1863 Bohorodička odešla z Paříže Valerie Kolcová

[ Ezoterika ] 2019-04-18

″První den Svatého týdne 2019 podle gregoriánského kalendáře postihl jeden z nejslavnějších křesťanských kostelů na světě, gotickou katedrálu Panny Marie v Paříži, katastrofální požár. Během dvou hodin plameny zničily gotickou věž a zřítily střechu. Světoví lídři, kteří komentovali zničení jednoho z francouzských národních symbolů, ukázali jednotu, která se v posledních letech objevuje snad jen po velkých teroristických útocích. V pondělí večer se v centru Paříže na břehu Seiny shromáždil mnohatisícový dav. Lidé zpovzdálí sledovali, jak Notre Dame de Paris vzplála,″ uvedla řada médií.

Co se tedy skutečně stalo? Jaké znamení poslala Prozřetelnost Evropě a možná celému křesťanskému světu? Nebo to možná bylo schválně? Možná, že tato záhada zůstává nevyřešena, stejně jako mnoho dalších záhad a legend spojených s Notre Dame.

... Na temné obloze zuří plameny. Štiplavý kouř zahalil věže v lesích. Hluk, praskání hořící masy budov. Křik hasičů v kouři. A někde dole jsou světla města, lidé venku, tisíce očí, které se dívají...
- ″Znamení nebo co? Co se s námi stane? Konec francouzských dějin... Hrůza!″ - myšlenky lidí se mísily a zamrzaly ve vzduchu. A pak najednou z kouře a sazí vylétly příšery. Co jsou zač. Nikdo je nemůže vidět, ale létají nad Paříží. Chrliče slezly ze zdí. Chiméry prchají před ohněm. Jejich kamenná těla jsou připoutána k chrámu, ale duchové se vznášejí nad ním. A pak se poblíž objeví obří stín a profil známé sochy. Není to opice ani člověk a na hlavě mu trčí rohy. Najednou mě upoutal smutný pohled těch cizích očí a přitáhl mě k sobě. Starobylý chrám pod ním hoří, věž už padá... Ale my jsme daleko... Stromy nějakého parku... Chrlič není zlý, zdá se, že volá sám sebe. A sedí na větvi jako pták.

″La liberté!!!″, zasténal chrlič.... tak podivně a žalostně francouzsky. Zavrtěl hlavou, a pokračoval rusky. ″Na francouzštinu jsem si tu už za ta staletí zvykl... Pardonne... Svoboda!!! ....,″ chrlič si znovu povzdechl, ″kolikrát už tady to slovo padlo! K čemu to je, kdo se stal svobodným! Tak jsem teď tady... Moje kamenné tělo je tam... oheň mi ho líže za zády... Docházelo k válkám a ničení, chrám byl zničen, kameny z různých epoch se tam vršily...

Jak to všechno začalo!...
Kdysi v této zemi vedli hrdí Galové své rody. Znali nás a často jsme byli povoláni, Přicházíme od míru k míru a rozséváme spravedlnost. Náš kmen přišel bojovat proti zlu v dávno zapomenutých dobách. Nezazlívejte nám však osud chrličů nebo chimér, jak nás tu nazývají. Bohužel se vám jevíme jako monstra, a proto lidé šíří falešné historky a pletou si nás všechny s démony. Všichni však máme monstrózní vzhled, takže se můžeme vydat do světů démonů a zahnat je do hlubin podsvětí. Nemůžeme tam mít jiný vzhled... Ve vašem světě jsme v patách hříšníků, abychom zneškodnili jejich neřesti. Je přirozeností světa, abychom ničili, rozptylovali a neutralizovali neřesti, řečeno vaším moderním jazykem. Jinak by se svět dávno udusil a propadl do pekla...

