Zprávy

1169 Co hýbe vesmírem aneb mystika tantry Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2021-07-01
Co hýbe vesmírem? Kdo mu vládne? Jak vzniká život a co je život? Existuje nějaká základní hnací síla vesmíru, která prostupuje všemi a vším? Odpovědi na tyto otázky si lidé kladou již dlouho. Proroci, filozofové a vědci různých epoch se na ně snažili odpovědět. Zatím však neexistuje jednoznačná odpověď. Náboženství na ně odpovídá po svém, věda po svém. Východní esoterické nauky si je také vykládají po svém. Z východních nauk pochází pojem kundaliní, energie čchi (nebo ki), staří Slované měli pojem živy. Co to je? Možná má tato energie něco společného s univerzálními procesy stvoření? Jak se duše zdokonalují a stávají se bohy a jak se dostávají do vyšších světů? A co čeká ty, kdo tam vystoupí? Jsou mýty o nebeských věčných radovánkách pravdivé a existuje nirvána?

...V černi bezvětrné noci se pomalu rozsvěcují narůžovělé vrcholky nejvyšších hor a jsou stále jasnější. Karmínová a zlatá záře se plazí po svazích dolů do hlubokých temných údolí. Obloha se zbarvuje do jasně tyrkysové barvy a zpoza hřebenů se objevuje nejjasnější slunce. Duhový oblouk protíná rokli nad zurčícím proudem vodopádu, přes který daleko dole vede sotva viditelný visutý provazový most, který se táhne až k černé rozsedlině ve strmém srázu. Sluneční paprsek se odrazil od vzdálených stěn jeskyně, do níž vede puklina, a z šera se vynořila prastará tvář. Stěnu jeskyně pokrývá jakási malba. A uprostřed sedí žena tmavé pleti, zahalená do podivných bílých ornamentů. Barvy jsou časem téměř vybledlé, ale obraz zůstává jasný. Niguma. - Starověká jogínka Východu...

V jiném horském údolí byla stejná jeskyně a v jejích hlubinách se odráželo světlo. Stejná stěna, jen bez obrazu, před ohněm sedí žena z fresky a tiše hledí dolů do údolí. U jeskyně leží vybělené kosti nějakého zvířete a nad údolím tiše krouží sup... Zvláštní místo na hranici života a smrti.
Pak mě obtočil silný vír, a já viděla údolí úplně jinak. Byla jsem v těle té ženy a na všechno jsem zapomněla. V dálce se třpytily nádherné hory a nad nimi se vznášel duhový opar. Vlnil se a vířil, měnil se v nádherné květy rozplývající se do bizarních tvarů. Někde vířily černé víry vystupující z hlubin země. Shromáždili se z různých míst. Vznikaly z myšlenek lidí a démonů z nižších světů, z myšlenek černých mimozemšťanů, kteří toužili ovládnout tento svět. Černé víry se kdesi daleko spojily v černý proud a ten jiskřil a vybuchoval v rudých plamenech, vrhal bizarní démonické tváře, obrazy lebek a rozpadajících se mrtvol, nejrůznější příšery nepředstavitelných tvarů v různých šklebech. Pak ale všechno zmizelo a zůstalo jen údolí. Uvnitř bylo naprosté ticho a člověk celou svou bytostí cítil naprostou prázdnotu.

Pak se v prostoru opět vytvořil pulzující vír a v něm se začala objevovat postava krásné Durgy, kterou mnozí nazývají Kálí, protože se bojí jejího hněvivého obrazu a vidí v něm jejich strach. Často přichází v této podobě, ale všechny lebky, krev, kosti jsou jen iluzorní a pomíjivé. Energie temnoty jsou jen těžké, nic víc... Jednoho dne je vír vesmíru očistí a nezůstanou žádné strašné formy... Obraz Kálí to potvrzuje, vždy se mění v proud světla a milosti a vytváří podobu krásné Durgy. Znovu přišla. Její myšlenky plynou beze slov.

Před námi je prudká smršť. Toto je vesmír, jeho podstata. Zrnko písku Země nemá ve srovnání s ním žádné limity mikroskopičnosti, stejně jako Slunce. I vír galaxie je drobek a takových drobků se v jednom velkém víru točí nespočet. Jsou soustředěni do skupin a točí se ve svých vírech a shlucích a vytvářejí oblaka světla a tmy. Univerzální vír je velká síla, která se šíří všemi směry. A někde tam se vyklube a začne se stáčet opačným směrem. Je jako vichřice s různě zaměřenými víry. Zpětný proud se noří do temnoty, tam není světlo, ale je tam mnoho forem, které vyzařovat světlo neumí, pohlcují to, co se tam dostane. To je živí, a tak pokračují ve svém trápení.

″Kdyby si nebyli vědomi sami sebe, už dávno by zmizeli v obráceném víru, v té velké díře vesmírné strusky...″ - pokračovala Durga v mých myšlenkách...

Vír vesmíru je jeho hlavní silou, hlavní silou jeho bytí, projevuje se v každé podstatě, v každém atomu a částici, v každém duchu všech bytostí a vesmíru. Vír éteru je substance, která se z vakua nebo prázdnoty proměňuje ve hmotu a energii. Je to síla přeměny ducha ve hmotu, kdy se zcela vzdává a ztrácí vědomí, aby se projevil v každé částici a dal vědomí duchům, které ze sebe stvořil. Tak se to děje každý den Brahmy a opakuje se to již po třiatřicáté poté, co se duch vesmíru v této roli znovuzrodil z ducha metagalaxie nebo jednodušeji shluku galaxií.... Vesmír není sám! Je jich nekonečný oceán!

V okamžiku, kdy se duch našeho vesmíru neboli Absolut (jak ho nazývají ti, kdo nevědí, že vesmíry jsou nekonečné), stal vesmírem, Duch, v jehož lůně byl, se stal vesmírným prostorem. Vesmírný prostor prožil 108 manvantar. I on se kdysi narodil v lůně jiného prostoru, kde se zrodilo několik nových vesmírů. Ne současně, ale různými způsoby. Ani tam není čas, takže mnoho věcí nelze vysvětlit... A tento prostor - předchůdce Našeho vesmírného prostoru - se také kdysi zrodil svému praotci a ten pokračuje v dalším tvoření, žije tisíce manvantar a tak dále do nekonečna světů, nesmrtelných ve své podstatě z největší prázdnoty Bytí, která nemá konce...

...Jsou nesmrtelní od přírody, ale ne proto, že je nelze zabít. Pokud se v základních (spodních) světech vytvoří mnoho sil, mohou zničit vesmír a ten zanikne, roztrhá se na kusy a rozplyne se v prvotní Prázdnotě bytí. Tím, že se vesmírný prostor stal vesmírem, už ho přerostl. Jak se jeho vír mění, přestává být vírem, a stává se pulzujícím jádrem a samotný vesmír se nestává spirálovitou soustavou, ale koulí. Mnoho vesmírů může překonat duchovnost víru, pokud alespoň jeden duch v jejich lůně doroste do vědomí vesmíru a stane se jím. Pak vznikne mladý vesmírný prostor, z něhož se zrodí jediný vesmír, který lze zatím nazvat vesmírem jen díky jeho velikosti. Transformuje svůj vír podle vlastností Velké prázdnoty neboli éteru existence na pulzující jádro. V takových světech již není možný stav spodní hmoty, v níž mohou nadále existovat vědomí, která vidí svět naruby, což se projevuje tím, co zde nazýváme zlem.

Jádro tohoto znovuzrozeného víru má však stále stejnou povahu a podstatu - energii Prázdnoty - prvotní energii. Má jen jiný tvar, který mu brání otáčet se opačným směrem, protože jakákoli strana rotace znamená i opačnou, a proto existují zrcadlové spodní světy vývoje, odraz. Ale je to naopak. Opakem vývoje je degradace, neodráží vývoj, jak to chtějí prezentovat obyvatelé antisvětů. ...Opakem tvoření je ničení. Stvoření je však nekonečné, je to růst do nekonečna. Ve světě fyzických forem je to téměř nemožné pochopit, protože vše, co je podobné fyzickému stavu tohoto světa, je konečné. Pouze opuštěním tohoto světa a jeho forem lze realizovat Nekonečno, nekonečnost Bytí. Po návratu je však velmi obtížné vysvětlit to těm, kteří tam nebyli, protože v tomto světě neexistují pojmy, které by tyto skutečnosti definovaly.

