiných rovin jsou hvězdy vždy tam, kde jsou mimo čas, protože jsou to zcela určitě vysoká vědomí vysokých hustot, kde není čas, jak ho znáte. Jsou ničeny pouze z pohledu nižších hustot, které proces pozorují.
Q: Na jaké úrovni vědomí nebo vývoje se nachází hvězda?
Yazhi: Nedokážu to kvantifikovat. Říci hustotu pomocí čísla by bylo opět neadekvátní a omezené. Jsou ve všech hustotách, ať už je chápete jakkoli. Od nejzákladnějšího, jednotlivého bytí, až po nejvyšší, jako vědomí celku. Už je prakticky samotným Zdrojem, ale stále si zachovává určitou sebeidentifikaci jako hvězda. Proto jsou energeticky a skalárně propojeny. Tedy velmi vysoké hustoty, které jsou popsány jako červí díry, které propojují všechny hvězdy. Síť vazeb mezi hvězdami lze interpretovat jako to, co určuje, že všechny hvězdy jsou jedinečné a zvláštní a zároveň jsou jedinou ʺvěcíʺ, jediným shlukem vědomí. Jediná kosmická superbytost s každou hvězdou jako uzlem sebe sama, propojená vyššími hustotami éteru. Nadbytost, která je ve všech hustotách a kterou normální mysl nedokáže pochopit.
Něco velkého, o čem by se dalo říci, že je to samotná galaxie, viděná z 3D pozice. Vše je propojené a tvoří jediné vědomí, které se vidí nebo vnímá jako někdo... galaxie. A následně se propojil s ostatními, jako by každá z galaxií byla jedinou hvězdou, protože jich je vzájemně propojeno tolik, jako hvězd, aby vytvořily další, ještě větší superbytost s ještě větším vědomím. Směrem dolů je to stejné. Každá bytost, která existuje s vědomím, není jedinou bytostí, ale souhrnem vědomí, která ji tvoří, vědomí z jeho nejjednoduššího hlediska. Jednoduchá, která se spojují a sčítají a vytváří složitější.
Zdroj:
https://swaruu.org/transcripts/estrellas-parte-2
Zpět
