Zprávy

1473 Bohyně Durga na světlých a temných cestách Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2021-06-03
Filozofie, magie, mystika, esoterika hovoří o světlých a temných počátcích, o světlých a temných cestách. A téměř vždy o nich mluví jako o rovnocenných, což dokazuje povinnou rovnováhu světla a tmy. Rovnováha dobra a zla, bez níž údajně svět nemůže existovat. Tím je ovšem téměř vždy ospravedlněno všechno zlo, které na světě vzniká, přinejmenším na těchto transcendentálních úrovních. (pozn. a není důvod cokoli osvobozovat)

Ale je na tom něco pravdy? Kam vede vývoj po temné cestě a je to vůbec vývoj? Kde se vzala filozofie rovnováhy dobra a zla? Kdo ji potřebuje a k jakému účelu? Co se vlastně děje s vesmírem, když je v něm přítomno zlo, může existovat bez něj, nebo to všechno vůbec neexistuje, ale jsou to jen výmysly naší mysli?

V zarostlém opuštěném chrámu se posunula vyřezávaná kamenná brána. Vnitřek chrámu vyzařoval černotu a chlad a přitahoval neodolatelnou sílu. Uvnitř se rozzářilo nazelenalé světlo a prostor se nesnesitelně rozpálil. V této zelené záři zářila krásná socha ženy propletená s hady, s bílými plameny ze záře křišťálu v rukou. Ve světle krystalu ožila, oči jí zářily zlatým světlem. Cestou k ní jste museli projít obrovskou halou, naplněnou jakýmsi jedovatým plynem nebo něčím jiným, co propaloval a vyvolával pocit hrůzy a neschopnosti ho překonat. Volání krásné bohyně ale neustávalo a bez ohledu na překážky jsem jí šla naproti. Děsivá energie jako by mě roztrhala na kusy ale byla jsem vedle ní. Usmála se a její křišťál mě zalil světlem, zcela odstranil pocit bolesti a ponořil mě do nekonečného pulzujícího světla.

Skrze toto světlo se tvář bohyně stále usmívala. Byla to Durga, Šivova choť, přezdívaná Kálí, protože před lidmi, kteří se dopouštěli krutostí, se často zjevovala ve svém hněvivém obrazu, a takto sestupuje do světů temnoty k démonům a netvorům ze dna podsvětí, aby jim ukázala, že i pro ně existuje možnost úniku na světlo. Tak přichází i k těm, kdo jsou připraveni nemilosrdně se vypořádat se svými osobními démony neřesti a hlavním démonem pýchou.

Jedná se o další z chrámů, které v dávných dobách postavili zástupci tří ras: Tellurů, Asurů a Nágů (reptiloidní světlá rasa - předkové indočínských národů). Tento chrám stojí na krystalu, který přinesli Nágové ze svého světa, aby posílil tento svět proti černým hadům (při průniku antisvěta). Pečetí energie hrůzy, které zvědavci nemohou překonat, neboť ti, kdo je nedokážou překonat, nebudou schopni pochopit poznání, které jim tento krystal může sdělit, a přijmou je jako důkaz správnosti cesty temnoty.

Ve vašem světě je mnoho pravdivého poznání nepochopeno, protože je chápáno vědomím, které je ponořeno do iluzornosti událostí - zahaleno mayou, kdy je poznání pravdy převráceno naruby slepým vědomím a začne vést do temnoty. Na začátek bych vám měla říci o nejdůležitějším zdroji všech omylů, o nejdůležitější příčině zrodu takového myšlení o takzvané temné cestě. Vědomí, která vidí svět bez iluzí mayi nebo moru hmotného světa, nikdy neřeknou, že existují dva počátky, dvě cesty, temná a světlá, takzvaná dualita. Ti, kdo začínají svůj vzestup k osvícení, dostávají osvícení, že dualita cest neexistuje. To jsou začátečníci na cestě k osvícení, kterým maya neboli iluze hmotných a nehmotných forem zatemňuje jejich vědomí a stále zapojuje logiku světů mayi / moroka. Vysvětluje vše špatným směrem, přičemž zlo a temnotu ospravedlňuje tím, že v zásadě vůbec neexistují, stejně jako světlo a dobro ve světě a přírodě.

Tento výmysl je jedním z nejzákeřnějších triků logiky mysli, která je stále ponořena do iluzí mayi a vede k falešné moudrosti. Všechna vědomí ponořená do bahna mayi nebo forem projevů jsou přesvědčena, že vesmír, Absolutno, je ideál, který je bezchybný. Ti, kdo si to myslí, však ve skutečnosti nikdy nedosáhli oné hranice osvícení, o níž hovoří východní učení. Bez ohledu na to, jak jsou moudří, bez ohledu na to, jak pravdivě chápou tento svět, pokud nadále považují Absolutno za pouhý nedosažitelný IDEÁL, pak osvícení nebylo uskutečněno. Fanatici mnoha učení a jejich zakladatelé, velcí proroci, se od těchto mých slov mohou odvrátit a označit za ignoranta a bludaře, ale je pouhý fanatismus víry v autority a v nauky, které mohli být jen zkreslené.

...Snaha o splynutí s Absolutnem v naukách Východu a dosažení ideálu božství v jiných naukách má za cíl jen věčnou blaženost v ráji. Samozřejmě, že existuje ideál, o který je třeba usilovat. Někteří učitelé mají pocit, že dokonalost nemá hranice a je nekonečná. Cítí jiskru Pravdy, ale nedokáží opustit základní zrno zkreslení - koncept dokonalého Absolutna. Předpokládají nekonečnou snahu o dosažení tohoto ideálu... proč tedy nekonečnou, pokud tento ideál existuje? V Učeních se nachází informace, že někteří svatí jogíni a guruové dosáhli právě této nirvány. Žádné další informace o nich však nejsou k dispozici. Rozvíjejí se dále? Nebo se rozvíjejí jen ti, kteří nedosáhli nirvány. Pokud někdo dosáhl dokonalosti z pohledu takového učení - kde je? Splynul s Absolutnem a zmizel jako osoba... to znamená, že nastal konec vývoje? Kde je tedy princip nekonečného vývoje? Takto lze předpokládat, že jednoho dne, po nevyčíslitelném počtu epoch, splynou všechna vědomí s Absolutnem a nastane dokonalé, ale konečné bytí. Znovu se vrací logika napůl probuzeného vědomí, které stále hledá duchovní nekonečnost Bytí a nekonečnost vývoje a někoho, kdo by za takových okolností dokázal přinutit ducha, aby nepřestal se svým vývojem, nebo dokonce přimět samotné Absolutno, aby se znovu rozvíjelo, protože v hloubi duše stále cítí pravdu nekonečného vývoje, nikoli konečnost ideálu.

