1795 Kali juga, věk temnoty, skončí v roce 2025 - poté budou tisíce let vzestupné jugy Bibhu Dev Mistra
[ Ezoterika ] 2021-12-10
Řada starověkých kultur věřila v Cyklus světových věků, v němž postupně sestupujeme ze stavu duchovní dokonalosti a materiální hojnosti do stavu nevědomosti a nedostatku. Ve starověké Indii se tomu říkalo Cyklus jugy. Učení o cyklu Juga nám říká, že nyní žijeme v Kali Juze, ve věku temnoty, kdy morální ctnosti a duševní schopnosti dosahují nejnižšího bodu cyklu. Mahábhárata popisuje Kali jugu jako období, kdy má ″světová duše″ černý odstín; zbývá pouze čtvrtina ctnosti, která se na konci Kali jugy pomalu zmenšuje až k nule. Lidé se obracejí ke špatnostem; převládají nemoci, letargie, hněv, přírodní pohromy, úzkost a strach z nedostatku. Kali juga, věk temnoty, skončí v roce 2025 - následovat bude 9 000 let vzestupných jug. Časová osa cyklu jugy na základě kalendáře Saptarši. Podle tohoto výkladu skončí Kali juga v roce 2025 a po ní bude následovat 300leté přechodné období vedoucí k vzestupné Dwapara jugě. Pokání, oběti a náboženské obřady upadají v zapomnění. Všichni tvorové degenerují. Všechny věci bez výjimky projdou změnou.
Kali juze (železnému věku) předcházely tři další jugy: Satya neboli Krita juga (zlatý věk), Treta juga (stříbrný věk) a Dwapara juga (bronzový věk). V Mahábháratě popisuje Hanuman pandavskému princi Bhimovi cyklus jugy následovně:
Krita juga se tak jmenovala proto, že existovalo jen jedno náboženství a všichni lidé byli svatí, a proto nemuseli vykonávat náboženské obřady... Lidé nekupovali ani neprodávali, nebyli chudí ani bohatí, nebylo třeba pracovat, protože vše, co lidé potřebovali, získali silou vůle... Krita juga byla bez nemocí; s přibývajícími léty jich neubývalo; nebylo nenávisti, marnivosti ani zlých myšlenek; nebylo smutku ani strachu. Celé lidstvo mohlo dosáhnout nejvyšší blaženosti. Univerzální duše byla Bílá... ztotožnění sebe sama s univerzální duší bylo celým náboženstvím Dokonalého věku.
V Treta jugě začaly oběti a Světová duše se stala Rudou; ctnost se zmenšila o čtvrtinu. Lidstvo hledalo pravdu a provádělo náboženské obřady; získávalo to, po čem toužilo, dáváním a konáním.
V Dwapara jugě byl aspekt Světové duše Žlutý: náboženství se zmenšilo o polovinu. Védy byly rozděleny na čtyři části, a přestože někteří znali čtyři Védy, jiní znali jen tři nebo jednu. Mysl se zmenšila, Pravda poklesla a přišly touhy, nemoci a pohromy; kvůli nim museli lidé podstupovat pokání. Kvůli převaze hříchu to byl úpadkový věk.
Nyní žijeme v temných časech Kali jugy, kdy dobro a ctnost ze světa téměř vymizely. Kdy Kali juga začala a kdy končí? Navzdory propracovanému teologickému rámci cyklu jugy zůstává datum začátku a konce Kali jugy zahaleno tajemstvím. Všeobecně přijímaným datem začátku Kali jugy je rok 3102 př. n. l., tedy třicet pět let po skončení bitvy z Mahábháraty. Toto datum se údajně zakládá na výroku známého astronoma Árjabhatty v sanskrtském textu Árjabhatíja, kde píše, že: Když uplynulo šedesát krát šedesát let (tj. 3 600 let) a tři čtvrtiny jugy, uplynulo tehdy od mého narození dvacet tři let.
