Já jsem Ješua. Jsem tu s vámi, abych vám připomněl budoucnost, která leží před vámi, ale je již přítomna ve vás. Pohybujete se vstříc budoucnosti a zároveň vstříc minulosti, vracíte se ke své pravé podstatě a k tomu, kým jste vždy byli. Stát se tím, kým jste, je v podstatě cesta časem, ale také cesta za hranice času: vnitřní cesta, kterou nelze měřit lineárním způsobem pokroku. Všichni jste se stali vězni pozemského pojetí času. Je velmi omezující vnímat vlastní pokrok jako lineární proces z bodu A do bodu B, ve kterém se člověk stává „více“, ve kterém se posouvá „vpřed“. Jste vězni a otroky myšlenky, že se musíte neustále posouvat vpřed a že za horizontem je vždy více.
Duše samozřejmě prochází vývojovým procesem, v němž si více pamatujete a stáváte se více vědomi toho, kým již jste. Zázrak se již stal - jste tady! Nechte si na chvíli uvědomit toto: Jste krásné stvoření, jehož vědomí roste. Čím více toto vědomí obklopuje celou vaši bytost, tím více světla bude zářit do stvoření, kterým jste. A tento proces se odehrává v přítomném okamžiku, respektive v dimenzi mimo čas.
Z duchovního hlediska je veškerý pokrok v podstatě připomínkou toho, kým člověk je. Ale vzpomínáním si na sebe sama si člověk také vytváří něco nového. Například zkoumá různé vrstvy svého já - svůj strach, nedůvěru nebo hněv - s něhou a soucitem, s pochopením a láskou, a tak se odhaluje nový obraz toho, kým je.
Poznáváte svou vlastní nevinnost, svou vlastní hloubku a s tímto uvědoměním roste vaše vědomí, zatímco se zároveň stáváte tím, kým už jste. Láska, která ve vás proudí, která patří k vaší pravé podstatě, se stává viditelnější pro svět, pro ostatní a také pro vás samotné. Proces růstu tak probíhá, zatímco už jste; budoucnost je již obsažena ve vaší minulosti. Nechte se tímto poznáním utěšit; nemusíte se sami konstruovat, tvořit ani budovat - už jste vším, čím chcete být. Jediné, na čem záleží, je, abyste si tuto skutečnost uvědomili a přestali bojovat proti životu a proti sobě samým.
Existuje přetrvávající lidská iluze, že jste nedostatečný; že vám něco chybí a je třeba to kompenzovat; že je něco špatně; že jste selhali. Člověk se může velmi zabývat snahou tento nedostatek napravit, opravit ho. Vychází z předpokladu, že s ním je něco špatně a že mu něco chybí.
Vidíte, že tento počáteční předpoklad je mylný? Pokud se na sebe díváte tímto způsobem, jste zapojeni do beznadějného boje sami proti sobě. Pokud se však na sebe podíváte se soucitem a uvidíte se jako zázrak v nadějném vzniku, mír se vrátí do vašeho nitra. Zbavte se myšlenky, že jste v jakémkoli ohledu neschopní, že nejste celiství, že je s vámi něco v nepořádku. Uvědomte si, že jste bezpodmínečně součástí Boha, stvoření, veškerého života. Zanechte snahu o dokonalost.
To zní šíleně, protože snaha o celistvost se zdá být jádrem duchovního hledání. Ve skutečnosti se však člověk v boji se životem a časem stále více vzdaluje sám od sebe. Neustále se objevuje pocit, že by se věci měly dít rychleji, a to vede ke zklamání a frustraci.
Zázrak, na který čekáte, se však neděje časem, ne úsilím, prací a bojem. Děje se nečekaně, zcela náhle, když si uvědomíte: „Já už jsem to, a to je dobře - moje existence jako součást lidstva se vším, co k tomu patří: světlem a stínem, pocity, myšlenkami, emocemi a náladami.“
Pokud se k tomu všemu dokážete postavit s úsměvem, s vřelým pochopením, nebo někdy i s humorem, velmi se přiblížíte k celistvosti, což je pravé duchovní uvědomění. Jde o to nechat se proudem, nebojovat proti životu, ale nechat ho přirozeně se rozvíjet. Tento postoj vás dovede k vašemu cíli. Život sám chce plynout do vás a skrze vás, a pokud přijmete, že život je dobrý, že směřuje k celistvosti, pak nemusíte dělat nic - nemusíte si ho vytvářet; děje se to samo od sebe. Jediné, co musíte udělat, je zbavit se iluze, že nejste dost dobří, že s vámi je něco v nepořádku nebo že na sobě musíte pracovat.
Rád bych vás pozval k vizualizaci, ve které vás spojím se symbolem kříže - vnitřním křížem. Představte si kříž, který prochází vaším tělem: vaše paže tvoří vodorovný paprsek, zbytek těla svislý. Setkávají se uprostřed ve výši vašeho srdce. Vodorovný paprsek spojuje s viditelným světem kolem vás zde na Zemi. Je to vaše spojení s fyzickým světem, s lidmi kolem vás a se společností. Pak je tu dimenze vertikálního paprsku, který se táhne od vaší koruny do kosmu a spojuje vás takříkajíc s nebesy - s kosmickým, duchovním, s vaší duší. U základny tohoto vertikálního paprsku leží země, na které spočívají vaše nohy. Umění života spočívá v tom, abyste co nejlépe setrvali v centru všech vlivů a rozhodnutí, která prožíváte. Zde, uprostřed kříže, se tyto dva proudy přirozeně spojují: Zde jste spojeni se svým vyšším já, svou duší a svým spojením se zemí - vertikálním proudem - a zároveň spojeni se životem na zemi, se světem kolem vás - horizontálním proudem.
