Zprávy

11365 Tajemství starověkého Uru a královny Ishchary Valerie Kolcová [ Ezoterika ] 2025-11-17
Hluboká starobylost historie nám někdy není jen neznámá, ale mnozí ji nechtějí ani zkoumat a nic vědět. Není to vůbec relevantní a to poznání údajně nic neznamená. Ale mnoho filozofů také tvrdilo, že znalost historie je stále nezbytná k tomu, abychom se mohli poučit ze svých vlastních chyb nebo chyb druhých a snažit se jednat jinak a neopakovat je. Skutečnost, že historie má velký význam, dokládá i to, že je mnohokrát přepisována a přizpůsobena určitým politickým událostem současnosti. Také k vybělení nebo naopak pomlouvání historických osobností, opět za účelem manipulace se společností nebo zakrývání nepříjemných faktů.
Ale existuje také příběh, tak dávno dávný, který se už dávno proměnil v legendy a pohádky nebo úplně zmizel z paměti. Ale pokud jste otevřeni, pak se vyjasní i další historické události, včetně té současné. Dnes vám povíme o zcela zapomenuté historii těch, kteří kdysi přišli na Zemi a stali se bohy pro lidi na ní. Mnohá jejich jména později použili démoni, kteří se vydávali za starověké bohy.

Možná mnoha lidem nezáleží na tom, co kdysi bylo, zajímají je jen naléhavé problémy přežití tady a teď. Tyto informace nejsou pro ně. Přesto, aby byla spravedlnost zachována, je nutné poskytovat informace o těch, kteří byli očerňováni a kteří začali být nazýváni démony. Možná to zvedne závoj tajemství nad mnoha historickými záhadami, samozřejmě pro ty, kteří to chtějí znát a chtějí znát původ civilizace na naší planetě a obecně ve sluneční soustavě.

Informace jsou přijímány z informačních polí kosmu, takže tomu můžete věřit nebo ne. Ať si každý rozhodne sám...

… Rudé slunce, zalité paprsky západu slunce, pomalu klesá daleko na západ, na prašnou zem. Pichlavý písek, který vítr přinesl, padá na kameny. Sluneční koule se dotkla dávného umělého kopce na obzoru. Je to starověká pyramida zničená větry a bičovaná časem. Kdysi dávno její dokonale vyleštěné schody vedly na čtvercový vrchol, kde krásný chrám zářil zlatě v paprscích slunce.
Slunce slábne kvůli blížící se prachové bouři. Písek bije stále hlasitěji a hlasitěji, zlomek věčnosti pro starobylé kameny. Písečný vír se začal točit a tančit svůj podivný tanec do vytí větru. Stále víc se otáčí a najednou exploduje v tisíce duhových ohnivých jisker a výbuchů, čímž vytváří podivný tunel, na jehož konci můžete vidět starobylý pozlacený chrám na vrcholu zikkuratu, Jako ve starověku...

Neznámá síla mě vtáhla do mezery ve vesmíru a za mnou zbyla jen šedozelená mlha. Ta síla mě vede přímo k zikkuratu a jeho širokému schodišti, které září tyrkysovými dlaždicemi. Na obou stranách schodiště stojí dvě obrovské postavy okřídlených býků s lidskými tvářemi. To jsou Shedu - strážní duchové a ochránci bran. Byli to oni, kdo otevřel vstup do tohoto světa. Aspoň to jsem si uvědomila, když jsem se na ně podívala. Žena v dlouhých šatech zdobených třásněmi a střapci kráčí po schodech zikkuratu. Na hlavě jí zlatý diadém hoří na slunci, pevně stahuje její husté černé vlasy. "Ahoj, sestro Ishkhar," řekla, aniž by otevřela ústa, ale někde se ozýval starobylý, dávno zapomenutý dialekt. Ozýval se něčím domorodým. V tu chvíli jsem ji poznala. Tohle je Ishtar, jak dávno to bylo. Tady byla znovu, ve stejném oblečení jako před tisíciletími.

"Ano, takový je tento chrám zde v mezisvětě," řekla beze slov, "i když na zemi je bičován pískem a těžce zničen. Starobylý Ur se už stal ruinou, která byla vykopána z temnoty staletí. Kdysi jsme zde spolu sloužili u velkého krystalu prostor, v chrámu nahoře. Nyní z toho chrámu na zemi téměř nic nezbylo a tento krystal byl sem přinesen už dávno. Nebo spíš, zjevilli jste ho zde."

