11349 Kdo vlastně vlastní Ameriku? Banky, miliardáři a deep state..! John Whitehead

[ Ezoterika ] 2025-11-19

Pojem vlastnictví se předefinuje jako pronájem na celý život. Světové ekonomické fórum (WEF) prozradilo vše, když prohlásilo, že "Do roku 2030 nebudete vlastnit nic." "Ty" je povýšený výraz, který označuje všechny ostatní kromě "nich". Někdo musí vlastnit věci, které si pronajmeme, ale nebudeš to ty. Jak se po celém světě vysávají skutečná aktiva, vlastnictví střední třídy je vymačkáváno jako tuba zubní pasty. Jsme blízko bodu zlomu, kdy se převedeme do ekonomiky založené na aktivech, bez dluhů a soukromého vlastnictví. Zdroj: "Politici jsou tam postaveni, aby vám dali představu, že máte svobodu volby. Nemusíš. Nemáš na výběr. Máte majitele. Vlastní tě. Vlastní všechno. Vlastní veškerou důležitou půdu. Vlastní a kontrolují korporace. Už dávno koupili a zaplatili za Senát, Kongres, státní sněmovny, radnice. Mají soudce v kapsách a vlastní všechny velké mediální společnosti, takže ovládají téměř všechny zprávy a informace, které slyšíte... Každý rok utrácejí miliardy dolarů za lobbování. Lobbují, aby dosáhli svého.

No, víme, co chtějí. Chtějí víc pro sebe a méně pro ostatní... Jmenuje se to americký sen, protože musíš spát, abys tomu uvěřil." George Carlin
Když prezident Trump předkládá myšlenku 50letých hypoték, Američanům jsou prodávány nové verze "amerického snu" - takové, který nikdy nelze skutečně vlastnit, pouze si pronajmout od bank, miliardářů a soukromých pronajímatelů, kteří profitují z našeho trvalého dluhu... Což vyvolává otázku: Kdo vlastní Ameriku? Je to vláda? Politici? Korporace? Zahraniční investoři? Američané? Zatímco Deep State drží národ rozdělený a rozptýlený cirkusovou politikou - chlebem a hrami impéria - policejní sevření u moci zajišťuje pokračování nekonečných válek, nekontrolovaných výdajů a ignorování právního státu. Mezitím je Amerika doslova kupována a prodávána přímo pod námi... Zvažte fakta. Vlastnictví domu - základní kámen stability střední třídy - se mění v doživotní nájemní smlouvu. Auta, domy a dokonce i vysokoškolské tituly se staly smluvními komoditami v ekonomice založené na dluhu, kde průměrná americká rodina slouží jako zástava zisků Wall Street.

Není to náhoda. Je to přirozený vývoj ekonomiky postavené na obohacení několika málo na úkor mnoha. Americký sen byl přetvořen na předplatné službu: iluzi vlastnictví podpořenou 0% zálohami, predátorskými úrokovými sazbami a drobným písmem, která trvá celý život. To, čemu se dříve říkalo "nákup", je nyní jednoduše pronájem z budoucnosti. Každý rok ztrácíme stále více a více půdy kvůli korporacím a zahraničním zájmům. Zatímco jednotliví Američané bojují jen o to, aby si vydělali na nájem, korporace a zahraniční investoři tiše kupují zemi kousek po kousku. Zahraniční vlastnictví americké zemědělské půdy vzrostlo na více než 43 milionů akrů - miliony přibyly jen v posledních letech. Mezitím velcí institucionální pronajímatelé a provozovatelé pronájmů rodinných domů nashromáždili stovky tisíc domů po celé zemi. Korporace nyní drží rozsáhlá portfolia, která proměňují potenciální první kupce v trvalé nájemce. Výsledkem je národ, kde větší část naší půdy a útočiště ovládají subjekty, jejichž primární loajalitou jsou akcionáři - nikoli komunity. Stejná dynamika se projevuje napříč odvětvími. Každý rok přicházíme o stále více našich podniků kvůli zahraničním korporacím a zájmům.