A pak lpí na přítomnosti právě této zlé či temné stránky. Logicky začne odvíjet význam přítomnosti temných, kteří jako trenéři neustále trénují duše a nutí je rozvíjet se a růst, a pro vesmír je tak vynalezena důležitost určité rovnováhy sil světla a sil temnoty, dobra a zla a dalších odrůd protikladů. Samotná jednota a boj protikladů. Teorie o oprávněnosti a důležitosti temného způsobu existence sil podsvětí se začínají kroutit. Pro samotné temné síly je velmi potřebné, aby jim více stoupenců temné stezky posílalo svou energii k existenci. K tomu vede neúplné osvícení a lpění na stereotypu ideálu Absolutna. Nejdůležitější kámen úrazu, na který narážejí i duše, které se velmi přiblížily osvícení, je dokonalé Absolutno, že vesmír je jediný!

Od neměnného postulátu všech učení světa se žádná osvícená osoba nikdy neodchýlila, s výjimkou těch, kteří už nikdy nikde své učení nepředali, ani nevyslovili pravdu o Bytí. Buď toto poznání skryli zastánci temné cesty a temného ″počátku″ - ti, kteří existenci zla ospravedlňují a potřebují jeho nositele. V nejlepším případě ponechali ve svém učení pravdu o nedualitě světa jako ideál, což je přesně to, co nespirální vesmíry jsou.
Když tyto poznatky o vlastnostech nespirálních světů přeneseme na náš svět, dostaneme ospravedlnění zla - jako že ve skutečnosti nemáme zlo, dualita světa je iluze, neexistuje ani tma, ani světlo. Pouhým vztažením pravdivého poznání jednoho objektu na jiný objekt, kterému toto poznání neodpovídá, získáte velkou lež.
Koneckonců stále nevíte, že existují i jiné vesmíry s odlišnou strukturou a vlastnostmi. Ani o tom svém nevíte téměř nic. Toho poslové temnoty využívají a ničí tak vědomosti skutečných osvícených o jiných světech, o jiných vesmírech, o tom, že tento vesmír není jeden a že jeho duch či Absolutno není jedno pro všechny, protože nic takového jako všechno neexistuje! To je další poznání, které je těžko pochopitelné nejen pro člověka, ale dokonce i pro chápání ducha nejvyšších světů.
Existuje krása, ale nelze ji definovat konečným pojmem všechno. Právě tento pojem vše vede k tomu, že světy lze poskládat dohromady, tj. jsou konečné, nikoli nekonečné, což ve skutečnosti neodpovídá Pravdě.

Svět ve smyslu nekonečného počtu nekonečně vznikajících nových vesmírů a vesmírů je otevřený systém, který se nekonečně zdokonaluje. Takové chápání je pro mysl, která nedokáže myslet v termínech otevřených systémů, tj. nekonečných, velmi obtížné. A proto existuje primární klam mysli neboli primární maya, primární morok. Ten je velmi výhodný nástroj pro všechna temná vědomí, zejména proto, že sama jsou hluboko v tomto primárním moroku, jinak by se nevydala po temné cestě. Sami se upřímně klamou a považují svět, stejně jako většina vědomí v moroku nebo mayi, za konečný. I kdyby vesmír nebyl jeden, což temní hierarchové vědí, stále věří, že existují všechny vesmíry dohromady, a proto uvažují v kategoriích konečnosti nebo v kategoriích uzavřených systémů, řečeno vašimi slovy. Ve svém pokřiveném vědomí jsou upřímní a snaží se na tom všem založit své poznání. Jejich vědomosti však mají sloužit k tomu, aby světy využili pro své osobní účely jako zdroj. To je hlavní cíl všech představitelů světů temnoty na rozdíl od světů Světla, které mají zářit a vytvářet velkou rozmanitost světů, života ve světech, a tím i velkou rozmanitost možností pro sebezdokonalování ducha, aby udržel existenci jako takovou. Osvícení duchové světů Světla vědí, že bez sebedokonalosti dojde k zastavení stvoření a okamžitému zmizení v prázdnotě, v Nebytí.

Temní hierarchové poněkud naivně začínají předpokládat, že pokud vy, světlí, budete považovat svět za věčnost, něco v něm ještě zůstane ke vstřebání. Jinými slovy, doufají, že mohou absorbovat nekonečně díky tomu, že, světlo bude nekonečně vytvářet. Právě tato parazitická teorie je základní teorií všech představitelů těžších světů, a dokonce v tom vidí svou zásluhu. Jak říkají, kam se poděje vše vytvořené, když se to nebude neustále vstřebávat - myslí v rámci uzavřeného systému, který nerozumí nekonečnu.

Pro ty z vás, kteří se sice snaží pochopit, ale přesto nedokážou uvažovat v otevřeném systému nekonečna: kdyby existoval uzavřený systém neustálého tvoření a pohlcování, svět by se zastavil. Uzavřený systém by zastavil svět, okamžitě by zmizel v nekonečné prázdnotě. Může k tomu dojít, pokud temné světy zastaví vývoj Nekonečna a pokud nastane ona ″kýžená″ rovnováha v měřítku nekonečného množství vesmírů a světů.

Stane se tak i v převzatém vesmíru (pokud je antisvět rovný světelnému světu). Pokud například v našem vesmíru nastane ona rovnováha sil dobra a zla, o které rádi vyprávějí pseudomoudří, pak se vesmír přestane vyvíjet, přestane se zdokonalovat, protože kolik bylo stvořeno, tolik bude pohlceno. V důsledku toho zůstane nulová energie éteru, která promění všechny formy v prázdnotu, tj. všechny formy všech světů vesmíru se jednoduše rozpadnou v prázdnotu. Vesmír jednoduše zanikne.
To je pojistka éteru, jeho pojistná vlastnost proti přeměně jakéhokoli vesmíru v antivesmír, když jeho antivesmír převýší svět a začne ho zrychleně pohlcovat. Taková zrychlená absorpce mění vesmír v antivesmír nebo černou díru - pohlcovač celého vesmíru, který je schopen pohltit sousední vesmíry.

Vlastnosti éteru v tak obrovských objemech, jako je vesmír, zastavují procesy a vše se mění v prázdnotu. Je to pojistka. Pokud jsou objemy menší než vesmír, vlastnosti éteru umožňují existenci černých absorbérů v podobě antigalaxií za skořápkou vesmírného antisvěta. Antisvět však může existovat pouze v samostatném vesmíru, a pouze ve spirální struktuře, nikoli ve vesmírech spojujících desítky a stovky vesmírů, nikoli v megasvětě spojujícím desítky a stovky již existujících vesmírů atd. Struktura megaobjektů nekonečna je dána nemožností existence antivesmírů, a tedy nemožností zastavit dokonalost a zastavit stvoření.

Proto všechny excesy temných vědomí, která obývají základní antisvěty spirálních vesmírů, zůstávají jen jejich iluzemi a sny. Vlastnosti éteru v objemech vesmíru nemohou umožnit vznik antisvěta. Neplatí teorie spirálovité struktury vesmírů. Duchovnost přežívá v objemu jediného vesmíru díky vlastnímu sebezdokonalování. Mnoho vesmírů se již zbavilo spirální struktury a samotné duality, kterou měly při svém vzniku. Proto také éter v objemu mnoha vesmírů nemá ve svých vlastnostech žádnou dualitu. Tato pravda se týká vlastností éteru zcela jiné kvality a ve zvláště velkých objemech, nikoli éteru v malých objemech. V malých objemech se chová jinak, dává vzniknout spirálovitým formám a dualitě, než se kvalitativně přerodí a začne zvětšovat svůj objem.

