Zprávy

1875 Tunguzský meteorit Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2012-11-03
O záhadě tunguzského meteoritu bylo předloženo mnoho verzí a hypotéz. Byla to kometa, pevné vesmírné těleso jako skála nebo složené ze zmrzlého plynu, nebo snad mimozemská loď v nouzi? Dodnes se o něm neví, protože se nenašel ani kousek tohoto meteoritu, ačkoli jeho let vidělo mnoho lidí a tajga byla v oblasti pádu několik kilometrů.
Dnes se chci podělit o další verzi této záhady. Zvláště proto, že tuto hypotézu dosud nikdo nenavrhl a napadla mě ve snu. Možná je to pravdivý příběh?
Na první pohled je to sice fantastické, ale všechno se stane a to, co se zdá fantastické, se po chvíli stane skutečností.

Přede mnou stála tichá a světlá místnost s dlouhými chodbami a pokoji. Z neznáma se linulo klidné denní světlo. Zdálo se, že stěny a strop září, ale byly pokryty světle šedou hmotou voštinové struktury a na dotek byly zjevně sametové. Na stěnách byly jakési panely a zástěny jako obrovské průzory. Z vrcholu oválných říms vycházel fialový svit. Ve velké místnosti na konci chodby byly stoly ze stejného materiálu jako stěny, a na nich nádoby se sazenicemi pod průhlednými poklopy. Nebylo to sklo, ale něco jako rosol nebo plast, který se dal odtáhnout jako guma a vrátil se do původního tvaru. Sazenice byly osvětleny fialovým světlem a na vnitřním povrchu poklopů byly vidět kapičky vlhkosti. Semenáčky byly drobné vánoční stromky, borovice, cedry a další jehličnany. Podzemní základna mimozemských vědců se nacházela v tajze na Sibiři. Mimozemšťané byli cizinci evropského typu. Světlovlasý muž měl oči připomínající chryzopras (zelená s modrou). Přiléhavý modrý oblek, vysoký přes dva metry.

Jeho žena měla tmavé namodralé vlasy spletené do složitých copánků, zauzlované a stočené, bledá, krásná tvář a chryzoprasové oči. I ona byla oblečena do měkké a lesklé látky zářivě třešňové kombinézy se zlatavým flitrem.

Byli tu i další zaměstnanci. Potkala jsem další muže a ještě jednu ženu s hustými, krátce střiženými blond vlasy, jejichž dlouhý pramen jí splýval po zátylku. Všichni měli stejné oči. Nevšimli si mě.
Pak se objevilo dítě. Šedovlasá dívka jako její matka, v malé kombinéze. Tito lidé dosáhli nebývalého období života a stálého mládí. Když zkoumali povrch Země, les, měli na sobě tlusté, bavlněné, stříbřité obleky, skládající se z kabátu a kalhot, přecházejících v boty, látkové, něčím uvnitř vycpané a bez podrážek, a nedělali stopy. Lidé bydleli v nižších patrech základny a do laboratoře, kde se pěstovaly stromy, se dostávali pomocí něčeho jako výtahu. Z malého stromku bylo možné vypěstovat normální vzrostlý strom během několika hodin nebo dokonce minut, nebo udržet stromky v semenáčcích po velmi dlouhou dobu.

Také se říkalo, že tito lidé neustále očekávali hrozbu ze strany jiných mimozemšťanů - jakýchsi ″šedivých″ lidí s obrovskými hlavami, obrovskýma očima a štěrbinami v ústech, kteří měli základnu poblíž Země. Byli výsledkem experimentu jakési agresivní rasy, která chtěla lidstvo, aniž by o tom vědělo, vyhladit vysíláním jakýchsi myšlenkových obrazů a po čase zotročit a znovu osídlit Zemi. Tyto myšlenky nakazily dav a začaly války. V té době je napadlo udělat revoluci a válku. ″Šediváci″ byli jejich vojáci, mohu-li to tak říci. Ti, kteří zde měli tuto mírovou laboratoř, se do nich vměšovali jako svědci. Chtěli zachytit myšlenkové formy vyslané agresory z vesmíru.

Pod dlaždicemi na podlaze byl magneticky napájený reaktor, který poháněl nádoby s klíčky a se kterým se nemělo manipulovat. Používá energie magnetů a elektromagnetických polí, jakož i odvozených energií, které dosud neznáme. Nábytek byl zabudován do stěn a podlahy, měl oblé tvary z mně neznámých materiálů, byl sametový na dotek a měl stříbrnou barvu. Přes stěnu se táhla obrazovka. Ukazovala místa na Zemi i na planetě těchto lidí. Ve zcela pozemské krajině byly průhledné a stříbřité struktury jako pyramidy a koule. Na odvrácené straně Měsíce ukazovala základnu šediváků s černými trojúhelníkovými loděmi a v dálce s obrovským konkávním ″talířem″ podobným radaru.

