3400
Archanděl Michael: Cesta vyrovnaného mistra Architekt
[ Ezoterika ] 2022-11-08
A: Přišel jsem si popovídat, protože lidé teď klesli - musíte se trochu srovnat.
Q: Cesta vyváženého vývoje předpokládá jakousi rovnost (rovnováhu) světla a temnoty, konstruktivního a destruktivního ve struktuře osobnosti a duše, proč se tedy nyní silně trvá nikoli na vyvážené syntéze, ale na výlučné volbě buď jednoho, nebo druhého. Není v tom nějaký rozpor?ʺ
A: Nejprve je třeba si uvědomit, že kombinace konstruktivního a destruktivního, a to i v tom nejkalibrovanějším poměru, neposkytuje žádnou záruku, že se já bude rozvíjet vyváženě. To znamená, že zvládnutí rovnováhy není o hledání ideálních procent - ta prostě neexistují.
Úkol vyváženého mistra je jiný. Ovládnout sám sebe, ovládat své vlastní projevy. Každý člověk se v životě setkal s takovými situacemi, kdy spontánně použil destruktivní činy, protože nedokázal ovládat výlev impulsů své duše. Nebo se člověk mohl krotit, ale neudělal to, protože mu jeho chování přinášelo určité uspokojení. Pokud člověk nepraktikuje potlačování svých destruktivních impulsů, oddává se jim, považuje je za přijatelné, není zde rovnováha. I když je rovnováha mezi temnotou a světlem v duši příznivá, slibná, nic to nevypovídá. Protože rovnováha je o sebeovládání.
Vzhledem k přirozeným vlastnostem pozemšťanů pro ně až na vzácné výjimky nemůže existovat žádná cesta ven striktně na světlo. Cesta světelně vyváženého mistra je však možná.
Přechod na čtvrtou úroveň je pro člověka možný ve dvou případech. V prvním případě má dostatečné znalosti o pozemském světě (je si vědom) a zároveň je zvyklý na destruktivní chování. To znamená, že člověk je mírumilovný a jeho destruktivní výbuchy jsou systémem vývoje vyhodnoceny jako bezpečné, takže mohou být snadno transformovány do sítí výměny energie čistých světů.
Druhým případem, kdy dochází k Přechodu, je situace, kdy má osoba nad svým destruktivním chováním úplnou kontrolu. Bez ohledu na to, jak závažné dovednosti člověk má, pokud je nepoužívá na úkor druhých ve svůj vlastní prospěch (nebo ke svému uspokojení), může přejít na čtvrtou úroveň. Tuto možnost pro každého člověka zaručuje systém rozvoje, ale není snadné tohoto výsledku dosáhnout.
Například pokud je člověk zdatný v boji zblízka, má vysoký destruktivní potenciál: jeho schopnosti stačí k tomu, aby protivníka porazil, nebo dokonce zabil. Proto se bojová umění často opírají o zvláštní filozofii, která bojovníky zdržuje od spontánního použití síly. Na úrovni pohledu tito lidé zakotvují svou snahu neubližovat lidem kolem sebe. Předpokládejme, že profesionální bojovník čelí šikaně. Pokud má své chování pod kontrolou, použije nejprve všechny dostupné nenásilné metody k vyřešení situace. V reakci na provokace a eskalaci konfliktu se bude snažit agresi uhasit pomocí mírového dialogu. Teprve když bojovník vidí, že se ho snaží zasáhnout, odpoví na úder. I v tomto případě je důležité držet se původních cílů: konflikt uhasit, nikoliv rozdrtit protivníka. Proto může bitva rychle skončit. Tyran se ochladí a utrpí drobná zranění. To je dobrý příklad chování vyrovnaného mistra. I když práce na sobě jen jedním směrem nestačí, protože lidský život je mnohostranný. Musí se snažit o sebeovládání všude, kam přijde.
Zároveň je motivace, která lidem brání v boji, velmi odlišná. Člověk se může například obávat, že bude potrestán. Drží se zpátky, protože jinak by mohl být vystaven násilí, kterému by se nemohl bránit. To není motivace vyrovnaného mistra, jen opatrnost a zdravý rozum.
