Zprávy

2094 Ztraceni v čase aneb tajemství Olméků Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2022-02-10
Džungle ve střední Americe je jedním z nejzáhadnějších míst na Zemi. Od dob takzvaných zeměpisných objevů v době Kolumba láká Evropany svými tajemstvími a skrytými poklady. Je to země, kde jsou dodnes objevována další a další ztracená města a chrámy. Čím více artefaktů se však lidem dostane do rukou, tím více záhad přinášejí, a tak není divu, že mnohé z nich jednoduše spadají do kategorie tajemství a stávají se jen další pohádkou. Zvláště zajímavé jsou obří kamenné hlavy Olméků. Vyřezávané tváře jsou velmi realistické, ale mají černošské rysy, ačkoli věda přítomnost zástupců této rasy na území starověké Ameriky popírá. Navíc se na olméckém území vyskytují nejen negroidi, ale i mongoloidi a kavkazoidi. Takže tam žili všichni společně...? Ale to není všechno, najdou se také postavy lidí s nepřirozeně prodlouženými lebkami... Obecně platí, že záhada na záhadu, kdo byli Olmékové, odkud přišli a kam zmizeli, protože na jejich místě se objevily jiné kmeny Mayů a Aztéků a další ... Věda na mnohé z těchto hádanek neodpověděla, a pokud odpovědi zná, nejsou zveřejněny, protože se nehodí do již dávno napsané oficiální historie. Pojmy jako časové posuny a časové propady jsou obecně popírány a považovány za pojmy z kategorie science fiction. Ale bez ohledu na to, jak fantastické to je, Olmékové se svými obrovskými hlavami existoval. Kdo byli majitelé těchto hlav a kam se poděli

Quetzalcoatl
Starobylé schody stále vedou na vrchol pyramidy. Popraskané kamenné tváře vypadají jako zmrzlé masky. Jsou zastaveni v čase v tichém úžasu, strachu, radosti... Zkamenělý okamžik lidských emocí... Doprovází každý krok, který vede vzhůru. Tam nahoře obrovský kamenný had, který stále nonšalantně zírá přes staletí... Pod jeho obrovskou hlavou je vidět temný otvor. Vnitřní chrám starobylé pyramidy ozářil duhový záblesk. Masivní strop podpíraly obrovské kamenné dračí tváře. Před ním se tyčil obrovský plochý kámen, vyleštěný do lesku, s podivným kolíčkem uprostřed. Záře vychází z kolíku... Světlo začalo pulzovat a odhalilo průsvitnou postavu na kameni, stočenou do kruhů buď draka, nebo hada, pokrytou mihotáním ohně připomínajícím peří. Ohnivý čumák na mě upíral pronikavý pohled a... zářil bíle a fialově. Ale neděsilo mě to, naopak, pronikal do mě hřejivý a velmi známý pocit. Byl to ...drak. Lidé na tomto místě mě znali jako člověka. Říkali mi tu Quetzalcoatl. Ale na tuto planetu jsem přišel dříve v dračím těle, které se může změnit v lidské.

Mezi draky světla a draky temnoty probíhaly velké války. Přišli jsme z různých míst ve vesmíru, abychom pomohli tomuto světu. Mnoho světelných draků tehdy tělesně zahynulo, protože síly nebyly vyrovnané. Z velkého průlomu, který provedly supertěžké antisvětské skály, vtrhl do tohoto světa silný proud antisvětských energií, který byl záměrně vypuštěn jako beranidlo do zranitelného místa této galaxie, které říkáte Mléčná dráha. Soustava dvou Sluncí byla napůl zničena výbuchem Slunce Raja, Faetonu a spousty dalších planet, z nichž část úplně odletěla ze soustavy a zahynula v ledovém prostoru. Mnoho draků světla položilo své životy, aby alespoň nějak stáhli a zmenšili tento neúspěch a uzavřeli portály do jiných světů, které byly s vaším světem obzvlášť úzce propojeny. Nemohli jsme tedy zabránit vzniku říše černého sirného draka s hlavním městem Černá věž. Nacházel se na místě budoucí Hyperborey a dnešního severního pólu. Po spálené oběti a válkách se na vzdálené oběžné dráze kolem Slunce objevil objekt, který jste nazvali Nibiru, sestávající ze dvou černých děr a planet Elohim a Nifilim, které obíhají kolem. Obyvatelé soustavy Nibiru, samotní Anunnaki, využili následků katastrof a obsadili Sluneční soustavu, umístili na oběžnou dráhu kolem Slunce další umělou planetu Glorii a usadili se na dalších planetách. Zvláště zajímavá pro ně byla Země, kde stále bujel život, i když se během vlády černých draků také stáhl do podzemí. Na Zemi bylo od spálení horké klima a na povrchu mohli přežít jen sirní draci a chráněné základny Anunnaků.

Potomci Lemurských Asurů a Telurů odešli do podzemních měst. Ve stejné době hledali na Zemi bezpečí také uprchlíci z Marsu, kterému byla odtržena téměř celá atmosféra, odříznutá obrovská vrstva půdy a vržená do vesmíru. Jeden z asteroidů, který byl beranidlem antisvěta, proletěl přímo skrz a způsobil na planetě spoušť. Z kdysi živé planety se stala takovou, jakou znáte. Ještě před Velkou obětí se na Zemi usadili také Marťané, potomci souhvězdí Orla a naší rasy opeřených hadů, spolu s Faetonci, Asurové a Lunbos (předky Lemuřanů) a Telluřany, kteří se usadili na území pozdější Antarktidy. Zpočátku tento svět budovalo několik ras hvězdných a přátelských lidí, kteří v Síni sluncí zasévali život. Tyto tři rasy byly hlavními rasami, které přišly na Zemi téměř ve stejnou dobu, a spolu s nimi přišli i Marťané, kteří vyvíjeli budoucí Mars. O něco později přišli z Marsu na Zemi. To byl jediný rozdíl. Všichni však byli v jednom společenství.

