1601 Zlatá Baba - bohyně severu Valerie Kolcová

[ Ezoterika ] 2015-06-26

Zlatá Baba - bohyně severu aneb Tajemství Permu Velkého a domova slovanských předků

Všechna tajemství se vždy dříve či později stanou zřejmými. Historická pravda, která se po staletí skrývala za lží, může velmi brzy vyplout na povrch, a už se tak děje, i kdyby se to některým silám a jimi placené vědě nelíbilo. Ale na skrytých místech na Sibiři, na Urale, na Altaji, na poloostrově Kola, na Krymu, na Kavkaze, v lesích a tajze, mezi soutěskami a skalami se vynořují starověké kameny, zalesněné pyramidy, ruiny megalitických chrámů a měst.

Jsou svědectvím zcela odlišné historie. Stále více lidí je začíná objevovat. ″Vědci″ je však na příkaz svých pánů nadále považují za výtvory přírody, za důsledek zvětrávání, koroze půdy, sopečných erupcí atd. Řízená vědecká komunita se nadále vyhýbá nepohodlným skutečnostem, které je mohou připravit o získané tituly a vyvrátit výsledky obhájených disertací. Ti, kdo ovládají vědu, politiku a společnost, nechtějí, aby pravda vyšla najevo. Lidstvo má zůstat v nevědomosti a otroctví této elity, vyvolených, a nebránit jim v tom, aby národy dusili a vládli jim. Pravda, která pronikne na povrch, je opět zkreslena pseudopatriotickými cíli, které stejná elita bude moci příležitostně využít pro své vlastní účely.
Skutečnou historii však zřejmě nelze utajit až do konce, protože vše je zaznamenáno v informačním poli planety. Samozřejmě, že s přispěním téže elity jsme všichni přesvědčeni, že informační pole a jakékoli jemné světy a energie neexistují. Že je to všechno pohádka a mýtus, nesmysl a fantazie,
lidové pověsti a legendy. Pak se najednou objeví hledači pokladů a začíná pátrání po Tróji, Eldorádu, Zlaté Babě a dalších tajemných artefaktech ze zlata.

Mimochodem, dnes budeme hovořit o Zlaté Babě - tajemství Uralu a Sibiře, o záhadné skryté zemi Dárija a o tom, co z ní zbylo po dávné katastrofě - Bjarmiji neboli Permu Velikém, kterou si současní hledači pravdy pletou s Tatárií, vymyšlenou západními neznalými cestovateli a kartografy, kteří tímto slovem označovali všechna neznámá území. Kdo tedy postavil na Sibiři kyklopská města? Kdo byla Zlatá žena z Ostjaku? Co vědí šamani? Komu vadila historie obrovského státu, který existoval na území dnešního Ruska, a kdo tuto historii stále potlačuje?

...Kamenitá stezka se vine vysoko do hor. Mohutné kořeny stromů a křivé větve keřů se vinou kolem prastarých rozpraskaných kamenů. Cesta se však plazí stále výš a výš přes římsy a trhliny. Shora se ozývají podivné zvuky. Dusot tamburíny a hrdelní nadpozemský zpěv. Husté větve se rozestoupí a otevře se nádherný výhled do údolí. Údolí a stuze řeky vinoucí se dolů dominují majestátní hory porostlé zelenou tajgou. Na jejich plochých vrcholcích se drží nízké mraky. Na strmém útesu stojí prastará borovice, obložená obdélníkovými kameny, které do sebe dokonale zapadají. Jaký hrdina zde postavil toto mohutné zdivo? Kolem je spousta podobných obrovských kamenů, jako by je vytvořili obři. Mezi nimi je schodiště ze stejných kamenných kvádrů, které vede výš, kde podivný zpěv pokračuje.
Slunce se začíná prodírat hustými mraky. A tady je vrchol. Někdo tam je. Je to šaman ve svém tajemném pestrém oděvu. Podivně se pohybuje kolem ohně, zpívá a tluče na tamburínu. Z vrcholu kamenného kopce se táhne na provázcích mnoho barevných stuh. Prastaré místo moci šamanů. Šaman stále rychleji tluče do své tamburíny, stále rychleji tančí, stále rychleji se objevují jeho četné amulety, střapce a stuhy, a plameny ohně tančí v rytmu s ním.

