Zprávy

1855 Struktura vesmíru Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2012-09-01
Věda už dávno překonala primitivní a středověké představy o světě. Všichni už dávno víme, že naše Země je kulatá, že se otáčí kolem Slunce a že Sluneční soustava je součástí spirální galaxie zvané Mléčná dráha. Že existuje bezpočet jiných hvězd a galaxií než ta naše.

Věda také ví, že náš vesmír se zrodil během velkého třesku a nadále se rozpíná. Proč však došlo k Velkému třesku, co bylo před ním, kde se objevila veškerá viditelná hmota a látka, vědci dodnes důkladně nevědí a vytvářejí pouze různé hypotézy.

Z čeho se tedy skládá vesmír?
Věda již odhadla, že nejbližším vodítkem k této otázce je vakuum. Vakuum je hmotná nicota. Prázdnota, jak říkají buddhisté. Je to prahmota a zároveň prázdnota, která nemá atomy nebo dokonce elementární částice. Můžeme říci, že vakuum je hmotný duch. Vědci se ho nemohou dotknout rukama. Silně se diví, jak se z vakua, z tohoto ″ničeho″, tedy z toho, čeho se lze dotknout, objevuje ″něco″.
Svými přístroji nijak nepochopí, jak to dopadne. Jak vznikají elementární částice z vakuových struktur.
Vakuum je nerozvinutá hmota. Všechny atomy, elementární částice, látky a dokonce i předměty z nich vyrobené se nacházejí ve vakuu a neobjevují se z ničeho. Jen je nevidíte, protože jsou nenápadné. Když sníží své vibrace, projeví se v hrubé hmotě.
Věda zná rychlost zvuku a rychlost světla, ale existuje ještě jedna rychlost, při jejímž dosažení částice zaniká. Tím se stává neviditelnou pro veškerou hrubou hmotu. K tomu dochází, když částice překročí rychlost světla. Když překročí další rychlost, stane se nejen neviditelnou, ale také nehmotnou. Stává se pro vás ničím. Ve skutečnosti prostě přechází do stavu vakua a přestává být hmotnou částicí, ztrácí formu a přechází do světa bez forem. Stává se tím, čím původně byla, totiž myšlenkovým obrazem Absolutna. Ačkoli pojem ″myšlenkový obraz″ je zde pouze pro vaše pochopení, ve skutečnosti se jedná o něco jiného, o jakousi vlnu, impuls Jediného Absolutního Vědomí, které obsahuje jak hmotu, tak ducha a, zhruba řečeno, všechny programy takzvaného stvoření či vytvoření hrubé hmoty.
Vesmír se skládá z těchto ″myšlenkových obrazů″ nebo impulsů.

Ze světa bez formy se první impuls vynořuje jako jakýsi energetický rámec - nekonečný krystal. V uzlech jeho krystalové mřížky pak dochází ke srážení nebo kondenzaci ″stvořitelských″ impulsů - tak vznikají formy. Vše se však neděje chaoticky, ale podle stanoveného programu. Lze jej přirovnat k superpočítači, který však není statický a neprovádí pouze příkazy nařízené člověkem jako vaše stroje, ale je živý a neustále se mění. Nakonec se hrubá fyzikální hmota projeví v těchto kondenzacích, což je měřitelné vašimi přístroji.

Hmota tedy vzniká z ničeho. V krystalu vakua se však nepočítá počet hran - velkých a malých, tvořících menší krystaly, které jsou součástí jeho struktury. Uzly různých stupnic krystalové mřížky mají vlastní kondenzaci hmoty. Celý proces této kondenzace probíhá současně. Zároveň se krystal rozvine, jako by byl složen do nekonečna. Jeho rychlý vývoj se současným projevem nebo kondenzací hmoty vypadá jako velký třesk.
Během velkého třesku se ″impulsy stvoření″ velmi rychle přeměnily na formy, které manifestovaly prostory různých vibrací, včetně ″hmoty″, jak ji znáte. V ní se z nich vytváří elementární částice, atomy a molekuly.

Jak? ...V uzlech krystalových mřížek do nekonečna vložených jedna do druhé se začnou hromadit ″prachové″ hmoty a čím větší je měřítko krystalové mřížky, tím větší ″prachová″ hmota se v ní tvoří. Tento ″prach″ však zatím nemůžete svými přístroji vnímat. Nakonec je ho tolik, že na něj začnou tlačit samotné stěny krystalové mřížky a jakýkoli tlak vyvolává energii. Tato energie u vás se nazývá gravitační energie. ″prašná″ hmota se valí dolů do koule. Tyto koule jsou elementární částice. Mají různou hmotnost v závislosti na velikosti mřížky, ve které jsou vytvořeny.
Děje se tak na všech úrovních a stupnicích krystalové mřížky, které do sebe navzájem vstupují. Proto mají elementární částice, atom, planeta i hvězdy kulový tvar. Na obrovských uzlech krystalové mřížky vznikají gigantické shluky různých těles. Tak se rodí hvězdné soustavy, galaxie a metagalaxie. Všechny jsou prostoupeny podobnými strukturami, které vstupují do mikrokosmu až po elementární částice.
Krystalické ″vakuum″ je však tak obrovské, že ani metagalaxie se v něm nezdají být víc než prachové smítko. Velký třesk vašeho vesmíru jsme popsali velmi primitivním jazykem.

