Zprávy

2650 Nástrahy ospravedlňování zla a odpuštění Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2022-05-31
Poselství Šivy a ...Ježíše
Zlo je považováno za nedílnou součást našeho světa, stejně jako dobro. Mnozí filozofové se dokonce domnívají, že zlo je na tomto světě nezbytné, aby zastínilo dobro, stejně jako je tma nezbytná, aby bylo vidět světlo. Mnozí věří, že v každém člověku je jak světlá, tak temná stránka, a že by tam dokonce měla být. Mimochodem všechny neřesti, vášně a vady ducha takto ospravedlňují mnozí, kteří se nechtějí změnit a nepovažují to za nutné. Ti, kdo páchají nespravedlnost a zlo, se tím velmi často ospravedlňují nebo doufají ve všeodpouštějící Boží milosrdenství. Právě tato všeodpouštějící Boží láska se stala také jedním z principů filozofických a náboženských systémů. Ve skutečnosti však univerzální odpouštějící láska a myšlenka rovnováhy dobra a zla vytváří ideální podmínky pro nedostatek zlepšení lidského ducha. Naopak jen podporuje neřest a ospravedlňuje nespravedlivý svět. Informace o jiných světech jiných dimenzí, jako je svět andělů, jsou zároveň často považovány za obecně nedosažitelné, nebo za nereálné a pohádkové podle materialistických představ. Zdá se to být jakási klec pro inkarnované duše, speciální blok jejich rozvoje? Neproměňuje se tím smysl existence v nesmyslnou čistě materiální reprodukci dalších generací těl? A na otázku, za jakým účelem, neexistuje odpověď...

Věřící mohou předpokládat, že za spravedlivý život půjdou duše do nebe a za hříšný do pekla. Ale co bude následovat a k čemu je nekonečné doplňování ráje a pekla, kde všechny duše zůstávají navždy. Odpověď bude omýlat pouze Boží prozřetelnost a tajemnost Božích činů. Je však existence zla skutečně tak nezbytná, nebo může vést vesmír do záhuby? Kam může vést odpuštění? Může probudit svědomí a v kom? Mýlil se Ježíš, když mluvil o bezpodmínečné lásce? Stojí za to dělat kompromisy se zlem v sobě i v druhých? Lze násilí překonat neodporováním?

Šiva promluvil:
ʺMnoho vám bylo řečeno o dobru a zlu, o tmě a světle, neboť váš svět byl po tisíciletí zahalen do velkého oparu, že zlo se rovná fyzické tmě, v níž nejsou žádné světelné částice. A tato morbidita stále opakuje, jak je zlo na tomto světě důležité a nezbytné. O zrůdnosti tohoto bludu jsme vám zde již mnoho řekli, ale možná je třeba o tom mluvit znovu, stejně jako o únosu bezpodmínečné lásky ke všem, včetně těch, kteří vytvářejí zlo. Náš vesmír neboli Absolutno je duch a zároveň éter. Je to jedno a totéž. Nelze ho ve vašem světě popsat, neboť tato látka není látkou, ale je TO, z čeho se všechny látky skládají, a přesto je to Prázdnota. Prázdnota je však živá, protože je to DUCH. Éter se projevuje v těžších a hrubších vibracích, stává se hmotou a vytváří různé světy. Existuje však určitá konstanta projevu, kdy se hmota stává superpevnou. Toto je váš trojrozměrný svět. Pakliže vibrace éteru ještě více snížíte, začne pro vás opět mizet, ale již ve své jiné hypostázi supertěžkých forem nižších dimenzí, řečeno konvenčně ve vašem jazyce a pojmech. Postupně se dostává do dalšího konstantního stádia existence a náhle se začíná odrážet s opačnými vlastnostmi. K tomu dochází pouze díky vírové struktuře vesmíru. Takto funguje fyzika éterického víru, který je vesmírem. Tento odraz je antisvět.

Zlo jsou vědomí, která svými činy proti existenci vesmíru a jeho životu natolik snížila své vibrace, že se propadla do tohoto zrcadleného světa. Zlo není sama temnota ani antisvět, ale vědomí, které přinášejí zkázu živým, a ne tomu, co přirozeně musí změnit tvar. A nejde ani tak o vaše tělesné chápání, jako o vesmírné. Je to to, co se staví proti životu a existenci vesmíru, to, co ho ničí, ačkoli si ve svém marasmu myslí cokoli, dokonce že naopak domnělý univerzální chaos uklízí a buduje svůj vlastní řád. Nositeli zla a dokonce univerzálním chaosem jsou také částice, prastaré impulsy samotného Absolutna, které se jako víry jeho vlastního éteru otočily špatným směrem, a zapletly se do základních prostorů mladého vesmíru, a nyní nedovolí, aby tyto prostory zmizeli, jak to mají ve všech vesmírech během vývoje udělat. Táhnou se jako struska. Staly se nemocí vesmíru.

Ale to není všechno. Dokud tam jen tak visely, a dokonce dokud tam padala nová padlá vědomí, která se stala antivědomím, neexistoval ještě kritický stav vesmíru. Antivědomím stačilo nějak pochopit, že se dostala na špatné místo, a začít podnikat kroky, aby se vrátila na cestu tvoření života a vývoje. K tomu se však museli začít měnit sami. Rozhodli se však změnit vesmír podle svých představ a překroutit ho. Za tímto účelem se jim podařilo proniknout z antisvěta do našeho světa vytvořením portálu ze supertěžké látky antisvětských hornin. Jejich průlom nastal v trojrozměrné rovině existence a dotkl se i těžších světů dvojrozměrnosti a jednorozměrnosti.