...Rozklad a ničení nemohou být nekonečné, protože se ničí jen to, co je již stvořeno, a je-li vše zničeno, nastane prázdnota. Nekonečnost forem nebude pokračovat. Tato vlastnost umožňuje, aby se vesmírné prostory staly vesmíry neboli sférickými vesmíry. Antisvět se stává konečným, pohlcuje sám sebe a pak Duch vesmíru uzavře svůj vír a ten zmizí v jádru.

...Antisvět se stává konečným, když mu dojdou zdroje absorpce ze světa nad úrovní spodních světů, obrazně řečeno. A to se stane pouze tehdy, když se silám duchů vesmíru podaří přerušit napájení základního světa, což je možné, pokud se alespoň jeden z proudů samotného vesmíru stane kulovým. Tímto způsobem získá sílu schopnou vzdorovat víru antisvěta, který je jeho opakem.

Je však třeba říci, že duch, který dokáže uzavřít svůj vír, musí mít fyzické tělo metagalaxie, tedy shluku galaxií, protože pouze takové masy hmoty mohou ve vesmíru něco změnit. Pokud má tělo jen galaxie, nestačí to. Jednoduše se z ní stane kulová galaxie. Takové galaxie již v našem vesmíru existují. Právě ony se v příštích manvantarách mohou zvětšit, a nakonec některé z nich dosáhnou takové hmotnosti a kvality éteru Velké prázdnoty, že budou schopni odříznout přístup energií k antisvětu. Poté se světy antisvěta začnou samy ničit, protože nemohou existovat jinak než pohlcováním energií zvenčí.

...Existuje mnoho vesmírů, které se nacházejí v tomto mezistupni, kdy se vír již uzavřel, ale jádro ještě není vytvořeno. Tvar je podobný jablku s vnitřním vírem. V takových vesmírech antisvět stále existuje, ale je již uzavřený a nemůže absorbovat energie světa. Dochází k sebedestrukci vědomí - parazitů, padlých duchů. V našem vesmíru se jim stále daří přijímat energie světa, a dokonce se některým z nich daří pronikat na tuto stranu do prostoru ovládaného kladně nabitými (podmíněně řečeno) představami tohoto světa, víru vesmíru. Vytvářejí přitom kapsy antihmoty nebo temné hmoty, v nichž existují, a postupují ve své expanzi jako nemoc, jako léze tělesné tkáně na těle vesmíru. A přesně to se stalo při invazi civilizací Nibiru a jejich vazalů, černých draků a hadů a hmyzu podobných a dalších antisvětských civilizací v oblasti galaxie Mléčné dráhy a konkrétně v oblasti Sluneční soustavy. V té době byly dvě, ale dnes se informace týkají podstaty, ne historie...

Podstata je tedy primární energie éteru, esence, která tvoří vír vesmírů spirálového typu, a ta samá, která se uzavírá sama do sebe a tvoří jádro. To je první projev a podstata bezpříčinného nekonečna Bytí. Podstatu tohoto bytí nelze vysvětlit nejen z hlediska Země, ale dokonce ani z hlediska spirálového vesmíru. ... Tento projev je výsledkem impulsu, který vznikl v prázdnotě Nekonečna. A tyto impulsy jsou vlastní tomuto Nekonečnu. Jsou stálé a také nekonečné a dávají vzniknout vesmírům a vesmírný prostorům, prostupují vším a všude a jsou motorem tvoření ve vesmírech a vesmírů, jsou motorem podstaty všech vesmírů k nekonečnému rozvoji a sebezdokonalování.

...Pokud se vesmír přestane vyvíjet, přestane existovat. A to se může stát pouze tehdy, když je pohlcen svým antisvětem, protože právě to ho zbavuje schopnosti cítit tep Nekonečna. Vypadne a zhroutí se do prvotního vakua Nekonečna neboli do toho, čemu zasvěcení říkají mezivesmírný prostor. Někdy může zánik vesmíru vést k vyvržení světelných duchů, a dokonce i celých galaxií, které dosáhly sférické struktury, a tyto galaxie se pak buď samy začnou rozrůstat do menších vesmírů, nebo se připojí k jiným vesmírům tím, že jsou do jejich lůna vtaženy blízkostí svých vibrací.

Je velmi těžké to pochopit, protože chápeme jen jeden omezený svět v rámci spirálním vesmíru a spirální galaxie, ale je to majestátní a opravdu krásné. Je to život a tvorba úrovní nadvesmíru. A právě na těchto úrovních pracují duchové světla, zachraňují hynoucí vesmíry nebo ty, kteří jsou z nich zachráněni, vytvářejí světy ze sebe samých, zapomínají na svou osobnost až do konce a znovu si uvědomují, stoupají ke hvězdám v impulsu stvoření a sestupují do hlubin hmoty, aby ji rozvíjeli zdola nahoru, sestupují do antisvětů, zháší nebo narovnávají antiproudy a znovu stoupají, aby vytvářeli nové světy. A to je nekonečné!!!

...Podstata tohoto impulsu stvoření se transformuje na energii stvoření, která je vyvržena vírem jako výčnělkem z absolutní prázdnoty vakua Nekonečnosti Bytí. A tento vír vytváří strukturu vesmíru. Je utvářen dvojí silou: elementární, nevědomou silou samotného Nekonečna a silou vědomého ducha, který je připraven stát se novým vesmírem, a tak se zrodit v lůně vesmírného prostoru. Tento duch je vtělen do těla nově zrozeného vesmírného prostoru. Tak se rodí vesmíry! To je Počátek každého vesmíru v Nekonečnu bez počátku. Jiskra ducha dalšího vesmírného prostoru, který se stal vesmírem

Výklady o Trojici a podobně jsou ve srovnání s realitou primitivní a ploché a popisují spíše zcela jiné energie a procesy, které se odehrávají v již nově zrozeném vesmíru. Původ tohoto poznání je však právě v pronikání Nekonečna v proudu jeho vln mimo úrovně vesmírů. Původní energií je energie víru protuberance/výčnělku z nekonečna, jednoho z nespočtu stejných, která se stane tělem vesmíru. Tato energie je ve všech jiskrách, na které se vesmír atomizuje a vytváří ze sebe světy galaxií a metagalaxií, hvězdné systémy, civilizace a duchy, inkarnující se v multidimenzionálních strukturách. Fyzicky je v každém atomu a každé částici, v každém krystalu a minerálu a v každé živé bytosti, podle chápání tohoto světa světů, a v každé bytosti jiných světů, které jsou mimo chápání pozemského světa, a v paralelních a cizích a energetických a plazmových světech a v těch, které nelze popsat pozemským jazykem.

A tato energie se nazývá energie Stvoření neboli Esence. Projevem energie stvoření je vír kundaliní, který prostupuje všemi bytostmi, životní síla Živa, energie Čchi - různé názvy jedné energie.

Není nic mocnějšího než tato energie, protože je generována impulsem Nekonečnosti Bytí, nikoli jen vírem Absolutna jednoho vesmíru. Samo absolutno vesmíru jí žije a vyzařuje ji, vytváří světy a každý duch, každé zrnko ducha jím stvořené v první manvantaře, je ve skutečnosti jen proudem této energie a ničím jiným. Vše je pouhý tok této energie a nic víc! Tok tryská ve svém vývoji, ve svém seberozvoji sebezdokonalování, uvědomuje se jako osoba, než toto vědomí opustí, stane se neosobním, aby ze sebe znovu vytvořil osobnost, sestoupil do hlubin a změnil svou kvalitu pro další rozvoj, ale který také může potemnět, tj. odpadnout, a pak se vytratit a zmizet. A to je smrt ducha v nesmrtelné Nekonečnosti - temná cesta.