Váš vesmír však není sám. Je jich tolik. Velký třesk je jen třesk, jeden z milionů a milionů. Je to jen bublina v Prázdnotě nekonečna. Těchto ″bublin″ je v něm nekonečně mnoho. Každý z nich je vesmír. Každá ″bublina″ se nafoukne jako balónek. Galaxie a metagalaxie, které se nacházejí na jeho filmu, se tak od sebe vzdalují. To nyní pozorují astronomové. Uvnitř každé bubliny je ″vnitřní vakuum″. Když se balón nafoukne do určité meze, vnitřní vakuum se natolik zředí, že jeho struktury překročí ještě jeden práh vibrací. V tomto případě zachytí projevenou hmotu ve víru jeho spirálovitého pohybu.

Pak se začnou ″hroutit″ všechny formy, zobrazený svět i všechny ostatní světy, které jsou pro vás neviditelné, ale jsou ve vašem vesmíru. Můžete to pozorovat jako zmizení hmotných forem z vašeho viditelného světa. Blíží se Brahmova noc. Životní cyklus hmoty v projeveném a neprojeveném se v Indii nazývá manvantara. Podle univerzálního času je to jeden den. V pozemském čase jste nyní žili od velkého třesku asi 13 miliard let. Vaše bublina vesmíru se stále rozšiřuje.
Je třeba říci, že doba expanze, doba existence zobrazené hmoty se rovná době existence nezobrazené hmoty. Každý vesmír prožívá mnoho takových ″dnů″, náš vesmír žije teprve 33. Manvantaru. Vaši vědci počítají jeho stáří od posledního velkého třesku.

Vesmírů, jako je ten náš, je celá řada. Mnohé z nich prožili více než miliardu manvantar.
Připomínají obří mýdlovou pěnu. Některé z nich na chvíli zmizí a dostanou se do stavu prvotního vakua, jiné se znovu objevují v příštím ránu Manvantary.

Ještě však není konec. Obrovská ″mýdlová pěna″ vesmírů je jen jednou z nadbublin stejné pěny, ale většího rozsahu, a tak dále a tak dále. Čím více však budeme měřítko zvětšovat, tím éteričtější se vám tyto obří stavby budou zdát. Budou se stále více a více neukazovat. Jako by se potopily do prvotního vakua. Stejně tak snadno se ponoří do prvotního vakua nejmenší částice, které jsou již známé, a přesto je vaše věda nezná, a promění se v nic. Je to smysl velké nekonečnosti, který spojuje nejmenší s největším, srovnává je a proměňuje jedno v druhé.

Fyzický svět se vyvíjí z vakua, a během jeho vývoje se v zobrazeném fyzickém světě začíná projevovat také vědomí, mysl. Biologický život je jen jednou z mnoha forem, v nichž se mysl může projevit a v nichž se začíná prezentovat jako osobnost. Když se hmota začne vynořovat z vakua, nesmí mít vědomí. Musí být nevědomá a neosobní jako vakuum samo. Pokud se v této fázi projeví vědomí a osobní uvědomění, objeví se nízkofrekvenční temná entita, temný duch.
Podobný jev se vyskytuje i v mladých vesmírech, jako je ten váš. Protože mají spirální strukturu a nezrodily se v jiných, dokonalejších formách. V mladých spirálních vesmírech, které se hroutí v noci Brahmy, nestihnou být všechny struktury ″recyklovány″ a zejména těžké prvky jsou při dalším ″velkém třesku″ vyvrženy nezpracované. Jedná se o ″temnou″ hmotu nebo ″antihmotu″. Takzvaný zdroj zla. ″Zlo″ je jen dětská nemoc vesmíru. S každou manvantarou se opracuje víc a víc a nakonec zmizí.

Obecně řečeno, ″zlo″ a jeho projevy jsou viditelné pouze pro vědomí projevující se v hustých světech. Pro Absolutní vědomí je to iluze, stejně jako všechny ostatní projevy tisíců světů, které si bytosti uvědomují jako zkušenost jejich života a smrti.
Když se vědomí bytosti začne blížit vědomí Absolutna, začne chápat, že všechny projevy světů jsou iluzorní. Že jsou jen dalším stavem Prázdnoty Velkého Absolutna, které kráčí nekonečnou cestou dokonalosti skrze vytváření a ničení těchto Iluzí

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_8.html

Zpět