Na obrazovce se objevila kometa letící tmou, kterou přitáhli šediváci z vesmíru, aby zasáhla základnu nechtěných svědků. Muž vběhl do pokoje. ″Kometa míří přímo k nám, srážce se nedá vyhnout!″
Přiběhla žena, zatlačila na stěnu a vytáhla zásuvky, odkud vyndala kovové a plastové karty a předměty ve tvaru trubiček, které vypadaly jako plnicí pera. Tyto předměty a karty byly vloženy do nějakého zařízení (jako disketa v počítači). Byly na nich pro tyto lidi velmi důležité informace: technické nákresy, hvězdné mapy a něco dalšího. Všechno vložila do přenosné nádoby. Všude zvonil alarm.
Všechny obrazovky na stěnách byly otevřené a ukazovaly kometu, lodě šediváků a tajgu. Shromáždili se také další zaměstnanci, asi 20 lidí. Stáli na plošině a podlahové desky se začaly rozestupovat a z nich vyplaval poměrně plochý stříbřitý disk. Všechny stojany na sazenice a další důležité stroje se automaticky zasunuly do poklopu a plošiny lidi převezly k lodi, kde se transportovali dovnitř. Stropní desky rozestoupily a disk prudce vystoupal vzhůru. Kometa byla přímo nad lodí. Přitahoval ji magnet motoru základny - samotný reaktor. Toho využili šediváci.

Náhle odněkud vyšlehl obrovský kulový blesk. Rozdělila plynné ledové jádro komety na tři části. Disk vesmírné lodi se jakoby ztenčil a zmizel. O vteřinu později následoval trojitý výbuch a země se otřásla jako při jaderném testu - byl to tunguzský meteorit.

Výbuch vyvrátil velké množství stromů. Červené koule zřícené komety nedosáhly Země. Okamžitě se rozplynuly v explozi. Reaktor základny však vyletěl do povětří a zničil zbytky mimozemské základny. Extrémní teploty všechno odpařily.

Talíř se nějakým způsobem zhroutil prostor a téměř okamžitě ho překonal. Na obrazovkách byla jen tma a hvězdy. Na jedné z nich však muž sledoval počínání ″šedivých″. Bylo vidět, že světla na obřím ″radaru″ zhasla, protože cíl byl zničen. Najednou se však začal otáčet přímo k nám, zřejmě si všiml lodi... Talíř se znovu začal prodírat vesmírem. V okamžiku urazil velkou vzdálenost. Na obrazovce se ukázaly dva body, které se spirálovitě obtáčely kolem sebe, jako by byly přitahovány jeden k druhému. Na chvíli mezi nimi vznikl most. Právě přes něj se loď sklouzla. Vracela se domů.

Planeta v systému Velký vůz se podobala Zemi, hodně zeleně, lesy, louky, jezera, řeky. Města téměř neexistovala. Lidé žili v samostatných domech s velkou usedlostí. Mnoho lidí si sem chodí odpočinout. Neexistuje zde žádná doprava a po průchodu speciální ″budkou″ se můžete dostat přímo tam, kam chcete. Dům ve tvaru zrcadlové pyramidy je vědecká stanice. Tady ″přistáli″. Mnoho zaměstnanců této základny zde mělo také své domovy, chodili do nějaké ″budky″, odkud se okamžitě dostali ke svým.
Muž se ženou a dcerou měli dům nebyl daleko, šli pěšky. Disk byl spuštěn pod zem a zatravněný kryt se nad ním zavřel....Ptáci cvrlikali a rodina se radovala z návratu a záchrany.

Z jiného úhlu:
... Z nějaké obrovské věže krátce vyšlehly blesky. Obrovský kulový blesk rozmetal kometu pod sebou. Nebýt blesku, meteorit by způsobil takové zemětřesení, že by zničilo polovinu Sibiře a způsobilo průlom v zemské kůře. Katastrofa by postihla celou zemi. Zničena by byla města v Evropě a Americe, o Rusku nemluvě. Kulový blesk ale kometu při přiblížení zničil a dopad byl minimální. Kulový blesk vytvořil na svém přístroji pozemský vědec, který komunikoval přímo s vesmírnými civilizacemi, které se snažily a stále snaží zachránit Zemi. Jmenoval se Nikola Tesla.

Měl zjevení, že je třeba v daném čase a na daném místě vyslat kulový blesk. Byl jediný, kdo měl v té době na Zemi takovou technologii. Ve skutečnosti se stal zachráncem planety.″
Říkalo se také, že Tesla si s sebou odnesl mnoho poznatků získaných od jiných civilizací a zničil plány a popisy svých vynálezů, aby neškodily v rukou chamtivých pozemšťanů a ve válkách. Z tohoto života odešel z vlastní vůle, prostě opustil své tělo, aby neprozradil americkým tajným službám svá tajemství. V té době už probíhala jiná válka...

... Pokud věříte této verzi, revoluce nám byla vnucena, protože tyto události se odehrály těsně před první světovou válkou...

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_59.html

Zpět