Zprávy

1167 Pražský Golem a královské šílenství Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2021-07-15
V dějinách existuje mnoho záhad opředených legendami a mystikou. Jednou z takových záhad je pražský Golem. Z jeho legendy se stala turistická atrakce a jeho figurky se staly suvenýry na prodej. Co se však skrývá za příběhem hliněné sochy, kterou oživil pražský rabín podle kabalistických receptů? Je možné, že existuje tajemství, které se legendy, kolující od úsvitu věků, snaží zakrýt? Říká se, že golema vytvořil rabín v pražském ghettu, aby ochránil Židy před pogromy a obviněními, že kradou děti pro své černé rituály. Obě legendy naznačují, že golem byl stvořen pouze jako služebník. Jak golem skončil, je také nejasné. Buď ho zničil rabín, který ho stvořil, nebo ho prostě v neživém stavu uložil na půdu synagogy, nebo se golem vzbouřil, nebo ho po mnoha letech oživil někdo jiný... Ale možná je za tím vším ještě něco jiného, něco, co skrývali oddaní adepti židovské komunity?

...Špičaté věže starobylých kostelů pod karmínovou oblohou letního západu slunce, břehy řeky překlenují obloukové mosty a Staré město se pomalu noří do soumraku. Ulice jsou stále užší a užší a vynořuje se stará budova s vysokou sedlovou střechou, úzkými okny a silnými zdmi. Všude je přítomný pocit tajemství a sklíčenosti. Z budovy se stala rytina ve staré knize. Nerovnoměrný plamen svíčky vrhá na zažloutlé stránky zvláštní stíny. Na těžké desce stolu stojí masivní bronzový svícen a vrhá stín na příšeru na stěně. Někdo ve starobylé zelené kamizole pokládá na stůl brko namočené v inkoustu. Otočí se a mnou projede známý jasný pohled.

″Rád tě opět potkávám ve skromném útočišti,″ pronese Saint-Germain známým hlasem. Dnes chci vyprávět další příběh, který je zahalen temnotou. Tehdy jsem žil jinde a dělal jiné věci, ani to není o mně... Vidíš tuhle kresbu?″ St. Germain ukázal na starou knihu. ″Je to Staronová synagoga ve staré Praze.″ A pak obraz v knize ožil a proměnil se ve starý němý film, který se začal promítat spolu se Saint-Germainovým tichým vyprávěním...

″Kdysi se tu dělaly zvláštní věci, které daly vzniknout legendám,″ pokračoval ve vyprávění. Začněme tím, že v druhé polovině šestnáctého století v těchto končinách, či spíše ve Svaté říši římské, jak tehdy Habsburkové hrdě nazývali svůj stát, nastoupil na trůn velký chlípník Rudolf II. Aby skryl a odčinil své tělesné slabosti, ponořil se do katolicismu a rozhodl se vyměnit odpuštění od Boha za očištění jemu svěřených zemí od kacířů - protestantů a samozřejmě Židů - jak by to mohlo být bez nich. Zároveň však nový král nevycházel dobře se všemi svými příbuznými a celkově to byl poněkud zvláštní člověk. Přitahovalo ho vše mystické a tajemné a snažil se rozvíjet vědu, a zároveň katolicismus a vše označoval za démonické. Rudolf, který skrýval své vášně a zejména tajnou vášeň k dceři svého lékárníka - Marii, chtěl navenek působit jako obhájce víry. Z tohoto popudu se tedy rozhodl vystěhovat všechny Židy z Prahy.

...Žila tam obzvlášť početná židovská komunita, celé město uvnitř města. V ní žil jistý Jehuda Löw Ben Becalel, mystik a kabalista. Vždy měl u sebe podivnou kovovou destičku s nápisem, který vypadal jako židovský, ale židovský nebyl. Měl ji od dětství, když ji jako chlapec našel v dědečkově kufru. Jeho dědeček nevěděl přesně, co to je, ale říkal, že ta věc je v jejich rodu ještě ze země zaslíbené. Löwovi se tenhle kus kovu se zvláštními, někdy ve tmě svítícími znaky vždycky líbil. Při studiu kabaly a tajných knih došel k závěru, že by mohlo jít o Boží znamení, o znamení Hospodinovy Slávy, na níž letěl ke svému lidu v Judské poušti, neboť sama tato Hospodinova Sláva byla v jedné ze starých knih nakreslena jako jakési zářící těleso letící po obloze. Byl na něm nápis. Stejně jako jeden z nápisů na kovové desce.

