3358
Rozhovor s architekty vesmíru 34 Architekt
[ Ezoterika ] 2022-11-03
Spolutvůrce Due
Q: Přetrvává zkušenost člověka, když dojde k náhlé násilné smrti? Například při výbuchu. Existuje názor, že trvá několik dní, než se z těla vyčtou všechny potřebné informace, jinak se zkušenost člověka ztratí.
A: Tato přednáška bude užitečná pro lidi, kteří se spojují spíše s duší než s fyzickým tělem a kteří nejsou příliš připoutáni k iluzi pozemské materiality. Pro nepřipravené lidi je však nyní velmi důležité, aby šetřili svá pole vědomí a ve snaze porozumět jim příliš nečetli. Stejná informace může na lidi působit různě, někomu, kdo je zbaven iluzí, může dodat nový stupeň jasnosti, a někomu, kdo je stále pohlcen pozemským snem, může jen zvýšit zmatek. Poctivě jsem všechny varoval před vážným rozhovorem.
Abychom mohli odpovědět na vaši otázku, museli bychom se zabývat technickými detaily struktury duše a mysli.
Lidská zkušenost obecně není ohrožena; je denně ukládána do databází, které nemohou být poškozeny pozemskými otřesy. Zkušenosti každého jednotlivce se automaticky načítají každých několik dní. Nebo neplánovaně, doslova z minuty na minutu - při důležitých vhledech. Pokud inkarnace skončí náhle, může duše ztratit informace o posledních dnech pozemského života. Jedná se o malé a obvykle nepříliš hodnotné množství dat.
Duše je strukturovaný objem Vědomí. Pokud jsou tyto struktury pevné, žádný výbuch je nezničí. Stejně tak fragmenty duší, které jsou součástí nadduší - spojení mezi nimi vydrží i náhlou traumatickou smrt těla, tkže nic nebrání tomu, aby se znovu staly celistvými. Platí to i pro malé duše bez vyšších aspektů - jejich integrita zůstává neporušená i po náhlé smrti pozemské schránky.
Pokud jsou však vazby v duši oslabeny a duše je na pokraji dalšího spontánního štěpení, mohou se bohužel přetrhat i poslední tenká vlákna. Nemá však smysl tvrdit, že k tomu dochází kvůli výbuchu. Kořen problému je totiž jiný: duši ovládá pud smrti, který se může stát osudným za všech okolností.
Silné struktury duší tedy nejsou ničím ohroženy. Slabé struktury ohrožuje příliš mnoho věcí. Jejich rozpad je nyní dosti pravděpodobný, i když stres někdy působí jako život zachraňující ʺdefibrilátorový výbojʺ.
Na strukturách duše je napsána osobnost. Když se duše rozštěpí, ztratí i osobnost svou integritu - nemůže být zachována v plném slova smyslu. Je možné vytvořit odlitek (vzor), který však nebude přesnou kopií jedince, ale jeho podobou. Pokud se taková forma přenese na jiný fragment duše, bude se zdát, že tato podstata má méně vitality a jedinečnosti, méně vůle k vážným činům.
Doba před dokončením inkarnace je tedy nutná pouze tehdy, pokud je třeba zcela zachovat současnou osobnost člověka, nikoli odlitek osobnosti (vzor), ale kompletní přenos s mapou souvislostí. V případě náhlého traumatického úmrtí může být postižena především osobnost. Jednoduše řečeno: pro duši je snazší opustit tělo rychle, ʺnaháʺ. Pokud potřebuje odejít s ʺoblečenímʺ, které je důležitou součástí její jedinečnosti, opravdu není kam spěchat. V takovém případě je na přenos potřeba několik hodin a nejlépe by smrt fyzického těla měla být klidná. Proto bude osoba uchráněna před rizikovými událostmi - přinejmenším do dokončení úplného přenosu osobnosti.
Osobnost (ʺoděvʺ) duše není zkušenost, ale prizma vnímání zkušenosti. Jsou to životní postoje, preference, zvyky, trvalé emocionální reakce atd. Pokud pijete kávu, zážitkem bude proces vaření a konzumace, parametry chuti (mletá káva, arabica, černá, s cukrem). Zkušenost bude záviset na okolnostech, za kterých kávu pijete: doma, ráno, před snídaní, na zahnání ospalosti po noční procházce. Tuto zkušenost si přebíráte přes prizma svého vnímání. Zde se do hry dostávají postoje k procesu, preference, emoce, záměry atd. Jak se cítíte v procesu spotřeby, co se vám líbí a co ne, jak moc si tohoto procesu ceníte, jak jste k němu připoutáni, jaké na něj máte vzpomínky. Možná vám připomíná vaši matku, protože ona má také ráda kávu a máte stejné chuťové preference.
