Zprávy

1468 Bohyně Mara o velkých Morocích a struktuře duší Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2021-09-23
Duše, duch - co to je? Různí filozofové a ezoterici ji chápou různě, ale nejčastěji je považují za různé pojmy a často se snaží o jejich poměrně složité konstrukce.

Je tedy duše a duch skutečně odlišný pojem? Kde žije lidské vědomí, kdo je v podstatě člověk? Co z takzvaných složek člověka a jiných bytostí je smrtelné a co zůstává nesmrtelné? Co se děje s duší a duchem po spáchání činů, které jsou považovány za zlo? A naopak, jak zvýšit vibrace duše a co se stane potom? Je skutečně možné někomu pomoci, aby se stal vlídnějším a osvícenějším? Je možné probudit ″spáče″ a přivést je k pochopení pravd, pokud jsou přesvědčeni o zcela jiném vidění těchto pravd a jsou přesvědčeni, že mají pravdu?

Kdo jsou bohové a guruové, mají nějakou hierarchii, jak daleko jsou od lidského chápání a měli bychom je uctívat v našem lidském smyslu sebeponížení před nimi? - O tom všem vypráví staroslovanská bohyně onoho světa Mara, která pomáhá duším projít smrtí těla a nalézt sebe sama, pomáhá v nevyhnutelném koloběhu existence duší, jehož součástí je inkarnace a rozplynutí v našem fyzickém světě.

Tyto informace přišly prostřednictvím vědomého snu, a proto si nečiní nárok na vědecký charakter ani na jakýkoli druh učení. Slouží k zamyšlení pro ty, kteří umí přemýšlet, a ne jen slepě věřit autoritativním zdrojům, jejichž autoři na sebe věší různé regálie, aby dokázali svou důležitost, a tedy údajně i pravdivost informací, které vysílají. Každý má svou vlastní cestu vývoje a tvrdit, že pouze vaše poznání je pravdivé, znamená zbavit člověka svobody volby, i když pravdivost poznání, které předáváte, prokážete svými regáliemi. Ve skutečnosti to může být i naopak, pokud člověk horlivě dokazuje pravdu a veřejně mluví o své vyvolenosti a poslání.

Mara
Mnozí, mnozí mě hledají mezi cestami vesmíru, bloudí v nevědomosti mrzutých snů. Ale bohužel je jejich bezesná sklíčenost zavede do jiných světů, kde v mé podobě černí nemrtví skrývají své stopy. Tisíce duší tam však chodí samy, protože jejich touhy jsou stejně černé. Už se dávno zapomnělo, že pomáhám duším opustit jejich těla, když skončí jejich pozemský čas. Nechodí ke mně kvůli tomu, ale aby mohli někoho proklít, soupeře uvrhnout do kruté nemoci, ubrat na kráse, pomoci okovů spoutat čisté duše a dát do držení temnotu....

Tyto touhy okamžitě vedou do temnoty, kde se s nimi setkává esence moroka - démonka, energie temnoty. To ona vykonává zlé touhy a kazí tělo v čarodějnou nemocí, vysílá entity černé hordy Navi na výzvu temné touhy lidí. Nikdy ve vašem dávnověku jsem nebyla stvoření temnoty, ale strach z tělesné smrti mě v myslích lidí proměnil v monstrum. Od té doby si uvědomuji zrůdné touhy mnohých, takové, které ani nemrtvým nepřijdou vždy na mysl...

Mnohé z vás postihl strašlivý morok a můj srp je otupen jeho tloušťkou. Nebudou stačit obrazná slova, ani mi nebudete rozumět, a tak vám to řeknu přímo a vaším moderním jazykem, a často možná budu mluvit tvrdě, protože mnohé z vás přepadl spánek. Ne každý však může být probuzen pouhým zvýšením hlasu. Ti, kteří nejsou tak hluboko ve spánku, se mohou probudit... ti, kteří uslyší, ti, kteří přijmou, protože není na mně, abych rozhodovala za ty, kteří se nemohou rozhodnout zvenčí, jen duch sám se může probudit, pokud bude chtít...

Nejdůležitější otázka bytí: Kdo jsem?
Chápu to, řeknete jméno, řeknete, že jste lidé ... Ale zároveň - kdo jste doopravdy? Pokud stále nechápete podstatu otázky, pak: kým se cítíte být, na co myslíte, když chcete odpovědět na tuto otázku... Myslíte na ruce, nohy, trup, hlavu, mozek, duši, ducha... Jaké jsou pocity? U mnohých z vás se okamžitě dostaví tělesné pocity, okamžitě se cítíte, takříkajíc cítíte tělo a okamžitě se s ním ztotožňujete. Někdy můžete říci, že jste vědomí, někdy můžete říci, že myslíte, ale mozkem, opět tělem, což znamená, že bez něj nemůžete myslet...

A tak tomu bylo vždy, není to jen generace ateismu posledních staletí. Existuje to od počátku věků. Když se lidem řeklo o duši, začali si myslet, že ji mají jako další orgán, který je neviditelný a který zůstává po smrti těla. Jen velmi zřídka to cítíte a pociťujete - jen suché poznání, to je vše. Pokud není cítit, co to je ... a pak přichází falešní učitelé, kteří vytváří kouzla, aby duše chytili do sítě pro světy Navi, kde se nemrtví dychtivě živí energií oklamaných. Nikdo z nich vám neřekne, že jste duše, nanejvýš řeknou, že jste duše, duch a tělo dohromady. Taková složitá bytost, která se skládá ze tří... Říká se, že existuje duše, vědomí těla a duch, ale kde pak jste vy? Který z těchto tří jste vy? Musíte-li se naučit slyšet duši, jak vás mnozí učí, kdo jsi ty, že se snažíš naslouchat duši oddělené od sebe?