Společně jsme vystoupaly po dlaždicových schodech na první patro pyramidy a opět nás přivítal kamenný Shedu. Jejich kamenné tváře byly pohřbeny v zeleni visutých zahrad, které byly uspořádány na terasách pyramidy, na každém jejím patře, propojených schody. Voda přivedená z pramene šeptala mezi zelení. Stejné vodovodní kanály zásobovaly vodou zahrady celého města Ur. Toto město postavili starověcí Niphilim, obyvatelé vzdálené planety, vzdáleného světa, který přežil svou tragédii a byl zničen. Vzpomněla jsem si na to zde, v průsvitném těle Ishkhary, které kdysi bylo obyčejné, když tento chrám a město žily a prosperovaly v údolí řeky Eufrat.

Dorazily jsme k Chrámu, kde byl uložen krystal spojující světy. Ishtar otevřela dveře. Další pár Shedu nás klidně doprovodil ke dveřím. Krystal zářil nadpozemskou krásou a vyzařoval jemné nazelenalé světlo. "Tady si vzpomeneš na všechny potřebné detaily," řekla Ishtar, aniž by otevřela ústa.
Duhové záblesky krystalu mě úplně obklopily a brzy se v nich začaly objevovat vize.

Vzdálená planeta, vůbec ne Země, se stala mou domovinou, nebo spíše domovinou mého těla. Tady znovu vidím Ishtar. Má stejné jméno, které jsme si ponechali. Tak jsme se na Zemi nazývali," řekla. Bylo to dávno," pokračovala ve svém příběhu. "Toto je planeta Niphyllu, kdy dvě další hvězdy, Savvaf a Adanai, zářily krásným světlem a byly naživu. ...»

Ishtarina tvář zmizela a já se ocitla v temném těle Ishkhary. Ve stejném dlouhém oblečení s třapci a třásněmi. Na bledě modré zářící obloze se objevila dvě slunce. Byly jasně modré a docela malé, jako dvě nesnesitelně jasné tečky na obloze. Když padl večer, společně se sklonili k obzoru a při západu se slunce zbarvili modrozeleně. Modrozelený západ slunce zbarvil fialovou oblohu a tisíce hvězd na nich se začaly třpytit jako samet. Pásla se zde zvířata s dlouhými krky. Trochu připomínali dinosaury, ale jejich těla byla pokrytá srstí a dávali zde mléko místo pozemských krav. Byli považováni za posvátné. Právě tyto jsme se s Ishtar později rozhodli otisknout na brány Babylónu. Okřídlený býk s lidskou tváří se ukázal být živou cítící bytostí. Opravdu tu žili a byl to samostatný národ, rasa, která obývá tato místa. Byli nám rovni, protože jejich krev také proudila v našich žilách, neboť byli jedním z našich předků. Dokázali vytvářet předměty svými myšlenkami a pohybovat jimi a nepotřebovali k tomu ruce. I my jsme to dokázali, ale tvar těla byl jiný, úplně lidský.

Když se setmělo, na obloze se objevila bělavá Ella. Tohle je sousední planeta. Naši bratři tam žili, ale rozhodli se změnit přírodu a první věc, kterou chtěli udělat, bylo změnit lid Shedu tím, že jim dají ruce. Ale jejich experimenty nepřinesly výsledky. Vzpřímení Shedu ztratili rozum, nebo spíše začali do nových takových těl vstupovat nedostatečně vyvinuté duše. Už nemohli tvořit myšlenkou a nemohli se pohybovat mezi světy, jako to dokázal praví Shedu. Ani my jsme nemohli snadno přecházet mezi světy, tedy mezi paralelními lokami našeho světa. Shedu to uměli, a to byla jejich jedinečnost. Takový je přirozený vývoj. Duchové, kteří se inkarnovali jako Shedu, potřebovali přesně taková těla. Začali jsme to chápat, na rozdíl od obyvatel Ellu. Ale Elohimové, neboli obyvatelé Ellu experimenty neopustili. Jejich snem se stalo měnit přírodu a udělovat živým bytostem superschopnosti.

Tehdy začali naše neshody. Od té doby začaly na Ellu nekonečné experimenty. Nakonec tam došlo k státnímu převratu. Experimentální vědci zcela uchvátili moc. Vedl je kněz Nerhal. Už dlouho zamýšlel spojit naše dvě planety do jednoho státu. Zároveň viděl budoucnost jen pro jednu rasu, pouze pro Elohim, a nenáviděl Niphilim, tedy nás, obyvatele planety Niphylla. Považoval nás za téměř zvířata kvůli naší přirozené fyzické síle mužů, i žen. Byla to vlastnost našich těl, ale Nerhal jí pravděpodobně divoce záviděl a považoval ji za superschopnost. Jeho nápad byl prostě vychovat nadčlověka s nadpřirozenými schopnostmi.