Totéž platí i pro méně neškodné návyky. Například duše drogově závislých nebo násilníků nejsou přímo spojeny s jejich návykovým chováním - projevují se právě kvůli jejich nešťastnému osobnostnímu rámci. Zvyk, postoj k takovému chování a chápání jeho přijatelnosti nejsou zakotveny v duši, ale v osobnosti. Abychom se zbavili těchto okovů destruktivních zálib, můžeme stávající prizma vnímání duše očistit od jejích struktur.
Vnitřní krása, síla mysli, životní elán, optimismus, tvůrčí schopnosti a další vlastnosti, kterých si na lidech ceníme - i to je obsaženo v osobnosti. Proto je třeba plně zachovat osobnost člověka, pokud se ukázala jako hodnotná, výrazná. Když se vrátíme k analogii s oblečením: duši se v tomto ʺoděvuʺ líbí. Duše se však dobrovolně osvobozuje od neúspěšných rámců osobnosti. Například pokud člověk způsobil mnoho škody ostatním nebo sám sobě.
Osobnost se také nezachovává, pokud by pro ni byl prodloužený život zatěžující. To je případ, kdy nemá dostatečný zájem o různé věci. Nuda v delším životě může být nesnesitelným břemenem. Osobnost s omezenými zájmy ze soucitu s duší nepřetrvává. První bezprostřední vážná lhůta pro člověka: 150-170 let inkarnace, která je nutná pro průchod zkušeností čtvrté úrovně.
Q: Jaký užitek má duše, která prožila pozemský život, ale její současná osobnost není vhodná pro život na vyšších úrovních? Koneckonců, síly jsou vynaloženy, některé informace jsou shromážděny?
A: Vše, co je cenné, je zachováno. Je třeba si uvědomit, že osobnost je stavebnice, která byla sestavena určitým způsobem. Při některých verzích sestavování však duše dosáhne svého cíle, zatímco jiné ji mohou jen brzdit, táhnout dolů. Při vstupu do pozemského vývoje si každá duše zvolí soubor atributů pozemské osobnosti. V průběhu svého života se snaží vybrané vlastnosti vylepšovat: některé zjemňuje, jiné posiluje, další upravuje. Jednoduše řečeno, duše hledá optimální řešení, aby s tímto prizmatem vnímání mohla žít tak, jak se jí líbí: s radostí, se zájmem, se smyslem. Existuje mnoho úspěšných základních konfigurací osobností. Existuje nekonečné množství jedinečných konfigurací, které se objeví v procesu vývoje pozemšťanů. Každý člověk může vytvořit jedinečnou výrazovou verzi sebe sama.
Tím, že civilizace prochází cyklem vývoje s velkým počtem účastníků, shromažďuje obrovské množství údajů o úspěšných a neúspěšných sestavách osobnosti. Na základě těchto údajů je vytvořena nová a vylepšená verze programu Human (HP). HP je konstruktér, který umožňuje duši relativně snadno vstoupit do pozemské inkarnace výběrem vhodné sestavy osobnosti.
Každý rodič ví, že dítě má určitý charakter již od raného dětství. Mnohé rysy jsou totiž nastaveny již ve fázi přípravy na vtělení, pak je pravděpodobnější, že budou odhaleny, proměněny, doplněny, vylepšeny atd.
Pokud někoho zajímá, zda jsou zachovány všechny nejdůležitější věci, které se v životě naučil, pak ano, jsou. Informace, které každý člen civilizace shromáždil, mohou být využity jeho duší a všemi účastníky pozemského vývoje a civilizací nebo duchovním společenstvím, z něhož pochází. Všechna tato souhrnná zjištění jsou shromažďována v databázích, které jsou přístupné všem. Mohou je využít i duše z většiny ostatních komunit k provádění změn a zlepšení ve své vlasti. Tyto databáze jsou cenným základem pro rozvíjení nových, vylepšených cyklů civilizací.
