Zprávy

1715 Vadžra - zbraň bohů nebo nástroj stvoření? Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2015-01-18
V mnoha mýtech, legendách a starověkých spisech se dochovaly informace o podivných superzbrojích starých lidí, o tajemných předmětech, s jejichž pomocí bohové různých národů konali zázraky, stavěli kyklopské stavby a přemisťovali vzduchem obrovské kamenné bloky. Tajemné zbraně a zařízení patřily bohům. Skeptici samozřejmě mohou vše označit za výmysl a pohádku. Na to mají právo. Ale přesto, proč by měl člověk vymýšlet nejen fakta o použití božských zbraní, ale také jejich podobu. Tak k nám sestoupila podoba vadžry, zbraně bohů. Důsledky použití zbraní bohů velmi připomínají důsledky použití moderních jaderných zbraní, napalmu a dalších moderních zbraní. Mohli dávní lidé, kteří si vymýšleli pohádky jen tak pro zábavu, tak přesně předvídat následky zásahu touto bájnou zbraní, nebo spíše byli svědky jejího používání. Příběhy převyprávěli potomci a taková vyprávění jsou plná různých vymyšlených ″detailů″. Tak vznikly mýty.

V dávných dobách existovaly velké civilizace, které nebyly horší, spíše lepší než ta naše. Založili je mimozemšťané z vesmíru. Co archeologové nenašli možná shořelo ve velké atomové válce a dějiny začaly znovu? Lidé zdivočeli a oblékali se do zvířecích kůží. Pokud se něco takového stane v dnešní době a hrstka lidí přežije v nějaké skulině, jsou jim zařízení na elektřinu nanic. Oblečení se opotřebuje a spotřebiče bez elektřiny budou nepoužitelné. Továrny budou zničeny. Nic nám nezbude a budeme muset lovit přeživší psy nebo cokoli jiného. Vrátíme se do kůží a dětem a vnoučatům budeme před spaním vyprávět o tom, jak se kdysi lidé domlouvali telefony. Časem se zrodí mýtus o starověké zemi, kde se to všechno odehrávalo, a naši potomci začnou od základu vynalézat kola a nejjednodušší mechanismy. Jednou opět vytvoří civilizaci, budou mít jiné přístroje a mobilní telefon bude držet v ruce prastaré božstvo, které si zpočátku budeme plést s našimi současníky - hrdiny nových mýtů.
Co jsme dnes zapomněli? Které civilizace minulosti a které jejich zbraně a přístroje se k nám dostaly jen v podobě podivných obřadních předmětů nebo se k nám nedostaly vůbec, ale drží je v rukou sochy a fresky dávných bohů? Pokud něco nemůžeme dokázat, popřeme to. Tak je bohužel nastavena psychika většiny lidí. Pokud však někdo něco považuje za blud, neznamená to, že by taková informace neměla existovat. Ať už v ni nikdo nevěří nebo věří jen pár lidí, pokud existuje, musí na tomto světě zanechat alespoň nepatrnou stopu. Pokud popíráme všechno, popíráme, že vůbec žádné dějiny neexistovaly. . . Že vůbec neexistujeme.
Jaké zbraně tedy měli starověcí lidé a jaké nástroje používali k přemisťování mnohatunových kamenů dávných staveb?.

V jedné ze skal u Kailaše je vidět obrys obrovských kamenných dveří nebo výklenku. Když se k němu člověk přiblížil, objevilo se obrovské schodiště Kailaš, které vedlo přímo do nebe. Schodiště nebylo pod ledem skoro vidět. Od Kailaše se táhla hladká konkávní plocha skal jako obrovská mísa. Tyto skály byly lehce pokryté sněhem a ledem, ale odtud, z malého kamene u kamenných dveří, se zdálo, že se v této míse odráží celá obloha se svými hvězdami. Mapa Země s jejími kontinenty a oceány. Na okamžik se zdálo, jako by slunce dopadlo na samotný vrchol Kailaše a vše se zahalilo do duhového závoje. Ohnivé, duhové odlesky klouzaly po kamenném výklenku, který představoval dveře. V hoře se otevřel otvor a z něj se vylilo jasné světlo v duhových barvách. Když jsem procházela otvorem, zdálo se, že nejdu dovnitř, ale spíš se od něčeho osvobozuji a dostávám se na povrch. Všude kolem bylo duhové světlo a výhled na zelené údolí. Kailaš byl za mnou, průhledný jako křišťál a zářil duhovými paprsky. Vstup do tajemné Šambaly, paralelního světa jiných dimenzí. Kruhové město v údolí bylo plné bizarních staveb podobných indickým chrámům a pyramidám. V obrovském sále hrály krystaly všemi známými i neznámými barvami. Na konci haly stála obrovská socha Buddhy, která se stala živým Budhou v oranžovém rouchu, tmavé prameny vlasů sepnuté do svazku na temeni hlavy se zlatou obručí.