Vlastnosti éteru se nemění proto, že se objeví obří objem, je to důsledek. Vesmír se může stát vesmírem, zvětšit svůj objem éteru pouze v důsledku jeho kvalitativního zdokonalení, tj. změny vlastností éteru odstraněním duality a spirality. Tento faktor je příčinou, důsledkem je zvýšení objemu. Zvýšení objemu je způsobeno zrodem nových spirálních dětských vesmírů v lůně vesmíru, který k tomu dozrál a který ve svém jádru přežil svou spirálně-duální strukturu. Proto je vesmír sám ve svém jádru bývalým vesmírem, a v něm se spirálovitý duální vír znovu rodí a zaniká. V jeho rámci mohou existovat samostatné dětské vesmíry jako galaxie a jejich struktury, které se rodí spirálovitě, až se samy stanou vesmírem, stejně jako mateřský vesmír, který se stal vesmírem.

Dualita je čistým výtvorem spirality, neboť struktura spirálního vesmíru je trochu jako dětská káča. Spirály centrálního víru se odvíjejí ve vzájemném protikladu, a tak vzniká svět a antisvět. Samotný antisvět je však jako zrcadlová podnož netečný, dokud se mysl zapletená do svých iluzí nerozhodne, že smyslem její existence je pohlcovat vše, co vidí kolem sebe, místo aby tvořila a vysílala ze sebe energie v souladu se stvořením všech vesmírů. Věří, že pohlcování i vyzařování je stejný přirozený proces, protože nízké a těžké světy, ve kterých jsou zvyklí žít, jsou skutečně takto uspořádány, včetně vašeho hmotného světa. Ti, kdo v něm existují, nemohou existovat, aniž by konzumovali potravu, která udržuje fyzickou hmotu jejich těl. Jedná se o vlastnosti fyzické hmoty vašeho světa. To však neznamená, že neexistují světy, kde duchové žijí jinak, kde neexistuje hmota fyzického těla, na kterou jste zvyklí. Tam je vstřebávání potravy zcela zbytečné.

Vědomí žijící ve světech, kde jsou takové absorpční procesy přirozené, si tuto vlastnost trénují ve svých úsudcích o jiných světech a vesmírech, představují si to jako základní pravidlo pro všechny.
Kromě toho duchové, kteří se uzavřeli před nekonečnem, automaticky přestávají být v proudu energií stvoření. To, čemu říkáte přijímání energie vesmíru, není ve skutečnosti přijímání energií, ale bytí v proudu. Ti, kdo rádi lžou, to nazvou pohlcováním energie vesmíru, aby dokázali přirozenost principu pohlcování ve všech světech. Světelné bytosti energie z vesmíru nepřijímají, ale jsou v proudu těchto energií. To je přesnější. Pokud osvícení mluví o přijímání vesmírných energií, jednoduše k vám mluví jazykem vašich představ. Pokud přejdete k představám o vesmírných pravdách, dostanete se velmi daleko od toho, co se vám snaží říci vaši Učitelé.
Mimochodem, totéž je s mnoha dalšími pojmy, o kterých vám vyprávíme. Většinou mluvíme pojmy, které jsou k dispozici vašemu chápání, jsou zkreslené, ale otevírají vašemu chápání alespoň okraj pravdy. Temní hierarchové a prostí lidé, kteří takzvanou temnou cestu ospravedlňují existencí svých vlastních neřestí a neochotou je vymýtit, budou vždy hledat v našich sděleních nesrovnalosti, rozpor.

Temné mysli si nedokážou představit nekonečný systém a neustále ho zkratují, nekonečno vidí pouze v neustálém proudění od stvoření do pohlcení a údajně právě pohlcováním se stvoření reprodukuje. Nechápou nekonečnost světů, a proto ji popírají, někdy popírají existenci jiných vesmírů vůbec. Uzavřená vědomí jejich osobností s obrovskými impulsy ega považují náš spirálový vesmír za jediný svět vůbec a jeho strukturu za konečnou a neměnnou. Mají to jako samozřejmost a podmínku Světelného řádu, který z antisvěta vnímají jako Chaos. Proto považují za svůj cíl přetvořit vesmír podle sebe, aby vyhovoval jejich potřebám, v tom vidí nastolení řádu na místě prvotního Chaosu. A právě tuto myšlenku nese Lucifer a říká o ní všem svým následovníkům, včetně těch na Zemi. A tato myšlenka se dostala do spícího vědomí obyčejných lidí a ti ji často chápali jako pravdu. Svět se tak v jejich vnímání stal věčným Chaosem, který musí být přetvořen nějakým demiurgem, Stvořitelem nebo Bohem, a tato osoba Stvořitele odděleného od vesmíru - převodník chaosu jeho počátku je obrazem Lucifera, a ne samotného Absolutna. Původně tomu tak bylo, a slepí fanatici, vedeni zkreslenými představami, to vše považovali za pravdu světla. Někteří znají tuto pravdu, a uctívají Lucifera jako Boha - Demiurga, který uklidňuje prvotní Chaos.

Lucifer jim hraje do karet a dokazuje světelným světům, že jeho myšlenky v myslích nevědomých se mohou stát měřítkem světla a rozvoje ducha. Rafinovaně tak ospravedlňuje svou temnou cestu, aniž by si uvědomoval její ošklivost a konečnou slepou uličku. Uctívači Lucifera (ilumináti, archonti a další členové tajných společností) považují stejně jako světlí za hlavní cíl své temné cesty dokonalost, jen ji chtějí dosáhnout tím, že do sebe vstřebají Absolutno, nespojí s ním své energie, nevydají se, nezbaví se ega, ale nafouknou se tím, že se snaží Absolutno v sobě zadržet.

To znamená, že jsou energeticky zkratovány od proudů Absolutna a přestávají přijímat energie vesmíru. Takový zkrat je nevyhnutelný, když je ego nafouklé a když přestane vyzařovat, a dochází k němu u všech, kdo jdou po temné cestě. Přestanou přijímat, respektive jsou vyřazeni z proudu energií Absolutna a začnou je násilím vyžadovat a vstřebávat od jiných osobností - existence podobná vampyrismu. Když se ocitnou v proudu energií a začnou je vstřebávat, místo aby je jednoduše nechali proudit a zářit s nimi (dále je vydávat). Uzavřou se do sebe, nepustí tyto energie proudu ze sebe ven, nevyzařují je. Jedná se o absorpci, kdy energie Proudu neprocházejí volně skrze duchy jako vodiče, ale jsou duchy uzavřeny v sobě. Dokonce i fyzické tělo uvolňuje minerální a organické zbytky potravy, které slouží jako hnojivo pro rostliny... Falešně smýšlející lidé si však i zde snadno najdou výmluvy a zkreslenou logiku.

