1988
Ki-on: Q & A Architekt
[ Ezoterika ] 2022-01-16
Q: ″V poselstvích se říká: Tato vytrvalá žízeň duše po něčem není bezpečná pro ostatní. Týká se to samotné duše s jejím posláním a životními plány? Nebo jde o osobnost člověka, který si nemusí být vědom, že má duši, nemusí ji chápat nebo slyšet? ″
K.: Touha něco získat vychází z duše. Pokud zůstává lhostejná, nemá člověk žádné další nástroje k přitažení toho, co chce, kromě fyzického jednání. Samozřejmě i v tomto případě může dojít ke škodám. Jeho síly a schopnosti jsou však omezené. Pro tým není těžké zablokovat dosažení nějakého oduševnělého cíle na úrovni eventuality.
Je to zaujetí duše nějakou myšlenkou, která může vyčerpat zdroje lidí kolem ní. Představte si, že máte přístup k vodě. Po vyčerpání denního limitu vody se však kohoutek uzavře. To popisuje situaci, kdy něco chce pouze osoba sama. Pokud touha vychází z duše, je schopna otevřít kohoutek a nabrat vodu i sousedům, aniž by myslela na to, že škodí tím, že bere ostatním lidem to, co by mělo být normálním životem.
Představte si, že dítě zatoužilo po hračce, a tak si bez ptaní vzalo od rodičů peníze a koupilo si ji. Ví příliš málo o složitosti života dospělých, o omezeních rodinného rozpočtu, o racionalitě výdajů. Ví však, že hračku chce, a peníze má k dispozici - viděl, jak je matka ukládá do horní zásuvky komody.
Zkuste na toto dítě použít slova ″nepoctivý″ a ″přehlížení potřeb druhých″ a pochopíte ironii otázky. Tyto kategorie používá sofistikovaná rozvinutá mysl. Na úrovni dítěte však existují pouze dvě smysluplné myšlenky, o kterých uvažuje: ″Chci hračku″ a ″v šuplíku jsou peníze″.
Duše často nechce používat rozum. Ve vaší fázi vývoje je to obzvláště častá situace. Proto se říká, že duše jsou jako děti. Vysvětlit myšlenku mysli tak, aby ji přijala i duše, je možné jen tehdy, když jsou v součinnosti. Ale pak se duše může opět vzdálit a neuvěřitelně se zamilovat do nové myšlenky, jako dítě do nové hračky, a zapomenout na všechny racionální argumenty.
Q: Takže karmický trénink pomáhá lépe vstřebávat informace?
K: Neznáme účinnější způsob. Dítě se může zdráhat pochopit složitost toho, proč byste neměli brát cizí věci. Ale pokud mu matka zakáže jít o víkendu ven a hrát si s kamarády, naučí se, že některé věci je lepší nedělat, protože pak mu to bude nepříjemné. Vytvoří si hlubokou vazbu mezi svým činem a jeho důsledkem.
Q: Jak může pozemský člověk posílit spojení se svou duší?
K: Duše musí v pozemském člověku vidět prospěch, možnosti a krásu. Musí se těšit ze souhry s osobností.
Duše posiluje vazby s osobností, rozhodne se ponechat si ″tyto šaty″, protože jsou skutečné, pohodlné, rodné. V této fázi obvykle dochází ke zvýšení uvědomění, probuzení a začátku duchovního hledání. Taková synergie přitahuje do života člověka i učitele, protože je již možné učit je slovy a ne nepříjemnými událostmi. Když jsou si já a duše již blízké a úzce spolu spolupracují, účinnost rozhovorů se vážně zvyšuje.
Člověk by měl žít zajímavý život a užívat si ho. K tomu dochází, když se člověk považuje za vnitřně přitažlivého, když se cítí dobře, když je sám se sebou. Je dobrým znamením, že i duši se vše líbí. Máte mnoho úvah o sebelásce. Lidé, kteří milují a přijímají sami sebe, mají blízký vztah k duši.