Civilizace všech byla prakticky stejná, vyznačovala se stavbami z měkčeného a následně zpevněného kamene. Všechny tyto spřátelené rasy vytvořily alianci nebo společnou civilizaci s určitými národními rysy. Všichni byli obrovského vzrůstu a nelišili se od sebe postavou a všichni měli stejnou technologii - stavby z měkčených kamenů (megalitické zdivo) a řezání kamenů paprskem. Tato technologie vydržela velmi dlouho a byla obnovena i po Velkém požáru. Předtím pro komunikaci s jinými světy a svou domovinou, představitelé těchto civilizací nastavili krystaly portálů a používali také přirozené portály planet v určitých uzlech éterické struktury planety. Mnoho takových uzlů se nacházelo na území budoucí Ameriky, i když část tohoto území byla tehdy pod hladinou oceánu a některé byly ostrovy. Na místech portálů byly postaveny chrámy, které měly sloužit technické stránce portálu. Nikdo tam neuctíval bohy, protože neexistoval žádný pojem bohů. Až mnohem později začali ti, kteří zapomněli, co to bylo a k čemu to sloužilo, nazývat dávné stavitele a ty, kteří portály používali, bohy.

Bohové se ve vědomí jejich potomků objevili až tehdy, když se tito potomci nechali svést dary antisvěta a černé civilizace a stali se lidmi, jak je chápete vy, tedy jinými než bohy. Co slíbily temné civilizace jako dary? Slibovali rychlou evoluci a rychlé získání nebývalých superschopností pod rouškou rychlého evolučního vývoje, zkrocení sil vesmíru a poskytnutí všemohoucnosti. Ti, které jste považovali za bohy, ne všichni chápali, o co jde, jako mnozí tehdejší světelní duchové, protože chtěli rychle zasadit život po dalším probuzení vesmíru z noci Brahmy a rychleji vytvářet světy. Až mnohem později pochopili, že celá ta rychlost je založena na obcházení vesmírných zákonů a úpravě vlastností éteru. Například vyhýbání se karmickým následkům špatných činů. Odstrčíte karmu, odhodíte ji například na ty, kteří jsou méně vyvinutí - a pokračujete v tvorbě. To bylo hlavní pokušení. Tehdy otupilo barometr svědomí, když vědomí považovalo za možné přenášet důsledky svých chyb na nevinné duchy skal, rostlin a zvířat, přičemž samo sebe označovalo za tvůrce a stvořitele, protože duchové zvířat, rostlin a skal ještě nedospěli. To byl první krok k pádu mnoha lidí a vzniku těch, kteří nemohli odejít, zatíženi černými kameny antisvěta. Stali se lidmi a ti, kteří těmto pokušením nepodlehli, byli vrženi do odděleného světa vyšších vibrací, Šambaly.

Později z těch, kteří se nemohli ocitnout ve světě Šambaly, začali Anunnaki vytvářet vlastní experimentální rasy, postupně snižovali a snižovali vibrace duchů novými pokušeními a měnili těla, takže se rodili vědomě nízcí duchové z jiných světů. Ale i po Velké oběti se potomci dávných civilizací vytrvale snažili přežít, nejprve v kobkách, a později začali vystupovat na povrch. Ve stejné době však Anunnaki z Nibiru založili své království v oblasti vaší dnešní Mezopotámie. V té době Anunnaki vyvíjeli a stavěli svou umělou planetu Gloria a k tomu potřebovali zlato. Nad Glorií vytvořili zlatou kopuli z mikročástic, aby tam vytvořili zvláštní atmosféru, kterou Anunnaki fyzicky vydrží, protože jsou velmi ovlivněni slunečním zářením a magnetismem. Nezvládají ultrafialovou a vysokofrekvenční sluneční energii. Proti těmto energiím vytvořili zlatou kopuli, a proto byla tato planeta později zasvěcenci anunackých kultů nazývána Gloria. Zářila zlatým pláštěm a ″gloria″ znamená zář a slávu.

Anunnaki nemohli těžit ani chemicky vyrábět zlato ani ve své vlastní soustavě Nibiru, ani v podmínkách ostatních planet sluneční soustavy, kromě Země. Jejich první kolonie na Zemi a Enlilovo království s Enkim těžily zlato pouze pro Glorii. K tomu potřebovali otroky, bytosti podobné zvířatům, ale dost rozumné, aby na místě obsluhovaly obří těžební stroje, a opravovaly to, co Anunnaki nemohli dělat na dálku. Sami do dolů jít nechtěli. Jejich technika těžby zlata z oceánu nepřinášela velké výsledky. Zlata nebylo dost. Začali tedy hledat jeho ložiska, respektive vhodné horniny, které by se daly speciální technologií přeměnit na zlato. K těžbě tehdy patřil úděl otroků. Potřebovali také nové tvory pro získávání energetické potravy, protože potomci Lemuřanů, Asurianů a Telluřanů, kteří odešli do podzemí, jim neposkytovali stravitelnou energii. Experimentální otroci takříkajíc dávali více jedlé energie. Jejich myšlení však bylo velmi primitivní a téměř zvířecí. Vaše věda zná tyto geneticky upravené tvory z materiálu zvířat a materiálů zabitých potomků Asurů, Lemurijců a Teluřanů jako Pithecanthropy, Australopitheciny a další podobné, podle vašeho chápání prehistorické tvory.