Odpověď na otázku ″kdo jsi″ naznačuje, kdo jste v podstatě, holisticky. Není možné cítit tři najednou! Zkuste to, jestli chcete... Přesto bude vědomí něčeho samotného v centru, jen se rozšíří do tří. Kdo bude ústřední, hlavní? A pak začnete mudrovat, že nyní máte vědomí těla, tj. myslíte mozkem. To je nejblíže, protože tělo je cítit a vnímat, ale duše a duch ne. A právě toto nejtěžší bahno vede k vědomí těla, k tělesnému ponoření. Někteří ″guruové″ mohou tvrdit i jiné věci, například že máte dvojníky v různých světech a že to vše je vy..... Jakým způsobem? Proč si uvědomujete jen sebe zde, ale neuvědomujete si sebe tam? Takže je tu někdo jiný.... Zapadá to všechno do mysli? A schizofrenní bludy o štěpení a rozštěpení a tak dále osobnosti berete jako normu...?

Žádný z vědátorů vás nenutí, abyste si uvědomili sebe sama jako ducha, jako celek. Nebo se na to prostě vykašlou, nesoustředí se na to, všechno jim proklouzne mezi prsty. Jste tělo, které myslí mozkem, které má ještě orgán, duši, která je vám z nějakého důvodu užitečná, jen když fyzické tělo zemře... každý si vzpomene na svou duši až po smrti těla, a dokud je tělo živé, je vždy to hlavní na prvním místě. Velmi bych si přála vyjasnit zmatek, protože se nejedná o dvě složky, ale o jednu.

Duch je duše, duše je duch. Slovo duše znamená pouze to, že duch je připraven vtělit se do fyzického těla, nebo že je vtělen do fyzického těla, nebo že nedávno fyzické tělo opustil. Duchové, kteří se neinkarnují do vašeho tělesného světa, jsou ve vašem pojetí stále jen duchové, a to i v běžném jazyce. Jsou to duchové přírody nebo duchové vám neviditelných světů, jemní duchové, podle vašeho chápání - světlí nebo temní duchové, protože necítíte jak světlé světy, tak ani těžší světy temnoty. Pro nás vaše slovo duše znamená pouze to, že duch má všechny jemné struktury, aby se mohl vtělit do hustého světa, jako je ten váš. Takový duch se nazývá duše, je to duše.

Ducha také nazýváme vtělenou duší, protože ve skutečnosti je to duch. Je nám jedno, jak ho nazveme, na rozdíl od falešných učitelů, kteří se rýpou v teorii o oddělené existenci duše a ducha, jako by duše byla smrtelná a duch nesmrtelný. Kdo by pak byl člověk, pokud by všechny jeho složky existovaly odděleně jedna od druhé, a spojené v těle.. to jako visí na nějakých šňůrách (pozn. preferuji šroubky). Dnes bych to ráda objasnila.

Každý duch je proudem energie Absolutna, energie stvoření. Není oddělená od vás ani od nikoho jiného. On je ty. Každý z vás je pouze tímto proudem energií vesmíru a ničím jiným. V tomto ohledu jste nesmrtelní.

Během Dne Brahmy, kdy se svět projevuje v nesčetných podobách, se proudy energií Jednoho zhušťují do zrnek ducha podle informací, které se v éteru uchovávají od první manvantary. Zrno ducha je vír zhuštěného éteru, kolem kterého se éter ještě hustěji sráží a začíná tvořit samotnou energii Kundaliní, která proudí v každé bytosti. Právě tato fáze zhuštění na úroveň Kundaliní probouzí sebeuvědomění zrnka ducha. Pak se na základě těchto informací z éteru vybudují ostatní struktury ducha. Informace z éteru se v zrnku ducha stále uchovávají, a to i během Brahmovy noci, shromáždily se během období vývoje od první manvantary až po naši 33. manvantaru. Jsou to takzvané schránky, neboli konvenčně ″těla″, která umožňují, aby se kondenzovaný sebeuvědomující tok éteru projevil v různých formách a projevech světů, které se rovněž projevují z éteru Absolutna.

Všechny tyto schránky, kromě fyzické, která patří vašemu hustému světu, a její přesná éterická kopie (vaše takzvané éterické tělo neboli éterický dvojník) jsou také ze své podstaty nesmrtelné, pokud se váš duch neproměnil v antiducha. To znamená, že pokud tyto schránky mají strukturu světla, pak jste během Brahmovy noci nesmrtelní jako informace o vaší osobnosti a v příští manvantaře se opět projevíte ve stejné podobě, v jaké jste se shromáždili v Brahmově noci.

Pokud se část vašich struktur stala antisvětskou, tj. získala jinou rotační orientaci, pak budou během Brahmovy noci zničeny. Na další cestu jdete s těmi, které zůstaly, takže se možná už nebudete moci inkarnovat jako lidská bytost a začnete se inkarnovat jako zvíře, kámen, případně jako různé bytosti jiných světů, které jsou na nižší úrovni než lidský vývoj. Ne vždy dochází k duchovnímu růstu, mnozí duchové upadají do nižšího vývoje, pokud si dovolí vybočit ze svých duchovních struktur. Záleží na jejich životech v tělech během fyzických inkarnací a na jejich skutcích a myšlenkách.

