12128
Vůle a záměr - Válečník Xavier Séguin
[ Ezoterika ] 2026-02-14
Vůle a záměr jsou dva způsoby, jak působit na naše prostředí, na ostatní a na sebe sama. Navzdory zdánlivé podobnosti mají jen málo společného. Jejich původ a použití projevují dva neredukovatelné úhly pohledu na život. Záměr a vůle se na sebe dívají jako keramičtí psi po stranách široké propasti, která odděluje válečníka od pěšáka.
Předchozí upřesnění: záměr, o kterém mluvím, není banální touha, vágní projekt, když člověk řekne: "Mám v záměru přestat kouřit." Víme, jakou hodnotu takové výlevy mají. Mám na mysli záměr válečníka věrného šamanismu Castañedy. Často jsem byl žádán, abych slovy upřesnil, co Carlos Castañeda a válečníci naguala myslí záměrem. Udělám to tím, že se postavím proti vůli, mocnému motoru akce, alespoň jak ji chápe starý Seneca.
Když se vzdáš naděje, naučím tě vůli. Seneca
Pro Seneku je vůle protiklad naděje, pasivní, což vylučuje vzít to do ruky. Čekáme, až přijde, aniž bychom se o to snažili. Naděje je ctností pomoci. Toto chování není hodné bojovníka. "Není nutné doufat, abychom se do něčeho pustili, ani uspět, abyste vytrvali," řekl Guillaume d´Orange. Sdílím tento názor. Celý život jsem to uplatňoval v praxi. Ale já jsem bojovník, můj pohled jde dál. Senecova vůle je produktem mysli a mysl je jiný název pro ego. Není tato vůle, postavená na egu, úzce spojená s pýchou? Za touto mentální vůlí stojí egoistická vůle. Těžká touha zářit, překonat, prosadit se, vládnout všem ostatním. Tato vůle nás činí hrdými, ale dělá nás šťastnými?
Starý čaroděj Juan Matus, dobrodinec Carlose Castañedy, odmítá tuto těžkopádnou zátěž.
"Co nás činí nešťastnými, je fakt, že toužíme, že chceme. Ale kdybychom mohli snížit naše potřeby na nulu, ta nejmenší věc, kterou bychom měli, by byla skutečný dar." Seneka Starý (-54 à -39) a Carlos Castañeda (1925-1998)
Živíme se záměrem
Podívejme se, jestli existuje méně mentální vůle. Možná u Lao- c´...? Kde je vůle, tam je cesta. To by Castañedu potěšilo ještě víc. Jenže Lao-c´ neříká, kam tato cesta vede. Existují cesty, které nikam nevedou... Není pochyb, protože se točí v kruzích v hustém lese mysli. Podle lam z Himálaje (neplést si s llamami z And) je mysl jedinou částí člověka, která nikdy nepozná osvícení. Zbožně recitují učení Rámy, který byl vzděláván na Hyperborei - slavné vesmírné základně bývalých bohů, a já se s tím plně ztožňuji. Mysl je hlavní překážkou duchovního povznesení. Záměr naopak nepochází z mysli. Když nás vůle vyčerpává, záměr živí bojovníka. Přichází z břicha a otevírá srdce. Dává to srdce břichu. Proto mi formulace druhého Lao připadá přesnější: lépe překládá to, co cítím...
Kde je záměr, tam je i uvědomění. Lao Surlam
Emanace orla
Když Castañeda mluví o záměru, o co vlastně jde? Dvě různé věci. Existuje Záměr s velkým Z, který spolu s Energií tvoří dvě hlavní emanace Orla, nebo pro zjednodušení, Zdroje. Ve filozofii nagualů totiž neexistuje žádný osobní bůh. Jen všudypřítomná, slepá a hluchá Energie a síla zvaná Záměr, která víceméně odpovídá křesťanskému Duchu svatému, s tím rozdílem, že je zbytečné, ba dokonce arogantní, k ní vzývat modlitby. Záměr je neuslyší. Ani Orel. Rozptyluje neosobní, svobodnou a bezplatnou energii, kterou Castañedismus nazývá emanacemi. Tyto emanace jsou astrální výplavy, které pochází z galaktického centra. Jsou vyzařovány impozantní černou dírou, jejíž sací síla způsobuje, že se naše Mléčná dráha spirálovitě pohybuje. Čarodějové Yaqui ji vidí jako Orla. Rozlišují jakýsi zobák, který vysává absolutně všechno, včetně světla. Černá díra pohlcuje vše, ale na oplátku nám dává, všem bez rozdílu, živým bytostem, vědomým či nikoliv, rostlinám, zvířatům či duchovním bytostem, tyto dvě hodnoty, které vyživují a zdokonalují, Záměr a Energii... Orel je obrovská černá díra, která otáčí Mléčnou dráhu.