V této zemi Gallia existuje portál mezi světy od počátku věků. Ale je zvláštní... Vede do mnoha světů najednou. Je to křižovatka. Co jste zač, se dozvíte hned po vstupu do portálu.
V dávných dobách jich tu propadlo mnoho... Pokud jste byli zatíženi hříchy - portál vede do nízkých světů s démony, a pokud jste světlí a svatí - můžete vystoupit do světů, kde září prvotní světlo. Staří kněží věděli o Portálu už dávno a postavili zde chrám. Navíc do těchto zemí přišla sama Matka, prastará bohyně Erakura. Je bohyní Matkou všeho živého, je Matkou všech starých Galů, ochránkyní země a sídel, pomocnicí všech žen při rození. Je tu s námi od počátku věků! My, tedy chrliči a chiméry, jsme jí vždy pomáhali a sloužili, pálili jsme zlo kolem, ona zasévala dobro a semena nového života. Jednoho dne sem přišla a pověřila nás střežením portálu, aby se obyčejní lidé nechtěně nedostali do jiných světů. Kněží na tomto místě postavili chrám, kde uctívali velkou Matku, velkou Ženu - Přírodu, velkou Paní, naši Paní, Notre Dame...

Od té doby tu sloužím... Lidé mi dali jméno Strix. Ale já jsem zde jen pokorný služebník. prastaré kameny a dřevěná tvář bohyně jsou stále zde, v nejhlubších kobkách... Všechno se mění, všechno plyne... Hrdí Galové se dali do služeb Říma, samozřejmě za zlato. Do země přinesli římské zvyky. S těmito zvyky přišlo i smilstvo. Děti Galů se s hříchy změnily, i když v těchto dnech nebyly tak velké. Když se v chrámu stala kněžkou ta, která smilnila podle vůle Římanů, matka chrám opustila ... Starověká bohyně opustila tuto zemi. Odešla... a poté do země přišli římští válečníci, aby svému císaři konečně zajistili zemi Galů. Pyšní Galové omývali kameny své svatyně krví, ale Matka byla pryč ... Jen my jsme tu zůstali ... Z lidských vášní a z jejich utrpení jsme se stali ještě strašnější, ale přesto jsme portál udrželi a démony z podsvětí jsme tu zadrželi ... Římané rozbili kameny chrámu a na základech svatyně postavili svůj chrám, svému Jupiteru!

Matka se mezitím znovu narodila na Zemi, stejně jako dříve Isis v Egyptě a v jiných zemích ,se v Judsku narodila Marie, Panna... Byl zde chrám mimozemského Jupitera a Galové žili otrockým životem. Pak přišly další kmeny, germánské. Byli příbuzní Galům. Frankové se zde usadili navždy. Řím padl v plamenech, odešel do historie pod náporem svobodných lidí... Jupiterův chrám se začal rozpadat a Frankové a Galové rozbili jeho kameny a začali stavět starý chrám velké Matky země. To byly věky hlubokého spánku, lidé všemu věřili, začali uctívat démony a snažili se na nás vzpomenout. V těchto neklidných dobách přišli do země křesťané. S nimi ji lidé viděli! Kazatelé nesli Její zapomenutý obraz, jen s nemluvnětem v náručí. Začaly se dít zázraky. Matka opět pomohla, i když v jiném obraze. Mnoha lidem se zjevovala ve své staré podobě. Křesťané našli sílu a začali zde stavět chrám velké Matce, ale nyní jí říkali Marie.

Po dlouhou dobu zde byl postaven chrám, který bezpečně ukrýval portál v podzemí pod kameny galské a římské hlubiny. Po staletí zde byl budován chrám a byly sem přiváženy nové relikvie z daleké Palestiny a jiných zemí. Chrám byl znovu postaven a tenkou sítí z kamene byly vzory vyneseny k nebi. Křehké klenby se tu zvedaly jako v chrámech na onom světě. Znovu se rozběhla staletí. Kdysi tu hořely války, požáry a vůně omamné svobody, kterou zapálili lháři. Křičeli ″liberté!″ a pak vytvořili krvavé peklo. Gilotina a po schodech se kutálely hlavy... V těch letech panovalo bezpráví a v chrámu přebývali znesvětitelé a plenili ho. V té době stál bez střechy a věže ... a teď se znovu zhroutil ...

