Zprávy

1819 Po stopách Mahábháraty, starověkých chrámů a bohů Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2020-08-14
Poselství Šivy)

Mýtem a legendou se stala velká válka popsaná ve staroindickém eposu Mahábhárata. Co z těch časů zbylo kromě dávných příběhů...? Roztavené ruiny Mohendžodáro? Nebo možná starobylé jeskynní chrámy, které vypadají jako protiatomové kryty? Věda o tom mlčí, protože nedokáže říci, že by v té dávné době existovaly takové zbraně, které by dokázaly roztavit kámen nebo pro něž by se musely vytesat jeskynní bunkry do skal. Existuje mnoho dalších záhad indických chrámů, které věda nedokáže vysvětlit. Podivné obrazy prastarého božstva Džagannáthy připomínají spíše mimozemšťana z jiné planety. Mnohé z těchto staveb nazýváte chrámy. Mnohé z nich jsou odedávna zasvěceny Višnujovi, Krišnovi, dalším božstvům, včetně mě, Šivovi i později příchozímu Buddhovi. Hindustán je plný starobylých staveb, které se staly hinduistickými, džinistickými a buddhistickými. Jsou vytesány hluboko ve skalách, jsou vytesány v jeskyních, stojí jako celistvé monolity nebo jsou složeny z monolitů, ale všechny jsou důmyslně vytesány z tisíců obrazců a vzorů.

Ve skutečnosti však nebyly postaveny jako chrámy a obrazy a postavy mnoha božstev a Buddhů se v nich objevily mnohem později. Starověké postavy z telurijské éry dostaly jiná jména.
Byly postaveny v době, kdy božstva ještě nebyla božstvy, ale kdy žila zde na Zemi. Nebo spíš si to všechno postavili sami. Jenže v pozdějších dobách lidé, kteří přežili velké katastrofy, vzpomínali na svět před katastrofami, nazývali ho zlatým věkem a lidi, kteří v té době žili, nazývali bohy. Představitelé dávné rasy Tellurus se tak stali bohy, stejně jako poslové, kteří jim během katastrof přišli na pomoc z hvězdných sídel Síria, Orionu, Polárky a mnoha dalších míst.
V telurijské době (viz jiná vlákna) to, co nazýváte chrámy, nebyly chrámy ani hrobky. Byly to struktury podle vašich norem spíše pro technické účely. Byla to místa, kde bylo vše uspořádáno tak, aby se podle libosti otevíraly a zavíraly velké portály do jiných světů. Těmito portály se dalo cestovat na jiné planety, do jiných hvězdných systémů a galaxií, do světů jiné hustoty, tedy, řečeno vaším jazykem, do jiných dimenzí. Stejně tak bylo mnoho takových staveb postaveno nad velkými energetickými krystaly planety, které byly na Zemi přeneseny z jiných hvězdných sídel, když na ní byl původně zaset život.
Prostřednictvím těchto krystalů docházelo k řízení klimatu, seismické činnosti, jak byste řekli, vytváření správného počasí, oceánské proudy se měnily. A to vše bylo nutné k vytvoření co nejvhodnějších podmínek pro život a jeho rozmanitější projevy. V místech těchto krystalů a portálů byli později žáci zasvěcováni jako adepti nebo mistři. Za mistry byli považováni ti, kteří dokázali ovládat krystaly a vytvářet život na planetách, ti, kteří se dokázali volně pohybovat mezi světy různých hustot a vzdáleností a s různými podmínkami existence.
A stát se takovým mistrem vyžadovalo schopnost měnit své vibrace silou vůle, měnit své tělo, být schopen odolávat různým teplotám a hustotám, teleportovat se a pouhou myšlenkou spouštět procesy v krystalech. Všechny nejstarší technologie předků se řídily právě těmito pravidly, a proto jsou dodnes chráněny před značným vlivem temných civilizací.
Dávná kultura mistrů kosmu používala techniku, jak ji chápete vy, a mechanismy pouze jako doplněk svých osobních jógových dovedností, dovedností svého ducha. Teprve pak jsou tyto techniky skutečně odolné proti manipulaci, jak byste řekli. Protože duchové, kteří mají nízké vibrace, nemohou s těmito technologiemi nic dělat a nemohou je využívat.
Abyste toho byli schopni, musíte mít určité frekvence ducha, jeho čistotu, obrovskou sílu čistoty ducha, ne jen mrtvá technická zařízení. Zařízení mohou něco nahradit, ale základní kameny vesmíru nejsou položeny zařízeními. A není možné něco změnit, opravit a přetvořit pomocí přístrojů. Proto se nejvyšší civilizace vesmíru nikdy nevzdají jógického způsobu tvoření světů a nikdy tyto možnosti plně neposkytnou technologii, protože technologií toho mnoho vytvořit nelze.
Proto, aby se žáci mohli stát takovým mistrem, skládali v místech portálů a na místech, kde zářily prastaré krystaly, zkoušky, které často stály fyzické životy. Ale ti, kdo měli pravé poznání, si nikdy nevážili fyzického života v tom smyslu, jak si ho vážíte vy a jak si ho váží ti, kdo se ztotožňují s tělem. Fyzické tělo pro ně bylo vždy jen dočasným nástrojem pro určitý úkol. A tyto zkoušky se týkaly nekonečného života, ale života ducha, ne těla.

