Zprávy

1850 Starověký bůh Varuna o vesmírných zákonech Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2017-09-29
Často slýcháme frázi ″kosmické zákony″. Jsou považovány za měřítko spravedlnosti. Proč v našem světě nevidíme vždy spravedlnost, ale spíše opak. Proč nefungují ″vesmírné zákony″ a je tolerována nespravedlnost? Existují tyto ″vesmírné zákony″, nebo je to jen naše ideální představa o světě. I tyto zákony považujeme za Boží zákony. Všichni věříme, že Bůh je dokonalý... Z čeho Bůh stvořil svět? Co jsou vesmírné vody, z nichž se zrodil svět a o nichž se často hovoří v mýtech různých národů?

V ledové krajině se objevila duhová svatozář, jako by nad obzor vyšla tři slunce. Dvě z nich tvořily světelný oblouk, v němž se nacházelo třetí. Proměnila se v krajinu plnou zeleně, kde po vodě kráčel dinosaurus a na jeho hřbetě seděl muž v pestrém starém oblečení s východními ornamenty, s brašnou a kloboukem. Barevné orientální plátno pokrývalo hřbet trávu přežvykujícího dinosaura.

Varuna se rozpovídal.
Byl jsem znám jako ten, kdo píše zákony vesmíru a dohlíží na jejich naplňování. Lidé nechápali, že tyto zákony nelze napsat, že jsou vlastností vesmíru. Jako učitelé, kteří jsme mluvili o zákonech, jsme byli považováni za božstva, která vytvářejí zákony podle vlastní vůle. Lidé nemohli pochopit, že svět nevzniká z vůle někoho, že je jako strom vyrůstající ze semínka. Všude viděli tvůrce a sochaře, tesaře, zednáře... a stále vidí ... Za bohy považovali všechny tvůrce a vládce živlů. Tak jsem se stal na Zemi bohem. Jako Varuna z rasy Asurů jsem přišel ke svým potomkům, a když jsem se později inkarnoval jako Perun v zemi Daar (dnes Sibiř) - stále mě považovali za boha, což pro lidi znamenalo jediné - bůh je všemocný. Myslím, že existují lidé, kteří za několik tisíciletí dokázali vyrůst tak, aby pochopili, co je skutečné. Budu mluvit vaším novým jazykem, aby to bylo srozumitelnější pro ty, kteří neměli dost času pochopit.

Tyto děti jsou lidské duše, které nedozrály během tisíců reinkarnací. Vaše duše žijí jeden život, ale ten je věčný a skládá se z miliard malých životů - reinkarnací. Mnoho vašich duší bohužel padlo do pastí vědomí, které nastražily civilizace temnoty, jež se snaží ovládnout svět, zůstali dětmi, nedospěli. Vždy budou hledat někoho, na koho by svedli své neštěstí, kdo jim pomůže, nebo spíše kdo to udělá za ně, kdo je zachrání, kdo jim zjedná spravedlnost. Přitom jen pláčou, modlí se, tlučou se do hlavy nebo rozbíjejí všechno a všude ve vzteku a dojetí, v zoufalství, aniž by mysleli na to, že ničí svůj svět. Nechápou, kde je kořen zla. Řídí se svými emocemi a vášněmi. Pokud začnou vidět zlo, dozví-li se, že je někdo špatný, jsou pro ně špatní všichni jeho příbuzní, celý národ, všechny ženy... (pozn. Voni... )

Dětské vědomí nevidí nepřítele, ale bojuje mezi sebou. Lze je snadno oklamat a ukázat jim jako boha vládce, otce a pána a jménem takového boha jim vládnout. Děti se nebudou zajímat o skutečné zákony světa, budou si myslet, že všechny zákony pro ně napsal Bůh, který je králem a pánem, pro ně všemocný, všudypřítomný, a proto nemá smysl mu odporovat, jen se modlit a přinášet oběti. Buď věří, že Bůh stvořil svět, nebo že Bůh vůbec neexistuje. Pravdou je, že světu nikdo nevládne, svět nikdo nestvořil, je neoddělitelný a nemůže existovat bez Boha jako stvořitele a stvoření! Svět a Bůh jsou jedno, Stvořitel a stvoření jsou jedno.