Elohim byli naopak přirozeně fyzicky slabí a zženštilí. Jejich ideálem byl asexuální obraz všemocného, ať prostřednictvím myšlení nebo technologie. Transformovat do Shedu se jim moc nepodařilo. A Shedu nebyli ničitelé. Vždy věděli, že pokud svými myšlenkami zničí něco, co nemělo být zničeno, okamžitě zahynou. Tak to bylo. Také jsme to od nich převzali, i když jsme měli slabší schopnosti měnit myšlenkou.

Na Ellu začalo peklo," pokračovala Ishtar ve svém příběhu. "Nerhal zničil všechny míšence a zakázal přirozené rození dětí. Potomci se nyní měli rodit pouze upravení a růst ve speciálních zařízeních s geny, které do nich budou uměle vloženy, ne s těmi, které by se přirozeně získaly od rodičů."

… Naše planety se vydaly na válečnou stezku, protože Nerhal prohlásil obě planety za jednu zemi podléhající jeho zákonům. Pak ho náš vůdce a vládce Bel odmítl, vyhlásil nezávislost a odtržení od unie, která mezi Ellu a Niphillu existovala po mnoho desítek tisíc let. Ne jako jedna země, ale unie. Toto spojení bylo řízeno radou dvou vůdců nebo vládců. Jeden z Ellu a druhý s Niphillu. Odtržení od unie znamenalo začátek velké války. Začala, když jsme s Ishtar byli ještě děti. Na spojení obou planet se matně pamatovalo, a teprve po vzpomínkách u krystalu v chrámu se všichni dozvěděly, co se stalo.

Nerhal rozhodl, že znalost našeho spojení nebude zachována kvůli existenci rasy Niphilim. Tuto informaci získal v jednom ze svých extatických rituálů se Zdrojem, z něhož bylo poznání čerpáno. Tento Zdroj byl kdysi proudem éteru z hlubin Vesmíru, ale později se stal něčím jiným, ale Nerhal tomu nechtěl věřit, protože když se během rituálů obrátil ke skutečnému Zdroji, ještě předtím, než se chopil moci, byl zasažen bleskem, a to vícekrát. Když ale provedl rituál v hlavním chrámu Ellu, nestalo se tak a on slyšel, co chtěl. Dokonce řekl, že slyšel hlas samotného Stvořitele, ačkoli jsme všichni velmi dobře věděli, že to nemůže být pravda, protože duch Vesmíru nemůže s nikým mluvit ani posílat myšlenky během dne Brahmy. V této době je v bezvědomí. Jak jsme později pochopili, Nerhal přijal za svůj hlas padlého ducha Satanalila, který se později na Zemi jmenoval Lucifer. Tehdy se tento duch staral o systém Adanai a Savvaf jako o své sídlo a rozhodl se jednat nejen tím, že způsobil kosmickou katastrofu, ale také uvěznil duchy, kteří tyto světy obývali, do svých sítí.

Nerhal, který chtěl všemocnost, slyšel to, co chtěl slyšet. Začal jednat přesně tak, jak mu v jeho vizích řekl Satanalil, který se vydával ze Stvořitele. Uchvátil moc nad nad Ellu. Mnozí Elohim pak slyšeli vysílání Satanalilova hlasu o velkém Nerhalovi, který toto místo obsadil údajně vůlí Stvořitele. Podivným způsobem se mysl těchto lidí zamlžila a začali slepě věřit Nerhalovi a Satanalilovi. Zbláznili se a šli zabít všechny, kdo měli v těle krev Niphilim. Stejně tak bylo zničeno mnoho Shedu, kteří tam povstali a začali zadupávat šílence Elohim. Ale Nerhal přijal sílu pekelných energií do svého krystalu. Jak hlas Satanalil, tak všechno toto šílenství se staly možnými díky průchodu těžkých antisvětských hvězd poblíž hvězdného systému Adanai-Savvaf. Byly to hvězdy z antihmoty, které deformovaly prostor jako černé díry a zasahovaly objekty smrtící energií.

"Přesto je třeba říct," pokračovala Ishtar, "že ne každý přijal Nerhala i kvůli Ellu. Stejně jako vzpurní Shedu, byli spáleni Nerhalovými zbraněmi. Nerhalovi vědci se v laboratořích pokoušeli zjistit důvody superschopností Shedu tvořit myšlenkou. Bohužel tyto superschopnosti nestačily, aby zastavily Nerhala. Mohli dělat dobro se svými myšlenkami, ale byli bezmocní proti zbraním Nerhala, které měl na svědomí antisvět. Zaměřujíc své myšlenky na tyto zbraně a na ty, kteří se chopili moci, okamžitě zemřeli.

