11407 Mimořádná nová anomálie 3I/ATLAS Avi Loeb

[ Ezoterika ] 2025-12-27

Předpokládejme hypoteticky, že mezihvězdný objekt 3I/ATLAS je, mateřská loď navržená k zasetí Jupiteru technologickými zařízeními... Jaká by byla největší vzdálenost od Jupiteru, na kterou by měl tento mezihvězdný zahradník dorazit? Pro tento účel musí 3I/ATLAS dorazit do poloměru gravitačního vlivu Jupitera - tzv. Hillova poloměru, v němž gravitace Jupiteru překonává gravitační příliv ze Slunce. Uvnitř tohoto poloměru Jupiterova gravitace vítězí nad gravitací Slunce a dokáže udržet nízkorychlostní orbity ve spojení, aniž by je Slunce odtrhlo. Lagrangeovy body L1 a L2 rovnováhy sil se nachází v poloměru Hill a jsou ideálními místy pro technologické satelity, protože korekce oběžné dráhy a požadavky na palivo jsou minimální. Poloměr Jupiterova Hilla je dán rovnicí: H=R*(m/3M)^{1/3}, ... kde R je Jupiterova vzdálenost od Slunce v daném okamžiku, m je hmotnost Jupitera a M je hmotnost Slunce.

Očekává se, že 3I/ATLAS dosáhne nejbližší vzdálenosti od Jupiteru 16. března 2026. Vzdálenost Jupitera a Slunce v tento den bude R=783,8 milionu kilometrů. Dosazením této hodnoty v uvedené rovnici spolu s (m/3M)^{1/3}=0,06826 dostaneme Hillův poloměr Jupitera k 16. březnu 2026: H=53,502 milionu kilometrů. Vzdálenost nejbližšího přiblížení 3I/ATLAS k Jupiteru je vypočítána kódem JPL Horizons NASA na základě orbitálních dat shromážděných asi 230 observatořemi o jeho pohybu na obloze. Tato data zahrnují nedávno naměřené negravitační zrychlení 3I/ATLAS během perihelu, což vedlo JPL Horizons k předpovědi, že 16. března 2026 3I/ATLAS dosáhne následující minimální vzdálenosti od Jupiteru:

Min{D}= 53,445 (+/- 0,06) milionu kilometrů.
Jaká neuvěřitelná náhoda... Hodnoty H a min{D} jsou totožné s jednou směrodatnou odchylkou 0,06 milionu kilometrů. Na téměř shodu těchto čísel mě upozornil Steve Fairfax. Změřená hodnota negravitačního zrychlení 3I/ATLAS, získaná během měsíčního průchodu 3I/ATLAS blízko perihelu, změnila hodnotu min{D} na úrovni 0,1 milionu kilometrů. Tato velikost posunu v minimální vzdálenosti 3I/ATLAS od Jupiteru vyplývá z naměřené hodnoty negravitačního zrychlení 5x10^{-7} au za den na druhou, po měsíčním překročení perihelia (kde au je vzdálenost Země a Slunce). Jinými slovy, negravitační zrychlení zavedlo malou korekci kurzu přesně takové velikosti, která byla potřeba, aby minimální vzdálenost 3I/ATLAS od Jupitera dosáhla hodnoty poloměru Jupiterova Hilla. 3I/ATLAS by jinak minul okraj Hillovy sféry...

To naznačuje, že úroveň negravitačního zrychlení byla jemně vyladěna tak, aby vedla k min{D}=H a přiblížila 3I/ATLAS přesně poloměru gravitačního vlivu Jupiteru. Pokud je 3I/ATLAS technologického původu, mohl si s pomocí trysek doladit trajektorii, aby dosáhl poloměru Jupiterova Hillu. V takovém případě mohlo být více trysek pozorovaných kolem 3I/ATLAS na jeho postperihelionových snímcích použito pro mírnou korekci dráhy potřebnou k dosažení min{D}=H. Optimální čas pro takový manévr je blízko perihelu, kdy může kosmická loď využít gravitační asistenci Slunce. Kromě toho 3I/ATLAS dorazil do perihelu, když byl skryt za Sluncem pro pozemské observatoře. Proto nevíme, zda se jen mírně manévroval, aby splnil min{D}=H, nebo také vypustil technologická zařízení blízko perihelu. Jak statisticky vzácná je shoda mezi hodnotami min{D} a H? Rozdíl 0,06 z 53,5 milionu kilometrů odpovídá shodě jedné části na tisíc, ale vzhledem k plnému průměru Jupiterovy dráhy kolem Slunce je tato shoda jedna ku 26 000.

Pokud by 3I/ATLAS umístil zařízení do Hillovy sféry Jupitera 16. března 2026, musela by tato zařízení zapnout své motory, aby zrušily vysokou rychlost 3I/ATLAS vůči Jupiteru, která je 65,9 kilometru za sekundu. Úniková rychlost z gravitačního potenciálu Jupiteru při H=53,5 milionu kilometrů je pouhých 2,2 kilometru za sekundu. Jakékoliv nové objekty obíhající kolem Jupiteru po průchodu 3I/ATLAS by mohly být identifikovány sondou Juno, nebo jinými lidskými orbitery kolem Jupiteru. Pokud najdeme technologické satelity Jupiteru, které jsme neposlali, znamenalo by to, že Jupiter je zajímavý pro mimozemskou civilizaci. Nenalezení podobných zařízení blízko Země může být zklamáním, protože by to naznačovalo, že náš mezihvězdný host o nás nemá zájem. Nejenže nejsme uprostřed sluneční soustavy, ale také nejsme v centru pozornosti našeho kosmického okolí. To by nám zasadilo ránu do ega, podobně jako byste šli na večírek, kde o nás nikdo nemá zájem.

Možná je to proto, že lidský druh dorazil na oslavu pozdě - teprve před několika miliony let, zatímco Jupiter, největší planeta sluneční soustavy, byl viditelný pro odesílatele 3I/ATLAS, když byla mise vypuštěna před miliardami (?) let. Koneckonců, většina hvězd vznikla miliardy let před Sluncem a trvalo by 3I/ATLAS miliardu let, než by překročil disk Mléčné dráhy. Doufejme, že až naše vlastní mezihvězdné lodě dosáhnou svých cílových planetárních systémů, tisková konference vesmírných představitelů tam nebude označovat naše technologické produkty za "rozhodně komety!", na základě ledů a prachu, které se na jejich povrchu nahromadily během cesty studeným mezihvězdným prostředím.

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/ciencia4/asteroids_comets167.htm
Zpět