1671 Záhada náhorní plošiny Nazca Valerie Kolcová

[ Ezoterika ] 2013-01-12

Pustá náhorní plošina Nazca v peruánských horách je právem považována za jedno z nejzáhadnějších míst naší planety. Důvodem jsou úžasné, gigantické kresby, které se zde malují od nepaměti. Mezi vědci vyvolávají řadu sporů. Jak zde byly zanechány, kdo to udělal a za jakým účelem, zůstává záhadou, i když existuje mnoho hypotéz.

Záhadná je také kultura indiánů Paracas, kteří v těchto místech v dávných dobách žili. V jednom ze svých vědomých snů jsem byla v té zemi právě v době, kdy vznikaly kresby. Přede mnou se objevil úžasný a fantastický obraz. Tato ″cesta″ navíc odhalila odpověď na další otázku, která trápí lidstvo už od dob Charlese Darwina, a sice zda člověk vznikl z opice.
Skeptici samozřejmě mohou s touto zdánlivě fantastickou verzí nesouhlasit, ale pokud věříte, že se můžete ve snu přenést do jiných epoch, pak možná tato ″fikce″ byla skutečností. Vždyť mnohé z toho, co bylo v dávných dobách, se stalo pohádkou, a to, co bude za sto let, je nyní fantazií.
Teď si ale promluvme o světě, do kterého se nám podařilo dostat ve snu.
...Všude kolem je divoká, pralesní příroda. Rozlehlé palmy hrají s jasnou zelení. Nebo spíše jsou to stromové kapradiny. Horké slunce nemilosrdně pálí a sebemenší vlhkost se mění v dusnou mlhu. V houštinách pobíhají malé opičky s dlouhými ocasy.
...Ale teď se všechno změnilo. Zdá se, že od té doby uplynula dlouhá doba. Vlhké, husté lesy nahradila vyprahlá, skalnatá krajina. Někde u vysychajících slaných jezer trčely pichlavé rostliny.

A pak jsem v sobě jasně slyšel svůj hlas. Ukázalo se, že toto místo se nachází v dnešní Jižní Americe, v dnešním Peru. V té době to byla malá země v obrovském oceánu na východ od lemurijského kontinentu, který se již téměř celý potopil. Zemi postihla obrovská katastrofa.
Jako zázrakem se přeživším podařilo uniknout na zbytky rozlehlého kontinentu Lemurie (viz Poslední dny Moo). Malým opičkám se také podařilo uniknout na malou pevninu na břehu oceánu. Skrývali se v jeskyních a skalách budoucích And.

A teď je vidím - malé, pokryté krátkými hnědými vlasy a s velmi dlouhými zatočenými ocasy. Vyhrabávají z chudé kamenité půdy kořínky a živí se jimi.

Ale zase mi vnitřní hlas říká, že někde daleko ve vesmíru existuje rasa, která vysílá své posly do vesmíru, aby našli vhodnou planetu pro svůj výzkum a experimenty. K pohybu používali jakési supertěžké vesmírné těleso, protože jejich planeta měla velmi silnou gravitaci. Obyvatelé vzdálené planety ji zahalili částí své atmosféry jasně modrozelené barvy.
...už vidím tu malou poloumělou planetu. Jeho atmosféra je tak hustá, že není vidět nic jiného než ona. A říká se, že příslušníci této jiné rasy se velmi zajímali o výbuchy, které otřásly Zemí během zkázy Lemurie. Zajímali se o Zemi a po nějaké době, když se živly uklidnily, se rozhodli přistát.

Tady, nad skalnatými svahy budoucí náhorní plošiny Nazca, se snášela trojúhelníková mimozemská vozidla a na vysoké obloze svítil modrozelený měsíc, protože ten, který svítil nyní, tam ještě nebyl. Těžká modrozelená planeta se pak stala naším společníkem, ale na dráze vzdálenější od Země, než je dráha nám známého Měsíce.
Zde, na pustých kopcích, začaly přistávat trojúhelníkové, nebo spíše pyramidové, cizí lodě. Jak bylo řečeno, velmi je zajímali opicím podobní tvorové, kteří zde žili a které chtěli využít při svých pokusech.