To znamená, že Árjabhatta sepsal tento text, když mu bylo 23 let a uplynulo 3 600 let současné jugy. Problém je v tom, že nevíme, kdy se Árjabhatta narodil, ani kdy Árjabhattu složil. Dokonce ani nezmiňuje Kali jugu jménem a pouze uvádí, že uplynulo 3 600 let jugy. Učenci obvykle předpokládají, že Kali juga začala v roce 3102 př. n. l., a pak toto tvrzení používají k odůvodnění, že Árjabhátija byla sepsána v roce 499 n. l. Nemůžeme však použít opačnou logiku, tj. nemůžeme tvrdit, že Kali juga musela začít v roce 3102 př. n. l., protože Árjabhatja byla sepsána v roce 499 n. l., protože nevíme, kdy Árjabhatta žil nebo kdy dokončil své dílo. Dalším důležitým pramenem je nápis Aihole Pulakesina II. z Badami, který byl vytesán po uplynutí 3735 let po válce Bharata a 556 let vlády králů Saků.3 Pokud bychom za počátek éry Saků považovali rok 78 n. l., pak válka Bharata proběhla v roce 3102 př. n. l., pak Kali juga, která začala 35 let po válce Bharata, začala v roce 3067 př. n. l. Kali juga se tedy odehrávala v roce 3102 př. n. l., kdy se odehrávala válka Bharata.
Musíme si však uvědomit, že existuje také éra starých Saků, jejíž datum počátku je sporné a pro kterou učenci navrhují různá data v rozmezí 83 př. n. l. - 383 př. n. l.4 Pokud se nápis z Aihole vztahuje k éře starých Saků, pak éra Kali začíná několik set let před rokem 3102 př. n. l. V tomto případě se jedná o éru starých Saků, která se datuje od roku 3102 př. n. l., kdy se začíná. Pravdou je, že neexistuje žádný text nebo nápis, který by nám určil jednoznačné datum začátku Kali jugy. Ačkoli se všeobecně uznává datum 3102 př. n. l., není pro něj žádný astronomický podklad. Existuje tvrzení, že výpočet byl založen na konjunkci pěti ″geocentrických planet″ (tj. planet viditelných pouhým okem) - Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu - na 0° Berana na počátku Kali jugy, jak je uvedeno v Surya Siddhantě. Súrja Siddhanta však výslovně uvádí, že k této konjunkci planet na 0° Berana dochází na konci Zlatého věku5. Kromě toho moderní simulace ukazují, že 17. a 18. února 3102 př. n. l. zaujímalo pět geocentrických planet na obloze oblouk zhruba 42°, což v žádném případě nelze považovat za konjunkci.
Pro datum počátku tedy neexistuje žádný astronomický podklad a nemáme ani žádný důkaz, že by Árjabhatta nebo jiný astronom toto datum vypočítal. Před 6. stoletím n. l. se toto datum nevyskytuje v žádném sanskrtském textu ani nápisu. Mohlo být vymyšleno pozdějšími astronomy nebo převzato z nějakého jiného kalendáře. Nejasnosti kolem původu tohoto velmi důležitého chronologického ukazatele činí jeho platnost velmi podezřelou. Úkol zjistit datum začátku Kali jugy ze starých sanskrtských textů je však plný obtíží, protože do informací o cyklu jugy v nich obsažených se vloudila řada nepřesností. V mnoha sanskrtských textech byla délka trvání cyklu jugy 12 000 let uměle nadsazena na abnormálně vysokou hodnotu 4 320 000 let zavedením násobitele 360, který byl představován jako počet ″lidských let″, jež tvoří ″božský rok″.
B. G. Tilak v knize The Arctic Home in the Vedas (1903) napsal, že: ″V tomto případě se jedná o ″polární rok″:
Pisatelé purán, z nichž mnohé byly zřejmě napsány v prvních stoletích křesťanské éry, přirozeně nechtěli věřit, že Kali juga již pominula...