Vícenásobnou volbou chování a existence se původně stejní duchové zrození z Absolutna v první manvantaře postupně odlišují. Někteří se stali božstvy, někteří galaxiemi, někteří guruy a někteří zůstali zvířaty, kameny, prachem, nebo možná nezůstali, ale padli. Démoni a bytosti temných světů jsou padlí z těch, kteří povstali. To není stádium vývoje, protože temné světy nejsou vývojem, ale antivývojem, který je zvráceností a nemocí. V každé následující manvantaře se duchové projevují tak, jak byli na konci předchozí manvantary, nikoli znovu od nuly. Smrtelní jsou ti, kdo změnili struktury na antiparametry - jejichž čakry a pole Kundaliní se začaly otáčet opačným směrem. Takoví duchové jsou smrtelní jako člověk, neboť v Noci Brahmy schránky a základ nesoucí v sobě parametry sebeuvědomění zcela vyhoří. Zbývající neosobní zrnko ducha, pokud ještě zůstává ve svém jádru neutrální (neobrátilo se v důsledku Kundaliní), je při Brahma ránu následující manvantary opět vyvrženo a začíná cestu od začátku. Osobnost zemřela a začíná vytvářet novou.

Někteří duchové jsou však tak těžcí, že i jejich zrnko ducha začne nabývat parametrů antisvěta a velký čistič vesmíru jej během Brahmovi noci promění ve vakuum, zmizí i jako proudy energie. To je konečná smrt ducha jako jakési jednotky, vakuum samo je nesmrtelné. Do tohoto bodu se však mohou dostat pouze duchové. Výmluvy éter nepřijímá, neboť vše cítí vibracemi, cítí podstatu, neboť to vše jsou jeho struktury, jeho proudy, skládají se z jeho energií, a pokud se stanou nepoužitelnými, zmizí v inertním éteru mezivesmírných prostor.

Náš vesmír je však ještě velmi mladý, má teprve 33 manvantar, a proto jeho éter ještě není tak dokonalý, aby mohl takto disponovat duchy, kteří jsou těžcí, kteří v sobě změnili i vlastnosti éteru. Staly se nesrovnatelní s éterem mezivesmírných prostor. Takoví jsou i supertěžcí hierarchové antisvěta, jako je Lucifer. Postupně, s každou novou manvantarou, se éter mění a mění se i samotný proces manvantar.

Záleží na těch z proudů éteru, kteří se mění, dosahují výšin vesmíru, zcela obětují sebe, své vědomí a sebeuvědomění, osobnost všeho, ve prospěch proudu, éteru vesmíru za určitých převládajících okolností. Nelze to udělat jen tak. A čím více takových změn, tím silnější éter, a tím blíže k možnosti likvidace nejtěžších hierarchů během každé další Brahmovy noci.

Vlastnosti éteru závisí pouze na proměnách v něm samém, na jeho zdokonalování prostřednictvím jeho proudů, kterými jsou duchové nás všech, vás a všeho. Nelze se to naučit z jiných vesmírů. Je to dílo Ducha Absolutního v něm samém. Nikdo zvenčí to nemůže udělat za něj a pomoci mu. Pouze živá bytost se může přirozeně rozvíjet. A Absolutno, vesmír, je živá bytost. ...Nikdo nemůže strom naučit, jak má růst a vytvářet své letokruhy, děje se to samo od sebe, přirozeným vývojem a růstem.

Nikdo nemůže vyléčit nemoc vědomí. Přítomnost takzvaného zla je pohlcením proudu éteru jinými proudy. Vede to k zániku proudu, protože se zhroutí do singularity. To, že se nezhroutí, jen se nekonečně zavrtá sám do sebe mají jen omluvit temnou cestu. Ve skutečnosti se pohlcená energie nemůže z absorbéru uvolnit, jen ho zatíží a to, proč je absorbovaná, zmizí. Základna, fundament zmizí pod nejtěžším bodem absorbéru a bod se zhroutí, sám zmizí v inertním vakuu. Taková je fyzika éteru.

Nemoc takzvaného zla není možné léčit zvenčí, zkušenosti z jiných vesmírů zde nejsou použitelné. Uzdravit z ní může pouze samotný Duch Absolutna. To, čemu říkáte léčba duševní choroby, je pouze léčba mozku podléhajícího zkáze, aby mohl přijímat signály duše a vysílat je do fyzického obleku. I když si to vaši léčitelé možná ani neuvědomují. Duch/Duše se může uzdravit pouze prací na sobě samé, nikoliv léky nebo napomenutím, hypnózou a jinými zásahy zvenčí.

...A dokud trvá den Brahmy, duchové padající velmi tvrdě a hluboko, se stávají antiduchy/antidušemi a začínají se vtělovat do anti-světů. Jejich schránky nebo energetická těla se otáčejí v opačném směru v důsledku těžkých činů, které se nahromadily během jejich existence. Většina obyvatel podsvětí jsou však stále ti, kteří během této manvantary padli, a na konci tohoto Brahma dne budou během Brahma noci zlikvidováni až do stavu živé éterické struktury, která nemá tendenci ničit. To může být buď jen neosobní zrnko ducha, nebo nějaká jiná zakonzervovaná schránka.

