Zprávy

2809 Éter: Vkládání objektů do matrixu Cosmic Agency [ UFO ] 2022-07-06
Athena Swaruu - Hvězdná navigace 2/3
Neexistuje hmotný a duchovní svět jako oddělené sféry, vše závisí na vnímání. Jako univerzální pravda existuje pouze jedna jediná hmota jako Původní zdroj.
To, co chápeme jako hmotný svět, je pouze potenciální energie v poli, kterým je Éter. Osobní i kolektivní vnímání jsou dohody, které jsou interpretovány v mysli-vědomí pozorovatele, což vytváří propracovanou iluzi života v něčem, co není součástí pozorovatele, protože se vytváří duální nebo dvojjediný koncept Já versus to, co není Já. To je iluze vnějšího světa. Jelikož vše vzniká z vědomí pozorovatele. Z tohoto pohledu připoutanost k představám považujeme za to, co nás definuje jako to, kdo jsme, co definuje naše ʺjáʺ, tvoří naše Ego, koncept toho, že jsme někdo, a ne něco nebo někdo jiný.

Ale co je to úplné a jedinečné pole, kterému říkáme Éter a z něhož vše vychází, a které je určitým způsobem chápáno jako samotný Zdroj?

Vysvětlit to přesahuje veškeré možnosti vědeckého měření, protože i s tou nejmodernější technologií bude možné změřit jen něco, část nebo rozsah mnohem širšího celku, který sahá do nekonečna. Proto je to nepochopitelné pro jakoukoli bytost, která zastává myšlenku, že je někým, a ne něčím jiným nebo někým jiným. Je to mimo dosah jakékoli bytosti s představou o sobě samé, která má ʺjáʺ nebo ʺegoʺ.

´Ego´ je zde chápáno téměř jako synonymum pro ´já´ podle definic slova ´Ego´, které používá Sofie Swaruu (Yazhi). Ona nepovažuje Ego za negativní část ʺjáʺ, na rozdíl od Junga, který řekl, že Ego je to, co je výsledkem destrukce ʺjáʺ.
Pro Sophii i pro mě slovo ʺEgoʺ jednoduše pochází ze svého původního latinského kořene Ego, který znamená ʺjáʺ, bez jakýchkoli pozitivních, negativních nebo degradujících či degenerativních konotací.

Zpět k éteru. Ten je definován s využitím nejlepších možností chápání, které máme, jako super vysokofrekvenční vibrační pole potenciální energie, které se řídí dynamikou toku, nebo vektory toku energie shodnými s tím, co je definováno v dynamice tekutin. Jinými slovy, má vlastnosti kapaliny. V Bibli je dokonce zmíněn jako ʺnebeské vodyʺ s tím, že to bylo nějakým způsobem známo již dříve.

O tom, jak funguje samotný éter jako látka, jsme se dozvěděli jen velmi málo, protože v podstatě v okamžiku, kdy ho pozorujeme jako látku, mu dáváme kvalitu odlišnou od ostatních. To znamená, že ʺéterʺ jako definice je jedna věc a ne jiná, čímž se ničí to, čím je, protože jakákoli definice, kterou mu můžeme dát, bude nedostatečná a nebude jen tím, co říkáme, že je, ale mnohem víc. Cokoli řekneme, že éter je, to bude definovat, protože je vším. Vždy jej však budeme definovat nedostatečně kvůli jeho obrovské rozlehlosti a našim omezeným zdrojům jej pochopit, a to mluvím z pohledu vyspělých mezihvězdných společností. Definování éteru spadá spíše do oblasti filozofie než tvrdé vědy, protože ta ho bude chápat jen ze svého vlastního omezeného úhlu pohledu.

V rámci toho, co je vědecky známo, z pohledu, který sdílím s aplikovanou tvrdou vědou vyspělých mezihvězdných civilizací, je to toto:
Éterʺ není nikde, ale všechno je ʺéterʺ - za předpokladu, že alespoň část toho, co lze z ʺÉteruʺ změřit, není konkrétní věc, ani není někde konkrétně, ale vše je spíše ʺÉterʺ, a funguje jako tekutina, kterou mnozí nazývají Univerzální rozpouštědlo, což je látka, která teoreticky rozpouští vše, co existuje. A v rámci samotného chápání fyzikálních látek by tomu nejvíce odpovídala nebo by se definici ʺÉteruʺ nejvíce blížila voda.