V zemi Ofir Anunnaki založili zlaté doly a experimentovali s biologií tvorů. Osídlili Ofir neboli Afriku primitivními humanoidními bytostmi a později zavedli inteligentnější ″adamu″, jak nazývali bytosti, které vytvořili ve svých laboratořích. Enlil se rozhodl založit tam doly s využitím otroků, protože je považoval za zdroj, který obnovuje lépe než důlní stroje, které nevydržely velmi vlhké a horké podnebí. V Ofiru dlouho existovaly zlaté doly Anunnaků, ale Anunnaki rozvíjeli i další naleziště. V zemích, které byly osvobozeny od oceánu, vzniklo několik takových dolů. Ve vaší době je znáte jako Mexiko a země Střední Ameriky. Stále zde žili potomci Marťanů, kteří se také uchýlili do podzemních měst poté, co jejich majestátní stavby na povrchu roztavil oheň Spálené oběti, stejně jako v Ofiru. A tak se v jejich půdě začaly zahlubovat těžební stroje... Jenže i tam bylo horké podnebí a půda byla velmi vlhká, takže stroje si s tím jen těžko poradily a často se porouchaly. Pak se Anunnaki rozhodli znovu využít zkušenosti z Ofiru, ale ne k vytvoření polozvířecích tvorů, protože už věděli, že bylo velmi obtížné je cokoli naučit. Anunnaki se zde rozhodli provést nový experiment, vytvořit další rasu otroků z těch lidí, kteří na Zemi zůstali z dávných ras, a zkombinovat jejich geny s geny Ophira Adamy. Doly se staly další laboratoří pro identifikaci nejodolnějších a nejsilnějších otroků. Za tímto účelem začali Anunnaki do této oblasti, kterou dnes nazýváte Střední Amerikou, vysazovat na svých létajících lodích zástupce různých ras, geneticky však spojených s Adamu, protože v takových tělech se častěji vtělovaly submisivní a nízce vyvinuté bytosti. To však bylo možné až po zavedení živočišných genů. Na tomto principu byly vyrobeny adamu.

Ve vaší době není na Zemi nikdo, kdo by v sobě neměl zbytek Adamových genů! Nehledejte tedy takzvanou čistotu. Ve vašich dnech a mnohem dříve se tyto geny dávno změnily a nejsou známkou ztělesněné nízké podstaty! Příroda má své vlastní zákony, rozmělňuje všechno, co s ní šílenci dělají. Jen to chce čas... Tak se zde objevili různí lidé: bílí potomci asurů a žlutí potomci lemuriánů, a dokonce i bílí potomci prvních Atlanťanů, protože místní doly byly vyvinuty později než Ofirské. Sem také Anunnaki přiváželi své zajatce různých ras, na které narazili během střetů s obnovující se Hyperborejí, zemí Mu, Meluha, Ki Hu Ptah (Egypt), zemí Lu (civilizace potomků Nagů) a mnoha dalšími zeměmi té doby. Ani mimozemšťané ze Síria, Kasiopeje a dalších hvězdných světů, kteří jim přišli na pomoc, nedokázali Anunnaky vyhnat, protože se jim během Velké spálené oběti podařilo získat páky k ovládání krystalu Kailas. Přímá srážka s nimi hrozila roztrháním planety a otevřením obřího průlomu do ostatních světů, stejně jako se to stalo v době zápalné oběti, tedy průlomu Antisvěta dále do hlubin vesmíru. Příliš mnoho toho stihli, když svět ležel v troskách, aby se prosadili ve Sluneční soustavě..... Od té doby probíhá velká válka...

Křišťálové lebky byly kdysi technologií pro záznam vědomostí a zobrazení minulého času a možností budoucích událostí. Byly stvořeny ve světě, odkud jsem přišel. Můj bratr Itza-Mna a jeho žena Ish-Chel byli strážci lebek vědění, do kterých byly vepsány znalosti vesmíru. Kromě lebek vědění tu však byla i lebka z krystalu, skrze kterou bylo možné nahlédnout do minulosti a vidět možnosti budoucnosti, právě těch, které přímo souvisely s přítomností. Pokud něco uděláte nyní, budoucnost se změní. Je vybrána tím, co se dělá nyní. Starověké civilizace se právě na takové varianty událostí dívaly, protože získaly trpkou zkušenost s průnikem sil antisvěta do vesmíru. Lebka vznikla v souhvězdí Orionu a patřila civilizaci světlých sil s černou kůží, vzdálených příbuzných Telluřanů s modrou kůží. V Orionu je několik hvězd, já sám jsem odtud přišel na Zemi, i když jsem se občas inkarnoval i jinam jako mnozí z nás. U naší sousední hvězdy žije černá rasa už dlouho. Byli velmi zkušení a svého času se také inkarnovali jako draci bílých blesků a přišli s námi do Sluneční soustavy za draky temnoty v éře dračích válek.