Brzy na kopcích vyrostla ″osada″. Nebo spíše to byla jakási vědecká stanice. Zkonstruovali cosi, co vypadalo jako proudnicovitá, přerostlá nádrž, připevněná ke skalní stěně jako obrovská přísavka. Kolem se hemžili samotní mimozemšťané. Byly velmi malí, asi metr a méně vysocí. Měli silné, krátké, křivé nohy a tenké paže. Jejich hlavy byly velké, v nepoměru k jejich tělům. Obecně se podobaly novorozencům nebo dokonce plodům.

Osada cizinců

Jejich velké hlavy se vyznačovaly velkýma vypoulenýma očima a jejich nosy byly velmi velké jako ptačí zobák. Měly malá, štěrbinovitá ústa.
Měly černé vlasy, rovné a svázané do mašle. Nosili barevný přiléhavý oděv podobný trikotu a trojúhelníkovou pláštěnku podobnou ponču, která byla sešitá z malých trojúhelníčků různých barev. Někteří měli na čele barevné stužky.
U těchto ošklivě vypadajících lidí bylo těžké rozeznat, kdo je žena a kdo muž. Byli velmi tencí. Museli být zvyklí žít ve své domovině ve vysoké gravitaci a hustotě atmosféře. Tady však sotva dokázali udělat krok, byli unášeni jako chmýří, odráželi se velmi vysoko a daleko a dělali kroky vzduchem jako ve stavu beztíže.

Brzy poté, co se usadili na novém místě, se rozhodli zmapovat velkou plochu země a vyznačit polohu přistávacích pásů těm, kteří zůstali na zeleném měsíci. Pro tyto tvory existovala obrovská mobilní základna. Za tímto účelem spojily dva létající stroje ve tvaru pyramidy své základny a společně vzlétly nad poušť.
...Pak se mi před očima promítly fantastické obrazy. Na obloze při západu slunce letělo temné těleso podobné křišťálu. Vyrazil z něj krátký lila paprsek, který nedosáhl na zem.
Bylo řečeno, že byla použita magnetická síla. Pomocí paprsku byl povrch země zmagnetizován na správném místě a horniny, tvořené malými oblázky, se ″rozptýlily″ po obou stranách takto nakreslené čáry. A kdybychom kamínek vrátili zpět, po nějaké době by opět ″utekl″ na stranu této linie a obnažil by spodní skálu skalního masivu. Takto byla nakreslena síť přímek kosmodromu.
Obrovská opice s vířícím ocasem byla nakreslena také jako znamení pro své vlastní, že je zde ten správný ″materiál″.

Později, když sem sestoupily další skupiny vědců z příbuzných trpasličích civilizací. Poblíž postavili další stanoviště a označili je svými znaky z čáry (jako pavouk, svícen apod.).

Po těchto přípravách začala ″vědecká činnost″. Dozvěděl jsem se, že mimozemšťané se zabývají transplantacemi různých orgánů a genetickým výzkumem. A na této ″vědě″ byla postavena celá jejich společnost. Hlavní, takříkajíc šéfové, neboli vyšší kasta, měli obrovské hlavy, které se operativně zvětšovaly. Do nich byly vloženy další mozky.
Byl to jakýsi biopočítač, který v sobě skrýval obrovské znalosti. Čím více toho člověk uměl, tím měl vyšší hodnost, tím větší hlavu, ale na úkor mozků těch níže postavených, kterým byly odebrány a vloženy do nich ″hloupější″, nevyvinuté mozky pro jejich další rozvoj.

Stejně tak byla mladá těla podřízených odebrána těm nadřízeným, aby žili, jak si mysleli, navěky. Jinými slovy, nadřazení neměli vlastní mozky a těla, ale spíše těla a neustále zvětšovali objem svých mozků a měnili svá těla.