Je známo, že ʺéterʺ funguje v rámci něčeho, co je velmi podobné tomu, čemu se na Zemi říká dynamika tekutin. To znamená, že ʺÉterʺ se v mnoha svých pozorovatelných aspektech chová jako voda: pokud se nachází v ní, není jako ryba ve svém prostředí uvnitř vody. Plyne a mísí se slučováním svých molekul a pohybuje se ve složitých proudech podle podnětů, které dostává.

Éterʺ má tok či směr proudění své potenciální energie a my tento tok chápeme jako gravitaci. Již z filosofičtějších hledisek, ale na hranici toho, co je pochopitelné nelidské vědě, je chápán jako čisté vědomí. Za touto hranicí je nedosažitelné, nelze ho změřit, natož pochopit.

Když tedy vidíme a pozorujeme ʺéterʺ, pozorujeme vše, co existuje, z pohledu bytosti s myslí ve vysokých hustotách, protože chybí lepší slova a názvy, a z empirického chápání bytosti s touto schopností chápání, je ʺéterʺ shrnut do polévky vlastních idejí, v logickém sledu mentálních zkušeností daných samotným vědomím, které jej tvoří.

Posloupnost myšlenek, které má vědomí, určuje tok nebo směr toku potenciální energie v ʺÉteruʺ, který je sám o sobě bez nedělený. Tok v rámci pole potenciální energie ʺÉterʺ je tok nebo postup myšlenek tohoto supervědomí v něm a tento tok je to, co chápeme jako gravitaci.

Připojuji nyní tento výše uvedený rozhovor či pohled k tomu, co bylo vysvětleno v předchozí části Hvězdné navigace III.
Palubní počítač jako výše uvedené Supervědomí, prostřednictvím jeho emulace vnímá vše jako energii. Ne jako pozice na mapě, protože představa či koncept pozice, něco ʺtadyʺ, tudíž ne ʺtamʺ, je relativní vůči zkušenostní interpretaci ʺéterickéhoʺ pole a nedefinuje éter samotný. To znamená, že je to pohled relativní vůči omezenému souboru pojmů, které něco nebo někdo s pojetím sebe sama nebo Ega vytvořil jako představu. To znamená, že vzdálenosti jsou pouze představou založenou na úhlu pohledu relativním a omezeném někoho s Ego-bytím s představou, že je někdo, a tedy ne někdo jiný. Což nás přivádí k principu nelokality.

Princip nelokality definuje, že v ʺéteruʺ neexistují žádná místa. Neexistují žádné vzdálenosti, žádné body na mapě. Ty totiž vznikají pouze na základě souboru idejí, které někdo zastává a které se vztahují pouze k dané entitě a neplatí stejně pro jiné entity, které zastávají jiný soubor idejí.

Postup myšlenek, myšlenka s logikou, která utváří řadu posloupností zkušeností nebo myšlenek v rámci pole generovaného bytostí s vědomím, je Čas. A protože každá bytost s vědomím bude mít své vlastní ideje a svou vlastní rychlost myšlení, může být Čas relativní pouze pro tuto bytost a neplatí pro žádnou jinou. Pouze v závislosti na dohodách, které mezi sebou sdílejí.

Stejně tak jsou relativní i vzdálenosti, a to v závislosti na interpretaci bytosti s vědomím a jí podobných bytostí s podobnými dohodami o vnímání. Vzdálenosti lze měřit a chápat pouze vzhledem k Času, vztahem rychlosti a posunu v rámci těchto vzdáleností. Vzdálenosti tak opět zůstávají pouze pojmem, který si uvědomuje mysl s vědomím.