Už není vidět nic jiného než tyto fantaskní ohnivé formy, které se přelévají jedna do druhé, a zpěv se stává něčím slavnostním a vzývajícím do neznáma.
Oheň se rozestoupil a vytvořil jakousi bránu, kterou mě nějaká neodolatelná síla přenesla.
Před námi je obrovská rokle a skály jsou zde vyleštěné do lesku... V jedné ze strmých hladkých stěn je trhlina. Vysoko nad zemí je vchod do jeskyně. Kamenné schody vedou kamsi do hloubi hory. Šamanova píseň stále všude zní. Unáší mě dovnitř této hory, tunel za tunelem, zatáčky, slepé uličky, nové tunely, schody a dokonale vytesané schody a zrcadlově obložené kamenné stěny. Tady labyrint chodeb končí a před námi je obrovský sál ozářený zvláštní zlatavou září. Klenby podpírají majestátní šestiboké sloupy. V prostorných jeskyních obložených hladkými kameny zurčí podzemní řeka s ostrovem. Ve výklenku z kyklopských kamenných bloků zalitém zlatým světlem jsou podivné obrazce a znaky a socha, která vydává zlatavé světlo. Vydává melodické zvonění. Představuje ženu zahalenou do nejjemnějších látek. Socha je obrovská. Oči jí září. Mají mírně mandlový tvar. Na čele má jakousi šnečí spirálovitou bouli. Dlouhé ušní lalůčky jako sochy Buddhy. Socha drží v jedné ruce meč a v druhé jakýsi strunný hudební nástroj kulatého tvaru s dlouhým krkem. Zlaté struny se lehce chvějí a zní, jako by se socha natáčela. Zlatá baba. Starobylá socha, kterou uctívají národy Sibiře...

Ze sochy se stala živá žena, velmi vysoká, tmavě zlaté prameny jí spadaly až na hruď. Posadila se po orientálním způsobu se zkříženýma nohama. Její tmavě modré oči se na mě upřeně dívaly a do mysli mi proudila plynulá, jemná řeč, přestože se ženiny rty ani nepohnuly.

″Na Rusi mi říkali Zlatogorka nebo Mája Zlatogorka. Což lze do vašeho moderního jazyka přeložit jako Matka Zlatogorka. Říkali mi Zlatogorka kvůli barvě mých vlasů a mé velké výšce ve srovnání s tehdejšími pozemšťany.

Později lidé na Sibiři říkali mé soše prostě Zlatá Baba. V dávných dobách jsem se narodila v dnes již zaniklé zemi Lemurii svému otci, Asurovi z Medvědí jámy z Polárky, a matce, Lemurijce. Můj otec se v Rusku jmenoval Svjatogor. Byly to těžké časy. Na mou rodnou zemi Lemurii dopadla katastrofa, stejně jako na celou Zemi. Nejprve náš svět rozbily černé kameny z Antivesmíru, které přišly z temných oblastí mimo naši galaxii, a po nich přišli do Sluneční síně (sluneční soustavy) černí draci a hadi a zmocnili se Země. Na planetách, kterým říkáte Venuše a Mars, byl život prakticky zničen těmito horninami a zbytky obyvatelstva se přestěhovaly na Zemi, Faethon zemřel v mnoha kusech. Lemurie, kterou založili Faetonci dávno před kataklyzmatem, byla zaplavena vodami oceánu. A pak tu byli ti noví černí mimozemšťané, draci z Antisvěta. Museli jsme jít do podzemí. V útrobách Země jsme vybudovali mnoho měst. Mnohé z nich však zaplavil oceán. Brzy se Lemurie ponořila do jeho vod. Naštěstí přistáli draci ohně a světla. Tehdy zde zuřily nelítostné boje s draky. Draci světla a jejich lidská rasa zachránili část Lemurie a nazvali ji Zemí Mu. Černí draci však byli stále velmi silní. Museli jsme pokračovat ve stavbě podzemních měst. My - zbývající Lemuřané a světelní draci - jsme požádali o pomoc a hvězda Sírius nás vyslyšela. Mému budoucímu manželovi Tarhovi, rovněž potomkovi Faetonů, se tam podařilo dostat. On a jeho sestra Tara přivedli na pomoc své přátele ze Siriusu. Všem silám světla se pak podařilo černé draky z povrchu Země vyhnat, ale ti získali zpět část kobek, kde se skrývají dodnes. Svarog a další Sirianští přátelé Tarh a Tara založili velkou zemi Sva nebo Orianu, jak ji nazývali Lemuřané. Atlanťané, kteří později dorazili na Zemi, nazývali tuto zemi Hyperborea. V srdci země Sva neboli Oriany se tyčila velká hora Meru. Nyní se tam nachází severní pól. Podle vašich měřítek Hyperborea nebo Oriana existovaly velmi dlouho - několik milionů let. Tehdy však byla jiná doba a život netrval tak dlouho jako ten váš. Téměř všichni zakladatelé této země tedy přežili ji samotnou.