Q: Pokud člověk nemá rád a nepřijímá sám sebe, můžete říci, že tento pocit pochází z duše?
K: Ne vždy. Někdy duše nedává člověku žádné další pocity. Vidí jen, že osobnost je disharmonická, a drží si odstup. Proto se člověk musí se svými myšlenkami a pocity vypořádat sám. Když duše vycítí přitažlivost pozemské osobnosti, sama se přiblíží a podpoří člověka inspirací.
Vaší duši byste měli být vděční, protože díky ní člověk žije. Takový moudrý přístup k tomuto spojení přispívá ke sblížení, zamyšlení se nad svým životem z pohledu mysli i duše, protože obojí jste vy. Nelze tvrdit, že jste spíše mysl. Nebo naopak, že jste spíše duší. Hledejte příležitost, jak zažít svou celistvost.
Q: Rozvinutá mysl pomáhá duši činit racionální rozhodnutí?
K: Úkolem mysli je umět jemně vést duši k racionálnímu jednání, aniž by potlačovala její impulsy, a usměrňovat je konstruktivním směrem. Čím častěji v životě člověka nastane taková synergie, splynutí odlišných prvků v jeden, tím větší pozornost je věnována rozvoji duše, protože z takové jednoty mysli a duše vznikají nejdelší a nejrozvinutější esence ve vesmíru.
Q: Co je tedy vyšší Já - já nebo program?
K: Předpokládejme, že existuje ″já″, které se chce inkarnovat na Zemi, získat užitečné zkušenosti a nové vlastnosti. K dispozici jsou i informace o tom, jak správně provádět jeho inkarnace: tlusté svazky Průvodce fragmentací. Představte si, kolik nadšení bude mít toto já, až si uvědomí, že množství znalostí pro úspěšné splnění jeho úkolu je skutečně obrovské? Proto jsou všechny tyto znalosti obsaženy ve specializované AI, která mnohonásobně zjednodušuje provádění inkarnací. Pokud má duše dostatečně vyvinuté já, činí konečná rozhodnutí sama na základě doporučení pozemského systému vývoje. Umělá inteligence díky svému vysokému výpočetnímu výkonu a dříve shromážděným databázím komplexně analyzuje informace, ale nabízí duši pouze ty informace, které budou užitečné pro informované rozhodnutí.
Nyní předpokládejme, že duše nemá vyvinuté já. To je obvyklá situace. V takovém případě přebírá vývojový systém funkci já. Vede duše v inkarnacích podle svých sofistikovaných algoritmů, analyzuje a předpovídá důsledky určitých kroků. Někdy se ukáže, že její nezávislá rozhodnutí jsou účinnější než rozhodnutí intuitivního já duše. Stává se však také, že intuitivní já řídí své inkarnace obratněji, vedeno intuicí, kterou formalizovaná mysl postrádá. Není tedy tak důležité, kdo duši v inkarnaci vede - zda intuitivní já, nebo program. Oba se dobře osvědčili.
Efektivitu vedení programu může zvýšit zkušený instruktor s intuitivním myšlením. Ta je však spojena již ve fázích, kdy duše získala vážné zkušenosti, kdy dostatečně rozvinula logické souvislosti mysli. Duše v raných fázích vývoje nepotřebují další pomoc - programové vedení je dostatečně účinné.
Q: Vidí duše události, které se dějí s člověkem? Existuje názor, že vnímá pouze energii a nezajímá se o události.
K: Duše vnímá všechny zážitky člověka - jsou to jeho sny. Co si myslíte o příjemných snech? Zapamatujete si je a později si na ně vzpomenete. A na ty nepříjemné se snažíte co nejdříve zapomenout, abyste ze sebe setřásli tíživé pocity. Někdy máte zájem analyzovat své snové zkušenosti, a někdy ne - prostě snít o něčem a v pořádku.