Všechny vaše informace o těchto skořápkách jsou poněkud primitivní a schematické. Není jich sedm, jejich počet není stanoven, zpravidla jich je tolik, kolik jich na duchu během jeho vývoje vyrostlo, a čím více jich je, tím je duch čistší a silnější, pokud rotují v jednotě se Světem a ne s antisvětem. Pouze ve svém hustém světě můžete definovat sedm schránek jako svá astrální, mentální, kauzální, atmanická a další ″těla″. Ale opět, to, co jimi myslíte, je naprosto nepravdivé. Například vaše karma není zaznamenána pouze v obalech kauzálního těla, ale prostupuje celou strukturou ducha a) obecně se jedná o informace o duchu, které jsou přítomny mimo struktury samotného ducha. Proto ji nelze vymazat pouze z kauzálních tělesných struktur pomocí magie nebo mechanických praktik, aniž by se změnila podstata ducha.

Informace o vás zůstanou v informačních strukturách éteru, všude jsou informace o každém z duchů vesmíru. To vás chrání před lstivými temnými hierarchy a čaroději, kteří si myslí, že svou karmu očistí uměle pomocí obřadů a rituálů nebo technicky, jak se o to pokoušejí některé technogenní temné civilizace prostým tokem určitých elementárních částic.

Informace z éteru vesmíru, jimiž se po Brahmově noci vše obnovuje, nemůže nikdo uměle vyčistit. Je to vlastnost éteru, je to holografické, je to v každé kapce éteru, informace o každém je v kosmických strukturách nepřístupných antihmotě, v základech vesmíru, v místě shromáždění vesmíru, jak tomu říkáte, nebo, konvenčně řečeno, v ″prostoru″ - v nulové dimenzi. Pokud se tam pokusíte cokoli vymazat, celý vesmír se okamžitě promění v pouhé inertní vakuum mezivesmírných prostorů, což znamená jeho zničení a tím i popření existence těch vědomí, kterým se podařilo dostat se svými sobeckými cíli až do místa sestavení.

Samotný bod shromáždění je takový, že něco takového je v principu nemožné, neboť pokud má duch v sobě sebeuvědomění, když dosáhne bodu shromáždění, okamžitě se změní v mezivesmírné vakuum, v prázdnotu, bez jakýchkoli zrnek ducha, což je absolutní smrt ducha jako proudu Absolutna. Ve shromaždišti může přebývat pouze absolutně neosobní éter vesmíru nebo duch, který se jako takový může cítit.

Proto je primitivní si myslet, že existuje určité oddělené tělo ducha, které zaznamenává pouze karmické skutky. Schránky, na které je zaznamenána informace o činech a myšlenkách jsou mnohostrannější a multifunkčnější. I takzvané ″mentální či kauzální tělo″ se skládá z mnoha těl/ schránek, které se při ″v řezu″ podobají letokruhům stromu. Tato struktura je skutečná pro každého ducha a každý duch má tolik kruhů, kolik jich má zpracovaných. Jen je hůře vidět ty malé, z nichž se skládají kruhy širší. Mentální ″tělo″ nijak nesouvisí s mozkem a jeho činností a není to ani mysl, ani rozum, ani intelekt, jsou to struktury poznání, respektive struktury, jimiž se duch dokáže napojit na - poznání Absolutna, celého vesmíru a případně i mimo něj.

Konvenční ″astrální tělo″ je sada schránek pro inkarnace v různých jemnohmotných a paralelních světech. Čím více takových schránek existuje, v tím více světech se může duch inkarnovat. Všechny tyto schránky jsou samozřejmě nesmrtelné, pokud duch nepadne.

To, co považujete za ″tělesnou schránku″, se také skládá z mnoha schránek - letokruhů. Má schopnost uvědomování a vnímání - vnitřní intuici. Čím více je vrstev konvenčního ″těla″, tím čistěji duch cítí, co je a co může být a kdo je kdo. Cítí podstatu všeho bez konceptů a forem. Tyto schránky jsou nezbytné pro pobyt ducha ve světech bez forem nebo ve vyšších dimenzích a je jich tolik, kolik jich duch vyvinul v tomto chápání.

A konečně, vaše pomyslné ″atmanické tělo″ jsou ty schránky, které jsou zodpovědné za osobnost. Sebeuvědomění je atmanické ″tělo″. Hlubší vrstvy za atmanickým ″tělem″ jsou energetické struktury víru Kundaliní a ještě hlouběji je neosobní zrnko ducha / kondenzovaný éter vesmíru. Právě tento zhuštěný éter považují za samotné aátmanické ″tělo″. Vaše vidění je zkreslené prizmatem těžkého hustého světa.

Uvnitř schránek je samotný kondenzovaný éter a vše se buduje na něm, nikoliv uvnitř, jak je vidět z podsvětí. Všechny schránky odpovídající vyšším světům obalují zrnko ducha. Nahoře leží skořápky odpovídající hrubším světům. Hustší a těžší skořápky odpovídající hustším světům jsou menší, takže skořápky s jemnější frekvencí vibrací procházejí a jsou vidět skrze ty hustší.
Možná proto je někteří jasnovidci stále vidí na povrchu hustého těla. Prostě jím procházejí, ale samy jsou uvnitř. Fyzické tělo jako nejhustší je navrchu, ale protože jemnohmotná jsou mnohem řidší, procházejí fyzickým tělem v podobě aury. Aura je pouze to, co přesahuje fyzické tělo, aura není nad tělem, vychází zevnitř. Pokud se duch vyvíjí v souladu s vesmírem, roste jeho schránka zevnitř, a proto jeho aura vystupuje silněji.