Jednou v mládí Löw neopatrně upustil destičku do ohně. Oheň se vznítil a začal hořet. Když vyběhl z místnosti, na hvězdné obloze se vznášelo stejné železné těleso ze stránek starobylého rukopisu. Po pulzujícím paprsku se sneslo podivné stvoření s obrovskou hlavou a něčím, co mladému Löwovi připadalo jako ohnivá křídla. V jednom okamžiku tvor namířil zelený paprsek na hořící dům a oheň zmizel, vyhořelé budovy se v obráceném časovém sledu změnily a po požáru nezůstala ani stopa. Poté se tvor ze železného stroje přiblížil ke zmatenému Löwovi a v rukou držel kovovou desku. Nápisy na ní svítily červeně a neblikaly. Ve stejnou chvíli si Löw uvědomil, že může přivolat boží stvoření na pomoc, kdykoli je bude potřebovat. Nejprve je vnímal jako serafíny s ohnivými křídly, ale pak si uvědomil, že tito serafíni ve skutečnosti přišli na svět na železných ohnivých lodích jako poslové samotného Boha.

...Nebyli to nikdo jiný než samotní Anunnaki. Přišli z podzemní základny za Vltavou. Židovská komunita tam byla potřebná pro určité účely. Jako obvykle se Židům představili jako poslové Jehovy, ale přišli do styku jen s několika vyvolenými, a jedním vyvoleným byl Löw. Po této příhodě Löwovi vždy přálo štěstí a nakonec se stal rabínem.

Když se Löw dozvěděl o chystaném vystěhování Židů z Prahy, vytáhl drahocennou desku a podržel ji nad plamenem. Ve stejném okamžiku se před ním objevil technický hologram Anunnaků, promítaný přes desku do sálu synagogy. Serafín přikázal Löwovi, aby zamířil k mostu, což také udělal.

Nový král se svou kolonou jel po mostě. Stráže si rabína kupodivu nevšimly, ale koně se zastavili a nikdo se v tu chvíli nemohl ani pohnout. Král Rudolf vystoupil z kočáru, ale celý jeho doprovod zůstal stát. Rabín se pomalu přiblížil ke králi a řekl mu, aby se vzdal myšlenky na vystěhování Židů z Prahy, a zároveň slíbil, že mu odhalí mnohá tajemství svého národa. Král byl ještě dlouho ohromen, když rabín odešel a zmizel v noční tmě. Teprve po chvíli se královská stráž a družina mohly pohnout. Celý výjev krále natolik ohromil, že opustil židovskou obec a začal s rabínem tajně komunikovat.

Převlečený do civilu přicházel do židovské čtvrti a navštěvoval Löwův dům. Postupně se však přestal skrývat, a dokonce se odvážil přijmout rabína ve svém paláci, který pak předváděl své ″zázraky″ pomocí hologramů svých patronů ze základny Anunaků. Král jmenoval Löwa nejvyšším rabínem židovského města.

Ale to není to hlavní...
Hlavní je, že se lstivý rabín se rozhodl krále spoutat a zkrotit, aby byl zcela poslušný obci. Löw snil o tom, že se jeho prostřednictvím stane židovská Praha nejbohatší a nejmocnější, snil o tom, že bude sám vládnout celé Svaté říši římské rukou císaře Rudolfa II. Z tajných knih znal recept na vytvoření golema - hliněného člověka s nižší duší nebo esencí uvězněnou uvnitř sochy. Také se dočetl, že by to mohla být část duše, nebo spíše několik jejích jemných schránek či těl, odebraných živému člověku, a spojených s ním, aby nezemřel. To umožnilo mít současně plně poslušného člověka a nekompromisního otroka - golema.