Viděla jsem její počátky. Pak přišel můj sňatek s Tarhem, kterému lidé v této zemi později přezdívali Daždbog. Pak jsme se s manželem a jeho sestrou vydali do sousedních zemí, protože svět se stal neklidným. Zpočátku nikdo netušil, že civilizace Niphilim nebo Anunnak ze systému Nibiru, která následuje černé draky, přinese tolik problémů. Viděli jsme totiž pomoc draků světla, kteří přišli po dracích temnoty. Ukázalo se však, že Anunnaki jsou černá civilizace oděná do bílého roucha z ukradených vysokofrekvenčních energií. Lstí se dostali k mnoha krystalům, které vládly planetě, a skončili poblíž nejdůležitějšího z nich na hoře Kailaš, kterou postavili Faetoni, moji předkové. A tak jsme se s manželem a jeho sestrou vydali do zemí, které stály v cestě ke Kailaši a Hyperboreji. Zde jsme začali zakládat novou zemi a nazvali ji Daaria, tedy předchůdkyně Oriany nebo Ariany. Mnoho podzemních i nadzemních měst zde vybudovali potomci Lemuřanů a Sirianů, kteří přišli ze Síria - Hyperborejci. Hyperborejci neboli Oriané jsou potomky Sirianů a Lemuřanů. Celá tato země je nyní vaše Sibiř a Ural, stejně jako sever Ruska. Postupně se města Dárie rozšiřovala a vznikala nová až k horám, které nazýváte Kavkaz a Krym. Daleko na východě hraničila se zemí Moo a směřovala k oceánu, daleko na západě se blížila ke Karpatům a Alpám a hraničila s Atlantidou, daleko na jihu hraničila s dávnou Melukou (dnes zaplavenou vodami Indického oceánu), nástupkyní padlé Tellurie, která vzkvétala před příchodem černých draků na území dnešní zamrzlé Antarktidy. Na severu stála Velká Sva neboli Hyperborea.

Stáli jsme na stráži nad světem, ale Anunnakům se přesto podařilo vytlačit krystal Kailaš. A Země byla uvržena do třetí dimenze, která stále obsahuje její větší část. Čas se zkreslil. Čas se změnil. Mnoho pomocníků, kteří přišli z jiných planet, nemohlo existovat ve třetí dimenzi. Byli prostě vrženi do čtvrté dimenze s částí světa, která byla odloupnuta. Tento oddělený svět se stal paralelním s vaším. Lidé, kteří zůstali ve třetí dimenzi, pro ni měli různá jména. Potomci země Mu ji nazývali Šambala a potomci Hyperborejců Bílá voda.
Pro ty, kdo odešli do vyšších dimenzí, bylo vytvořeno mnoho tajných míst, kde mohli pokračovat v komunikaci s těmi, kdo zůstali na tomto světě. Tato místa se stala posvátnými pro ty, kteří zde zůstali. Postupem času začali ti, kteří zůstali, považovat ty, kteří byli v Šambale, za bohy.
A pak začala dlouhá válka o planetu s Anunnaki. Dlouhá a bolestivá, která se táhla až do vašich časů, protože se zmocnili mnoha krystalů a zejména Kailaše. Právě vzniklý trojrozměrný svět nám zabránil zvítězit, aniž bychom zničili zbývající bytosti, které v něm žily.