Zcela jiné úrovně sebeovládání dosáhne člověk, když je jeho motivace zakotvena na úrovni klidného způsobu myšlení. Svoboda od destruktivních výbuchů, zakotvená jako osobní filozofie, je skutečnou rovnováhou. Důležitým ukazatelem tohoto zakotvení je automatičnost mírového chování. To znamená, že bychom se neměli řídit ani tak pozitivními reflexemi člověka v klidovém stavu, ale jeho reakcemi a chováním, když dojde k náhlým stresovým situacím. A právě zde se v duši projevuje dichotomie mezi ʺjevit seʺ a ʺbýtʺ. Někdy mezi těmito pozicemi leží propast, tisíce let vývoje v destruktivních civilizacích. Je velmi důležité si uvědomit, že člověk není tím, co si o sobě myslí, ale tím, jak se projevuje.
Je také důležité věnovat pozornost tomu, jak se člověk chová při jednání s ostatními lidmi. Pozemšťané někdy projevují neuvěřitelnou náklonnost k tomu, že si chtějí říkat nepříjemné a zraňující věci. I s těmito vlastnostmi je třeba pracovat, protože v čistých světech jsou všeobecně uznávány dvě zásady: neškodit a uhasit konflikt. A pokud někdo říká drsné věci, jeho okolí má pochopení pro to, že je vyveden z rovnováhy. Na Zemi naopak často raději reagují hrubostí na hrubost, tj. volí strategii soupeření a vyvolávání konfliktů. Je prostě nutné mít na paměti, že zvyky čistých světů se někdy velmi liší od chování přijatelného pro pozemšťany.
Duše si mohly osvojit ničivé nástroje, projít těžkými zkouškami v drsných světech. Zkušenost a vědomí destruktivních způsobů však nemůže být důvodem k odmítnutí člověka při přechodu na čtvrtou úroveň, pokud není připoután k těmto destruktivním dovednostem, k těmto vzorcům myšlení, které si přinesl ze svého těžkého putování.
Osvobození od destruktivity na úrovni myšlení, na úrovni automatického projevu je však superúkol a nikdo na Zemi ještě nedosáhl takových výsledků vývoje. Základem přechodu člověka na novou úroveň je tedy jeho sebeovládání na úrovni chování. V obtížné situaci může projít různými variantami jednání, včetně destruktivních, ale vědomě je odmítnout. To, čemu říkáte ʺvzplanutíʺ, ʺmyslet si jednu věc a říkat nebo dělat druhouʺ, cokoli, co způsobuje nekontrolovatelnou újmu druhým, jsou příklady stále nevyrovnaného stavu. Protože se projevuje impulzivita, spontánnost chování. Sebeovládání ještě není dokončeno. Tyto tendence duše zvyšují riziko, že po Přechodu člověk v čistých světech přetíží svými projevy místní sítě výměny energie. Čím více se tedy já ovládá, tím větší je šance, že se mu podaří přejít na novou úroveň.
Možnost sebekontroly na úrovni chování má však svá omezení a rizika selhání. Proto nejkvalitnější, nejhlubší a nejbezpečnější (pro sebe i pro ostatní) proměna v mistra rovnováhy spočívá právě ve změně myšlení. Nepřipoutanost k destruktivnímu myšlení na úrovni světonázoru.
Destruktivní myšlení lze změnit hladce, někdy i mnoha inkarnacemi. Destruktivní je však intenzivní a má důležitou vlastnost oživovat, probouzet živé struktury. To z něj činí velmi odolné, stabilní a trvale dominantní chování většiny pozemšťanů. Pokusy o plynulou změnu jsou proto často neúčinné. Destruktivní mysl, která chce zvládnout cestu rovnováhy, musí přijmout přechody ve vědomí. Již dříve jste o nich hovořili s učitelem Due. Tranzit je náhlá a ne zcela bezpečná metoda změny myšlení, ale umožňuje rychle a účinně rozšířit své chápání a prohloubit vnímání světa. Tímto způsobem mohou být stabilní, destruktivní, dlouhodobě převládající vlastnosti mysli nahrazeny bezpečnějšími vlastnostmi, čímž dojde ke skoku (průlomu) ve vývoji duše.
