1721 Historie totemových zvířat aneb z koho pocházíme Valerie Kolcová

[ Ezoterika ] 2013-06-15

Mnoho národů uctívá některá zvířata jako své předky. Tato tradice je obzvláště silná u těch kmenů, které až do nedávna nepřijaly jakákoli světová náboženství nebo jsou nadále pohany.
V dávných dobách téměř všechny kmeny uctívaly určitá zvířata jako posvátná. Mnoho legend vypráví, že různé kmeny pocházejí z různých zvířat. Někteří považují za svého předka vlka, jiní krokodýla a další orla. Je možné, že staří lidé věděli lépe, z koho pochází, a Darwinova teorie byla mylná?

Propadla jsem se do dávné minulosti, krátce poté, co se přes Zemi přehnala velká potopa, jak je popsáno v Bibli. Atlantida se potopila do mořských hlubin a po nějaké době i poslední ostrov Hyperborea. Ze severu se zvedaly ledovce. Lidé v čele s Árjou, Rámou a Hanumanem mířili na jih. Kdysi kvetoucí země Hanumanova, která se nacházela na území dnešní Sibiře, byla vylidněna.

Ukázalo se však, že ne všichni tato náhle nehostinná místa opustili. To prý bylo asi před 10 500 lety.
Vidím, že zde stále žijí obyvatelé. Některé kmeny se rozhodly nenásledovat Rámu a Hanumana a čekat na lepší časy ve své vlasti.
V lese u řeky stojí podivná obydlí těchto lidí. Na základech z obrovských balvanů stály nízké srubové stěny, všechny pokryté vysokými střechami z plsti a kůží. Tyto střechy mi velmi připomínaly morové rány na severu.

Najednou jsem se ocitla v takovém obydlí, a navíc jsem se stala místní ženou.
...Všude kolem byla ponurá místnost. Uprostřed bylo ohniště. Na rozžhavených kamenech se pečou koláčky. Světlo prochází pouze horním kouřovým otvorem. Mlhavá záře plamenů odhaluje slabé obrysy kovového a hliněného nádobí, kožených měchů na víno a složité vzory plstěných koberců. Na pódiu stojí malé dřevěné postavičky božstev a posvátného medvěda. Stále si pamatujeme, že kdysi bohové sestoupili z hvězd a umožnili našim předkům stát se lidmi, protože dříve byli zvířaty. I když ne všichni naši předkové byli zvířata, někteří z nich byli sami bohy pouze ve zvířecích tělech.

Kdysi dávno jsme byli medvědi a bohové nás sem přivedli. Bohové porazili síly temnoty, zahnali je pod zem a usadili se v blažené zemi na dalekém severu (Hyperborea). Tehdy ještě nebyl led a sníh a panovalo věčné léto. Bohové pomohli duchům našich předků vtělit se do lidských těl a my se nyní rodíme pouze tímto způsobem. Ale vzpomínáme na ně, na naše předky, na naši velkou Medvědí matku. Je stále s námi. Je však matkou nejen nám a medvědům, ale také chlupatým lidem z lesa (Yeti). Někdy ji lze spatřit, jak se vznáší na obloze jako mrak nebo průsvitný stín. Na sever však přišla bílá zima a bohové se uchýlili do své božské země, zatímco jejich poslové, Ráma a král chlupatých lidí Hanuman, nás vedli na jih. Byla to těžká cesta, jak říkali naši dědečkové, těžká, nebezpečná a daleká. Byla to cesta do neznáma.

Kdysi dávno bohové řekli, že sníh a led ustoupí a zima zmizí. Rozhodli jsme se tedy zůstat a dál nejezdit. Dnem i nocí čekáme na teplo a slunce, ale žádné není. Pryč jsou bohové, pod zemí zmizely jejich velké chrámy. Zůstává s námi jen naše matka, posvátná Medvědice.
V krbu praskají hořící polena, v lese kvílí vítr. Je dobré být tady, doma, zabalená do teplé vlněné látky, ušité z mnoha malých kousků. Jsou spojeny pouze na jednom konci a tvoří jakousi šupinu nebo peří a zahřívají naše těla stejně jako vlna těla zvířat.
Tmavé vlasy mám spletené do pevných copů, které mi splývají po hlavě a jsou svázané do starozlaté obruče. Koláčky budou brzy upečené, ale co můj manžel? Musí se vrátit z lovu s ostatními muži našeho kmene.