Q: Takže se ukazuje, že duše, která nasbírala trochu vlastních zkušeností, přispívá do společné základny poznání a pak může využít práci všech ostatních duší pozemské civilizace?
A: Ano, inkarnaci nového cyklu může každá duše začít nejen svou vlastní zkušeností, ale také si vybrat z úspěšných zkušeností celé civilizace. Výjimečnost a výraznost obyčejného pozemšťana se výrazně zvýší. Již na začátku bude mít duše k dispozici mnoho úspěšných hotových vlastností, které si může jednoduše vzít s sebou do vtělení. Vezmeme-li pro srovnání množství práce spojené se zdokonalováním syrovějších sestav HP v současném cyklu Země, bude to pro duše v novém cyklu podstatně snazší. Budou moci dělat něco příjemnějšího než bojovat s vlastní nedokonalostí.
Q: Co cítí duše, jejíž osobnost se nezachovala, po smrti fyzického těla?
A: Vnímání je určeno duší a po smrti těla pokračuje ve vnímání věcí. Když se však duše zbaví rámce osobnosti, může se jí pozemský život vzdálit a přestane se spojovat s některými vlastnostmi člověka, jímž bývala. V každém případě je tato zkušenost nejčastěji pociťována jako osvobození, protože pozemská inkarnace je spojena s mnoha omezeními. Pozemský ʺoblekʺ pro duši může být těsný. Očista osobnostní klece nějakou dobu trvá a může být doprovázena nepříjemnými pocity. Zvláště pokud byla duše příliš hluboko v pozemském spánku a osoba, v níž byla vtělená, se bála smrti.
Q: Takže nejbližší výzvou pro lidskou mysl je 150 až 170 let na čtvrté úrovni?
A: Ano. A na páté úrovni není omezeno, jak dlouho tam člověk může zůstat - je tam k dispozici technologie nepřetržité regenerace. Ve věku 2000-2300 let se však může dostavit únava. Pokud se duši nepodaří přejít se svými současnými vlastnostmi na novou úroveň bytí, na novou úroveň úkolů, znovu se ukládá v cyklech inkarnace, aby se nasytila novými zkušenostmi, aby v sobě objevila nové zájmy. Toho lze dosáhnout vytvořením dalších osobností s různými preferencemi, včetně opačných. Například duše s vyčerpávajícími zkušenostmi léčitele (směr ʺudržování stvořeníʺ) může jít do inkarnací, aby si osvojila specializaci bojovníka (směr ʺničení stvořeníʺ). Je to proto, že dřívější specializace je důkladně naučená a duše už nenachází zájem, podnět k pokračování ve své obvyklé činnosti.
Vyšší úrovně jsou tedy úrovněmi pro rozvoj vícenásobných duší. Ne všechny vlastnosti lze zahrnout do jedné osobnosti, a proto si duše vytváří různá prizmata pro své vnímání. Prostřednictvím nových inkarnací je možné rozšířit okruh zájmů a významů, v nichž duše nachází sílu žít a pokračovat ve vývoji na nových úrovních.
Q: Vidím, že temné struktury se připravují na globální převrat na Zemi. Můžeme o tom diskutovat veřejně?
A: Myslím, že to stojí za diskusi, protože ozvěny pravděpodobných událostí již aktivně pronikají do polí vědomí probuzených. A mnozí nyní čtou budoucnost v hustých černých odstínech. Ačkoli se jedná pouze o ozvěny, možné varianty, které se nemusí uskutečnit.
Pro každou nejvyšší podstatu je budoucnost množinou, je rozvětvením různých variant. Přístup k analýze těchto informací je odpovídající: od mnohosti k jednotlivostem. Člověk má tendenci vidět pouze jednu variantu budoucnosti. Tohle zjednodušení mu ale neprospívá. Svým přizpůsobením, svou pozorností k pesimistickému scénáři jej činí pravděpodobnějším. Především pro sebe, ale také pro zbytek civilizace. Zvláště pokud tato osoba veřejně vyjadřuje své domněnky mnoha dalším lidem.