Nejenže tedy existuje koncept, že vše je teď a že Čas neexistuje, protože je to pouze vnímání a ne něco mimo pozorovatele, ale také že vše je tady, vše je teď.
To, co generuje vývoj Času, je tok myšlenek, který zase generuje zkušenost. A to, co generuje vzdálenosti, je pouze Čas aplikovaný na ideu nebo soubor idejí, které se interpretují nebo sebeinterpretují jako vzdálenosti.

To nás přivádí k vymezení pojmu ʺinterdimenzionálníʺ, jak tvrdí mnozí lidé, z pohledu, že ʺmimozemšťané neexistují a to, co je vidět, jsou interdimenzionálovéʺ. Opět s využitím špatného lidského zvyku myslet si, že když je něco jedno, není to druhé, čímž se ztrácí pojem zahrnující více důvodů v jednom, z tohoto pohledu platí, že mimozemšťané jsou interdimenzionální.
Z pohledu samotných ʺmimozemšťanůʺ to lze použít, protože, jak jsem právě vysvětlil výše, sama nelidská věda definuje éter jako jedinou hmotu bez lokality a bez času, přičemž tyto dva pojmy závisí pouze na úhlu pohledu, který je relativní pro každého pozorovatele - vědomí.

Z hlediska ʺÉteruʺ je vše teď a vše je zde. Vesmír, jak jej vysvětluje lidská věda, existuje pouze v rámci samotné definice lidského vnímání pomocí omezených nástrojů myšlení zvaných ʺvědaʺ. To znamená, že definice toho, jak Vesmír existuje, co je a jak Vesmír funguje, je model, který závisí na tom, co přijímá lidská věda v celém svém oboru, astrofyzika, matematika, kvantová fyzika a filozofie. A to platí a je platné pouze pro ty, kteří tento model chápání přijmou a považují za svůj.

Ale z hlediska chápání nelidské vědy mezihvězdných civilizací, tedy tam, kde již svou vědu uplatňují prakticky, a nikoli teoreticky, jak je tomu u lidské astrofyziky, existují Čas a Vzdálenost pouze jako vjemy jedince s vědomou myslí. Lze je použít pro praktické účely pomocí strojů a artefaktů, které se řídí pravidly zjištěnými na základě jejich vědeckého poznání.

Tento soubor pravidel, jak je chápe nelidská věda v podstatě všech vysoce vyspělých mezihvězdných civilizací, uvádí, že celé pole ʺéteruʺ je interpretováno jako potenciální energie, která bude mít přesnou, měřitelnou a jedinečnou frekvenci. Frekvence definuje potenciální energii nahromaděnou v referenčním bodě a tok nebo pohyb této energie v poli, čímž se mísí koncept nelokality a nečasu s vnímáním chápání bytostí, které tento druh vědy zastávají.

Z našeho pohledu jako bytostí s vědomím a interpretací Času a Vzdálenosti na základě naší vlastní empirické zkušenosti ʺživotaʺ interpretujeme onu přesnou a měřitelnou frekvenci jako body na tradiční mapě vzdáleností a jako objekty, které v rámci této mapy existují.

Z rozšířenějšího pohledu a z pohledu, který uplatňují výkonné navigační počítače mezihvězdných kosmických lodí, existují pouze energetické vzorce a interakce mezi těmito energetickými vzorci, které se prolínají a vytvářejí další vzorce tím, že se navzájem ovlivňují v rámci pole potenciální energie bez časoprostorové lokace. To znamená, že vidí pouze číselné vzory s matematickými vztahy mezi nimi, které představují hodnoty, jež zase představují věci, vzdálenosti a dynamiku pohybu. Nevidí místa ani objekty tak, jak bychom je viděli my, bytosti s vědomím a Egem.

Matematické číselné pole představující energetické hodnoty v rámci vysokofrekvenčního vibračního pole zvaného ʺéterʺ není nic víc ani nic míň než Matrix, který lze z pozemského pohledu interpretovat jako digitální. A protože vše uvnitř této energeticko-matematické Matrice je energie a počítače ji jako takovou vnímají na subatomární úrovni, pak je možné energeticko-matematické hodnoty, které ji tvoří, měnit, a tím převzít kontrolu nad prostředím, nad samotnou Matricí.