Návod na výrobu golema studoval několikrát. Byly v něm dvě věci, první byl souhlas člověka, že se na čas vzdá části své duše, a druhou byla neznámá složka hlíny. To první by Löw zvládl skvěle, to uměl. Věděl, čím král trpí - svou slabostí, hříšností, svou podřízeností. Proč by nesouhlasil s tím, že se toho zbaví?
Potřeboval ještě vyřešit zvláštní složku hlíny. Znovu vytáhl drahocennou kovovou destičku a přiložil ji ke svíčkám minory. Tentokrát se kov roztekl jako plastelína. To byla ta chybějící ingredience! Rabín si to uvědomil a pustil se do své magie a alchymie.

Podle starodávného návodu napsal mnoho dopisů, skládal slova v nejstarším cizím jazyce, který znal jako jazyk Božích poslů. Uspořádal slova tak, aby písmena splývala jedno s druhým. Slova se dala obrátit, a dokonce i ″otočit vzhůru nohama″. Výsledkem byl složitý, komplikovaný obrazec, který spíše připomínal desky vašeho počítače než dopis o dvaasedmdesáti slovech, z nichž jedno bylo královo jméno. Lstivý rabín pak krále tajně pozval do synagogy a slíbil mu, že ho zbaví démona, který v něm vyvolával hříšné sklony, a Rudolf okamžitě souhlasil. Kromě toho podepsal smlouvu vlastní krví, jak vyžadoval rituál.

Smlouva byla spálena a její popel smíchán s hlínou, do níž byl přidán kov měkký jako vosk. K tomu všemu se přidaly kapky královy krve. Král byl poté poslán do svého sídla a rabín se spolu se svým žákem a zetěm pustil do výroby golema. Lidskou postavu v životní velikosti odlévali za temné noci na břehu Vltavy, samozřejmě podle kabalistických výpočtů, ve správný čas a ve správnou hodinu a se správnými rituály, které roztočily energie stvoření v určitém sledu a nasměrovaly je do hlíny. V hlavě golema byla ponechána dutina, do níž byl vložen šém.

Šém, to je právě ono Anunnaky zakódované poselství, šifra s kódem jejich zařízení, které bylo a stále je na vzdálené oběžné dráze Země, a s kódem energie antisvěta, a osobními kódy jména nejvyššího vládce Anunnaků na Zemi v té době, Jehovy, v jazyce samotných Anunnaků. Právě toto jméno nemělo být nikdy vysloveno nahlas. Je to zvukový kód pokřivené energie stvoření, který je předáván antikundalinním antisvětem.

Po vložení tohoto dlouhého kódu do hlavy hliněné figurky golema rabín zašeptal zvukový kód takzvaného Božího jména, ale ve skutečnosti kód energie stvoření obrácený naruby, aby oživil jakékoli mrtvé tělo, aby oživil to, co nemůže být živé. Živou duši osoby, která smlouvu podepsala, rozdělil dle jejich tělesných parametrů pomocí krevních částic. Hlavní byl ale souhlas, bez něj není možné duši rozdělit a oddělit od ní ani ty nejnižší struktury, i když jsou s duší samotnou spojeny stříbrnou nití. Nepomohly by žádné rituály, dokonce ani nahlas vyslovený zvukový kód z antisvěta! Ani ten nejmocnější hierarcha temnoty nemá nad živou duší žádnou moc, pokud výměnou za jakékoli výhody nesouhlasí s tím, že se vzdá části sebe sama nebo se těmto silám zaváže celá.

Tento příběh je prototypem legend o prodeji duše ďáblu, prototypem legend a románů o kouzelníkovi, čaroději a dalších... aby získali moc, sílu, peníze, zbavili se neřestí atd.

...Po vyslovení zvukového kódu antisvěta se hliněná postava začala před zraky mágů měnit. Proměnil se v lidské tělo z masa a kostí. Po odříkání kódu dvakrát za sebou byl jako živý. Do třetice se tělo zachvělo a nadechlo se. Zároveň král Rudolf ztratil vědomí a dlouho se ho nedařilo oživit. Když se probral, nepoznával mnoho lidí a mnoho věcí zapomněl. Něco v něm odumřelo. Nemohl opustit hranice Prahy. Pokud odešel, nesnesitelně onemocněl a začaly podivné záchvaty nepochopitelné nemoci. Mezi dvořany se rozšířila zpráva o králově tichém šílenství. Nakonec se rozhodl přesunout hlavní město do Prahy a zůstat tam navždy.