Děti to nechápou Koneckonců svět kolem nich není vždycky dokonalý. Ti, kdo uznávají jednotu Stvořitele a stvoření, začínají považovat celý svět za ideální a začínají ospravedlňovat existenci zla, protože ho Všemohoucí neodstraňuje, protože je rovnováha mezi dobrem a zlem.. Neuvědomují si, že světlo je záření, vlnění. To, co vnímáte, je však jen malá část toho, co existuje. Vidíte jen to, co existuje ve vašich frekvencích existence, nevidíte světlo jiných světů jiných dimenzí. Pro vás je to tma, ačkoli světlo vyšších světů je mnohem jasnější než světlo vašeho světa, výraz ″bez tmy není světla″ je zcela absurdní. Světlo je všude, dokonce i v nižších světech démonů, jen má různé frekvence. Skutečná tma je pouze mezi manvantarami během Brahmovy noci, kdy se vše zhroutí do vakua či prázdnoty, včetně světelných vln. Není-li světlo, není nic! Světlo je to poslední, co mizí před Brahmovou nocí, a to první, co se objevuje se svítáním. Skutečná temnota není antisvět, ani nízké světy démonů, je to prázdnota, a není to zlo. Zlo vzniká pouze v mysli! Zlo je zkreslení světa uvnitř vědomí v protikladu ke skutečnosti. Vědomí, která vidí svět jako protiklad, vytvářejí antisvět. Vědomí, která vidí svět částečně, vytvářejí nízké vibrace a nízké světy.

Dalším oblíbeným ospravedlněním zla je vzdělávání a zkoušení duší. Ti, kdo poznali peklo: zločinci, maniaci, vrazi, zhýralci - se nestávají svatými, a často se vracejí ke zlu. Ti, kdo poznali peklo: chudí, mrzáci, těžce nemocní, často umírají v bídě a nemoci. Mnoho lidí na Východě pochopilo, že chudoba a zejména nemoci jsou důsledkem špatné karmy, ale dětské vědomí opět věří, že karma je trestem shůry za hříchy.... karma je pouze mechanismus, pouhé sladění vibrací obecného organismu vesmíru, kde člověk je pouze částečkou tohoto organismu. Pokud má částice sníženou vibraci, způsobila škodu, prožila silné negativní emoce hněvu, pomsty, nenávisti, závisti, žárlivosti, pak se celkový mechanismus vesmíru v místě, kde se tato částice nachází, dostává do disharmonie. K obnovení harmonie v prostoru se vytváří energie, které neutralizují částici, jež harmonii narušila. Neutralizace se provádí vrácením úderu. To je celý mechanismus karmy. Nic složitého.

Čím silnější byl negativní skutek částice (duše) - tím delší je amplituda návratu, ale vrátí se stejně silný, jaký byl vyslán. Možná se nestihne přijmout během života, ale po reinkarnaci ji dostane v plné míře, například když se narodí postižený nebo vážně nemocný, nebo v hrozné chudobě, či po ztrátě rodičů...

Prostory nízkých světů s těžkými vibracemi brání návratu karmy, jako když kyvadlo prochází viskózní látkou. Proto je karma démonů natolik roztažena, že se jim dostane zpětného úderu již jako souhrnu všech jejich úderů vyslaných během jejich životů, a to takříkajíc až na konci dne Brahmy, kdy se viskozita jejich světů začne vytrácet do prázdna. Váš trojrozměrný svět je poměrně viskózní a blízký světům démonů, takže velmi často se těžkým duším jejich těžké rány vracejí velmi pozdě a vy tento mechanismus, respektive tuto vlastnost Vesmíru či Kosmického zákona ve svém krátkém životě prostě ne vždy vidíte. Viskózní světy podléhají těžkým duchům, takže často můžete pozorovat, jak lidé, kteří se dopouštějí nezákonností a hříchů, mají od života vše, zatímco poctiví a slušní lidé nemají štěstí, jak říkáte. Jejich duše jsou pro váš viskózní a nízký svět lehké a nemohou v něm nic změnit, ale nejsou dost lehké, aby mohly opustit váš viskózní svět a odejít do vyšších světů. Negativní pocity a emoce je stále udržují v souladu s lepkavým světem... V nepatrném výseku života, který se skládá z mnoha inkarnací, jsou zákony karmy velmi pomalé, vidíte iluzi nespravedlnosti.

Vlastnosti vesmíru jsou jednotné pro celý vesmír. Stvořitel a Stvoření jsou jedna věc, jeden organismus, kde je duch a tělo jedno. Absolutno, Vesmír je Bůh našeho světa. Vesmírů je mnoho, jejich počet je nekonečný. Každý z nich se vyvíjí stejně jako ten náš. Existují mnohem starší vesmíry, v nichž neexistují vědomí, která vnímají svět opačně, tj. neexistuje v nich zlo.