Nejprve se však, ještě než zhasne, začne deformovat a obracet naruby, tj. stane se antivírem, a tím prorazí do bytí v antisvětě - ve spirálových světech. Tak dochází k pádu do těchto světů. Poté začnou pokřivené víry přitahovat energie. Správný vír může takříkajíc jen tvořit a dávat - zářit. Pokřivený začíná vstřebávat.

To je nemoc dětských světů. Protože je to vír, sám o sobě způsobuje přítomnost antivíru. Když se zrodí tělo vesmíru, vzniká automaticky. Zůstává v plenkách, dokud ho obrazně řečeno neroztáhnou vědomí, která do něj spadla a začala pohlcovat. Tento zárodek je antikundaliní vesmíru. Menší zárodky antikundaliní mají galaxie, ale jejich síla je mnohem menší a nemohou díky ní vytvářet kompletní anti-světy. Základy antikundaliní jsou přítomny také v hvězdných systémech, ve hvězdách a planetách. Živé bytosti, duchové, kteří se inkarnují do živých a energetických, plazmových, minerálních a jiných těl, nemají v hlavním víru kundaliní žádný zárodek antikundaliní. Mají buď kundaliní, nebo antikundaliní. A právě tento parametr vypovídá o příslušnosti ducha bytosti k systému světa nebo antisvěta, o jeho typu: absorpce, nebo zdokonalování na světelné cestě.

Když se duch v důsledku iluzorního vnímání světa uzavře do sebe a omezí se na sebe, ztratí smysl pro ostatní bytosti, jeho kundaliní se vypne a stane se pohlcovačem. Dokud je udržována fyzickou formou, v níž je vtělená, zůstává na fyzické úrovni. To je však vlastnost pouze hraničních světů, které jsou v pozemských konceptech považovány za fyzické, trojrozměrné a s nimi paralelní. Kvůli odlišnosti parametrů mohou být neviditelné i se stejnou frekvencí vibrací a dimenzí.

Ve vyšších světech se pohlcovači nemohou udržet a okamžitě se v nich rozplynou. Ocitají se ve světech, které jsou s nimi totožné co do frekvencí. ...A tyto frekvence jsou opět určovány samotnou kundaliní, její kvalitou a silou její rotace. Lze říci, že kvalita je směr otáčení a síla je rychlost otáčení - pokud duch nepadl, je jeho kundaliní pozitivně zaměřená; pokud padl, je jeho kundaliní negativně zaměřená. Pokud se jeho kundaliní točí pomalu, ukazuje to na jeho pomalý vývoj, pokud je rychlá, ukazuje to na jeho průlomový a zrychlený vývoj a sebezdokonalování. Čím silnější je jeho vír kundaliní, tím silnější je jeho aura a tím silněji jím proudí univerzální energie, neboť každý duch, každá osoba je pouze vodičem proudu. Čím čistší je jako vodič, čím méně je zakalen iluzemi o vlastní osobnosti, o své důležitosti, tím silnější je tok Absolutna z hlubin samotného Nekonečna a tím silnější je vír.

Právě síla víru určuje vzestup vibrací a místo inkarnovaného ducha ve světech. Čím vyšší vibrace, tím vyšší světy může (ale nemusí) duch projevit. Bytosti z vyšších světů mají obvykle neodolatelnou touhu svítit tam, kde ještě není světlo, a tak často sestupují do světů dole, nebo prostě alespoň vedou ty, kteří žijí dole a jsou schopni je slyšet. To má samozřejmě mnohá omezení, zejména ve světech postižených invazí z antisvětů. Sestup je často spojen se silami zkázy, jak se říká na Zemi. Tento proces vede k protržení portálů a dalšímu rozšíření ″nemoci″, která ovlivňuje hraniční světy z antisvěta, vede k novým invazím a úplnému zničení postižených světů, k růstu antisvěta, který se již zavrtává do světa ve spirálovém vesmíru.

Proto duchové z vyšších světů přicházejí do nižších a hraničních světů s velmi omezenými schopnostmi a téměř bez vzpomínek na cokoli z počátku své inkarnace. Jednají pouze díky svým osobním vlastnostem a síle, kterou nashromáždili díky osobnímu sebezdokonalování, aby své Já odstranili z proudu samotné životní síly vesmíru, která tak jimi proudí jako vodiči. Nejde o jejich osobní sílu, ale o to, do jaké míry jimi může být vedena síla proudu energií Absolutna jako vodiči.

Otevřené války světů v zónách okupace světy temnoty mohou také vést k prolomení obřích portálů a nové expanzi temných světů, jak se bohužel stalo již vícekrát. Z postižených míst se to vše se zdá strašné a nemožné, v měřítku vesmíru to tak obludné není a tyto světy je stále možné bránit silami přirozených procesů pohybu galaxií v prostoru vesmíru. Obyvatelům postižených světů to však připadá obludně dlouhé, protože v těchto světech je fenomén času, a to velmi natáhnutý.

Čím těžší je svět, tím hustší je v něm čas, ale z vyššího světa se zdá, že čas stojí a je velmi pomalý. Vyšší a nižší jsou čistě konvenční pojmy, ve skutečnosti existují pouze frekvence vibrací. Čím vyšší je svět, obvykle, pokud jde o vibrace, je čas uvnitř méně cítit, je simultánní, i když se zvenčí může zdát, že letí závratnou rychlostí. Ti, kteří tam jsou, se ve své rychlosti zastaví. V temných světech se zastaví ve svém klidu a pomalosti. To je však opět čistě podmíněné a závisí na pocitech těch, kteří se tam nacházejí.

Pouze v hraničních světech je to podobné Zemi a čas závisí na rychlosti rotace planet kolem hvězd v jejich soustavách. Proto ve světech temnoty jejich obyvatelé pociťují iluzi věčnosti svých světů a nepředstavují si, že jejich svět je konečný. (pozn. ok, pro vyšší světy jsme zamrzli, ale přitom sami máme pocit obludně dlouhé doby... a u vyšších světů vidíme závratnou rychlost.. a z jiných zpráv, když se sem vypravili z vyšších světů, za jejich rok zde uplynuli tisíce... tak kdo má to úžasně šílené zrychlení?)

Ve vidění pozorovatele mimo světy se světy temnoty okamžitě vypaří, zatímco světy světla jsou věčné. Někdy se však světy temnoty vypaří a s nimi zahynou i vesmíry, které se nedokážou vyrovnat se svými antisvěty. Taková je relativita času, neboť v každé takzvané dimenzi je jiný, a co je v jedné dimenzi časem, je v jiné jen další souřadnicí prostoru.

... Ale vraťme se k energii, ke kundaliní. Je základní a nejsilnější, a právě jejím projevům je věnována Tantra - prastará věda jogínských civilizací, kterou tibetští jogíni převzali od Faeťanů a Lemuřanů. V současném světě pozemské civilizace je tato velká věda a poznání v mnoha ohledech hanobena a překrucována vetřelci okupantů světů z Nibiru a jejich následovníky. Samotnou podstatu této vědy se na Zemi pokusili převrátit už dávno, v dobách Chaldejců, Babylonu a starověké Indie, a zcela ji převrátit na černou tantru. I v černých antisvětech mají všichni duchové energii Kundaliní, jen ve formě anti-kundaliní, a své antizdokonalení, jak věří. Jsou ponořeni do máji neboli iluze své existence a nemají ponětí, jak vypadá nejen z takzvaných vyšších světů, ale také z pohledu pozorovatele v mezivesmírném prostoru Nekonečna. Odtud je veškerý jejich antirozvoj degradací a cestou k sebestřednosti. To v Antisvětě nevidí a rozvíjejí tam svou vědu o Antikundaliní neboli černou tantru, kterou přenesli do hraničního pozemského světa.