Je to vlastnost éteru - pohlcovače nemohou vyzařovat, a tedy být v proudu energií Absolutna. To platí pro absorbéry jakékoli úrovně, dokonce i pro ty, kteří jsou ztělesněni ve vašich lidských tělech. Lidé s těžkou karmickou zátěží mají automaticky velmi těžké duchovní vibrace díky jejich vlastnímu sebezahledění do sebe samých. Všechny těžké skutky a těžké věci dělají pro své osobní cíle nebo prostě pro osobní uspokojení ega toužícího po sebeprosazení na úkor druhých, a tím přinášejí neštěstí druhým. Tohle je zlo...

Tito lidé se odříznou od proudů Absolutna a stanou se energetickými upíry, kteří absorbují energii svých obětí, a nechápou, co se s nimi děje v jejich podstatě. Ještě více se zlobí na Absolutno a sní o jeho přetvoření. Ale to už jsou na úrovni černých hierarchů. Jedná se o popis vaším jazykem, takže opět se solidní nepřesností. Schopnost porozumět tomu, co jsem řekl, je dostupná pouze vnitřní intuicí. Kdo se snaží pochopit Nekonečno logikou mysli a slovy konečna, buď nepochopí nic, nebo se ztratí ve falešném myšlení. Právě toto nepochopení duše vede k falešnému myšlení. Logika mysli a logika konstrukce pojmů jsou zde bezmocné. Pravdy v proudu nekonečnosti vesmírů lze pochopit pouze beze slov, bez logiky a bez mysli. Logika temných hierarchů a entit neustále převrací pravdy naruby, nebo je obrací podle jejich představ, Nekonečno vtáhnout do konečného.

Někdy dokonce dochází k záměně pojmů a k úplné ztrátě původní myšlenky, protože falešní mudrci to prostě necítili a vůbec tomu nerozuměli. Automaticky chápali v rámci omezeného vnímání. Proto ta upřímná lstivost a upřímná lež černých hierarchů antisvěta. Upřímně si myslí, že mají pravdu, protože vidí svět jinak. Jsou zcela ponořeni do bahna maye a popírají jiný stav věcí, a jednoduše se ho nesnaží pochopit. Odřízli se od pravdy a snaží se vše nahradit svou vlastní pravdou, která je sice strašlivě zkreslená, ale jim samotným se zdá pravdivá.

Na temnou cestu se lze vydat různými způsoby, ale někdy může jít o obvyklé vnucování vlastních představ druhým. A to lze vysledovat nejen v měřítku černých hierarchů, ale dokonce i ve vašem pozemském světě. Ve vašem světě existují vyslovení ignoranti, kteří upřímně věří ve svou nevědomost a považují ji za nejvyšší pravdu. Je jich mnoho. Čím silnější je nevědomost - tím větší arogance se v takových jedincích objevuje, což jim umožňuje nejen vyjadřovat svůj názor, ale především začít ho vnucovat ostatním a nutit lidi, aby se řídili právě jejich názorem. Nejsou všechna vaše náboženství taková? Kdo říká, že jen jeho cesta, jeho víra je pravdivá a všechny ostatní jsou falešné - ten se vydává právě touto cestou vedoucí do temnoty.

Zastánci temné cesty samozřejmě tuto myšlenku okamžitě obracejí ve svůj prospěch. Nevnucujte nám svou světelnou cestu, máme svou vlastní a je to naše volba. Ano, je to tak, nikdo nezrušil svobodu volby, takže vám nic nevnucuji, milovníci temných světů, je to jen a jen vaše volba, jděte svou cestou. Nikdo není schopen vysvětlit všechny iluze, které považujete za realitu na své cestě, a nemá cenu to dělat pro ty, kteří nezačali pochybovat o sobě a neptají se nás... Osvícení, vidět iluzornost a beznadějnost jakékoliv cesty mohou jen ti, kteří po ní jdou, a jen oni sami!

Mysli, zmítající se v bahně iluzí a žijící jen v logických výmyslech mysli, prohlubující se v logických strukturách, začnou dokazovat cokoli, jen když je to pro ně výhodné a dokazují všem i sobě možnost, ba dokonce důležitost a nutnost temné cesty, dokazují rovnováhu temných a světlých sil, která ve skutečnosti neexistuje. Vychází přitom pouze ze struktury spirálních objektů, jako je náš vesmír nebo spirální galaxie, a představují si celý svět jako polární, duální, existující díky neustálému uzavřenému toku energie ze světlé strany na temnou stranu a údajně i tam se nějak něco děje a díky tomu může světlá strana údajně znovu tvořit. (pozn. to jako když se temná nasosaná strana rozhodne něco vrátit světlejší).

Poznání Nekonečna je zavrženo jako obecně cizí a nepochopitelné pro obyvatele temných světů a duální systém rovnováhy protikladů je prezentován jako ideální. Absolutno neboli náš vesmír je podle jejich představ jediný, nebo prostě informace o ostatních vůbec nezmiňují. Znalost jiného uspořádání vesmírů a galaxií s jinou než spirální strukturou také není zmíněna. Stejný výsek poznání jako pro pozemšťany v temných dobách totálního podřízení civilizaci nájezdníků, kdy byl celý vesmír umístěn v jakési kopuli, Země byla prohlášena za jediný svět s lucernou Slunce a Měsíce nad její klenbou a nakreslenými jiskrami hvězd na nebeské klenbě... podobný obraz plochého světa si opět získal srdce mnoha nevědomých příznivců uzavřených systémů...

*******
Další nazývají všechny projevy světa nanejvýš iluzí mysli, zatímco Ideální a jediný vesmír je prohlášen za nerozdělený a naprosto ideální, za vzor, za harmonický kosmos, kde projevy negativity jsou pouze výsledkem iluzorního vidění. Ve vesmíru není zlo ani dobro a vše je harmonie a přirozené přírodní procesy, které lidská mysl nazývá dobrem a zlem. A opět, ti, kdo páchají zlo se nestávají padouchy a požírači, ale jakoby tvůrci v této univerzální harmonii tvoření a požírání, kde tvoření a požírání je jeden a tentýž proces, kde dobro a zlo jsou dvě strany jedné mince a dobro může způsobit zlo a být stvořeno zlem. Tisíce překroucených důkazů této filosofie míchají jednoho s druhým.

*******
Nebo se všechny události ve světě začnou nazývat odrazem toho, kdo je pozoruje. Pokud si ve světě všímáte negativních věcí, znamená to, že zlo je ve vás. To, čeho si všimnete, jste vy, váš odraz. Jste-li dobří a světlí, vidíte ve světě jen světlo a dobro. Mnoho lidí o těchto slovech ani nepřemýšlí. Jsou milující všude tam, kde není třeba používat strojovou logiku, falešní znalci z nějakého důvodu nevidí žádnou skutečnou logiku. Takže ″pokud jste bystří a laskaví - nevšímejte si toho, co děláme. Život je krásný, zlo je iluze, mezitím vás ″sežereme″. A pokud vidíte všechny naše machinace, vidíte nespravedlnost - znamená to, že sami jste takoví, proto vše vidíte v tomto světle. Obviňujte jen sebe, svět je krásný a nedívejte se na nás....