Právě tato okolnost umožnila Anunnakům získat na Zemi pevnější pozici po potopě, kterou vytvořili jako důsledek velké války, kterou Atlantida vedla na Hyperborei. Atlantida se stala loutkou v jejich rukou a zaútočila na Hyperboreu, což mělo za následek, že ona sama zemřela jako první. Její tektonické zbraně byly odraženy a Atlantida se potopila. O dva tisíce let později však krystal hory Meru, který byl v této válce těžce poškozen, selhal. Země, která se ocitla na zemském pólu v důsledku pádu planety, k němuž došlo po dopadu Atlantidy, už nemohla poskytovat teplo.
Krystal Meru se pomalu ponořil do útrob planety a Hyperborea zamrzla a klesla na dno oceánu.
Mnoho lidí pak opustilo Hyperboreu a hledalo útočiště v Daarii. Hyperborejské krystaly byly přeneseny do chrámů Daarie, do jejích mocných měst postavených technologií Lemurie.
Tehdy nikdo nenosil obrovské kameny ručně. Přenášely se vzduchem, přičemž se zbavovaly své váhy pomocí speciálních zařízení. A pak se vzájemně upravovaly stejnými nástroji, někdy i nahříváním, pokud potřebovaly obzvlášť dobrý úchop. Kamenné bloky byly vyřezávány ze skal pomocí zvuku a světla, přesně směrovaného přes magnetické kroužky nástrojů pro řezání.
Nadzemní města byla propojena s podzemními. V Daarii bylo několik velkých center. Největší z nich se nacházely na území dnešního pohoří Altaj a Sajan (ruiny starověkých měst v Gornaja Šoria) na západní Sibiři (dnes toto místo znáte jako Okunevské energetické centrum). Právě zde byl velkým knězem a vládcem této oblasti Hanuman, kterému se později v Indii přezdívalo opičí král. Našli jste také pozůstatky starověkého města Ara Kola (Arkaim). Obrovským centrem bylo město Barma nebo Byarma. Byl napůl nadzemní a napůl podzemní. Ale na to, aby se tam moderní lidé vydali, je ještě příliš brzy... Barma stojí v lesích nedaleko Permu. Města a chrámy, pyramidy Daaria stály na Kavkaze a v Žiguli a na Urale. Nejposvátnějším místem však byl Taimyr, protože to je to, co zbylo ze starověké Hyperborey. Posvátná náhorní plošina, kterou nazýváte Plošina Putorana, skrývá vchod do Šambaly a mou sochu, sochu Zlaté Baby.

Daaria vzkvétala až do doby před sedmi tisíci lety, kdy Anunnakové zavedli hluboko do země svou laboratoř ve tvaru zlatého vejce. Tuto událost jste nazvali biblickým stvořením světa, experimentálním světem Anunnaků, v němž byli Adam a Eva vychováni jako zárodky nové rasy otroků, které Anunnakové potřebovali. Této události předcházely podivné války, které vedli Anunnaki, stejně jako v době Atlantidy. Tentokrát se však rozpoutala obrovská válka na předměstí Meluchi, které začalo prudce klesat ke dnu oceánu. Píše se o tom ve staroindické knize Mahábhárata. (Viz jaderná katastrofa v Mohendžo-Daro). Anunnaki pak dostali strašlivé jaderné zbraně. Během války vypálili svá města. Ale jak říkáte, Anunnaki sami začali používat jaderné údery na země, které se jim nelíbily. Nebyl totiž dostatek pracovních sil. Zemřeli v Mohendžo-Daro a Harappě, jak tato města dnes nazýváte.

Anunakové zároveň zmasakrovali Baalbek, Baalovo město býčí civilizace, které vyhlásilo otevřenou válku Jeyahovovi, nejvyššímu vládci Anunaků, za což byl v anunakijské Bibli nazván Satanem. A pak na města v Daarii dopadly jaderné bomby. Daariané obětovali své životy a z posledních sil aktivovali krystaly světla. Mnoho lidí zemřelo, ale planeta přesto přežila a zůstala na oběžné dráze. Asi sedm tisíc let od vaší doby byla vaše dnešní Sibiř zničena jadernou válkou. Stopy této katastrofy lze nalézt i ve vašich dnech.
Byly však připsány fiktivním událostem, údajně z vašeho 19. století. A najednou jste začali mluvit o zániku velkého Tatarska.

Jak už to tak bývá, jakmile pravda začne vylézat ze zapomnění, najdou se tací, kteří ji začnou překrucovat, aby ji nakonec mohli zdiskreditovat.