Projevující se částí vesmíru, Boha nebo Absolutna je Stvoření. Vše, co existuje jako hmota o různých frekvencích vibrací, jsou její částice, v nichž se každá částice podle principu hologramu odráží. Vesmír se věčně a nekonečně vyvíjí, zdokonaluje se, a právě proto existuje. Jakmile se zastaví seberozvoj - zastaví se pohyb prázdnoty, což vyřadí hmotu světa do ″pozastavení″. Zastavený proces okamžitě vede k úplnému zmizení hmoty v prázdnotě - to je noc Brahmy. Dokonalý a všemohoucí Bůh lze použít pro stav v noci Brahmy (stav absolutní prázdnoty), kdy nic a nikdo neexistuje. Vše je takříkajíc jedno ve své neexistenci. Dětské usilování o ideál je tedy usilováním o prázdnotu neboli neexistenci.
Tento ideál je nedosažitelný. Existuje pouze věčné a nekonečné směřování k němu jako k motoru vývoje a sebezdokonalování - stvoření, a tím i existence vesmíru a všech světů v něm. Vždy existuje možnost zlepšovat se, protože neexistuje žádný konečný ideál, žádné měřítko, žádný standard. Norma neexistuje. Dětskou mysl motivuje k seberozvoji iluze dostat se do nebe, přiblížit se Učitelům, bohům, Kristu atd., přiblížit se ideálu. Nedbalé a líné děti omlouvají snadnou cestu neřestí. Proto se ne všechna vědomí učí a dozrávají stejně rychle a úspěšně, což zpomaluje sebekultivaci Absolutna jako celku, všech jeho částic... Nekonečná sebekultivace je největším zákonem, fyzickou vlastností Absolutna - vesmíru. S každou manvantarou se Absolutno stává dokonalejším a dokonalejším. Až projde mnoha manvantarami, vyhladí spirální strukturu mladých vesmírů, nebude tvořit žádný antisvět s protikladnými vizemi vědomí. Takzvané zlo zmizí.

Nositelem zla je vědomí, které vidí svět naruby, nechápe sebe jako částici Absolutna, ale vidí se jako ostatní částice a Absolutno jako celek.
Absolutno je jedno, ale rozpadá se na vědomí osobností, aby každá osobnost mohla být zdokonalena od základu. Tak dochází k sebezdokonalování celku. Když je každá kapka dokonalá, je dokonalý i oceán.
S osobnostmi se vytváří energie odrazu (zrnko ega). Je to odpojovač vědomí Absolutna, které umožňuje kapce identifikovat se jako osoba oddělená od světa. Úplné zbavení se semínka ega znamená splynutí s Absolutnem. To je konečný cíl sebezdokonalování v jednom dni Brahmy.
V procesu sebezdokonalování je vymýceno zrnko ega a kapka splyne s oceánem. Oceán však znovu vyvrhuje nové kapky a znovu je obdařuje zrnkem ega. Zrno ega je mechanismus odpoutání, které potřebují i guruové, jinak by po splynutí s Oceánem Absolutna nebylo možné sdělit dalším izolovaným vědomím, jak se mají rozvíjet.

Každá kapka musí v sobě objevit Oceán podle principu hologramu a s vědomím pochopit, že je tímto Oceánem. Zrno ega však vytváří tisíce iluzí oddělenosti a může nabobtnat do nepředstavitelných rozměrů a pokřivit vědomí tak, že bude vidět svět opačně, ze strany antisvěta. Nafouklé ego si bude myslet, že je samo Absolutnem, protože je od Absolutna oddělené. To je jen iluze.
Ve Světě se všechna vědomí snaží splynout zpět s Absolutnem, zatímco v Antisvětě pokřivená vědomí přizpůsobují Absolutno sobě, svému vědomí, které považují za standard.

Podobnou filozofii na Zemi zastávají pseudoosvícení ilumináti, kteří se snaží vtlačit Absolutno do svého ega. Tím se vědomí obrací naruby a stává se vědomím antisvěta. Pro takové vědomí je vše, co ho obklopuje, odpad a pouze ono samo je Bohem - přebujelé ego je základem všeho zla, jádrem každé neřesti. Jakmile vědomí přestane vnímat ostatní vědomí kolem sebe a chápat jejich potřeby, vidí jen své vlastní, zrodí se neřest. Jakmile se vědomí začne soustředit pouze na osobní izolované potřeby, hlavně získávání potěšení z pohlcování a vlastnictví, zrodí se neřest.

Zlo se rodí okamžitě, jakmile mysl začne zasahovat do jiných vědomí, aby prodloužila své pocity rozkoše nebo získala nové. Potěšení může plynout z moci, bohatství, vlastnictví předmětů, schopností, znalostí, jídla nebo sexu. Právě konzumace, vstřebávání, pojídání, vlastnění znamená potěšení z pohroužení se do sebe sama. To je potěšení z nafouknutého ega nebo černé díry ve vesmírném měřítku. Absorbér je vždy černý, protože pohlcuje z éteru vše. Vyzařování / dávání je opakem antisvěta, vytváří svět, je základní vlastností Absolutna. Ve stvoření je vždy světlo a v absorpci je pohlcováno. Proto pohlcovače nazýváme temnotou a samotné pohlcování zlem. Bytosti, vědomí, totiž nemají čas se rozvíjet a vyvíjet, ale jsou jednoduše spotřebovány. Jejich duše samozřejmě zůstávají, ale musí se stále více převtělovat. Samotní pohlcovači, kteří pokřivili svého ducha, se nevyvíjejí, ale spouštějí zpětné procesy, čímž brzdí vývoj samotného Absolutna. Stále zůstávají jeho částicemi.