Duchové nemají národy ani rasy! Všichni jsme se inkarnovali do různých světů a máme různé podoby a formy, stejně jako duše pozemšťanů. Všichni duchové jsou si v tomto podobní, ve vesmíru neexistuje duch vázaný pouze na jednu rasu a jednu civilizaci, na jednu formu, protože to zastavuje vývoj a často vede k pádu ducha. Doly nového Ofiru byly na hranicích našeho pozemského království, které jsem v těch dnech vedl, a moji učedníci tam byli vládci. Stále si toho hodně pamatovali a uchovávali si znalosti, ale ne všechno, co mohli, a já jsem nemohl být stále ve fyzickém těle a nemohl jsem dělat mnoho z toho, co bylo k dispozici v hustém těle. Nad naším hlavním městem se vznášelo nebezpečí. Těžební stroje kolonie Anunnak mířily přímo k hlavním portálovým zařízením. Vojenská konfrontace a ultimáta byly marné. V té době Anunnaki často tahali za krystal na Kailaši a za každou naši akci vytvářeli nové průlomy. Chronos, král Atlantidy, byl na jejich straně. Země Mu a Hyperborea nás podporovaly, ale byli jsme od nich odříznuti obrovským oceánem, který ovládali Atlanťané. Střet by vedl k válce.

Vytáhl jsem tehdy lebku a podíval se do ní, hledal odpovědi na to, co bychom měli dělat. Náš portál tady v této zemi byl odsouzen k zániku, pokud se do něj dostanou důlní stroje, stane se něco nenapravitelného. Velká katastrofa by otevřela portál a spláchla polovinu zemí. Zároveň byl tento portál stále velmi potřebný. Ti, kdo se inkarnovali na Zemi, dokonce ani v Boreasu nebo Mu, nebyli schopni pomoci, stejně jako já, který jsem v hustém světě pouze dočasně zhmotnil polohusté tělo. Pouze černá civilizace našich sousedů z Orionu měla nový krystal, který se mohl postavit Anunnakům na Kailaši. Tak jsem se na ně obrátil skrz lebku.....

Při pohledu do očních důlků křišťálové lebky ohnivý paprsek pronikl vědomím až do hloubky a vše se zahalilo do duhové záře. O chvíli později jsem na všechno zapomněl a ocitl se na úplně jiném místě v těle. ... Byl jsem muž černé pleti ,na hlavě helma se zabudovanými přístroji a na rotujícím průhledném stole blikala různobarevná světla. Míříme k portálu Issri. Na této lodi je nás 24 a máme před sebou naléhavou práci. Věděl jsem, že ta světla blikají z nějakého důvodu. Vesmírem letí prosba o pomoc. Vzdálená hvězda má opět potíže. Stále doufají, že tuto hranici ubrání. Je to téměř nemožné. Průlom za průlomem, ale přesto se nám podařilo Hluboké kameny zastavit. Nyní nebudou moci s takovými kameny taranovat světy. Jeden z kamenů se nám podařilo změnit ozářením naší plazmou, kterou vytvořili vědci ze společenství Iri (Orion). Plazma mění beranidla a ta se vracejí zpět a přinášejí veškerou ničivou sílu těm, kdo je vyslali... Teď už kameny nesměřují... Alespoň to bylo zastaveno... Je tam obrovská trhlina, která vznikla na samém počátku prvních útoků proti světu, ale život tam stále přetrvává, tlačen ze všech stran útočníky z trhliny... ...

Světla tvoří tvar lebky a v očních důlcích vidím Quetzalcoatla. Volá o pomoc... v nebezpečí je portál, který drží krystaly pod pyramidou. Celá stavba je v ohrožení... Obrovské strojní frézy se zarývají do masa země a pomalu se blíží ke krystalům. Musíme si pospíšit... není možné zastavit útočníky silou, ale můžeme je donutit, aby od rozvoje upustili. Již máme studenou plazmu, která částečně změní horniny a zbaví je zlata a dalších kovů, z nichž Atlanťané vyrábějí zlato pro Anunnaky. Tato plazma promění i tyto stroje v kámen... Plazmové dělo bylo v dobrém stavu a já se rozhodl zamířit přímo na místo. Celá posádka byla připravena vyrazit na pomoc, protože na prolomení zdánlivě bezvýznamného portálu na vzdálené planetě poblíž hvězdy Inti neboli syna Raja Slunce záviselo mnoho světů. Prudce měníme kurz a prolétáváme vesmírem... Portál stále funguje!...! Hvězdy na obrazovce se spojily do jediné linie a stlačily se do bodu. Chvíle absolutního ticha a naprosté tmy na obrazovce. Pak se opět objevily hvězdokupy. Před námi zářilo Inti (Slunce)... Do cesty se nám náhle postavil obrovský kámen, který se na nás řítil obrovskou rychlostí. Ale plazmové dělo neselhalo... Skálu rozmetalo na tisíce hořících jisker a objevila se planeta zahalená v mracích. Další obrovský asteroid začal podivně pronásledovat loď a já si uvědomil, že je ovládaný, stejně jako ten, který byl rozbit, když jsme vstoupili do prostoru soustavy Inti. Znovu jsme na skálu namířili dělo, sice s obtížemi, ale přesto se nám ji podařilo sestřelit, právě když se blížila k planetě. Kámen explodoval již v atmosféře. Útočníci chrání svůj svět, aby jim nikdo zvenčí nemohl pomoci. Syriané a další, kteří přišli na pomoc, už dávno potlačili sledovací systémy Anunnaků... Chronos a Atlanťané - spojenci Nibiruánců-Anunnaků umístili své zbraně do blízkého vesmíru jako protiváhu Boreas a zemi Mu. Viděl jsem, že ze Země byl vystřelen paprsek, který sestřelil několik naváděných kamenů, zřejmě ještě není vše ztraceno... Aliance Borea, Mu a indických království stále odolávali útočníkům...

