2067 O léčení Pulsar

[ Ezoterika ] 2022-01-28

Učitelský systém a Alexander Svirský
Tělo jako model spojení lidského vědomí, jeho duše, duchovní podstaty s prostorem tvorby života, událostí, období cyklů má svou vlastní mysl. Základem mysli lidského těla je schopnost mysli Monády jako určité provozní prostředí Stvoření, Absolutní počátek jejích idejí a jejich ztělesnění v podobě prostorových dimenzí přirozeného formátu.. naplnění univerzálního života. Stejně jako každá mysl má i Monáda jako důsledek těla určitý systém konstrukce vnitřní dynamiky mysli, její Hierarchie a souboru hodnot nezbytných pro konstrukci mnohočetných světů, hypostazí Vesmíru. V trojrozměrném prostoru se člověku život jeví jako jakýsi fyzický a kosmický svět s různými objekty a soustavami objektů, které vytvářejí model této stavby.

Ve skutečnosti je to jen vnější fasáda nadřazeného systému, která se promítá do jeho hodnot a realizuje se v prostoru. Klíčovou frází v této konstrukci je výskyt veličin. Absolutno prostřednictvím systému paprsků monadické mysli řídí formy a strukturu vesmírných světů, počínaje neživými objekty až po tělo člověka. Lidské tělo je sblížením Mysli Monády, jejích informačních kódů, s prostorovými prvky Prvotní hmoty.

Hustota jakékoliv hmoty je charakterizována rychlostí v čase, tj. frekvencí samotné dynamiky života. Ve fyzickém zobrazení je tělo souborem dynamických vln různých frekvencí, vytváří humanoidní podobu. Tato živá a dynamická forma je řízena superkomprimovaným informačním programem typu Absolutna, genomem. Lidstvo nemůže vyřešit všechny záhady genomu, protože lomí komprimovaný Absolutní kód skrze váš systém vědomí. Vidíte nebo určíte to, co vám dovolí výpočetní síla vašeho programu vědomí nebo v lepším případě shluk Vyššího Já. Ve srovnání se silou Absolutna je to jako snaha vidět Měsíc mikroskopem.

Monadický paprsek na holistickém základě přináší do vašeho pozorovacího prostoru stručné modely fungování buňky jako stavebního kamene celého druhu. Tyto modely mají v zásadě idealizované standardy výměny energie a sebepodpory, z čehož plyne posvátný, uctivý postoj mnoha kanálů k fenoménu monadického obrazu. Vezmeme-li blok buněk všech pozorovatelů lidské civilizace daného planetárního komplexu a vneseme do něj program vědomí a osu Hierarchie Vyššího Já, pak uvidíme početný zástup těl existujících pouze na základě zvířecích instinktů a nemajících žádný vztah k městům, knihám, penězům, politice atd.

Představme si, že tato těla žijí v přirozených podmínkách, jedí přirozenou potravu, spí a rozmnožují se podle přirozených přírodních cyklů a umírají z přirozených biologických příčin, a uvidíme normální svět zvířat a jeho ekosystémové vzorce. Tento svět nemá žádné zavedené vědomí, pouze to, kterým ho příroda obdařila, aby mohl plnit své základní funkce. Těla těchto tvorů jsou zdravější, mají větší fyzickou sílu a vytrvalost, méně často onemocní, méně stárnou, plodí životaschopné potomstvo atd. Rovnováha jejich životních sil je udržována samotnou přírodou a v této samopodpoře jsou v relativní harmonii, pokud jde o systematizaci jejich životních cyklů planetární jednotkou.

Ze všeho výše uvedeného lze vyvodit jednoduchý závěr, že zavedený program vědomí, stav lidské buňky, dává dodatečnou strukturovanost a spouští procesy v řezu přirozených vzorců životní činnosti lidského těla. A protože člověk jako fenomén je víc než jen tělo, musí si být vědom toho, jak najít kompromis mezi vitalitou svého vědomí, které patří spíše do světa lidské civilizace, a procesy ve fyzice organizovanými Monádou.

Člověk je informační bytost. Porovnáte-li proporce těla a mozku mnoha biologických druhů, zjistíte, že člověk má z hlediska přírody obrovský energeticky náročný orgán, který je téměř zcela určen pouze pro existenci v informačním prostředí. Lví podíl energie lidského těla jde na výživu mozku, zatímco jiné živočišné druhy vynakládají na stejný orgán mnohonásobně méně energie. Příroda má vždy potřebu účelně rozdělovat zdroje, a to i uvnitř těl živých organismů. Z hlediska úkolů člověka jako druhu jde o zpracování obrovského množství dat o vesmíru, o jeho místě v tomto vesmíru. Člověk je předurčen k tomu, aby hodně přemýšlel, představoval si a fantazíroval.

Zatímco v minulých staletích jsme byli svědky toho, jak se fyzická námaha přenášela na bedra strojů, v posledním desetiletí se projevuje trend přenášení intelektuálních schopností na bedra technologií. Člověk je stále více závislý na informačních technologiích a spolu se svými chytrými telefony, počítači, databázemi, aplikacemi, programy, blockchainem, sociálními sítěmi atd. se stává téměř jednočlenným konceptem.

Toto odtržení od přirozeného prostředí a životní aktivity lidského těla vytváří stále větší propast mezi přírodou, jejím ekosystémem a člověkem, takže jako hlavní příčiny nemocí a degradace vitality fyzického těla chci zdůraznit odtržení od přírodě podobného chování, virtualizaci životních hodnot a neschopnost být přítomen v přirozených podmínkách existence.

Stále větším odtržením lidského životního cyklu od přírodních podmínek, jeho omezením na prostor měst, megapolí, budov, dálnic, betonu a asfaltu hrozí, že civilizace získá člověka na jedno použití, který se postupně stane vykonavatelem úzkého okruhu úkolů zajišťujících neosobní existenci téže megapole.

Zdroj:
Zpět