A pak se Nerhal rozhodl nevrátit se k experimentům s Shedu, zničil je všechny. Obrátil pohled k antisvětským formám, které mu Satanalil ukázal. Poblíž mrtvých hvězd antisvěta objevila výsadková skupina Elohim skutečné superschopnosti antisvětských bytostí, které jim umožnili zůstat naživu v těch nejtoxičtějších a nejnemožnějších podmínkách pro život. Byli to antisvětští hmyzoidi. Tehdy si začali Nerhal a jeho vědci implantovat geny a celé řetězce DNA hmyzu z antisvěta. Začali se fyzicky měnit. Tato monstra začala přistávat na Niphille a obsazovat území, ničila veškerý život kolem. Začala hrozná válka. A Bel, náš vládce, vedl odpor.

Před očima mi probleskla vzpomínka. Ve starobylých, krásných chrámech - portálech do světů světla, které stály na Nifillu, se Bel rozhodl zničit a umlčet krystaly, aby Nerhal a jeho démoni nemohli proniknout do jiných světů světla. Zůstalo nás dvacet čtyři, kněžky různých chrámů - technických portálů Nifillu. Stejně tak mnoho dalších obětovalo své životy a krystaly portálů vedoucích do jiných světů zablokovali.. Když Bel zničil chrámy svými zbraněmi, my, kteří jsme zůstali v tělech, jsme spolu s Belovými bojovníky vstoupili do poslední bitvy s Elohim. Bitvy probíhaly jak na planetě, tak ve vesmíru. Těžké a lehké lodě našich světů se ve vesmíru navzájem pálily, ale síly byly téměř vyrovnané, protože jsme odstranili přítomnost portálů do světelných světů. Nevěděli jsme, že Nerhal podle předpisů Satanalilu začal ozařovat naše hvězdy z antisvětských zařízení. Byla to příliš těžká válka, když Elohim začali napadat a ničit náš lid a vše živé na Niphille. Mají monstrózní zbraně, se kterými jsme se dosud nesetkali. Používal paprsky antihmoty, které nejen pohlcovaly hmotu našeho světa. Ale také vedly k monstrózním řetězovým explozím. .V těch dobách jsme neměli čas něco takového vytvořit. Ale i po obdržení informací od Zdroje jsme si uvědomili, že pokud budou vytvořeny, zničí nejen systémy Adanai a Savvaf, ale také mnoho hvězdných systémů galaxie a otevřou obrovský portál do paralelních systémů, které dosud nebyly ovlivněny.

Použití antisvětských paprsků Nerhalem v našem systému vedlo nejen k zničení našeho světa, ale i světů sousedních lok našeho systému. Stalo se to, když Nerhal namířil tuto zbraň na naše hvězdy. Nemělo smysl tu někoho zachraňovat, ale mohli bychom se pokusit zastavit expanzi antisvěta do tohoto světa. K tomu bylo nutné zničit hlavní instalaci těchto energií na Ellu. Belovi bojovíci byly první, kdo vstoupil do boje, odváděli pozornost od nás - 24 kněžek, které věděly, co je třeba udělat. Zatímco bojovali, podařilo se nám přistát na Ellu. Moje loď hořela jako jiskra v hustých, spalujících kyselinových vrstvách atmosféry Ellohi. Podařilo se nám opustit naše hořící lodě, které překonaly nejtoxičtější část atmosféry. Byly to Nerhalovy instalace, které dělaly Ellu takou. Teď na něm mohli přežít jen ti, kteří byli modifikováni geny antisvěta. V tomhle pekle jsme neměly v úmyslu přežít. Cíl byl jiný - zastavit jeho šíření v prostorech tohoto vesmíru. … Bel dokázal vyslat expedici do hlubokého vesmíru, ve stopách Nerhala, aby zabránil šíření této expanze na jiné světy, pokud to bude možné. Nerhal, poslouchaje Satanalilův hlas, poslal velkou expedici do jedné části naší galaxie, čekající na průlom antisvětských asteroidů. Sám Nerhal začal svými vlastními instalacemi přitahovat kameny z hlubin antisvěta na hranici našeho světa, z výstelky vesmíru do naší části vesmíru. Ale pouze síly samotného Satanalila je mohly nasměrovat určitým směrem a protrhnout prostor. Aby toho dosáhl, Nerhal ozářil naše hvězdy, aby mohly prolomit tento portál.