To znamená, že tato falešná moudrost odvádí vědomí přímo od hledání příčin nespravedlnosti, říká člověku - nepleť se do cesty temnotě a obviňuj jen své vlastní vnímání všeho. Znamená to, že pokud vidíte ve světě vrahy, maniaky, zvrhlíky, popřete, že je vidíte.. přece je to mýtus.. nebo přiznejte, že jste jimi, pokud je vidíte.... Copak nikdo necítí, že je to druh skrytého vydírání? Možná podrobné vysvětlení někomu osvětlilo svědomí. Pro hluboce spící a slepě důvěřující autoritám, které pronášejí takové perly, je příjemnější mít obraz světa již zkonstruovaný jejich průvodci, než mít jiný pohled, který se vám snažím přinést...

*******
Nebo se velmi často odpracování karmy, okolnosti automaticky vytvořené pro člověka s těžkou karmickou zátěží prostřednictvím vlastností éteru, jeho osobními vibracemi začnou vydávat za zásluhy temných mučitelů, kteří údajně nebyli ke svým obětem pouze přitahováni shodnými vibracemi, ale mají svůj osobní význam při jejich převýchově. Z nějakého důvodu se nikdo z temné cesty nezajímá svou osobní karmu. Jako by byli nad věcí tím, že někoho utrpením ″učí″, že mají pro Absolutno hodnotu jako jeho nástroje. Ze stejné logiky vyplývá, že Absolutno používá temné nástroje, že není světlo, i když také není temné... Opět se vaří jakási polévka, která zcela ospravedlňuje cokoli.

*******
Mimochodem, lidé, kteří nedělají mnoho zla a nejdou cestou temna, se často považují za světlé a velmi, velmi týrané temnými silami, ″reptiloidy, parazity, vetřelci″, a začnou veškerou vinu za své osobní pády přehazovat na tyto vetřelce a parazity a říkají, že kdyby ti nebyli, svět by byl čistý, a byli by čistí i oni. Někdy i oni na základě těchto logických výmyslů upadnou do těžké falzifikace, například začnou popírat princip odplaty nebo karmy vůbec. Jak se říká, karma neexistuje a vymysleli si ji temní trýznitelé kvůli odčerpávání energie, tedy vampyrismu ......

Takové falešné mudrování, které opět vychází z nejhlubší neznalosti toho, co je karma a jak skutečně funguje, tyto lidi velmi snadno pošle na temnou cestu. Ve své nelibosti vůči světu a jeho podle nich nespravedlivému uspořádání začnou dělat, co chtějí, a popírají odplatu, kterou nikdo nezrušil, protože je vlastností éteru, ať už o ní člověk ví, nebo ne. Je to jako s vlastnostmi vody nebo vzduchu - prostě jsou, ať už to živí vědí, nebo ne. Dá se to přirovnat k chování blázna, který nikdy neviděl vodu a neví, že se musí naučit plavat, ale skočí do moře z útesu. Samozřejmě, že se utopí, nebo rozbije na skále, i když tomu nevěřil, nebo si myslí, že to nějaký darebák ho schválně navedl.

Stejné je to i zde. Popírá-li člověk karmickou vlastnost éteru jako kauzalitu a považuje-li ji za fikci pouze z toho důvodu, že neviděl odplatu během nepatrného zlomku své existence ve fyzickém těle (mikroskopického podle vesmírných měřítek), může snadno upadnout, zejména pokud jeho vědomí ještě nedospělo k tomu, aby vidělo druhé jako sebe sama. Pokud je ego velké, plodí tisíce zášti a nevědomosti, což plodí zoufalství, pokud nevidí odplatu pro kohokoli. A právě takový člověk, který si přeje brzkou odplatu všem ″zmijím″, se bude modlit a naříkat nad dítětem postiženým od narození, aniž by si uvědomil, že právě to je odplatou za skutky ztělesnění minulosti.

Takový člověk však může být obzvláště zmatený, pokud za všechny své osobní činy, náhodně nebo neúmyslně způsobené škody druhým, začne přenášet odpovědnost na přítomnost temných sil a parazitů. Tímto se sám přestane sebezdokonalovat a vydá se cestou temna, ačkoli i nadále vše svádí na temno a považuje se za dobrého.

Nikdo z takto hluboce spících vědomí nepropadne představě automatického přitahování duchů vibracemi a vlastnostmi éteru. Pro spící vědomí je velmi snadné dětinsky věřit buď v neexistenci karmy, nebo v jakési pány karmy, kteří o všem rozhodují podle své vůle, nebo v karmu jako intriku temných sil za účelem odčerpání energie. Znovu a znovu vzkvétají iluze a nevědomost, uprostřed nichž se pachatelé zla dokonale ospravedlňují. Někteří z nich falešnými kecy o rovnováze temného a světlého od počátku, jiní prostě přesouvají svou odpovědnost za čin na temné, kdyby nebyly tak hrozné okolnosti, byly by to úplně jiné rajské bytosti....

To není omluva pro temný systém, jak by se opět mohlo zdát milovníkům falešné moudrosti, kteří si tak potrpí na extrémy ve svých důkazech a nevidí pravdu uprostřed. Takto nepřetržitě působí klam, největší iluze a čirá neznalost struktury Bytí. Odhaluje iluzorní možnosti temné cesty a prohlašuje existenci temného ″počátku″ za přirozenou vlastnost vesmíru, za něco, bez čeho světlý počátek nemůže být. A tak se rodí obludná lež, že všechny světelné světy a sebedokonalejší duchové jsou údajně zcela závislí na duchách temnoty a podsvětí, že prý kdyby nebylo temnoty - nebylo by světla a nebylo by těchto těžkých antivědomí podsvětí - nebylo by vysokých duchů, kteří rodí světy.

Temní hierarchové tak zdůrazňují svůj velký význam pro existenci vesmíru, založený na falešném převracení pojmů z jednoho na druhý a na jejich základní iluzi, které fanaticky věří. A palivem pro tuto víru je, obrazně řečeno, neuhasitelná touha po osobním prospěchu a potěšení, neuhasitelná iluze sebe sama, a popírání nebo prostá ignorance tohoto já a touhy u jiných bytostí. A v důsledku toho nepřekonatelná neochota opustit svůj příjemný pocit sebe sama, znovu se objevovat a vyvíjet se směrem k odstranění pocitu vlastní důležitosti. To je ten nejzákladnější motor, který tlačí duchy na temnou cestu a ospravedlňuje temnou cestu jakýmikoliv prostředky a sofistikovanou mechanickou logikou, která mlží pojmy.

Téměř dogmatem duchovnosti se stal výraz ″nehřešíš a nečiníš pokání - nedosáhneš Božího království″. Lstivě a zákeřně přivedla duši k myšlence povinného hříchu, povinných omylů, povinných chyb a nevědomosti, protože bez nich ″pravdu nepoznáš″. Tato tvrzení jsou založena na každodenní zkušenosti z čistě fyzického života, že vše je poznáváno pouze porovnáváním. Bez srovnání, bez prožití například zkušenosti padoucha, se podle jejich představ nelze stát svatým.