Proto byl učiněn pokus prodloužit trvání Kali jugy tím, že se 1000 (nebo 1200) obyčejných lidských let převedlo na tolik božských let, přičemž jeden božský rok neboli rok bohů se rovnal 360 lidským rokům... Toto řešení obtíží bylo všeobecně přijato a Kali o délce 1200 obyčejných let se tímto důmyslným trikem rázem změnila na velkolepý cyklus o tolika božských neboli 360 × 1200 = 432 000 obyčejných let.
Cyklus jugy o délce 24 000 let
Některé významné sanskrtské texty, jako Mahábhárata7 a Manuovy zákony,8 o nichž se vědci domnívají, že vznikly dříve než Purány, však stále zachovávají původní hodnotu cyklu jugy jako 12 000 let. V Mahábháratě se výslovně uvádí, že trvání cyklu jugy je založeno na počtu dní a nocí člověka. Také zoroastriáni věřili v Cyklus věků trvající 12 000 let. Velký rok neboli Dokonalý rok Řeků byl různě představován jako rok trvající 12 954 let (Cicero) nebo 10 800 let (Hérakleitos). Je jisté, že cyklus jugy nemůže mít pro různé kultury různou délku trvání.
V knize Svatá věda (1894) Šrí Juktesvar objasnil, že úplný cyklus jugy trvá 24 000 let a skládá se z vzestupného cyklu trvajícího 12 000 let, kdy ctnost postupně roste, a sestupného cyklu trvajícího dalších 12 000 let, v němž ctnost postupně klesá. Proto poté, co dokončíme 12 000 let sestupného cyklu ze Satja jugy -> Kali jugy, se pořadí obrátí a začne vzestupný cyklus o délce 12 000 let, který probíhá od Kali jugy -> Satja jugy. Yukteswar uvádí, že ″každé z těchto dvanáctitisícových období přináší úplnou změnu, a to jak vnější v hmotném světě, tak vnitřní v intelektuálním neboli elektrickém světě, a nazývá se jednou z Daiva jug neboli Elektrickou dvojicí. ″9 Doba trvání 24 000 let kompletního cyklu jugy se těsně blíží precesnímu roku 25 765 let, což je doba, za kterou Slunce ″precesuje″, tj. pohybuje se zpětně 12 souhvězdími Zvěrokruhu. Zajímavé je, že Surya Siddhanta uvádí pro precesi hodnotu 54 úhlových vteřin za rok oproti současné hodnotě 50,29 úhlových vteřin za rok.
To znamená, že precesní rok trvá přesně 24 000 let! To znamená, že současná pozorovaná hodnota precese může být pouze dočasnou odchylkou od průměru. Představa vzestupného a sestupného cyklu jug je stále rozšířená mezi buddhisty a džinisty. Džinisté věří, že úplný Časový cyklus (Kálačakra) má progresivní a regresivní polovinu. Během progresivní poloviny cyklu (Utsarpini) dochází k postupnému nárůstu poznání, štěstí, zdraví, etiky a duchovnosti, zatímco během regresivní poloviny cyklu (Avasarpini) dochází k postupnému snižování těchto vlastností. Tyto dva půlcykly následují po sobě v nepřerušené posloupnosti po celou věčnost, stejně jako cykly dne a noci nebo ubývání a ubývání Měsíce. Zdá se, že staří Řekové také věřili ve vzestupný a sestupný cyklus věků. Řecký básník Hésiodos (asi 750 př. n. l. - 650 př. n. l.) podal v díle Práce a dny popis světových věků, do něhož mezi dobu bronzovou a železnou vložil pátý věk nazvaný ″věk hrdinů″. Jenny Strauss Clayová v knize Hésiodův kosmos píše: Vernant, opíraje se o mýtus v Platónově Státníkovi, také tvrdil, že časový rámec Hésiodova mýtu, tedy posloupnost ras, není lineární, ale cyklický; na konci věku železa, který rozděluje na dva, začíná cyklus ras znovu novým zlatým věkem nebo spíše novým věkem hrdinů, neboť posloupnost se obrací... Vernant sám nabízí řešení, když poznamenává, že ″ve skutečnosti neexistuje jeden věk železa, ale dva typy lidské existence .″