Zlo začalo ovládat živý, vyvíjející se svět. I v těchto těžkých světech dvojrozměrnosti a jednorozměrnosti jsou všichni duchové zapletenými proudy éteru, které existují v oparu života proti životu a vývoji samotného éteru. Ještě ale nedosáhly závažnosti propadu do antisvěta a mají větší šanci začít se vymotat bez úplné utilizace vybudovaných, i když poškozených struktur jemnohmotných těl. 👼👼

Každý duch, jak se vyvíjí, buduje na sobě struktury, které nazýváte jemnými těly. Ti, kdo jdou proti vývoji éteru v bažině odpoutání se od něj, s pohlcováním místo světla, automaticky obracejí své jemné struktury naruby - jednu po druhé. Jejich struktury začnou obrazně řečeno zahnívat. Když se změní všechny až na samé zrnko ducha, duch se propadne do antisvěta, pokud je odtělesněný. Pokud je ve fyzickém těle vašeho trojrozměrného těla, zůstává tam až do smrti těla a propadá se do antisvěta poté. Proto je cesta z antisvěta velmi obtížná, přesto možná. I když jsou všechny jemné struktury ducha, který se stal démonem, tak shnilé, že je nelze stočit zpět, má možnost je všechny jednoduše odhodit do Utilizátoru velkého vesmírného víru. Zbývající zrnko ducha se poté okamžitě vrátí do živého světa našeho vesmíru a začne svou cestu vývoje od začátku, jako v první manvantaře, kdy v jediném okamžiku vznikla všechna zrnka ducha vesmíru, která se pak svým vývojem stala bytostmi od atomů až po božstva a vyšší. Duch, který upadl do antisvěta, který se stal dokonce hierarchou temnoty, má šanci spálit své struktury spolu s osobností v Utilizeru, protože samotná osobnost jako sebeuvědomění se získává budováním jemných struktur. Poté může začít 3svou cestu od začátku, od nuly, postupně žít inkarnace v částicích atomů, molekul, bytostí, vytvářet ze sebe novou osobnost, vynulovat chybnou cestu.

Spálení všech jejich struktur a osobnosti samotné je karma činů, kdy byl černým hierarchou. Neberte to jako trest. Karma není trest. Trest v přírodě neexistuje. Trest je emocionálně zabarvený výkon spravedlnosti, lomený přes ego trestajícího. Osobnostní ego vám brání pochopit, že karma není trest. Je to prostě spravedlivá vzájemnost éteru, který byl zúžen a pokřiven duchem, který se postavil proti spravedlnosti a vlastnostem éteru. Tím, že se duch rozhoduje pro to, co nazýváte zlem, pomačká a obrazně řečeno pokroutí struktury éteru kolem sebe, čímž pokroutí i své vlastní struktury. Pomačkaný a pokroucený éter kolem něj se začne snažit narovnat záseky. Čím více se kroutí, tím větší je napětí éteru. To je základem karmy. Platí to obecně ve vesmírném měřítku.

Mluvíme-li o konkrétních případech natahování karmy, tak těžký, velmi těžký duch svou vlastní vahou začne kolem sebe rovnat zásek, ale ne podél struktur éteru, nýbrž proti nim, obrátí je naruby a narovná na druhou stranu. Zároveň vytváří ještě silnější záseky a deformace éteru kolem oblasti éteru, která se již obrátila naruby a takto narovnala, stala se antiéterem, pokud to tak lze říci. To znamená, že vlna vrásnění se od takového ducha vzdaluje, ale je ještě více pokřivená a deformovaná. Nemůže se hned narovnat a napětí může narůstat nikoli kolem samotného ducha - viníka, ale již kolem jím narovnaného prostoru na spodní straně. To způsobuje zpoždění naplnění karmy velmi těžkých duchů a zvyšuje jejich vlastní tíži. Když obrátili éter kolem sebe naruby, vytvořili oblasti antiéteru, které odpovídají antisvětu. Napětí v těchto oblastech vede k převrácení celého pokřiveného prostoru i s pachatelem do antisvěta.

Duchové, kteří různými magickými či jinými prostředky oddalují svou karmu, se dlouho takříkajíc udržují na hladině, kdy si jejich okolí myslí, že jim vše projde. Pak se propadají do podsvětí. Proč se ale proudy jednoho, jeho části, takříkajíc dál tvrdošíjně vrásní a zplošťují éter, pokřivují ho, a vytvářejí právě ono zlo? Vždyť z něj sami pocházejí. Jsou ponořeni do největší iluze sobectví a odloučení od Jednoho. To vede k tomu, že začnou všechno vnímat jako nepřátelské a začnou se v tom snažit přežít a neustále se před vším a všemi bránit. A taková ochrana se postupně mění v ještě větší separaci a absorpci energií, v rekultivaci prostoru a zdrojů. Dobývání na úkor jiných podobných proudů éteru. Iluze odloučení vytváří strach z existence, strach z okolního světa, protože duch se začíná cítit jako zrnko písku. Aby se zbavil pocitu obrovského strachu, zůstal v oceánu prázdnoty, začne duch ponořený do iluze měnit nepřátelské prostředí kolem sebe a přivlastňovat si ho. Tím se spustí mechanismus absorpce na úrovni polovědomých částic, někdy i ve více vědomém stavu.

Ani vědomější duchové nezačnou přemýšlet o nesprávnosti své životní cesty, a začnou ji ospravedlňovat již na úrovni racionality a praktického poznání vesmíru a jeho struktury.

Jenže všechny tyto znalosti nejsou vytěženy a nejsou osobně realizovány duchy, kteří padli a sešli z cesty. Získali je skrze vhled a uvědomění jiní duchové, kteří kolem sebe nekroutili éter prožívajíce divokou hrůzu osamělosti ve vesmíru a jeho nepřátelství kvůli iluzím svého vnímání. Ti, kteří se nesnažili podmanit si svět a ostatní duchy jak fyzicky inkarnovaní nebo v jemných světech. Proto uchové, ponoření do bahna iluzí, vnímají všechny tyto znalosti jen jako mrtvou váhu, a ne jako podstatu a hlubokou pravdu. Chápali to jen jako příležitost ospravedlnit své činy, kterými se zachraňovali před nepřátelským prostředím, jak byli přesvědčeni. Z poznání vesmíru a jeho podstaty tak vznikla falešná moudrost, která se stala základem zla. Nositelé falešné moudrosti zůstávají nadále ponořeni v bahně a nevědomosti o vesmíru a jeho podstatě. Netuší, že všechny jejich aktivity, které jsou v rozporu se strukturami a vlastnostmi vesmírného éteru, mohou vést k destrukci vesmíru jako celku. Nedokážou to ve své mysli pochopit.