Proto byly tyto starověké stavby, které se později staly chrámy, do jisté míry pouze technickými stavbami a mohli je používat pouze ti, kteří měli určité frekvence ducha a kteří svou fyzickou existenci zcela podřídili absolutní vůli ducha. Starobylou ″techniku″ krystalů a energií nemohou používat ti, kdo jsou závislí na fyzickém těle, ti, kdo jsou závislí na fyzické bolesti nebo fyzické slabosti, touze po rozkoši a dalších slabostech a vášních.

Mrtvá, čistě technická zařízení mohou pouze způsobit poruchy v prastarých vesmírných mechanismech nebo zničit planetu či hvězdnou soustavu na popel, ale nelze jimi vytvořit, natož zasít život. Technická zařízení bez spojení s nadřazeným duchem jsou velmi omezená a lze je použít pouze k malým účelům, jako je pohyb v prostoru nebo stavba domu. Ale řídit to, čemu říkáte ekosystém planety, energetický systém planety, natož hvězdné haly nebo galaxie, k zasetí a udržení života na světech nestačí. Technologie bez duše může vytvořit pouze svět bez duše a Duch ho musí stále oživovat.

...Uplynula však staletí a tisíciletí, svět upadl do velké války a postihly ho katastrofy. Po Hyperborei a válce s Atlantidou došlo k poruchám, o nichž jsem mluvil, a sice ke změně frekvencí prastarých krystalů a svět se stal hrubším a těžším. Mnozí mistři byli čistě fyzicky svými vibracemi vrženi do prostoru, který odpovídal jejich frekvencím, no a ostatní se prostě přizpůsobili novému těžkému světu. Od té doby mohli dávní mistři pouze dočasně přijít ke zbývajícím lidem nebo se převtělit do fyzických těl zoceleného světa. Přitom však již nemohli využívat všechny své znalosti ve stejné míře kvůli nedokonalostem svého těla a blokádám paměti. Jakmile se jim podařilo podřídit tělo své vůli a vzpomenout si na všechno, nevyhnutelně vystoupili, protože už nemohli odpovídat hrubým a těžkým vibracím nového světa. Proto se jim začalo říkat bohové.

Právě to se stalo mistrům v těchto budovách, kde se snažili ovlivňovat krystaly, uzavírali portály před vniknutím destruktivních sil a zároveň často fyzicky položili své životy a vystoupili z nejvyšších energií, s nimiž to vše dělali. Obyčejní lidé, když to viděli, je samozřejmě nemohli nazvat jinak než bohy a začali je uctívat jako ty, kteří jim mohou pomoci v jejich neštěstí. Proto se na těchto místech začaly objevovat sochy a obrazy dávných mistrů a Učitelů, kteří byli nazýváni bohy. Mnozí z nich se skutečně vtělili do těl po smrti Atlanty a Boreje, aby pozvedli civilizace ze všeobecného úpadku. Díky jejich úsilí vaše severní Dárija ožila. Tak vznikly nejstarší civilizace na jihu. Země Rámy, země Krišny, je starobylá Meluhu. Nyní je téměř celá na dně Indického oceánu. A to, co zůstalo na pevnině, je údolí řeky Indus. Země Ráma zabírala většinu Hindustánu v zemích starých Telurů.

Vtělení Mistři se stali živými bohy a po tisíciletích pustošení opět začali po obloze létat vimany jako za časů Boreje a Atlantidy. Éra létajících vimanů a rozkvět Daarie a země Rámy a Krišny, země Baala a zemí starověké Mezopotámie a rozkvět někdejších kolonií Atlantů za vlády žijících olympských bohů z Hellady (zachráněných Atlanťanů) trval tři tisíciletí a definitivně skončil asi před šesti a půl tisíci lety od vašich dnů podle vašeho počítání. Byl to další zlatý věk po Atlantidě a Hyperborei neboli malý zlatý věk. Věk živých bohů, učitelů, kteří se převtělili do fyzických těl.

Planeta Země začala ožívat a probouzet se i ve značně snížených frekvencích existence. Tyto frekvence však bohužel umožňovaly inkarnaci i duchům, kteří v sobě nepřekonali neřesti a vášně. V této zlaté éře jich bylo hodně, a stále více se jich vtělovalo. To bylo právě v plánech dávných nájezdníků na planetu, kteří svého času bojovali proti Atlantě a Hyperboreji, což vedlo k velké válce a potopě. Navíc tito vetřelci - Anunaki ze systému Nibiru, o nichž zde již bylo mnoho řečeno, dozráli k novému plánu na vytvoření velké laboratoře a vytvoření nového druhu člověka, zcela poslušného otroka. Anunaki již sestavili svou laboratoř v podobě obrovského vejce a nyní zbývalo jen ponořit ji do útrob planety. Byla však tak obrovská, že by celá operace nevyhnutelně vedla k velké katastrofě a nové potopě.