Už nevíme, kde hledat jídlo. Země je tak často zmrzlá ledem a sněhem a my jsme požádali Velkého medvěda, aby lovil medvědí kořist, konkrétně velké srstnaté jeleny a losy.
Muži se dnes musí vrátit s jídlem, protože zítra je posvátný obřad.
Je to už druhá zima, kterou jsme s manželem přežili, a stále nemáme děti. Snad se nad námi tentokrát alespoň medvědí matka smiluje a dá nám dítě.
Zítra se sejdeme na kopci a stejně jako naši předkové se budeme modlit k naší matce.
K ní se obracejí i chlupatí lesní mužíčci (Yeti), kteří s námi žijí už po staletí. Mnoho z nich odešlo spolu se svým vůdcem Hanumanem z oblasti na jih.

...Najednou se mi zdálo, že čas letí, a já jsem se ocitla v prastarém rituálu. Zase jsem byla tou ženou. Nebyla jsem sama, kdo byl zbaven dítěte. Tak jsme se my, sedm žen z kmene, které chtěly porodit, ale nemohly, shromáždily kolem obrovského balvanu s velkou vyhloubenou dírou. Přinesli jsme paní lesa pohoštění. Sbírali jsme med z dutých stromů a vzácné malé červené bobule z keřů a naši muži přinášeli maso, nejlepší část kořisti. Tento rituál mi živě připomněl rituál, kdy staří Keltové uctívali medvěda mezi kameny Stonehenge.

... Teď jsem si samozřejmě na nic z toho nevzpomněla a se zatajeným dechem jsem čekala, až se Medvěd objeví, ponořena do tajů dávného mystéria. Ticho mi zvonilo v uších, mrazivý vzduch dusil dech. Z lesa se však vynořila Ona, obyčejná hnědá medvědice. Nevšímala si nás, vylezla na kámen, za chvíli spolkla pamlsek, v zubech přetáhla kus masa a vzdalovala se do černé tmy borového lesa.
Nyní do dutiny, kde ležely dary, vlezl šaman. K nebi se vznesla kulatá, zdobená tamburína.
″Bo-o-o-m...″ ozval se táhlý zvuk, který se rozléhal vesmírem. Pak další a další a les i obloha se rozezněly, skály se zachvěly a zazpívaly a ledový dech větru utichl.
Na tmavnoucí obloze se objevily zlatavé rozptýlené hvězdy. Najednou se všechno zatočilo a já jsem plavala vzhůru jako v mlze. V dálce se blížila průsvitná postava Medvědice a tisíce mláďat, která dala ženám kmene porodit.
Teď jsem jedno z nich držela v náručí. Jaké štěstí, že si mé dítě nechá a zachrání ho před nebezpečím, jako to dělá můj strážce. Často ho vídám za sebou a vždycky je tam jeho chlupatá průsvitná tvář.

Šamanský rituál a duch medvěda
Medvěd posílá medvíďata i jiným ženám. Jedna z nich má dvě mláďata, což znamená, že čeká dvojčata. Medvěd zavrčí na už dost starou ženu. Měla už několik rituálů, ale naše matka jí mláďata nedala. Jednou odehnala chlupaté dítě a ublížila mu tím, že zabila nenarozeného syna.
Najednou se vyhnané medvídě nad nebohou ženou slitovalo a skočilo jí na rameno. Jak byla šťastná! Jak dlouho na tento okamžik čekala!

...Pak jsem se oddělila od ženského těla a vznesla někam nahoru.
Medvědice a její mláďata mě vedly jakousi bránou a tam jsem uviděla to, co už dávno bylo. Všechno se mi odehrávalo před očima jako záběry z filmu.