V horách je rovná plocha kosmodromu. Přijde za námi Kecatl. Říkají mu Quetzalcoatl. ... Najednou se světlo znovu zablesklo a v očních důlcích spojilo do jediného bodu. V něm jsem spatřila obrovský, lesklý spirálovitý disk, který se vznášel v levitaci blízko kamenné obrovské plošiny vytesané do vrcholu hory. V pozadí se tyčila jakási stavba a Quetzalcoatl v lidské podobě kráčel směrem k disku a několika dalším snědým mužům v pestrém oblečení. Z disku se vynořili muži v přiléhavých oblecích a helmách, jejich obličeje byly tmavé a připomínaly černochy. Byli dvakrát vyšší než místní obyvatelé, i když sám Quetzalcoatl byl vysoký jako Atlanťané, asi dva a půl metru. Nově příchozí byli dvakrát vyšší. Obrazy rychle míjely, a když se zastavily, ukazovaly jiný ″příběh″. Obři s černou kůží rozvinuli podivné trubky ze svých plavidel a vyšlehl z nich bílý oheň. Směřoval k úpatí hory. Blesk zasáhl celé pohoří a údolí. ″To způsobilo poruchu všech těžebních strojů v kolonii Anunnaků. Nebylo možné je opravit. Obří stroje zkameněly a proměnily se ve stejnou skálu, která je obklopovala. Anunnaki poté zanechali těžby, protože s něčím takovým nepočítali a neměli možnost přivést nové stroje ze systému Nibiru. V té době uvalily na svého spojence Atlantidu obrovský tribut, který ji donutil zvýšit kapacitu výroby umělého zlata. Atlantida s tím souhlasila, protože se nemohla bránit. Strážci z Glorie uzavřeli prostor nad Zemí a jen Borejci a armáda země Mu měli nad sebou stále čistou oblohu.

Hluboký vesmír soustavy Inti (Slunce) však stále ovládali Nibiruané - Anunnaki. Příchozí posádce se podařilo zastavit práci a osvobodit z otroctví mnoho lidí z anunnackých kolonií poblíž mého království, což se mým bojovníkům nepodařilo po celá staletí, protože síly nebyly vyrovnané. Těm, kteří sem přišli, se říkalo Olmékové podle jejich měkkého a pružného oblečení a podobně měkkých, ale neproniknutelných přileb. Různí otroci si své osvoboditele pletli s bohy, ačkoli tak říkali i mně, neboť i já jsem přišel z nebe, stejně jako moji bratři a sestry, kteří se zde stali pro lidi bohy. Nazývali bohy i Anunnaky a dokonce i atlantské vládce.. Olmékové se pokusili vytvořit z bývalé kolonie nový stát. Byl vícekmenový a zahrnoval zástupce všech ras. Olmékové byli strážci starověkého portálu, k němuž směřovaly těžební stroje. Tak jim to ukazoval jejich magický krystal lebky, který také vlastnili. Měli však jednu speciální. Tam jste si mohli prohlédnout mnoho variant budoucnosti a najít původ jejich větvení. Tedy událost, která vede ke vzniku nových variant. Když si vše prohlédli, rozhodli se zůstat na Zemi do určitého času, který jim lebka naznačila.

Znovu se přede mnou mihla křišťálová lebka. Ale trochu jiná, mnohem větší... Na čele měla třetí oční důlek... velmi velký a zářil tím nejjasnějším světlem. Po chvíli jsem si připadala v těle černého mimozemšťana... ...v lebce jsem viděla, že se tu brzy objeví kometa... Má své cykly... Její příchod se projevuje ve všech variantách budoucnosti a ve všech variantách je vidět katastrofa Inti. Ale existují neviditelné varianty. Sotva se projeví, jsou to možnosti budoucnosti. Projeví se, pokud v dohledné době zavřeme portál, právě ten. Bohužel pak bude spojení s naší vlastí navždy přerušeno, stejně jako s Ketsatlovou vlastí. Právě proto jsme sem byli vysláni vesmírnými silami. Co je to vlast? Je to dočasný domov... Pro ducha je domovem celý vesmír. Ani technologie a znalosti Boreasu, ani znalosti země Mu a Telluřanů, které zůstaly v hinduistických královstvích, nemohou nic změnit, pokud se tento portál neuzavře. Nebudeme se moci vrátit a uzavření portálů takových úrovní nás vždy připraví o fyzická těla, ale bez toho tento svět zanikne. Kometa se dostane do rezonance s portálem, protože letí přímo k němu, a zdá se, že i ona je řízena antisvětskými silami, které stojí za systémem Nibiru v samotném antisvětě.