Král, připoutaný ke golemovi, se stal loutkou židovské komunity. Udělal vše, co Židé potřebovali. Dal jim veškeré zboží a dovolil jim těžit a obchodovat. Tím, že se Praha stala hlavním městem, ještě více ovlivnila společnost, neboť se stala centrem obchodu a lichvy. Golem se naopak stal kamenným strážcem židovského města uvnitř Prahy a strážcem cenností, které proudily v řekách k lichvářům. Neuměl mluvit a byl němý, ale měl obludnou sílu a nedal se zabít. Nemohl být zraněn a nemohl být přemožen. Úderem nohy nebo pěsti dokázal snadno prorazit silnou kamennou zeď a vyděsit Pražany.

Pověsti o králi-čaroději se postupně rozšířily i za hranice města a státu a na jeho hradě se shromažďovali různí alchymisté, astronomové, hvězdáři, filozofové a vědci. Král byl také mecenášem umění. Ovzduší mysticismu, kterému vévodila církev, však vedlo k tomu, že se začalo mluvit o posedlosti krále satanem - a ten se stal podivínem, ba dokonce šílencem. Jeho nemoc postupovala, ačkoli on sám si myslel, že je požehnaný. Netoužil po ničem jiném než být v transu, účastnit se mystických rituálů k oživení mrtvých nebo spiritistických seancí, pozorovat pokusy alchymistů. Zval si různé mystiky a šarlatány z celého světa, kteří ho neustále bavili svými seancemi.

Přestal se zajímat o státní záležitosti a toho využili nepřátelé říše a královi příbuzní. V roce 1593 vypukla válka s Turky, která byla velmi ničivá. Král byl naopak ponořen do svých magických zálib... Židovská obec a rabín Löw se pak cítili osobně ohroženi. Válka podkopala mnoho jejich aktivit a došlo i na jejich domovy. Loutkový král byl však naprosto bezmocný, takže se mu nedalo ani vládnout. Ve své apatii se stal nezvladatelným. Golem byl naopak stále agresivnější. Löw si uvědomil, že golem i král se vymkli kontrole. Rozhodl se tedy golema zabít tak, že mu vyjmul šém, samotný kód života, program napsaný ve znacích a jazyce Anunnaků. Uvědomil si, že nižší podstata krále se začala vyvíjet odděleně od ducha pána a stala se podivnou entitou, která získala vlastní vědomí. Tato podstata přestala rabína poslouchat.

Opět byl proveden rituál podle kánonů kabalistických knih a Löw odstranil šém z golemovy hlavy. Golem se proměnil zpět v hliněnou sochu. Rozbít ji však nešlo, protože látka z kovové destičky změnila hlínu v neznámý pevný materiál. Golema odnesli na půdu synagogy a zavřeli ho tam, aby byl od všech oddělen. Rabbi Löw však nedosáhl kýženého účinku. Spíše se stal opak. Králův rozervaný duch se sjednotil, ale ne úplně. Rudolfovi se udělalo ještě hůř, začal mít rozdvojenou osobnost, protože ta část z golema se vrátila, ale nikdy se nezabudovala do struktur duše - již byla změněná v nízkou astrální entitu.

Co židovští mágové zničili, nemohli obnovit, protože to není v moci energií antisvěta, s nimiž prováděli své ″zázraky″. Tyto energie mohou pouze ničit! V roce 1593 byl Golem znehybněn a v té době se králova nemoc jen zhoršovala. Král prakticky přestal poznávat i své příbuzné a začal být nestvůrně popudlivý a rozzuřený. Nyní se ho zmocnil golem a vládl mu. Král nebyl schopen řídit zemi. Zplozená bytost, která byla mimozemšťanem, začala navštěvovat králova nejstaršího syna, jedno z nemanželských dětí lékárníkovy dcery. Nejstarší syn krále, nemanželské dítě lékárníkovy dcery, byl také zasažen touto entitou, která z něj udělala krutého vraha a mstitele.

