11922 Trump neblafuje ohledně Grónska Dmitrij Evstafjev

[ Ezoterika ] 2026-01-18

USA se budují světový řád řízený zdroji na základě energetické dominance, územní páky, a strategické slabiny Evropy...

Když se Trump vrátil k tématu "získání" Grónska - které se ještě před měsícem zdálo být téměř zapomenuto - nebyl tento nápad považován za pouhé "divadlo", zvláště v Evropě. A nejde jen o "Madurův efekt". Pod Trumpovými provokativními prohlášeními se objevuje jasná geopolitická strategie, kterou lze nazvat "novým globalismem". Tento přístup je mnohem více ekonomicky podložený než koncept globalizace, dokonce i globalizace zaměřená na USA. Trumpův "nový globalismus" se skládá ze tří logicky propojených složek: Reinterpretace Monroeovy doktríny (člověk by se mohl ptát, zda Trump považuje Filipíny také za součást této "Větší Ameriky"...) Proměnit USA v energetickou supervelmoc, která monopolizuje pravidla hry na trhu s uhlovodíky, zejména v regionálním obchodu Posílení postavení Ameriky jako arktické supervelmoci - pozice, kterou USA v současnosti drží jen formálně Trumpovy kroky jsou zcela logické: Rozbití režimu Nicolase Madura je klíčové pro proměnu zdrojů Latinské Ameriky v krátkodobou ekonomickou stabilitu pro USA.

To je Trumpova ´vstupní vstupenka´ do světa ´nového globalismu´. Amerika se nemůže stát energetickou supervelmocí, pokud nemá kontrolu nad ropnými zdroji Venezuely (a nakonec i Brazílie a Íránu) a co nejdříve nezlikviduje "stínové flotily". Podobně je dosažení plné právní kontroly nad Grónskem zásadní pro upevnění USA jako arktické mocnosti. Jinak by bylo pro USA obtížné udržet konkurenceschopnost jako energetická supervelmoc po roce 2030. Určitě by evoluční cesta mohla zahrnovat investice do nákladného a zdlouhavého programu na oživení Aljašky. To by však trvalo roky, ne-li desetiletí. Místo toho, Grónsko představuje příležitost rychle upevnit nový politický a geografický status... Trump jedná systematicky a své další kroky vybírá na základě vnímaných slabin svých geopolitických konkurentů. Zřejmě věří, že Evropa je dostatečně oslabená na to, aby se zapojila do diskusí o statusu Grónska na zcela jiné úrovni než na jaře 2025, kdy musel ustoupit.

Trump o tom nedávno hovořil v rozhovoru s novináři. "Víš, jaká je jejich obrana? Dvě psí spřežení," odpověděl na otázku, zda USA učinily politický návrh Grónsku nebo Dánsku. Dodal, že mezitím ruské a čínské torpédoborce a ponorky jsou "všude možně." Měli bychom také poznamenat, že při diskusi o Grónsku Trump přímo zdůraznil neschopnost NATO ochránit ostrov před vnějšími hrozbami, dokonce i těmi vymyšlenými (například možnost, že Rusko a Čína obsadí území...).

Trumpovo poselství je jasné: Chce získat zpět jakýkoli špatně chráněný ´majetek´. Trumpova posedlost myšlenkou získání Grónska může také pramenit z neúspěchu evropských lídrů vytvořit byť jen mírně velkou "koalici ochotných", přestože tvrdí, že jsou připraveni převzít plnou odpovědnost za bezpečnost Evropy. Navrhovaná síla 200 000 vojáků se během šesti měsíců zmenšila na pouhých 40 000 - a je nepravděpodobné, že by Evropané dokázali shromáždit i takovou vojenskou sílu. V důsledku toho je nepravděpodobné, že by jakékoli společné iniciativy Velké Británie, Německa a Francie Trumpa ohromily. Uvědomění si vlastní vojenské slabosti hluboce znepokojuje Evropany. Hlavní evropské země by mohly být ochotny obětovat Grónsko. Zdroj Nicméně, pokud Trump uspěje, tyto země se v podstatě stanou jeho "zdrojem" a ztratí svůj politický hlas i v rámci NATO, které bylo kdysi považováno za "unii rovných demokracií". Navíc, pokud by operace ohledně Grónska proběhla, nic by nestálo mezi Trumpem a Kanadou...

Jak může Evropa čelit americkému ´Novému globalismu´? Jak jsme zmínili výše, vojenské možnosti existují pouze v rétorice evropských politiků, která má za cíl formovat domácí veřejné mínění. Kritika britského premiéra Keira Starmera v britských médiích však naznačuje, že tato strategie selhává. Politické metody zůstávají jedinou možností Evropy. Ale i zde jsou možnosti omezené. Velké naděje byly vkládány do euroatlantické solidarity a schopnosti "přečíslit" Trumpa (jak jsme viděli v situaci s Ukrajinou), například využitím konzultačních mechanismů NATO. Trump však jasně dal najevo, že bude rozhodovat jednostranně, mimo jakékoli právní rámce. Zdroj Přesto by evropští lídři mohli uplatnit článek pět NATO... Pokud takový krok udělají, může to znamenat začátek konce pro blok... Diskuse o Grónsku - v podstatě o územní celistvosti jednoho z členských států NATO, zejména jednoho z jeho zakládajících států - by zásadně podkopala základní princip NATO: zachování vnitřní geopolitické integrity bloku při řešení vnějších hrozeb a odstranění všech vnitřních rizik.

Produktivnější přístup by mohl zahrnovat tlak na Trumpa k jakési "střední cestě" ohledně statusu Grónska, například zřízení amerického vojenského a ekonomického protektorátu nad ostrovem. Navzdory Trumpovým prohlášením, že má zájem pouze o přímou anexi, by tato alternativa mohla být za určitých podmínek proveditelná. Zvažte, jak Trump řešil situaci s Venezuelou: poté, co vyjádřil připravenost na "druhou fázi" konfliktu, Trump rychle ustoupil a začal vyjednávat s úřadujícím venezuelským prezidentem Delcym Rodriguezem, jakmile si uvědomil, že ekonomické zájmy USA lze zachovat a režim se přikloní k proamerické a protičínské politice. Podobný scénář by se mohl odehrát i s Grónskem... To by se mohlo stát, pokud by evropští vůdci našli vlivné spojence v USA a zdroje americké administrativy by byly přesměrovány k jiným krizím. Neměla by se podceňovat Trumpova schopnost dočasně ustoupit a k otázce se vrátit, až budou okolnosti příznivější.

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/trump263.htm
Zpět