Někteří z těch nižších se dostali na úroveň těch vyšších a začali žít na úkor těch, kteří byli níže než oni, a bylo jich stále méně a méně. Proto na naší planetě našli další ″podřadný″ materiál - opicím podobné tvory. Byli odchyceni a genetickým inženýrstvím přeměněni na humanoidy, jako jsou pithecanthropové. Brzy se tito napůl opičáci a napůl lidé začali objevovat v okolí základny. Museli se podrobit operaci, při níž jim byla odstraněna část mozku, a stali se dokonale poslušnými a poslouchali rozkazy. Těmto opicím vpravili vlastní geny, a tak začaly mít některé rysy mimozemšťanů.

Základna-laboratoř měla dlouhé chodby s velmi hustým atmosférickým prostředím. V malé místnosti byla v měkkých kožovitých bublinách naplněných tekutinou uložena embrya hybridních tvorů s obrovskými hlavami.
Byli odebráni opičím samicím nebo opicím tři měsíce po početí a vychováváni v tomto ″inkubátoru″ Do hlavy jim byla neustále vstřikována nějaká látka, aby jejich lebka rostla a zvětšovala se, aby se do ní vešel jejich velký mozek.
Tito kříženci vypadali spíše jako lidé než opice, ale měli obrovské hlavy. Potomci těchto ″lidí″ osídlili stanici a okolí, kde vznikly jejich vlastní osady podobné vesnicím. Tito noví lidé se ve všem podřizovali svým stvořitelům a sloužili jim jako ″materiál″, tj. stali se v této civilizaci podřadnou kastou. Sami již prováděli mnoho transplantací mozku a srdce atd.

Postupně se tito opičí lidé stávali ještě inteligentnějšími. Pokud si toho jejich tvůrci všimli, byl jim mozek odebrán. Těm silným a odolným byla odebrána těla. Taková strašná ″továrna″ na živý materiál fungovala na budoucí náhorní plošině Nazca.

Ale netrvalo to dlouho. Noví lidé začali být mazaní. Nějak se začali dostávat z pod kontroly svých stvořitelů, Už dělali operace sami a někdo nevzal, zřejmě, část mozku, který byl zodpovědný za jejich vlastní vůli. Ti se proto nestali poslušnými otroky, a tak se začalo jednat s další generací. Proto vzniklo mnoho nových neposlušných lidí.

Tak se prý zrodilo celé spiknutí proti tvůrcům. Jeden z nich dokonce nakreslil na kameny obrázky celého operačního procesu s mimozemským chirurgickým přístrojem.
Některým novým lidem se podařilo z těchto míst utéct do jiné oblasti. Tam se smísili s obyvateli Mé země, jejich potomci se připojili k indiánské rase a někteří z nich se dokonce dostali do samotné Mé země.
Tato doba se shodovala s velkou vesmírnou událostí, kdy došlo k převratu Slunce a celé jeho soustavy, kdy se pozemšťanům všechny hvězdy jevily jako jediná spirála. V té době přiletěli obyvatelé planety poblíž Síria a postavili egyptské pyramidy.
Krátkokrcí a tvrdohlaví mimozemšťané z náhorní plošiny Nazca byli velmi vyděšeni obratem slunce a hvězd. Hvězdy měnily svou polohu. Toho využili noví lidé, kteří se vyvinuli z opic. Nechtěli odletět se svými tvůrci a stát se jejich otroky, být ″surovinou″.
Předstírali, že jsou jim podřízeni, a vymysleli si, že do nejdůležitějšího cizího hierarchy vpraví nějakou látku. Jeho hlava byla tak obrovská, že se nemohl ani pohnout. Zpanikařil a nařídil všem, aby urychleně ukončili výpravu a odletěli domů, protože hvězdy na obloze stále měnily svou polohu.
Vytvoření lidé nadšeně pomáhali tvůrcům stanici vypnout. A nyní vše nakládají na trojúhelníkové lodě a likvidují velkohlavé mimozemšťany. Umístí je na stejné místo, ale na poslední chvíli lodě opustí. Nastane panika a mimozemšťané se přestanou pokoušet získat své otroky a odletí na svůj zelený měsíc. To způsobilo gigantický příliv, díky kterému opustil zelený měsíc oběžnou dráhu a zmizel v černém prostoru vesmíru.