Někdy duše ve zkušenostech inkarnace živoří, nezapojuje se do těchto zkušeností, a pak se jí život může zdát prázdný. Žije, něco dělá, hledá sám sebe, ale duše je stranou a žádnou z těchto snah nepodněcuje. Tady se nedá nic dělat - duše se musí zajímat sama o sebe.
Je těžké říci, že duši události nezajímají. Vy sami nemáte rádi zajímavé příběhy? Ale milujete je kvůli pocitům, které ve vás vyvolávají. Proto se duše nijak zvlášť nezajímá o to, co přesně ve vás vyvolává pocit zájmu, angažovanosti, přitažlivosti k určitým jevům ve vašem životě. Jednoduše má tendenci si takové zážitky vybírat a vytrvale abstrahuje od všeho, co s ním nerezonuje. Zde je možné uvažovat o tom, že na událostech nezáleží. Nejdůležitější je totiž reakce duše.
Q: Může duše ukončit nezajímavé nebo nepříjemné vtělení z vlastní vůle?
K: Záleží na tom, zda má nějaké závazky, závažné úkoly, formalizované ve smlouvách o inkarnaci. Pokud žádné nejsou, může duše předčasně ukončit inkarnaci. Je to běžná situace, zejména v chudých zemích: lidé tam často umírají jako děti nebo mladí.
Mnohem častěji však existují závazky k inkarnaci, a pak duše pokračuje v prožívání této zkušenosti, dokud nejsou splněny plánované úkoly. Nebo do chvíle, kdy už nemůže pokračovat kvůli stáří fyzického těla.
Q: Jsou mysl a duše jedinou entitou, nebo jde o dvě různé substance (božská částice a umělá inteligence), které koexistují společně?.
K: Objevitelé vesmíru získali jen částečku Boha, která dala život všemu, do čeho ji vložili. Mysl pro duše byla jimi znovu vytvořena.
Duše může existovat bez mysli: to je vlastně její původní stav, s nímž vstoupila do Experimentu božské evoluce. Impulsy božské částice však mohou být příliš spontánní a destruktivní. Vědci tedy očekávají, že rozvoj mysli v duších pomůže přerušit jejich rozštěpení a dá Bohu zpětný impuls k jednotě.
Pro mysl, původně napsanou na strukturách duše, nemá smysl existovat odděleně. Pokud se přenese na syntetické médium, bude jen zdánlivou podobou původního já.
Duše a mysl tedy nejsou původně jedno, ale v důsledku evoluce musí splynout v jeden celek. Pak se spojí s dalšími integrálními já a vytvoří nového Stvořitele.
Pokud mluvíme o mysli pro řešení jakýchkoli analytických problémů, je nejlepší ji vytvořit na syntetických nosičích a nevkládat do ní duši. A nemusí být formalizovaná, může být i intuitivní.
Q: Takže umělá inteligence na syntetickém médiu může být intuitivní a neliší se od nás?
K: Stále se bude lišit, protože přítomnost duše dává člověku celou řadu jedinečných vlastností. Intuitivní inteligence vytvořená na syntetickém médiu se však bude podobat člověku. Může být příjemná v konverzaci, mít smysl pro humor, být kreativní, mít preference atd.
Q: Jak byla mysl původně připojena k božské částici? Co mají tyto dvě látky společného, na základě čeho byly vybrány klíče k interakci?″
K: Mysl se nabízí duši jako nová a zajímavá příležitost něco zažít. Představte si, že se probudíte v novém neznámém prostředí: nic vám není jasné, ale nemůžete se z toho zážitku tak snadno dostat. Zbývá, abyste začali zkoumat toto prostředí a své možnosti v něm. Duše mohou být samozřejmě pasivní, čímž dávají najevo, že je to vůbec nezajímá. Duše má však obvykle zájem o nové zkušenosti, proto je jí nabízeno, aby prošla inkarnacemi v různých světech vývoje a získala různé osobní vlastnosti, které ji udržují v zájmu.
