13875 Ragnarök aneb Sága o osudu bohů Valerie Kolcová
[ Ezoterika ] 2026-09-13
Starověké mýty, legendy a příběhy nám téměř vždy připadají jako pohádky. Ale je v nich zrnko pravdy? Jsou skutečně čistá fikce, nebo obsahují zapomenuté a polozapomenuté pozůstatky minulých epoch? Možná popisovali skutečné události, které byly postupem času ozdobeny báječnými, úžasnými detaily, jak je běžné u četných převyprávění a přikrášlování příběhů. Co víme o staroseverských mýtech? Žily jejich postavy skutečně na Zemi? Mohli být skutečné události převyprávěny a interpretovány pozdějšími vypravěči, a tak se proměnit v mýty a legendy, které ztělesňovaly určitou filozofii a ideologii?
Dnes prozkoumáme známé mýty o staroseverských bozích Baldrovi, Vidarovi a Valim. Jaké události ve starověkých severních zemích daly vzniknout těmto mýtům? Odkud pochází mýtus o Ragnaröku - pádu a smrti bohů ?
Za vysokým mořským útesem se objeví dřevěná hlava draka, za ní svinutá plachta a nakonec drakkar v celé své kráse uprostřed třpytivé studené spršky. Na přídi, přímo pod obrovskou dračí hlavou, stojí postava v dlouhém plášti. Drží starobylou harfu. Jeho modré oči jsou pronikavé jako vždy. Je to Bragi. Dlouho zapomenutá slova se okamžitě začala beze slov promítat do známých pojmů a obrazů.... „
Setkali jsme se zde mnohokrát. Nejednou jsem přišel pod jménem Bragi, i když mnozí znají i mé druhé jméno, Apollón.“ Vrátil jsem se, abych vyprávěl další starodávný příběh, který se už dávno stal mýtem. Příběh o zradě a pomstě. Kdysi jsem psal legendy a zpíval je lidem. Po mně přišli další skaldové a přepsali je, protože nevěřili pravdě a nechtěli jí věřit. Největší lež, které se věřilo, se týkala Odina a ostatních bohů. Skutečný Odin a téměř všichni Ásové zahynuli v bitvě proti pirátům. Lidé tomu odmítali věřit. Nemohli přijmout hořkou pravdu. Odmítali uznat, že bohové nejsou všemocní, že nejsou nesmrtelní v lidských tělech, protože by nakonec byli sami a neměli by nikoho, koho žádat o přímluvu, nikoho, koho žádat o požehnání a radost, štěstí a pozemskou blaženost. Když se pirát nazval Odin, lidé mu ochotně uvěřili a obraceli se na něj se svými žádostmi.
Náš vůdce z kmene Ásů nás po velké době ledové dovedl zpět do naší vlasti z dalekého jihu, kam jsme se vydali po pádu velké země Sva neboli Borea. Objevil velký Asgard ve sněhu na severu, v zemi nyní zvané Grónsko. Ledový vítr a sněžení mu však zabránily znovu získat dřívější velikost, kterou měla země Ásů v západních končinách Boreas. Možná by to nebylo tak smutné, nebýt prostorového experimentu starověkých Atlanťanů. Krátce před válkou s Boreou, poslali nekontrolovaným portálem piráty, kteří dorazili na Zemi a spáchali četné zločiny. Podle atlantského zákona bylo rozhodnuto je popravit a portálem vyhnat do neznáma. Podobné portály postavili Asurové a Lungboové - starověké civilizace, které před miliony let založily život na planetě Zemi. Atlanťané nebyli schopni taková zařízení ovládat, ačkoli se jim podařilo postavit vlastní technologicky vyspělé teleporty. Starověké bytosti však představovaly hrozbu pro samotné Atlanťany, a proto se jich pokusili zbavit posíláním odsouzených branami. Tímto způsobem doufali, že pochopí, jak starověké portály fungují. Ale znalosti, které hledali, se jim vyhýbaly.