Kdyby se katastrofa, která postihla Daarii, odehrála v 19. století, stále byste se skrývali v podzemních stavbách. Něco takového nedokážou tak obratně utajit ani Anunnaki a jejich zástupci z řad vyvoleného biblického lidu. V předtuše velkých objevů dárijských starožitností se však pokusili označit ji celou za Tartárii, zakreslenou na západních mapách. Ale na Západě se vždy považovali za civilizované a všechny ostatní za divochy - barbary nebo Tatary, což je totéž. A také Tartar je v západní tradici temná neznámá země. Tatarsko se stalo módou nazývat všechny neznámé země pro západní cestovatele. No, a když už žádná neznámá země nezůstala a všechny byly postupně alespoň nějak prozkoumány, zmizelo Tatarsko z map světa.
Toto nejjednodušší vysvětlení však nevidí ti, kteří se ve snaze uspokojit své ambice honí za senzačními příběhy o jaderné válce v 19. století. Ukazuje se, že tím, že obviňují globální spiknutí z překrucování dějin, mu sami nahrávají a tančí podle jeho not, jak říkáte, a vše ještě více matou a překrucují.
A tak se ukazuje, že pravda o Daarii - domovině vašich předků, Slovanů a mnoha dalších národů, je ještě více utajená.
Po velkém nukleárním masakru měst Daaria, jejichž bojovníci se snažili pomoci lidem v Indii a přišli tehdy o svou zemi, nastala velká zima a poslední velcí mamuti na Sibiři vyhynuli. (Gornaja Šoria)

Přežili pouze obyvatelé podzemní části daarijských měst. Zůstali žít v podzemním světě osvětleném křišťálem z Faetonu. Centrem této země se stalo město Biarma, a celá země se začala nazývat Biarmiya neboli Perm Veliký. Potomci daarijců začali žít v kobkách a pak v lesích, které se rozrůstaly, a uchovávali starobylé památky, včetně této sochy, Zlaté Baby, která byla zhotovena v dobách daarijců.
Prostřednictvím sochy jsem díky jejímu mechanismu mohla komunikovat s lidmi třetí dimenze. Kněží přicházeli k soše a žádali o radu, protože z vyšších dimenzí Šambaly člověk vidí všechno lépe než z vašeho světa. Proto jsem vždy přicházela na pomoc, a jak se říkalo, chránila jsem Biarmii před všemi neštěstími. Asi proto mi lidé začali říkat bohyně.
Biarmiya prosperovala po mnoho staletí a tisíciletí, ale její města stále zůstávala v podzemí, i když později začalo mnoho obyvatel vycházet na povrch.

Ale čas šel dál, národy a rasy se stěhovaly po Zemi.
Potomci Mu, která zemřela stejně jako Hyperborea, měli také svou vlastní historii. Založili mnoho zemí a stali se předky Číňanů, Korejců, Mongolů a Tibeťanů, tedy celé žluté rasy. Mnozí z nich přišli i do země Daaria. Tam, kde se již v oněch vzdálených dobách začali mísit s Daarijsko-Hyperborejci. Ale po zničení Daarie v jejích východních zemích začali lidé, kteří neodešli do podzemních měst, přežívat v krutých podmínkách nukleární zimy. Podzemní Biarmija se nacházela na západě Sibiře a Uralu, zatímco na východě se zachovalo jen velmi málo podzemních úkrytů. Města daarijců zanikla stejně jako Mohendžo-Daro. V této oblasti však zůstalo smíšené obyvatelstvo potomků Daarijců a potomků Mu. Z nich se zformovalo mnoho sibiřských kmenů a národů, stejně jako předkové Turků. Tyto lidi postihl nejtěžší osud, mnozí z nich se stali divochy a zapomněli na svou civilizovanou minulost. Bylo však mezi nimi několik těch, kteří ústně předávali historii zformovanou do legend. Zůstali také nositeli vědomostí o jiných světech. Začalo se jim říkat šamani. Šamanům se podařilo navázat kontakt s civilizací poblíž Severky v souhvězdí Ursa Minor. Odtud si začali osvojovat znalosti a praktiky komunikace s duchy přírodních živlů. Ale to je samostatný příběh.