Ale svět v té době už nebyl bez hlasu a mlčení, civilizace Daarie, země Rámy a Krišny, Baala a olympského Dia měly téměř stejně dobré zbraně jako Anunnaki. Ano, právě ty vadžry a laserové paprsky, paprsky smrti a zvukové zbraně, vesmírné lodě, které se vydaly do vesmíru, právě ty vimany a mnoho dalšího. Pro Anunnaky by bylo nemožné jednoduše implantovat svůj projekt do útrob Země, jak říkáte, došlo by k velké bitvě. Lidé však byli důvěřiví a inkarnovaní Učitelé ve svých fyzických tělech si o Anunnaki a jejich proradnosti téměř nic nepamatovali, mnozí je dokonce považovali za přátelskou mimozemskou civilizaci, která se údajně jen snažila přežít katastrofu ve své domovině.
A těchto vtělených učitelů bylo málo ve srovnání s obrovskou masou obyčejných lidí ponořených do iluze svých neřestí. Postupně se Anunnakům podařilo hrou s jejich neřestmi poštvat proti sobě královské rody, zejména slaboduché potomky kdysi velkých hrdinů. Tak začala dávná velká válka mezi příbuznými, jak byste řekli. V průběhu věků se stal legendou, popsanou v Mahábháratě. Ale co je na tom hrdinského...? Spíše naopak, je to skvělé poučení o tom, k čemu vedou neřesti pýchy a chamtivosti. Ale starověké spisy říkají, že vůlí bohů bylo, aby se lidé navzájem ničili, bratr s bratrem...

Samozřejmě je jasné, kteří ″bohové″ to chtěli. Ti samí, kteří rádi rozpoutávají války, zejména mezi příbuznými, ničí národy a země, aby ti, kdo přežili, zapomněli na sebe a svůj původ a stali se bezohlednými otroky a uctívači těchto ″bohů″. Pokračuje to i ve vaší době, nic se nezměnilo, jen teď už se nemanipuluje s bohy, ale jen s osobní hrdostí, s příměsí národní hrdosti.

... Na otázku bratrovražedných bohů existuje univerzální odpověď. Říkají, že v lidech sídlí démoni a v důsledku toho by je měli zničit. Svým způsobem mají pravdu... Démoni jsou skutečně obýváni těmi, kteří jsou připraveni jít do války proti svému bratrovi. Pandavové a Kauravové byli bratři, bratrské rody. Šílené důvody pýchy se vždy najdou, ti, kdo mají pýchu, se vždy stanou útočištěm démonů a svá těla démonům odevzdají. Osobní urážky a zraněné ego byly v té době hlavní pákou k rozpoutání válek mezi aristokraty. Později se války začaly řídit ziskem, když se v čele států ocitli vaišjové, obchodníci. Kšatrijové více trpěli neřestí pýchy. Nezáleží však na tom, která neřest udeří. Skuteční nepřátelé ji vždy využívají až do konce.

Válečník byl vždy pouhým nástrojem a poslušným pomocníkem v rukou vládce. Ať už v dávných dobách nebo za vašich dnů: tehdy umírali a zabíjeli pro něčí zraněné ego a pro něčí touhu po trůnu, ve vaší době umírají a zabíjejí pro něčí zisk a obohacení. Tato válka stála miliony životů. Nebyla to válka kopí a šípů. Byla to válka paprskových zbraní, které spalovaly města, spalovaly vzdušné vimany a proměňovaly živou sílu v popel. Byla to válka výbuchů a ohně shazovaného z viman, válka jeskynních bunkrů a protiatomových krytů vytesaných laserem do skal, které dnes považujete za chrámy nebo hrobky, a trvala roky. Jen poslední bitva u Kurukšetry si vyžádala asi pět milionů obětí... Téměř všichni, kdo byli na bojišti, zemřeli, kromě některých vojevůdců se zvláštní ochranou, později zemřelo mnoho vojevůdců a králů. Ani vtělený Guru Krišna tehdy nedokázal zastavit krveprolití a místo vyjednávání ho chtěli králové sousední říše, jeho bratři, zabít. Pouze jeho osobní schopnost, schopnost jeho Ducha, mohla zastavit bratry, ale ne válku. Sám Krišna ustoupil, rozhodl se pro válku a zúčastnil se bitvy... Tehdy, vtělený do těla, nevěděl, že příčinou nejsou urážky a zraněné ego, ale ti, kdo je podněcovali a kdo prostřednictvím svých špehů šeptali králům vzájemnou nenávist.

Válka skončila... úplným zničením armád. A přeživší se přece jen rozhodli zastavit a podepsat mír. Anunnaki se však rozhodli jinak, protože svět ještě nebyl zničen, v Daarii a v zemi samotného Krišny byly stále mocné zbraně. Byli tam ještě příbuzní Kauravů a Pandavů, vzdálení příbuzní, ale také králové dvou měst na hranici Krišnova království a Rámova zničeného království. Válka mezi oběma městy však nemohla být tak velkolepá jako bitva u Kurukšetry.

Anunaki proto poslali na Olymp své zvědy. Věděli, že Zeus má ještě jednu monstrózní zbraň, která by mohla uvrhnout svět do chaosu. Lstí a lichotkami nalákali do svých sítí Prométhea, Diova vzdáleného příbuzného. Ukradl Diovi ″oheň″, nebo spíše jadernou bombu té vzdálené doby. Prométheus v přestrojení za jiného boha přivezl na svém létajícím talíři tento ″oheň″ jako dar vládci jednoho z těchto zbývajících měst. Tam ji dal neinteligentním lidem. Smrtící ničivý oheň. Za to ho Zeus uvěznil v horách.