Nyní vysvětlíme, jak tato Energeticko-matematická Matrice funguje:
Každá existující částice nese energetickou hodnotu a existuje jako částice, a nikoli jako energie, pouze z určitých úhlů pohledu, a nikoli z jiných. Částici definuje to, že se nechová jako vlna, ale jako definovaný objekt s hmotností oddělený od prostředí, v němž se nachází.

To, co definuje a vytváří takovou částici, je to, že má harmonickou frekvenci, která vyvolává efekt stojatého vlnění, jež soustřeďuje potenciální energii v určitém spojitém bodě, čímž vytváří částici, která zase a prostřednictvím více harmonických frekvencí dohromady vytvoří složitější hmotu. Jak je vysvětleno v knize Mechanika manifestace. Každá částice, a tedy veškerá hmota, bude mít specifickou matematiku, která ji tvoří. Byť je harmonická frekvence nelidskou vědou chápána jako pohyby v toku gravitačního pole.

Vše, co existuje, má vědomí, protože je udržováno matematickým energetickým působením pole, které ho obklopuje, a vše, co existuje, má vědomí, protože vše je ʺéterʺ. Neexistuje žádné oddělení věcí bez vědomí a s vědomím, neboť vše je jedna hmota a vše, co existuje a co chápeme jako objekty, věci, energii, cokoli, je ʺÉterʺ.

O připoutanosti k idejím, které tvoří pojem ʺEgoʺ a ʺJáʺ. Tyto představy, kterých se lidé nezbaví, které je definují jako takové, jako jednu osobu, a ne jako druhou, vytvářejí a jsou gravitačním tokem v poli, které je ʺÉteremʺ. Protože se takové myšlenky opakují, samy se živí tím, že vytvářejí specifický tok energie nebo proudění v rámci pole, s měřitelnou matematikou a reprodukovatelností.

A co je to samopodporující se opakující se energetické pole? V matematickém modelu se interpretuje pomocí rovnic, které řídí dynamiku vírů, neboli matematika vírů. To znamená, že vírová dynamika je toroid, jedno a totéž. Jsme víry, které se rodí z éterického pole atmosféry, jež nás obklopuje, několikrát se obtočí, opráší vše, co nám stojí v cestě, a pak se na konci energeticko-matematické dynamiky, která nás živila, opět rozpustíme, abychom znovu byli jen bytím, tím, čím jsme vždy byli a čím vždy budeme.

Ale nejen bytosti s vědomím a sebeuvědoměním jsou takové. Takové je i vše, co je hmotou a energií. Vše se živí samo sebou, vše se udržuje svým vlastním působením a matematika vírů (toroid), která řídí vše, co existuje, jsou harmonické frekvence, které udržují hmotu jako takovou v poli potenciální energie, jež je ʺéterʺ.

To znamená, že myšlenky a jejich struktura, jejich soulad spolu s trvalostí, kterou vykazují, tvoří hmotu. Vysvětluje také tulpy a egregory.

V Mechanice projevu bylo vysvětleno, jak působením harmonických frekvencí vzniká stojaté vlnění, které zase vytvoří částici, jež se zase spojí s ostatními a vytvoří hmotu. Ale ačkoli je to správné, jedná se o lineární vysvětlení, tedy poněkud zjednodušené. Jako v případě harmonické frekvence, která stoupá a pohybuje se v čase (proto je harmonická). To znamená, že toto vysvětlení platí pouze tehdy, když se na čas díváme lineárně, jak je vykládán na Zemi, a nikoliv komplexně, jak ho chápe nelidská věda.

V tomto vysvětlení Mechaniky projevu chybí jedna složka. A tou složkou je harmonická frekvence, která udržuje částici vyvinutou podle matematiky víru. To znamená, že se samonapájí toroidním způsobem tím, že v sobě recykluje energii.

Nicméně, jak to také diktuje matematika vírů, existuje také konstanta vnějších ovlivňujících faktorů toroidu, tj. energeticko-matematické pole, které jej obklopuje.