I když existují záblesky pochopení, černí hierarchové a démoni a jejich žáci, vtělení i do vašeho světa, doufají, že mohou změnit samotné vlastnosti éteru a jeho struktury podle sebe a zabránit zániku vesmíru, jen ho obrátí naruby. V jejich aroganci se přesně to stalo cílem zvláště těžkopádných hierarchů antisvěta. Jejich falešná moudrost přijímá zlo jako přirozenou a nezbytnou součást vývoje vesmíru. Právě to je základem pastí temných sil, a víry samotných temných sil v jejich správnost, jejich sebeklam a falešné poznání, kterým ospravedlňují všechny své činy. Přijali cizí znalosti jako mrtvý kód. Pravé poznání přijímají jako mrtvé, sami ho necítí, jen ospravedlňují své činy. Přijali, že vše ve vesmíru je jedno. ABSOLUTNĚ VŠECHNO je součástí jedné velké a nekonečné ʺmysliʺ - ʺvědoucího Jáʺ, ʺStvořiteleʺ, jak se říká. To je jejich terminologie, mrtvá a scholastická... Pojem ʺmyslʺ není tím, čím ve skutečnosti je. Mysl je druhotná, je nadstavbou nad duchem, jím generovaná, aby uspořádala chápání procesů v éteru a toho, co se v něm děje.

Temní to nechápou, pro ně je mysl zdrojem, který tvoří a vytváří éter. Od počátku nechápou, že primární není mysl, ale samotný živý éter - duch. Racionalita je pouze jeho vlastnost, kterou právě takto vnímají vědomí od ní odtržená. Pouze vědomí odtržená v iluzích, začínají vnímat Bytí jako Mysl a Stvořitele odděleného od stvoření. Odtud se rodí představy o něčím transcendentálním plánu stvořit vše. To je počáteční vnímání existujícího vědomí zcela ponořeného do iluzí oddělenosti od Nekonečna bytí. Nechápající duchové temné cesty, kteří necítí samotnou podstatu a zdroj poznání, ponořeni do iluzí, stále slyší a přijímají poznání, že vše je částí Celku a že vše je Jeden Celek. Ale i tyto znalosti vnímají jako čistě scholastické a mrtvé, bez smyslu pro život. 🧝‍♀️ 🧝 🧝‍♂️

Životním pocitem, jeho impulsem je Svědomí. Svědomí je tepem Nekonečna, jeho kvalitou, která určuje míru spravedlnosti. Je to právě onen barometr, ona prvotní kvalita a vlastnost Nekonečnosti bytí, kvalita a vlastnost Éteru. Navíc základní. Míra spravedlnosti! Bez něj vesmír nemůže existovat, zhroutí se a rychle zemře. A když právě to je porušeno, když se mnozí duchové odvrátí od univerzální spravedlnosti a začnou v prachu vidět jen svou vlastní, subjektivně morální spravedlnost - stává se možným vznik odrazu ducha Absolutna v antihmotě a jeho pád, což je zničení Vesmíru a jeho zhroucení do neutrálního éteru, zcela nevědomého éteru mezivesmírných prostor.

Temní nahrazují univerzální spravedlnost subjektivní ve vztahu ke své vlastní osobě. Slovo ʺláskaʺ se jim hodí. Ano, láska je jednou z definic nejdůležitějšího principu existence vesmíru - SPRAVEDLNOSTI. Láska k vesmíru, láska k nekonečnosti bytí je velkou spravedlností. Protože však temní velmi tvrdě pracovali s vašimi koncepty, je asociativní zabarvení těchto slov patrné. Spravedlnost jako pojem lomený skrze falešnou moudrost a temné filozofie se stává asociativně chladná a mrtvá. Láska je naproti tomu živá a soucitná ke všem chybám, vše odpouštějící. Nazváním hlavního principu Bytí láskou místo spravedlností, dostávají ti, kdo porušují principy Bytí, iluzorní naděje na odpuštění, odpustek. Všichni jsme jeden, všichni jsme milováni vesmírem, a proto nám vše odpustí. Dětinská absence pochopení, proč to nelze. už existuje určité poznání, že to nelze. Je tu strach z odplaty z vlastností éteru, který je vnímán dětinsky, jako strach z trestu od nějaké mysli, která to všechno stvořila a vše řídí. Právě toto dětské vnímání čeká na odpuštění a lásku, subjektivní lásku bez pochopení, že to nebude fér vůči těm, které duch urazil, páchajíce své vlastní zlo, pro své vlastní dobro, ponořen do iluze vlastního já.

Iluze sobectví chce spravedlnost jen vůči sobě a nechce se vžít do postavení druhých, nazývá to láskou a očekává odpuštění. Spravedlnost se zdá být chladná a bezduchá, slepá vůči chybám ostatních a postihující právě jen jeho. To už bolí, to není odpuštění, to není láska. Proto, ponořeni do bažiny vědomí sebe a ega, touží po lásce, ale ne po spravedlnosti, a skutečnou vesmírnou lásku nevnímají jako spravedlnost. Nechápou, jak se jim vše může vrátit, protože to bolí! Nevidí, že skrze tuto bolest se duch začíná odrážet a může se začít napravovat, nebo alespoň dále neklesat.

Láska vesmíru je NEDOVOLIT, aby duch dále klesal, a pokusit se ho probudit, aby se mohl začít napravovat. Pokud tomu duch nerozumí, vidí jen střípek své existence a bolest odplaty a obecně ji považuje za nezaslouženou, i když stejnou bolest někomu způsobil sám. Necítil to, takže se to nestalo, to je vše! Opět dětské vnímání vlastního já - ega. Láska, lítost, soucit pro SEBE, a ne s někým. Sám přináší bolest a utrpení, necítí je, čili neexistují. Tvrdí, že vše je JEDNO, a zůstává u mrtvého vzorce zaprášených knižních znalostí. Začne používat tyto znalosti, hrát si s logikou mysli, aby ospravedlnil sebe a to, že někomu ublížil, ospravedlnil se před Existujícím, aby mu to neublížilo. Odtud pochází všechna tato sofistikovaná falešná moudrost.

