14245 Epikuros - Protovědec, sekulární svatý a kultivovaný hédonista Jacob Bell
[ Ezoterika ] 2026-10-14
Brazilští epikurejci...? Klíč řeckého filozofa ke štěstí...
Jedním z nejlepších aspektů života v Argentině je Brazílie. Žerty stranou, miluji Paříž Jihu, ale Argentinci dokážou být někdy... okouzlujícně neurotičtí. S nejvyšší mírou terapie na obyvatele by se dali souhrnně popsat jako kultura pesimistů. Když jim vysvětlujeme, proč tady žijeme (což musíme dělat často), Argentinci jednoduše reagují tím, jak je všechno hrozné... pochmurná nálada tváří v tvář další krizi... a pak se ze všech sil snaží nás odradit od něčeho pozitivního.
Brazilci jsou pravý opak. Pár hodin na sever a s teplým sluncem se všude najednou objevují rozzářené tváře. Lidé pravidelně tančí v ulicích cestou k moři, caipirinhy a barevné sarongy vlají ve větru. Tady jsou všichni plážoví a všichni na pláži. Místní žijí naplno... Je zarážející, že podle mnoha zpráv jsou Brazilci často chudší než Argentinci. Je zde vyšší míra násilné kriminality. Je zde více nemocí... a parazitů. Tak proč jsou šťastní?
Nemůžu to s jistotou říct, ale zdá se mi, že na té kultuře je něco epikurejského. Oceňování chladného nápoje v horkém dni. Potěšení z čerstvého talíře krevet a rýže. Radost z rytmu hudby, z pohupování boky. Samozřejmě mluvím o epikurejství v klasickém slova smyslu - ne o často nepochopeném konceptu, který se dnes objevuje v aplikacích a reklamě. Ale co přesně helénistický filozof řekl a udělal? Anya Leonard, zakladatelka a ředitelka Classical Wisdom
Snad neexistuje žádný jiný starověký řecký filozof, který by byl v naší moderní době tak nepochopen. Dnes je jeho filozofie spojována s nadměrným pitím, alkoholem a potravinovými aplikacemi … ale ve skutečnosti kázal pravý opak. Jeho jméno mělo symbolizovat umírněnost, vědu, ateismus, smrt… a štěstí? Nikdo jiný než Epikuros, radikální myslitel své doby, Epikuros, filozof helénistického období (341-271 př. n. l.), žil podle své filozofie, která se stala známou jako epikurejství, poměrně jednoduchým, pokojným a uvolněným životem. Svou zahradu využíval jako učebnu a pro přežití se silně spoléhal na dary. Kromě občasných studentských hostin se Epikuros a jeho studenti živili hlavně chlebem a vodou.
Epikurejci přijali empirismus jako svou teorii poznání a atomistický materialismus jako svou teorii kosmu. Vypracovali si sobecký hédonismus jako svůj etický hodnotový systém a s výjimkou zvláštních případů ignorovali politiku. Přátelství si cenili nade všechny ostatní lidské vztahy, dokonce i ty rodinné... Pokud jste si někdy mysleli, že přátelé... byly Boží omluvou za rodinu,pak bys vlastně mohl následovník Epikura.
Epikuros rozvíjel svou filozofii s praktickým cílem, a proto používal logiku a racionalitu jako prostředek ke štěstí, nikoli jako nástroje k nalezení pravdy samotné. Odmítal důležitost matematiky a čistě vědeckých snah a zajímal se o logiku potud, pokud sloužila fyzice, a o fyziku potud, pokud sloužila etice.
Epikuros,
• mnoho filozofů vnímal s antipatií.
• odsoudil náboženský dogmatismus
• ohradil se proti skeptikům
• zastával sekulární svět
... Je překvapivé, že ho nepotkal stejný osud jako Sokrata !
Pro epikurejce jsou smysly základní a tvoří základ našeho poznání.
Smysly ovládají rozum, protože rozum je primárně založen na smyslovém vnímání. O něčem můžeme přemýšlet, až když o tom shromáždíme data prostřednictvím našich smyslů. Podle epikurejské teorie bychom pak měli tyto informace vyhodnotit podle našich pocitů nebo vášní, vybrat si to, co nám přináší potěšení, a vyhnout se tomu, co nám způsobuje bolest. Znamená to, že máme opodstatněnou teorii pro přejídání a pití?.. Zatím po druhé lahvi vína nesahejte.
Ačkoli Epikuros nastiňuje hédonistickou etiku, je to teorie s nuancemi, která volá po umírněnosti. Koneckonců, zítra nebudeme šťastní, pokud se probudíme s pulzující bolestí hlavy, bolestí břicha a oteklými rty - zvláště pokud existují fotografické důkazy. Epikuros se zpočátku ztotožňuje s Aristotelovou představou, že štěstí je nejvyšší dobro, a poté to spojuje s konceptem potěšení. Dochází k závěru, že potěšení je jediná cesta ke štěstí. Epikurův pohled na výběr největšího potěšení je dívat se do budoucnosti a zvolit si možnost, která nabízí trvalé uspokojení a osvobození od bolesti. Musíme se dívat do budoucnosti, abychom viděli, co nám přinese více radosti a méně utrpení. Nakonec zažijeme více radosti, když omezíme konzumaci vína, a méně bolesti, když budeme chodit k zubaři a necháme si ošetřit bolesti zubů - ještě předtím, než bude nutné ošetřit kořenový kanálek.