Přesně to udělali s tou bandou pirátů. Atlantský kněz sice dokázal aktivovat starověkou bránu, ale nemohl nastavit cílové souřadnice ani nic jiného. Portál se znovu zavřel až poté, co pohltil svou další oběť. Atlanťané ve své snaze o technologickou vyspělost ztratili mnoho a chyběly jim potřebné duchovní vibrace k ovládání bran. Pouze ti s vysokými duchovními vibracemi mohli tyto brány správně používat. Jakmile se do mysli kněze dostala neřest, už je nemohl otevřít. Takto je postavili Asurové a později Ásové. Atlanťané se však pokusili tyto starobylé struktury prolomit, aby získali přístup k technologiím, aniž by si uvědomovali, že takovými branami s vysokými duchovními frekvencemi není možné projít. Když těžcí duchové procházeli branou, nevyhnutelně došlo k poruše a zařízení házelo těžké cestovatele všude možně, jako by se zbavovalo cizích prvků ze struktur planety Země, na které fungovalo.
Nejčastěji byli takoví energeticky silní cestovatelé umisťováni do nulových zón. Jde o speciální zóny, kde se hmota a události ještě neprojevily. Ty se týkají budoucnosti. Ve většině případů takové zóny téměř vždy zůstávají na nule a vše, co tam spadne, se jednoduše dematerializuje a duch je poslán zpět do projeveného světa k nové inkarnaci. Pokud však k projevení hmoty dojde právě v tomto bodě, budoucnost se stává přítomností. To znamená, že civilizace si svými rozhodnutími vydláždila cestu skrz tuto souřadnici a objekty a těla, která skrz ni propadla, se mohla znovu zhmotnit ve světě projevené budoucnosti. Nic z toho nelze předem určit. Civilizace na to nemají žádný vliv, protože historie se píše a projevuje v hmotě a okolnostech v každém okamžiku, v novém časovém bodě v rámci konvenčního času, podle kolektivního rozhodnutí všech bytostí ve vesmíru - nejen planety Země, ale celého vesmíru. Historie a realita se projevují skrze vesmír jako celek, nikoli skrze jednu planetu nebo svět. Jinak by například Slunce a další planety kolem Země náhle zmizely a nastal by nevyhnutelný konec světa, jako by vypadl z projevu vesmíru.
Spontánní projev bytostí uvězněných v nulové časoprostorové zóně je proto extrémně vzácnou událostí a může nastat pouze tehdy, pokud se tato nulová časoprostorová zóna nachází - obrazně řečeno - v bezprostřední blízkosti projevu světa. V tomto případě projevující se hmota také projevuje vše, co do ní dříve vstoupilo. Piráti se projevili v jiné éře, než byli na přirozené časové ose. Tam se setkali s Odinovými Ásy na stejném ostrově jako Brána Thule, kde se nacházely starověké brány. Všechno se to stalo zcela nečekaně. Odin a jeho kněží se pokusili zavřít brány ostrova Thule, aby ostrov, který se opakovaně objevoval v mlze, již neunášel lidi a zvířata do bezčasí. Tento portál, který byl zničen Atlanťany, nadále fungoval a deformoval prostor.
Na Odina a jeho kněze náhle zaútočili piráti, kteří se také objevili na ostrově. Piráti vlastnili atlantské zbraně, zatímco Odin v té době již žádné technologicky vyspělé zbraně neměl. Bitva byla nerovná a piráti zničili téměř všechny Ásy, kteří se v té chvíli se nacházeli na ostrově Thule. Poté se piráti na Odinových lodích přeplavili na pevninu a prohlásili se za vítěze nad démony. Ostrov Thule zmizel a mezi světy zůstala vzpomínka na bitvu. Piráti byli rychle přijati Odinovým lidem, kterým slibovali moc, slávu a velké výpravy do sousedních zemí. Mnoho obyčejných lidí té doby čekalo právě na to a byli často pobouřeni Odinovými slovy o míru. Nechtěli se trápit bezútěšnou existencí v chladných fjordech; očekávali, že Asgard bude teplý ráj s úrodnou půdou, jak je popsáno ve starověkých legendách. Došli ale k závěru, že bohatý Asgard je skrytý a zmizel za mlhami vznikajícího ostrova a že pouze bohové měli možnost ho navštívit.