Pak se opět vedly bitvy, jedna válka, další válka, další válka a opět zkáza, a lidé ho znovu postavili A my jsme tam byli pořád. Pro některé z nás byla ve středověku vytesána těla z kamene. Byli lidé, kteří nás viděli očima svého podvědomí... Já byl stále svobodný... Ačkoli svoboda... co je svoboda... - nedělat nic, nežít a neexistovat - to je jen tehdy, když je svoboda. Jinak neexistuje svoboda v tom smyslu, jak ji lidé chtějí chápat. Moje volba je moje svoboda a ta je spojena s tímto místem. Vždycky jsem tu žil a udržoval portál a jednou jsem do něj zavřel temné démony. Starý Nemei, který prodal svou duši Luciferovi za recept na elixír, bloudí mezi světy v žaláři. Vypil elixír a stal se nesmrtelným..., jenže mezi světy zmizel a jeho tělo je tam navždy uzamčeno. Teď pochopil svou chybu, ale jeho čas ještě nenadešel... I když možná teď v popelu náhle našel svobodu... Svobodu odpracovat si hřích, který drtí jako kámen. Brzy bude ztělesněn, je čas... živořil v temné kobce 400 let...

Jeden Francouz tu pro mě před nedávnem vytesal tělo z kamene, dvě století už skoro uplynula... Jednou mě viděl a zapečetil mě... Od té doby, co jsem tu dostal fyzické tělo, jsem živořil... svoboda je pryč jako sen, nebo možná je to sen... Kámen mě připoutal ke katedrále a jen temnota noci mi umožnila opustit kamenné tělo a konat svou povinnost - očišťovat lidské neřesti... Ve dne jsem byl spoután, stejně jako mí přátelé... Moře, oceán neřestí rostl k nepoznání. Řeknete, že v jiných dobách bylo stejně neřestí, krvavých revolucí a chlípného dvora za vlády králů... Ano, to je pravda, ale jindy se neřesti nazývaly neřestmi a i králové znali své neřesti a považovali se za hříšníky. Neřestem oddávali a mohli nad nimi přivírat oči, neřesti byly v módě, ale stále to byly neřesti. Nebyly doby, kdy se neřesti nazývaly normou! Ale ty časy přišly...

Nyní se neřest stala normou v celé Evropě a je chráněna zákonem! SODOMSKÝ HŘÍCH JE OSPRAVEDLNĚN! Velký hřích pádu do světa démonů je ZÁKONEM PŘIPOMÍNÁN a CHRÁNĚN! A co víc, všichni spravedliví, kteří odsoudili zlo, budou nyní potrestáni Satanovým zákonem! To je ta hrůza! Něco takového je možné jen tam, za dveřmi prastarého portálu v hlubokých, temných světech podsvětí. To jsou zákony světa temnoty! A najednou jsou tady, na tomto světě! Jako se v podsvětí démoni vysmívají svatým, utrpení a neštěstí, tak se na tomto světě, zde v zemi Francie, vysmívají pekelní šašci... Vysmívají se smrti, vysmívají se prorokům druhých i svým vlastním. Nic jim není svaté! Sám Lucifer si otevřel redakci ve Francii... (Charlie Hebdo)
Noviny špiní stránky potřísněné černotou podsvětí, a dokonce i ohnivé vichry Notre Dame už byly popsány oplzlým jazykem...