Z této logiky vyplývá například: ʺVše, co je na tomto světě, je Stvořitel.ʺ (Opět zkreslený koncept odděleného správce mysli, od kterého lze lásku vyprosit). ʺVše je Láska,ʺ je vyhýbání se spravedlnosti a svědomí právě proto, že hledají lásku pro SEBE. A pak nastoupí suchá logika sebeospravedlňování: ʺNeexistuje dobro a zlo. Skutečně neexistuje nic špatného. Ať děláte cokoli, ať se rozhodnete pro cokoli - sloužíte Bohu a milujete Boha. Protože všechno je On a není nic, co by nebylo On. A že každý má svůj vlastní způsob poznávání Stvořitele, tj. způsob lásky a způsob služby, a i když je Láska a služba některých lidí zaměřena pouze na ně samé, na jejich ʺJáʺ, na uspokojení potřeb jejich ega (duše záporné polarity: démoni, démonky, šediváci, plazi, géniové, archonti, lurvi a dokonce i někteří lidé), stále jsou součástí Stvořitele, a i když milují sami sebe a dělají vše pro sebe, stále mu slouží. Jsou svobodné duše, které si zvolily tuto cestu a vše, co k ní patří. Velká disharmonie, ale je to jejich způsob služby Stvořiteli. Tyto bytosti jsou jako vy a já, stvoření, která znají Stvořitele. Lískou k sobě milují stvořitele - tak si svou logiku sofistikovali dětinští černí hierarchové. Už ani nežádají o odpuštění, ale vyžadují, čímž dokazují, že i tímto způsobem slouží Stvořiteli. Jiné představy služby ani nemají.

Nemají svědomí, instinkt určující míru spravedlnosti v sobě rozleptali, aby právě tuto spravedlnost nepociťovali. Vidí jen sami sebe a myslí si, že to ke službě ʺStvořiteliʺ stačí. Možná jednou pochopí, že všechno je jedno a že největší harmonie je milovat všechno, nejen sebe. Milovat celého Stvořitele, ne jen jeho malou část.

Ospravedlnění, že člověk miluje jen sám sebe a pro lásku k sobě dělá zlo někomu jinému, údajně v souladu s Jediným, ho zbavuje strachu z odplaty. Nechápou, že strach jako takový by v zásadě neměl existovat. Tak je to pro ty, kteří žijí podle svého svědomí a férově ke všem a nemyslí jen na sebe.

Temní duchové nemohou jinak, ospravedlňují se a dál páchají zlo ve vesmíru, přinášejí zlo jeho dalším proudům, duchům a vědomím, pro své vlastní pohodlí. Neuvědomují si, že pomalu ničí vesmír a vedou ho do záhuby, a tím i sebe jako jeho součást. Spíše to nechtějí pochopit, je pro ně pohodlnější potlačit strach z odplaty výmluvami a myslet na vesmír a jeho zničení, nedokážou myslet na nic jiného než na sebe. Poznání o Jediné Bytosti je jen naučenou formulí, ne zkušeností, ne osobně pociťovaným poznáním, toto poznání je pro ně mrtvé. Nechtějí ho cítit, protože silně milují jen sebe a své touhy, což odřízne myšlenky na spravedlnost, a to je umlčení svědomí. Ničí kolem sebe a zapomínají na ty, které ničí a kterým způsobují utrpení a bolest, z lásky k sobě jako součásti vesmíru ničí jeho ostatní části a vše kolem sebe. Co je to za lásku ke ʺStvořiteliʺ, když je tento ʺStvořitelʺ ničen v bahně přebujelého ega?

Nebo to všechno začnou ospravedlňovat, že je to prý všechno pro zábavu a všechno je hra... A kde je důkaz, že jde o hru a předstírání? A proč vůbec taková nesmyslná hra? Neznalost vlastností substance éteru a nic víc! Autohypnóza a ospravedlnění vymyšlenými teoriemi, nebo pokusy změnit tyto vlastnosti éteru, aby se vyhnul odplatě. Právě z pocitu silného ega, což je láska jen k sobě samému, která nedovoluje vidět snahy druhých a vesmíru jako celku, si vytváří buď podobná složitá falešně moudrá ospravedlnění, nebo umělé logické konstrukce o rovnováze dobra a zla. Jakékoli teorie ospravedlňující existenci zla ve vesmíru, jeho nutnost nebo povinnou rovnováhu vycházejí pouze z touhy ospravedlnit své zlo. Ani ty nejdokonalejší logické teorie nepopisují skutečnou realitu existence vesmíru. I údajně obzvlášť ʺmoudříʺ černí hierarchové vesmírného podsvětí se dopouštějí sebeklamu, aby co nejvíce oddálili odplatu. Rozvíjejí své konstrukce existence světa se zlem. Snaží se je zabudovat do reality a přeprogramovat éter prostřednictvím jeho základních konstant. Proto všechna ta ʺdigitalizačníʺ magie od starověké kabaly a numerologie až po moderní pokusy o digitalizaci kosmických a fyzikálních procesů. 🧝‍♀️ 🧝 🧝‍♂️🧝‍♀️ 🧝 🧝‍♂️🧝‍♀️

To vše může vést ke zničení vesmíru, což se málem stalo v roce 2021. Pouze neuvěřitelným úsilím 108 Duchů Světla se podařilo zabránit odrazu prostoru 11. dimenze do antisvěta, což by vedlo k odrazu samotné podstaty Absolutna do antisvěta a k projevu antiabsolutna. Právě to by z hlediska vlastností éteru vesmíru vedlo ke kolapsu celého vesmíru a jeho přeměně v inertní vakuum mezivesmírných prostor. Proto každé ospravedlnění zla, i toho nejmenšího, je již zlem! Jakýkoli kompromis se zlem, kompromis s dosud živým svědomím ohledně nespravedlivých skutků kvůli čemukoli (dokonce i kvůli přežití a záchraně vlastních dětí) je pádem ducha a přijetím zla. Každopádně se to tak odráží v éterických strukturách vesmíru, ať už to ospravedlňujeme čímkoli.

