2254
Bezdušák Montaulk
[ Ezoterika ] 2022-03-07
Prázdní lidé. Loutkoví lidé. Loutky. Drony. Organické portály. Křoví. Tyto koncepty z nutnosti vymysleli ti, kteří si nezávisle na sobě všimli jevu, pro který neexistuje oficiální název. Zdá se, že některým lidem chybí něco velmi důležitého uvnitř. Nemusí být nutně o nic méně inteligentní, úspěšní nebo fyzicky zdraví než kdokoli jiný, přesto nevykazují žádné známky toho, že by ve svém vědomí měli nějaké další složky. I další si všimli, že někteří lidé jsou překvapivě jednorozměrní a uvnitř dutí. Toto pozorování není těžké přehlédnout, ale je snadné si ho racionalizovat, zejména v moderní společnosti, která má politicky korektním, ale nerealistickým pojetím vymyté mozky do té míry, že jsou si všichni ve všech ohledech naprosto rovni, až ignorují funkční rozdíly genetickými a hlavně metafyzickými faktory prostředí.
Myšlenka prázdných lidí mě poprvé napadla v roce 1999, kdy jsem zkoumal sociopaty a psychopaty (APD). Můj zájem o toto téma vzešel z toho, že jsem mnoho let trpěl pod někým, o kom jsem se později dozvěděl, že má všechny znaky sociopata.ʺBezcitnýʺ je doslova pravdivé. Všiml jsem si u té osoby prázdnoty za očima a velmi povrchní vědomé podstaty, která se zdála být kořenem chování. Nakonec jsem si uvědomil, že stejný kořenový stav je přítomen i u některých dalších lidí, kteří navenek nejsou sociopatičtí, ale nedostatek srdce maskují dobře upraveným společenským zevnějškem. Jinými slovy, to, co by psychiatrie diagnostikovala jako APD, byl jen extrémnější kriminální projev stavu, který se jinak projevoval šířeji, společensky přijatelným a méně inkriminujícím způsobem
Jejich chování bývá výmluvné, povrchní, sobecké, narcistické, světské, dravé a materialistické. Někdy jsou tyto vlastnosti maskovány uhlazeným společenským zevnějškem, ale každý, kdo má bystré oko, může masku prohlédnout. Postrádají individualitu, nezávislé myšlení a silně tíhnou k zastávání stádního myšlení. Chybí jim pochopení pro cokoli mimo materiální sféru pěti smyslů a podobné metafyzické otázky je nezajímají, leda jako třpytivé doplňky k posílení jejich společenského obrazu. Zdá se také, že jsou zcela neschopní empatie při hledání duše a obětování se. Přesto mohou v přítomnosti druhých nasadit oslnivou masku starosti o problémy nebo altruismu za účelem společenské manipulace;
V jejich podstatě je určitá jednoduchost, rovnost a setrvačnost, i když jejich intelekt je vysoce rozvinutý. Na rozdíl od ostatních lidí je jejich vědomá energie spíše rozptýlená, matná, neměnná a amorfní než pevná, jiskřivá, krystalizovaná a koncentrovaná. Jinými slovy, jejich mysl je jako hrad z písku. V pilotování jejich těl je cosi živočišného a primitivního. Zdá se, že mají vědomí stejně jako rostliny a zvířata, ale ne vědomé sebeuvědomění, které by měli mít lidé. Mezi vědomím a sebeuvědoměním je důležitý rozdíl.