Pirát okamžitě zaujal Odinovo místo a sám sebe nazval Odinem a svou přítelkyni Frigg svou ženou. Odin měl najednou více synů, než kdy měl ten pravý, to ale lidem nevadilo. Nový Odin jim vyprávěl o zázraku jejich narození v Asgardu z rukou obryň z jiného světa. Dovolil lidem mít více než jednu manželku. Temní a šedí duchové, kteří tam v té době byli ztělesněni, to přijali a vydali se špatnou cestou, účastnili se jeho pogromů a nájezdů, do jejich domovů přiváděli otrokyně a někdy z nich dělali druhé manželky. Ale Thorův syn stále žil a snažil se oslovit lidi tím, že zhušťoval svého ducha, aby ho mohli vidět. Mnozí však stále dávali přednost slovům falešného Odina. Sám
Thor se v tomto drsném světě mohl objevovat stále méně často. Jen občas se mu podařilo potrestat ty nejarogantnější piráty, kteří se stejně jako sám Odin stali piráty. Pak se lidé báli jeho kladiva, které vysílalo po obloze děsivé blesky, a jejich divoká, dravá horlivost opadla. Já, Bragi, jsem byl poslední z Ásů, ale divoši zabili mou ženu Mobu, když jsem ji nedokázal ochránit. Chtěl jsem opustit tento svět, když jsem se dozvěděl, že Odinův syn Baldr je stále naživu. Chtěl jsem mu pomoci. Během bitvy propadl těmito branami a byl vyplaven na břeh vzdáleného ostrova. Po letech putování se mu konečně podařilo dosáhnout severní země. Baldr se rozhodl odhalit lháře. Čím více však mluvil s místními obyvateli, tím více si uvědomoval, že ho nebudou následovat; prostě nevěřili, že by Odin mohl zemřít. Nedokázali si představit, že by bohové mohli být smrtelní a ne všemocní. Právě tento problém se jim stal trnem v oku.
Lidé začali Baldera obviňovat z pomluvy a podvodu. Někteří se ale divili, kam se skutečný Balder poděl, pokud se skutečně jednalo o podvod. Aby se vyhnul nepokojům, lstivý pirát oznámil návrat svého dávno ztraceného syna z dlouhé cesty mezi světy. Lidem ale také řekl, že Baldr byl v Jotunheimu, kde ho démoničtí obři očarovali a dohnali k šílenství. Údajně proto Baldr svého otce nepoznal a vyprávěl podivné historky o smrtelnosti bohů a jejich omezené všemohoucnosti. Není divu, že lidé uvěřili lstivému pirátovi a začali se modlit a konat rituály, aby Baldr znovu získal zrak a unikl temnotě, kterou na něj údajně uvalili Jotuni. Baldr s tím nemohl nic dělat. Hordy šílenců se mu snažily pomoci, údajně aby mu vrátili zrak. Usadil se tedy v odlehlé zemi zvané Breidablik. Rozhodl se postupně navázat kontakt s lidmi, kteří věřili ve falešného Ódina. Věrná mu zůstala pouze jeho žena Nanna; svého manžela poznala a snažila se lidem říkat pravdu. Ale nikdo ji nechtěl poslouchat. Byla to ona, kdo se o dům na odlehlém místě, později nazývaném Breidablik, po mnoho let staral.
Sám Baldr nemohl proti pirátům nic dělat, zvláště když lidé byli na straně pirátů a považovali je všechny za jednu rodinu. Zrádný falešný Odin se Baldra nedotkl a dokonce mu oficiálně zanechal dědictví Breidablika. Baldr si ohradil svůj pozemek a rozhodl se místním vyprávět pravdivé příběhy. Ubíhaly roky a lidé z oblasti Breidablik jemu i Nanně postupně začali důvěřovat. Země Breidablik byla proslulá svými spravedlivými zákony, které vydal Baldr. Mnoho lidí sem přicházelo hledat spravedlnost a lepší život. Zločinci a lháři však byli přísně trestáni. Baldrův syn, narozený v Breidabliku, pomohl svému otci vytvořit spravedlivé zákony, jejichž sláva se rozšířila po celé Skandinávii. I já jsem tam často byl a později jsem složil své legendy o zemích spravedlnosti, které jsem zpíval lidem v dalekých zemích, kteří zapomněli, co spravedlnost znamená.