******
Někteří zastánci ″temné cesty″ obecně věří, že duch se musí rozvíjet, učit se světlu i temnotě, že bez ní není možný rozvoj přítomnosti. Člověk prý musí projít až na dno podsvětí, vyzkoušet všechny neřesti, stát se bestií, ničitelem a teprve po této zkušenosti se údajně může stát svatým, světlým duchem. Nikdo z takových pseudovědců netuší, že vědomí, které se stalo černým hierarchou, se spíše než ve světce promění v strusku antisvěta. Žádný černý hierarcha, který se dopustil pádu, se ani v našem vesmíru, ani v jiných vesmírech ještě nikdy nestal světcem, bohem nebo dokonce světlým učitelem. Ti, kteří se přesto rozhodli pro cestu světla na temné cestě, v nejlepším případě začali světlou cestu v těle atomů a částic jako ve věku první manvantary. Veškerá jejich zkušenost s černou cestou i jejich osobnost shoří v éteru. Taková je jeho vlastnost. Opět neznalost skutečných vlastností éteru vede ke smyšleným a patologickým lžím o povinném absolvování cesty temnoty, takříkajíc pro ″všestranný″ rozvoj. Znovu a znovu jsou koncepty běžného každodenního přístupu k učení ve třetí dimenzi projektovány na vesmír a vydávány za moudrost. Myšlenka všestranného rozvoje je vztahována na něco, co tomu v žádném případě neodpovídá. Jde o zkreslení pojmů, které je základem lži antisvěta a základem jeho iluzí.

Temná logika zkreslování pojmů na základě jednoho vnějšího znaku velmi okouzluje mysl. A dokonce i falešně smýšlející lidé takovým uvažováním sami fascinují svou mysl a začínají pociťovat jakousi moudrost, osvícení a novou filozofii, která nejen ospravedlňuje zlo, utrpení, zkázu, ale také jejich důležitost a významnost pro existenci světů. Temnou cestu nazývají také vývojem, také dokonalostí ve svém zničení, dokonalostí ve zničení stvoření, nazývají ji Chaos, aby údajně mohli vybudovat svůj ″nový svět″.

A mnozí z nich skutečně po všem tom mudrování nevidí slepou uličku této cesty. Začínají vidět svůj osobní význam a hrdinství při přetváření velkého Chaosu, kterému říkají celý svět, a při vytváření svého nového světa ″Řádu″. Přitom jsou zcela ponořeni do iluzí a nevidí, jak to ve skutečnosti je. Nevidí, že to, co považují za chaos, je řád a naopak. Proto rozsévají zkázu a smrt - chaos, a mnozí z nich se upřímně považují za superhrdiny, kteří prvotní chaos ničí a budují řád. Není možné jim nic vysvětlit, protože nelze nic vnutit a vidí jen ti, kteří přicházejí s vlastním zrakem. Můžete pomoci pouze tehdy, když najednou zaváhá a začne se ptát, zda to, co dělá, je pravda.....

******
Nebo taková vědomí pohlcená iluzí mohou začít vidět hrdinství a dokonce i jisté sebeobětování na své cestě temnotou v tom, že se stanou temnými, světem nenáviděnými monstry, aby tento svět mohl existovat. Taková je prý oběť a zároveň naprosté oddávání se svým neřestem, žádná snaha o zlepšení ducha a pouze osobní význam jejich velkého osobního hrdinství - být nenáviděn a tím zachránit svět. Říkají, že pokud neexistuje nenávist, pak všichni tito tvorové, ″lidé″, ″bohové″ nebudou vědět, co je světlo, co je dobro, že by nebylo s čím srovnávat.

Taková logika však může fungovat jen u hluboce spícího vědomí, které nemá ponětí, co je to cesta světla a skutečného sebeobětování pro život světů bez vlastní důležitosti, co je to úplné rozpuštění sebe sama jako osoby, aby svítila světlo pro ostatní bytosti, aby vytvářela světy a rodila v nich život ze sebe, jak to činí Absolutno. Spící a polospící vědomí, která přitahuje temná rebelská cesta, si představují světlou stezku posetou růžemi, duhou světla nebo nudnou pravidelností, kde není místo pro hrdinství a riziko, jen blaženě sedět. V tom se však hluboce mýlí.

Nebo věří, že veškeré hrdinství a sebeobětování světlých lidí se odehrává pouze v přítomnosti temných světů a v bojích s temnými silami. Ale ani to není pravda. Je prostě nemožné vysvětlit, co a jak světelní duchové riskují, nejen když zadržují světy temnoty a sestupují do hlubin podsvětí, ale také tam, v krásných světech světla. Aby je stvořily, vydávají se jako jednotlivci, beze zbytku se rozpouštějí a vytvářejí ze sebe krásné světy jen proto, aby Existence mohla pokračovat. To je zákon a vlastnost éteru. Stejně tak duchové, kteří se stávají duchy vesmírů. Jsou to oni, kdo začínají tvořit sami ze sebe a zapomínají na sebe. Vstupují do propasti inertního éteru, kde mohou bezezbytku zmizet, nebo stvořit svět. Záleží jen na jejich statečnosti a vůli, absolutní nebojácnosti a absolutní ochotě zmizet jako jednotlivci v zájmu vytváření nových světů pro pokračování života jako takového, v zájmu další existence bytí.

Nepředstavují si, že cesta světla je čistou cestou sebeobětování a odevzdání se. To je rutina této cesty. Jiná cesta neexistuje. Není-li sebeobětování a sebeodevzdání, není světla. Světlo zhasne a nastává temnota, temná cesta, cesta pohlcení a nafouknutí já nebo v lepším případě jen zmizení ze stvoření do inertního vakua mezivesmírných prostor. Někomu může takové zmizení připadat jako hrdinství... Ale jaký je jeho smysl? Sebezničení nikdy nebylo hrdinské... je to prostě smrt ducha, který se nedokáže vyrovnat se svým břemenem. Hrdinství a sebeobětování se pro tvoření nebo v boji s agresí temných světů není ve světech světla hrdinstvím a něčím výjimečným, znakem vyznamenání ani zásluh ducha! Je to běžné, na rozdíl od duchů světů temnoty nebo hraničních světů, jako je ten váš, kde se honosí svou důležitostí.

Temnou cestou romantické nebojácnosti je dokázat osobní nebojácnost, nebojácnost překročit tabu, osobní nadřazenost, a to i za cenu zničení světa a sebe sama. Cílem světlé cesty je zapomenout na sebe, nebojácnost tvořit a zachraňovat svět, aniž byste mysleli na své zničení. Cíle jsou různé... Přitažlivost temné ″cesty″ vnímají spící vědomí jako romantický protest proti stávajícím kosmickým zákonům, proti kosmickému řádu světa. Pubertální vzpurnost teenagerů a zároveň pocit, že jsou hrdinové, kteří se dokázali postavit systému. Vesmírný řád vnímají jako podobný světovému řádu na Zemi. Popírají hodnoty minulých generací jako zastaralé a překonané, nebo vidí vesmír vesmírů jako prvotní Chaos.