Měl jsem mnoho jmen a mnoho inkarnací. Zde jsem Harati, strážce vědění Lemurie a planety Phaeton, která se rozpadla na kusy. Kdysi jsem byl na Zemi znám jako princ Gautama, který se stal Buddhou, brzy se budu muset opět vrátit do vašeho světa a říkat si Maitréja,″ začal Harati vyprávění.
″Na samém počátku současné třiatřicáté manvantary (životní cyklus vesmíru od velkého třesku po implozi - 306 mil. let ), která se skládá z Brahmova dne a noci, jsem přišel na Phaeton. Začali jsme v systému dvou sluncí pěstovat život, ale otevřela se brána pekel a černé víry z antiverza přinesly ničivé supertěžké kameny, které zničily velké Rádžovo slunce. Několik planet včetně Phaetonu vybuchlo a zaniklo.

My na Zemi jsme pak založili zemi, kterou nazýváte Lemurie, a přenesli jsme tam veškeré své znalosti. Po velké katastrofě zůstalo jen jedno Slunce, a kolem zbytků Slunce Rádža obíhal parazit Nibiru, dvojitá černá díra s malou planetou-satelitem, kde žijí mimozemšťané Nefilim, kteří si říkají Anunaki. Střetli s námi a s naší zemí Šambalou, kam odešli učitelé Lemurie, Hyperboreje a dalších zemí Světla. Oni a jejich otroci, černí reptoidi, zničili všechny vznikající civilizace na Zemi a vytvořili svůj svět, ve kterém žijete.

Předměty, které drží starověké sochy a obrazy bohů, byly kdysi zařízeními, technickými přístroji vysoce rozvinutých civilizací Lemurů, Telurů, Atlanťanů, Hyperborejců a dalších. Později se z nich staly rituální předměty náboženského kultu.
Vadžra byla vyzdobená dračími hlavami. Harati ji zvedl, vydal dlouhý nosový zvuk a oblouky vadžry se otevřely. Vydávaly pulzující duhové světlo. Jakmile Harati otočil vadžru v ruce a vydal další zvuk, z osy vadžry začal vyskakovat blesk nebo elektrický oblouk jako při svařování. Další pohyb a blesk se proměnil v pružný světelný svazek podobný laseru. Kolem tohoto zařízení se objevilo namodralé pole. Ocitli jsme se poblíž skály. Harati na ni namířil žhnoucí vadžru a ve vteřině se kus z ní odštípl. Povrch odštěpků se leskl jako zrcadlo. Takto jsme do skal vytesali zrcadla a vytvořili portál, kterým se lze dostat kamkoli ve vesmíru v jakémkoli čase a prostoru. Tímto portálem je Kailaš a okolní skalní struktury. ″Takto lze pohnout čímkoli,″ řekl Harathi a nasměroval změněný paprsek z vadžry na ležící hroudu skály vážící třicet tun. V okamžiku se kvádr vznesl do vzduchu a vznášel se. Harati jemně spustil kus skály na zem, jen lehce pootočil vadžru.

″Pomocí tohoto nástroje jsme se dostali z chrámu i my,″ řekl Harati.
S vadžrou můžete dělat spoustu věcí a téměř cokoli. Hlavní je stanovit si cíl a nechat proudit energii vesmíru. Vadžra není zbraň, ale v případě potřeby se jí může stát. Pak začal Harati točit vadžrou v ruce a na obloze se objevily obrazy strašlivé zkázy. ″Tohle je kronika akáši neboli éteru, jak se říkalo na Západě. Akáša v sobě obsahuje vše. Jsou to informace a energie. Je to nic a zároveň všechno. Je to vakuum, které obsahuje nás všechny a celý vesmír. Všichni jsme jeho částicemi. Částice vlastně není úplně správně. Jsme jejími částicemi a s ní i celek. My jsme ona. Akáša je minulost, budoucnost i přítomnost, protože vše je jedno. Z různých úhlů vědomí však můžeme vidět různé obrazy. Takto se vymezuje minulost, budoucnost a přítomnost, takto se vymezují různé světy a hustoty, různé reality. Vše, kde žijete, je váš svět a paralelní světy, jako je Šambala, světy jiných dimenzí, prostorů a časů, to vše je v něm, hlavní je umět je vidět a přenést se na správné místo ve vesmíru. Toho lze dosáhnout pomocí vadžry rozštěpující akášu.