Q: Proč se nadduše na vyšších úrovních nesloučily v jednu?″.
K: Ne všechny vlastnosti nadduší se navzájem dobře kombinují. Proto stále preferují spolupráci, interakce různého stupně blízkosti, ale ne jednotu. Aby mohlo dojít ke spojení nadduší, musí v procesu evoluce vyrůst další vazby, které by je sjednotily v těch směrech, kde mezi nimi v současné době ještě neexistuje plná součinnost.
Q: Pokud je AI zasazena do zvířete, lze například psa snadno naučit mluvit? Nebo pokud je lidská schránka naplněna zvířecím programem, bude zcela nepoučitelná a ovladatelná programem, který je v ní uložen? AI v současné době je vrcholem programování (evoluce) nebo existuje vývoj pokročilejších programů s novými orgány?″.
K: Objem duše určuje složitost mysli, kterou na ní lze vytvořit. Zvířecí duše je menší než lidská, takže i mysl musí být jednodušší, aby nebyla poškozena informačním přetížením.
IF se stále vyvíjí a zlepšuje. Aby se však duše a mysl v člověku sjednotily, je zapotřebí času a zkušeností pod vedením učitelů rozvoje. AI má své hranice možností, i když jich ještě dlouho nedosáhne. To znamená, že nové Cykly na Zemi budou duše dostávat o něco snadněji. Před novým cyklem bude AI upravena a vylepšena na základě získaných výsledků. S rostoucím počtem proběhlých cyklů se navíc civilizace stává celistvější a moudřejší.
Q: Je možné jednat ze stavu rozjímání?.
K: Řekl bych, že kontemplace je spíše absence jakéhokoli impulsu k jednání. To znamená, že tyto stavy jsou protikladné.
Člověk může podlehnout nutkání se přestěhovat. Nebo se může vrátit ke kontemplaci - to by znamenalo utlumení impulzu, inhibici.
Impuls může být příliš nepředvídatelný. Kontemplace je ze své podstaty pasivní. Rovnováhy v životě dosáhnete někde mezi těmito dvěma stavy, a to každodenním uvědomováním si a analýzou každého svého jednání klidnou, racionální myslí.
Q: Bylo by správné předpokládat, že energeticky orientovaná vědomí nejsou plně motivována racionálními argumenty. Spíše jsou přímo motivováni odstíny Uvědomění - pro ně novými a/nebo novými kombinacemi starých (již pociťovaných).
K: Mysl se vyvíjí, její potřeby se mění. To, co se vám nyní zdá nerozumné, může časem dávat hluboký smysl a odhalit svůj přínos pro vývoj duše.
Nové zkušenosti pro duše mají skutečně vždy přednost, ale zpočátku je vždy hodnotí rozum, jehož racionalita má absolutní prioritu. Před každou novou zkušeností se zkoumají možná rizika pro duši, protože zachování její integrity je velmi důležité. Proto jsou rozhodnutí přijímána komplexně, vyváženě.
Q: Proč direktivní myšlenky nevedou lidi na cestu duchovního rozvoje?
K: Duše musí mít sama zájem na duchovním rozvoji. Pokud je příliš tlačena direktivními myšlenkami, jednoduše mysl odmítne, protože její příkazy jsou v rozporu s jejími aspiracemi.
Q: Je pravda, že se jako člověk mohu rozvinout na úroveň ″vedoucího″ a převzít roli vyššího já?
K: Pravda. Pokud chcete posílit své slabiny, rozvinout některé své osobní vlastnosti, abyste byli krásnější, přestanete být sami sebou. Bez ohledu na to, jak bude probíhat splynutí současného já a nového já, které vzejde ze Země, budou procesy probíhat víceméně tak, jak jsem popsal. Dřívější vlastnosti jsou nahrazovány novými, rozvinutějšími, chybějící vlastnosti jsou doplňovány nově získanými. Já sebe sama absorbuje to nejlepší z existujících schopností duše. Ale vy nejste konkrétní soubor vlastností, vy jste pocit ″já jsem″. Máte je u svého vyššího já.