Takové pochopení a vnímání světa mohou mít opět jen hluboce spící vědomí, která si neumí představit, že vesmírný řád není světovým řádem řízeným jakýmisi osobnostmi, že vesmírné zákony nejsou psány v nebeské kanceláři hierarchy, duchy nebo bohy, ale že jsou přirozenými vlastnostmi éteru... protestujte proti rozpouštění soli ve vodě nebo reznutí železa. Ve svých iluzích si myslí, že se vzbouřili proti jakýmsi soudcům a pánům spravedlnosti, což u nich vyvolává hrdý význam takové vzpoury, a vesmírné měřítko jí dodává ještě větší význam a hrdinství.

Podobnou touhou dospívajících, která je tlačí na temnou cestu, je představa získání superschopnosti ducha při překročení hranic dovoleného. Omezené ego si dokazuje svou takzvanou sílu, kterou spatřuje v možnosti někoho nebo něco zničit, zabít, roztrhat, tedy překonat tuto hranici morálky stanovenou v zrnu ducha vlastnostmi éteru. Takové ″překonání″ své podstaty považují za nejvyšší sílu a neohroženost. Všechny, kteří se podle jejich názoru nedokážou odvážit stát se monstrem násilí, považují za zbabělé. Tak zvrácené mají pojetí strachu, nebojácnosti odvahy a síly. Neuvědomují si, že cílem celé této ″pseudomužnosti″ je destrukce, bezmyšlenkovitá, zběsilá a konečná, protože až bude všechno zničeno, nastane prázdnota, alespoň pro tyto duchy, kteří se tímto způsobem prosazují. V šílené iluzi nafouklého ega zničí především svou podstatu a samotné sémě svého ducha. To bude jejich smrt, éter je nesmrtelný. V tomto pojetí je nesmrtelný i duch, ale pouze jako tok éteru. Osobnost, vědomí sebe sama, může být smrtelná, ale vytváří se tak sama. Přirozená smrt vědomí neexistuje! Vědomí se mohou zabít pouze tím, že setrvávají v pravdě svých iluzí, jak jsem právě popsala, nebo když nevydrží superzkoušky, které na sobě podstupují, vytvářejí světy nebo bojují v hlubinách podsvětí a na okamžik si spletou iluze se skutečností.

Dalším důvodem, proč se člověk vydává na temnou cestu, je touha stát se jakýmsi pánem štěstěny, podmanit si přírodní síly a využívat je podle svého uvážení, především kvůli osobním drobným obchodním zájmům, nebo si užívat pocitu nadřazenosti nad ostatními. Někteří jsou přitahováni k temné cestě, protože světlá cesta jim připadá nudná a obyčejná a temná cesta je lákavá, kouzelná a plná vzrušení. Nechtějí být jen lidmi a žít obyčejný život, ale sní o tom, že se stanou všemocnými démony nebo příšerami, kterých se všichni bojí. Touha zažít tyto pocity je obsažena téměř v každém, kdo usiluje o temnou cestu, a v jejím jádru je opět nafouklé ego a touha po potěšení z toho být veliký ve srovnání s bezcenným ″bioodpadem″. Tato velikost je těmito vědomími vnímána jako projev potlačení vůle a jako projev schopnosti ničit jiné bytosti na základě jejich velikosti a moci, a právě v tom je spatřována síla schopnosti vládnout a ničit a mít z toho potěšení.

Zvláště sofistikovaná temná vědomí usilují o víc, například o přetvoření vesmíru, o vtažení Absolutna do sebe, aby se sama stala Absolutnem a mohla řídit osud vesmíru. Právě tak to chápou, ponořeni do svých iluzí. To vše má však opět základ ve velké aroganci a iluzích vnímání světa prizmatem konečnosti, v iluzorním vnímání vesmírných zákonů nikoli jako přirozených vlastností, ale v podobě zákonů přijatých a vynucovaných lidmi. To je čistě dětinský přístup nevyvinutého ducha. Stejným způsobem postupují hluboce spící vědomí, která nedokážou svým duchem, svou intuicí vycítit, co je skutečné světlo a dobro. Nedokážou pochopit, co je dobré a co špatné, jsou necitliví jako mrtvé suché poleno. Právě takové vědomí vnímá hloupé věty typu ″bez tmy není světla″ nebo ″kdo nepozná zlo, necítí dobro″. Taková téměř duchovně mrtvá vědomí, jako vědomí umělého robota, se snaží chápat svět jako robot, mluví primitivními pojmy černá/bílá. (pozn. ... poznávám se.. ).

Kromě srovnání na úrovni nejjednodušších primitivních mozkových reflexů nebo primitivních srovnávacích operací počítače není takové vědomí schopno ničeho hlubšího. Připadá mu, že démon nabílo = světec, světec načerno = démon. Vyschlý paprsek vědomí nemá barometr svědomí, který by bez praktického zážitku určoval, co je dobré a co špatné. Suchá, mrtvá logika mechanické mysli není schopna vycítit, co je zlo a co dobro, není schopna pochopit absurditu údajně moudrých výroků, např. chybami se člověk učí... Tyto fráze jsou ve skutečnosti jen výmyslem těch, kteří ospravedlňují své chyby a neřesti. Nic tajemného v tom nehledejte.

******
U probuzenějších myslí se používají delší sekvence fascinujících frází falešné moudrosti, například: ″Když přestane nevědomost, přestanou činy, když přestanou činy, přestane vědomí, přestane jméno a tělo... přestane kontakt, když přestane kontakt, přestane láska, když přestane láska, přestane přijetí, když přestane přijetí, přestane existence... A když přestane existence, přestane utrpení a bolest...″ nebo ″Zmizí-li nevědomost, zmizí existence!″ Takže aby světy existovaly, aby v nich mohl pokračovat život, musí nutně existovat nevědomost...?

Tato ″moudra″ zakořenila zejména na indické půdě. Vedou k tomu, aby lidé přestali existovat, pokud chtějí přestat trpět... pokud existuje nevědomost, existuje existence a život, ale pokud neexistuje, neexistuje život, tedy ani utrpení a bolest. Výplod zoufalého slabého ducha, který už nechce existovat, jen aby netrpěl. Takový je výsledek činnosti velmi temných duchů a temných lidí. Falešná moudrost, že když není nevědomost, není ani život a láska, znamená, že pro existenci života a lásky je nutná nevědomost, temnota, a zapomnění.

Tato slova platí pro vesmírné procesy. Když je nevědomost odstraněna, když nastoupí osvícení, vědomí přestane vnímat samo sebe jako smysluplnou osobu, jako jednotlivce, začne se cítit pouze jako proud energie Absolutna. To ale neznamená, že přestane existovat nebo že už nemůže milovat. Kdyby tomu tak bylo, neexistovala by vůbec žádná láska jako energie stvoření.