...Rudolfův bratr Matyáš se tajně rozhodl provést převrat. Ve Vídni si zajistil podporu poddaných a byl jmenován hlavou habsburského rodu namísto Rudolfa. Matyáš se tak stal vládcem Rakous, Uher a Moravy. Jen Čechy byly stále v Rudolfových rukou. Pokrevní bratr se stal nejzuřivějším nepřítelem šíleného Rudolfa. Nakonec šílený Rudolf rozpoutáním války se svým bratrem přišel o všechno a musel se vzdát i českého trůnu. To bývalého císaře definitivně zlomilo a v posledních pokusech o znovuzískání trůnu se dokonce pokusil postavit svého bratra proti německým vévodům. Šílenství však postupovalo. Přestal se ovládat a v jednom ze svých záchvatů zemřel.

Tak skončily pozemské dny šíleného krále, nebyl to však konec golemova příběhu... Nemrtvý duch krále se spolu se svým astrálním podčlověkem, zrozeným v golemovi pomocí kabalistické magie, se vrátil do zbývajícího těla golema na půdu synagogy. Tam přebýval po několik staletí a vzbuzoval hrůzu podivným šustěním a pohybem na půdě. V 18. století provedl rabín pražské synagogy rituál, který měl ducha golema vyhnat, ale nepodařilo se mu to, protože nedokázal zničit golemovo tělo. Podařilo se mu pouze spoutat násilnického ducha poblíž těla a znovu utěsnit půdu, kde ležel.

Ani tím však příběh neskončil. O něco později jeden ze vzdálených potomků rabiho Löwa, který se svou ženou prohledával staré harampádí, objevil nádobu se zapečetěným šémem. Rozhodl se golema oživit, aby se mohl stát hlavou židovské komunity. V přestrojení za pokrývače se nechal najmout na opravu střechy Staré synagogy, a tam pronikl na půdu. Chudák se cítil být zaklínačem džinů, vložil do dutiny v hlavě sochy šém a prudký duch okamžitě vstoupil do hliněného těla. Nyní se však tělo nemohlo stát lidským, protože dobrodruh neznal zvukový kód antisvěta a nevyslovil ho. A protože neznal celý obřad přeměny golema v člověka, vír energií, který šém spustil, se neovládl a hliněná hrouda se začala rychle zvětšovat. Kvádr, hnaný prudkým duchem, jednoduše rozdrtil pokrývače, který ho oživil, a rozbil všechny zámky na dveřích. Vyrazila do ulic města a začala rozbíjet domy v židovské čtvrti, které mu stály v cestě. Několik lidí bylo zabito. Naštěstí se spustil prudký liják a bouřka. Bouřku vyvolal velmi silný elektromagnetický tok, který se spustil ve víru energií probuzených Šémem. Síly přírody se ukázaly být moudřejší než lidské triky, jak ji omezit, bezvýznamné ve srovnání s koncepty vesmíru.

Blesk nebývalé síly zasáhl golema v jedné z ulic, přitahovaný zdrojem silného záření uvolněných energií šému. Golem se roztříštil na kousky, které se okamžitě začaly rozpouštět v přívalu silného deště. Liják zaplavil téměř všechny ulice města a Vltava se vylila z břehů. Takovou sílu vytvořila energie, kterou kdysi uvolnili čarodějové. Hromady trosek a sutin budov strhly oblouky Karlova mostu. Běsnící příroda zničila všechny hmotné stopy golema při této katastrofě tři století po pokusu jeho tvůrce zničit hliněnou sochu.

... Takový je příběh o troufalém zkrocení přírodních sil, o podmanění ducha, o pokusu rozštěpit ho černou magií pro osobní sobecké cíle hrstky lidí a jejich vůdce podle návodů temných světů a jejich poslů, kteří přicházejí v mocném přestrojení za mimozemšťany na železných lodích nebo za posly boží,″ ozval se Saint-Germain a zaklapl starý rukopis.

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2021/07/blog-post_15.html

Zpět