...Na Elle nás vítala černá obloha, vzduch nám pálil kůži jako kyselina. V ruce jsem pevně svírala citrabulu. Tak jsme nazývali zbraň, která produkovala plazmový paprsek a vypadala jako borová šiška. Měla četná tlačítka, která ovládala kvalitu, sílu a další parametry paprsku. Stisknutím různých tlačítek bylo možné generovat různé paprsky. Největší tlačítko vždy blikalo. Pokud bylo stisknuto, vybuchl paprsek, před kterým nebylo úniku ani pro uživatele zbraně. Nebyla proti němu žádná obrana. Byl to dematerializátor všeho kolem. Využíval sílu interakce mezi hmotou a antihmotou. Pouze tento paprsek mohl zničit jádro Nerhalovy instalace. Další zařízení, které každá z nás měla na zápěstí, nás mohlo učinit neviditelnými. Elohim to věděli a odhalili nás svými citlivými skenery. Snažili jsme se vytvořit nějaký šum v elektromagnetických polích, což nám na chvíli umožnilo pokročit a začít teleportaci tím, že jsme stiskli další zařízení, které jsme měli s sebou. Stále ale bylo velmi obtížné postoupit. Pronásledovaly nás ohnivé šípy černé plazmy, vystřelované zbraněmi Elohim, kteří detekovali invazi i poté, co byly všechny naše lodě zničeny. Kdysi se naše technologie vyvinuly společně z obecných hrozeb invaze stejného antisvěta, ale tyto hrozby byly spíše hypotetické. Nyní jsme bojovali proti sobě, protože Elohim přešli na stranu antisvěta. Proto měli téměř vždy na naše zbraně protizbraň.

Ale měli jsme i způsoby. Jediné, co jsme nepoužili, byly antisvětské typy plazmy, které naše štíty nedokázaly zastavit. Nestali jsme se vůči nim imunní, jako Elohimové, kteří transformovali svá těla a stali se antisvětskými duchy. Přijali antisvět jako svůj vlastní a podstoupili zasvěcení Satanalilu, při kterém všichni, kdo zůstali na Ellu, museli umučit co nejvíce obětí, nejprve Shedu a pak míšence: směs Elohim a Niphilim, a nakonec Niphilim. Navíc, aby se stali nezranitelnými a aby se v těle zakořenily antisvětské struktury, Elohim vytvořili skupinu, která se zbavila genderu. Právě tyto supertěžké energie jim daly superschopnosti antisvěta. Nerhal se zcela stal antisvětským monstrem. Zároveň, podle Satanalilových plánů, se tito antisvětští zastánci museli naučit existovat v našem světě, což tehdy dokázali. Satanalil se svými rukama rozhodl vytvořit zcela antisvětský vesmírný objekt, který by umožnil antisvětským civilizacím začít expandovat do světa obyčejného vesmíru.

Rozhodl se proměnit Elohim v experiment, jak dlouho mohou anti-světy v tomto světě existovat. Stále měl mnoho plánů pro samotný Ellu jako planetu. Nerhal už na něm podle technologií antisvětských démonických civilizací hodně nastavil. Přesto se nám podařilo prorazit ochranná pole, i když zcela zraněné a popálené.

Tady je ten vytoužený cíl. O zlomek vteřiny byl Nerhal stále napřed. Vystřelil paprsek antisvětského plazmatu na Sabaoth a Adanai a superjasný záblesk osvětlil Ellinu černou oblohu. Téměř ve stejný okamžik jsme nasměrovali naše citrabuly na jádro Nerhalova zařízení a zmáčkly blikající tlačítko. Modro-fialové oblouky energií z našich zařízení se sbíhaly. Pekelná exploze už nebyla slyšet, protože nás to s bolestí roztrhalo na kusy v okamžiku záblesku nejjasnějšího bílého světla, které se rozplynuto do úplné tmy...

Po nějaké době se svět začal znovu projevovat přímo před našima očima. Jenže teď už jsme byli bez těl a bez zbraní. Bitva skončila. Přesto se nám podařilo touto explozí poslat Ellu do antisvěta spolu s jejím vládcem Nerhalem a jeho doprovodem. Stále se jim nedaří dostat Ellu do tohoto světa, aby pokračovali v jejich aktivní expanzi. Alespoň jeden ze Satanalilových plánů byl zmařen. Neměli jsme ale čas zachránit Adanaio a Savvaf. Vybuchly a staly se dvojicí černých děr na pokraji světů - světa a antisvěta.

Jejich duchové opustili tato těla a šli se inkarnovat jako jiné hvězdy. Od té doby Nerhal zuřivě nenávidí ženy, které se dokázaly bránit jeho zařízení, i během jeho zdánlivého vítězství. Viděl pouze v těchto kategoriích a už nechápal, co je síla ducha a co je síla energie Šakti, energie Bytí.

Bitva byla tehdy u konce, ale začala dlouhá, velmi dlouhá válka pro tuto galaxii i pro tento vesmír. Nerhal a jeho démoni už nemůžou opustit antisvět, protože jejich transformované tělo tehdy shořelo a nyní mají navždy jen antisvětská těla. Ti, kteří mohli být vtěleni, začali být tvořeni v laboratořích Niphillu podle receptů Elohim. Přesto jsou to jen skafandry, které se neustále stávají nepoužitelnými.

