Od Sadeho k algoritmu k vzestupu instinktivní totality
Od roku 2010, kdy byl spuštěn Instagram, se svět změnil. Proměnilo se to, jak trávíme svůj volný čas, jak udržujeme sociální vztahy a komunikujeme. To už víte. Ale změnily se i dvě další - možná méně zřejmé - věci. První se týká způsobu, jakým Instagram vybírá obsah, který vidíme. Zpočátku byl problém jednoduchý: viděli jsme fotografie uživatelů, které jsme sledovali. Dnes nás algoritmy navržené tak, abychom byli závislí na sociálních médiích, zavádí do nekonečného tunelu vysoce emocionálně nabitého obsahu: válka, násilí, skandály, extravagantní životní styl, apollonská krása. Druhá změna je důsledkem té první: trávíme stále více času online a konzumujeme právě tento druh obsahu. Z dlouhodobého hlediska to vede ke změně nejen našich zvyků, ale i našich hodnot. Den za dnem jsme podmiňováni k životu v instinktivní totalitě.
Systém kontroly, který apeluje na naše nejhlubší instinkty a vynucuje se bez fyzického násilí. Skutečnou svobodu nahrazuje fiktivní, prázdná svoboda vyhrazená jen pro hrstku vyvolených. Vím, že si možná myslíte, že přeháním. Pokusím se vás přesvědčit o opaku. Abychom pochopili, proč Instagram ničí svobodu, musíme ji nejprve konkrétně definovat. Existují dvě pojetí tohoto pojmu.
Někteří, jako například markýz Donatien-Alphonse-François de Sade (1740-1814), měli radikální interpretaci svobody. Termín „sadismus“ pochází od něj: Markýz měl zálibu v psaní literárních děl plných extrémního násilí. Politicky je považován za předchůdce nejradikálnějšího libertarianismu. Pro de Sade lze skutečného štěstí dosáhnout pouze následováním vlastních přirozených impulsů, bez ohledu na to, jak extrémní mohou být. Neexistuje žádný morální ani božský zákon, který by nahrazoval to, co nás učí příroda, i když to zahrnuje útlak, násilí nebo nenávist vůči jiným lidem. Pokud mi můj přirozený instinkt velí vyloupit obchod, je naprosto přijatelné se jím řídit. Sadeho svoboda je tedy individuální a všeobjímající…
Druhé pojetí svobody pochází od filozofa mnohem slavnějšího než Sade: Immanuela Kanta (1724-1804). Pro Kanta je svoboda svobodou pouze tehdy, když narazí na hranici… A tato hranice se týká svobody všech ostatních: Nemohu se řídit svým přirozeným instinktem vyloupit obchod, protože tento instinkt zasahuje do práv ostatních. Nebo, jak vás jistě učili ve škole: „Vaše svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.“ Kantova svoboda je tedy kolektivní a omezená…
Je snadné pochopit, proč naše společnost po dlouhou dobu převážně kráčí Kantovou cestou. Jak bychom mohli přežít a dosáhnout pokroku, kdyby se všichni chovali, jako bychom žili ve zvířecí říši?
Sadeova úplná svoboda by vedla k permanentnímu „každý sám za sebe“, v němž by nejsilnější, nejmocnější nebo nejšťastnější získali převahu a rychle by se proměnili v tyranii hrstky. Kantova svoboda je vskutku jedinou skutečnou svobodou dosažitelnou ve společnosti. Platformy jako Instagram však fungují jako kulturní akcelerátor Sadeovy vize tím, že podněcují a dokumentují lidské instinkty - strach, potřebu uznání, závist, konfrontaci, soutěživost a individualismus, a s nimi i vzestup nové tyranie.
Sadeova pomsta - instinktivní totalitarismus.
Dokli jsme se konceptu instinktivní totality: systému kontroly vynucovaného nikoli násilím, ale zneužíváním našich nejhlubších instinktů. Nebo, abychom upřednostnili formální definici: formy moci, v níž se kontroly nedosahuje primárně vnucováním ideologie, ale výběrem, zesilováním a monetizací individuálních pudů. Tento nový systém kontroly využívá dva mocné nástroje: chytrý telefon a algoritmus (mimochodem, Sade by ho miloval). Jak řekl Aristoteles: „Stáváme se tím, co opakovaně děláme.“ Aniž bychom si to uvědomovali, algoritmus nás učí zvažovat normální a legitimní instinkty, které vedou k systematickému porušování svobody druhých. Jinými slovy, ztrácíme schopnost rozpoznat limity, které Kantovu svobodu vůbec umožňují.
Pokaždé, když vidíte obsah, který oslavuje marnotratný životní styl - soukromé tryskáče, kabelky za deset tisíc eur, život založený výhradně na materiálních statcích - trénujete své instinkty k závisti a ekonomickému útlaku: nezáleží na tom jak, hlavně máte víc než ostatní. Pokaždé, když vidíte subjekt posuzovaný, hodnocený a srovnávaný s ostatními podle otázky „Který z těch dvou je atraktivnější?“, trénujete své instinkty k tomu, aby se ke skutečné lidské bytosti chovaly jako k produktu, který má být hodnocen, často aniž byste si byli vědomi její existence. Pokaždé, když politický obsah redukuje disidenty na karikatury, které jsou zesměšňovány, trénujete své instinkty k tomu, aby v ostatních viděly cíle, nikoli partnery. Seznam by mohl pokračovat. Když to aplikujeme na miliardy lidí, kteří denně používají sociální média, tento proces vštípí do společnosti legitimitu násilí, nadvlády nad druhými a bourání všech vzájemných hranic. Paradoxně „pseudosvoboda“ propagovaná sociálními médii vede ke konci skutečné svobody: Učíme se porušovat svobodu druhých; a ostatní se učí zasahovat do té naší. Důsledek? Nikdo z nás už není skutečně svobodný. Stáváme se otroky svých zvířecích instinktů, strachů a úzkostí. A co je ještě horší, otroky těch, kteří rozhodují o tom, které z těchto pocitů budou zesíleny, kdy a pro jejich vlastní účely. Svoboda, kterou nám Instagram prodal, je Sadeova svoboda, nikoli Kantova. Přesto se mezi každým rolováním stále můžeme naučit řídit se tou druhou…