1886 Zahrada míru Catherine Viel

[ Ezoterika ] 2021-12-29

Pokud jste v depresi, žijete v minulosti. Jste-li úzkostní, žijete v budoucnosti. Jste-li v klidu, žijete v přítomnosti. ~ Lao-c´

Výše uvedený citát z dnešního kalendáře mě zasáhl. Věřím v synchronicitu, členka fóra dnes napsala o míru. Noje tělo pro mě dnes také mělo poselství. Byla jsem nepříjemnější než obvykle, měla jsem strach z toho, co se může dít. Pak jsem si vzpomněla, že se mohu svého těla zeptat, jaké poselství mi chce předat. Odměnou mi bylo toto: Příliš se snažíš zapadnout mezi lidi, kteří nejsou tvým kmenem. Když jsem se zeptala, co (pokud vůbec něco) mám dělat, tělo odpovědělo: Buď v klidu. Kromě toho jsem nabyla dojmu, že se vše změní a vše se mění a mír je jedinou mou reakcí a jedinou potřebnou reakcí, na cokoli a kohokoli, všude. Jako by extaticky vonící růže nejzářivějšího červeného odstínu rozkvétala uprostřed mé hrudi.

*****

Mír může být snadný, když jsem sama, ale vyžaduje trochu více vědomého úsilí, když jsem s ostatními.
Když jsem mířila do obchodu, zapojila jsem se do malé samomluvy: Nechám všechno kontroverzní nebo neohrabané, aby se to rozleželo v autě, zatímco se budu zabývat tím, co považuji za převážně nevědomé / neprobuzené obyvatelstvo Santa Barbary. Aniž bych to analyzovala, instinktivně jsem si vybrala nejpřímější cestu ke klidu, zatímco jsem byla mezi lidmi, kteří pravděpodobně ″nejsou můj kmen″. Prostě nemluvit. Nejsem si vědoma žádného herního plánu pracovníků světla, který by říkal, že musím při každé příležitosti spustit masku a očkovací atributy. Bůh ví, že to dělám prakticky pokaždé, když jdu ven, už skoro dva roky. Dnes mi najednou přišlo neužitečné si takovéto vypjaté rozhovory vůbec představovat. Proč bych se měla pokoušet vnucovat své názory někomu jinému? Mlčení je opravdu zlaté.

Mlčení šlo vlastně bez námahy. Nemusela jsem před ostatními zákazníky pronášet jízlivé poznámky o tom, že stále musím nosit masky. Položil jsem jednu nezbytnou otázku jednomu členu personálu a nákup dokončila bez jediného dalšího slova. U pokladny stál jeden z chlapíků, který tam pracuje už mnoho let. Usmála jsem se, on se usmál se, vyměnili jsme si zdvořilosti. Přišel další dlouholetý zaměstnanec s lahvičkou dezinfekce a hadříkem a otřel automat na kreditní karty. Zeptal jsem se ho, jak to jde, jak se daří jeho ženě a dětem. Všichni se mají dobře, řekl. Všední konverzace, obyčejná a banální. Ale chyběla úzkost, nepohoda, pocit, že věci nejsou v pořádku. Nutnost komunikovat v maskách. Být v napětí, protože by mi nějaká slabě hysterická osoba mohla začít nadávat a gesty mi militantně říkat, abych si masku přetáhla přes nos. To mi chybělo.

*****

Může být mír tak snadný? Může to být spíš o zdržení se než o angažovanosti? Téměř dva roky jsem se cítila nenápadně, ale neustále pod určitým stupněm útoku. Často se říká, že jsme ve válce. Informační válka, válka slov, digitální vojáci svádějící bleskurychlé bitvy v éteru internetu. Myslím, že jsem připravena vystoupit ze svých metaforických bojových bot a projít se bosá po zahradě míru. Možná je to nálada. Nebo je to možná koryto vlny, ve které se nepochybně vezeme, protože něco je v pohybu. Bezmezně věřím poslední část zprávy od svého těla. Vše se změní a vše se mění. Mám pocit, že se mění směrem k míru, alespoň v tuto chvíli, alespoň pro mě. Jak potěšující. Rozkvetlá zahrada je mnohem přitažlivější než starý, smradlavý pár bojových bot.

Zdroj: https://intothelight.news/files/2021-12-30-garden-of-peace.php
Zpět