Došlo ke katastrofě, oheň byl použit a nad jedním z měst se vznesl obrovský sloup dýmu a ohně a změnil se v monstrózní deštník nebo hřib, jak říkáte. Kámen tekl jako voda a lidé se začali vypařovat z ulic... bílý oheň rozpouštěl ve svém obludném žáru vše živé i neživé... Země se chvěla a hučela tisíce mil daleko a ve městě krále, který udeřil, začaly padat zdi. Lidé na ulicích začali padat mrtví.
Ve stejnou dobu shodily ponuré trojúhelníkové vimany Anunnaků zbývající bomby, které Prométheus ukoval, na města severní Dahrie. Hrůza zachvátila polovinu planety. Přesně to Anunaki chtěli, když nejsilnějším paprskem z vesmírné lodi roztrhli pevné jádro Země - Rudé moře. Pak Anunaki vnořili svou těžkotonážní oválnou loď do nitra Země skrze řez, a tak se na Zemi objevila strašná laboratoř, které říkáte Eden, kde stvořili prvního nového člověka Adama. Ale to už je jiný příběh - Adam, Lilith a Patsutsutsu.

Nová zápalná oběť způsobila novou potopu... Vlna z Indického oceánu se přehnala přes Perský záliv a obrátila Tigris a Eufrat, valící se až k Araratu. Zemská deska pod Indickým oceánem této vlně neodolala, a potopila se po onom vejci Anunnaki do tekutého pláště planety. Země Meluhi nakonec klesla na dno oceánu. Tak zanikla Dwaraka, Krišnovo město a celé jeho království. Středozemní moře se vlilo do Egypta a znovu zaplavilo údolí pyramid a četné ostrovy Hellady. Strašná jizva na těle Země se naplnila vodou a stala se Rudým mořem. Země byla dlouho zpustošená. Ti, kteří přežili, se uchýlili do jeskyní a začali žít svou novou dobu kamennou. V jejich legendách se mísily příběhy o potopách a Atlantida byla zapomenuta. A potopa na Araratu se stala příběhem o potopě. Poznání se ztratilo a teprve noví ″bohové″, kteří přišli z nebe ve svých černých vimanech, ti samí Anunnaki, začali vyprávět o stvoření Země v sedmi dnech, o Edenu a stvoření Adama a Evy...

Hindustán byl nejprve zasypán popelem, ale i přes kameny a popel stále klíčil život. Džungle se postupně rozrůstala a starobylé chrámy - portály zpola zaplněné popelem - se staly jejich zajatci.
Trvalo tisíce let, než se divokým potomkům přeživších podařilo obnovit města a vykopat starobylé chrámy. Už nevěděli, k čemu byly tyto stavby postaveny, pamatovali si jen, že tam kdysi dávno byli přítomni bohové, možná žili, možná vzestoupili...

Někde začali své sochy tesat ručně a někde vykopávanými starobylými nástroji zachovanými v popelu z dob Rámova království a jeho pyšných potomků, kteří si nedokázali rozdělit zemi mezi sebou... Někde se právě starobylé sochy začaly nazývat jmény někdy neodpovídajícími tomu, koho tyto sochy ve skutečnosti představovaly. Ani Anunaki však neztráceli čas a osídlili mnoho zemí potomky Adama a Evy, které vyšlechtili ve své laboratoři. Tito potomci se smísili s těmi, kteří přežili jadernou válku a potopu. Svět před potopou se stal pohádkou s živými bohy. V této pohádce byli bohové dokonalí, skvělí, krásní a zářiví. Byli nedosažitelným ideálem, nikoliv jen lidskými bytostmi, které vytvořily civilizaci své doby. A protože byli považováni za ideál, začal se jim okamžitě vzdávat hold a žádat je o pomoc ve světských záležitostech. Proto byly sochy vytesány. Lidé přece chtěli, aby byli bohové opět přítomni, chtěli ochranu a pomoc, chtěli, aby jim někdo zařídil způsob života, aby je někdo vyléčil z nemocí a aby jim někdo zařídil prosté, pozemské, materiální štěstí. Jednodušeji řečeno, chtěli, aby je všichni ti bohové obšťastňovali, nebo pro ně, za modlitby a uctívání za oběti, ale aby za ně dělali jejich životy.

Neměli ani pomyšlení na budování vlastního štěstí. Jen několik mudrců mluvilo o sebezdokonalování ducha a touze zbavit se kola samsáry a nekonečných znovuzrození. Většina lidí to nepotřebovala. Chtěli jen světské štěstí, zdraví a hmotný blahobyt. A o to všechno prostě prosili bohy stvořené v jejich mysli. Byly vytvořeny, protože neměly nic společného s těmi skutečnými. Nové obrazy začaly připomínat ideální krále, pány a vládce, kteří za určité oběti nebo sebeobětování dávali z milosti světské hmotné bohatství a tělesné zdraví. Lidé si prostě nedokázali ve svém životě představit nic jiného, protože všechny mocné představy v jejich myslích byly spojeny pouze s pány-krály, vládci a nijak jinak. Ve svém životě prostě neviděli nic jiného. Znali jen vztah pána a služebníka, pána a žebráka. Nebo prodávající a kupující a touto podobností se snažili koupit přízeň bohů za oběti nebo sebeobětování askeze.

Ano, bohužel, vědomí tehdy kleslo tak nízko... I když tobě by se to tak nezdálo, protože pro většinu lidí zůstává stejné i ve tvé době, ačkoli od té doby uplynuly zase tisíce let. Skuteční bohové po této katastrofě nemohli přijít na Zemi, a pokud přišli, byli známí spíše jako světci, asketové, asketi nebo proroci, ale ne jako mocní bohové, které si vytvořili ve své mysli. Lidé čekali právě na tyto imaginární krále, všemocné pány, kteří je nebudou učit, jak rozvíjet svého ducha a sebezdokonalovat se, ale přinesou jim všechny dobré věci zadarmo a dají jim štěstí výměnou za oběti, za úplatu nebo prostě zařídí zlatý věk či vzestup.