Temní umělci se nyní připravují na to, že budou sloužit výměně energie v civilizaci podle všech možných scénářů. Těchto příprav jste si všimli. Rozsah práce temných subjektů dosud nebyl dohodnut. Pokud vše proběhne podle obecně přijatelných scénářů, budou mít méně práce. Pokud pesimistické scénáře získají na síle, bude třeba aktivněji využívat jejich služeb. Není však třeba čekat na katastrofické události, není třeba upínat svou pozornost k negativním pravděpodobnostem a emocionálně se do nich zapojovat. Velmi mnoho věcí ještě není předem rozhodnuto. Ponořování lidí do špatných předpovědí situaci jen škodí. Víra v to nejlepší ještě nikomu neublížila. Optimismus v každém případě pomáhá člověku žít plnější život. Pesimismus je však jistě škodlivý.
Q: Proč se začaly objevovat pesimistické scénáře?
A: Lidé mohou mít podmínky pro rozhodování. Včetně nesnesitelných podmínek, které mají lidi přimět k vážným krokům. Ale nikdo nebude dělat volby za lidi. Ještě jsme se nedočkali rozhodných činů ze strany těch, kteří mohou významně ovlivnit běh pozemských událostí. Pokud se Boží vůle vložená do duší na Zemi projevuje skrze ně pasivitou a dekadencí, nemůže se s vývojovým systémem dělat nic jiného. Pečlivě udržujeme energetickou výměnu Stvoření v každém světě, ale nemůžeme mít vše plně pod kontrolou. Potřebujeme vidět projev vůle duší, abychom ji nějak nasměrovali směrem, který povede k lepší budoucnosti.
Q: Co myslíte těmi reálnými možnostmi?
A: Budou realizovány, pokud se civilizace vynoří z noci duše a zachová si většinu obyvatelstva. Jak jsme plánovali: 60 a více procent lidí přežije a vychová další generaci. Nová generace už bude jiná: s větší individuální duší a výrazně vylepšeným lidským programem.
Q: Jaké jsou pesimistické scénáře?
A: V takových případech bude objem obyvatel Země, kteří vstoupí do nového cyklu třetí úrovně, menší, než se plánovalo. Procesy na Zemi je skutečně stále těžší udržet v mezích přijatelných možností, protože v obyvatelstvu narůstá pocit zmatku a bezmoci. Stále je však možné učinit důležité kroky, které mohou zlepšit výsledky celé civilizace. Tyto cesty ještě nejsou zablokované, nejsou navždy ztracené.
Q: Existuje verze totální apokalypsy?
A: Hlavním scénářem byla apokalypsa. Proto jsme zasáhli a začali ovládat časové linie vašeho světa. V důsledku toho jsme přišli s řešením, podle něhož se na Zemi uskuteční nový cyklus a nové osídlení duší. To vyžaduje, aby se z noci duší vynořil dostatek lidí, kteří vychovají další generaci a zajistí kontinuitu na planetě, kontinuitu mezi minulostí a budoucností. Takže i v pesimistických scénářích přežije potřebný počet pozemšťanů, na což byly vyčleněny prostředky. V každém případě budou připojeny a uloženy v bezpečí.
V případě dosažení negativní pravděpodobnosti budoucnosti však mnoho duší bude chtít inkarnaci ukončit. Následný život na Zemi pro ně bude bolestivý a v jejich případě nevhodný a nepřinese žádný užitečný efekt pro jejich vývoj. To bude nejšetrnější řešení pro duše, které kvůli zvýšenému chaosu ztratí schopnost vybudovat si svou další pozemskou cestu. V případě takových scénářů je lepší být na odchod z inkarnace psychicky připraven. I když pevně doufáme, že to nebude nutné. Máme zájem na tom, aby se co nejvíce lidí dožilo vysokého věku. Vždyť během této doby mohou duše zlepšit své výsledky vývoje.
Strach z odchodu z inkarnace však není jediným problémem, který lidé v současnosti mají. Pro někoho se naopak smrt jeví jako vysvobození, snadné řešení, projev slabé vůle k životu. Chtěl bych připomenout lidem, kteří se dostávají na další úroveň, že snaha o život je důležitým základem pro prožívání duše na nových úrovních. Proto je třeba se zabývat také strachem ze života. Připusťte si možnost obou výsledků. Ten, v němž je třeba se vzdát vtělení, aby byla duše uchráněna zbytečného utrpení. A takový výsledek, ve kterém je nutné žít a pracovat o něco déle, protože vedoucí tým bude schopen dát takovou příležitost člověku. Je dobré být již nyní připraven na jakoukoli budoucnost, bez ohledu na to, jak bude utvářena kolektivními rozhodnutími pozemšťanů.