Došlo k velkému zemětřesení, záplavám a následnému suchu. Byl to následek odchodu zeleného měsíce. Lidé, kteří vznikli z opic na opuštěné izolované zemi, jež se stala součástí velkého amerického kontinentu, zdivočeli. Zůstala jim jen vzpomínka na ″bohy″, kteří je stvořili, že ″bohové″ měli obrovské hlavy, že ti, kteří měli větší hlavy, byli ″hlavní bůh″ nebo ″náčelník bohů″.

Uchovávali také ony oblázky, na nichž byly načrtnuty všechny postupy operací, tedy způsob, jak se přiblížit ″bohům″. Mimochodem, tyto kameny byly nalezeny našimi vědci a jsou považovány za fragmenty záhadné geoglyfové civilizace.

Tito dávní mimozemšťané však nebyli představiteli geoglyfové civilizace. Z nich zůstaly jen obrovské kresby a linie na náhorní plošině Nasky Oblázky s kresbami (geoglyfy) jsou dílem vytvořených lidí.
Stali se kultovním objektem nové polodivoké civilizace. Zde jim byly po vzoru ″bohů″ zohaveny hlavy. Za tímto účelem jim byly od dětství mechanicky vytahovány lebky na znamení urozenosti. Ti, kterým zůstala normální lebka, se později stali jejich otroky.
Tito lidé jim barbarsky vyřezávali díry do lebek, aby z nich udělali poslušné roboty.
Právě tito lidé vytvořili kulturu, která je pro nás podivná a záhadná a která by se dala nazvat Paracas. To oni replikovali obávaný společenský systém dávných mimozemšťanů.
Stejně jako jejich ″bohové″ se oblékali do látkových trojúhelníků, i když později se jejich oděv začal více podobat oděvům okolních indiánů. Jejich hlavy byly divoce prodloužené směrem vzhůru, ale operace mozkové fúze už byly zapomenuty. Jen navenek se podobali svým ″bohům″ a žili v primitivních stavbách jako jejich poloopičí předkové.

Tato brutální kultura existovala poměrně dlouhou dobu (od vyhynutí dinosaurů po pád Atlantidy a země Mu plus další dva tisíce let). Ale tento čas se nám zdá tak obrovský jen proto, že když se Slunce otočilo a hvězdy začaly měnit svou polohu, čas se změnil, protáhl se, a to, co bylo ve skutečnosti několik tisíc let, se nám zdá jako miliony.
Říkalo se, že civilizace Paracas skončila s příchodem nájezdníků, obyvatel staré indické říše, v jejichž žilách kolovala i krev prchajících opičích lidí. Nyní téměř úplně vyhubili lid Paracas, zůstaly jen ženy, které počaly jejich děti. Tak se poslední Parakové rozplynuli v jiném národě.

Začalo nové sucho, které vyhnalo všechny lidi z těchto pouští. Tak skončil příběh podivného národa, který s pomocí mimozemšťanů vzešel z opice. A co se stalo se samotnými mimozemšťany?
Ukázalo se, že potomci těch, kteří přišli na Zemi na zeleném Měsíci, se koncem 19. století opět ocitli v blízkosti Země a nyní jsou nedaleko - na Měsíci (na druhé straně, pro nás neviditelné). Svými experimenty se přivedli k úplné degeneraci. Ve snaze zjednodušit své tělo a zbavit se všeho nepotřebného (např. velkých nosů) přišli o jedno ze svých energetických těles, ztratili hemoglobin a jejich kůže zešedla. Říká se jim Zeta. Dlouhou dobu byli zotročeni jinou temnou civilizací z Nibiru, Anunnaki... Jak již bylo řečeno, civilizace, která se vydala cestou života na úkor jiných bytostí, degeneruje a umírá.
.
..Nevěří snad pozemšťané v transplantaci jako všelék...? Co může naši civilizaci čekat? Aby se nám to nestalo, je třeba jít cestou světla, pozvedat duchovnost, ne podlé vášně, nepyšnit se technickou silou a materiální vědou, jako to dělali mimozemšťané, kteří se odklonili od božství.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_17.html

---

Zpět