Duch: Chybějící složka
Chybějícím faktorem musí být něco, co dává bytosti sebeuvědomění vůle a schopnost ocenit transcendentální ideály. To přesahuje rámec pouhých fyzických faktorů, jako jsou chybějící části mozku, vadná genetika nebo špatná výchova, protože ty jsou jen chybami v hardwaru a naprogramování biologického stroje, zatímco tento problém zahrnuje vědomí, které stroj pohání, metafyzické faktory. Vyšší složce vědomí, která u některých lidí chybí, se obvykle říká duše. Příležitostní čtenáři, kteří neznají správnou definici slovaʺbez dušeʺ, si mysleli, že to znamenáʺzcela zbavený vědomíʺ, a ve skutečnosti to znamenáʺzbavený individualizovaného vědomíʺ. Mají nějakou energii duše, protože jsou živí, ale duše není prodchnuta vyšší jiskrou skutečného vědomí a sebeuvědomění. Proto budu tuto vyšší jiskru nazývatʺduchemʺ a definovat ji takto: duch je jádro individualizovaného vědomí, trvalý aspekt pravého já, který během života hromadí zkušenosti a duchovní moudrost, přežívá fyzickou smrt a zůstává nedotčen i po reinkarnaci, aby pokračoval v růstu směrem k naplnění svého potenciálu
(pozn. kauzální tělo nás odlišuje od zvířat. Toto tělo plní čtyři hlavní funkce. Je skutečný domov lidskéhoʺjáʺ . Právě zde spí monáda mezi inkarnacemi. Kauzální tělo také funguje jako osobní úložiště zážitků a vzpomínek. Vznikají z opakovaných inkarnací monády na nižších rovinách hmoty. Kauzální tělo funguje jako zdroj konceptuálních a intuitivních představ, které nejsou zpočátku jednotlivci dostupné. Postupem času se vyvíjejí spojení, která umožňují přenos těchto myšlenek. A konečně, kauzální tělo hraje důležitou roli při budování spojení mezi naší osobností , známou jako Nižší Já, a naší duší .. To druhé je často označováno jako Vyšší Já. Kauzální tělo se odděluje, když se inkarnujeme, a posílá do osobnosti jen malou část své celkové hmoty. Označme toto množství látky číslem a řekněme, že je to 5 %. Tuto menší část kauzálního těla nazývámeʺ dolníʺ kauzální tělo. Obklopuje další čtyři spodní těla. Jsou to mentální, emocionální, éterická a fyzická těla. Po smrti je nižší kauzální tělo znovu spojeno sʺ vyššímʺ kauzálním tělem . Toto znovusjednocení umožňuje , aby byly zkušenosti získané v poslední inkarnaci přeneseny do vyššího kauzálního těla . Výsledkem je čistý nárůst zkušeností uložených v paměťové bance vyššího kauzálního těla... Sergej Kozlovský https://absolutera-ru.translate.goog/article12587 )
Je to božská jiskra Boha, sídlo svobodné vůle, holografický fragment Stvořitele, který sídlí v samotném středu vaší bytostiʺjáʺ, který vy, vnitřní vědomý pozorovatel, jste schopni pozorovat i při svém sebepoznání. Zdá se, že ne všichni lidé mají ducha. Nemají tedy sebeuvědomění individualitu moudrost empatii tvůrčí inteligenci ani svědomí. Co tuto hypotézu dále potvrzuje, je naprostá absence osudové synchronicity, symbolických snů, duchovních lekcí růstu duše a karmy v jejich životě. To se dá očekávat, pokud v sobě nemají nic trvalého, co by přežilo smrt a reinkarnovalo se, protože z takových věcí může mít prospěch pouze duch. Bez ducha jsou dočasnými bytostmi, jejichž vědomí vzniká těsně před narozením a rozplyne se krátce po smrti. A pokud tomu tak je, pak pro ně lekce duchovního života neslouží k vyřešení karmy z minulých životů, není zde žádné vyšší já, které by působilo jako společník, ani nemají opravdový zájem o cokoli, co by sloužilo účelu přesahujícímu jejich současnou smrtelnou existenci. Dá se tedy očekávat, že jejich ambice budou obzvláště materialisticky světské a sekulární.
Kromě ducha jsou dalšími složkami tělo a duše. Duše je nefyzické energetické rozhraní mezi tělem a duchem. Okultisté dělí duši na éterické a astrální tělo. Zmíněníʺprázdníʺ lidé mají těla a duše, ale ne duchy. Je tedy zřejmé, že mají nějaký druh vědomé energie, ale ne trvalé jádro, které by udržovalo kontinuitu v průběhu inkarnací. Duše se skládá ze dvou složek, éterické a astrální. Éterická složka je kvantově zaujaté pole, které chrání fyzické tělo před entropickým rozpadem - tj. energie životní síly brání rozpadu těla. Astrální složka je abstraktnější a nehmotná. Působí jako sídlo vědomě prožívaných pocitů a vášní. Pocity nejsou jen chemické reakce v mozku ani abstraktní myšlenky v mysli. Jsou to naopak živé energie, které žijí někde mezi nimi, a toto nárazníkové pásmo mezi zcela fyzickým a zcela metafyzickým je astrální složka duše.
Tělo a ego
Tělo je biologický nástroj, jehož prostřednictvím komunikujeme se svým fyzickým okolím. Tělo přichází s vlastními dědičnými náladami, biologickými instinkty a pudy a algoritmy chování, které mu byly vtisknuty prostřednictvím sociálního programování. Tyto deterministické vlivy se sbíhají a vytvářejí v člověku umělou inteligenci, která standardně řídí tělo jako autopilot. Tato umělá inteligence se proto nazýváʺegoʺ. Jejím základním účelem je zajistit přežití těla optimalizací jeho chování pro okolní fyzické a sociální prostředí. Jinými slovy, vnější podmíněnost programuje ego tak, aby dosáhlo přežití v prostředí, z něhož tato podmíněnost pochází.
