1328 Hledání sebe sama v partnerství July Julai

[ Ezoterika ] 2021-09-28

Japonci říkají, že každý člověk má tři tváře: první ukazujete světu, druhou rodině a přátelům. Třetí tvář nikdy nikomu neukážete. Ta je odraz toho, kdo jste.

Velmi často se do milostného vztahu vrháme po hlavě, toužíme po nových zážitcích, emocích a rozkoších, necháváme se unášet vlnami a zcela se rozpouštíme v pocitech a prožívání blažených stavů. Ale dříve či později, spíše dříve, nás to přivede k opuštěnosti a převalení se do nižších vibrací, abychom obnovili rovnováhu své přirozenosti.

Když se s někým setkáme, zdá se nám, že mu chceme říci více o své Duši, o svých zkušenostech a cestě, protože v prvotním impulsu se ponoříme do pocitu spřízněnosti a duchovního spojení mezi námi a partnerem. Stvořitel nám tak ukazuje, jaká může být láska a o jaký stav vztahu bychom měli usilovat. Ukáže se nám výslede^pk, za kterým se můžeme posunout směrem k dosažení právě tohoto stavu bezmezné intimity a štěstí z interakce.

Je však vše tak snadné, jak se na první pohled zdá?

Po dosažení vysoké úrovně rychle upadáme do připoutanosti, závislosti, sobectví a utrpení. V okamžiku, kdy si osobnost uvědomí všechny události, které se ve vztahu odehrály, pocítí emocionální pád. Osobnost je jako malé dítě, které chce novou hračku a nechce pro ni nic udělat. Člověk touží po znovunabytí tohoto stavu všemi dostupnými prostředky a používá nástroje k zesílení svého pádu v naději, že si iluzi vznášení udrží.

Stojí za to se partnerovi tak rychle otevřít a co za tím stojí?

Každý z nás má v duši hustý les, který skrývá mnohá tajemství, záhady a dramata. Vezmete nepřipraveného člověka na výpravu do džungle a on vám pak poděkuje? Poděkování bude znít spíše jako Bůh chraň.

Chcete-li muže ponořit do svého bohatého vnitřního světa, musíte ho na to postupně připravit, abyste pochopili, zda to potřebuje, zda zvládne tlak a jaký bude výsledek pro vás oba. Velmi často ve stavu pádu začneme svému partnerovi nakládat a vláčet ho svými houštinami s cílem ukázat mu rajskou zahradu, která rozkvétá v naší krásné duši, abychom mu připomněli, že v ní lze nalézt dřívější stav útěku. Ale abyste toto místo našli, čeká vás náročná cesta houštinami lesů a oceánů, jako by to byla cesta kolem světa.

V dlouhodobém vztahu poznáváme svého partnera každý den z nové stránky, protože každá vteřina vytváří v člověku nové a nové alternativní stavy Vědomí. Každá traumatická situace, která uvízne v našem podvědomí, v sobě uchovává otisk minulosti a nekonečné množství masek, které čas od času nahrazují základní vzorec lidského chování, když se objeví katalyzující situace.

Byl by partner ochoten uznat množství identit, které naše Vědomí má? Bylo by projevem lásky, kdybychom při prvním pokusu o sblížení vrhli na dotyčnou osobu veškerou svou energii? Nebo je nutné dát jim čas, aby si uvědomili proces intimity?

Když jdete do restaurace a nenasytně jíte a číšníci vám stále znovu a znovu přinášejí jídlo, za jak dlouho se tělo nasytí natolik, že se vám chce z restaurace utéct (pokud vám ještě zbývá energie)?

Chci tím říct, že skutečná láska spočívá v tom, že vědomě prezentujete sebe a své aspekty s péčí o druhého člověka, chápete jeho motivaci a schopnost získávat informace, udržujete jeho zájem a ochotu podniknout výpravu za vaším rájem a hlavně mu dáváte možnost informovaného rozhodnutí. Nemá to nic společného s hrou a přetvářkou, jde o pochopení struktury lidského vnímání.

Když jsme na vrcholu emocí a jsme stimulováni hormony, jsme připraveni přijímat spoustu a spoustu informací a energie, ale když to jde dolů a energie je méně, nechápeme, co a jak řešit s novými okolnostmi, s novými zkušenostmi a množstvím informací o partnerovi.

Vše, co jsme za léta nashromáždili při poznávání spřízněné duše, chceme předat dál a podělit se o to. Ale co s ní máme dělat, jak můžeme strávit tolik energie?

Možná bychom se měli věnovat v dávkách partnerovi ve svém vnitřním světě, otevřít se do té míry, do jaké je partner připraven, rozpoznat jeho zájem o tento proces a být připraveni se svobodně otevřít, aniž bychom očekávali, že na cestě k vaší duši vás někdo bude chtít dovést k té své. Může ji chtít provést, nebo na ni nemusí být připraven, nebo dokonce nemusí znát trasu.