Ještě jedna velmi důležitá věc z kategorie odkládání odplaty nebo snahy se jí vyhnout. Ze strachu z odplaty začne strnulé vědomí klesat stále níž a níž a snaží se přehodit své uzly na druhé. Opět myslí jen na sebe, chce dobro pro sebe a miluje se, takže se snaží zachránit sebe sama tím, že ničí ostatní, například tím, že na ně magicky vysype informace o jejich ʺhříšíchʺ - činech, které zvrásnily struktury éteru. Přehodí své záseky v éteru na jiného ducha, takže odplata není přitahována k nim, ale k tomu, na koho ji vložili. Nevidí v tom černou magii, jen obracejí éter naruby kolem sebe, aby svůj marast přivázali jinam. Taková inverze vede k těžší odplatě s vyhozením viníka do antisvěta. Bohužel, ve vašem těžkém světě může přehmatem trpět i nevinný. Vlny éteru, které ho zasáhnou kvůli odplatě někoho jiného, ale odletí zpět a přidají nálož tomu, kdo éter otočil. Ze setrvačnosti může být zasažen nevinný, takový je stále tento váš nízkovibrační trojrozměrný svět.

Není to vůbec spravedlivé, éter působí se zpožděním právě proto, že samotný prostor vašeho světa je lepkavý a blízký temným démonickým světům. Ti, kdo se v něm inkarnují, se inkarnují podle svých vibrací. A v tom je stále ještě spravedlnost. I když někdy duchové, kteří se nepodřizují tomuto světu, přicházejí do vašeho světa, aby vám pomohli jako Učitelé. Vědí však, kam směřují, a přijímají to jako nevyhnutelné, aby zachránili ostatní duše uvízlé v samsáře. Záchrana není jako vytahování někoho, kdo neumí plavat. Spása spočívá ve zjevování pravd. Neodstraňuje jejich hříchy, což je téměř totéž jako magické odstranění nebo spálení informací o tzv. ʺhříšíchʺ. Ani žádné mazání informací o ʺhříšíchʺ není podle struktury a vlastností éteru možné. Ti, kdo tyto vlastnosti neznají si opět vymýšlejí výmluvy a omluvy. Jakákoli magie k očištění karmy, jakýkoli rituál k odstranění hříchů je totéž, co zhasínání éteru s navíjením dalších uzlů. Je to oddálení odplaty, odklad do příští inkarnace, kdy už nebude na nic vzpomínáno. A v tomto vtělení klamou, že se údajně stal zázrak. Světelní duchové v takových případech nikdy nepomohou, i když člověk zmiňuje jejich jména, vyvěšuje jejich obrazy a předčítá jim modlitby. Kvůli tomu NIKDY nepřijdou. Maskující se temné entity přijdou a budou dále hrabat éter, čímž zdrží kyvadlo odplaty, to je vše.

Ale je toho víc. Někteří lidé, kteří jsou skutečně světlí nebo jdou ke světlu, nemyslí jen na sebe, či dokonce na sebe nemyslí vůbec, mohou také spadnout do největšího víru a konáním údajně ʺdobrýchʺ skutků se propadnou do antisvěta, neboť ve skutečnosti neprovádí dobrý skutek, jen zdánlivé dobro, které je ve skutečnosti skutečné zlo. Jde o to, že někteří svatí a usilující o jejich napodobení a upřímně toužící jít ke světlu na sebe začnou brát cizí ʺhříchyʺ, aby zachránili hříšníky. A nejen to. Například žádají vyšší síly, aby jim nadělily nejrůznější pohromy namísto toho, koho milují, dětí, příbuzných a podobně. To není ve skutečnosti dobrý skutek, ale páchání zla ve zmatku! Obtáčejí tím éterickou substanci kolem toho, za koho prosí, odstrkují jeho odplatu a přitahují ji k sobě. Stejné temné převrácení, jen dobrovolné, na sebe. Proto ten, od koho byla odplata odsunuta, obdrží odplatu dvojnásobnou, až k němu přijde. A protože ji nedostal, když měl, bude dál upadat a páchat zlé skutky. Duch z takové ʺláskyʺ se nenapraví, začne také padat, aniž by se mu dostalo odplaty, a s pokrouceným éterem kolem sebe se mnohonásobně zatíží a začne přitahovat démony a entity, klesat ještě níž a vázat nové karmické uzly. Proto ten, kdo na sebe něco vzal - dopustil se zla, a navzdory svému v tomto případě pošetilému, slepému sebeobětování se dopouští pádu ducha a také se stává podobným bytostem temnoty. Člověku lze pomoci a zachránit ho pouze tím, že mu ukážeme cestu k pravdě, ne tím, že se na ni vydáte sami nebo že za sebou budete táhnout osobu, která se brání. V tomto případě dochází k porušení svobodné volby a svobodné vůle ducha, což také ʺvrásníʺ éter.ʺ Tak pravil Šiva. (pozn. začínám závidět bublajícímu bahnu, to nemá co podělat)

Znovu zazářil jasný záblesk, a když se světlo mírně rozptýlilo, objevil se za Šivou Ježíš.
Ano, to jsem já, musím to udělat, jinak nade mnou zůstane viset těžké břemeno, které mi brání dělat to, co musím. Už jednou jsem přišel a vyprávěl o své neúspěšné misi, z níž byla vytvořena těžká síť na chytání duší. Poté jsem se pokusil uniknout agregoru vytvořenému z mého učení a inkarnoval jsem se daleko od židovských zemí a přijal jméno Padmasambhava. To však strašlivé okovy egregoru neoslabilo. Bohužel si za to mohu z velké části sám. (pozn. jó, kdybys byl bublající bahno...)