Aplikujeme-li to na člověka, pak pokud je částice nebo jedinec samopodporujícím se toroidem s vlastní vnitřní matematikou, bude také ovlivňován a sám bude nejen ovlivňován, ale bude i produktem ostatní energeticko-matematické dynamiky, která ho obklopuje.

To znamená, že toroid není sám, ale je živen polem, v němž je ponořen. Pole, které jej formuje a určuje, stejně jako vzduch formuje, udržuje a rozptyluje větrný vír.

Toroid, který tvoří vše, co je hmota, je také ovlivňován vnějšími poli, která zase, pokud se sama živí a definují, jsou také toroidy. Matematická energetická realita Matrixu, v níž se nacházíme, je tedy toroidem uvnitř jiného toroidu téměř do nekonečna nebo do nekonečna. Toroidní energetická dynamika začíná od nejmenší částice až po superkumulativní galaxie a další.

S mým dlouhým vysvětlením můžete vše kolem nás, čas a prostor, hmotu a energii, interpretovat faktory a hodnotami představujícími hmotu a jejich postup s matematickým vztahem mezi nimi vytváří časoprostorový rámec, v němž se nachází. Nic není odděleno od toho, co ho obklopuje, vše se navzájem ovlivňuje, vše tvoří vše, co zase vytvoří jiné věci, vše v rámci Celku, který je éterem a sám o sobě Prvotním zdrojem. Nic není oddělené a jakákoli změna matematicko-energetického řádu vyvolá účinek, který mění celý systém.

Protože to, co nás obklopuje, nám pomohlo zformovat nás, náš koncept ʺEgaʺ, ʺJáʺ, nejsme jen produktem naší ʺsvobodné vůleʺ, a můžeme podnikat pouze takové kroky a myšlenky, které jsou kongruentní v rámci pole, v němž jsme ponořeni a které nás definuje stejně jako my sami definujeme pole a bytosti s vlastním vědomím. Vše, co existuje, má své vlastní vědomí.

Z tohoto pohledu je obtížné udržet, že existuje svobodná vůle jako taková, protože nejsme entity oddělené od ostatních, ale jsme uzly v rámci pole, které zase tvoří další rozšířenější pole atd.

Pokračujeme v tématu.

Tím, že je počítač schopen porozumět energeticko-matematické Matrici, může řídit frekvenční modulátor, nazývaný buď Magnetický motor, nebo Tažný paprsek, aby změnil Matrici a její energeticko-matematickou dynamiku a mohl do ní vložit předmět, situaci nebo osobu.

(Musím vysvětlit, že situace, stejně jako hmota, jsou dynamikou matematického toku energie v poli, kde jedna rovnice dává další a další postupně s dokonalou matematickou přesností a pouze v rámci omezení vlastního logického rámce).

Protože je tedy realita tvořena opakujícími se energetickými procesy, které zase tvoří jiné, toroidy v matematickém energetickém toroidu, nikdy nebude možné vložit objekt jednoho toroidu do jiného, aniž by se zároveň nevytvořily matematické vazby harmonických frekvencí, které udržují to, co je do přijímajícího toroidu vloženo. Ve skutečnosti se to tak skutečně dělá; nevkládáte objekt do přijímajícího místa, ale vytváříte pomocí energetického vnucování energetické matematické faktory a jejich vazby s okolím, které zase vytvoří zmíněný objekt.

Hustotu, jako je nesprávně pojmenované 5D nebo nesprávně pojmenované 3D, lze definovat jako toroidy s vlastní energeticko-matematickou dynamikou, které jsou zase jedinečné a také od sebe navzájem odlišné, a které se také navzájem ovlivňují.

To znamená, že nemůžete zavést objekt, osobu nebo situaci z jednoho toroidu do druhého, aniž byste zároveň nevytvořili důvod, proč tam tato osoba, objekt nebo situace vůbec existuje. To vysvětluje, proč nic mimozemského z 5D nemůže existovat jako takové ve 3D, aniž by samotná energeticko-matematická dynamika, která 3D udržuje, jej normalizovala tím, že vytváří nezbytné rovnice, které takovou mimozemskou věc, myšlenku nebo osobu udržují v 3D Matrixu. To znamená, že zavedení čehokoli, osoby nebo situace také vytvoří logický důvod, proč to tam na přijímajícím místě vůbec existuje.