Také oni očekávali Mesiáše Ježíše jako židovského krále, nikoli jako proroka a asketu, a dokonce ani jako učitele. Takové byly téměř všechny národy. Pro lidi se nějak stalo snazší přinášet ty nejhorší oběti, ale ne snažit se změnit sami sebe a zlepšit svého ducha. Takové bylo vědomí, zvláště po ″práci″ Anunnaků na výběru lidí, a hlavně po drastickém snížení vibrací planety, kdy se do vašeho světa začali inkarnovat pouze ti, kteří měli stejně nízké vědomí. Snížení vibrací planety nezměnilo dříve vysoké vědomí. Zkrátka ti, kteří měli vysoké vědomí, se nemohli inkarnovat do tohoto světa. Inkarnovat se mohli pouze ti, jejichž vědomí se předtím nerozvinulo na vyšší úroveň. Jen s velkými obtížemi se na tomto světě mohli vtělit velmi silní a vyvinutí duchové, a těch bylo velmi málo. Byli to proroci a asketové. Většina však zůstala na své úrovni a odpovídala světu, který zhrubnul a ztvrdnul.

Nízké vědomí v lidech neustále udržovali titíž Anunaki, kteří na rozdíl od pokorných proroků a asketů používali, jak byste řekli, technické speciální efekty zázraků a svého zjevu a předstupovali před davy jako projev dávných bohů. V holografických skafandrech zářivých, všemocných králů-bohů se zjevovali buď davům, nebo několika vyvoleným a hovořili o své všemohoucnosti, přijímali oběti a chvály, nazývali se pány a mistry a rozdávali milosti v podobě technických zázraků, zhmotňování zlata, léčení tělesných neduhů a předvádění podivuhodných levitací, nanebevzetí, za ještě větší chválu a úctu, a obětí. To bylo provedeno za účelem shromáždění energie pro určitá zařízení. Anunnakové tak od své lidské farmy obdrželi energii úcty a respektu a energii obětování, která byla využita v činnosti samotných Anunnaků a jejich civilizace na pozemské základně a a základnách v blízkosti Země. No a lidé se mezitím ještě více přesvědčili, že bohové vypadají právě tak a ne jinak, že přijímají nebo dokonce vyžadují oběti, že jsou velkými králi a pány, vládci a ideálem, který je mimo dosah obyčejných smrtelníků.

Tak postupně ustoupili do stínu skuteční vtělení bohové, kteří se nenazývali lidovými bohy a velkými pány a kteří nepřijímali od lidí oběti ani jiné hmotné úplatky, kteří nechtěli uctívání a klanění. Byli prostě přijímáni jako svatí poustevníci, jogíni, proroci. Přicházeli stejně jako Anunnaki. Nevnímali jejich výzvy ke zlepšení ducha, ale přicházeli s prosbou, aby za ně řešili jejich problémy. Prosili o uzdravení, bohatství, rodinné štěstí. Byla to stejná nekomplikovaná prosba, ale spíš jen prosba! Ano, budu mluvit tvrdě. To je žebrání a neochota rozvíjet se, to je úplné zapletení do hmotného zkaženého života a naprostá zaslepenost ducha a neznalost reality bytí, a váš hmotný svět touto realitou vůbec není!

Do Indie, do starobylého chrámu, který postavili Tellurové a který byl dříve portálem do jiných světů, uzavřeným moudrými kněžími před katastrofou, přišli Anunaki oblečení v holografických skafandrech. Nejprve se objevil jeden z nich, který si říkal Pán vesmíru. Měl velmi nízké vibrace ducha, takže kolem sebe nemohl vytvořit ani holografický skafandr. Byla to podoba skafandru bez rukou a nohou, jen s velmi malým trupem a obrovskou hlavou s obrovskýma očima. Uvědomoval si, že v této podobě by se ho lidé mohli bát a mohli si ho splést s démonem. Našel tedy několik vznešených lidí, kteří se chtěli setkat s těmito prehistorickými bohy, staviteli velkých chrámů. Určitě mezi nimi byl i král nějakého města a jeho služebníci vyslaní najít boží útočiště.

Svou technikou mohli Anunaki do jisté míry ovlivňovat mysl lidí. Poslal tedy vidění králi Indarjumnovi, který celý život hledal pravdu, ale byl pevně přesvědčen, že mu ji sdělí velký Bůh vesmíru. Zbývalo se s ním jen setkat a promluvit si s ním. Těm, kteří se ″probudili″ ze svých iluzí a mrákot, to bude připadat směšné. Ale nemyslím si, že jich je ve vaší době mnoho. Proto vám takové přání nepřijde směšné. Mnozí z vás si stále myslí, že Bůh vesmíru a vesmír sám jsou odlišné věci, a věří ve velké pány vesmíru, kteří jsou správci vesmíru a kteří existují mimo něj. Stále je pro vás nemožné pochopit a přijmout ve své mysli, že vše ve vesmíru, včetně vás samotných, je Absolutno neboli Bůh vesmíru, On je Vše, co existuje v jednotě! Stále nedokážeš v mysli pochopit, že když se zosobní mimo svět a přijde, zmizí celý svět i ten, ke komu měl přijít promluvit...

