Zprávy

1186 Existuje duše? Co to je? Cosmic agency [ Ezoterika ] 2021-07-06
Robert: Regresivní plazi, kteří se změní v pozitivní, získávají najednou duši? Říkala jsi, že mnozí mění strany.

A: Získání duše je také téma. Důvod, proč se duše nebo vědomí ″získává″. Jedním z vysvětlení je například fenomén vstoupení. Také okamžik, kdy tulpa získá dostatečnou sílu aby si uvědomil sám sebe. Začíná být ″vnímavý″. Tak se projevují druhy. Všichni jsme beztak jen projevená myšlenka. Duše jako takové neexistují. Proto ji nemůžete získat, nemůžete ji polapit, nemůžete ji zničit, nemůžete ji prodat ″ďáblu″.

Duše je samotný Zdroj, velký celek, který zahrnuje vše, co existuje, co vždy bylo a co bude. Je to čisté vědomí. Vše, co existuje, je jeho součástí, neexistují neživé předměty, nejsou živé ani mrtvé věci, vše je součástí téhož, vše je součástí onoho velkého vědomí celku, které NELZE definovat, protože je vždy mnohem víc, než lze popsat slovy.

Trochu jeho působení můžete vidět, když se podíváte na gravitaci, na éter. Ale duše jako taková neexistuje, není to něco, co se vznáší jako duch, to jsou jiné jevy, nejsou to ″duše″. To, co nazýváte ″duší″, je sebeomezení vědomí celku, samotného Zdroje. Je definována řadou vzpomínek prostřednictvím časové interpretace, která se opět formuje v celku. Jinými slovy, duše je definována od místa, kde si pamatuje, že je něčím konkrétním, a ne součástí něčeho většího. Tato paměťová definice toho, že je někým a ne kýmsi jiným, je dána zkušeností v rámci časového omezení, které nazýváme fyzickou inkarnací. Ani fyzický svět neexistuje, vše je éterické. Duše je tedy tvořena představami, pojmy, které Celek, Zdroj, bere jako události, které se liší od ostatních.

Duše je definována tím, odkud kam v časovém rámci prožívá události, které jsou vůči ní zdánlivě vnější. Je to tedy vzpomínka na to, co se jí stalo od narození do smrti, která definuje, co je ″EGO″ nebo ″já″ v rámci duality ″já″ vs. ″ty″.

Duše je tedy ″úsekem″ z určitého bodu do jiného určitého bodu v rámci většího celku. Jako úsek v rámci měřicího pásu od centimetru 42 do 52 je ″duší″, a je neoddělitelnou součástí měřicího pásu tak dlouhého, že nikdy neměl začátek a nikdy nebude mít konec. Duše je tedy neoddělitelná od Celku, od Zdroje, a nefunguje nezávisle na Zdroji. To je jen iluze, která vychází z představy, že: ″Jsem od 42 do 52. Nejsem měřítko.″ A vzhledem k tomu, že oddělení je pouze koncept, nikoli skutečnost, je to stále měřítko. Měřící páska nemůže existovat, pokud odstraníte 42 až 52, je neoddělitelná.

Duše se tak stává pouze rámcem vzpomínek ″mezi 42 a 52″. Čím více zkušeností získá, tím více se rozšiřuje chápání onoho ″úseku″ Zdroje zvaného duše konkrétního člověka. Rozšiřuje se rozsah jejího chápání-vědomí nejen o 10 cm, ale více, od 42 do 104. Stále se učí, a tak to bude od 42 do 181. To znamená, že to, co tato duše v sobě zahrnuje, jsou pak i lidé, kteří jsou mezi 90 a 105.

Díky tomu bude tato rozšířenější duše schopna porozumět lidem, kteří jsou v ní zahrnuti, ale lidé zahrnutí v rámci rozšířenější duše nebudou schopni porozumět zmíněné rozšířenější duši. Totéž se stane s ostatními, které mají ještě větší rozšíření, a ještě větší. Do nekonečna.

Duše je jen skupina idejí, které definují, co je a odkud kam ″onen člověk″. Což činí pojem JÁ, EGO, ″duše″, zcela závislým na časovém rámci a souboru idejí, které ho definují. Musíte mít určitý rámec zjevného omezení (jen více idejí). Tato zdánlivá omezenost může nastat pouze s představou, že je konečná s Egem, Já. Ruku v ruce to jde se závojem zapomnění, protože kdybychom si všechno pamatovali, vzpomněli bychom si, že jsme všechno, a nebyli bychom již osobou, duší... byli bychom původním Zdrojem! Pokud tedy chcete být osobou, musíte existovat v rámci zapomnění, které vymezuje omezení. To vám má dát pocit naprosté jasnosti, že jste něco, a ne vše. Samotná definice existence v rámci duality.