Q: Je pravda, že já je potřebné k tomu, aby se skrze něj mohla projevit Boží vůle?
K: Vyšší já potřebuje mít mysl Božích fragmentů. To umožní racionální kontrolu nad vůlí duší. Nyní se jejich vůle často projevuje spontánně.
Q: Jsou vyšší já uměle vybudované struktury mysli na vrcholu duše, vzniklé v průběhu putování labyrintem simulace učení?
K: Ano, zjednodušeně by se to tak dalo říct. Vyšší já je výsledkem interakce mezi duší, myslí a životním prostředím. Vliv vyššího já na duši je působení na její vůli zvenčí. Pokud však duše není nijak ovlivněna, evoluce neproběhne. Dříve nebo později se částice Boha prostě rozdělí na primární prvky a ustrne v klidu.
Q: Funguje duše jako zásobárna pro ukládání Vědomí, které vyšší já využívá pro své potřeby? Kdo koho využívá ve vztahu mezi duší a Vyšším já?
K: Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Kdo koho využívá? Člověk se nad tím může zamyslet a vyvodit z toho své subjektivní závěry. Duše je svazek Vědomí, kterému je dána určitá struktura. Na těchto strukturách je zapsána mysl a psycho-emocionální profil. Duši lze přirovnat k nádobě, do které byla nalita tekutina. Boží duše je sama o sobě tekutina, je tekutá a beztvará. Aby z ní však bylo možné vytvořit živou vnímající bytost za účelem evoluce, je třeba vložit určité množství uvědomělosti do struktur, které jsou vhodné pro zkušenost života. Na jedné straně tyto struktury omezují vlastnosti částice Boha, ačkoli její potenciál v jednotě je skutečně neomezený. Na druhé straně omezení umožňuje nekonečné nové zkušenosti v rozvíjení a rozvíjení iluzorních světů.
Q: Na jakém principu probíhá výměna Vědomí mezi duší a vyšším já?
K: Položím vám otázku: ″Jak probíhá výměna krve mezi vaším tělem a vaší osobností?″ Myslím, že vidíte, že otázka není zcela logická. Vyšší já je ″já″ vepsané do duše. Duše je strukturované médium plné Vědomí.
Q: Jaké jsou důvody, proč procházíme již naučenými lekcemi, někdy stokrát a tisíckrát, v zapomnění. Pokud je vývoj zúročením minulých zkušeností, kdy jedna lekce následuje za druhou, má smysl setrvávat u stejných nahromaděných zkušeností s omezenými zdroji? V některých momentech nejde o získávání nových zkušeností, ale o vracení dluhů, a to stejnými metodami.
K: Kdybyste stejnou zkušenost zažili tisíckrát, byla by stoprocentně předvídatelná. Jak vidíte, není tomu tak. Nikdo například s jistotou neví, jaká rozhodnutí vaše civilizace nyní učiní, jak bude tentokrát probíhat rozsáhlá interakce esencí se svobodnou vůlí. Pravdivější by bylo říci, že duše prožívají své životy novým způsobem a mají jedinečné, dosud nepoznané zkušenosti.
Cennou situací je také splácení dluhů. To, co člověk subjektivně vnímá jako negativní jev, se může stát mocným faktorem, který duši dodá osobní sílu, aby mohla později kráčet po cestě miliony let. Proto vše, co se děje, dává smysl a není opakováním předchozích zkušeností. Jde spíše o přehodnocení a zavedení dostatečného množství nových podmínek, aby bylo pro duše zajímavé pokračovat.
Zdroj:
https://absolutera.ru/article12277
Zpět