To vše se nelíbilo falešnému Odinovi, který, aby přežil a inspiroval svůj lid, neúnavně plenil různé země. Pouze Baldrova síň odmítla vstup, a to i jeho gangsterům. Báli se, že kdyby vstoupili do země jednoho z Ásů, nikdy by se nedostali do Valhally, místo toho padli do rukou zlých démonů Jötunheimu. Nejničivější ránu pro piráta však utrpěl, když jeho dva biologičtí synové, Vidar a Vali, začali prohlašovat Baldra za skutečného vládce těchto zemí. Naléhali na svého otce, falešného Odina, aby se ke všemu přiznal lidu a vzdal se vlády nad Skandinávií Baldrovi, Odinovu skutečnému dědici. Falešný Odin zuřil nad odhaleními svých synů. Kupodivu se však rozhodli Baldrovi pomoci, protože si uvědomili světlo a užitek, který přinesl lidstvu. Synové piráta, které zplodil a s pomocí různých žen zničil, si tak začali uvědomovat pravdu a obrátili se proti svému otci. Zklamání je znechutilo. Navíc se nakonec dozvěděli, že jejich matky byly zabity na otcův rozkaz, protože ho neposlechly. Falešný Odin zabil Grid, Vidarovu matku, protože pomáhala Thorovi, Odinovu pravému synovi, v boji proti jejímu tyranskému pirátskému manželovi. Rind, kterou donutil ke sňatku, byla také zabita falešným Odinem. Byla Valiho matkou a vždycky svému synovi vyprávěla pravdivý příběh jeho tyranského otce, ne toho falešného.
Poté, co Vali a Vidar prakticky přeběhli na Baldrovu stranu a začali sjednocovat spojenecká knížectví, se falešný Ódin rozhodl Baldra zabít. Otevřená válka mezi Ásy však byla nemožná. Lidé věřili, že bohové jsou spravedliví a všemocní a nemohou se navzájem zabíjet. Tato slepá víra stála falešnému Ódinovi v cestě. Pokud by totiž zabil Baldra a tím rozpoutal válku proti němu, lidé by důvěřovali Baldrovi, kterému se podařilo založit spravedlivou a prosperující zemi. Věřili by, že on - Ódin - není pravý Ódin. V tomto bodě se Vidar konečně dostal k otevřené konfrontaci se svým otcem. Znal příběh své matky v plném rozsahu a pamatoval si její vyprávění o pravém Odinovi. V jednom ze snů se mu zjevila a odhalila, co pirát doopravdy udělal, když zničil Ásy. Řekla mu o smrti pravého Odina, který na Zemi nastolil svět spravedlnosti. Když se Vidar probudil ze svého spánku, vztyčil oltář pravému Odinovi, a přijal ho za svého pána. Přísahal, že pomstí Odinovu smrt a zničení pravého Asgardu. Přísahal, že obnoví jeho pravé jméno. A za tímto účelem se vydal do Baldrových zemí.
Loki, nejzrádnější syn falešného Ódina, se o tom dozvěděl a řekl to svému otci. Falešný Ódin poslal svého obludného vlkodlaka Fenrira, aby Vidara zabil. Fenrir byl kolosální a nesmírně zlomyslná bytost, neboť byl ztělesněním démona z podsvětí, který do tohoto světa vstoupil portálem a unikl z nebezpečné situace. Přišel sloužit falešnému Odinovi a plnit zlověstné úkoly pekelných říší. Jeho tělo bylo pokryto tvrdými dračími šupinami a zdál se být nezranitelný.