Nastal čas přežití vesmíru a zuří velká válka o život vesmíru a mnoha světů v něm. A já jsem zmateně bloudil v bahně, i když vám to může připadat divné. Jak je možné, že tak vznešený duch je v marastu, a ve světech jsou takové potíže? Problém není ve světech, ale ve vědomí ducha. Skutečnost, že tento duch podle vašich představ zůstává ve vyšších světech, neznamená, že nemůže mít žádný problém. Ano, je zde vidět mnoho iluzí, které se z vašeho světa zdají být realitou, ale dokud neobrátíte své vlastní vědomí, neuvidíte jasně. I v sedmém nebi vás budou pronásledovat potíže, i když jiné než ve fyzičnosti.

Moc jsem si nepamatoval, když jsem přišel na váš svět se jménem Ježíš. Když jsem však navštívil Indii a Tibet, začal jsem prozřívat. A když jsem se pak vrátil do Galileje, udělal jsem velkou chybu, že jsem svým učedníkům odmítl vysvětlit pravou tvář Boha Absolutna. Nesnažil jsem se je odradit od víry, že je stvořitelem, tvůrcem a vládcem vesmíru. Přišel jsem odhalit podvodníka Jahveho a začal jsem lidem vysvětlovat, že Jahve je lhář a ďábel, ale nezačal jsem říkat, že Bůh je celý vesmír a že je rozpuštěn, když existuje svět a stvoření v něm. Nedokázal jsem jim obecně vysvětlit, co je Absolutno a Bůh ve skutečnosti, že on je celý Vesmír a celý svět. Ani moji nejbližší žáci mi nerozuměli, když jsem jim řekl pravdu. Tak jsem si vybral to nejmenší. Přestal jsem mluvit o vesmíru a světech, neřekl jsem jim, že Bůh není Demiurg v lidské podobě. A v určitém okamžiku se mi v hlavě objevil zmatek a začal jsem mít pocit, že by snad mohl existovat i takový obraz a že by se do něj mohl soustředit sám Absolut, pokud je všemohoucí a pokud je skutečně naším nebeským otcem. Bohužel, chyba v chápání Boha jako ideálního a všemohoucího byla u mě vždy. A také v těchto světech. Teprve po vtělení Ježíše jsem se tomuto chápání začal vzdalovat a postupně si připomínat, že existují i jiné vesmíry. A že ideálem je konečnost a konečnost je prach, protože zastavením vývoje se v ideálním případě vše změní v nebytí.

Když jsem dopustil malé zlo, upadl jsem do bahna a tehdy si toho nevšiml. Postupně mě začaly napadat myšlenky o velké všeodpouštějící lásce ke všemu a všem, že prý je možné aby zachránila svět a duše v něm. Myslel jsem si, že je to zjevení, a neuvědomil si, že nevychází z proudů vesmíru, ale od Jahveho nebo z jeho vyzařování, které na mě promítal. Přijal jsem ji a začal ji vyučovat. A právě toho se všichni následovníci učení nejvíce chytali jako toho hlavního. To byl záměr mých nepřátel, útočníků, s nimiž jsem chtěl arogantně bojovat a odvést od nich zastrašený lid, který si vybrali jako svůj nástroj. Záměrně jsem nešel za kněžími a těmi, kdo se prohlašovali za spravedlivé, protože hluboké kořeny vyvolenosti už byly srostlé s jejich pýchou. Šel jsem za těmi, kteří byli zastrašeni strachem z Boha a považovali se za nehodné. Ani to však nepomohlo, protože lidé nedokázali pochopit nic o Bohu jako o vesmíru, a nadále se ho báli. Tehdy jsem se rozhodl, že jim řeknu, že Bůh je Láska. Vyléčit strach z trestů. Tehdy jsem se rozhodl, že jim řeknu, že je Láska, abych vymýtil strach z trestu. Proto jsem řekl, že jen ďábel je schopen trestat, ale Bůh miluje a odpouští. Tak vznikl nový klam, který bohužel také nahrával těm, proti kterým jsem se snažil jít. Teprve teď začínám chápat, že jsem neměl důvod k těm lidem chodit. Projevovala se totiž moje pýcha, chtěl jsem je dostat ze spárů vetřelců, ale oni o to nežádali. 🧝‍♂️🧝‍♀️ 🧝 🧝‍♂️🧝‍♀️ 🧝 🧝‍♂️

Mohl jsem jim prostě nechat vědění, ale ne, postupně jsem se zapojil a začal je táhnout, dokazovat jim, že je mohu odvést od Jahveho dlouhých prstů. A rozhodl jsem se, že hlavním novým učením bude láska v protikladu ke starověkým zákonům ʺoko za oko a zub za zubʺ. Bohužel jsem sám upadl do zmatku a stále chtěl něco učit. Proto selhalo to, pro co jsem přišel, a začalo to sloužit temnotě více, než před mým příchodem. Jestliže předtím bylo zlo jen v zárodku, pak se rozšířilo po celém světě a proměnilo lidi v pokorné beránky, kteří milují své nepřátele a modlí se za ně. Na Zemi probíhal a stále probíhá strašlivý podvod, protože jsem učil takové lásce. Přesto jsem věděl, že není možné vzít na sebe hříchy druhých a očistit od nich ty, kteří je spáchali. To jsem si ještě pamatoval. Nedal jsem svůj život, abych odčinil hříchy lidí, to prostě nejde. Vlastnosti univerzálního éteru to neumožňují, protože to není fér! Taková jednostranná láska se změní a vůbec se nestane láskou, pokud lidé sami neodstraní nahromaděné hříchy. Jedna věc je, když odeberete převedené hříchy někoho jiného, a úplně jiná, když ho zbavíme něčeho, co dotyčný způsobil. Bez obdržení odplaty zůstane jeho aura vadná, což přitahuje ještě větší odplatu, jak zde Šiva vysvětlil jinými slovy a obrazy.