Co říct o těch časech... takže to bylo pro toho krále úplně obyčejné přání. A toto přání mu slíbili Anunaki, kteří mu poslali vizi, že k němu promluví Bůh vesmíru. Jednomu z králových vyslanců se tedy podařilo stát se vyvoleným a spatřil dalšího převlečeného Anunnaka jménem Nil-Madhawa a obdivoval jeho krásu, nebo spíše krásu jeho hologramového obleku. Nebyl si toho však vědom. Teprve když spatřil světelné obrazy domnělých bohů a jejich poslů, padli tito lidé na zem nebo začali tančit radostí, že byli vyvoleni a že mají tu čest vidět božstvo. Nezajímalo je, co božstvo říká, už proto, že zářilo, bylo božstvem. Již tehdy ho považovali za všemohoucího Pána a on to potvrzoval a vyžadoval službu sobě, a že prý službou a uctíváním lze získat milost a zbavit se temných znovuzrození v samsáře, tj. dostat se do ráje, řečeno pro vás srozumitelněji, nebo na rozkvetlé louky v blaženém světě božstev.

A tak skrze obraz jeho pomocníka králi přišla vize chrámu, který stál v džungli od dob Tellurie, že se v něm údajně zjeví bůh vesmíru. Právě poblíž tohoto chrámu byla nalezena obrovská kláda, nad níž Anunaki opět prováděli své technické zázraky a klamali lidi. Ti nepochybovali, že jde o zázraky bohů a božská znamení. Právě z tohoto kmene sochař pod vlivem anunnackých zařízení vytesal obraz Džagannáthy, Pána vesmíru. Obraz byl bez rukou a nohou s obrovskou hlavou a očima. Pak ale zasáhli příbuzní onoho Anunnaka a chtěli být pro lidi také bohy. Sochař pak vytvořil tři podobné postavy. A vládce vesmíru Džagannátha dostal bratra a sestru, jejichž sochy byly stejné, bez rukou a nohou, s obrovskýma hlavama a očima. Vše se shodovalo s dávnými znalostmi indických mudrců o prvních rasách, které obývaly Zemi. Anunaki to věděli, a proto si vytvořili tak ikonické podoby. Ve skutečnosti je jedna z postav bílá, a představuje tak starověkou bílou rasu, která byla nejprve považována za asury a pak dévové nebo bohové, jak je nazýváte, postupně ve svých myslích vytvářejí démony z asurů. Druhá postava měla černou barvu a představovala tak tmavou rasu telluriánů, ačkoli telluriáni měli tmavou pleť, ale tehdejší indové na to už zapomněli a považovali je jen za černochy. Třetí postava byla žlutá, protože mudrci si ještě pamatovali zemi Mu a potomky Lemuřanů se žlutou kůží, kteří ji vybudovali. Starověké vědění se tak prolínalo s novými nepravdami a bylo posilováno zázraky a záblesky.

Po všech těchto zázračných představeních s mnoha důkazy nejrůznějšího zázračného vyzařování král i jeho lidé s úctou přijali nový obraz boha, na který čekali, a starobylý chrám se stal chrámem Džagannáthy. Později král také připisoval celou stavbu chrámu sobě, ale údajně se silou velkého Džagannáthy.

Ve skutečnosti anunnak Džagannátha pouze zavěsil svůj symbol na starobylou střechu chrámu ze své černé vimany a pak pokračoval v podívané pro lidi a s jejich pomocí se pokusil rituálem a silou otevřít starobylý portál, ale neuspěl, ačkoli lidé ani nevěděli, co Džagannátha dělá a za jakým účelem. Celou tuto činnost vnímali jako posvátné dílo velkého boha pro své vlastní očištění a osvobození od nových znovuzrození. Všichni přítomní pevně věřili, že tento čin je pro ně vstupenkou do ráje, řečeno vašimi slovy.

Džagannáthovi se sice nepodařilo otevřít portál a přetvořit starobylý krystal pod chrámem, ale podařilo se mu něco jiného. Vytvořil to, čemu říkáte egregor, neboli kult s novými rituály. Tyto akce přepnuly starověkou telurijskou chrámovou anténu na potřeby anunacké civilizace a výrazně snížily vibrace této antény na frekvence přijatelné pro Anunaky. Lidem, kteří v nové božstvo nijak zvlášť nevěřili, Džagannátha prostřednictvím svých nových kněží tvrdil, že je inkarnací legendárního Krišny, jednou z jeho hypostazí, čímž magicky vtiskl svůj otisk Krišnovým energiím. Pomocí této magie pak Anunaki uzavřeli energetické proudy od starověkých guruů, kteří byli nazýváni bohy, a přesměrovali veškerou energii z lidských modliteb a uctívání k sobě do svých strojů na zpracování energie. Nyní začali Krišnovi oddaní přenášet svou energii a oběti na Džagannátu, aniž by věděli, že Krišna sám a ostatní skuteční guruové nikdy žádné oběti a uctívání nepotřebovali.

Od té doby se v tomto chrámu každoročně shromažďuje krvavá oběť těch, kteří se vrhají pod kola rituálních vozů, na nichž jsou tyto sochy vyvezeny z chrámu, a pořádají se tak oslavy. Fanatici obětují svůj život tím, že se vrhají pod kola vozů, aby se dostali přímo do ráje božského světa. Tyto energie smrti Anunnaki úspěšně sbírají, což je značně umocněno působením prastarého krystalu a samotné kamenné antény, která je monolitickou konstrukcí chrámu a jeho obřím deskovým vrcholem.