Pravdy tantry o nekonečnosti bytí byly bohužel ve všech učeních téměř všechny zničeny, a jediné, co z nich zbylo, byly drobty tajných vědomostí, předávané v hlubokých jeskyních těm, kteří je dokázali vnímat nezkalenou myslí.

Všude přežily jen praktiky černé tantry, které jsou zakořeněny zejména na Západě, kde se staly nástrojem černých guruů osvěcujících Západ za peníze. Všechno, kde slyšíte o tantrickém sexu a sexuálních praktikách, je černá tantra, kterou přinesli adepti antisvěta. Všechny stavby starověku s jejich uctíváním falických energií a sexuálními rituály hromadného míšení skupin jsou nejčistšími rituály antisvěta. Je to neuspořádané chaotické míchání energií kundaliní, které spouští její zběsilou rotaci, ale pouze v podmíněně negativní kvalitě. Stoupenci temné cesty tedy přijímají energie tím, že se navzájem pohlcují, a tím se spojují a integrují do systému pohlcovačů antisvěta. Je to jako superobří systém kanalizačních stok, kde energie proudí z menších trubek do větších, a nakonec do větších sběračů a do hlavního odvaděče antikundaliní. Dělají to proto, aby odčerpáním těchto energií ze světa udrželi své formy a bytosti v padlých světech vesmíru. Takto je nastaven antisvět každého spirálního vesmíru, včetně toho našeho.

...Energie stvoření, zvaná kundaliní, totožná s energií stvoření a kundaliní celého vesmíru, je nejmocnější silou ve vesmíru. Ti, kdo jdou po temné cestě, se od ní odříznou a myslí si, že se s ní spojují, jen na druhém konci. Antikundaliní, která se jim jeví jako neomezená síla a moc, je jen odražený stín utopený v konečnosti sebepohlcení. I tak má divokou ničivou sílu a někdy dokáže zničit mladý vesmír. Stejně destruktivní je i antikundaliní každého démona a černého ducha, který se inkarnuje v pozemském světě. Tato zbraň je ničivá především pro toho, kdo ji používá. Promění ho v černou příšeru antisvěta, která zcela pokřiví svou vlastní základní energii kundaliní. Pokud si však někdo myslí, že je možné přinést oběť a například zničit energií antikundaliní antisvět, hluboce se mýlí. Touto zbraní lze spálit vše kromě antisvěta a jeho obyvatel. Je vlastní antisvětu, je to energie antisvěta, a nelze zničit tento svět jeho vlastní skrytou energií. Pro světy světla a hraniční světy je to všechno pálící jed, stejně jako je energie stvoření nebo svět Kundaliní pro antisvět.

Pokud je namíříte proti sobě, dojde k anihilaci a vesmír navždy zmizí ve vakuu bezpříčinné nekonečnosti Prázdnoty. Proto ji antisvět v takovém měřítku proti světu nepoužívá. Velká izolace světa a antisvěta je zakotvena ve vesmírných úrovních, ale není to ta rovnováha, o které poslové temných světů rádi mluví v temných světech a na Zemi jako o údajně dokonalém mechanismu vesmíru. Je to dočasné opatření k zachování, protože pokud nebude udržena, dojde k anihilaci a úplnému, nevratnému zhroucení vesmíru do absolutní prvotní prázdnoty.

Vesmíry se toho mohou zbavit pouze postupným zlepšováním svých energií a transformací skrze ně. prostřednictvím každého proudu, který je v projevených světech forem duchem, duší. A jedině touto cestou může vesmír uzavřít svou kundaliní jako had, který se zakousne do vlastního ocasu, a odříznout od sebe antisvět. Ten se uzavře a postupně se sám vstřebá. Poté se vesmír promění v novou kvalitu a nové formy a osvobodí se od antisvěta. Kundaliní těchto vesmírů se transformuje z víru do jádra.

... Ve světech temnoty a v hraničních světech, jako je ten pozemský vede černá tantra k zesílení inkarnovaných démonických entit. Všechny temné, satanské a démonické rituály jsou založeny na odvíjení kundaliní opačným směrem a splynutí s energiemi antisvěta, proměně v monstra a démony, aby se ponořili do nejhlubších iluzí vědomí o své osobní moci a schopnostech přetvořit vesmír pro sebe. Tyto rituály nutně obsahují černou tantru smilstva a násilí. Energie smilstva jsou samotnou antikundaliní, vyvrženou na fyzickou úroveň. Tyto energie se projevují právě při náhodném míchání sexuálních energií inkarnací a při násilí s těmito energiemi. Proto je nejhorším zločinem ve vesmíru násilí na energiích stvoření! To znamená, že používá energie stvoření a energie života k ničení a smrti okamžitě snižuje vibrace duše na úroveň antisvěta. Jakékoli násilí ze strany energií stvoření, znásilnění, je sestupem ducha násilníka do antisvěta.

Ano, nějakou dobu bude žít ve fyzickém těle, dokud bude duši fixovat v hraničních světech, jako je ten pozemský. Po odhození fyzického těla však na takového ducha čeká jen propast. Tento zločin je horší než vražda. Ani vraždící maniaci, kteří si užívali trýznění svých obětí bez použití energií stvoření, tedy bez sexuálního násilí, neodlétají do takových hlubin, kam odlétá zcela vyhořelý duch sexuálního zvrhlíka, který se dopustil násilí. To musí mít na paměti ti, kteří si jako bojovníci mohou dovolit páchat takové násilí na nepříteli a jeho příbuzných. Nic tento čin neospravedlní! Ani to, že tento nepřítel udělal totéž příbuzným a přátelům, nebo samotnému mstiteli. Ani žádné jiné hrůzy, které napáchal. NIC, protože je to zločin proti podstatě univerzálního stvoření. Pokud to udělal nepřítel, je to jen jeho osobní zločin, a pokud je to pomsta, je to zločin mstitele. A není to jen morální záležitost, je to prostě fyzika energií! Mstít se sexuálním násilím znamená svázat svou kundaliní do uzlu s tím, komu se mstíte, a stát se mu podobným, splynout s ním. To je první věc, která se stane.

Při příštím zneužití této energie se kundaliní násilníka okamžitě změní v antikundaliní, a to i navzdory spravedlnosti pomsty a vznešeným cílům porazit nepřítele. Obrácená energie stvoření je bahno ničení, je to žíravý jed, který se nedotkne stejného jedu jako on sám, ale jednoduše ho znásobí, jako v případě použití těchto energií jako zbraně proti antisvětu.

Sexuální energie je jen nepatrným projevem síly Kundaliní neboli energie Stvoření, ale její použití k násilí a ničení vede k okamžitému pádu ducha a posílení antisvěta, nikoli k jeho oslabení, živí ho potřebnými energiemi, posiluje světy temnoty a rozšiřuje nemoc zla. Mohu-li to říct konvenčně. Takoví je destruktivní síla černé tantry - posiluje sílu antisvětů a světů temnoty, snižuje vibrace hraničních světů, jako je svět Země. Každé sexuální násilí, každý smilný čin, zejména kolektivní smilstvo, také snižuje vibrace v okolí, snižuje vibrace světa. Proto je pro démonické světy tak důležitá zhýralost, smilstvo a násilí v této podobě, aby se nachytali i netemné duše, které takové násilí dopustí jako pomstu nebo akt obnovení spravedlnosti! Takto antisvět sklízí svou úrodu. Inkarnovaní černí duchové získávají svou sílu z temných rituálů a absorbují samotné energie světa v podobě proudu z rozpadu a energií smilstva.

Černá tantra začala v určité formě pronikat i do údajně světlých praktik, a to je to nejhorší ze všeho. Ve své čisté podobě jsou to rituály podsvětí, ale jsou zákeřně vkládány pod rouškou světlých praktik a učení, zejména na Západě a tam, kde jsou lidé zcela uchváceni iluzorními představami falešných učitelů o rovnováze temnoty a světla, dobra a zla. Právě jim jsou prvky černé tantry předkládány jako světelné nauky, které překrucují a přepisují prastaré nauky, jež byly dány z hlubin nejbezpříčinnějšího Nekonečna prostřednictvím guruů, jogínů a jogínek. Je čas to předat těm, kteří mohou slyšet. Mnoho duší se totiž může z nevědomosti dostat do praktik černé tantry, vydávané za světlo. Všechna učení o tantrickém sexu jsou naprostým zkreslením pravé tantry.