Padlý duch, který se prohlašuje za krále této galaxie, zde chce velice vládnout a ničit světy a hledá skulinu, jak z této galaxie udělat svůj vlastní zvláštní svět na hranici mezi antisvětem a světem... Proto kometa míří k tomuto portálu. Právě teď je nejzranitelnější a není způsob, jak ho ochránit a zničit kometu. Naše plazma se s takovými objekty nemůže měřit. Sestřelení komety změní dráhy planet, což bude mít rovněž katastrofální následky. To je vidět na odchylkách, které ukazuje lebka. A co se stane, pokud se portál podaří uzavřít? Zde je slabý záblesk varianty budoucnosti po uzavření portálu..... Není v něm žádná katastrofa Inti a to je skvělé! Už jen kvůli tomu stojí za to zanechat svůj tělesný popel na tomto světě! Na místě této planety nevznikne černá díra a Inti nevybuchne jejími účinky! I když vidím, že se čas změní, ale ne na celé planetě, ale v místě portálu a okolní země..... Ano, je to tak. Civilizace bývalé kolonie Anunnaků se náhle ocitne v prostoru, který je na větvi budoucnosti, ale pouze v této variantě, pokud je tento portál uzavřen. Je to budoucnost, ale vypadá to, jako by začala hned po uzavření portálu... Skok, časová smyčka... Jejich současníky budou civilizace, které se nyní ve variantách ani neprojevují... Pro ostatní civilizace prostě projdou větvemi variant, po kterých půjdou samy.

Zde je však na nás, abychom si vybrali, protože pokud zvolíme jinou možnost než uzavření portálu, kometa rozmetá Zemi na kusy, prorazí otevřený portál a promění jej v černou díru, která pohltí okolní prostor a bleskovou rychlostí vtáhne magnetické pole Inti. Inti začne být vtahováno do černé díry, ale protože je mnohem větší, jednoduše exploduje a systém skončí. Nibiru se náhle odtrhne a vydá se mimo systém Inti, zjevně ovládaný oním inteligentním černým duchem anti-světa, a zahájí nové invaze skrze portály, které se objeví po Intiho výbuchu. Není čas déle čekat, tito lidé nezemřou, až portál zavřeme, budou prostě přeneseni do nějaké éry, která se naplní až po mnoha staletích nebo dokonce tisíciletích. Pro ně bude takové přenesení vypadat jako okamžik a ani si ho nevšimnou... Oni už tady všechny považují za bohy, bez ohledu na to, kolikrát jsme se jim snažili vysvětlit, že žádné uctívání není potřeba, že nejsme pány dolů, které uctívali. Pokud je neuctívali, byli připraveni o úrodu a uměle zde vyvolávali sucha. Pak se s novou vervou pustili do těžby zlata, aby se zavděčili ″bohům″, kteří to od nich vyžadovali. začali se klanět, jen aby pršelo... Po celou dobu, co tu jsme, se lidé nemohou vymanit z otroctví a hledají bohy, kteří jsou údajně všemocní. Osobně jsem jim ukázal všechnu jejich moc, že je v technologii, ale to vedlo jen k uctívání mě a mé posádky... ...Ano, a hvězdná loď bude muset být zničena... Bez záření portálu stejně nebude schopna proniknout vesmírem...protože pak bychom byli schopni proniknout blízko Země i díky tomuto portálu, který spojuje náš a tento svět... je čas to zabalit, jinak se začnou rýsovat další možnosti a všechny ukazují na zhroucení této planety kometou a výbuch Inti.

Jen v této jediné variantě se trajektorie komety změní a ani v několika dalších případech se nepodaří, aby Spirit narazil do planety.....Všechny portály už budou nejspíš zavřené... Jak dlouho tu budou útočníci? Objevující se možnosti nám řeknou, co máme dělat... Ne my, a možná my, jen v jiných tělech nebo bez těl... ... Lebka znovu rozzářila blížící se kometu jasným červeným světlem. V krystalu lebky se objevila jakási stopa spojující obě epochy. Tito lidé, Olmécká civilizace, bude vyvržena v epoše příchodu další komety... Jen není jasné, které další, nebo později... Lebka zhasla a do sálu vstoupili moji přátelé, s nimiž jsem si rozuměla beze slov, protože si vidíme do myšlenek... Kometa se měla objevit v nadcházejících dnech a měla být viděna jako padající hvězda, která spálí svět. Nemohlo tedy dojít k žádnému zdržení a naše loď byla roztavena a proměněna v kámen stejným paprskem, kterým jsme spálili a proměnili v kámen důlní stroje. Naposledy jsme se podívali na Inti, který už zapadal, a řekli jsme lidem, že to byl jejich bůh, kdo dal život Zemi a všemu živému, ne my...

Sestoupili jsme do hluboké šachty pod pyramidou, kterou postavili osadníci pocházející ještě z planety Mesu (Mars) ve spojení s Asury, Telluřany a Lunby. Obrovské, dokonale odlité až do lesku, stěny lůna hory sahaly hluboko do země. Z hlubin až na vrchol pyramidy se rozlévala záře a elektromagnetickým jazykem se rozlévala do prostoru jako maják. Právě sem kometa směřuje. Ale přichází samotný krystal, oslnivě bílý s fialovou září, deformuje prostor, stáčí ho do víru a vrhá ho mimo nejen atmosféru této planety, ale i soustavu Inti. (sluneční soustavu). Měli jsme plazmovou zbraň, stejnou, která rozbíjí i kameny antisvěta. Portál se měl zavřít, když Inti prošel mezi dvěma skalami, a jeho paprsek se ponořil do hlubin šachty jako ohnivá jehla... Čepele plazmového palcátu se rozevřely a černý mimozemšťan nasměroval proud plazmy do krystalu... Udělali jsme to všichni a superzáblesk se změnil v palčivou bolest, kterou přerušilo absolutní ticho a čerň... všichni zůstali bez bez těla. Letím nad horami a hustým lesem. Nad zemí se rozprostřela ohnivá duha jako polární záře. Kometa prudce prolétla modrou oblohou a zmizela v hlubinách vesmíru... ..