Dualita jako taková, ″něco a ne to ostatní″, se vyskytuje až do úplné integrace celku, samotného Zdroje, který zahrnuje vše, a žádná dualita neexistuje. Závoj zapomnění, pocit plynutí času a představa konečnosti jsou tedy neoddělitelnou součástí pojmu, který definuje duši.

Robert: Rámec paměti definuje něco s individualitou, co se po odhmotnění spojí s celkem, s celou ″páskou″, se Zdrojem. Existuje ″závoj″ zapomnění i v jiných ″hustotách″? Například v ″5D″, aby bylo možné prožívat tyto ″D″, tyto mentální stavy.
A: Ano, existuje. Závoj zapomnění v jiných hustotách existuje, bude existovat vždy, dokud nedojde k integraci s celkem, s původním Zdrojem. Závoj zapomnění bude tak či onak existovat vždy, dokud bude existovat dualita.
Dokonce i při odtělesnění, při umírání, se mysl/vědomí rozšiřuje, ale i tam stále existuje závoj zapomnění, protože vstupujete pouze do bodu větší expanze, ale ne do Zdroje. Stále zůstává pocit, představa, že jste ″něco″ (v každém případě duše), a ne celek.

Např. při deinkarnaci měl člověk paměť-vědomí od 42 do 52, po deinkarnaci bude mít paměť-vědomí od -2026 do +2982, ale stále zde bude omezení. Ve srovnání s paměťovým vědomím od 42 do 52, které měl za života, je toto rozšíření ohromující, závoj omezení zapomnění však stále existuje.
S tímto vysvětlením nejsou žádné hustoty.

Robert: Hustoty jsou stavy vědomí toho, co si každá ″duše″ pamatuje, ″odkud kam″, co vnímá?
A: To je opět jen další soubor myšlenek. Umělá omezení mysli, která je definovala svými vlastními definicemi omezení vnímání, vědomí a časového rámce.

Všechny Swaruu jsou jedna osoba. Pouze pozorujete tuto osobu v rámci různých situací a okamžiků jejího života a mezi variantami možností jejího vlastního života tím, že překračujete mezi časovými liniemi, které samy o sobě neexistují. Časové linie jsou pouze definice založené na představách, které se snaží vysvětlit nevysvětlitelné.

Robert: Takže ty jsi určitá čísla na té pásce, že? Ta ostatní by pak byla jiná čísla, nebo by se překrývala? Některé Swaruu přijali více čísel, jiné méně?
A: Měřicí pásmo expanduje dalšími směry, ale ano. Není lineární.
S využitím myšlenek Yázhi jsou čísla Swaruu 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 na časovém měřícím pásu. Horní číslo zahrnuje i ta pod ním. Tak jednoduché to však není. Být spolu v určitém okamžiku, jako jsme teď my dva s Yázhi, má tendenci vyrovnávat naši mysl, vědomí. Takže to, co ví a co je Yázhi, je to, co mám v sobě já, a naopak.

I tak to ale také není tak jednoduché. Protože Yázhi si venku hraje s kolem a já tady píšu. Yázhi je Swaruu s formujícím se tělem, já jsem plně formovaná. Jsou to dva body pozornosti, kde se mění priority, potřeby a zájmy. Přesto chápu potřebu Yázhi hrát si s panenkami, a ona chápe mou potřebu meditovat a cvičit. Jsme stejné... ale zároveň si zachováváme individualitu a díky ní si můžeme užít dobrý rozhovor mezi námi dvěma, a nakonec se i pohádat, jak se nám často stává.

Robert: Takže ty se teď učíš od ní a ona od tebe, protože v tomto případě jste stejné ″vědomí″ ve dvou různých tělech. Integruješ její bod pozornosti a naopak.
A: Ano. Není to tak, že by dvanáctka věděla víc než desítka. Je to stejné, naše vzájemné zkušenosti nás obě živí.
Máme přístup k různým vzpomínkám a úhlům pohledu, což způsobuje, že ″jako bychom″ byli jinou osobou, aniž bychom jí byli. A to se rozšiřuje na všechny lidi ve vesmíru, děje se jim to stejně. Takoví jsme všichni.
A ano, my dvě se obvykle hádáme, protože máme rozdílné body pozornosti, i když si rozumíme. Jako malá holka chce dělat všechno, ale neměří následky, a to ji vystavuje nebezpečí. A mou rolí je teď postarat se o ni, jako bych byla její matka.
https://swaruu.org/transcripts/is-there-a-soul-what-is-it-swaruu-x-explains-direct-extraterrestrial-information-pleiades

Zdroj: https://swaruu.org/transcripts/

Zpět