To je velmi zajímavé. Jean-Pierre Vernant, který je vysoce uznávaným odborníkem na starořeckou kulturu, se domnívá, že cyklus věků se obrací podle Hésiodova podání. Nejen to, uvádí, že železný věk má dvě části, což odpovídá Jukteswarovu výkladu, podle něhož po sestupné Kali jugě následuje vzestupná Kali jugy. V této souvislosti se můžeme domnívat, že ″věk hrdinů″, který v Hésiodově podání bezprostředně následuje po době bronzové, musí být názvem, který Hésiodos připisuje sestupné Kali jugě. Důkazy z různých zdrojů podporují představu o úplném cyklu jugy trvajícím 24 000 let, který se skládá z vzestupného a sestupného cyklu po 12 000 letech. To nás přivádí k otázce relativního trvání jednotlivých jug v cyklu jugy a přechodných období, která se vyskytují na začátku a na konci každé jugy a jsou známa jako Sandhja (úsvit), respektive Sandhjansa (soumrak). Hodnoty uvedené v následující tabulce jsou uvedeny v sanskrtských textech pro trvání jug a jejich příslušných úsvitů a soumraků:
Cykly jugy
(...)
Archeologické a historické důkazy
Podle učení o cyklech jugy jsou přechodná období mezi jednotlivými jugami spojena s kolapsem civilizací a ekologickými katastrofami (pralaja), které vymažou prakticky všechny stopy po jakékoli lidské civilizaci. Nová civilizace, která se objeví v nové jugě, je vedena několika přeživšími kataklyzmatu, kteří si s sebou nesou technické a duchovní znalosti předchozí epochy. Mnoho starověkých pramenů vypráví o záhadné skupině ″sedmi mudrců″ (″saptarši″), kteří se údajně objevují na začátku každé jugy a hlásají civilizační umění. Najdeme je v mýtech po celém světě - v Sumeru, Indii, Polynésii, Jižní a Severní Americe. Měli nekonečnou moudrost a moc, mohli cestovat po souši i po vodě a podle libosti na sebe brali různé podoby. Zdá se, že kalendář Saptarši ve starověké Indii byl založen na jejich pravidelném zjevování se na začátku každé jugy. Jak uvidíme, zde navržená časová osa cyklu jugy velmi silně koreluje s velkými kataklyzmatickými událostmi, které pravidelně ovlivňují naši planetu, a s řadou důležitých dat zaznamenaných v různých starověkých kalendářích a písmech. Prvním přechodným obdobím v rámci 12 000letého sestupného cyklu jugy je 300leté období na konci Zlatého věku v letech 9976 př. n. l. - 9676 př. n. l.. V této době náhle skončila poslední doba ledová, klima se zcela náhle velmi oteplilo a došlo ke katastrofálním celosvětovým záplavám.
K tomuto období se vztahuje mnoho starověkých legend. Platón v Timaiovi vypráví o bájném ostrově Atlantida, který byl pohlcen mořem během ″jediného nešťastného dne a noci″ v roce 9600 př. n. l. V této době se na ostrově nacházela řada bájí, které se staly součástí bájné Atlantidy. Zoroastriáni věří, že svět byl stvořen Ahurou Mazdou kolem roku 9600 př. n. l. (tj. 9 000 let před narozením jejich proroka Zoroastra cca 600 př. n. l.). Tato událost byla zaznamenána také v mýtech o potopě mnoha starověkých kultur, které téměř shodně hovoří o obrovských vodních stěnách, které zatopily celou zemi až po nejvyšší vrcholky hor, spolu s prudkými dešti, ohnivými koulemi z nebe, silným chladem a dlouhými obdobími temnoty.