Koneckonců celá stavba je technickou konstrukcí Telluriánů a byla postavena podle jejich znalostí a nákresů a Anunaki ji pro své účely jen využívají. Lidé si obecně neuvědomují, jaká je struktura, jak se používá a kdo ji používá. Pro ně je vše božské a svaté a jsou ochotni obětovat svůj život v krvavé oběti pod koly vozů, jen aby se dostali do světa božstev a zbavili se utrpení života a inkarnací samsáry a vykoupili touto obětí svou karmu.

Nikdo, kdo žije v samsáře, samozřejmě nikdy nemohl ověřit, zda se Džagannátha skutečně zbavuje samsáry a dává mokšu jen za službu a oběť bez sebezdokonalování ducha, nebo zda se ti, kdo zemřeli pod vozy, nadále rodí v jiných zemích, jiných klanech a rodinách a nemají vzpomínky ani na Džagannáthu, ani na chrám, ani na své oběti. Nebo se sem znovu vtělí, znovu se vydají do tohoto chrámu a znovu se vrhnou pod kola vozů, jenže si vůbec neuvědomují, že se jim to všechno už stalo...
... Tak to bylo, je a bude, a nejen tady v Indii a nejen v Džagannáthově chrámu...

Lži propletené s pravdou opanují mysl lidí, kteří NECHTĚJÍ zlepšit svého ducha, předělat se, zbavit se neřestí, ale chtějí jen žebrat, prosit bohy o lepší štěstí, zdraví a hmotný blahobyt. Ti, kdo prosí o ráj a věčnou blaženost duše, jsou také ponořeni do této bažiny! Většinou jen spí v iluzi, že TAM je nirvána nebo věčná blaženost v ráji, kde žijí božstva. Jednoduše nechápou samotnou iluzi, protože to, o čem sní, je konec, zastavení vývoje dokonalosti, a tedy zánik světa i jich samotných do neexistence.
Svět, Absolutno, Vesmír je nekonečně sebedokonalý, sebedokonalost je existence. A blažená dokonalost ničeho je konec, zmizení z éteru a zničení vesmíru! Šílenci v nevědomosti chtějí ve skutečnosti zničit sami sebe, jít proti evoluci, zastavit vývoj Absolutna, jako to tentokrát dělají síly temna, jenže tentokrát svou touhou po velké pasivitě a neochotou se zlepšovat, a tedy pracovat s duchem. To je největší lenost ducha, která není o nic snazší než velké neřesti vedoucí do podsvětí.
Ti, kdo si přejí takové osvobození od práce ducha vesmíru, jsou jednoduše posláni do nových inkarnací. To je mechanismus vesmíru, to je vlastnost éteru, vlastnost vesmíru, zákon Absolutna. Tato lenost nezatěžuje vibrace, ale zpomaluje vývoj a ponechává ducha na stejné úrovni, nutí ho vtělovat se a inkarnovat.

Samostatně o těch, kteří zdokonalují svého ducha, zbavují se neřestí a dosahují větších vibračních výšin, ale mají stejný konečný cíl - jednoduše dosáhnout blaženosti a splynout s vesmírem, splynout s Absolutnem.
Tam, opouštějíce fyzické tělo, ztrácejí tuto iluzi a ve skutečnosti vědí, že poté, co dokončili točení kola samsáry na Zemi, potřebují se vtělit a BÝT VYTVOŘENI dále ve světě božstev, duchů planet, hvězd, v jiných světech a dimenzích, a nejen blaženě splynout s Absolutnem.
Tato blaženost je dostupná pouze v noci Brahmy, ale přichází další den Brahmy. A každý duch začne znovu pracovat, jen na své vlastní úrovni, jako sám Brahma nebo Velké Absolutno, jinak prostě nemůže existovat a zmizí z vesmíru.

Vše existuje, dokud se zdokonaluje, a vše zaniká, když se přestane zdokonalovat. Dokonalost je jediným pohybem a činností ducha, která mu umožňuje vůbec BÝT. Pokud neexistuje, neexistuje ani bytí. Neexistuje tedy žádný konečný ideál a žádný ideální všemocný Bůh, ale to už je jiný příběh, bohužel pro mnohé z vás velmi těžko pochopitelný. Opakem dokonalosti je degradace. Je také dovoleno BÝT, dokud nedojde k úplné ztrátě duchovních schránek do stavu nevědomého zrna ducha, který byl na počátku. A pak, když zmrzačené převrácené vědomí zmizí, začne se toto zrnko ducha automaticky znovu od počátku sebezdokonalovat a žít životy atomů, částic kamenů, rostlin atd. v živých říších vesmíru. Dokud se nerealizuje v nové podobě, jako nová osobnost.

Jakmile se však proces vývoje jednoduše zastaví, zrno ducha a jeho vědomí, jeho nafouknuté schránky zcela a navždy zmizí. Nespojuje své vědomí s Absolutnem, ale i zrnko ducha prostě mizí v éteru. Je to fyzika a nic jiného. Není v tom žádná výška ducha! V nové manvantaře již Absolutno nemůže toto zrnko ducha odhodit. Protože je vyhodí jen jednou v prvním manvantaru své existence. A tento éter, v nějž se zrnko ducha proměnilo, se stane pouze inertním stavebním materiálem pro schránky jiných duchů a nikdy už nebude schopen získat vědomí sebe sama jako osoby.Nejvyšší duchové, kteří dosáhli nirvany, nejsou ti, kdo blaženě splynuli s Absolutnem, ale ti, kdo se dále zdokonalují ve vyšších světech! Ti, kteří si to neuvědomili a tvrdošíjně trvají na úplném splynutí s Absolutnem v blažené nečinnosti - ztrácejí vše i sebe sama úplně a stávají se stavebním materiálem pro energie a schránky jiných duchů, včetně antiduchů a antisvětů, neboť jsou ve všem neteční a nikdy se již nikde neprojeví, a to nejen jako osobnost, tj. jako sebeuvědomělý duch, ale dokonce ani jako neosobní zrnko ducha. To je přirozený konec těch, kteří se přestávají vyvíjet, a proto přestávají existovat, přestávají BÝT! Nemohl jsem jako vždy nevyprávět něco z těchto originálních poznatků, i když vím, že je mnozí nepochopí, bohužel...