Pokud začne padat, schránky se začnou obracet naruby a získávají jiné vlastnosti. Nemusí se vždy zmenšovat, mohou se zvětšovat jako v případě temných hierarchů. Liší se pouze kvalita. Takoví duchové přecházejí do systému anti-světa a stávají se anti-duchy. Teprve v období Brahmovy noci vyhoří naruby obrácené skořápky antilidí a v novém Brahmově jitru se objeví jen to, co nebylo obráceno naruby, jak jsem řekl na začátku. Takový duch zůstává tím, co z něj zbylo.

Éterická a fyzická těla, která jsou ze své podstaty smrtelná a dočasná, vždy znovu rostou, pokud je na čem růst a pokud se duch musí vtělit do hustých světů...

Temní hierarchové a antiduchové mají stejnou strukturu, čím více antiskořápek, tím silnější a mocnější hierarcha. Vysává energie světa prostřednictvím svých služebníků systémem podobným kanalizaci. Antiduchové jsou zcela a pevně podřízeni hierarchům temnoty systémem pán - otrok.

Nic takového jako osobní síla neexistuje. Je to pojem moroků, protože vědomí, ponořené do bahna svého já, nevidí, odkud pochází síla. Veškerá síla je proudem Absolutna, a čím méně je duch sebevýznamnější, tím čistší proud těchto energií jím prochází a tím je mocnější. Nezáleží na tom, kde je tento duch vtělen - zda v božských světech nebo v lidském těle.

Stejné je to se světy temnoty. Síla recyklátoru vesmíru nevědomě recykluje strusku vesmíru do vakua, do prázdnoty. Zdá se být silou černých hierarchů jen díky tomu, že oni sami do sebe vše nasávají, a skrze ně nasává recyklátor. Jsou věčně hladoví a místo sebe do recyklátoru odhazují vše, co pohltí, včetně svých služebníků, kteří nestihli vysát energii od těch níže nebo z vašeho světa, jako energetičtí upíři.

Sílu absorbéru vnímají jako svou osobní moc a sílu, protože iluze moroků v těchto světech jsou zpravidla neproniknutelně husté, i když všechny tyto iluze jsou výsledkem sebeoblbování černého vědomí / antivědomí. Stejně jako ve vašem světě veškerý morok vytvářejí samotná vědomí, která vidí sebe a svět prizmatem svého já a ega.

Každý duch je tedy duše. Je smrtelná jen když se propadne do beznadějného marasmu. Pokud ovšem uvažujeme jen o inertním nevědomém éteru, pak je nesmrtelná vždy, ale je to prázdnota. Nesmrtelní jsou pouze ti duchové, kteří žijí v souladu s evolucí vesmíru. Ti, kdo následují temnou cestu, jsou nakonec všichni smrtelní. I kdyby se jim podařilo pohltit celý vesmír a ten zanikl, zahynou spolu s ním v mezivesmírném vakuu. Ti, kdo se vyvíjejí v souladu s vesmírem vždy přežijí, pokud nemají schránky antisvěta a jsou zcela očištěni od špíny bahna, od sebestřednosti a sebedůležitosti ega. I když vesmír zanikne, budou tito duchové vrženi zpět do vesmíru a vesmír z nich vytvoří nový vesmír.

... Falešní učitelé záměrně tvrdí, že v každé duši je světlý a temný počátek a že to tak prý musí být. To se projevuje všude, dokonce i v tom, že za každým člověkem údajně stojí anděl a démon. Je milé říkat těm, kteří nechtějí překonat neřest, že musí být někdy zlí, sobečtí... Pro Temnotu je to přirozené, ale zastavuje to rozvoj ducha a vede ho to k neustálému úpadku. Pokaždé, když ospravedlňuje nebo se oddává svým slabostem, je duch slabší a těžší. Ti, kdo takové věci říkají, se buď ospravedlňují, nebo slouží temným silám, které potřebují duchy poskvrněné neřestmi, těžké energie, protože jsou zdrojem potravy, zdrojem stravitelných energií pro temné světy. Čím je duch čistší a jasnější, tím je pro ně méně stravitelný. Antisvětská vize povinného temného počátku ve schématech struktur duše je doktrína a vize, kterou přinesli poslové temných světů.

...Každý duch může mít mnoho jemných struktur. Jsou to struktury duše, a v nich je síla ducha, síla, kterou může duch sám projít. Jsou to orgány duše. Těch sedm, o nichž se vám říká, je jen nejhrubším projevem. Existuje mnoho mezilehlých schránek ducha jako orgánů duše. Duch a duše jsou totéž, pokud ovšem nepovažujete čistého ducha za pouhý netečný éter vesmíru.

Falešní učitelé tvrdí, že duch je kopií Absolutna jako jeho podoba, která je vždy čistá a krásná, ideální, bez ohledu na to, jaké špíny se duše dopustila. Někdy mu také říkají ″vyšší já″. ″Vyšší já″ je tedy jen neosobní vakuum, éter vesmíru, jeho proud, který je původně v každém člověku. Nemá však žádné vlastnosti, je inertní. Veškeré světlo a vědomí je uzavřeno ve skořápkách, které duch nashromáždil a rozhodl se je tak či onak rozvíjet. Jakmile se totiž éter zkondenzuje v zrnko ducha a sebeuvědomění, okamžitě začíná volba cest pro vědomí, které se objevilo. Tak tomu bylo od první manvantary. Inertní éter už neexistuje, zkondenzoval se, získal vědomí a okamžitě se začal rozhodovat.