...Tantra nestvořeného nekonečna je věda o energii stvoření a projevení této energie v duchu, a také ve ztělesněném duchu, ale není to sex a není to použití sexuální energie, navíc jen mechanicky, údajně pro osvícení!

Než člověk začne praktikovat skutečnou tantru, musí si uvědomit sebe sama nejen jako ducha, a ne jako tělo, ale uvědomit si, že nejste člověk, ale proud nekonečné energie stvoření, vír této energie vytvářený Nekonečnem v lůně Absolutna. Je to ještě hlubší než pochopení, že všechno, a všichni jsou proudem energie Absolutna. To je všechno pravda, ale když se podíváme ještě hlouběji do kořenů všech věcí, pak je všechno a všichni proudem pulsu Nekonečna v lůně Absolutna, to znamená směs projevených forem, které duch vesmíru neboli Absolutno ze sebe vyvrhuje. Samotné Absolutno je ve skutečnosti pouze tok energií Nekonečna.

Právě toto pochopení je základem pravé tantry. Praxe je nutná k uvědomění si toho a splynutí s energiemi světů s pocitem úplného rozpuštění sebe sama, úplného rozpuštění, nikoliv pohlcení. Tato nejvyšší intenzita splynutí, jakožto odevzdání všeho v jednotě Absolutna a nekonečna, je nutná k tomu, aby se v duchu spustil nezničitelný impuls dávat, tvořit, vytvářet jednotně s vesmírným prostorem , s Vesmírem s nekonečnem bytí v jakýchkoli podmínkách projevené i neprojevené existence, v získaných formách inkarnace i mezi inkarnacemi. ...Duch, který tím prošel, se stává nejen nástrojem stvoření, nástrojem Absolutna vesmíru nebo nástrojem Nekonečna. Stává se sám sebou, tj. proudem Nekonečna, stvořitelem a tvůrcem, ale ne ve smyslu všemocného vládce osudu, nýbrž ve smyslu tvůrce světla ze sebe samého, života a vývoje, nekonečné dokonalosti pro existenci Bytí a světů, vesmírů.

Toto je vesmírná stupnice. Pokud duch tyto výšiny překoná, vydá se do hlubin projevené hmoty, aby ji tímto světlem osvítil. Nirvána ve smyslu nekonečné věčné blaženosti splynutí s Absolutnem tedy neexistuje. Usilovat o ni znamená zůstávat v bahně! Nirvána je jen vrcholem odevzdání svého ducha, své podstaty do éteru, splynutí se samotným prvotním Nekonečnem, což netrvá věčně, protože éter nekonečně pulzuje a plyne, je stále v pohybu a tento pohyb způsobuje projevování forem, zrod nových impulsů, které dávají vzniknout novým vesmírům v lůně těch již existujících. Duchové, kteří dosáhli stavu úplného splynutí, se stávají epicentrem těchto impulsů nejrychleji (další vlastnost éteru). Ztrácí svou osobnost jako slupku, proud éteru okamžitě vybuchne novým impulsem a stává se znovu sám sebou, jen obnoveným, znovuzrozeným a s jiným vědomím všeho - tzv. superosvícení. Duchové, kteří to zažili, už ve své podstatě nemohou usilovat o blaženost nekonečného míru. Jejich blaženost se stává nekonečnou tvorbou a činností, nekonečným dáváním sebe sama. A není to ani blaženost ve smyslu hustých světů, je to prostě potřeba, esence, kvalita. Po definitivním splynutí s éterem si plně osvojí jeho základní vlastnost - nekonečně tvořit a vydávat energii ze sebe, nikoli usilovat o odpočinek nebo potěšení.

Duchové, kteří se dostali do těch nejzapovězenějších výšin, se velmi často snaží ponořit do hlubin světů formy a iluze, aby je změnili a přinesli tam světlo, obrazně řečeno. Mohou sestoupit do nejnižších světů a osvítit i démony. Tito duchové se stávají duchy stvořiteli nebo bojovníky světla, což je v podstatě totéž. Bojovník bojuje proti dětským chorobám vesmíru, se samotným zlem a jeho nositeli, sestupuje do světů antisvěta, inkarnuje se do hraničních světů, vytváří a rozvíjí vesmír, přivádí ho k dospělosti svou činností jako jeho proud.

Stvořitel vytváří nové světy jako proud téhož éteru, jediná věc, kterou stvořitel netvoří ze sebe. Když však vesmírný prostor přežije kvalitativní vlastnosti své spirální struktury, která je dána éterem, může se duchovní tvůrce sám stát nově zrozeným vesmírem v lůně Otce a začít tvořit sám ze sebe. To vše je ale nemožné bez kvalitativní změny v éteru, která vede k nemožnosti spirální struktury vesmíru. Této kvalitativní změny je dosaženo činností bojovníků na jeho základně, na kterou okamžitě navazuje činnost duchů-tvůrců. Pouze v tomto harmonickém pohybu je možné zdokonalení vesmírů a jejich přeměna na sférické objekty, kde se antisvět stává nemožným.

Bojovníci a tvůrci jsou si v Nekonečnu bytí rovni a nepostradatelní, neboť bez bojovníků nemohou vesmíry zrozené z hmoty růst a dospět a bez vytváření nových světů a vesmírů se Nekonečno jednoduše stane absolutní prázdnotou neexistence, neboť v něm nastane proces vedoucí k zastavení a konečnosti. Velmi pomalu samotným éterem otřese vlna zastavení a proměny v nicotu, pokud žádný z duchů nebude vytvářet nové věci. ...Takové věci se mohou dít v určitých obdobích zcela mimo kontrolu vědomí i světů bohů a guruů, a možná jsou to Nejvyšší nadprahové hodnoty Nekonečna. Zastavená Prázdnota po rozpuštění světů v ní pravděpodobně opět spustí procesy stvoření. Všechno, dokonce i v nepředstavitelném měřítku, se děje podobným způsobem.

Ale čím se stanou, o tom rozhodují duchové, kteří prošli takovým přerodem. Po tomto znovuzrození právě oni mohou začít tvořit a jít cestou duchů galaxií, metagalaxií a vesmírů - kdy se celý éter vesmíru-Otce, který je stvořil, kvalitativně promění. Do hlubin antisvětů však mohou sestoupit pouze duchové bojovníci, protože mohou existovat v jakékoli dimenzi, v jakýchkoli podmínkách, jako samotný éter. O tom, co dělat a jak jít dál, jak zdokonalovat vesmíry a Nekonečno, rozhodují sami duchové, kteří prošli reinkarnací. Duchové Stvořitelé jsou duchové hvězdných soustav, galaxií metagalaxií, souhvězdí, sálů... Na druhou stranu duchové bojovníků mohou být kdekoli. Je jich velmi mnoho, nejsou to jen ti, kteří mohou být známí jako bohové a bohyně, jako proroci... Odlišuje je to, že neusilují o nirvánu, blaženost, ráj, nesnaží se rychle uniknout ze světů, do nichž přišli za svými úkoly.

Ti, kdo prošli znovuzrozením ve splynutí s Nekonečnem, nosí v sobě jeho podstatu, která spočívá ve snaze na nejtěžších místech vést vůli a energie toků Absolutna a Nekonečna. Nepokouší se o blaženost a útěk do vyšších sfér a o odpočinek. Často se inkarnují do hraničních trojrozměrných světů, zcela zapomenou na sebe, ponoří se zpět do hmoty a riskují, že na sebe vloží karmu, padnou zpět do temnoty a znovu povstanou, postupně si vzpomenou a osvětlí cestu blízkým, a zanechají jiskřičky světla pro ty, kteří ještě hluboce spí se svým vědomím ve tmě, nebo se začali probouzet.