Všemohoucí záměr
Záměr je hluchý. Ale není slepý. No, ne tak úplně... Bojovník, který potřebuje jeho pomoc, musí hromadit energii bezchybným chováním. Poté musí posílit svůj osobní záměr, aby mohl rozsvítit svou zářivost, přilákat Záměr a získat očekávanou pomoc. Přesto neexistuje žádná iluze o účinnosti této strategie. Nic nezaručuje výsledek. Bojovník jedná neúnavně, ale neočekává žádný výsledek. A když se mu nedaří, chová se, jako by čekal, až se to stane. Když se nad tím zamyslíte, dokonale to vystihuje svět, ve kterém se nacházíme. Účinnost modlitby je téměř nulová. Zdá se, že bohové různých věřících mají jiné starosti. Jen velmi málo modliteb je vyslyšeno... Přizpůsobovat se den co den závazným náboženským předpisům za tak malý zisk mi připadá velmi neúčinné.
Proto je Pascalova sázka "bláznova dohoda"...
Pascalova sázka
Pascal navrhne ateistovi následující sázku: "Bůh je nebo není." Ale kterým směrem se budeme dívat? Rozum nemůže nic určit, odděluje nás nekonečný chaos. Hraje hru na konci této nekonečné vzdálenosti, kde se přechází nebo hromadí. Co vyhraješ? Rozumně nemůžete volit ani jedno, bránit žádnou z těchto dvou pozic, takže neobviňujte ty, kteří učinili rozhodnutí, protože o tom nic nevíte. Námitkou by bylo odmítnout sázku. Na to Pascal odpovídá, že nemáme možnost se sázení zdržet, protože náš věčný život závisí na volbě, kterou jsme učinili: "Není to dobrovolné, jste na palubě... Tvůj rozum není více zraněn tím, že si vybereš jedno než druhé, protože je nutné si vybrat."
Smrtelní bohové
Proč bychom měli vybírat? Ve filozofii mě učili vždy odmítat dilemata, protože vás zamknou v kleštích. Kdykoli slyším "je to bílé nebo černé", volím šedou. Nebo když mi někdo řekne, třeba v písni: "chceš, nebo nechceš?" Ani jedno nepřijímám, dávám si vlastní podmínky. Pascalova sázka je hloupá v tom smyslu, že nás nutí věřit v boha, jako je ten, v kterého věří Pascal. Je zřejmé, že tomu nevěřím. Ale k otázce: věříš v Boha? Jsem nucen říct ano... Bohové existovali, možná stále existují, vzhledem k jejich extrémní dlouhověkosti. Ale nemají nic společného s Pascalovým bohem... Jsou smrtelní jako my, náchylní k chybám, plní vad a nejsou oživeni bezpodmínečnou láskou popisovanou křesťanskými náboženstvími ani absolutní mocí jiných jedinečných bohů. Terraformovali Zemi, ale existovala už před jejich příchodem... Nevytvořili vesmír ani multivesmír. Mají velké schopnosti, vědí, jak si téměř neomezeně prodlužovat život, ale jednou musí zemřít, jako všechno ostatní. Láska, která je v mém srdci, nepochází od nich. Vytvořili tělesné vozidlo, ve kterém se vyvíjím, ale nevytvořili mou nesmrtelnou duši. Díky štědrosti Athény / Ninhursaga mi umožnily přímý přístup k transcendenci. Ale nejsou touto transcendencí. Co to v tomto případě je? Moje osobní odpověď, tady a teď, je ukázat na naguala. Transcendence spočívá v nadhojné energii a v záměru, který vyhání náhodu. Není žádná šance.
