3054 Unavená žena Nina Sumire

[ Ezoterika ] 2022-08-31

Byla jednou jedna unavená žena. Každé ráno se probudila, celý den se nutila do práce a vyčerpaná šla spát. Už si ani nepamatovala, kdy se naposledy cítila odpočatá, plná energie a chuti do života.

A tak to chvíli pokračovalo, až do chvíle, kdy se stín Unavené ženy oddělil. Byl horký letní den, kdy bylo třeba udělat další důležitou věc, protože ʺneodkládej na zítřek, co se dá udělat dnesʺ, ʺbez práce rybník nevylovíšʺ, ʺkdo nepracuje, ten nejíʺ. To ženu přivedlo na vrchol únavy. Stín se od ní začal vzdalovat a nechal svou paní vyčerpaně sedět v kancelářském křesle.

Žena prosila Stín:
- Prosím, vrať se ke mně! Odcházíš a s tebou odchází veškerá moje síla...
Stín odpověděl:
- Ano, je to tak. Jsem tvůj Strážce energie. Více však pomoci nemohu. Vyčerpala si téměř všechnu svou sílu, aniž bys ji doplnila. Vyčerpala jsi se. Dobře se zamysli: proč se to všechno stalo?

- Bez tebe to budu těžko chápat. Prosím, pomoz mi!
Stín se na chvíli zamyslel a pak souhlasil. Dobře. Ovšem pouze pod podmínkou, že musíš projít třemi testy, které odevzdají tvou energii.
- První úkol: Prohmatej si záda, ramena. Cítíš se nesnesitelně těžká?

Unavená žena přikývla. Jak by to mohla necítit? Kolik let už nosí neviditelné těžké pytle.
- Nedávej tedy své břemeno těm, kdo ho mohou nést. Dej těmto lidem JEJICH ŽIVOT. Jsou to jejich lekce, jejich vítězství, jejich vývoj. A svůj podíl nech za sebou. Pak můžeš začít žít svůj život.

Jak těžké bylo pro ženu přiznat si, že nese břemeno, které jí nebylo určeno. Bylo nad její síly, vysávalo to její energii: starosti o přátele, manžela, rodiče. Snášela všechny jejich problémy, všechny jejich potíže a snažila se je řešit, ale to všechno jen zhoršovalo. Všichni. Ale teď už to stačilo: odteď ať si každý žije po svém. Unavená žena zavřela oči, představila si všechny, jejichž břemena kdysi ʺlaskavěʺ nesla, a v duchu jim odevzdala svůj díl.

Jakmile se unavená žena zbavila svého břemene, začal jí zvonit telefon. Hledali ji všichni ti lidé, kteří ji kdysi zatěžovali celou tou tíhou. Unavená žena se vyděšeně podívala na svůj Stín:

- Co mám dělat? Začnou po mně zase chtít, abych je zbavila břemene!

Stín zůstal neúprosný.
- Pokud chceš být zdravá, pokud chceš, aby všichni tito lidé žili plnohodnotný život a ničeho nelitovali, pak slož druhou zkoušku: nauč se říkat ne, když je to nutné.

Žena přikývla, ale cítila, že druhá zkouška je pravděpodobně ještě těžší než ta první. Jak říci ne? Co by si o ní lidé mysleli? Co kdyby s ní přestali komunikovat? Co kdyby se jim nelíbila? Ale nedalo se nic dělat. Odpověděla na kamarádčino volání. Rozhovor byl zbytečný: kamarádka ji přesvědčovala, aby všechno udělala za ni, a Unavená žena se stále vymlouvala a vymlouvala.

Stín k ní přistoupil a tiše ji vyzval: ʺAby ses naučila říkat ne, musíš se nejprve naučit nevymlouvat. Jinak lidé vycítí tvou nejistotu a budou tě přesvědčovat tak dlouho, dokud se nevzdáš a nepřijmeš jejich břemeno. Žena přikývla a ukončila rozhovor rázným, nelítostným, a přesto soucitným ʺneʺ. Znělo to spíš takto: Jsi pro mě velmi cenná, proto chci, abys žila svůj život. Věř mi, že právě tehdy můžeš být šťastná: když prožiješ všechno, co ti osud poslal, naučíš se vážit si toho, co máš, a jdeš za svými sny tím, že získáš všechny vlastnosti, které k tomu potřebuješ.

Samozřejmě ne každý Unavenou ženu pochopil. Někteří s ní skutečně přestali komunikovat (jaký to byl přítel?), někteří se urazili (ano, chce to čas, než si zvyknete žít svůj život a respektovat život druhého člověka) a někteří se s tím smířili.

Stín řekl:
- Nastal čas projít třetí a poslední zkouškou. Pak se ti vrátí energie, chuť žít. Naučte se odpočívat. Dopřejte si odpočinek. Abys toho dosáhla, budeš se muset postavit tomu, co tě trápí nejvíce - své vině.

Třetí výzva byla nejzáludnější. Vina nemilosrdně měnila své podoby a hlasy. Jakmile se Unavená žena pokusila odpočinout, přišla k ní Vina a řekla hlasem své matky:
- Jak? Zase se flákáš? Já tu pracuji a pracuji a ty se flákáš! Styď se! A dnes je toho tolik na práci!
Nebo můžeš slyšet hlas svého otce:
- Pokud to neuděláš vy, neudělá to nikdo. Všechno půjde k čertu. Cože? Říkáš, že je unavená? Z čeho? Ještě jsi nic neudělala! Musíš pracovat, musíš pracovat tvrději!

Nebo babiččiným hlasem:
- V naší rodině nejsou žádní povaleči. Celý den pracuji, ani si nesednu. A ty bys měla být stejná.
Hlasy se dožadovaly a káraly a žena si uvědomila, že si neodpočine, ani kdyby celé hodiny ležela na pohovce, ani kdyby odjela na dovolenou až na konec světa... A pak se ozval výkřik, výkřik její vzpoury:

- Mám právo na odpočinek! Ruším zákazové kouzlo. Od nynějška budu nejen pracovat, ale i odpočívat. Neboť není jen den, ale také noc. Aktivitu střídá odpočinek a pobyt v přírodě. Dokonce i příroda, Velká žena, odpočívá! Nezahálím, ale zotavuji se, abych byla zdravá, šťastná, plná inspirace a tvůrčí energie. Pak budu něco dělat ne proto, že ʺmusímʺ, ale s láskou, s radostí, s upřímnou touhou.

Tento monolog stačil k tomu, aby vina zmizela. Unavená žena si uvědomila, že se vždy snažila být pro někoho dobrá, a proto si zakázala žít svůj život, zakázala si odpočívat, mít vlastní názor. A to nikoho nepotěšilo, jen to ztížilo situaci. Až do úplného vyčerpání. Tento den byl pro Odpočívající ženu mimořádný. Ráda si dopřávala květinovou koupel, ležela na pohovce s oblíbenou knihou, obdivovala neuvěřitelnou krásu západu slunce, vdechovala vůni večerní rosy, naslouchala hlasu šťastných nadějí, cítila, jak se jí do srdce vrací tep života. Vrátila se jí nejen energie, ale také zdraví, krása, radost, inspirace, mír... a to vše jen proto, že si jednoho dne unavená žena konečně dovolila... odpočinout

Zdroj: https://absolutera.ru/article13608
Zpět