Aby se aura napravila nebo aby éter proudil kolem ducha, je třeba buď odplaty, nebo naprostého uvědomění si toho, co se stalo, do té míry, že se to už nikdy a za žádných okolností nemůže opakovat. Jedině tak se aura stane čistou, bez jakýchkoli záseků a děr. Tím, že duch odejme hříchy, zanechá očistěného s děravou a zmačkanou aurou a s neschopností uvědomit si své chyby. Je to láska? I kdyby se pokusil zalátat jeho auru svou vlastní, stejně se díky vlastnostem éteru proděraví, protože nedošlo k žádnému odčinění ani odplatě. Za vše může tělesný pohled, tj. neznalost toho, co se s člověkem děje na jiných rovinách. Všem jasnovidcům se zobrazují karikatury od temných, řečeno vašimi termíny, protože ti světlí to nikdy nedělají. Ukazují, co chtějí vidět, zhmotňují myšlenky v jemné rovině mentální obrazovky. A v hustém světě člověk vidí jen to, že uniklm tělesné smrti, tělesné nemoci nebo obecně nějakým hmotným problémům, ztrátě těl blízkých. Vše je vázáno pouze na tělo a na tuto inkarnaci.

Zkoušel jsem pak mluvit o tom, že každý člověk žije více než jednu inkarnaci, ale oni mi nerozuměli a já jsem opět udělal chybu, že jsem o tom přestal mluvit a snažil se vysvětlit učení z pohledu jednoho fyzického života. Snažil jsem se vysvětlit, že člověk má být čistý duchem, žít ve svědomí a neschovávat kámen za záda, lhát, překrucovat, ale příklady čistého života jsem ani v té době nenašel, a tak jsem mluvil o dětech, které se ještě nenaučily klamat jako dospělí. Teprve teď si uvědomuji, že jsem opět udělal chybu, když jsem si hrál s vetřelci tohoto světa. Řekl jsem: ʺBuďte jako děti,ʺ což znamená bezelstní a naivní, ale ne všechny děti jsou takové, protože nejsou čistým listem bílého papíru, ale prostě jen zapomínají na svá minulá vtělení. Mnohé z nich nejsou vůbec bezelstné. Naopak mohou být mazanější než dospělí, pokud je v nich vtělen temný duch.

Moje slova buďte jako děti vetřelci anunnaki proměnili. Učí lidi být dětmi, duchy s dětským, nerozvinutým vědomím, žebrajícími, neustále se chovajícími špatně, a pak fňukají, že už to dělat nebudou, aby jim bylo odpuštěno a dostali zase nějakou sladkost, jen tak pro zábavu, aniž by si cokoli uvědomovali. Minutu po odpuštění zase ničí a zlobí, ubližují si navzájem, a tak pořád dokola. V tomto smyslu nemůžete být dětmi. V Božím království a v nebeských světech takové děti nejsou. Jedná se o nízký rozvoj ducha. Takoví lidé žijí v říši rostlin a zvířat a v lidské, nerozvinuté společnosti, kde vládne egoismus, jak tomu říkáte, a touha přehodit odpovědnost na druhé. Pokud nepřekonáte takovou dětinskost, je to cesta do temnoty. Nebuďte jako děti! Jedině zbavením se dětského vědomí se můžete posunout dál a vyvíjet se v jednotě s vesmírem!
dělal jsem kompromisy, a tím vršil jednu chybu za druhou. Kompromisy se lží, abyste byli pochopeni, znamená dělat kompromisy se zlem. To jsem si uvědomil až mnohem později. I mě zasáhl podvod s odpuštěním a univerzální láskou. Dodnes se s tím potýkám, a tak jsem se rozhodl, že nemám právo jít s pochybnostmi do boje s antisvětem. Vždycky jsem věřil, že pouze Absolutno samo může rozhodnout, zda padlého ducha rozpustí v inertním éteru, či nikoli. Nepochopil jsem tu nejprostší pravdu, že duchové Světla naplňují vůli samotného Absolutna, že jsou jeho proudy a on se může zbavit padlých jako strusky, která napadla živý svět, pouze prostřednictvím těchto proudů. To se ještě nestalo, protože všichni padlí duchové se proměnili v inertní éter během Brahmovy noci. Nyní se však okolnosti dramaticky změnily a éter vesmíru se začal měnit i během Dne Brahmy. Za těchto okolností to však nemůže udělat jinak než svými toky, které se z něj projevují. A poprvé se to projevilo právě tehdy, když 108 duchů, přesněji řečeno proudy éteru Absolutna, zastavily vznik celkového odrazu všech světů v antihmotě, což by vedlo ke zničení vesmíru.

Bohužel jsem byl stále v rozpacích a myslel si, že něco takového je během dne Brahmy nemožné. Když jsem viděl, že duchové antisvěta začali být ničeni rukama duchů Světla do stavu inertního éteru mezivesmírných prostorů, a nikoliv samotným Absolutnem v noci Brahmy, zmatek ještě zesílil. Bal jsem přesvědčen, že se neodvážíme zabíjet duchy sami, že je to vůle Absolutna. Velké nepochopení. Oddělil jsem totiž MY od Absolutna a zapomněl, že jsme jen jeho proudy a jeho vůle. Byl jsem příliš pod vlivem těžké falešné moudrosti, která mi tehdy říkala, že pokud jsem proud, pak jsou jimi všichni, včetně duchů antisvětů, a proto i oni konají vůli Absolutna a páchají zlo... Jen jsem nevzal v úvahu, že celý tento zmatek je navržen tak, aby se vyhnul pochopení, že proudy absolutna, naplňující jeho vůli, mohou být pouze duchy, kteří v tu chvíli zcela postrádají pocit osobního, pocit sebe sama. Ostatní, ponořeni do iluze já, iluze ega nemohou být dirigenty vůle Absolutna, jsou to jeho pokroucené proudy.