Q: Přesto kontaktéři obdrželi spoustu různorodých informací, které lze stručně popsat jako ʺvšichni pryčʺ.
A: Jedná se o osobní informace. Projekt Země byl prodloužen nejméně o tři cykly. Dozrává zde značný počet duší, které jsou strategicky důležité pro vývoj Boha. Ještě však nejsou připraveni. Potřebují čas. Dáme jim tři cykly na dohnání ztráty.
Q: Jak dlouho je to podle pozemského času?
A: Délka pozemského cyklu může být z hlediska místního času odlišná. V případě potřeby ji lze protáhnout, abyste měli čas dokončit vše potřebné. Ale tři cykly jsou přibližně 7000 let.
Q: Lidé se cítí jinak a věří svým předtuchám.
A: Ne všichni lidé se zajímají o budoucnost Země. Spíše chtějí vědět, co se s nimi v budoucnu stane. Jsou tam? Jsou tam jejich děti? To je jejich dotaz. Zájem průvodce je tím, co určuje rozsah informací, které dostává. Zaměření zájmu je obvykle stabilní a je obtížné ho vědomým úsilím změnit. A není to potřeba. Čtení globálních pravděpodobností vyžaduje od člověka více zdrojů. Pokud je jeho zájem spojen s osobním osudem a osudem jemu blízkých lidí, nemá pro něj smysl přijímat informace o tom, jak za tisíc let pozemské ʺkosmické lodě brázdí prostory vesmíruʺ.
Zajímá vás budoucnost duší v projektu Země jako celku na stovky, tisíce let dopředu. Víte, že je to důležitý stupeň Božího vývoje, který je ve vašem systému hodnot na prvním místě. Proto vám tyto informace poskytujeme; je to vaše osobní žádost, osobní zájem. Tvůj výběr informací se může zdát lidem nyní vzdálený. Přesto nám zájem člověka o globálnější věci pomáhá pochopit, zda se snaží žít v této globálnosti. Zda může přemýšlet o budoucnosti na základě myšlenky posvátnosti života ve vesmíru, i když on sám už neexistuje. Mnoho pozemšťanů, dokonce i těch, kteří jsou probuzeni, stále ještě dává přednost myšlení v rámci své osobní cesty v tomto světě, což omezuje jejich vnímání.
Q: Pokud jsem správně pochopila terminologii, existují dokonce informace, že celá naše část vesmíru je již poškozena a rozpadá se.
A: Je to psychicky vyčerpávající období. Každý musí nějak řešit své osobní krize. Interakce s temnými poli vědomí mnohé vyčerpává. Lidé se nejen usazují, ale klesají pod svou dřívější průměrnou frekvenci. To se děje všude. Z těchto stavů vědomí mnozí nadále přijímají některé informace, aby se mohli orientovat ve své budoucnosti.
Země se nyní nepropadla tak hluboko. Obvykle je na těchto frekvencích málo zvěstovatelů entropie. Existují však již lidé, kteří začínají číst vrstvu kolektivních polí vědomí, kde se nacházejí informace o zničení Stvoření. Toto poznání nemusí mít nic společného se současným stavem věcí, ale může fascinovat a otřást lidmi s určitým psychoprofilem. Propojení kolektivního vědomí je neuvěřitelně složitá a chaotická věc. Je těžké kontrolovat, jaká data a impulsy k sobě člověk prostřednictvím těchto spojení přitahuje. I když racionálně uvažujícího člověka se silným životním impulsem takové informace přitahují jen velmi zřídka, protože jsou v rozporu s jeho cíli a plány, nerezonují.
Q: Kdo jsou poslové entropie?
A: To jsou mysli, které nehledají ani tak světlo, rovnováhu nebo temnotu, ale neexistenci. Mohou se nechat unést svými nápady a strhnout s sebou ostatní lidi.