Existuje ještě jedna možnost, kdy v okamžiku osvobození od vztahu sami zušlechťujeme svůj vnitřní svět a dláždíme cestu, čistíme ji od zbytečného chrastí, sbíráme vše, co uschlo, pokládáme dlažbu, vybavujeme odpočinkové zóny, označujeme orientační body nebo nebezpečná místa, sázíme nejúrodnější semena a chápeme, že cesta bude dlouhá a dříve či později po ní povedete svou spřízněnou duši a tato cesta bude celoživotní.

Proč váš partner v prvních fázích vztahu ztrácí zájem?

Protože mu připadáte jako otevřená kniha, jejíž přečtení mu nezabere mnoho času, nebo naopak jako sbírka esejů, v jejichž studiu neviděl pro sebe žádnou odezvu.

Vždy mějte na paměti, že kniha našeho života se píše právě teď, můžeme dotyčnému sdělit několik zajímavých kapitol, které mu pomohou rozhodnout se. To nejlepší, co můžeme udělat, je milovat sami sebe a svou knihu života a těšit se ze čtení kapitol, které nám Stvořitel dal, a umožnit nám tak prožívat každý okamžik s neuvěřitelnou škálou pocitů a emocí od těch nejvznešenějších až po ty nejvšednější.

Měli byste se cítit zaujati tím, co předvádíte, jako průvodce v muzeu, který zná a obdivuje každý exponát a každý kout paláce své Duše.

Bylo by vůči vašemu partnerovi fér vytvářet si o sobě falešné představy?

Myslím, že ne. Prokázání svých nejlepších vlastností je standardním řešením, jak se zalíbit, ale bude účinné za předpokladu, že sami věříte tomu, co prokazujete. Pokud dáváte najevo svou dobrotu, ale uvědomujete si, že v jádru jste konfliktní a netolerantní člověk, iluze vaší image se rozbije při prvních nedorozuměních a váš partner se bude cítit podvedený.

Stojí za to ukázat vlastnosti, které skutečně máte a které jste schopni uplatnit u druhé osoby. Jsme tím, kým jsme - ale víme, kým skutečně jsme? Snažíme se být oblíbení, často aniž bychom přijali sami sebe.

Vše začíná láskou k sobě samému, poznáním sebe sama a svého pravého já, odstraněním masek a nalezením své podstaty uvnitř i vně naší bytosti. Nyní už bez masek nemůžeme existovat, protože každá z nich slouží určitému účelu a udržuje nás v bezpečí a stabilitě ve vzorovém myšlení. Jaké to je jít dál a poznat sám sebe? Může nás jiný člověk znát lépe než my sami sebe? Měli bychom začít tím, že najdeme své pravé a skutečné já? Nedělejte si iluze, že nás ten druhý udělá šťastnými. Najděte štěstí v tom, že poznáte sami sebe a v první řadě najdete spřízněnost se svou Duší.

Pokud sami neznáte cestu ke své Duši v onom rajském koutě, vypadá touha po vztahu nejčastěji jako snaha přiblížit se, abyste našli průvodce. Zdá se nám, že spřízněná duše nám pomůže najít cestu k naší vlastní Duši a odhalit celou její krásu. Je tohle ta pravá láska? Spíš neschopnost rozluštit příběhy vlastního tajemného lesa...

Tento scénář je možný, pokud existuje zájem o vzájemnou pomoc. Když se lidé milují a chtějí spolu kráčet po cestách a jsou ochotni se proměňovat v různých vibracích, pracovat společně na vztazích, překonávat traumata a interagovat s jakýmikoliv alter stavy svého partnera. Nezapomeňte, že se nesetkáváte s osobou, ale se souborem osobností s různými potřebami a přáními v závislosti na okolnostech. Láska a přijetí jsou projevovány Duši, která je celistvá a dokonalá ve svých mnohostranných projevech.

Vytvoření takového vztahu však vyžaduje čas. Dovolte si vychutnat všechny fáze vzájemného poznávání. Nepadat, ale pomalu a s jistotou stoupat vzhůru, prožívat každý krok, každou otočku a kontrolovat vše, co se v prostoru děje.

A pokud zrovna nemáte partnera, připravte se na výpravu a vydejte se na vlastní pěst hledat nejdůležitější osobu v tomto životě - sebe sama. A s největší pravděpodobností nenajdete jednoho člověka, ale celou vesnici, kterou budete muset vést a řídit její rozvoj ke společnému cíli. Pouze v jednotě se sebou samým je možné najít skutečné štěstí a harmonii.

Zdroj: https://absolutera.ru/article11389/
Zpět