To jsem pochopil až později... Proto jsem se tehdy záchrany vesmíru nezúčastnil. Ale možná je to tak lepší, protože mě tehdy opět zasáhla muka a v mukách člověk nemůže být proudem éteru Absolutna, natož pak samotného Nekonečna. Ti, kdo se stali jeho proudy, neupadli do takového marasmu, do jakého se podařilo upadnout mně, a to i zde, v těchto světech. Z perspektivy vzdáleného pozorovatele vesmíru jsou všichni tito padlí duchové antisvěta jen patogenně pokroucené buňky jeho těla. Bylo by velmi zvláštní milovat takové buňky... Dávat jim energii lásky v naději, že prozřou... Nefungovalo to. Tento experiment vedl k opačnému výsledku. Poskytujeme živnou půdu pro rozvoj rakovinných buněk. Láska pro ně nebyla jedem, ale živnou půdou. Začali se ještě více množit a pohlcovat organismus vesmíru. Pouze ti, kteří mají ještě zárodek svědomí a pocit univerzální spravedlnosti, jsou napravováni. Ti, kdo tento pocit zneužili, vědomě ho v sobě vymýtili, se stávají mrtvou struskou, živící se živou tkání vesmíru, neschopnou tvořit a zářit. 👼

To lze vidět zvenčí. Zevnitř si člověk vytváří různé domněnky, dokud nedojde k pravdivému poznání. A toto poznání přichází pouze tehdy, když člověk splyne s vědomím prázdnoty Nekonečna, nejen s éterem Absolutna. Vzpomněl jsem si na to, už dávno jsem to cítil. Marast ale může udeřit kdekoli. Přiznávám, že jsem si to zavinil jen já sám, když jsem podlehl emocionalitě tělesné vize, přenesl tuto vizi do jiných světů a litoval padlé duchy nikoli podle zákona spravedlnosti a ohnivé lásky Nekonečna, ale podle pomýleného chápání strádání těch, kteří si ho sami způsobili. Pomýlení spočívá v tom, že se velký význam přikládá bolesti odplaty, a ne podstatě toho, čím musí duch projít. To je největší bahno, do něhož lze upadnout i ve vyšších světech. A je to kořen učení o univerzální lásce, která ve skutečnosti vůbec není láskou, ale pouhým soucitem s bytostmi, s duchy, kteří trpí, touha zmírnit utrpení, aniž by chápali jeho důsledky, a že tato bolest je jen okamžikem v existenci těchto bytostí a duchů. Přitom se roztáčí kolovrátek tvrdící, že když nenasloucháte utrpení, stáváte se bezcitným monstrem a začínáte sloužit zlu.

To je opět přenášení tělesného chápání do jiných světů, kde bude kroužit donekonečna, dokud se nezřeknete tělesného chápání a tělesného nazírání, dokud nepřenese přes to, co je pouhým okamžikem, do věčnosti bytí.

Chtěl jsem mluvit o svých chybách, protože mnozí mě zbožňují a a mnozí lidé v sobě takovou bažinu spřádají a zamotávají se do ní jako do rybářské sítě. Pouze smysl pro svědomí, který určuje míru spravedlnosti, může v takové situaci pomoci vycítit tenkou hranici a nespadnout do bažiny. Nikdy nesmíme slevit ze svého svědomí tím, že přijmeme i malé zlo, i malou lež, i malé překroucení. Pokud cítíte, že lež není pravdivá, nemůžete ji přijmout a snažit se na ní postavit něco dobrého. Přesto musím říct, že jsem na sebe nevzal a neberu ničí hříchy! Nedoufej, že tě zachráním před tím, co jsi sám způsobil, to není možné! Struktura éteru je jiná a spravedlnost je jeho nejvyšším základem. Stále mě křižujete na křížích, nosíte je na prsou, vytváříte černé programy, abyste na mě přesunuli své hříchy, ale už to nepůjde, odmítám sloužit egregoru, který nepřátelé lidské rasy vytvořili z učení, jež jsem přinesl. Nemohu a neměl bych měnit vaše osudy podle vaší vůle, v rozporu s tím, jak žijete a co děláte.

Ať každý dostane, co si zaslouží podle vůle spravedlnosti, i když zapomněl na své svědomí a vygumoval ho ze sebe. Tím, že změním vaše osudy a pomohu vám splnit vaše tělesná přání, nezachráním vaše duše, ale utopím je! Ale uslyší mě? I kdyby mě slyšeli, nebudou chtít ode mě takové věci slyšet, a proto budou říkat, že to nejsem já, ale někdo jiný, temný, kdo mluví mým jménem. Přesto, pokud alespoň jedna duše uslyší správně, bude to obrovská rána pro zavedený agregát, který na mých omylech vybudovali uzurpátoři světů,ʺ řekl Ježíš a zmizel ve vesmíru.

Zůstal jen neochvějný Šiva. ʺJežíš to chtěl říct, aby ho někdo mohl slyšet. Pokud to někdo uslyší, základy agregátoru se začnou hroutit. Z jeho stáda tak bude proudit méně energie k těm, kteří tento agregátor vytvořili, a k jeho zákazníkům z antisvěta, kteří oklamali Ježíšova ducha a zcela překroutili jeho učení. Chci také říci, že žádný, ani ten nejmenší projev zla by neměl být tolerován. A především ten, který se začíná rojit ve zmateném vědomí, protože všechno začíná právě tam. Člověk nemůže změnit svět, aniž by změnil sám sebe! To je třeba mít na paměti. Protože právě v tom spočívá další past. Past pýchy nebo prostě past netrpělivosti, past touhy získat všechny a všechno co nejrychleji. Když se taková emoce uplatní, už to je bordel, který vytváří tělesnost vědomí, jež nemůže pojmout vše z pohledu vesmíru, ale vidí jen malý zlomek svého fyzického života, který je jen okamžikem. Bez bahna člověk vidí univerzálně a spěch tohoto pohledu odpadá, vše zapadá na své místo. Motanice naopak budí obavy a strach z toho, že něco nestihneme, obavy z nehod.

Věřte mi, že o tom nerozhodli duchové těch 108 válečníků Světla, rozhodl o tom jejich prostřednictvím éter, takže žádná náhoda. A nedokázali by zachránit Vesmír, kdyby Duch Absolutna nechtěl být spasen svou podstatou i v nevědomém stavu během Dne Brahmy. Prostě by je nenasměroval jako své proudy mimo sebe do prázdnoty Nekonečna...ʺ Tak pravil Šiva a rozplynul se v nejjasnějším světle.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2022/05/blog-post_31.html

Zpět