Duchové bojovníci jsou základními nástroji vesmírů. Nirvána není to, čeho chce duch dosáhnout. Vývoj je nekonečný, když se duch stane bojovníkem světla nebo tvůrcem nových světů, pokračuje ve svém vývoji, a tak pokračuje nekonečná a neomezená sebekultivace nekonečných vesmírů éteru a jeho vlastností. Éterické proudy, které byly duchy bojujícími za zdokonalení již existujících světů, zahajují nové procesy oživení Nekonečna bytí, pokud se mu přihodí nepředstavitelný megaprůšvih, což je úplné propadnutí světů do neexistence. Proudy bojovníků mají nejsilnější impuls znovuzrození, a ne pouhého tvoření. Jsou to nástroje samotného Nekonečna, léčivé síly světů, síly, které pomáhají vesmírům růst a zdokonalovat se, které se samy skládají z energií Bytí, a tedy i těchto vesmírů.

Když se vesmír stává dětským a kulovitým, váleční duchové se buď stávají stvořitelskými duchy v jeho lůně, nebo překračují jeho hranice a stávají se již nástroji stvoření, jimiž je vesmír, který je stvořil, a kde dostávají své nové úkoly, které obecně nelze popsat jazykem plochého světa ...

...To vše je prakticky nepřístupné plnému pochopení těch, kdo jsou ponořeni do fyzických světů. Podle zákonů a vlastností éteru je možné nemožné a možná někdo z inkarnovaných v hustých světech pochopí podstatu toho, co bylo řečeno. K tomu všemu vede Nejvyšší tantra na úrovni éterických proudů Nekonečnosti bytí. Neexistují žádní vyvolení a naprosto každý duch může dosáhnout úplného znovuzrození sebe sama, stačí se nebát vzdát se své osobnosti, odevzdat sebe a svou podstatu Nekonečnu ve prospěch svého vývoje a stát se pouhým proudem Nekonečna. Zda se stane duchem bojovníkem nebo duchem stvořitelem, záleží jen na něm. Pokud přitom duch upadne do iluze své vyvolenosti vnímá se jako duch, který dosáhl výšek a zásluh - okamžitě padne.

V hustých světech, zvláště těch zasažených temnou iluzí, může vědomí ponořené do tohoto klamu jít jinou cestou a přijmout za pravdu jiné věci. A protože nechápou podstatu energie Kundaliní neboli energie stvoření proudící jejich těly, mohou začít praktikovat nikoli její rozvoj, ale její stahování do husté hmoty, její uzavření a blokování v hustých světech a ve světech stabilních forem. K tomu vede touha po blaženosti a extázi, když se rozvine energie kundaliní. Pokud se cílem stane extáze, která je pouhým vedlejším účinkem transformace ducha, k proměně již nedochází a praktikující se stává závislým na prožívání stavů extáze. Tím se dostane do nové úrovně máji neboli iluze, kdy údajně splyne s éterem, což se neděje. Při úplném splynutí dosáhne extáze takové hloubky, že zmizí a duch si neuvědomuje sám sebe a veškerá závislost odpadá. S novým přerodem sebe sama jako osobnosti už nevnímá přitažlivost extází, jeho vnímání se zcela mění.

I když se znovu ponoří do hustších světů, vtělí-li se do fyzického těla, bude všechno znovu pociťovat, dokonce může upadnout do marasmu, ale hluboká vzpomínka na pravdu v něm zůstává a stane se oporou jeho činnosti a celé jeho existence. Kdo splynutí nikdy nedosáhl se spokojí s extází a bude o ni usilovat jako o akt splynutí ducha s éterem Nekonečna. Tací budou usilovat o nirvánu neboli ráj, o věčnou blaženost, o věčnou extázi, tedy o získání potěšení ze sebe sama. To je poslední bažina, která stojí v cestě již téměř osvíceným, ale všechno je to temnota.

Ještě nižší a temnější je chápání vyznavačů šedé tantry, kteří považují za možné dosáhnout sloučení ducha s éterem nekonečna prostřednictvím extáze fyzického těla spolu s extází jemných těl právě prostřednictvím sloučení s jiným fyzickým tělem, tj. prostřednictvím sexu. Tato mylná představa se znovu objevila kvůli záměně pojetí skutečných cílů a vedlejších účinků, příčin a následků. Skutečného splynutí s Nekonečnem je možné dosáhnout spojením se spřízněnou duší ve splynutí duší a těl a v této podobě se ponořit do Nekonečna. Není to však pravidlo, a je to možné pouze tehdy, jsou-li si duše velmi blízké a téměř vibračně shodné, a nejen to. Obecně je to velmi zřídka. Pokud duše nejsou dost blízko, ke splynutí nedojde, ale nastane další temnota čistého ponoření do extáze bez splynutí s Nekonečnem, a to je vše. Tak začíná falešná cesta, která může ducha zavést i do úplné temnoty.

Pokud se pokoušíte dosáhnout změny jemných energií ducha působením na fyzické tělo, nikdy nedosáhnete požadovaného účinku. NIKDY! Ani sex, ani dechová cvičení, ani jógové tělesné pozice, dokonce ani vizualizace a koncentrační meditace nemohou dosáhnout stavu skutečného osvícení a splynutí s Nekonečnem, a dokonce ani s energiemi Absolutna vesmíru. To vše jsou pokusy na odvrácené straně! Pouze uvědomění a práce s myšlenkami, uvažování a postupné zachycování odpovědí z prostoru a snaha odpovědět si na nejtěžší a pro sebe nepředstavitelné otázky mohou zahájit prozření, nikoli mechanické dýchání nebo vizualizace.

Někdy se vědomí vyčerpané takovými meditacemi může přepnout tak, že začne uchopovat, ale pak nebude vždy schopno rozeznat, co uchopilo. Jakákoli poselství odkudkoli budou považována za pravdu. Abychom rozeznali pravdu od nepravdy, musíme opět uvažovat a mít referenční bod svědomí, které se řídí spravedlností, a nejen mechanickou logikou. To je nutnost! Nejdůležitější je spravedlnost a schopnost pochopit, k čemu může vést určitý čin nebo myšlenka.

... Například když vás napadne, že temné světy a jejich obyvatelé jsou vychovateli duší a motory zdokonalování světa... předvídejte, kam to může vést, pokud by to byla pravda... A položte si otázky.
- Vychovávají duše, vytvářejí obtížné podmínky, kdo a jak vychovává je?
Pokud odpověď zní, že jsou nástroji vesmíru, ptejte se dál.
- Je celý vesmír temný, když má takové nástroje?
Pokud je odpověď na tuto otázku o rovnováze temnoty a světla, dobra a zla, pak je otázka, proč bojovat proti zlu, když je to také podstata vesmíru? Kvůli zlepšení?
-Ale ukázalo se, že se zdokonaluje jen světlá část, a co temná? Bude mazanější? Je tohle dokonalost?
...A právě zde musí přijít měřítko spravedlnosti.
-Proč mají jedni trpět a zdokonalovat se utrpením, zatímco jiní utrpení způsobují - je to spravedlivé? Proč by někteří měli trpět kvůli dokonalosti, zatímco se jiní radují z mučení, pokud je jeden cíl?
Instinkt svědomí a spravedlnosti je měřítko pravdy!

Pravda je vždy spravedlnost! Cítí to pouze instinkt ducha jako harmonii, zatímco nespravedlnost je disharmonie, chaos! Chaos se nikdy nemůže projevit v žádné harmonické podobě, jeho projevy jsou vždy ošklivé, vždy! Pokud je v přírodě harmonie, v podobě květin, hor a vod, v kráse nebe a hvězdné oblohy, pak svět není úplný chaos a disharmonie. Znamená to, že někde, možná v nedostupných sférách, stále existuje princip harmonie, a tedy i spravedlnosti. A pokud ano, znamená to, že zlo v tom všem není tím hlavním a není motorem vývoje. ...Rozhlédněte se kolem sebe... Vyvíjejí se listy napadené mšicemi lépe než listy zdravé? Vytvořte si paralely a na chvíli neospravedlňujte své zlozvyky pocitem, že svět je nespravedlivý a že se můžete zlepšit tím, že budete páchat zlo. Podívejte se na přírodu, na nemocné i zdravé. Rostlina napadená mšicemi jednoduše odumírá, zdravá plodí a dává nový život. Vyvinuli mšice nemocnou rostlinu?