Proto každou noc Brahmy Absolutno odhazuje jejich vědomí do nicoty, rozptyluje jejich podstaty do nicoty i informačně a začíná tvořit znovu z čistého vakua. Duchové, kteří se během dne Brahmy vyvinuli a sebekultivovali, zůstávají informací pro příští Úsvit, aby přijaly nové tělo v jiných světech a pokračovaly ve svém zdokonalování.

Dalším ze základních zákonů vesmíru je zachování. Nic se nikam neztratí. Vše je prázdnota. Pulzuje cyklicky v manvantarách. Jeden výdech Absolutna je dnem Brahmy (24 miliard let), a po něm následuje nádech - noc Brahmy (24 miliard let). Pulzující prázdnota se tak projevuje ve hmotě a rozpouští hmotu zpět do sebe. Hmota je suspenze, zahuštění. Lépe to lidskými výrazy vyjádřit nelze.

Napětí prázdnoty (praéteru) se vytvořilo předchozí pulzací. Vibrace / napětí vyráží z praeteru v podobě proudů / vln. Vlna vytváří - manifestuje projevy spojené se zrozením světla. Vibrace pokračují a uvádějí praether do pohybu stále silněji. Začnou se valit různé vlny, které se při další kondenzaci začnou projevovat v hmotě za obrovského vyzařování světla, ohně a různých energií. Jakmile hmota mezi nimi získá hustotu, vznikne magnetismus a aktivují se fyzikální zákony. To se děje tak, že se za úsvitu současně zrodí všechny světy různých vibrací, různých úrovní či dimenzí, podle informačního plánu, jenž byl stanoven v samotném Absolutnu (existoval v minulých manvantarách). Hmota se jakoby rozlévá do forem éteru současně s expanzí jak samotných informačních forem, tak s nárůstem objemu mas projevující se hmoty (velký třesk). Zvenčí je vnímán jako výbuch, ale nejde o chaotickou explozi. Okamžitě se rozvíjí matrice naplňující se projevující se hmotou.

Zdá se, že se vše projevuje z Ničeho. Vše však nikam nezmizelo, pouze se rozplynulo a zanechalo po sobě informační matrici bez materiality, takže s novým Úsvitem se může znovu objevit v původní podobě nebo v podobě ″prvotních cihel″, z nichž se postaví něco nového. Hmotné je všechno, nejen to, co vnímáte tělem. Hmotná je duše, i pro vás subtilní světy vyšších dimenzí, i vaše myšlenky... jen mají jiné frekvence vibrací. V noci Brahmy se však veškerá hmota všech světů rozpouští a informace či plán výstavby vesmíru zůstává jako samotná podstata Absolutna. Tento věčný stav je prazákladem všeho. Můžete tomu říkat vakuová struktura. Vše je jí udržováno a rodí se v jejím rámci. S každou novou manvantarou se dotváří podle zásad harmonie. V 33. manvantaře byla tato struktura velmi přibližně zobrazena i na Zemi v podobě květu života, který ale neukazuje mnohorozměrnost prostorů.

Sami vesmíry jsou zplozeny jinými dávnými vesmíry, které do mezivesmírné prázdnoty vrhly svá semena nebo zárodky právě těchto Květů života. To je však jen zlomek života. Nikde není žádný začátek ani konec. Jeden proces, který je koncem jednoho, je začátkem druhého. Všechno je podobné a holografické, přitom mnohostranné a rozmanité. Všechno je nekonečné, i když je to pochopitelné jen během noci Brahmy, kdy zmizí zrnko ega, které omezuje vědomí a odděluje je od Absolutna.

Tento omezovač brání vnímání nekonečna, snaží se ve všem najít konec a začátek, hledá ideál, hledá výsledek, místo aby se spokojil s procesem. Výsledek však neexistuje nikde a v ničem. To, co vidíte jako výsledek, je pouze jedním z nekonečných stupňů nekonečného procesu věčného sebezdokonalování světů, sebezdokonalování vědomí. Ti, kterým se podařilo dospět, mě pochopí, ti, kterým se to nepodařilo, mě pochopí, až dospějí. Vše má svůj čas... Sebezdokonalování je nekonečné...
Nesčetné množství hvězd se mihotá, pulzuje a dýchá ve svých vlastních světech a dimenzích, v nám neznámé dálce... Každý svět žije a dýchá a každý duch jde svou vlastní cestou...

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_978.html#more

Zpět