Ocitla jsem se zpět ve starobylém chrámu a Quetzalcoatl stál vedle mě... Opět držel otáčející se lebku a pokračoval ve svém vyprávění. ″Ano, prostor v té duze se po uzavření portálu pokřivil, ale lidé, kteří tam žili, byli takovým jevem jen překvapeni. Ničeho jiného si nevšimli. Postupně si však uvědomili, že obrovská mocná země Atlanta, která byla za mořem, zmizela, že odtamtud nikdo nepřichází a že sousední království se náhle stala něčím jiným. Odněkud se vynořili bojovní lidé, které nikdy nepoznali, a začali je tlačit do džungle. Tam vybudovali svá sídla a část měst přenechali cizincům, kteří si říkali Mayové, Toltékové a Aztékové. V paměti však měli stále obrazy těch kosmonautů s černou pletí, kteří zachránili svět, a našli si nástroje, jimiž lehce změkčili kámen. Nástroje bohů byly uchovávány pouze v chrámu a vlastnil je kněz. Nařídil vytesat hlavy bohů z hustého černého kamene, aby na ně jejich potomci nezapomněli. Čedičové hlavy Olméků tak byly vytvořeny na základě čerstvé vzpomínky umělce, který je viděl osobně.

Kaučukovník se stal posvátným stromem také proto, že jeho vytvrzená míza se velmi podobala materiálu oblečení kosmonautů. Posvátná pryž byla nyní považována za božskou a používala se především v novém kultu uctívání... Potomci horníků z dávné kolonie Anunnaků, kteří si nyní říkají Olmékové, žili tímto způsobem i nadále. Žili však již ve zcela jiné době a neuvědomovali si to. Neocitli se v době Atlantidy Chronos, ale ve čtrnáctém století před naším letopočtem podle vašeho počítání. To je doba rozkvětu Egypta, Mezopotámie a Kréty. Svět na Atlanťany dávno zapomněl a stali se legendou, ačkoli Zeus a jeho rodina stále občas zobrazovali své hologramy a udržovali víru v to, že jsou bohy. Jehovovým Anunnakům se již podařilo uchvátit moc mezi samotnými Anunnaky na Zemi a vytvářeli svůj nový lid. Anunnakům se již podařilo zavést do útrob planety své zlaté laboratorní vejce a vytvořit tam Adama a Evu na základě genetického materiálu dávného ″Adamu″ Enlila a genů z jiných civilizací s přídavkem genů samotných Anunnaků. Nyní pokračoval ve svých experimentech, zasadil svůj lid do Egypta a pak se rozhodl, že ho odtud odvede. Anunnaki nezapomněli ani na kontinenty za oceánem. Ano, i sem začali znovu přijíždět na svých černých pyramidách a vydávat se za bohy. V té době na sobě experimentovali a snažili se přizpůsobit životu na povrchu. Vždy se museli skrývat v podzemí, ve svých bunkrech chráněných před sluneční energií. Pokoušeli se do svých těl implantovat geny různých tvorů a národů a vyvinuli těla více či méně podobná lidským, ale s ošklivě protáhlými lebkami a křehkou postavou, křivou páteří, povislým břichem a tenkými, slabými končetinami.

Takovým hybridem byla Nefertiti. Upravené geny patřily Achnatonovi. Stejní Anunnaki s vejčitou hlavou se objevili také v zemích budoucí Ameriky. Tam se také stali ″bohy″, protože přišli z nebe na žhnoucích ohnivých ″vozech″ nebo lodích, člunech, havranech. Existovaly pro něrůzné názvy. Přišli také k Olmékům a stali se pro ně opět bohy. Olmékové začali uměle protahovat lebky svých urozených dětí, aby připomínaly ″příchod z nebe″. Světelní mimozemšťané je kdysi osvobodili z otroctví, ale oni na to zapomněli, chtěli se znovu klanět a dostávat za to almužny. Chtěli znovu otroctví, jen aby měli úrodu a aby jim ″bohové″ poskytli přízeň a ″kouzelné″ stroje, které Anunnaki neměli chuť vyhodit jako rozbité nebo polorozbité. A když jim Anunnaki nařídili, aby v určité dny přinášeli mučednické oběti, ochotně souhlasili, protože jim to zaručovalo dobré počasí a tučnou úrodu. No, nebo se nějaký pretendent moci mohl stát vládcem, když slíbil masové oběti. Anunnaki ho dosadili na trůn a jeho soupeře zničili právem ″bohů″ smrtícími zbraněmi, fyzicky. Ano, a často se skrývali za jmény skutečných starověkých Učitelů a také za mým jménem,″ řekl pomalu Quetzalcoatl.

Na vrcholky chrámů umisťovali svá zařízení, aby shromažďovali energii utrpení, kterou vždy velmi potřebovali jako energii a palivo pro mnohé stroje a zařízení. ... V těchto letech ke sluneční soustavě mířila stejná kometa. Vstoupila do ní a prošla těsně kolem Země, což způsobilo mnoho zemětřesení. V té době vybuchla sopka, kterou nazýváte Santorini, a zničila tak krétskou civilizaci. Popel z této sopky zasypal celou Evropu a Egypt a v té době se také rozšířil a prohloubil budoucí Mexický záliv, který zaplavil mnoho olméckých a mayských území. Právě v této době Mojžíš vymyslel svůj exodus z Egypta a erupce byla právě tou egyptskou popravou, která vedla k nemocem a neúrodě. Popel v té době zakrýval slunce mnoha zemím. Síla komety byla taková, že se otřásla téměř celá zeměkoule a mírně se posunuly její póly. Dokonce i zbytková síla komety stačila k tomu, aby obrovský asteroid, speciálně vyslaný Glorií, proletěl v proudech chvostu komety nad Rudým mořem a způsobil rozdělení samotného biblického moře. Když se moře rozestoupilo a odkrylo se jeho dno, procházeli se po něm právě Mojžíšovi Židé. Anunnaki tedy pomocí síly komety provedli ″zázrak″. Mojžíš musel svou hůl pozvednout jen v určitou dobu.