Dívejte se a pozorujte... co se s mšicemi děje dál? Může přelézt na sousední rostliny a celé pole odumře. A co mšice na mrtvých rostlinách, z nichž není možné sát, protože jsou uschlé a míza na nich nezbyla? Pokud není možnost přelézt a znovu pustošit, mšice zahynou. Má to nějaký přínos? Když není nikdo, koho by zničili, zahynou.

Ještě přesnější příklad je nemoc těla. Pokud neléčíte nemoc těla, která neustále postupuje a požírá jeho tkáně, tělo umírá. Co se s nemocí stane dál? Po pohlcení všech buněk těla patogeny samy odumřou. Jaký je zde vývoj? Pokud mluvíme o rovnováze, pak by ideální tělo mělo být neustále nemocné? Ale když je rostlina nebo zvíře nemocné, rodí nemocné potomky nebo je nerodí vůbec, kde je v tom vývoj? Konec je opět zřejmý. V přírodě jsou si všechny věci podobné. Jestliže je tedy nemoc zlem a nevede k dokonalosti fyzického těla, tak ve vesmíru zlo nevede k dokonalosti samotného vesmíru.

Neměli bychom zapomínat na překrucování neslučitelného. Mluvíme-li o nemoci fyzického těla, musíme mluvit také o dokonalosti fyzického těla, protože to jsou rovnocenné kategorie. Pokud to zkreslíte, může to vypadat, že fyzická nemoc pomohla někomu vidět jasně duchovně. To jsou dvě různé věci. Nepomohla nemoc, bakterie a mikroby. Nemoc je pouze důsledkem duchovních konceptů, je to projevená karma, která vibracemi přitáhla tyto mikroby nebo která vedla ke změnám v buňkách, jež daly vzniknout požíračům buněk. Pokud si duch zároveň uvědomil, že si je silným snížením své vibrace přitáhl, pak to vůbec není zásluha zkažených buněk a mikrobů, ale zásluha samotného ducha, který dokázal pochopit, proč a čím si je k sobě přitáhl.

Překrucování pojmů je však vlastní překrucující mysli, která za každou cenu nechce pochopit pravdu, ale dokázat si pravdivost svého osobního přesvědčení, které je pravděpodobně v rozporu s pravdami Nekonečna, protože vědomí, které v ně věří a cítí se být jejich podstatou, je chce všem horlivě dokázat.

... I mnozí jogíni, aby dosáhli tohoto pochopení pravdy, se věnují meditačním praktikám a soustředění, ale ve vztahu k tomu, čeho chtějí dosáhnout, jsou tyto praktiky těžkopádné. Vypadá to, jako by někdo začal stavět složité žebříky a chodby, aby se dostal do místnosti, ve které se stejně nachází. Některým to ale nějak pomáhá, protože se nedokáží jednoduše rozhlédnout kolem sebe a vidět svět jinak, než jak jsou zvyklí - klíčovou dírkou, kterou si sami drží před očima.

Snaží se mechanicky přinutit vidět, cítit světlo, aniž by přemýšleli, aniž by srovnávali, aniž by poměřovali jevy kolem sebe měřítkem spravedlnosti a svědomí. Jen hloupě doufají, že se vše automaticky zhmotní v jejich mysli, pokud vyčerpají svou mysl a tělo až k necitlivosti a bezmyšlenkovitosti.

A přesto se vše děje mnohem snadněji a jednodušeji, pokud nekličkujete. Všechny nesmysly se nakonec ukáží sami a bez námahy a duch se nakonec uvědomí jako pouhý proud univerzální energie Nekonečna, a ne jako osobnost, která prochází všemi fázemi porozumění, namísto aby je odhodila vůlí. A pak pochopí harmonii cesty, nejen překážkový běh. Hacker nezná cíl, pravý účel existence Nekonečna bytí. Nabourává své vědomí v očekávání, že dosáhne extáze splynutí a nirvány jako konce samsáry, po níž se domnívá, že konečně dosáhne blaženosti, což je jeho cíl. Nebo ještě hůř, když jsou cílem superschopnosti. Hacker jich může dosáhnout, ale buď s nimi dosáhne hlubin arogance a padne, nebo se propadne do máji - iluze věčné blaženosti a tato iluze ho znovu vtěluje do světa jako to, čím byl, pokud nemá ještě nižší vibrace. Kolo samsáry se pro něj znovu roztočí v novém kruhu. Takové osvícení je totiž ve skutečnosti blábol o osvícení.

Cvičení koncentrace a vizualizace nejsou klíčem k osvícení! Mohou být pouze jedním z pomocníků na cestě, ale nejsou jediným prostředkem! Mohou urychlit pochopení pravd meditujícího ducha, který je veden spravedlností, ale nejsou jediným nástrojem osvícení.

Praktiky šedé tantry, které jsou spojeny se získáváním fyzických extází, nevedou k osvícení, naopak, vedou přímo k máji iluzí. Honba za rozkoší jako cílem je temnou cestou nebo v nejlepším případě cestou k iluzím. Pouze člověk, ego, je schopen prožívat rozkoš jako poslední možnost - neosobní tok energií, díky němuž se osvícený stává lhostejným k potěšení i k vlastní bolesti a utrpení. Pokud ztratil soucit i s ostatními bytostmi, protože je všechny vnímá jako pouhé proudy energií, pak automaticky sestoupil na temnou cestu falešného osvícení a nedosáhl jednoty s Nekonečnem. Upadl zpět do bažiny!

Ten, kdo splynul s Nekonečnem, se touží darovat světu, aby uzdravil ty, kdo jsou ve tmě, cítí s nimi, nestane se k nim necitlivým. Necitlivost vůči vyhasínajícím proudům energií, což jsou zapletené duše, povede k tomu, že nebude jednat v jednotě s Absolutnem, přestane pomáhat a svítit v temných koutech, přestane být nástrojem stvoření, prostě vyhasne a přestane existovat jako vír. To je okamžitá temná cesta toho, kdo usiloval o světlo, další z největších pastí, které zanechává hladové ego v podstatě ducha. To nejtěžší spočívá v neschopnosti cítit druhé. Převracení vědomí s odůvodněním, že ostatní prostě neexistují a není třeba je cítit, že vše je jedno, je nejobtížnější falešná moudrost černých hierarchů anti-světů.

... A když už mluvíme o hierarchii... Hierarchie ve světech světla neexistuje v pojmech známých tělesnému světu! Vůbec neexistuje. Nejčistší a nejosvícenější duchové nejsou ani mistry, ani bohy, jak je chápe pozemský svět. Mohou to být guruové, mohou to být božstva ve světě božstev, ale to není to, co se prezentuje v pozemském světě. Nepodřizují se těm, kteří mají nižší vibrace. Mohou záměrně snižovat své vlastní vibrace, aby se dostali na nižší úrovně pro své vlastní účely a úkoly, a tam se vyrovnají těm, kteří se nikdy nepozvedli výše. Tyto koncepty jsou setřeny. Každý má možnost stoupat výš a na samotný vrchol, protože vrchol v pozemském smyslu vůbec neexistuje. Existuje pouze splynutí s Nekonečnem a jiné vidění všeho, nic víc!