Protože 5D zahrnuje 3D, důvod, proč může být něco přeneseno z 3D do 5D, je již zabudován v jeho matematice, ale obráceně tomu tak není, protože, jak jsme již vysvětlili dříve, 3D nezahrnuje 5D, takže mu chybí matematická energetická dynamika, která jej tvoří. Cokoli z 5D zkusíme, bude mít vždy logické vysvětlení v rámci chápání 3D. Proto nemůžeme podávat důkazy, protože tím, že je podáváme, také automaticky formujeme, proč existují, ale v rámci 3D chápání, čímž ničíme jejich 5D původ. Podle matematických zákonů se vždy vytvoří NEmimozemské vysvětlení všeho.

A ʺzrcadlaʺ nejsou nic jiného než 3D Matrix normalizující přítomnost někoho, kdo má svůj původ mimo 3D toroid a jeho matematicky udržovanou existenciální dynamiku.

Gosia: A ten důvod, uvnitř 3D... při vkládání něčeho z 5D... jak se to generuje? Jaký je to proces?
Swaruu X (Athéna): Jak to myslíš? Proces je matematický. To znamená, že pokud je tam nějaký předmět, řekněme nádoba, a je tam vložena jako důkaz ET, samotná přítomnost nádoby ovlivní pole kolem ní. Jejich matematika zahrnuje nejen stojaté vlny, které ji podporují jako objekt s hmotností, ale také vytváří tok času, který tyto vlny podporuje. To znamená, že aby existovala energetická dynamika, která udržuje existenci nádoby, musí existovat předchozí dynamika, která udržuje tu současnou, a ta předchozí dynamika je, proč tam je, kdo ji tam dal, odkud přišla, kde byla koupena, kdo ji přivezl ze skladu a jak, výroba, jak byla vyrobena, z jakého materiálu.
Máme-li na paměti, že jde o manipulaci z hlediska ʺéteruʺ, vše je ovlivněno bezčasově a bezlokačně, to znamená, že zpětné působení dynamiky, která vysvětluje existenci předmětu, není důležité.

Gosia: Děkuji. A ještě jedna věc. Mluvíme o 3D - 5D... ale ty ve skutečnosti neexistují, jsou to jen mentální stavy. Nezáleží na tom, jestli jste na Zemi, můžete být v 5D. Nebo tam nahoře být ve 3D. Jak to platí tady? Neexistence hustot a vkládání objektů.
Swaruu X (Athéna): Vše je mentální, všechny matematické energetické toky, o kterých mluvím a které jsem dnes vysvětlovala jsou fluktuace a toky myšlenek v poli vědomí, kterým je Éter. Takže hustoty jsou jen mentální stavy. Proto jeden člověk uvidí mimozemský důkaz, například vesmírnou loď, ale jiný uvidí plynový balón zářící světlem Venuše.

Dalším nesmírně důležitým bodem je, že při vkládání věci, předmětu, situace nebo osoby, ať už pomocí vlečného paprsku, který ʺotiskujeʺ, nebo příchodem na Zemi, portálem či jakkoli jinak, tam jen musíte předmět uměle vložit jakýmkoli způsobem. V případě Tažného paprsku otisknete přesnou dynamiku energetických matematických hodnot tvořících nádobu, a nemusíte tisknout nebo upravovat celý 3D důvod Země, proč tam existuje. Pouhým vložením něčeho vznikne energetická řetězová reakce s bezčasovou akcí, která automaticky vytvoří důvod, který tam drží předmět, osobu nebo situaci. Stačí vložit objekt a Matrix změní jeho hodnoty podle hmotnosti samotného objektu a úměrně energii objektu.