Vidar byl statečný a silný válečník. Dokonce si sám ukuval železné boty s velmi dlouhými, úzkými špičkami. Nosil je v bitvě spolu s mečem, což byla jeho výhoda. Fenrir dostihl Vidara. Brutální bitva s démonickým monstrem byla děsivá. Meč vyklouzl z podivně šupinatého těla bestie. Když se monstrum chystalo válečníka pohltit, Vidar jí hodil do chřtánu svou železnou botu. Fenrir zavyl a divoce se ohnal, protože špička boty mu probodla hrdlo. Vidarovi se podařilo mečem rozseknout Fenrirovy otevřené čelisti. Vidar zvítězil, přestože byl sám zraněn. Právě v této době se lstivému plánu, který Loki navrhl pro falešného Odina, zadařilo jinde. Falešný Ódin měl s falešnou Frigg dalšího syna. Jmenoval se Hod. Byl od narození slepý. Jeho kruté činy v předchozích inkarnacích mu při narození zanechaly fyzickou deformaci. Byl však důvěřivý a věřil všemu, co mu říkali jeho nevěřící příbuzní. Loki mu dal luk a šíp a vzal ho s sebou, údajně na lov. Vyprávěl mu o lovci, který překonal svou slepotu a stal se užitečným pro jeho rodinu. Höðr velmi trpěl svým pocitem nepotřebnosti a méněcennosti. Kvůli své slepotě nebyl schopen přispívat společnosti.
V den bitvy, kdy Fenrir zaútočil na Vidar, Loki vedl Höðra na lov do lesa, ale prošel až do Baldrovy země. Byl krásný den a Baldr organizoval lov na kance. Loki se chytře schoval a poslal Höðra na lov s Baldrem. Höðr skutečně věřil, že Baldr je jeho bratr. Než k slepému muži Baldr stačil dorazit, Loki mu zašeptal, že musí střílet, protože divočák je velmi blízko, a bude tak mít kořist pro svého bratra. Loki ukázal třesoucím se Höðrovým rukám na blízké keře, kde Baldr čekal na kance, a Höðr vystřelil. Jakmile se to stalo, Loki co nejrychleji zmizel z místa činu - použil černou magii, kterou ho naučila jeho matka. Lidé, kteří spěchali na místo činu, zajali Hoda, protože Baldra zabil. Země se ponořila do smutku; na Breidablik těžce dolehly temné časy. Höðr nemohl pochopit, jak mohl zabít bratra místo divočáka. Nanna, Baldrova žena, si uvědomila, že Höðr byl jen nástroj poslaný Lokim a jeho pirátským otcem.
Následujícího rána dorazil za Baldrem zraněný Vidar. Rozhodl se pomoci Baldrově vdově a synovi shromáždit armádu proti falešnému Odinovi. Znovu byly rozdmýchány ohně a vztyčeny oltáře a Vidar přísahal velkou pomstu za pravého Odina a za Baldra. Jeho spravedlivá touha po pomstě se však stávala čím dál osobnější a snil o zničení falešného Odina a roztrhání Lokiho na kusy, nejen aby nastolil spravedlnost ve světě, ale aby se sám stal jejím vymahatelem. Byl přesvědčen, že mu bytost svěřila tento úkol, protože porazil Fenrira. Zároveň propustil pološíleného Höðra, protože ten se svými činy úplně zbláznil. …
Vali se o tom ale brzy dozvěděl. O několik dní později dorazil do Breidabliku a rozzlobeně se postavil Vidarovi za to, že nechal vraha jít. Odmítl poslouchat a jako příčinu Baldrovy smrti viděl pouze šíleného Höðra. Rozhodl se zesnulého Höðra dohonit a zabít. A tak se slepý duchem vydal na lov slepého tělem. Jeden slepý, bez sebe vzteky, dostihl druhého a rozsekal ho na kusy. Lokiho démonický smích se ozýval v zlověstném tichu. Vali si poté všiml jeho slepoty, ale bylo příliš pozdě. Vali a Vidar se dlouho připravovali na bitvu a shromažďovali armádu ve svých zemích a v Breidabliku. Spravedlivý hněv je hnal vpřed. Zároveň jim však v srdci hlodala osobní touha po pomstě. A tak shromáždili svá mocná vojska a vpochodovali do zemí falešného Odina.