Takoví jsou ti, kteří se na zemi nazývali Anunnaki.
Na Zemi neletěl sám Nerhal, ale jeho kněz An a jeho synové Enke a Enlil. Bývalí Niphilim, kteří se zcela se stali služebníky Nerhala pro své vlastní přežití a moci na Niphille, který také trpěl během katastrofy Adanai a Savvaf. Antisvětská energie a energie rir, kterou začaly produkovat nové černé díry, vytvořily na této planetě jakousi kupoli, energetickou bublinu, která zde uchovávala biologický život místo Ellu. Dvě černé díry po Adanai a Sawwaf se staly systémem černých děr Nibiru. Nerhal sám a jeho nejbližší družina na Niphille se nemohou inkarnovat a existovat poté, co byla zařízení na Ellu zničena pomocí obloukových zbraní. Stále existují v děsivých antisvětských tělech s tisíci očima, ale ne hustých. To je -5D. Nerhal sám a jeho blízcí démoni klesli daleko pod tento práh, ale stále si drží svá démonická těla.

Teď, když se naskytla příležitost zničit démony, všichni se vybavili antisvětskými zařízeními, která, pokud budou vystavena jakékoli síle, mohou prolomit portály a způsobit trhliny ve vesmíru. Podle Satanalilovy vědy čekají na přímé bitvy s civilizacemi Světla, aby k tomu došlo a pak mohl anisvětský výsadek pokračovat ve své expanzi...

Ale i tehdy jsme to nevzdali. Bel Niphilim, tehdy reinkarnovaný v Niphilim těle v rodině výpravy, která opustila Niphillu. Byl pojmenován Khaldi.
Stalo se tak, že důsledky výbuchu dvou hvězd, které se staly černými dírami v systému Nibiru, zdeformovaly prostor a loď Khaldiho rodičů byla téměř ztracena. Dlouho putovali vesmírem, přežívali autonomně na své obrovské lodi, až nakonec dorazili na hranice sluneční soustavy, kde zachytili impulzy Nerhalových poslů - lodi Ana a jeho synů Enkeho a Enlila. … Když se přiblížili ke zdroji impulsů, uvědomili si, že An spustil sondu na Zemi do oblasti pyramidy, která byla již tehdy stará a dnes známá jako hora Kailash. Sonda se vrtala nebezpečně blízko ke krystalu hory a stala se v rukou Ana odstrašující zbraní, pokud by potomci světlých civilizací Země přijali jeho a jeho loď jako posly světlých civilizací pomocníků. Jak se ukázalo, na Zemi dlouho probíhaly války mezi draky antisvěta a draky ze světů světla.

Když loď Khaldiho rodičů dorazila do sluneční soustavy, už byli Khaldiho rodiče mrtví, i když podle pozemských měřítek byl život Niphilim velmi dlouhý. Khaldi byl již dospělý a právě on vedl výpravu s posledními Niphilim, kteří unikli ze systému Adanai-Savvaf, který se změnil v systém Nibiru. Ahn a jeho výprava byli také Niphilim, ale už se geneticky a energeticky změnili a byli příbuzní Elohimům, takže Nerhal nad nimi měl přímou kontrolu.

"Když Khaldiho loď vstoupila do sluneční soustavy, už věděl o Anu od svých rodičů a od rodičů své ženy, kterou si vzal na lodi," pokračovala Ishtar. "Khaldiho manželka se tam také narodila během dlouhého letu a ani její rodiče se těchto událostí nedožili. Neupravovali svá těla jako An a jeho synové, takže neměli tak monstrózně dlouhý život, i když podle pozemských měřítek trval desítky a dokonce stovky tisíc let, což bylo také přemírou. Khaldiho manželka se jmenovala Ishkhara. Ačkoliv byly duchovními sestrami a bratry a neměly žádné fyzické děti. Bylo to jen spojení dvou spřízněných duší, které přišly do fyzického světa, aby splnily úkoly Bytí. Dál si vše pamatuješ sama," řekla Ishtar a zmizela v mlze.
… Ohnivé záblesky krystalu náhle odhalily kokpit starobylé vesmírné lodi.

Zakřivený panel z perleťové slitiny se třpytil vícebarevnými světly.… Věděli jsme, že An a jeho synové jsou velmi mazaní, a tak jsme se rozhodli předstírat, že jsme poslové ze systému Nibiru, o kterých údajně sám Nerhal věděl. Vyslat jsme signál na orbitální stanici Ana, která byla na oběžné dráze neobydlené planety. To byla budoucí Gloria, kterou expedice Anu pohřbila v rozlehlosti blízko sluneční soustavy. Práce na vytvoření atmosféry tam již probíhaly. Signál naší lodi a její konfigurace jako lodi vytvořené v rámci systému Adanai-Sawwaf, který se stal Nibiru, byl přijat. An na ni nezaútočil, bál se Nerhalovy reakce, protože nevěděl o jeho plánech a mohl jen předpokládat a bát se, jelikož cítil impulzy z čipů uvnitř svého těla. Zaplatil svou svobodou za délku fyzického života. V té době se Země pomalu zotavovala z dlouhých dračích válek, které následovaly po velké spálené oběti. …