Fenomén zvěstovatelů entropie úzce souvisí se závažnými selháními lidské motivace. Takové duše nemusí mít motivaci žít dál, motivace může být nestálá (dnes je, zítra není) nebo proměnlivá (dnes se zdá být důležitá jedna věc, zítra už důležitá není, ale důležitá je jiná). To narušuje stálý a konzistentní tok zdrojů života skrze struktury duše, takže často dochází k výpadkům stavů vědomí. V takových případech může člověk vyčíst libovolné vrstvy informací z kolektivních polí vědomí Země, která zažila mnoho otřesů, a chybně interpretovat přijatá data. Pokud člověk se stabilní životní motivací udržuje pesimistické scénáře na okraji své pozornosti, může se posel entropie hluboce zabývat děsivými vizemi, přitahován k nim pozorností, protože mu dávají intenzivní pocit. Negativní intenzivní pocit nahrazuje prázdnotu duše v motivaci. Takové procesy často probíhají v duších v době krize. A ne vždy je možné člověka z těchto stavů jemně vyvést. Někdy se takovým lidem jednoduše poskytne čas, aby se trochu srovnali.
Q: Předtím jsi řekl, že starý prostor třetí úrovně bude vrácen zpět.
A: Vlastnosti obnoveného pozemského prostoru pro nový cyklus třetí úrovně budou skutečně poněkud odlišné, protože se změní jak objem duší, tak HP. Nový prostor je však stále příliš prázdný, je málo vitální. Civilizace ještě není na přenos připravena, jinak nikdo nebude schopen odlišit nový prostor od starého. Život není obsažen pouze v lidech, zvířatech a rostlinách. Samotné prostředí je díky vzájemné interakci duší prostoupeno nesčetnými vazbami, jimiž proudí Boží vědomí. Životnost prostředí zajišťují distributoři: egregory a megastavby.
Bez těchto rozdělovačů, které vytvářejí dojem realističnosti, by se lidé do nového prostoru neměli stěhovat, protože budou mít pocit, že nový svět není skutečný. Při nepříjemných a znepokojivých pocitech se mnozí budou chtít ʺdostat z matrixuʺ. To by nemělo být povoleno. Proto se nyní transformují jednotlivé duše, agregátory a megastavby. Je třeba snížit destruktivitu těchto globálních útvarů. Dobrovolně se však nevzdají svých zdrojů, které jsou zodpovědné za hrubou sílu a agresi. Proto je nyní na Zemi tolik výbuchů násilí. Bohužel stále existuje mnoho frakcí Uvědomělosti, které se snaží udržet vysokou destruktivitu v pozemských sítích. Proto proces transformace pokračuje. Pozemské megastavby však nemají kde brát nové zdroje. Během všech těchto výbuchů se z nich pravidelně stahují stíny uvědomění, které jsou za násilí zodpovědné. Čím více agrese se tedy objeví, tím méně síly budou mít pozemské agregáty a megastruktury pro další boje.
Na závěr našeho rozhovoru bych rád upozornil lidi usilující o přechod na jedinečnost současného období na Zemi. Ano, není snadné žít v době rozpadu starých vazeb. Zrychlení, které kolektivní vědomí získalo, však nyní umožňuje těm nejsilnějším a nejodhodlanějším z vás uskutečnit důležitý přechod ve vašem vědomí. Změnit nejen zvyky nebo povrchní vlastnosti, ale i jednotlivé základní prvky, které leží v samém jádru vaší bytosti. Tento tranzit může být tak důležitý, že ovlivní výběr světa, v němž bude člověk pokračovat ve svém vývoji v novém cyklu.
Tento posun však není snadný, protože nemáte stovky nebo tisíce let na to, abyste hladce dospěli k novému sebepojetí. Protože je tranzit rychlý, obsahuje rizika pro stabilitu mysli. A okolnosti, které to podporují, nejsou v žádném případě příjemnou zábavou. Je to výzva. Umožní však průlom do nového rozšířeného chápání a smyslu Boha. Samotný proces takového tranzitu lze nazvat nasycením jádra. Představme si, že lidské já se skládá z jádra a kůry. Jádrem jsou nejlepší pocity, emoce, nutkání. Je křehké, a proto potřebuje krustu - prostředek, který ho ochrání před vnějším světem. V běžném životě dochází k nasycení jádra jáství velmi pomalu. Na jedné straně kůra chrání nejchoulostivější části a zajišťuje kontrolovaný a spolehlivý proces sycení. Je to jakási ochrana před přehlcením, aby měl člověk čas strávit nové informace svým vlastním tempem a nebyl zahlcen přemírou pocitů.