Přišel čas, kalich byl vypit... poslední kapka padla zde a ve Svatém týdnu... Velká Matka nemohla snést tato muka! Všechno to snášela, zvláště když se jí dostalo Mariina shovívavého výrazu, ale přišla hodina..... A tak se stalo, že démoni z podsvětí dokázali přesvědčit lidi, aby přinesli velkou oběť! Lidé, kteří žijí pod maskami a v tajných řádech a slouží Luciferovi, se rozhodli, že přináší světlo světu... Lucifer je vášnivě pokouší a pije jejich život... Oni mu dali své duše a obětují vše... Víc si netroufám říct... už přinesli oběť, i když zatím bez krve... Všichni hledají znamení příchodu svého Mesiáše, Mašiaka, a páchají Apokalypsu, rozhodují za Boha.

Půjdou až do konce, když se rozhodnou pro zlo, aby se sami zničili. Ale svět přežije, svatyně povstane, portál jimi nebude prolomen! Vše se svázalo do pevného uzlu: oběť zlu i znamení ekumenické i vůle Panny a načasování ... očištění ohněm, spálení neřestných mas v éteru... Svoboda!!! Svoboda? K čemu ji teď potřebuji? Mohu odletět do svého světa... Ale tohle místo nemohu opustit! Kamenné tělo už mi nepřekáží, ale musím tu být, probíhá válka... válka mezi světy. Musíme zde stále střežit portál a Matka se vrátí, až všechny děti (lidé) pochopí a rozluští znamení... Až přijdou k rozumu a pochopí, že nazývat neřest normou a obdivovat ji je cesta do pekel a že existuje cesta do podsvětí. Kdo umí číst mezi řádky a naslouchat mezi slovy, myslím, že mě a můj příběh pochopí. Matka se ještě vrátí, ale jak brzy, to záleží na lidech! Mé tělo bude omyto a obnoveno a já do něj opět vstoupím, abych mohl v noci bdít... A ve dne budu klidně hledět na svět, na běh událostí a vášní, na kolo zrození a smrti...″

PS.
Pro četné tajné společnosti spojené se starověkými babylonskými kulty zahajuje 19. duben třináctidenní období rituálů a obětí, obvykle spojených s OHNĚM. Někdy jsou tyto oběti velmi masivní.

Například.
 Dne 19. dubna 1861 došlo k takzvané Baltimorské vzpouře, která je oficiálně považována za první vojenský střet mezi Severem a Jihem, jímž začala americká občanská válka.
19. dubna 1943 vypuklo ve varšavském ghettu známé židovské povstání, které bylo ze záhadných taktických důvodů potlačeno rozsáhlým použitím plamenometů. V důsledku toho byla téměř polovina mrtvých upálena zaživa.
19. dubna 1993 došlo v USA ke světoznámému incidentu s náboženskou sektou Davida Koreshe. Při přepadení sídla sekty se okultisté buď upálili zaživa, nebo jim někdo pomohl. Zemřelo asi sto lidí, z toho nejméně 20 dětí.
19. dubna 1995 došlo v Oklahoma City k výbuchu. Při útoku zahynulo 168 lidí a přibližně 700 jich bylo zraněno. Před událostmi 11. září se jednalo o největší teroristický útok v dějinách USA.

Jedná se o jakési nejzásadnější a nejmasovější události tohoto druhu, které mnozí konspirační teoretici považují za oběti. Nevíme, zda je tento názor správný, ale faktem je, že od 19. dubna do 1. května skutečně dochází k nebývalému počtu teroristických útoků a nejrůznějších dalších špatných událostí, obvykle souvisejících s požáry.

20. dubna 2019 uplyne přesně 500 dní od chvíle, kdy americký prezident vyhlásil Jeruzalém za hlavní město Izraele, a 1 300 dní od posledního krvavého měsíce roku 2015.
Jak všichni dobře vědí, 4. července 1776 byla podepsána Deklarace nezávislosti USA a 4. červenec je dnes Den nezávislosti USA. Pokud k tomuto datu připočteme známý okultní cyklus 242 let a 289 dní, dostaneme se k 19. dubnu 2019. End Times Forecaster se domnívá, že nějaká rituální událost 19. dubna může souviset s Izraelem. (pozn. možná kovid? Povedlo se.)

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/05/blog-post_64.html#more
Zpět