Naše loď vyvrtala díru hluboko do zemské kůry a my jsme se snesli přímo do ní. Takto jsme to vždy dělali, aby loď nestála na povrchu, pokud bylo nutné zůstat na nějakém místě dlouho. Přistáli jsme nedaleko jedné z řek. Podle našich informací a výpočtů bylo možné tam nainstalovat chrám s krystalem, který by odolal pádu sondy Anu. Tak jsme se ocitli v Mezopotámii poblíž břehu řeky, která byla později nazvána Eufrat. Pozemské dny a roky utekly. Naše komunita Niphilim přistála a začali jsme budovat osadu, kterou jsme nazývali Ur, což v našem jazyce znamenalo příbytek. Brzy zde byla postaven velký zikkurat, který stojí dodnes, a na jeho vrcholu byl postaven krystalový chrám. Po všechna ta staletí a tisíciletí jsme dokázali používat tento krystal k vedení lodí a dokonce k ukotvení obří archy, která se stala Měsícem. Právě tam, v atlantské rodině, se reinkarnovala Ishtar - moje a Khaldiho duchovní sestra. Zpočátku jsme nemohli Anuovi a jeho synům odporovat, teprve když na Zemi dorazili poslové ze Siria a odjinud, mohli jsme jim říct o Anuových zlých úmyslech. Ale on využil příležitosti a umístil svou sondu blízko krystalu na Kailaši, aby ho nikdo nemohl vyjmout, aniž by krystal poškodil, což by vedlo k bezprostřední katastrofě a prasknutí portálů do sousedních lok.

An dál hrál triky a na Zemi vůbec nepřistál, ale poslal sem své syny. Nejdřív Enkeho, pak Enlila. Když se Gloria stala příznivou pro život, Enke tam odletěl, stal se místokrálem a Enlil zůstal na zemi. Jeho podzemní základní loď stála nedaleko naší. Velmi se bál Khaldiho, jako konkurenta, který vlastnil stejnou technologii Niphilim. Uplynulo mnoho dalších epoch a Enlil začal osídlovat naše země podivnými lidmi, potomky vzdáleného kmene suberů, které se snažili upravit a křížit se zvířecími lidmi. Tak jsme říkali dalšímu experimentu v Ofiru.

Enlil a jeho družina se pokusili vytvořit bytosti napůl lidské, napůl zvířecí, které by pracovaly ve zlatých dolech místo otroků. Tyto tvory Enlil ve velkém množství vysadil v Ofiru u zlatých dolů. Později se však zřejmě rozhodl z nich udělat inteligentnější otroky a začal je mísit s kmenem Suberů, které přivedl ze vzdálených ztracených zemí. Všechny tyto experimenty byly ostře odsouzeny komunitou osadníků, která zahrnovala potomky Asurů (Hyperborejců), Lemuřanů (obyvatel země Mu) a Telluřanů (starobylých Dravidů), kteří se vynořili na povrch, a také Siriany (učitele Egypta), Kasiopeany (předky Keltů) a vyslance z jiných civilizací, kteří v této době již na Zemi dorazili. Pouze nově příchozí Atlanťané začali Enlila podporovat. Kromě toho Enlilova expedice u krystalu Kailash zřídila speciální stanici, která měla ovlivnit krystal a prorazit portály do nových světů pro expanzi při hledání nových zdrojů, jak materiálních, tak energetických. Enlil v této věci obdržel rozkazy ze systému Nibiru od Nerhala prostřednictvím svého otce Anu. … ...Krystal z Uru byl extrémně zranitelný a Enlil mohl využít globálního napětí, bez ohledu na to, jak moc jsme se snažili udržet neutralitu. V té době se hádal se svým otcem a bratrem o Glorii a pozemské kolonie. Kupodivu považoval celou planetu za svou kolonii, přestože ji obývali zcela jiní zástupci jiných civilizací. Ale právě kontrola nad Kailašem mu dala takovou moc.

Pak se Enlil rozhodl zničit krystal Ur, aby změnil rovnováhu sil na planetě. Chtěl plně založit svou kolonii na těchto územích. Khaldi nabídl, že krystal vezme a odveze ho do země Swa, neboli Hyperboreji. Ale ukázalo se, že to není možné. Krystal měl být zničen přímo v chrámu zikkurat v Ur, přesně na místě portálu, aby se portál uzavřel. Jinak by Enlil, který sem spěchal, otevřel portál a obrazně řečeno obrátil Zemi vzhůru nohama. Khaldi vzal naše nejcennější relikvie, přivezené z Niphillu, a rozloučili jsme se na vrcholu zikkuratu. To bylo naposledy, co jsem ho viděla v jeho těle. Mnoho lidí ho následovalo až k pramenům řek, ale neodvážila jsem se jít s ním. Musela jsem spálit krystal, což znamenalo opustit toto tělo.