Zkuste v sobě pozorovat, kde se vaše vědomí v tomto křížovém obrazu nejčastěji nachází. Představte si své vědomí jako světelnou kouli. Pozorujte, kde obvykle zůstává - uprostřed, dále dole nebo dále nahoře? Více v horizontálním nebo vertikálním paprsku? Jednoduše vnímejte, který obraz spontánně vzniká z místa, kde se vaše vědomí nejčastěji nachází, a vnímejte, jak se při tom cítíte.
Nyní si představte, že vaše vědomí, tato sféra světla, je zcela soustředěna ve vašem srdci, v průsečíku dvou paprsků světla, a pozorujte, co to pro vás znamená. Co by se mohlo změnit na vaší současné existenci ve světě? Mohli byste dělat některé věci jinak nebo jinak komunikovat s ostatními lidmi? Vnímejte, co znamená být v samém středu kříže.
Někteří z vás se možná příliš soustředíte na horizontální osu kříže - vaše pozornost je tak uchvácena vnějšími záležitostmi, že ztrácíte kontakt se svým vnitřním, kosmickým kanálem. Postupem času to vede k neklidu, únavě a nespokojenosti. Nebo se možná dočasně příliš soustředíte na vertikální osu, žijete příliš ve svém vlastním vnitřním světě a tok energie směrem ven je nedostatečný. Pokud se nedokážete ve vnějším světě adekvátně vyjádřit, je to známka toho, že z nitra ven proudí nedostatek energie. Pozorujte, jak to na vás ovlivňuje.
Představte si, že jste opět uprostřed, spojeni se svou duší, s duchovní říší. Odtud někdy cítíte svou cestu s absolutní jasností. Máte intuice a vhledy, které vám přinášejí radost a naději. Nyní vyvstává otázka: Jak lze toto přenést do světa, do fyzické reality, ve které žijete? A s touto otázkou vstupuje do hry otázka času. Intuice a vhledy z vaší kosmické, vertikální dimenze jsou nadčasové, zatímco svět v horizontální dimenzi operuje s časem a hmotou, vytváří plány a požaduje výsledky. Zvažte tedy, jak můžete tyto dva aspekty nejlépe propojit.
Když jste uprostřed, jste ve svém srdci. Představte si, že se odtud otevíráte vnuknutím své duše - jemnému šepotu, který k vám občas doléhá a říká vám, co by vás ve vašem životě naplnilo radostí a inspirací. Nyní se pokuste tyto vhledy vstřebat do svého srdce a vyzařovat je horizontálně do světa. Vnímejte, zda si dokážete udržet světlo své duše tak, aby celý kříž byl naplněn vaším světlem. Uvědomte si, co potřebujete, abyste těmto vhledům a světlu své duše zůstali věrni.
Je důležité, abyste zůstali ve spojení se svým vnitřním i vnějším životem. Tyto dva rozměry by měly být v rovnováze, abyste se cítili skutečně naplněni jako lidská bytost. Uvědomte si však, že ve vertikálním rozměru vaší duše, vašeho vyššího já, leží základní pravda, že už víte vše, čím jste. Vy jste zázrak; jste bezpodmínečně součástí Boha. Nevěřte v dualitu světa, která se vás snaží přesvědčit, že se musíte stát čímkoli nebo vším, nebo cokoli na sobě zlepšit. Důvěřujte v zázrak; rozpoznejte ho v sobě, stejně jako ho můžete rozpoznat v ostatních.
Zázrak bytí, vaše vlastní podstata, je vždy přítomna. Důvěřujte tomuto vnitřnímu poznání, když vykročíte do světa. Tento svět potřebuje tento vhled a tento tok energie z nadčasové dimenze duše. Je to vždy výchozí bod opravdové inspirace. Neváhejte nechat ji volně plynout do světa. Tímto způsobem se vaše duše projevuje v čase, prostoru a hmotě a uděluje inspiraci vám i ostatním.
Horizontální osa, která vás spojuje se světem, často vytváří vnitřní napětí. Vnější tlak vás může svádět k čemukoli a všemu. Tento tlak vás od sebe vzdaluje a může probudit touhu izolovat se od vnějšího světa a stáhnout se převážně do svého vnitřního světa, daleko od společnosti. Umění však spočívá v rozvinutí světla vaší duše a zůstat tak věrný jejím vnuknutím a zároveň zůstat ve spojení s vnějším světem. Rozvinutí vašeho světla je největším darem, který můžete dát ostatním, protože je povzbuzuje k tomu, aby dělali totéž.
Nebojte se svého vlastního světla. Zůstaňte spojeni se svou duší a se světem, neboť to je nyní zcela jistě váš úkol: nést do světa svou pravou podstatu - nestáhnout se z tohoto světa, ale zůstat v něm a vyzařovat své světlo. Děkuji vám všem, že jste tady. Jsem s vámi jako přítel a stojím po vašem boku. Naplňuje mě radost, když vidím váš mimořádný potenciál. Věřte ve vše, čeho dosáhnete