Příběh o Džagannathovi a dávných zapomenutých chrámech a dávné válce, z níž zůstaly legendy, je pouze příběhem lidského vnímání světa, omezeného iluzemi jeho fyzického, tělesného života. Ale bohužel je to všechno využíváno temnými duchy a civilizacemi z protisvěta. Jednoduše se živí energií nevědomých a recyklují ji ve svých strojích. I oni žijí ve svém obráceném nitru, ale v iluzích, že mohou přetvořit svět, že mohou využívat ostatní živé bytosti jako své zdroje, což provokuje jejich nevědomost a neřesti. ...To je to, co se skutečně děje, i když pro vás může být velmi těžké to všechno globálně pochopit a ještě těžší pochopit, že se toho všeho nemůžete tak snadno zbavit. Mnohé příčiny totiž spočívají právě v tomto iluzorním, často dětském vnímání a vědomí, které temné síly a ti samí Anunaki využívají a zneužívají.

Je to samovazný uzel, který se váže sám na sebe. Někdy mu společné světelné proudy energií vesmíru pomohou trochu se rozvázat. A jediným způsobem, jak tomu pomoci, je, že se mezi inkarnovanými objeví větší procento lidí, jak byste řekli, osvícených a osvícených ze svých iluzí. A tím se váš svět začne zachraňovat. Jedná se o období Satja jug, kdy vaše galaxie opouští velkou díru vedoucí do protisvěta.

Obecně se však jedná o dočasný a lokální proces, který se týká pouze této Galaxie. V jiných galaxiích mají své jugy a podmínky a své vývojové cykly. Válečná bitva z Mahábháraty, bitva u Kurukšetry, se odehrála ještě před začátkem temné Kali jugy. Na samém počátku tohoto období. A bitva skončila právě v okamžiku, kdy vaši oblast galaxie poblíž sluneční soustavy zcela pohltila temnota antisvětské díry, tedy v době, kdy začalo období Kali jugy.

Ve svých dnech z této sféry vyjdete. Než jste do ní vstoupili, Anunaki už tu byli a nesli své lži, štvali národy proti sobě a Atlanta a Boreas zahynuli. Tenkrát ještě nebyla Kali juga, a nyní je téměř pryč. Co se změnilo? Ano, postupně se do vašeho světa bude vtělovat stále více osvícených mudrců. Tak tomu bylo vždycky. Ano, světelné civilizace mají šanci změnit mnoho věcí. Je tu šance! Hodně však záleží i na vašem vědomí. Dokážete rozvázat uzel, který se sám uvázal, a nepřitahovat jako potrava temné civilizace, které hledají ty, kdo spí v iluzích, aby se živili? Teprve když pro ně přestanete být potravou, svět se začne měnit. Čím méně potravy pro ně bude, tím dříve bude možné vyčistit váš svět od parazitů. A jídlo, které jim dáváte, jsou jen vaše neřesti, těžké emoce a činy, nic jiného. Potřebují od vás pouze nízkofrekvenční energie, světelné ohnivé energie nestráví, ty je spálí. To je třeba mít na paměti.

Ti z vás, kteří přestanou vyzařovat energie, jež jsou pro parazity stravitelné, se automaticky vymaní z jejich kontroly. Ano, mohou být fyzicky zničeni, ale jde pouze o zničení dočasné fyzické schránky, nikoli věčného ducha. Ti, kteří se považují jen za tuto fyzickou ″kůži″, se bohužel budou i nadále třást o svou fyzickou existenci a nadále živit parazity. Strach o fyzickou schránku je totiž prakticky hlavním mechanismem mnoha neřestí a snižování vibrací ducha. Téměř všichni chcete vidět právě v těchto ″kůžích″ očistu planety, přenést se do jiných dimenzí spolu se svými těžkými fyzickými těly a těžkými myšlenkami a přáními a říkáte si, že tam to půjde samo. Opět se nechcete změnit a opět jdete proti zákonům a vlastnostem vesmíru, přemáhá vás velká lenost vývoje a touha udržet dočasné ve věčném. Lpěním na navyklém fyzickém světě však nadále vyzařujete nízké vibrace a snadno sklouzáváte k negativním emocím, čímž si znovu uvážete uzel a živíte své parazity. Stále doufáte v pomoc zvenčí a prosíte. Když vám říkají pravdu, okamžitě je nazýváte parazity. Pravda vás bodá do očí a pálí vás svědomí. Ale bolí vás to a nechcete to slyšet. Je pro vás snazší prohlásit mě za falešného učitele a nadále uctívat můj vymyšlený obraz všemocného vládce, který by vás však měl všechny milovat a o všem rozhodovat za vás, žít pro vás a zlepšovat se pro vás... pak ale ty nebudeš existovat.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2020/08/blog-post.html

Zpět