Ale bylo tu něco, co jsme bohužel nemohli udělat odsud z vyšších dimenzí. Anunnaki se v určitém okamžiku opět podařilo narušit velký krystal Kailaš. Pak se v poušti Gobi otevřel portál do nižších světů. Odtud do vašeho světa mířily hordy nízkých entit, jejichž těla se v tomto portálu odrážela od těl místních kmenů stejných předků Turků, Mongolů a dalších. Velká step, která vznikla po jaderné katastrofě a nikdy nestihla přerůst tajgu, se tak začala zaplňovat divokými a násilnickými kočovnými kmeny s jazykem a vzhledem sibiřských kmenů. I oni začali praktikovat šamanismus, jen temnější, a komunikovat s temnými světy. Tyto divoké hordy vtrhly na Sibiř a začaly vyhlazovat místní kmeny a na některých místech se s nimi smísily. Tak se zrodili Jungové, Hunové a další kmeny, které za několik století dorazily do Evropy ve stepích. Dlouho je brzdila Biarmie. Temný portál v poušti Gobi však přiváděl další a další divochy. Odtud se mimochodem o něco později vyvalili Tataři a Černí Mongolové. Přišli v nové vlně napříč Asií. Ale to je historie, jak ji znáte. Pravda, v poslední době se ji z nějakého důvodu snaží umlčet a vymazat z dějin světa. Vypadá to jako nový plán Anunnaků a jejich služebníků - Vyvolených, Svobodných zednářů a dalších, kteří podsouvají nové myšlenky o neexistujícím mongolsko-tatarském jhu. A nasazují je na vlnu slovanského vlastenectví v boji proti cizímu křesťanství v Rusku. Říká se, že Chánové byli samotnými vládci Biarmije neboli skutečné védské Rusi. A to kupodivu fungovalo. Mnoho pseudopatriotů, kteří všude hledají nepřátele, této teorii uvěřilo a zapomnělo, že samotné slovo ″chán″ nemá nic společného se Slovany, ale pochází z turkicko-mongolských jazyků.

Turci samozřejmě také vyšli z Daarie, když se smísili s potomky země Mu, ale Chanové byli vládci divokých hord, které se vyřítily z portálu pouště Gobi. ″Sanitizace″ divokých brutálních asijských kmenů zřejmě nahrává stejným písařům dějin. Přemýšlejte o tom, než začnete Velkou Chánskou Tartárii považovat za baštu védismu a domov svých předků. Záměrně vás matou a odvádějí od vaší pravé vlasti, kterou opět skrývají pod nápisem ″Tatarya″. Hledejte Daarii a Perm Veliký, a ne divoké stepi vašich nájezdníků, Chanů, kteří vypalovali jak křesťanská města a vesnice, tak pohanské.″
″Křesťanství skutečně zničilo Perm Veliký na popud téhož vyvoleného Jehovy prostřednictvím ruských křesťanů,″ pokračovala Zlatogorka ve svém vyprávění. ″Zkáza přišla do země Biarmiya se jménem Štěpána z Permu. Bylo zničeno mnoho chrámů a svatyní, védských i šamanských. A starověké víry Hyperboreanů a šamanismus se pak doplňovaly navzájem a byly v Biarmii na stejné úrovni. Védismus byl základem učení a šamanismus byl souborem praktik, meditací a léčení, jak byste řekli, aplikovaný védismus.

V lesích na severu ještě dlouho žily komunity potomků lidu Biarmije. Stále více je však vytlačovalo křesťanství s osadníky z evropského Ruska. A pak začala honba za posvátnými relikviemi Biarmije. Tak začalo pátrání po Zlaté Babě, jejímiž posledními strážci byli šamani kmene Chantů. Zachránili ji před hledači zlata a přenesli ji prastarými tunely do podzemního města v horách na náhorní plošině Putorana v Tajmyru. Tady, v tomto sále, se právě nacházíme...″
A pak se Zlatogorka náhle opět stala zlatou sochou a starobylé nápisy na stěnách se rozzářily.

Opět se kdesi uvnitř mě ozval její hlas - ″Všechno se na tomto světě odehrálo po příchodu Anunnaků, rukama jejich vyvolených lidí a rukama lidí, které tito lidé oklamali a podvedli.
Teprve nedávno se jim podařilo proniknout k ostatním civilizacím ve vesmíru prostřednictvím zkreslených informačních polí planety a Slunce. Teprve nedávno se Anunnakům podařilo přesunout se jen kousek od hlavního krystalu na Kailaši. Právě ve vaší době přišla rozhodující bitva.

...Vidím, že brzy bude možné sochu vrátit lidem, a to znamená, že padne závoj nevědomosti, padne lež Anunnaků, lež následovníků Jehovy nebo Lucifera. To je jeho pravé jméno, jméno toho, kdo se vydává za Boha.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2019/04/blog-post_56.html

---

Zpět