Souhlas s tranzitem si člověk většinou neuvědomuje, nepamatuje si ho, protože duše činí taková rozhodnutí ve zvýšených stavech vědomí. Proto často lidé vnímají okolnosti tranzitu nesprávně: ne jako pomoc, ale jako intriky osudu, útoky nepřátel atd. Obtížné okolnosti jsou skutečně součástí rozvíjejícího se tranzitu. Přesto správný postoj ke zkoušce jako k příležitosti, ne jako k neštěstí, pomáhá člověku projít událostmi snáze a nedělat chyby, kterých by později litoval.
Vrcholným projevem zvládnutí rovnováhy je naprosté odpoutání od působení škod na úrovni myšlení a naprostá připravenost použít nezbytnou újmu pro dobro jiných duší. Tento stupeň zvládnutí složité filozofie rovnováhy je prozatím spíše vyšší idea a ještě dlouho ji nebude možné dosáhnout, a to i po přechodu duší na další úroveň. Vyšší mistrovství rovnováhy je výsledkem spojení protikladů na vysoké úrovni a vychází z dosud pro většinu lidí nejasné, paradoxní myšlenky: z potřeby působit bolest z vyšší lásky k duším. Pokud však tyto úvahy s někým ještě nerezonují, je to v pořádku. Každá duše, která zvládne tak obtížnou, ale cennou filozofii, bude schopna porozumět celé její hloubce svým vlastním tempem, dojít k její nutnosti skrze osobní zkušenost.
Mluvíme tedy o rovnováze, kdy neexistuje žádná připoutanost k působení škody. Ale pokud má člověk nadšení, touhu někomu ublížit z antipatie, pro své osobní cíle a pro své uspokojení, je to zatím známka nestřídmosti, spontánního uvolnění destruktivních pudů.
Uvědomuji si, že pro mnohé čtenáře bude tato myšlenka těžko přijatelná, ale mistr rovnováhy se často musí podělit o bolest s duší, kterou zraňuje. To mu pomáhá přesně kontrolovat míru tlaku a zmírnit bolest duše při intenzivním působení. Tento přístup je bezpodmínečným důkazem toho, že mistr nevidí jinou cestu a nezneužívá ʺbičʺ při výchově svých svěřenců. Nikdo přece nechce trpět bezdůvodně. Proto mnozí mentoři, kteří se rozhodli, že je pro jejich svěřence nezbytný intenzivní dopad, se napojí na jeho pocity a prožívají s ním těžkou zkoušku. Na jedné straně se jedná o doporučenou, ale nepovinnou činnost mentora. Na druhou stranu je to pro něj nejbezpečnější možnost, jak se neprokázat jako krutý mistr.
Temní učitelé také někdy sdílejí zkušenosti s těmi, kterým intenzivní vlivy ubližují, aby si zachovali smysl pro proporce. Sami však mají vysoký práh bolesti, takže nelze hovořit o srovnatelnosti nepohodlí: co je pro temného mistra nepříjemné, může být pro člověka již nesnesitelné. Temný mistr v procesu intenzivního ovlivňování často používá automatické prostředky ke shromažďování zdrojů života, které svěřenec vyhodí. To znamená, že nesdílí bolest, jedná formálně, bez účasti, podle smlouvy.
Možnost nezapojit se má i mistr rovnováhy. Tento přístup se používá v případech, kdy je mentor vybrán a najat na základě smlouvy, ale mezi ním a svěřencem není žádná citová vazba. V takovém případě se vedení duše v pozemské inkarnaci řídí zásadami a osvědčenými postupy mentoringu.
Následování této cesty přísné formální odbornosti nepřináší vždy nejlepší výsledky v rozvoji mysli. Nejúčinnějšího vedení duší v inkarnacích se dosahuje s citovou vřelostí a zapojením Mentora do procesu vývoje člověka, aniž by se však ztratila racionalita. Protože transformace duší je dlouhý a náročný proces, vyžaduje buď nestrannou profesionalitu, nebo velkou trpělivost a lásku k těm, které se mistr rovnováhy rozhodl rozvíjet. Dlouhodobě je to vřelost a soucit se svěřenci, které pomáhají učiteli dosáhnout nejlepších výsledků v rozvoji.
