12898 Průlom Don Spectacularis

[ Ezoterika ] 2026-05-14

z Nekonečných říší. Už je to skoro rok, co jsme se naposledy setkali - jak se máte vy?

 Došlo k průlomu.

Abych byl přesný, k tomuto průlomu v mém životě došlo. Podělím se o něj s vámi v naději, že se to stane „virálním“. Brzy pochopíte, co tím myslím. Stručně řečeno, celý život jsem žil s nějakou formou „deprese“. A to především proto, že nejsem zrovna to, co byste považovali) za člověka „pozemského“ druhu. A tak pro mě život zde nebyl nic jiného než (nepředstavitelné!) útrapy. Rozdíl mezi vibracemi/dimenzí/hustotou/vesmírem mého původního domova a vibracemi/dimenzí/hustotou/vesmírem „pozemské“ říše je příliš obrovský na to, aby si ho bylo možné představit. Každopádně se tato moje deprese od roku 2016 mnohem více projevila. Pronásledovala mě jako ghúl během bdění, spánku a chůze, sezení a dokonce i stání. Stala se téměř mým jediným společníkem, který „zaručeně bude po mém boku, ať se děje cokoli“. Nikdy mě nenechala samotného ani na okamžik. Před necelými 6 hodinami (od doby, kdy jsem napsal tento příspěvek), se všechno změnilo. Bylo to, jako by ze mě spadl temný závoj extrémního smutku, hněvu, bolesti, strachu, zkázy, melancholie a strašidelné prázdnoty.

Průlom.
 Ti z vás, kteří četli mé předchozí příspěvky/články zde, si mě budou pamatovat jako člověka, který vždy měl v rukávu nějaký trik, který mu pomohl zvýšit vlastní (i planetární) vibrace. Co mnozí pravděpodobně nevědí, je fakt, že zvýšení vlastních vibrací vynáší na povrch všechny skryté/nevyřešené temnoty (smutek, hněv, strachy atd.). Což se přesně stalo se mnou. Byl jsem tak odhodlan zvyšovat své vibrace (tj. vnášet do svého těla/mysli/ducha/emocí více světla) den co den; že místo toho, abych se cítil vesele 24 / 7, jsem se s každým dalším dnem začal cítit čím dál mizerněji. Až do včerejška, kdy jsem se o všechno podělil, samozřejmě. Doslova. Snažil jsem se v noci ze všech sil spát - zatímco mě srdce bolelo plné smutku a naprosté bídy. Z důvodů, které stále nechápu proč. V určitém okamžiku to všechno dosáhlo vrcholu nesnesitelnosti. Déle jsem to nemohl vydržet. A tak jsem se od toho instinktivně začal odpoutávat. V duchu jsem si říkal: „Už nechci mít nic společného s těmito fyzickými, mentálními a emocionálními pocity. A už absolutně nechci mít nic společného s tímto „MÝM“ TĚLEM!!!!!!!“ Slovo „instinktivně“ jsem výše nepoužil náhodou. Je to něco, co VŠICHNI víme, jak dělat, v hloubi duše. Jen si na to vzpomeneme, až když se bolest, strach, smutek atd. stanou absolutně nesnesitelné.

Tak jsem prostě začal ODMÍTAT každý myslitelný fyzický POCIT, který se ve mně vynořoval. Nepotlačoval, nepředstíral (že daný pocit neexistuje). Jen čisté, neochvějné ODMÍTNUTÍ. Jinými slovy, předal jsem to – ne hodil - všechno zpět Bohu. Můj vnitřní monolog zněl asi takto: „To stačí, Bože. Už nechci mít co do činění se všemi těmito pocity smutku a BOLESTI. TOHLE (bolest/smutek/strach) už není MOJE. Není to. S tímto pocitem už nechci mít nic společného“ A tak dále a tak dále. Znovu a znovu. A pokaždé, když jsem si to (v duchu) říkal jsem se doslova „vzdával“ té části těla (kterou jsem v sobě zadržoval), jako by mi opravdu nepatřila. Doslova jsem se přestal do té části těla „vciťovat“ nebo ji „prohlašovat“ za svou. Jinými slovy, bylo to, jako bych spáchal doslova sebevraždu, OPOUŠTĚL všechny těžké/temné pocity (které jsem ve mně zadržoval) tím, že jsem se od nich (a od oblasti TĚLA), ve které byly zadržovány, úmyslně ODDĚLIL. V jistém smyslu jsem se vzdával částí sebe (které mě bolely). Chápu, že je těžké to pochopit (nebo o tom dokonce psát), ale snažím se zde co nejlépe vykreslit co nejpřesnější obraz toho, jak jsem to všechno vůbec „dělal“. Mechanicky jsem vyhazoval své bolesti, smutky a bezmoc zpět do „božské popelnice“. V jistém smyslu jsem se (fyzicky) zbavoval všech svých „připoutaností“ k těmto bolestem a smutkům. Věcí, kterých jsem se držel, „prohlašoval“ za „moje“, nebo patřící „mně“. Protože koneckonců, není Bůh, alias Stvořitel, právoplatným VLASTNÍKEM veškerého tohoto nepořádku (a i jeho nepořádku)? Tak jsem to všechno poslal HNED ZPĚT.