Tehdy došlo k dalšímu časovému posunuy, znovu se velmi silně dotkl těch samých mých zemí. Pozůstatky Olméků a dalších tehdejších kmenů - potomků kdysi velkých království založených mimozemšťany z Marsu spolu s obyvateli země Mu, kteří unikli potopě, se propadly dále po stromu možností budoucnosti. Zde se nachází struktura planety, jak ji v dávných dobách používali stavitelé portálů. Tady byl jeden z nejmocnějších portálů, který uzavřeli vyslanci Černé hvězdy, aby zachránili tento svět. Posílily ji také atlantské energetické stanice, jejich energetické krystalové pyramidy, které dodnes stojí na dně moře v oblasti Bermudského trojúhelníku. Atlanťané také věděli, kde takové objekty stavět, aby mohli přijímat elektromagnetickou a jiné druhy energie ze samotné planety a sil obíhajících kolem Slunce. Jejich pyramidy vedly k časovým posunům v této oblasti jak po uzavření portálu, tak po průletu komety a zemětřesení v době pádu krétské civilizace a exodu Židů z Egypta.

Tak se stalo, že města a osady Mayů, Aztéků, Inků a dalších se spolu s lidmi objevily v době vašeho tzv. raného středověku. A stejně jako v epoše starověkého Egypta a Mezopotámie, byly jejich starověké megalitické chrámy přestavěny na zikkuraty, podobně jako ty mezopotámské. Měli stejné ″bohy″, jen jména převzali guruové, kteří tyto národy původně vedli. Z těchto jmen nic nezbylo, anunačtí bohové byli krutí a v Babylonu a v zemích Mayů vyžadovali krvavé oběti, jen některé z nich si osobovali. Mayové, Aztékové a Inkové, kteří se propadli dále vesmírem, žili po několik staletí stejně jako předtím, přinášeli oběti anunackým bohům a někdy nechápali, proč tito bohové nyní za své oběti nedávají vždy úrodu... Jednoduše, v novém prostoru už nefungovaly stroje Anunnaků, které vytvářely počasí. V této éře se Anunnaki nezabývali Indiány, jak jste tehdy všechny tyto národy nazývali. Měli jiné plány na dobytí světa a o indiány ztracené v čase už neměli zájem, jako vždy u těch, kteří vše kolem sebe využívají jen jako zdroj pro své vlastní potřeby a cíle.

Ti, kdo v takové ″bohy″ věří, prostě nechtějí vidět pravdu, kterou jim učitelé přinášejí. Dávají přednost mrkvi a klacku, dávají přednost otroctví, které tito ″bohové″ představují v podobě svobody, v podobě krásného života. Jsou spíše zvyklí na takový stav, prostě se modlit, obětovat, platit a dostávat za to nějaké dávky, materiální, nebo si koupit místo v ráji tím, že dají mnoho obětí ″bohům″. Je jim jedno, že je to nespravedlivé; nemyslí ani na nic jiného než na svůj vlastní prospěch v daném okamžiku existence, ať už je to prospěch tělesný, nebo prospěch duše, jejíž vědomí neodděluje od tělesného, neboť i život duší v rajských světech božstev se jim zdá čistě tělesný se všemi tělesnými požitky. Bohužel je to tak, takový je svět spících duší. Je tu už dlouho... Od dob, kdy si některé vesmírné civilizace, zkoumající Zemi a další planety poblíž Slunce, kupovaly přísliby světů temnoty, aniž by věděly, že jsou to světy temnoty. Slibovali rychlost evoluce a rychlé získání nevídaných superschopností pod záminkou rychlého evolučního vývoje, zkrocení sil vesmíru a získání všemohoucnosti. Právě to umožnilo Anunnakům tak rychle ovládnout svět.

Mezi představiteli těchto civilizací se našli tací, kteří tomu propadli a místo ″bohů″ se stali lidmi, když vibrace planety snížily kameny antisvěta. Tehdy bylo na výběr mnoho duchů. Existovali ″bohové″ a ″lidé″, kteří si byli kdysi rovni. Pak všechny tyto genetické manipulace s těly přivedly na Zemi nové entity z těžkých světů, které se nikdy nevtělily do vysoce rozvinutých duchovních civilizací. Vždy takoví byli a Anunnak vytvořili podmínky pro svou inkarnaci zde, aby osídlili své nízkofrekvenční energetické farmy pro sebe a svá zařízení na podporu života, která se nacházejí v blízkém vesmíru na Glorii, Nibiru, Měsíci a na základnách v dutinách Země. Taková je historie tohoto světa... Možná jsme vám takové podrobnosti dříve neřekli a neupřesnili je, ale je načase tak učinit. Taková je historie tohoto světa a těch, kteří se ztratili mezi světy a časem.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2022/02/blog-post.html#more

Zpět