Všechno, co se stane, je vůle. Buddha
Realizace Ducha
Slabí lidé potřebovali dobrého boha, utěšujícího otce, milující matku. Terraformeři se této touze přizpůsobili a považovali ji za legitimní. Ale je to komedie. Lov... ´Co kdyby bylo nebe prázdné?´, zpíval Alain Souchon. Je plné mimozemšťanů, dodám, ale dobrého boha budeme hledat marně. Válečník se může spolehnout jen na vlastní sílu. Pokud Záměr přidá svou pomoc, tím lépe. Jinak si poradí bez toho. Válečník nedoufá, nemodlí se, jeho duchovní život je intenzivní, ale není náboženský...
Náboženství je pro ty, kteří se bojí jít do pekla, spiritualita je pro ty, kteří už tím prošli. Lee Stringer
Jediná pomoc Boha je jeho bezvadnost. Být bezchybný je způsob, jak hromadit energii. Energie v těle, ne v mozku. V našich útrobách spí velká síla. Aktivovaná obrovským množstvím neuronů a bakterií, naše mikrobiota je mnohem důležitější, než jsme si dříve mysleli. (pozn. a to prý ani bůh není dokonalý)
Vědomý mozek - Nevědomá mikrobiota
Nic není jednodušší než trávicí systém. Aspoň vzhledem... Část pizzy, kterou jsme právě snědli, se rozmačká v ústech, rozloží v žaludku a pak se dostane do tenkého střeva, které vstřebává potřebné živiny. Tlusté střevo odstraňuje vodu, tráví určitá vlákna a zbytek pak vylučuje konečníkem ve formě stolice. Triviální...! Tato zjednodušená vize, která ovlivnila generace lékařů a chirurgů, je zastaralá: střevo je mnohem jemnější a silnější. Je to malý mozek", ... trvá na svém Emeran Mayer, gastroenterolog, výkonný ředitel Centra pro neurobiologii stresu z University of California v Los Angeles (USA) a autor knihy The Mind-Gut Connection.
Nevěřím, že mikrobiota je druhý mozek, ani nevěřím v nadřazenost levé hemisféry - nebo abych cituje Castañedu, pravé strany (těla). Mikrobiota je pro mě mnohem důležitější než mozek, protože je sídlem nevědomí. Právě v něm bojovník čerpá svou sílu. Je větší než mozek, který je jen počítač. V mikrobiotě, stejně jako v pravé polokouli, leží pravá kreativita. Jsme magické bytosti, ne čarodějové, ale nekonečné bytosti obdařené obrovskými silami. Naše smutná doba je dala do tašky, kterou hodila na dno oceánů. Je na každém z vás, aby se ponořil hluboko do svého vnitřního oceánu a vytáhl ji ven. Bůh není náš původ, ale naše stávání se... Stejně jako Friedrich Nietzsche věřím v příchod nadlidskosti. Superlidé nám dali příležitost, abychom se vyvinuli do toho, čím byli... A není to lživá věda, která nás tam zavede. Je to náš záměr a naše bezvadnost.
Velení válečníka
Už jsem obdržel moc, která řídí můj osud. Nedržím se ničeho, nemám co bránit. Nemám žádné myšlenky, abych mohl vidět. Nebojím se ničeho, abych si dokázal pamatovat sebe.
Orel mě nechá odejít, klidného a odpoutaného, ke svobodě.
Carlos Castañeda
Po definitivním odchodu Dona Juana Matuse prošel Carlos Castañeda divokým obdobím. Čarodějové nikdy nedokázali postavit most k lidem tohoto světa. Pokud si to však lidé přejí, musí postavit most, aby se připojili k čarodějům.
Zdroj:
https://www.bibliotecapleyades.net/cienciareal/esp_chaman_81.htm
Zpět