Stejně důležité pro epikurejskou etiku je omezení tužeb. Pokud chceme méně, jsme spokojeni s menším. Epikurejská cesta ke štěstí nevede přes hojnost vnějších rozkoší nebo materiálních statků. Žijte jednoduše a bez nadměrného bohatství nebo luxusu, říká Epikuros. S tímto tvrzením si jistě může nárokovat titul „prvního západního minimalisty“! Umírněnost, rozvážnost a veselost jsou epikurejské ctnosti; nespoutaný luxus a horečnaté touhy jsou epikurejské neřesti. Ve zjevném rozporu s hédonistickou etikou Epikuros tvrdil, že přináší větší potěšení konat dobro pro někoho jiného než prožívat dobro sami. Věřil také, že bychom se měli snažit o přátelství se všemi lidmi, a pokud to není možné, měli bychom se alespoň vyvarovat vytváření nepřátel; a pokud i to selže a nepřítele si vytvoříme, měli bychom se s ním vyhýbat kontaktu.
Přátelství je nejvyšší lidský vztah, protože přináší bezpečí, mír a radost. Varoval také před soutěží o bohatství, slávu nebo moc, protože by to zničilo mír a klid tím, že by to účastníka vystavilo náhodě a veřejnému mínění a zmenšilo radost z přátelství. Z podobných důvodů by měl člověk, který si přeje být šťastný, žít v přátelství. Držte se mimo politiku, pokud necítíte tak silnou touhu po politické kariéře, že byste bez ní nemohli být šťastní... a buďme upřímní... takoví lidé by se pravděpodobně v první řadě neměli stát politiky.
Vzhledem k tomu, že se zabývá pragmatickou hodnotou filozofie a je proti pravdě pro pravdu, může se opět zdát protichůdné, že Epikuros zastával tolik protovědeckých názorů. S několika změnami přijal Démokritovu atomistickou teorii kosmu. Epikuros věřil, že vesmír se skládá z prázdnoty (prázdného prostoru) a nekonečného počtu malých nedělitelných částeček hmoty v pohybu, které se nazývají atomy. Tyto částice hmoty tvoří svět tím, že se spojují a vytváří objekty světa, včetně nás. Z tohoto důvodu Epikuros také věřil, že mysl se nachází v těle, a argumentoval proti myšlence nehmotné duše, která by mohla žít dál i po smrti našeho těla. Snažil se zdiskreditovat mytologické koncepty světa a jeho stvoření, a proto navrhl čistě mechanické vysvětlení vzniku našeho světa. Prostřednictvím mechanických a atomických vysvětlení přírodního světa popíral jakékoli vměšování bohů do lidských záležitostí. Tvrdil také, že náš svět je jen jedním z nekonečného počtu světů a že světy vznikají, chvíli rostou, upadají a nakonec zanikají. Tím se Epikuros stal jedním z prvních zastánců teorie multivesmíru ...!
Možná vás teď zajímá: Jak tyto teorie zapadají do myšlenky, že štěstí je nejvyšší dobro, kterého mohou lidé dosáhnout? Jak nám tyto teorie mohou pomoci vést lepší a šťastnější život? Zdá se, že Epikuros odmítl myšlenku boha jako stvořitele, koncept nehmotné, věčné duše a myšlenku posmrtného života. Pro Epikura byla existence bohů zasahujících do našeho světa a možnost trestu po smrti irelevantní. Smrt byla velkým zdrojem strachu. Tím, že ospravedlňoval svět bez Boha, duše a posmrtného života, věřil, že se může osvobodit od tohoto strachu sebe i ostatní. Dále tvrdil, že smrti se nelze bát, protože se nás netýká. Epikuros tento názor obhajoval slovy: „Smrt pro nás nic není; neboť to, co se rozpouští, je bez vjemů, a to, co je bez vjemů, pro nás nic není.“ Představte si věčnost před vaším narozením... věčnost nicoty... To se nezdá děsivé; tuto nicotu jste nezažili. Podle Epikura následuje po smrti stejný druh věčnosti, a proto bychom se jí neměli bát ani my.
V projevu ke svým vrstevníkům Epikuros oznamuje výhody svého sekulárního filozofického systému: „...Předjímají nebo očekávají věčné hrůzy vyprávěné v mýtech, nebo se dokonce bojí absence vjemů ve smrti, jako by se jich týkala... Klid patří tomu, kdo se osvobodí od všech těchto mylných představ a má neustálou vzpomínku na celek a nejdůležitější pravdy.“ Tyto nejdůležitější pravdy nám mohou dát „pravé štěstí“ více než jakákoli aplikace o jídle nebo láhev vína navíc...