V každém duchu, ať už inkarnovaném, nebo neinkarnovaném, není žádné ″vyšší já″, jak je chápou moudří falešní učitelé vaší doby. V samotném Absolutnu není žádný ideál, vyvíjí se, mění svůj éter činností svých proudů, jimiž jsme my všichni existující duchové, kteří inkarnují duše do fyzických těl nebo se projevují v jiných éterických strukturách. Pohádky o ″vyšším já″ si vymýšlejí ti s těžkými skutky a myšlenkami - nechtějí se změnit a doufají, že to všechno není jejich a že se to0 samo od sebe rozplyne jako slupka, a zůstane věčně dokonalé ″vyšší já″, ať už v životě udělali cokoli. Podle jejich výmluv je ″vyšší já″ neměnné a ideální jako částečka ideálního a statického Absolutna. Právě toto ospravedlňování neřestí a neochota se jich zbavit činí teorii ″vyššího já″ a teorii ideálního Boha velmi přitažlivou - pohodlnou.

K vytvoření teorie ″vyššího já″ vedla nejprimitivnější lenost ducha pracovat na sobě, sebestřednost a pocit vlastní důležitosti. Mnozí takoví duchové se dopouštějí pádu, i když míří ke světlu. To se stalo i Luciferovi. Je to duch soupeření v nesení světla. Zatemněná vědomí spolu začínají soupeřit a nechápou, že zdroj světla a světlo jsou jedno. Čím méně se člověk při jeho nesení ohlíží na sebe, tím je čistší a silnější. Pokud vodič, kterým je každý duch, dojde k realizaci úplného odstranění své vlastní osobnosti, pocitů a tužeb na cestě světla, pak začne sám zářit, protože i on je původně utkán z tohoto světla z éteru a pouze osobní touhy z něj udělaly tělo vodiče.

Jakákoli osobní touha zářit silněji blokuje světlo, a pokud se začnete srovnávat s jinými, vše zhasne. Kdo nemá egoismus se prostě s nikým nesrovnává. Je mu to jedno. Je takový, jaký je. Neuvědomuje si sebe sama odděleně od proudu energií Absolutna, vidí iluzornost odděleného vidění a jakékoli srovnávání a hodnocení se pro něj stává absurdním. S kým soutěžíte? S toky téhož organismu, tedy se sebou samým? Jakákoli konkurence s proudy téhož organismu je neslučitelná s impulsem vlastní touhy Absolutna zářit, narovnávat svůj éter bez iluze osobní důležitosti a svébytnosti. Impulsy Absolutna se stávají osobními impulsy člověka, kterému se podařilo překonat svou osobnost byť jen na okamžik. Nebude posuzovat jiné duchy podle jejich úrovně, srovnávat a hodnotit. Pro něj je to prostě absurdní a směšné iluzorní pozlátko. Bahno osobního vnímání vše nezadržitelně rozděluje a porovnává, hodnotí a řadí.

Pokud je světlo inkarnováno ve vašem světě, NIKDY nebude veřejně mluvit o tom, z jaké úrovně pochází, protože to je absurdní pro někoho, kdo byl na samých výšinách. Přesto se duchové, kteří dosáhli samotných výšin, vždy vracejí dolů, aby vnesli světlo do temnoty a bažiny.
Když ve světle zcela splyneš a zapomeneš na svou existenci, začne v tobě růst určitý impuls vrátit se zpět, protože se objeví proud pocitu určité nemoci a nepravidelnosti, nedokonalosti. Jsou to však pocity Absolutna v jeho vlastním proudu. Duch tam cítí, když rozpouští své osobní vědomí. Tyto proudy se mění v mocnou výzvu k návratu dolů do samotné temnoty, aby se začaly napravovat zádrhele a zákruty éterických proudů, které vedou k jejich nemoci, jež se projevuje přítomností antisvěta a světů temnoty.

Výzva a touhy éterických proudů, nikoli ducha, který dosáhl tohoto stavu, se stávají osobními touhami ducha, když začne sestupovat podle této výzvy. Toto volání se stane jeho podstatou. Duchové, kteří skutečně dosáhli výšin splynutí s Absolutnem, chápou, že úrovně vůbec nic neznamenají, splynutí je prostě návrat domů, který je dostupný každému projevu éteru, tj. každému duchu, každé duši, neboť všichni jsou z jednoho éteru. To je přirozené, nikoli nadpřirozené, ať už se vám stavy a prostory pobytu duchů, které nazýváte úrovněmi, zdají jakkoli vysoké.

Nadpřirozené je to pro spící vědomí, a v naději, že dosáhnou těchto výšin, očekávají odměnu v podobě nirvány nebo rajské blažené nečinnosti, nebo schopnost ovládat nižší duchy (touha těch, kteří byli v antisvětě, kde jsou jasně vymezené úrovně a hierarchie duchů).