… Ještě jeden pohled a odešla jsem s těžkým břemenem. Jiná cesta není. Nemáme sílu bojovat s Enlilem a jakákoli válka zde povede k nenapravitelné katastrofě. Vzala jsem hůl, která byla ještě na Niphilli Na konci byl kužel a jeho vícebarevné knoflíky na okvětní lístky. Velmi starobylé zbraně Niphilim. … Páka byla zmáčknuta a oblouky se zakřivily, oslnivě blikaly. Vlna zdeformovala prostor a začala všechno znovu stlačovat a natahovat. V bolesti všechno opět vyprchalo a obklopila mě temnota. … Znovu jsem spatřila starobylé město. Zikkurat s roztaveným vrškem. Náš starobylý chrám zmizel, krystal zmizel, jako by se nikdy nestal. Zbraň zmizela. Byl to nejstarší dematerializátor, odtrhl polovinu zikkuratu. Lidé běželi v hrůze za Khaldim, aniž by se otočili zpět.

… Epochy opět uplynuly... Noví lidé už staví novou církev, ale v ní je rozmařilost a magie nejtemnějších rituálů. Démon k nim přichází jménem Ishtar, s dalším démonem pod mým jménem - Ishkhara. Ale byla to Nerhalova dcera, démonická entita Aškarů. Kdysi přišla z antisvěta do Ellu. Jméno Khaldi se těmto divochům vrylo do paměti, a stalo se názvem magických obřadů. Čarodějové se stali kněžími a v tomto světě se proslavili jako Chaldejci, jak se tu nazývali. … Enlil tu dlouho nebyl. Jeho super-starý otec An zabil jeho tělo i tělo bratra Enkeho a sám vládl Glorii. Ale to mu nestačilo, a tak se rozhodl Atlantidu podrobit silou. A ukázalo se, že starověký atlantský Chron je zákeřnější a Anu zničil. Využívaje anarchie v Glorii, uchvátil moc kněz Chanoch, nebo Inokh, jak ho nazývali Anunnaki-Nibiruané, když získal povolení od samotného Satanalila a Nerhala. Byl jedním z Elohim, které Nerhal poslal do domény An jako průzkumníka. Nad pozemským majetkem Anunnaki stál Ikhov, další kněz Elohim, který si uchvátil moc mezi Anunnaki.

… Mezitím zemřel i Khaldi, který vedl svůj lid na Kavkaz. Lidé si dlouho pamatovali starobylé město - jejich sídlo. Nová země tam byla pojmenována podle starobylé pevnosti. Odtud pochází Urartu a lidé začali být nazýváni Urartiány... Ale časy plynuly a Khaldi se tam pro ně stal božstvem. Mé jméno tam bylo zapomenuto jako "Ta, která dává život", nebo arubaini v místním jazyce, i když mě za mého života nikdo tímto přízviskem neoslovil. Ani já, ani můj manžel jsme nepřijali uctívání a všechny tyto královské pocty. Jakmile jsme opustili svá těla, lidé nás nazývali božstvem. … Od té doby se toho hodně stalo, a válka se stala nevyhnutelnou i po svržení Chrona. Nový vládce Atlanty, Poseidon, se střetl s Hyperboreou o moc na planetě a o podrobení pozemské kolonie. Myslel si, že se tak stane Anunnaki z Nibiru.

Ale je tu jiný příběh... Atlantida padla, uplynula mnohá tisíciletí a vody nové povodně odnesly Noishimovu archu na Kavkaz. … A Khaldi se vrátil znovu na Zemi pod jménem Baal. Znovu proběhla bitva s anunnakem Ikhovem.. ... Ale po mnoho tisíciletí, skrze prach epoch, zde na Zemi Urartu vzkvétalo, i když povodeň smyla jeho zahrady. Po dlouhé věky, pokrytý prachem a pískem, prorůstající do země, stál starobylý zikkurat. I teď jsou všechny jeho kameny na svém místě a starověký Ur stále zní v různých jazycích, i když paměť jeho pozemskou historii značně vymazala... Démoni se převlékli za naše jména a duchové začali padat do podsvětí, a dodnes ta dávná válka stále zuří, i když se země nazývají jinak. Stále to pokračuje, boj o tento svět ještě neskončil a podvodníci neunikli ohnivé odplatě. Démon Ashkaras, kterého podvodník nazval Ishkhara, byl poražen a už se nevrátí. …

Zdroj: https://shambavedi.blogspot.com/2025/11/blog-post.html

Zpět