Bylo to v době, kdy na Zemi ještě nikdo nežil, a byla to žhavá koule, která vřela a bublala.
Ale život ve vesmíru existoval na mnoha místech, stejně jako existuje nyní. Mnoho planet, které ho nesly, se nacházelo v mlhovině v Orionu.
Říkalo se, že na jedné planetě žila vysoká civilizace, jejíž potomci jsou nyní Nanebevzatí učitelé. Různé planety obývaly různé civilizace, například velcí ptáci s lidskými hlavami nebo inteligentní okřídlení koně. Je však třeba dodat, že mnohé planety Orionu, soustavy Síria a dalších hvězdných systémů nebyly a nejsou ve stejné dimenzi jako naše Země a jejich obyvatelé mají průsvitná těla, která se mohou kondenzovat a rozpouštět.

Obyvatelé těchto planet mohou létat bez použití létajících strojů, s pomocí svých myšlenek. Stejným způsobem si také předávají zprávy a různé předměty na libovolnou vzdálenost.
Ty, kteří se tam narodili, lidé nazývali otci a matkami bohů. Egyptský Osiris a indická Sarasvatí pocházeli ze soustavy Síria, tibetská Tara z Orionu. Na Orionu však existovaly i jiné civilizace.
Kromě lidí se ukazuje, že existují i jiné formy, které dosáhly vysokého vývoje, a ty z nich, které takového vývoje nedosáhly, potkáváme na Zemi ve zvířecích tělech.
Existuje tedy civilizace koček, civilizace medvědů, civilizace slonů, draků, psů, vlků, sov, ryb a tak dále.
Obyvatelé těchto planet mohou volně měnit svá těla. Viděla jsem tam chodit napůl lidi, napůl medvědy.

Po ulici nějakého města kráčela nějaká lidsky vypadající žena, oblečená do podobných šatů jako ta, v jejímž těle jsem právě byla. Kolem ní stálo několik statných domků.
Ale nějaký muž, který jí byl zřejmě povědomý, kráčel směrem k ní. Byl podsaditý a svalnatý, na tváři měl hustý plnovous. Zadívá se na ni a okamžitě se začne měnit v medvěda. Nyní je jeho tělo již medvědí a pouze hlava zůstává lidská. I ta žena měla najednou tělo medvěda.
Bylo to tu tak běžné, jako bychom se převlékali do jiného oblečení. Totéž se prý dělo i na jiných planetách, kde byly přeplněné civilizace.
Tato medvědí planeta se prý nachází v souhvězdí Velkého vozu. Tam je také hustší planeta inteligentních medvědů. Inteligentní bytosti tam chodí v těle medvěda, ale na dvou nohách a jejich ruce jsou podobné lidským. Nežijí však v brlozích, ale v domech a mají docela lidskou kulturu, jazyk, umění, vědu a navíc staví vesmírné disky a létají do vesmíru.
Bylo řečeno, že není rozdíl, zda se jedná o tělo člověka nebo jiného druhu, například suchozemských zvířat. Vysokých duchovních stavů lze dosáhnout nejen v lidské podobě. Existují vysocí Učitelé nelidské formy. Stačí si vzpomenout na egyptské bohy s kočičími, lvími a ptačími hlavami.....
A obecně, jak již bylo řečeno, lidský (humanoidní) vzhled vznikl v důsledku míšení nehumanoidních ras na duchovní úrovni. Takže starověcí hierarchové různých ras, například draci a ptáci, mohli zplodit jednu z humanoidních ras. A medvědi a vlci další. Vždyť ve vesmíru existuje mnoho humanoidních ras a na Zemi žijí jejich potomci - potomci přistěhovalců z různých světů.