Kronika ti ukáže minulé války, které pro tebe již pominuly. ″
A tak se na obloze jako na plátně odehrával děj. Nad planinou se do vzduchu vzneslo lesklé zařízení s jakýmsi prolamovaným ″balkonem″. Dole stála podivná armáda obrněných slonů, jakýchsi bizarních strojů a mužů v lesklé zbroji. Na ″balkóně″ létajícího stroje se objevil jakýsi bojovník s vadžrou v ruce. Pak z vadžry vyšlehl obludný blesk. Odněkud z dálky se ozvaly výbuchy. Na obzoru se objevilo několik ohnivých sloupů. Armáda se rozběhla pryč. Další blesk udeřil do hlav těch dole. Jen málokomu se podařilo uniknout.
Z toho, co bylo kdysi armádou, zbylo kouřící uhlí. Město na obzoru bylo pryč. Po syčivém blesku se kameny zdí roztekly jako máslo. Nástroj stvoření se může změnit v obludnou zbraň, energie vesmíru jsou univerzální. S nimi se vesmír rodí a s nimi se ničí, aby se očistil a znovu zrodil. Vadžra je nástroj k ovládání univerzální energie vesmíru, která je všude, obklopuje všechno a všechny, prostupuje všechno a všechny, všechno se z ní skládá. Snadněji se však mění a aplikuje s vadžrou. Tvar vadžry usnadňuje manipulaci s touto energií. To, co aktivuje vadžru, je zvuk a síla myšlenky. Pokud nemáte dostatečnou sílu myšlenek, nemůžete vadžru používat. Pak ale Anunaki dali lidem technické zařízení, které umístili do středu vadžry, a vytvořili tak technické zařízení, které může používat každý. Včetně lidí, kteří neměli sílu myšlenek, a lidí, kteří měli temné, destruktivní myšlenky a nedosáhli určitého stupně duchovního rozvoje. Proto se na Zemi odehrály ony obludné války, které zničily starobylou zemi, z níž zbyly jen ruiny, vám známé jako Mohendžo-Daro. Tam se používaly nejrůznější zbraně, včetně jaderných, na jejichž myšlenku vaše vědce ve 20. století znovu přivedli vyslanci Anunaků.
Po událostech v Mohendžodáru, popsaných v Mahábháratě, zničili poslové ze Šambaly všechny zbývající technické vadžry ve vašem světě, vytvořené s pomocí Anunaků. Zůstalo po nich to, co lidé s nízkou energií, s černými plány na válku a destrukci nemohou použít. Kdysi dávno jsme i my používali vadžry jako zbraně ve válce proti černým drakům, reptoidům z antisvěta, kteří se kopírovali ze světelných draků z našeho vyššího světa. S pomocí vadžry jsme se pokusili Nibiru zničit, ale po důkladnějších výpočtech jsme zjistili, že to zatím není možné, protože zničení tak velkého objektu, navíc složeného z černých děr, neprojde beze stopy, ale povede ke katastrofě sluneční soustavy. Ne všechno se dá vyřešit zbraněmi. Někdy může zničení zdrojů zla zničit celý svět.
Vadžra není zbraň. Vadžra je nástroj. Tvar vadžry je vlastní přirozenosti každé lidské bytosti. Dej nohy k sobě a spoj ruce nad hlavou - staneš se vadžrou. Střed vadžry bude uprostřed tvého těla. Pohybem mírně pod pupkem můžete ovládat svou vadžru a propojit své tělo s věčnou a nekonečnou energií vesmíru, energií všeho. Schopnost ovládat se jako vadžra je věda jógy, které se dosahuje různými duchovními praktikami. Svět je vlastně velmi jednoduchý. Pro věčně komplikovanou mysl je to velmi jednoduché na pochopení. Klíčem je jednoduchost a splynutí s vesmírem, s jeho principy a kvalitami nekonečného sebezdokonalování. Skutečné zázraky, jak je chápete vy, nikoli triky černé magie, dělají jen ti, kdo se stali nástrojem Absolutna a zcela se zřekli svého ega a důležitosti ″já″.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_39.html

Zpět