Doba ve vašem světě je opravdu těžká, ale důležitá, protože lidé se často setkávají se situacemi, ve kterých je možné projevit soucit. Mnoho duší, které již byly schváleny pro Přechod, prodlužuje svůj pobyt na Zemi právě proto, že za současných okolností lze dosáhnout nové úrovně soucitu s bližním. Bude to velmi vážný, možná rozhodující zisk, který se bude v budoucnu hodit duši. K úspěšnému absolvování lekcí na nových úrovních jednoty bude člověk potřebovat velkou dávku trpělivosti a soucitu.
Protože všechny následující úrovně vývoje zahrnují zkušenost mentora, bude každá duše, která opustila Zemi, čelit výzvě vést jiné duše v inkarnacích. Ne každou výzvu ve své činnosti bude mentor schopen překonat silou ducha, disciplínou. Odpovědnost za své závazky mu nemusí zabránit utéct, pokud se proces vývoje jeho svěřenců vyvíjí špatně, což je velmi časté. Proto je nyní nezbytné objevit nové aspekty empatie, aby síly mohly vyvodit správné závěry o motivaci člověka, jeho aspiracích a potřebách.
Q: Současné podmínky odhalují v lidech velmi odlišné aspekty. Například nedostatek zdrojů kvůli noci duší zvyšuje konkurenci. Životní podmínky jsou stále tvrdší, lidé také. Co čeká duše, které nyní aktivněji škodí ostatním?
A: Ne všechny následky karmických činů lze napravit v současné inkarnaci. Nyní se každá duše snaží dosáhnout nějakého srozumitelného výsledku vývoje, aby něco napravila. Pro nadějné duše, které mají ještě šanci zlepšit své výsledky, se mohou rozvinout nápravné události.
Mnoho duší však skončí stejně - zůstanou u svých destruktivních rozhodnutí, protože nemají v úmyslu jednat jinak. Není pravděpodobné, že se najdou, i když jim učitelé nabídnou pomoc, aby změnili své reakce, své chování. To znamená, že současná osobnost si svou současnou pozici zafixovala z vlastní vůle. Může tak zůstat dlouho, dokud se nenabaží svého chování a nebude se chtít dále rozvíjet. Proto jsou nápravné zkušenosti nabízeny spíše těm, kteří ještě váhají.
Karmická zátěž vzniká, když duše odmítá pomáhat jiným duším nebo nebere dostatečně v úvahu jejich zájmy. Takoví lidé se obvykle považují za svobodné v jednání ʺchci to - dělám toʺ, i když to ostatním škodí. Důsledky takového jednání jsou však pro duši přesně opačné - její nesvoboda se zvyšuje. Život je stále aktivnější, stále ʺhlasitějiʺ povzbuzuje k pomoci druhým. Svět může o tuto pomoc požádat různými způsoby. Čím destruktivnější je chování duše v civilizaci, tím nutkavější budou takové žádosti.
Předpokládejme, že člověka osloví žebrák - pomoc je poskytována víceméně dobrovolně, i když je cítit určitý nepříjemný tlak. Pokud však nutně potřebuje pomoc blízký příbuzný, je téměř nemožné mu ji neposkytnout. Nyní si představme, že osoba byla okradena. V tomto případě už žádost o pomoc není žádostí, ale násilným odebráním. Všechny tyto interakce mají stejný cíl - naučit člověka dávat zpět.
Podobná situace je i v komunitách na vysoké úrovni. Entity, které si ze světa hodně berou a málo dávají, nemají zcela svobodnou volbu. Jsou aktivně vyzýváni, aby pomáhali při rozvoji ostatních duší, i když o to neusilují. Destruktivní esence nemají východisko, protože jsou závislé na vnějším přísunu zdrojů života. Čím více duše dluží světu, tím těžší jsou okolnosti její pomoci. Takoví dlužníci mohou být pověřeni obtížnými, nepříjemnými úkoly, mohou dostávat neperspektivní svěřence, které nikdo neví, jak rozvíjet. Ve vesmíru je mnoho oblastí práce, kterými se nikdo nechce zabývat. Čím je duše destruktivnější, tím je pravděpodobnější činnost v této oblasti. (pozn. ...proto já jsem tady, pořád si říkám, že já vůl do toho lez... teda né že bych byla destruktivní, spíš jsem se naivně domnívala, že to bude sranda... nestačila už? Pořád nemají dost?)