Archeolog Bruce Masse z Národní laboratoře Los Alamos v Novém Mexiku prozkoumal vzorek 175 mýtů o potopě z různých kultur po celém světě a dospěl k závěru, že environmentální aspekty popisované v těchto událostech, což je v souladu i s archeologickými a geofyzikálními údaji, mohly být urychleny pouze ničivým hlubokovodním dopadem oceánské komety.
V posledních letech našel mezinárodní tým vědců přesvědčivé důkazy o tom, že Země byla před téměř 12 800 lety bombardována několika úlomky obří komety, což vyvolalo počátek rychlého a intenzivního období ochlazení zvaného mladší dryas, které trvalo téměř 1200 let až do roku cca 9700 př. n. l.. Síla dopadu komety spolu s následnou krutou zimou způsobila vyhynutí velkého počtu severoamerických megafaunů včetně mamutů srstnatých a obřích lenochodů a ukončila prehistorickou civilizaci zvanou Cloviská kultura - první lidské obyvatele Nového světa. 22 konec mladšího dryasu.
Teplotní graf ukazuje náhlé ochlazení na začátku mladšího dryasu a stejně náhlé oteplení na jeho konci. Mladší dryas skončil stejně náhle, jako začal, a to z ne zcela pochopitelných důvodů. Geologové z Niels Bohr Institute (NBI) v Kodani studovali data z grónských ledových jader a dospěli k závěru, že doba ledová skončila přesně v roce 9703 před naším letopočtem. Výzkumník Jorgen Peder Steffensen uvedl, že ″při přechodu z doby ledové do naší současné teplé, meziledové doby je změna klimatu tak náhlá, že to vypadá, jako by bylo stisknuto tlačítko. ″23 Datum 9703 př. n. l., kdy došlo k náhlé změně klimatu, spadá do 300letého přechodného období na konci zlaté doby od roku 9976 př. n. l. - 9676 př. n. l., a jako takové poskytuje první důležité potvrzení zde identifikované časové osy cyklu juga.
Katastrofa u Černého moře a globální záplavy
Třísetleté přechodné období mezi Treta jugou (Stříbrným věkem) a Dwapara jugou (Bronzovým věkem) od roku 6976 př. n. l. - 6676 př. n. l. se také shoduje s významnou ekologickou událostí - Černomořskou katastrofou - nedávno datovanou do roku 6700 př. n. l.. Černé moře bývalo kdysi sladkovodním jezerem. Tedy až do doby, kdy Středozemní moře rozvodněné vodou z tajícího ledovce protrhlo přírodní hráz a prorazilo úzkou Bosporskou úžinu, čímž katastrofálně zaplavilo Černé moře. To zvedlo hladinu Černého moře o několik set metrů, zaplavilo více než 60 000 čtverečních kilometrů pevniny a výrazně rozšířilo černomořské pobřeží (asi o 30 %).24 Tato událost zásadně změnila chod civilizace v jihovýchodní Evropě a západní Anatolii.
Geologové Bill Ryan a Walter Pitman z Lamont-Doherty Earth Observatory v New Yorku, kteří jako první navrhli hypotézu černomořské katastrofy, zašli tak daleko, že ji přirovnali k Noemově potopě. černomořská katastrofa Katastrofa v Černém moři před a po ní. Voda z Egejského moře protnula úzkou soutěsku (Bosporskou úžinu) a vrhla se do Černého moře, kde vytvořila gigantický vodopád. K podobným velkým záplavám docházelo v mnoha částech světa, když mohutná ledovcová jezera napuštěná vodou z tajícího ledu prolomila své ledové bariéry a vrhla se do okolních oblastí.