Ve světě takzvaných ″vyšších″ světů HIERARCHIE NEEXISTUJE! Všichni chápou, že jsou bratři a sestry.
Existuje prostor, přesněji řečeno stav éteru, do kterého svým vědomím nedospěl ani sám Absolut. Během Brahmovy noci zůstává se svým vědomím na určité úrovni, ale existuje úroveň nad ní, hranice se stavy éteru kosmického prostoru, který je pro náš vesmír mateřským vesmírem / Otcem. Jsou někteří duchové, oddělené proudy éteru Absolutna, které dosáhly těchto výšin a vrátily se odtud, aby předaly své světlo do lůna Absolutna. I to je přirozený proces, neboť tak se vyvíjí samotné Absolutno, tak se mění jeho éter. Za pomoci jednotlivých proudů proráží ″strop″ a vyřezává ze sebe světlo. I toho duchové dosahují určitými činy, které jsou založeny na naprostém sebezapření ve prospěch nějakých cílů vyššího řádu, než je jejich osobní existence. (pozn. to jako padnout za vlast..vše je jedno, jaké vyšší cíle?)

Čím vyšší je úroveň vědomí, tím méně je přítomno ego a sebevíra, a v nejvyšších stavech neexistuje vůbec. Falešní učitelé, kteří mluví o svých regáliích a úrovních, nikdy nebyli výše, než je vaše existence v trojrozměrnosti nebo v astrálu mezi inkarnacemi. Kdyby tomu rozuměli, dostali by se výš.

Ti, kdo se veřejně hlásí ke svému vznešenému postavení, jsou většinou z Antisvěta nebo jsou silně namočení v moru, nezáří a začnou pohlcovat, jakmile je napadne, že dosáhli výšin, zatímco dole se ještě někdo krčí... myšlenka pyšného přirovnání k duchu, který dosáhl výšin, vede k pádu do podsvětí. Pokud se vtělí do těla, pak se všechny struktury ducha stanou antisvětskými a po smrti fyzického těla tam skončí. Pokud se guruové nazývají mistry a velikány, jsou to samozvaní hosté z antisvěta. Bohové vtělení do těla se nikdy nebudou nazývat bohy, protože již toto slovo znamená povýšení. Pokud o sobě někdo veřejně prohlašuje, že je vtěleným božstvem, je buď vyslancem antisvěta, nebo šarlatánem s gigantickým egem či touhou po zisku.

Energie uctívání a vyvyšování, energie chvály je ve skutečnosti velmi těžká. Tou se rádi živí duchové podsvětí. Sebechvála je velkou zkouškou síly. Je vibračně blízká aroganci a dětská vědomí lidí ji hází na duchy bohů a guruů chválením, uctíváním a vyvyšováním. Zároveň si tak částečně blokují světlo a pomoc přicházející od Učitelů, protože je to temné a energeticky těžké a pro samotné bohy to představuje těžké břemeno. Tolerují to ze soucitu s nevyvinutým dětským vědomím, které se neobejde bez extrémů, ať už jde o uctívání a sebeponížení, nebo o rozpoutání vlastní pýchy, pokud se jim řekne pravda, že bohové jsou jejich bratři a sestry jako duchové.

A to je přesně ten případ, bohové nejsou bohy ve smyslu nedostupnosti a všemohoucnosti, nejsou ani rodiči nebo předky, ale jsou bratry a sestrami lidí a zvířat a všech bytostí! Vždyť všichni duchové se zrodili z Jednoho a v jednom čase. Ti, kdo se pro vás stali bohy, vaše duše nestvořili a sami je nezrodili, nejsou starší než vy. Všichni si byli původně rovni a všichni jste měli a máte stejné možnosti stát se stejnými jako oni, ale bahno vědomí brání správnému pochopení, protože ti, kteří to uslyší, si okamžitě stanoví CÍL stát se podobnými. Cíl stát se takovým člověkem tento cíl ve skutečnosti odsouvá a brání mu, protože je stanoven egem. Ego se chce stát dobrým, lepším, jasným, CHCE se stát.

Skutečně bystrý člověk o tom ani nepřemýšlí, prostě září, aniž by myslel na sebe a své zásluhy. A právě proto září, protože na to nemyslí a nemá pocit, že je důležitý. Nezáleží mu na tom, na jakém stupni vývoje se nachází, nezáleží mu na tom, kdo - kde a jak je. Nikoho nesrovnává ani nesoudí, ale nabízí ruku a dává své světlo těm, kteří ho potřebují a žádají o něj. Vždy respektuje, že každý má svobodu volby a ta nesmí být nijak porušována. Proto nikoho násilím nevtahuje a nic nevnucuje.

Mysl dětí, které slyšely, že bohové jsou jejich bratři, se sama stane arogantní a začne jejich pád. To je jediný důvod, proč učitelé a bohové, které považujete za Nejvyšší síly, tolerují veškeré uctívání nerozumných dětských vědomí. Je pro ně snazší nést tíhu energie uctívání, aby zabránili pádu dětské mysli do pýchy nebo horlivé snahy stát se bohy, aniž by chápali, jak se to vlastně děje.