Přízemní vědomí, které má daleko k osvícení, vidí lásku pouze jako cit a vášeň ega a této falešné představy se drží. Za základ existence považuje své já a ego. Pronášejí fráze zaslechnuté z vyšších světů, přizpůsobují je pozemskému životu nebo nahrazují nepochopitelné pojmy vyšších světů světským významem emocí a tužeb ega. U obzvlášť emocionální osobnosti žijící s pocity bez logiky a pochopení významu, lze použít i opačné fráze falešné moudrosti: ″Co se děje z lásky, je mimo oblast dobra a zla″. Podle naivních vědomí je kvůli vznešenému pocitu lásky dobrý každý prostředek, i zlo, protože láska je mimo oblast dobra a zla. Vědomí, které toto vnímá, nutně spí v naprosté nevědomosti o tom, co je láska obecně. Většinou vnímá lásku jako vášeň a svou osobní touhu vlastnit nějakou osobu. Kvůli tomuto vlastnictví je ochoten čarovat, zabít, vydírat a tak dále.

Pro vědoucího není láska osobní touha, ale energie vyzařování, dávání se milovanému, ne jeho pohlcování. Dávat se, aniž bychom za to něco požadovali je pravá láska, už podle této definice nemůže být mimo oblast dobra, ale je světlem, dobrem, přináší světlo.

Obecně je věta ″mimo dobro a zlo″ jedním ze znaků informace ze světů temnoty. Povýšenost obyvatel antisvěta považovat se za nadřazené zákonům vesmíru, protože nevědí, že tyto zákony nikdo nenapsal, a jsou jen vlastnosti éteru, z něhož se skládají i oni sami. V pýše a iluzi, že jsou nad zákony vesmíru, nad dobrem a zlem, ospravedlňují své skutky. Chtějí být nad zákony vesmíru, aniž by chápali, že to je nemožné, jen iluze vědomí.

Proto vědomí, duch bez vnitřního barometru svědomí, může snadno uvíznout v takovém falešném mudrování a rychle sejít na temnou cestu, která nikam nevede. Duch nemá barometr svědomí a intuice kvůli přehnaně nafouknutému egu a nesmírné bezohledné touze po požitcích. Pokud duch necítí nic než sebe, je mrtvý jako počítačová umělá inteligence. To chcete považovat za měřítko vědomí a příčetnosti? Takové vědomí si téměř vždy zvolí cestu temnoty, protože dokáže analyzovat pouze suchým intelektem a strojovou logikou, mechanicky zaměňující pojmy zdánlivě podobné. To je začátek - první stupeň žebříku do nikam.

******
I přes veškeré záminky pro své neřesti a vášně i oni začínají tušit, že taková cesta vede k úplnému zániku nebo zničení vesmíru. Buď se zběsile ženou k sebezničení a cestou ve své vlastní povýšené neohroženosti zničí, co se dá, nebo předpokládají, že temná cesta je může dovést delší cestou ke světlu. Delší samozřejmě proto, že musí začít znovu od samotného zárodku ducha, který v nich byl v první manvantaře našeho vesmíru. Po tak lákavé temné cestě plné vzrušení začnou znovu od nuly.

Duchové spící v nevědomosti považují světlou cestu za správnou, a proto nudnou, a hledají dobrodružství na temné cestě, i když sebezničující. Jsou jen obětí stereotypních iluzí. Jednoduše neznají skutečná dobrodružství na světelné cestě, výkony světelných duchů, kteří dávají své životy a sebe sama pro stvoření a zdokonalení světů, pro existenci vesmíru.

Temní riskují a hynou ve svých romantických iluzích jen kvůli bezmyšlenkovité pubertální vzpouře proti všemu a všem, pro pocit, že jsou hrdinové, i když bez reálného cíle. Takových je v podsvětí mnoho, spolu se skutečnými černými hierarchy, kteří usilují o nekonečnou moc a nadvládu svého ega nad světy a neustále dokazují svou osobní důležitost a moc sobě i ostatním.

Samotný pojem ″osobní″ moci je ve skutečnosti iluzorní. Nic osobního prostě neexistuje! Temné mysli se však této iluze nedokážou zbavit, protože pokud by se jim to podařilo, všechny cíle temné cesty se zhroutí!

Spousta lidí ve světech temnoty a ″malý temný potěr″ zaprodali své duše pro chvilkové hmotné pseudoštěstí z vlastnictví bohatství a moci ve fyzickém světě nebo pro prchavou jiskru pseudoslávy či falešné milostné touhy z donucení v nejkratší pozemské hmotné inkarnaci. Nižší světy všech úrovní jsou plné takových duchů. Pouze duchové z nejvyšších úrovní temného světa se mohou reinkarnovat do světů podobných tomu vašemu, protože k tomu mají příležitost, strukturu, že se mohou inkarnovat, aby si odpracovali karmu, dostali lekci nebo ještě hlubší pád. Pokud klesnou níže, inkarnace ve světech, jako je ten váš, je pro ně kvůli jejich vibracím přerušena. Pouze černí hierarchové se mohou vrhnout do inkarnace s určitými misemi temnoty. Jsou to samotní ďáblové vtělení, zrůdy ducha, které se vtělily i na Zemi. (pozn. takže postupem v temné hierarchii se dostali k možnosti světlé nápravy.... a tu misi temnoty dostali od koho?)

Z nejnižších pater podsvětí a z antisvěta se do hraničních světů vůbec nelze vtělit. Tam sídlí samotní černí hierarchové, kteří vypuzují ďábelské posly s jejich posláním, dokud je to ve světě tohoto vesmíru možné. Vesmír je ještě velmi mladý a jeho spirálový centrální vír stále takové věci umožňuje. Pro světy ve vašich vibracích může změnit vlastnosti éteru pouze sám Absolutní, který se znovuzrodil a prošel nocí Brahmy. Pravděpodobně to bude v příští manvantaře a možná i později. Ve světech vašich vibrací žijí duchové vašich vibrací. Jakmile se vibrace změní, tito duchové se přesunou do jiných světů, nepřístupných projevům a inkarnacím poslů temnoty. Nakonec vše závisí pouze na samotném duchu.

Pokud někdo doufá, že se váš svět a vesmír změní a zlo zmizí a on bude žít v ráji, hluboce se mýlí. I když se váš svět stane rájem, duch, který se mu nepřizpůsobil svými vibracemi, skončí v nízkém světě, a ne v tom, který se stal rájem. Ráj se projeví pouze tam, kde to odpovídá! Nebude se automaticky očišťovat spolu se světem, jak si mnozí lidé přejí. Máte v sobě palčivou nechuť změnit se, nechuť ztratit iluzorní pohodlí sladkých pocitů svého ega, svého já. Světlá cesta znamená zřeknutí se sebe sama, svého já, svého osobního významu vůbec. Jde o to, abyste si uvědomili sami sebe a změnili se, ne o to, aby to udělal někdo jiný nebo aby se to stalo automaticky, aniž byste museli namáhat svého ducha nebo vůli.<

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2021/06/blog-post.html

Zpět