Potomci medvědů, sov, labutí a vlků byli cizinci ze Síria. Byli to lidé, ale mezi jejich předky patřily rasy, které nazýváme zvířaty. Tito lidé založili legendární Hyperboreu a stali se bohy pro mnoho svých potomků, pozemšťanů: Árjů, Egypťanů a dalších. Předkové lidí a jejich bohů byli rasami inteligentních zvířat.Lidé, jejichž předky byli sloni, se usadili v jižní Indii a ti, kteří byli kdysi vlky, obývali střední Asii a Evropu. Po potopě žili souběžně s potomky medvědů a mísili se s nimi. V žilách Rusů a Skandinávců koluje krev obou. Slované, Skandinávci a Keltové tak mají ve svých předcích medvědy a vlky. Slované mají u svých předků také ptáky s lidskou hlavou. Tato civilizace žije na planetě poblíž Síria. Vzpomeňte si na slovanské Alconost a Sirin, ohnivého ptáka a Fénixe. Kalmykové, Baškirové a Tataři pocházejí z vlků. Dodnes si Baškirové říkají ″Baškort″, což znamená ″vlčí hlava″, a na čepicích stále nosí vlčí ocasy. Kdysi měly býky za předky kmeny žijící v Mezopotámii.
Z vlků se vyvinuli Germáni, Latinové (staří Římané) a Etruskové. Ti na počest svého totemu postavili sochu vlčice, která se pak stala symbolem Říma a Římské říše. Ukázkovým příkladem míšení vlků a medvědů jsou Skandinávci a Keltové. Měli dokonce i takové jméno: Beowulf, což znamená ″medvěd-vlk″. Postupem času se však starověké pojmy zvrhly a začaly znamenat vlkodlaky.

Pokud jde o kočky, pocházejí z nich staří Egypťané a jejich potomci se vmísili do arabských, turkických a japonských národů. Kočka znamená také tygra, lva, levharta atd.
Koně patřili k předkům Turků a Mongolů. Draci jsou předky dávných Lemuřanů, tedy Číňanů, Korejců, Japonců a dalších Asiatů, jejichž předkové byli Lemuřané, kteří unikli potopě v zemi Mu.
Atlanťané, jak víme z mýtů a Platonových děl, pocházeli ze směsi kočkovitých šelem, delfínů, chobotnic a hlubokomořských měkkýšů. K tomu došlo ale již před Zemí, jako v případě Hyperborejců.

Z antisvěta přichází jak světlé, tak temné civilizace.
Temným hierarchům antisvěta a jejich poslům v našem světě se podařilo oddálit čas určený pro vzestup monád do lidské přirozenosti a těm, kteří se neměli stát lidmi se podařilo se lidmi stát. Tak vznikly kmeny kanibalů, lovců lebek, divochů v Africe, Americe a na ostrovech Oceánie. Na pravé bohy už nevzpomínají a uctívají pouze své předky. Nerozvinuté národy, které se ještě neměly stát lidmi, začaly pojídat své ″předky″ a lovit je, aby se zmocnily jejich moci.
Je však třeba poznamenat, že tyto kmeny se neobjevily na Zemi, ale přinesli je na Zemi různí mimozemšťané, kteří navštívili náš svět. Jak již bylo řečeno, fyzická evoluce obecně nemohla probíhat pouze na naší planetě. Doba její existence je příliš krátká. Ve vesmíru probíhala a probíhá evoluce druhů a druhy se šíří z planety na planetu.
Bylo také řečeno, že člověk se v žádném případě nevyvinul z opic. Je to přesně naopak. Opice je výsledkem experimentů Anunnaků, kteří přišli z Nibiru. Pocházejí ze smíšení člověka a zvířat, kdy se Anunnaki snažili udělat z potomků Hyperborejců a Atlanťanů, kteří si nepamatovali své kořeny, poslušné otroky.
Vnitřní hlas mi řekl, že slovo ″opice″ znamená obraz, který nemá vyšší já, který se neprojevil ve vědomí. Opice je člověk, který ztratil své ″já″.

...Najednou jsem znovu spatřila ženu z prastarého kmene, který uctívá posvátného medvěda. Byla už těhotná a její lidé se přece jen rozhodli opustit tato místa, aby unikli nevyhnutelné zimě. Lidé putují po zemi: na západ, východ i jih, aby dali vzniknout mnoha národům a lidem naší planety.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_18.html

---

Zpět