Q: Pokud vím, světelné světy jsou bez násilí? Ubližujete jiným duším?
A: Neměli bychom škodit. Můžeme se podílet na intenzivním působení, jako útěšná, léčivá strana. Bolest s našimi svěřenci nesdílíme. Jejich destruktivní výboje obvykle přechází do automatických rozdělovačů toku. Sítě pro výměnu světelné energie nemohou tyto zdroje přijmout. Místo toho, co se vylilo a odešlo, naplníme člověka dobrotou: zahřejeme jeho duši, uklidníme ho.
Zkušený mistr rovnováhy ví, jak destruktivní vlnu absorbovat a přeměnit ji v něco jiného, hodnotnějšího a smysluplnějšího. Poznání takové proměny však nelze vyjádřit slovy. Je to praktická dovednost, která se učí stovky let. Například bohové osmé úrovně již takové umění ovládají. Včetně těch, které znáte z mýtů.
Světelné síly zvětšují částečku Boha a pomáhají tak světu. Ne každý to však dokáže. A ti, kteří jsou v ní úspěšní, si uvědomují důležitost své služby a své role ve vesmíru. I když někdy by někteří z nás chtěli něco jiného. Podmínky producentů životních zdrojů však musí být velmi čisté, bez destruktivity, v opačném případě naše efektivita klesne. To nelze připustit: čím slabší částice Boha, tím intenzivnější konkurence mezi účastníky rozvoje, narůstá dravost světů - destruktivita civilizací má tendenci se zvyšovat. Nejbezpečnějším a nejspolehlivějším způsobem, jak tyto nežádoucí procesy pro všechny účastníky vývoje zpomalit, je produkovat více zdrojů života a rozdělit je těm, kteří jich více produkovat nemohou. Tím se snižuje napětí mezi destruktivními účastníky a ti nespěchají s budováním své bojové síly pro případ, že by museli bojovat o zdroje.
Q: Ale pokud ve světech rozvoje začala komprese, a to i na vyšších úrovních, znamená to, že zdroje života stále nestačí?
A: Rovnováha byla narušena, poměr mezi konstruktivním a destruktivním světem nebyl respektován. To vedlo k vyčerpání volných zdrojů života v hierarchii rozvoje. Stvořitel Lucifer nasadil příliš aktivní Stvoření ve prospěch destruktivních civilizací při hledání jedinečných řešení. Je lepší, když nevíte nebo nevidíte, jak bolestně je nyní toto Stvoření omezováno, protože ho nemá co živit. Nevypadá to, že by některé destruktivní civilizace vůbec přežily. Proto položím lidem jako budoucím tvůrcům otázku k sebereflexi. Stojí za to vytvářet živé, myslící a sebeuvědomělé bytosti, když předem víme, že riziko, že budou hodně trpět a nakonec zemřou, je vysoké? Tato otázka je zásadní. Odpovědí na ni může duše přesněji určit své místo ve vesmíru, kde se cítí nejlépe. Odpověď Sil světla je však jednoznačná - a je záporná. Světelné světy jsou přesvědčeny, že by Stvoření mělo být vůči duším opatrnější a nezpůsobovat jim tolik bolesti. (pozn. nesnáším beznaděj)
Q: Něco osobního. Proč ke mně učitelé světla chodí tak zřídka, alespoň na osobní rozhovor?
A: Předem jsme věděli, že budete čelit obtížnému úkolu přenášet poselství od temných struktur. Bylo jen málo dalších kandidátů. Ty jsi se pro svou vysokou odolnost hodila. Viděli jsme tvé duševní stavy - přísnost k sobě a sebekázeň. Neodvážili jsme se rozmazlovat tě častými návštěvami, abys zůstala v klidu, nepolevila v ostražitosti a nevzdala se. Buď si jistá, že Rafael a já tě na tvé cestě podpoříme.