Protože je všechno propojeno a všechno ovlivňuje úplně všechno, od základu, kterým je éter, před a po neexistuje, prostě je.
Proč se jeden důvod objeví a druhý ne? Jednoduše energeticko-matematickou blízkostí příznivějších možností, protože jsou snadněji ovlivnitelné než jiné možnosti. Proto když něco vložíme do Finska, důvodem bude pan Olsen a ne paní Hernandez z Bolívie. Protože by to nedávalo smysl a logický smysl se řídí matematicky stanovenými vzorci, a to až do absolutní složitosti, která se vymyká našemu celkovému chápání.

Gosia: Z vašeho pohledu by to bylo vkládání paměti, i když generované étericky, a proto, pokud vím, existují etické důvody, proč nelze vkládat objekty? To, co jsi řekla, to velmi dobře vysvětluje.
Swaruu X (Athéna): Ano, protože v přijímající Matrici vytváříte to, čemu někteří říkají rázové vlny, které nejsou ničím jiným než změnou reality v důsledku působení matematického energetického uspořádání místa nebo hustoty.

Gosia: Chápu, proč by to mohlo být považováno za invazivní. Aby se něco samo generovalo, bude to pravděpodobně muset ovlivnit vzpomínky lidí, kteří budou v kontaktu s uvedeným předmětem. V tomto případě by se jednalo o falešné vzpomínky. Takže by to bylo invazivní a neetické, že? Vnášet vzpomínky do jiné osoby, pokud tato osoba nepochází z Matrixu.

Swaruu X (Athéna): Může to být, ale to opět podléhá složité etice. Z vašeho pohledu pochopení toho, odkud to přišlo, z pohledu 5D, jsou to falešné vzpomínky. Pro pana Olsena je to jen vzpomínka, kterou může potvrdit jeho žena a švagrová, která ho doprovázela při nákupu tohoto předmětu.

Gosia: A když přinesete předmět Cyndriele z Temmeru, tak se to nestane, že ne?
Swaruu X (Athéna): Ne, protože se nachází v rámci stejné energeticko-matematické dynamiky, která se nesprávně nazývá 5D. To, co tvoří tyto toroidy s jejich dynamikou, jsou vědomí a jejich mentalita.

Gosia: Pokud neexistuje žádné D, proč je rozdíl mezi přenesením objektu z ʺ5Dʺ na Zemi a naopak? Protože odtamtud sem to bez toho, co vysvětluješ, nejde, ale obráceně ano? Při přenesení objektu z 3D do 5D (ačkoli neexistují) se nestane totéž?
Swaruu X (Athena): 5D zahrnuje 3D, ale ne naopak. Pokud něco vyjmete z 5D a vložíte to do 3D, bude to vytvářet důvod své existence ve 3D. 3D je méně složité, nezahrnuje, nemá vzorce, které řídí matematicko-energetické 5D. proto se pole normalizuje tím, co je stejným polem, tedy se skupinou vzorců, které řídí existenci 3D, aniž by bylo schopno zahrnout pokročilejší a složitější vzorce 5D. 5D by si poradilo se sedmimístnou energetickou matematikou, zatímco 3D pouze se čtyřmístnou. (pozn. vlepte kouli na papír)

3D tedy nerozumí energetické matematice 5D a interpretuje ji pouze ʺzaokrouhlovánímʺ čísel, která představují dynamiku představeného objektu nebo osoby, což způsobuje, že 3D ʺzrcadlaʺ lidí vypadají jako deformované karikatury objektu nebo osoby ve složitějším 5D. To také odráží, proč je DNA s postupem času složitější a při vyšších hustotách se její složitost zvyšuje, přičemž samozřejmě žádná taková není a je to jen způsob, jak to verbalizovat nebo vysvětlit. Vše je stavem mysli a vnímání, kdy člověk, který má mysl, která chápe více, která je schopna zpracovat více podnětů, bude ve vyšší hustotě než člověk, který dokáže zpracovat jen omezené množství podnětů, čímž omezuje vnímání 3D lidí na 3D.
Doufám, že to, co jsem řekla, dává smysl a je pochopeno. Jedná se o velmi složité otázky. (pozn. filozofie ne, ty vzorce jsou mnohem horší 😵)

Zdroj: https://tinyurl.com/2t679r5z

Zpět