Někdy mezi lety 6900 př. n. l. - 6200 př. n. l. se v Hudsonově zálivu rozpadl Laurentidský ledový příkrov a obrovské množství ledovcových vod z vnitrozemského jezera Agassiz/Ojibway se vylilo do Labradorského moře. Jednalo se pravděpodobně o ″největší povodeň období čtvrtohor″, která možná sama o sobě zvedla hladinu světového oceánu o půl metru.25 Období mezi 7000 a 6000 lety př. n. l. bylo také charakteristické výskytem gigantických zemětřesení v Evropě. V severním Švédsku některá z těchto zemětřesení způsobila ″vlny na zemi″ vysoké 10 metrů, označované jako ″skalní tsunami″. Je možné, že globální řetězec kataklyzmatických událostí v tomto přechodném období mohl být vyvolán jedinou základní příčinou, kterou však teprve musíme zjistit.
Přechodné období mezi Dwapara jugou a Kali jugou, od roku 3976 př. n. l. do roku 3676 př. n. l., bylo opět poznamenáno řadou ekologických kataklyzmat, jejichž přesná povaha zůstává záhadou. V geologii se označuje jako událost 5,9 kiloroků a je považována za jednu z nejintenzivnějších aridizačních událostí v období holocénu. Nastala kolem roku 3900 př. n. l., ukončila neolitické subpluvium a zahájila nejnovější vysychání saharské pouště. Ve stejné době, mezi lety 4000 př. n. l. - 3500 př. n. l., došlo na pobřežních pláních Sumeru k silným záplavám, které ″byly lokálním důsledkem celosvětové epizody rychlých, relativně krátkodobých záplav známých jako Flandrijská transgrese - která měla významný dopad nejen na pobřeží Perského zálivu, ale i v mnoha dalších částech Asie. ″26
Tato katastrofální povodňová událost vedla k ukončení ubaidského období v Mezopotámii a vyvolala celosvětovou migraci do říčních údolí. Brzy poté nacházíme vznik prvních osad v říčních údolích v Egyptě, Mezopotámii a v údolí Indu přibližně v roce 3500 př. n. l.. Toto přechodné období mezi Jugami je zaznamenáno také ve starověkých kalendářích. Po velmi dlouhou dobu převládal v západním světě názor, že svět byl stvořen v roce 4004 př. n. l.. Toto datum k nám přichází z genealogií Starého zákona. Toto datum je pouhých 28 let před koncem Dwapara a začátkem přechodného období. Rok stvoření světa v židovském náboženském kalendáři je 3761 př. n. l., což je uprostřed přechodného období. Řecké temné věky a velké otřesy Podle starověkých tradic skončila sestupná Kali jugu, kterou Hésiodos označil jako ″věk hrdinů″, bitvou na trójských pláních. Časová osa cyklu jugy uvádí, že 300leté mezidobí mezi sestupnou a vzestupnou Kali jugou trvalo od roku 976 př. n. l. do roku 676 př. n. l.; a je velmi zajímavé, že se překrývá s 300letým obdobím od roku 1100 př. n. l. do roku 800 př. n. l., které historici označují jako řecký temný středověk!
Historici považují řeckou dobu temna za období přechodu od pozdní doby bronzové k rané době železné. Robert Drews píše, že:
V období čtyřiceti až padesáti let na přelomu třináctého a dvanáctého století (cca 1200-1100 př. n. l.) byla téměř všechna významná města ve východním Středomoří zničena a mnohá z nich již nikdy nebyla obsazena.27 Mapa úpadku pozdní doby bronzové ve východním středomoří spolu s pohyby lidí. Mapa kolapsu pozdní doby bronzové ve východním Středomoří spolu s pohyby lidí. Tento náhlý a násilný rozvrat uvrhl celý Blízký východ, severní Afriku, Kavkaz, Egejské moře a Balkán do doby temna, která trvala tři sta let a vyznačovala se velkými otřesy, hladomorem, vylidňováním a masovými přesuny lidí.