V dávných dobách mnozí vaši mudrci věděli, že nemohou být bohům podřízeni a klanět se jim, modlit se k nim a prosit je o dobrodiní čistě hmotného světa, jak to dělají nerozumné žebravé děti. S bohy komunikovali jako rovný s rovným. Věděli, jak to udělat, aniž by uctívali a chválili. Žebrající jsou servilní a oslavují, vyvyšují, krmí sochy bohů jako ti nejnevědomější divoši, přinášejí oběti, sebeponižují se, ale když jim řekneš, co je třeba, začnou se dožadovat a vyhrožovat nebo hysterčit, že bohové jim údajně nepomáhají, opustili je nebo na ně zapomněli a nedávají jim zdraví, peníze, děti, lásku, nemohou přes noc obrátit svět vzhůru nohama a všechny zachránit a odvést do vyšších světů... Nebudou hledat důvody, proč tomu tak je. Pro ně jsou bohové všemocní, všeodpouštějící, bez ohledu na to, jakou karmu máte, co jste sami udělali. Nemají ponětí o tom, co se ve světě skutečně děje a proč není možné všechny zachránit a všechny nepřátele vyhladit... Budou jen požadovat, nesouhlasit nebo prosit...

Sami hledají boha či bohy, sice nespravedlivé, ale které lze obětmi usmířit, žádají, aby je netrestali za to, co ve svém životě provedli. Dávají přednost bohu, kterého si sami vytvořili a kterého mohou uchlácholit obdivem a chválou, před neúprosným zákonem vlastností éteru, který nelze změnit ani obejít, stejně jako vlastnosti fyzikálních jevů v přírodě. Sami si volí, protože ve svém nitru cítí, že celý život uzavírali dohody se svým svědomím a stále se ospravedlňují bezvýznamností svého vtělení a jeho obtížemi, které jsou ve skutečném životě duše pouhým okamžikem...

V lepším případě hloupě opakují rituály uctívání jen proto, že tak činili předkové, nebo aby žili zajímavěji a veseleji, v iluzi určité komunity, stáda, lpěním na sobě, sdílením odpovědnosti za své činy s ostatními ... Proto útočníci temných civilizací mohou sbírat zmrazenou energii. Mnozí s takovým vědomím téměř vždy omlouvají, že to není jejich vina, že byli takto stvořeni, ozářeni, změnili DNA, propaganda. Kdyby byl duch čistý, žádné tělesné změny by na něj neměly vliv. Působí jen na slabého spícího ducha, který se považuje za tělo a který je otrokem svých tužeb, otrokem těla.

Začne-li se takové vědomí probírat, může snadno upadnout do dalšího marasmu, totiž do vnucování toho, co ho k prozření přivedlo, ostatním spáčům. ...Obecně platí, že pokud někdo začne vnucovat svou cestu jako pravdu, je to také známka posla temných světů, buď známka vůbec ne osvíceného, ale fanatika poznání, které náhle objevil, nebo známka nerozumného následovníka, vedeného ducha, který se rozhodl přetvořit svět dotykem nějakého poznání. Začne všechny probouzet k tomu, co považuje za světlo. Možná je upřímný a nemyslí na sebe. Neuvědomuje si však, že někdy se spící člověk velmi rozčílí, když je probuzen ze sladkých snů, které neviděl... A pak se stane pravý opak, spící duch se na základě těchto emocí dopustí pádu a směřuje obecně do temnoty čistě z protestu proti potlačení své vůle a volby. Nesmíme porušovat ničí svobodu volby! Jinak se to bude jen zhoršovat.

Tak se rodí sekty. Od těch, kteří začnou silou vnucovat pravdu druhým, kázat těm, kteří nechtějí poslouchat, snaží se manipulovat a podmanit si druhé, a ani někdy nepřemýšlejí o tom, co se stane, když se například někdo snaží vytáhnout duši příbuzného z marasmu, a to dokonce upřímně. Dokud nepřijde jeho čas, jeho uvědomění - je zbytečné to dělat. Nevytvářejte další sektu, ve vašich dějinách jich již existuje mnoho a znalosti Učitelů, kteří přišli jako poslové Světla, se v nich rozplynuly. Jakmile se světlo začne vlévat násilím - zhasne a vede k větší temnotě a pádu duší, které možná ještě váhaly nebo prostě žily ve svém světě na své úrovni vývoje. Je velmi snadné s dobrými úmysly a ve snaze někoho zachránit ho nechtěně shodit do propasti... Ten, kdo to způsobil, tím, že porušil svobodu volby duší, sám padá spolu s tím, komu chtěl nevědomky pomoci, protože si myslel, že má právo někoho učit, a to i když o to nebyl požádán.

Znalosti si vezme ten, kdo je potřebuje, nebo je lze nutit a v hádkách a nadávkách táhnout něčí duši, k níž existují vazby, což by také nemělo být tak bolestivé, jinak je to karmický uzel..... A to je třeba rozlišovat... Mnoho velkých mraků pronásleduje duchy, kteří se vtělili do různých světů... Tyto mraky je třeba rozptýlit, ne se v nich utápět ve spánku zapomnění. Zapomnění je smrt. Odložená smrt ducha, protože zastavuje vývoj... Nebo se stává pastí do podsvětí antisvěta. Duch je nesmrtelný pouze tehdy, když se vyvíjí, když roste, když se zlepšuje, když je živý. Pouze živý duch může dále existovat, pokud začne hnít a obrátí své struktury naruby, směřuje ke smrti.

Nebojte se smrti fyzického těla, to není smrt, to je iluze, je to převlékání... Živý, rozvíjející se a rostoucí, dávající světu světlo života je nesmrtelný vždy a všude! Smrtelné je to, co se snaží uhasit světlo tím, že ho vtahuje do sebe, smrtelné je to, co se omezilo na své ego a odtrhlo se tak od zdroje Života.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2021/09/blog-post_23.html#more

Zpět