Porozumění je zde opravdu jednoduché. Všechny naše bolesti, strachy a smutky pocházejí především z mylných (tzv. "negativních") přesvědčení a představ. Pokud jsou tyto negativní přesvědčení a myšlenky udržovány dostatečně dlouho, krystalizují se do energetických blokád, které se pak stávají bolestmi, negativními tendencemi a magnetickými přitahovači nemocí, katastrof a naprosté disharmonie. Děláme chybu, když si tyto negativní vzorce a tendence "přivlastňujeme" jako "vlastní" (nebo jako něco nám "náležejícího"). To je "chyba" (tedy "hřích"), vzhledem k tomu, že NEJSME samostatné, malé "já". Jsme - naopak - celistvým a ÚPLNÝM aspektem BOHA. Takže tím, že si "přivlastníme" něco - dokonce bolest, držíme se něčeho, co může být OKAMŽITĚ rozpuštěno/vymazáno celistvostí, kterou je Bůh, ta čistá inteligence, která způsobuje, že celé galaxie se točí. A tak, když to všechno vrátíme BOHU, Bůh se o to POSTARÁ. Tak jednoduché to je. Toto "malé já" neboli "falešné já", které považujeme za "já", je přesně ta samá iluze, která je známá jako "ego" nebo "egoistický konstrukt". Takže když se držíme nějaké bolesti, strachu, smutku nebo negativního přesvědčení, v podstatě se "chytáme", "přichytáváme", "držíme se" nebo si "přivlastňujeme" nějakou bolest/hněv/strach/smutek jako "příslušnost" k "mně" (falešnému já). Protože tu bolest/strach/smutek atd. bereme jako součást NAŠÍ IDENTITY, přesněji řečeno, našeho vlastního JÁ.

Naše SKUTEČNÁ identita je ale doslova BOŽÍ, takže proč by nemělo vlastnictví všech našich mnoha problémů připadat BOHU? Ne tomu "malému, oddělenému já" (iluzi), kterou POVAŽUJEME za "mě" nebo "já"?

Znovu zde zopakuji dvě zásadní pochopení: To, čeho jsem se vzdal - bolesti, smutku, hněvu a strachu - je nyní NAVŽDY pryč. Protože cítím, že tohle je PRAVDA až v kostech. V každém případě je dnes téměř nemožné tyto věci před sebou SKRÝT, vzhledem k množství SVĚTLA, které se zvýšilo v naší realitě, a v mém případě i v mém TĚLE.

Druhá věc - Rozhodně jsem nepotlačoval, neignoroval ani nepředstíral, že to neexistuje, ani jediný ATOM svých bolestí/strachů/smutků atd. Ukázalo se, že tato bolest, smutek, vztek, deprese, strach, beznaděj, bezmoc byla právě tím "břemenem", kterého jsem se držel TAK VELMI DLOUHO. Byla to ZÁTĚŽ, BŘEMENO a TÍHA, kterou jsem s sebou zbytečně nesl tím, že jsem TVRDIL, že je součástí toho, co jsem považoval za to, co jsem "já". Všeho jsem se zbavil během OKAMŽIKU. Přes deset LET deprese pryč za méně než deset MINUT. Ach, ta čistá magie a ZÁZRAK!! Nemusel jsem navštívit léčitele. Nemusel jsem do toho "dýchat" nebo "čelit tomu přímo" nebo "milovat to všechno ZPÁTKY do CELISTVOSTI", jak všichni říkají. Vrátil jsem to právoplatnému MAJITELI.

Zdroj: https://eraoflight.com/2026/05/14/breakthrough/
Zpět