Rozzuřila se obrovská bitva. Mnozí nyní jasně poznali, že bohové nejsou všemocní a že i oni jsou smrtelní. Velká bitva zuřila dnem i nocí, a falešný Ódin byl zabit. Vali a Vidar zabili svého otce, ale lidé to už neviděli. Z tohoto masakru a jeho energií se znovu otevřel portál na ostrov Thule. Zlověstná zelená mlha zahalila bitvu, kterou lidé vždy nazývali Ragnarök. Znamená konec bohů, jejich smrt, jejich osud, jejich pád. Ostrov navždy skryl před světem falešného Odina, jeho syny a onu bitvu.
V mezisvětě příběh pokračoval v bezčasí, dokud duch piráta a jeho démonického syna Lokiho samotný prostor nevyhnal do nejhlubší propasti antisvěta. Bratři, kteří utrpěli osobní pomstu, však zůstali ve světech rotace hmoty, tedy v Samsáře, jak se tomu říká na Východě. Jejich vášně, jakkoli spravedlivé, je vedly k inkarnaci mezi lidmi. Baldr, který se vykoupil a plně si vše uvědomil, vedl Höðra z tohoto kruhu do menšího kruhu pro inkarnaci v jiném světě vědomějších duchů. Na Zemi plynuly časy a věky. Králové a vládci přicházeli a odcházeli a vše zůstávalo pouhým mýtem.
V legendách i ságách zůstala jen mrazivá hrůza té bitvy, kterou lidé stačili spatřit. Tehdy se rozhodli, že jim byla zjevena budoucnost, že bohové padnou a navzájem se zabijí ve velké bitvě dobra a zl - vesmír to vše nevydrží a jeho veliké síly smetou celý svět až do základů. Je nemyslitelné, že velcí nesmrtelní bohové jsou smrtelní, že v sobě nesou jak dobro, tak zlo. Samotný velký prostor, jehož duch je v lidských mýtech nazýván Surta - ohnivý obr, zničí svět .. právě tak lidé vnímali ohnivý živel velkého všeobecného spálení, o kterém věřili, že nastane po zániku všech bohů.
…Ale starodávné znalosti zanechané skutečným Ódinem, Tórem, Freyou a dalšími světlými Učiteli přece jen zůstaly, i když v paměti lidí již zkreslené. Vždy hovořili o nevyhnutelném znovuzrození světa z ohnivého chaosu, jak tomu již kdysi bylo v nepaměti dob, kdy zanikl první starodávný hyperborejský Asgard, ve velkém všeobecném spálení a zániku starodávné země Ásů, poté samotné Hyperboreje a Atlantidy. Vždy se ale znovu zrodil.
Opět přicházeli Učitelé v nových tělech k lidem, kteří přežili, a k jejich potomkům. Jako vždy stál a bude stát ten svět, do kterého Učitelé odcházeli skrz bránu a zelenou mlhu. Proto jsou legendy o Ragnaroku popisem možné kosmické katastrofy a zničení planety, ale lidé, kteří je vyprávěli, věřili ve velké cyklické znovuzrození světa, byť ne tohoto fyzického, ale toho vyššího, obývaného učiteli, kteří se pro ně stali bohy. … Velmi dobře věděli, že ti, kdo přináší zlo, budou svrženi, i kdyby se sami stali bohy. Starodávná mylná představa o Odinovi však zůstala vepsána do mýtů a legend. Falešný Odin v nich stále existuje jako ten pravý. Nikdo na této zemi nikdy nebyl svědkem jeho pádu do zející propasti antisvěta, a tak tento svět žije dál, dokud jej znovu nezničí ti, kteří jsou považováni za bohy, nebo vládci, kteří se za bohy považují, jak se už stalo nejednou. Život a civilizace znovu povstaly z popela s kamennými sekerami a dláty.
Ale budoucnost ještě neexistuje. Je psána nyní, v každém okamžiku, každou živou bytostí, každým životem a vychází ze vzorců interakce mezi těmito životy, z činů a rozhodnutí, která jsou uvedena do praxe. A dokud se věčné kolo života bude točit, tato malá planeta, nepatrné smítko prachu v bezedných mlhách kosmu, bude i nadále existovat, a každý duch bude i nadále prožívat jiskry svých nespočetných inkarnací.
.gif)