Q: Mohou zprávy přenášené skrze mě přispět k šíření fenoménu Antikrista na Zemi?
A: Antikrist nemusí přijít, nebo se může projevit slabě. Je to výhled, pravděpodobnost, ale ne skutečnost, která se v budoucnu uskuteční. Přesto je do zvyšování frekvencí Země investováno tolik energie, abychom se netřásli v očekávání nejhorších scénářů.
Co se týče tvých zpráv, byly hluboké, fascinující. Člověk pak už nemusí mít chuť číst nic dalšího. Jinými slovy, člověk se na dlouhou dobu plně nasytí těmito informacemi. Na jedné straně je to pro tebe dobrý výsledek, známka tvého seriózního přístupu. Na druhou stranu - čtenář může udělat chybu a nehledat cestu k Bohu dál. Tvá poselství však byla podána pouze jako součást obrazu světa. Neposkytla jsi téměř žádné zprávy ze světelné hierarchie, prostě jsi na to neměla sílu.
Bez našich lekcí však cesta vývoje duše nemůže být úplná. Poselství předávané tvým prostřednictvím je třeba doplnit duchovním poznáním, které lidi povzbudí k tomu, aby usilovali o Boha, aby byli soucitnější a pomáhali druhým. Je třeba pracovat nejen na intelektuální úrovni, ale také na úrovni pocitů. To nebylo dáno tvým prostřednictvím, i když to tak bylo zamýšleno. Mnoho nadějných probuzených potřebovalo jen mezikrok - intelektuální posílení. To je však jen malý krůček k poznání Boží jednoty. Práce s myšlenkami a významy, kterou jsi dělala spíše racionálně, vede k potřebě více cítit. Po přečtení tvých knih to čtenář nemusí pocítit přímo, ale bude mít hojnost intelektuálního nasycení. V tom může být past na rozvoj, i když nebyla zamýšlená. Proto světelná hierarchie vyzývá lidi k větší sympatii, vzájemné pomoci a podpoře. Otevřete srdce. Radujte se více. Vnímejte tajemství života. Pociťte úžas nad velikostí vesmíru.
Díky tvým zprávám se na další úroveň dostanou bystří, talentovaní lidé s jasnou myslí. V každém případě však mají před sebou ještě dlouhou cestu k jednotě s Bohem, k jednotě v Bohu. Hierarchie světla začne hrát v životě těchto lidí mnohem důležitější roli. Naše lekce trpělivosti a empatie mohou být pro některé mnohem těžší než současné zkoušky temných struktur. Bude bezpodmínečně nutné projít zkušeností, kterou vám nabídneme, jinak se budete muset vrátit ke spánku v inkarnacích ve světech třetí úrovně. Lidé však budou potřebovat jinou sílu, jinou odolnost. Ti, kteří se snadno vyhýbali pokušením a nástrahám temných struktur, kteří byli silní v analýze jejich projevů, mohou být zmatení a slabí, když si uvědomí, že výzvy života mohou být zcela jiné, a s nedostatečně vyvinutým smyslem pro srdce že mohou být výzvy nové úrovně zdrcující.
I když nyní na váš svět má hierarchie světla jen malý vliv, pozorujeme touhy vašich duší. Kdo se snaží více pro sebe a kdo je ochoten dělat vážné věci pro druhé. Všichni, kdo usilují o přechod na další úroveň, se musí připravit na aktivní pomoc a péči o druhé. Zásobte se empatií a trpělivostí, protože úkolů, kde budou tyto vlastnosti potřeba, bude brzy mnohem více. A ty se stanou ještě větší prioritou.
Mnozí přejdou na čtvrtou úroveň nepřipraveni. Proto doporučuji, abyste, dokud máte v této pozemské inkarnaci ještě čas, nejen čekali, ale konkrétně pracovali na svých světelných projevech. Nejsou dostačující u všech probuzených, ale po přechodu budou skutečně nezbytné.
V této těžké době vám všem přeji jasnost a blažené stavy vědomí.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article14019
Zpět