Téměř všechna města mezi Pylosem a Gazou byla násilně zničena a mnohá opuštěna. Palácová hospodářství v Mykénách a Anatolii se zhroutila a lidé žili v izolovaných malých osadách. V Egyptě je období 1070 př. n. l. - 664 př. n. l. známé jako ″třetí mezidobí″, během něhož Egypt ovládli cizí vládci. Došlo k politickému a sociálnímu rozkladu a chaosu, který doprovázela řada ochromujících such. V Indii civilizace v údolí Indu definitivně skončila kolem roku 1000 př. n. l. a po téměř 400leté přestávce se kolem roku 600 př. n. l. objevuje 16 velkých království (mahadžanapád) na Gangské pláni. V této době postihla katastrofa také olméckou civilizaci v Mezoamerice. Přibližně v roce 950 př. n. l. došlo k hromadnému zničení mnoha památek v San Lorenzu a přibližně v roce 900 př. n. l. bylo toto místo opuštěno.
Vědci se domnívají, že za tímto přesunem olméckých center mohly stát drastické změny životního prostředí a změna toku některých důležitých řek. Když v roce 676 př. n. l. začala vzestupná Kali jugy, byla většina znalostí, tradic a dovedností z doby sestupné Kali jugy zapomenuta. Pravděpodobně v reakci na tuto vážnou společenskou krizi se v této době objevila řada filozofů a proroků, kteří se snažili znovu objevit ztracenou moudrost a šířit ji mezi nevědomými masami.
Patřili mezi ně Buddha (623 př. n. l.), Thalés (624 př. n. l.), Pythagoras (570 př. n. l.), Konfucius (551 př. n. l.), Zoroaster (600 př. n. l.) a Mahávir Džain (599 př. n. l.). Mnoho posvátných znalostí však bylo nenávratně ztraceno. Například původní Védy se skládaly z 1 180 sakh (tj. větví), z nichž se dnes připomíná pouze 7 nebo 8 sakh (méně než 1 %).
Do starověkých textů se při jejich revizi a zapisování vloudily také různé chyby, vynechávky a interpolace. Chyby v učení o cyklu jugy byly jedny z nich. Zde navržené časové osy cyklů jugy přesně odrážejí celosvětové ekologické katastrofy, které provázejí přechodná období mezi jugami. Každých 2700 let je naše planeta po dobu několika set let zasažena sérií kataklyzmatických událostí, které způsobí úplný nebo téměř úplný kolaps civilizací po celém světě.
V každém případě se však civilizace ihned po období zkázy znovu obnoví. Čtyři klíčová přechodná období od konce Zlatého věku jsou shrnuta ve výše uvedené tabulce. Je zřejmé, že cyklus jugy býval sledován pomocí kalendáře Saptarši. Trval 12 000 let a skládal se ze čtyř jug, z nichž každá trvala stejně dlouho - 2 700 let - a byly od sebe odděleny přechodnými obdobími v délce 300 let. Celý cyklus jugy trvající 24 000 let se skládal z vzestupného a sestupného cyklu jugy, které na sebe navazovaly po celou věčnost podobně jako cykly dne a noci. Posledních 2 700 let procházíme vzestupnou Kali jugou a tato juga skončí v roce 2025.
Přechodná období mezi jugami
V souladu s konvencí lze 300leté přechodné období následující po roce 2025 rozdělit na dvě období po 150 letech. První 150leté období - ″Soumrak Kali″ - je obdobím, kdy se mohou struktury Kali jugy zhroutit v důsledku kombinace válek, ekologických katastrof a kosmických změn, zatímco druhé 150leté období - ″Úsvit Dwapara″ - je dobou, kdy se mohou začít objevovat duchovně rozvinuté systémy a filozofie Dwapara jugy. Je však pravděpodobné, že dvojí proces kolapsu a vynořování bude probíhat současně po celé 300leté přechodné období, i když s různou intenzitou. Současný vzestup tektonické aktivity a extrémních povětrnostních jevů na jedné straně a první známky probouzení vyššího vědomí lidstva na straně druhé mohou svědčit o tom, že účinky přechodného období již probíhají. Je třeba si uvědomit tyto větší časové cykly, které řídí lidskou civilizaci, a změny, které se rýsují na obzoru.