Na druhou stranu kůra neumožňuje rychlé nasycení jádra já, neumožňuje skok ve vědomí. Proto je někdy nutné kůru trochu poškodit intenzivním působením. Na úrovni událostí se to projevuje jako šok, který výrazně zvyšuje vnímavost. Intenzita dopadu je individuálně zvolená, ale kalibrovaná. Zostření vnímavosti umožňuje rychlé nasycení jádra já. Navzdory bolestivosti tohoto procesu se posilují pozitivní aspirace. Člověk je povzbuzován k tomu, aby více soucítil s druhými a chránil je, aby byl upřímnější, laskavější, tolerantnější, citlivější, statečnější, silnější, radostnější atd.
Pokud učitelé vidí v člověku potenciál k rychlé transformaci, vytvoří pro něj vhodnou příležitost. A v takových případech je důležité si uvědomit, že jde o pomoc, a ne o snahu ublížit. Přestože intenzita tranzitu vytváří určitá rizika poškození. Proto je důležité rozpoznat situaci, která obsahuje potenciál pro pozitivní posun, a správně ji interpretovat jako vývojovou situaci, která umožňuje rychlé osvojení nového, rozšířeného chápání a smyslu.
Celkově nyní civilizace prochází událostmi, které zesilují destruktivní vlastnosti jejích účastníků - dokonce i ty, které se v klidnějších dobách v lidech tolik neprojevovaly a skrývaly se hluboko v jejich nitru. To platí i pro probuzené. Někteří stále váhají a odolávají základním destruktivním impulsům. Jsou si vědomi zvýšeného tlaku vnějšího prostředí, ale přesto se snaží, aby si jejich duše nevytvořila tvrdou skořápku. Koneckonců zvýšená destruktivita může být pro ně překážkou přechodu.
Také je dost lidí, kteří už svou novou zvýšenou destruktivitu upevnili, protože se ve své nové roli cítí pohodlně. Tento proces se děje lidem, kteří nejsou ochotni ustoupit ze svých zájmů, ale jsou ochotni ustoupit ze svého svědomí. Těmto lidem se zdá být zcela zřejmé, že těžké časy vyžadují tvrdší rozhodnutí a podnikavější přístup. Přechody lidského vědomí do větší destruktivity jsou nyní také doprovázeny nezbytnou událostí a fixací.
Fixací nemyslím pouze to, že vývojový systém vyvozuje závěry. Mám ale také na mysli to, že lidé jsou ve svých rozhodnutích pevní, takže už neváhají a jdou víceméně vytrvale zvoleným směrem. Nyní je čas, čas voleb: setrvávat na křižovatce není žádoucí, a pokud jste se vydali jedním směrem, je třeba vyvinout vážné úsilí, abyste se vrátili zpět. Existuje však také velká možnost tranzitu. Aby se člověk osvobodil od ničivého přitěžování, musí se do úkolu vložit celým svým já, očistit své touhy od všech překážek a pochybností. Člověk si pak bude svého osvobození od iluze velmi vážit právě proto, že to pro něj nebylo snadné.
Obracím se na ty, kteří jsou stále na rozcestí. Možná teď budeme muset učinit některá nepříjemná rozhodnutí. Ale ti, kteří jsou dostatečně silní, aby ve prospěch ostatních učinili kompromis ve svých zájmech, budou svými učiteli podporováni a vedeni.
Nejuniverzálnějším a nejužitečnějším tranzitem pro rozvoj duše v každé době je tranzit k větší empatii. V těžkých dobách pomáhá rozvíjení empatie k utrpení a neúspěchům druhých, aby člověk nebyl hrubý v reakci na zvýšenou rigiditu prostředí. Nyní je velké pokušení být chladný a zastávat názor, že každý, komu bylo ublíženo, dostal, co si zaslouží. Že každý, kdo je ve stínu, si zaslouží spravedlivou a přísnou kritiku. To je však past, která jedince uzavírá do pozice závislosti na jeho vlastním odcizení, a odcizení je destruktivní vlastnost. Proto je dnes empatie nezbytná pro každého. Dosáhne-li člověk upřímného soucitu se všemi ztracenými dušemi, může učinit důležitý přechod ve vědomí, který mu umožní postoupit na novou úroveň.
Ať se člověku zdá jakkoli vhodné reagovat tvrdě na to, co se děje, je nyní důležité soustředit se výhradně na vhodnost jeho chování jako duše přecházející do nového stupně jednoty s Bohem.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article13970
Zpět
