[ Ezoterika ] 2025-11-16
Sociolog se zamýšlí nad neoliberalismem, úpadkem kapitalismu a nárůstem byrokratické kontroly... Závěrečná část rozhovoru s Robertem Siconolfim, sociologem, esejistou, ředitelem YouTube kanálu "La Nuova Occidentale", analytikem sociálních a politických faktů, odborníkem na média, technologickou filozofii a umělou inteligenci. Cílem je zjistit, zda za tím, co se zdá být více či méně jasným šílenstvím, existuje dobře strukturovaný plán.
A: V této otázce, stejně jako v otázce cel, existuje vnitřní dialektika uvnitř trumpovského populistického hnutí. Je tu například J.D. Vance, který je součástí nového typu katolicko-konzervativního vzoru, který podporuje státní zásahy v sociální sféře a chce dát státu více pravomocí k vyvážení sociálních nerovností. Pak je tu druhá strana, ztělesněná Elonem Muskem a Peterem Thielem, kteří naopak patří k té americké anarchokapitalistické kultuře, dalo by se říct paleo-libertariánské, v níž musí být stát redukován na minimum, protože pro ně je nezbytné nechat úplnou svobodu tvůrčím a produktivním impulsům jednotlivce a síle komunit. Trumpismus není jediná sdílená vize. Tento dualismus byl zaznamenán i u cel: Musk byl první, kdo kritizoval Trumpa v otázce cel, která jsou v rozporu s volnou ekonomikou, a mnoho jeho neshod s prezidentem také pramení z tohoto kulturního rozdílu.. Pokud jde o Itálii, respektive o Evropskou unii, tlak oligarchií, technicko-vědeckých výborů na regulaci a kázeň našich životů, je tak silný, že nám nezbývá než se snažit podpořit omezení tohoto obrovského aparátu.
Samozřejmě naprosto souhlasím, že by měly zůstat minimální služby garantované státem. Například dálnice spojují celý národ a je to systém, který, ačkoliv se dotýká autonomie místních komunit, musí nutně spolupracovat se státem. Totéž platí pro zdravotnictví, školy, policii. To vše musí být ponecháno v rukou státu, ale musí být efektivnější, protože nechci platit za službu, když vlak stojí na trase na půl hodiny nebo déle. Začínáme se také zabývat myšlenkou "státu". Moderní stát není v dějinách absolutní, zrodil se s Francouzskou revolucí, s jakobinstvím, a pak se stal obrovským aparátem, v němž pokud je dobré politické vedení, věci jdou víceméně dobře, jako v první republice. V případě špatného politického vedení se věci velmi zhoršují pro svobody jednotlivců a místních komunit. Věřím, že nastal čas zamyslet se nad významem státu, jak je dnes chápán, protože osobně v boji proti neoliberalismu vidím hodně tohoto státního a centralizačního myšlení, které je hlavní příčinou situace, kterou zažíváme.
Měli bychom také pochopit, co je neoliberalismus... Pokud neoliberalismem myslíme hyperregulovaný trh, kde v podstatě ECB, Evropská komise a různé lobbistické skupiny mají stejnou moc jako strana, které zakazují šíření myšlenek a svobodu slova, pak jsem proti neoliberálům. Pokud antineoliberalismem myslíme předat vše do rukou státu, aby vytvořil mega byrokraticko-ekonomické kolosy ve jménu údajné sociální politiky, kde se vše zpomaluje kvůli nadměrné disciplinární aktivitě, pak nejsem ani antineoliberál.
Neuvažoval bych takto. Snažím se posunout diskurz do trochu širšího kontextu, možná humanističtějšího, tedy zjistit, zda je tento způsob organizace společnosti jediný možný a nejlepší, což nevěřím. To je kritika ekonomismu, postavení celého života na ekonomické otázce. Osobně věřím, že systém, ve kterém dnes žijeme - západní, konzumní, kapitalistický, ekonomický, jak chcete, není ten nejlepší, ale myslím, že dříve či později přinese ovoce, jak se říká, protože jeho vlastní předpoklady svědčí o tom, že nemůže trvat dlouho.
Extrakční model ukazuje své limity. Vezměte v úvahu, že západní model navržený Evropskou unií a Světovým ekonomickým fórem (WEF) už není ani konzumní: je to model, který směřuje k chudobě. Ideální občan dnešního světa už není ten, kdo pracuje, vyrábí a spotřebovává, ale ten, kdo zůstává doma s příplatkem, jí od rána do večera nezdravé jídlo, bombarduje se televizními seriály, bere drogy a psychotropní látky. Proto ani model produktivního kapitalismu, založený na tvůrčím impulsu, na venture kapitálu, průkopnících ekonomiky à la Ford, už není modelem, který prosazují elity. Tyto elity prosazují velmi "kolektivistický" model, kde je produkce prakticky hříchem ega, hříchem proti přírodě, hříchem, který vytváří nerovnost.
Evropská unie připravila závěrečnou sérii plánů a opatření proti nerovnosti. To vypovídá o mnohém, protože jejich model je modelem byrokratické společnosti ovládané technicko-vědeckou komisí, v podstatě parazity, a vše ostatní dělá zombie masa ztracená v "herním" životě, který ve skutečnosti tak hravý není.
A kdo řídí celou ekonomiku, když jsme všichni doma a zíráme na televizi? Ekonomiku řídí velké korporace, které vedou velmi ideologický diskurz, který popírá samotné základy zisku, hnací sílu nadhodnoty. Celá logika Marxovy analýzy kapitálu je podkopána. Například Netflix chrlí woke produkci i přes velké ztráty na příjmech (například Sněhurku hraje barevný muž). Nebo přechod na zelenou způsobí úplné zchudnutí německého automobilového průmyslu, ale přesto pokračujeme. Je zřejmé, že síla této myšlenky je mnohem silnější než ekonomická struktura a že směřujeme k chudosti a možná i obchodu s Čínou.
Ekonomika si vždy najde způsob, jak se přeorganizovat. Model, který navrhují, už není Trump, Berlusconi, Musk, Reagan nebo Thatcherová, ale zombie Draghi, který říká: "Zůstaňte doma, udělám všechno, dám vám malou dotaci, ale dělejte, co říkám."
Zde končí rozhovor s Robertem Siconolfim. Prostřednictvím rozhovorů se snažím ukazovat názory, které nemusí nutně souhlasit s mými, ale právě skrze pohled těch, kteří nemyslí přesně jako já, se snažím interpretovat realitu a to, co se kolem mě děje, zaměřit se na to, co si myslím, že mi může pomoci vytvořit si co nejvyváženější názor na fakta a myšlenky, které nevyhnutelně ovlivňují život nás všech. Doufám, že ti také pomohou
Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/globalization_eu609.htm