Vidoucí pak sestoupí do jiných světů a nemají žádné regálie, kterými byli na vrcholu spojení. Stávají se rovnými tomu, kam přišli, rovnými ve všem. Splynutí s Nekonečnem jim dává pouze možnost volby, do kterého světa přijít a kde se stát nástrojem Absolutna, a nic jiného. Mohou se vtělit do hustých světů na téže Zemi, mohou dokonce obléci roucho démonů a sestoupit do hlubin Antisvěta, aby tam plnili určité úkoly, například ukázali cestu z těchto světů těm, kteří tam padli. Obecně řečeno, existují pouze proudy Nekonečna. Některé plynou, jiné víří, ty, které plynou, šťouchají do těch vířících, a když chtějí, narovnají se. Nic jiného ve skutečnosti neexistuje!

...Hierarchie existuje pouze ve světech temnoty a antisvětech a odtud se přenáší do myslí těch, kteří žijí v temnotě hraničních světů. Ve skutečnosti je to však také iluze a existuje pouze ve vědomí vířících proudů, a to i obrácených. A pokud někdo, kdo usiluje o světlo, začne soupeřit s ostatními, pokud usiluje nejen o pravdu a pochopení vesmíru a jeho podstaty, ale také o to, aby se dostal na určité úrovně světla, inkarnoval do světů světla, usiluje o vyvolenost, příslušnost k bohům či mistrům, míří k hrdému osobnímu povědomí, že už jednou v nějaké dimenzi byl, a tedy něčeho osobně dosáhl, a chce stoupat výš - to je temnota a pád, i když jste opravdu v sedmém nebi! To se stalo Luciferovi, který připustil tento úhel pohledu, že je tam, v sedmém nebi, v sedmé dimenzi, konvenčně řečeno.

Člověk by se neměl chtít povznést, ale chtít pochopit, a pokud pochopil, pak bude mít jedinou touhu, prostě se rozdávat, dávat, zářit, vyzařovat a proudit s proudem Nekonečna na všech místech, kde tento proud stále bloudí a víří v bažině a nedává světlo. To je podstata skutečné tantry. Všechno ostatní je bahno. Zejména fyzické praktiky soulože s fyzickými těly. Styk fyzických těl spojuje aury a kundaliní. Pokud nešlo o spřízněné duše, pak je to také karmický propletenec, který vyžaduje rozuzlení. Pokud šlo o mechanický úkon za účelem osvícení, pak je to pád do ještě hlubší temnoty, protože bez uvědomění ducha to nikdy nebyla a není snaha o osvícení, stejně jako všechny praktiky s fyzickým tělem. Skupinová soulož je vůbec černá tantra, protože duch, který nějakým způsobem pronikl do temnoty ví, že je nepřijatelná, a uvede energie kundaliní účastníků do opačné rotace podle frekvencí anti-světa. Jednoduše z nepochopení, že splynutí s absolutnem se neděje pomocí fyzického těla, se některým neznalcům může zdát, že splývá s ostatními částicemi absolutna, a tedy i se světelnou cestou. Fyzická těla a orgány jsou totiž určeny pouze k tomu, aby dávaly vzniknout novým fyzickým tělům, podobně jako oděv duchům. Duše se nerodí spojením těl. Duše přicházejí na tuto akci pouze kvůli inkarnaci. Ano, aury se při tom spojují, ale jen dvě! Třetí aura je cizí a vznikají různé antivíry a víry, které nejsou světlé, ale počátky dalších temných.

Existují zaostalé a duchovně nerozvinuté civilizace, které praktikují mnohoženství a obecně volné spojení v obrovských rodinách, nebo obecně promiskuitní fyzické vztahy, a to vůbec ne z temných pohnutek, ale kvůli potěšení z jednoty a plození potomků. Tyto civilizace neznají zlo, ale přesto jsou z hlediska duchovního vývoje téměř na úrovni zvířat! Důvodem je mísení energií kundaliní! Jsou velmi zranitelní vůči temným silám antisvětů, protože jsou pro ně chutným soustem, protože když dojde k fyzickému spojení více než dvou duší v tělech, a to dokonce ne současně, ale prostě střídavě, energie kundaliní se do prostoru vypouštějí s opačnou rotací. Pokud se to děje současně - energie kundaliní se začnou u každého otáčet opačným směrem. Takové duše okamžitě klesají do vibrací antisvěta. Těla v těchto světech hynou, pokud tam vedou takovou činnost. Pokud jsou udržovány ve fyzickém světě, pak to nejsou světelné civilizace ve smyslu neznalosti zla, ale šedé, které se začínají valit do temnoty. Zároveň žijí v nejtěžším marasmu a myslí si, že takové sjednocení je důležité. Nechápou, k čemu slouží fyzické tělo. Je to jako překroucení představy, že nemoc těla pomáhá člověku vidět duchovně. Taková tenká hranice může vést k pádu vědomí, a naivní duše těchto civilizací se mohou propadnout do podsvětí a padnou, ať se je snaží zachránit kdokoli. Proniknou-li k nim portály temné civilizace, tyto světy okamžitě zcela zaniknou, protože jejich představitelé hledají jen požitky a nevědí, co je zlo. Neváhají zaměnit zlo za dobro, v pořádku je vše, co jim přináší potěšení. Nepoznají zlo, a tak padají, aniž by se s představiteli temných světů skutečně střetli.

Proto se k takto rozvíjejícím duším snaží přijít guruové a učit je cudnosti. Rozvoj ducha, který ani neví, co je zlo, je bez ní nemožný! Právě odhalení tohoto tajemství bylo jedním z důležitých úkolů Učitelů a bohů pro nevyvinuté dětské duše, které nedávno vystoupily z živočišné říše a po přijetí velkých pravd o jednotě energií svým vlastním způsobem mohly upadnout do temnoty. Odtud pramení všechna tabu spojená se sexuální energií jako projevem energie kundaliní, která se vyskytují i v náboženstvích Země. A naopak, vyznavači temných antisvětských kultů jsou v tomto ohledu naprosto rozmařilí.

Zákeřní Anunnaki, temná civilizace vydávající se za světlo, sofistikovaná v tomto poznání, buď poskytla naprostou nemorálnost těm, kdo věděli o jejím antisvětském původu, nebo pod rouškou světelných nauk přinesla sexuální tabu až po mučení a ničení ženské přirozenosti a skrývala se za jmény světelných vyslanců.

Černá tantra hierarchů temnoty lapá duše do pasti fyzické extáze a vede je k přijetí těch nejodpornějších a nejnechutnějších činů, aby jí dosáhly. Osobní moc slibují prostřednictvím vampyrismu pro zasvěcence v černých rituálech hromadné kopulace a krvavých obětí. Po absolvování těchto černých rituálů se duše stávají démony, ďábly temnoty, a dokonce ve fyzickém životě se připojují k armádě podsvětí.
V prvotní Tantře nejde o sex a sexuální energie, vůbec ne o muže a ženu jako projevy forem, jde o nejvyšší pravé spojení ducha s Nekonečnem. Nemá to nic společného s manipulací s fyzickými těly a příslušností k jakémukoli pohlaví. Je k dispozici všem duším, které hledají pravdu! Bez ohledu na úroveň a rozměr světa, v němž se inkarnují! Každý duch může dosáhnout těchto výšin, ať je kdekoli ve svém vývoji! Staňte se duchem bojovníkem nebo duchem stvořitelem! Hlavní je jít cestou spravedlnosti a nesoupeřit na ní s ostatními, nehledat své místo v hierarchii, která neexistuje! To je nejkratší cesta k osvícení, která existuje od počátku a která je tajná pouze pro ty, kdo si ji uzavřeli před sebou samými v bahně sobectví, ega a iluzornosti fyzické existence jako té pravé a jediné, a iluzornosti významu fyzického těla a hmotného světa.

Osvícení a splynutí s Nekonečnem však není konečným cílem! Neboť žádný konečný cíl neexistuje, stejně jako neexistuje vůbec nic konečného! Možná, že i nyní, v pozemském hmotném světě, to bude stěží pochopeno a přijato. Pokud by i jen jedna duše pronikla k tomuto prvotnímu poznání Nekonečna, její impuls se pro vesmír neztratí...″.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2021/07/blog-post.html

Zpět