Ego však nemá své skutečné vědomí. Je to jen počítač běžící na nervovém (a posilujícím éterickém) hardwaru, který simuluje živou identitu. Jeho hlavní výhodou je mechanický výpočet a reakce na situace, namísto aby je hluboce a vědomě reflektoval. Na vnější situace může reagovat mnohem rychleji. Pro ducha funguje ego jako softwarové zařízení, které automatizuje interakce s ostatními lidmi a poskytuje masku identity naprogramovanou od narození vhodnou pro místní prostředí. Něco jako avatar, který vypadá a chová se jako člověk a zdá se, že dělá své věci, když není řízen hráčem.
Problém je v tom, že ego je zcela produktem minulosti a duch je zcela mimo lineární čas. První je zcela deterministické, druhé je zcela neurčité. První je vlastnost hmoty v procesu tvorby a druhé je permanentní kondenzace vědomí. Oba mají často diametrálně odlišné impulsy, jeden táhne k materialitě a druhý k duchovnosti. Naše každodenní vědomí, známé také jako nižší já, je kombinací obojího, tedy tou částí ducha, která prosvítá skrze masku ega a ztotožňuje se s ním jako řidič s vozidlem.
Fyzické nebo duchovní vlivy na duši
Nyní je duše mezi tělem a duchem a prostředníkem mezi nimi. Oběma je ovlivňována. Přebírá své uspořádání a funkci podle podnětů mysli i těla. Astrální tělo by například reagovalo i na chemickou drogu, která v těle vyvolává pocit euforie, a duch si ochotně přivolává vznešený pocit duchovní radosti, i když účinky na astrál nejsou totožné. Stejně tak může éterické tělo změnit svou strukturu nějakým zraněním fyzického těla nebo blokádou či abnormalitou v astrálním těle, která proniká na éterickou úroveň. Bez ohledu na vlivy těla a ducha na duši jejich účinky stále přetrvávají v duši. Proto jsem řekl, že ego působí jak na nervový, tak na éterický hardware. Navzdory tomu, že pochází z fyzického ega, dává hybnost éterickému.
Důsledky nedostatku ducha
S ohledem na předchozí uvažujte o tom, co se stane, když má někdo tělo ega a duši, ale chybí mu duch. Především by veškerá jeho skladba byla výsledkem hmotných vlivů, jako je genetika a prostředí. Sídlem jejich zjevné inteligence by bylo ego. Bez protiváhy ducha by jejich ego vládlo. V souladu s funkcí ega by tito lidé byli plně oddáni materiálnímu a společenskému přežití.
Lidé s duchem, kteří jsou probuzeni svými duchovními impulsy, často činí svévolná rozhodnutí, která neslouží finančním, společenským, nebo sobeckým ziskům, jsou v rozporu s očekáváním darwinovských evolučních principů a slouží pouze duchovním cílům. U lidí bez ducha takové impulsy chybí, takže jsou skutečně optimalizováni pro přežití ve fyzickém světě. Bez vědomí empatie nebo vnitřního boje mezi egem a duchem, který je brzdí, mohou ve svém světském prostředí uspět rychleji a snadněji bez ohledu na cenu pro ostatní.
Co se stane s duchaplnými a bezcitnými lidmi po fyzické smrti
Duch a duše se uhnízdí jeden v druhém a společně opustí fyzické tělo. Po určité době se éterická složka duše rozpadne a zůstane jen duch uhnízděný v astrálním těle. Astrální tělo se pak také rozpadne. Rozpad éterického a astrálního těla znamená rozpad nebo odmítnutí duše, a je znám jako druhá smrt. Osvobozený duch pak vstupuje do posmrtného života před inkarnačním životem.
Reinkarnace spočívá v tom, že duch kolem sebe vytvoří novou duši a poté vklouzne do nového fyzického těla. Při postupných reinkarnacích ovlivňují novou inkarnaci talenty, predispozice a nerovnováhy získané z předchozích životů.
V případě lidí bez ducha se v děloze rodí tělo plodu, duše se připojuje se k tělu. Toto spojení vytváří rudimentární vědomí. Po narození se takový člověk stává pouze produktem genetiky a prostředí v důsledku absence ducha. Bez duchovní protiváhy se jeho hlavními životními impulsy stávají biologické instinkty a sociální programování. Po fyzické smrti se jejich duše evakuuje z těla, může obsahovat dlouhotrvající otisk ega a po nějaké době se rozpadne a znovu se vstřebá do jezera energie, z něhož původně vzešla. Žádná z jejich identit nepřežije. Pro lidi bez ducha je tento život jediný.
tímto se omlouvám mrkvi, zatím to jinak neumím....
PROHLÁŠENÍ:Odsuzuji jakékoli napadání jedné entity druhou
Zdroj:
https://eraoflight.com/2022/03/07/people-without-spirit/
Zpět