Značky, které kdysi definovaly americké podnikání - U.S. Steel, Budweiser, Jeep a Chrysler, Burger King, 7-Eleven - nyní vynášejí mezinárodní vlajky. Čínské společnosti a investoři také nakupují velké potravinářské společnosti, komerční a rezidenční nemovitosti a další podniky. Globální konglomeráty koupily jména, se kterými jsme vyrůstali: U.S. Steel (nyní japonské vlastnictví), General Electric (čínské), Budweiser (Belgie), Burger King (Kanada), 7-Eleven (Japonsko), Jeep, Chrysler a Dodge (Nizozemsko), IBM (Čína). Americká ekonomika se stala franšízou světových oligarchů. Stále hlouběji se zadlužujeme, jak jako národ, tak jako obyvatelstvo. Dluh se stal nejziskovějším americkým exportem. Washington si půjčuje biliony, které nemůže splatit; Wall Street balí naše futures do produktů, které může prodávat; a domácnosti nesou záznamy zůstatků. Státní dluh (částka, kterou si federální vláda v průběhu let půjčila a musí ji splácet) za prezidenta Trumpa vzrostl na více než 38 bilionů dolarů, "nejrychlejší nahromadění bilionu dolarů dluhu mimo pandemii COVID-19."

Stručně řečeno, americká vláda financuje svou existenci kreditní kartou a utrácí peníze, které nemá, za programy, které si nemůže dovolit. V této ekonomice nahradil dluh svobodu jako naši národní měnu. Čtvrtá moc - údajný hlídač moci - se z velké části sloučila s korporátním státem. Nezávislé zpravodajské agentury, které měly sloužit jako hráze proti vládní propagandě, byly pohlceny globálním korporátním převzetím novin, televize a rádia. Několik korporací nyní ovládá většinu mediálního průmyslu a tím i informace předávané veřejnosti. Podobně, když se Facebook a Google sami jmenovali rozhodčími dezinformací, se nyní potýkáme s novými úrovněmi korporátní cenzury ze strany subjektů, které mají historii spolupráce s vládou, aby udržely občany bezmyšlenkovité, umlčené a v nevědomosti. Nejdůležitější však je, že americká vláda, která byla dávno prodána nejvyšším zájemcům, nyní funguje jako schránková společnost pro korporátní zájmy. Nikde není tento stav zřetelnější než v uměle vytvořeném spektáklu politiky. Volby mění tváře, ne systém. Členové Kongresu naslouchají mnohem více dárcům než občanům, natolik, že dvě třetiny svého výkonu ve funkci tráví získáváním finančních prostředků. Jak uvádí agentura Reuters: "To také znamená, že zákonodárci často tráví více času nasloucháním obavám bohatých než kdokoli jiný."

V oligarchii, kterou je americký policejní stát, je zjevně jedno, kdo vyhraje Bílý dům, pokud všichni odpovídají stejným korporátním akcionářům. Tolik k tomu, že žijeme "americký sen"... "My, lidé", jsme se stali novou, trvalou spodinou v Americe. Jsme nuceni platit peníze za nekonečné války, které nás vysávají, peníze na sledovací systémy na sledování našich pohybů, peníze na další militarizaci našich už tak militarizovaných policejních peněz, aby vláda mohla prohledávat naše domovy a bankovní účty, peníze na financování škol, kde se naše děti nenaučí nic o svobodě, ale všechno o tom, jak se podřídit, ... a tak dále. Tohle není způsob života. Je lákavé říct, že s tím moc nenaděláme, kromě toho, že to není úplně přesné. Existuje několik věcí, které můžeme udělat: požadovat transparentnost, odmítat klientelismus a úplatky, trvat na spravedlivém stanovování cen a poctivé účetní metodě, zastavit vládní programy založené na motivacích, které upřednostňují zisk před lidmi, ... bude to ale vyžadovat, abychom "my, lidé" přestali hrát politiku a stáli jednotně proti politikům a korporátním zájmům, které proměnily naši vládu a ekonomiku v zaplacení za hraní fašismu...

Bohužel jsme se tak zaujali identitární politikou, která nás označuje podle našich politických názorů, že jsme ztratili ze zřetele jedinou nálepku, která nás spojuje: jsme všichni Američané...! Ti, kdo mají moc, chtějí, abychom přijali myšlení "my proti nim", které nás drží bezmocné a rozdělené. Jak však jasně uvádím ve své knize Battlefield America - The War on the American People a v jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries, jediné "my proti nim", které má význam, je "my lidé" proti Deep State...! Americký sen měl slibovat příležitosti, ne smluvní službu. Přesto je v americkém policejním státě svoboda sama o sobě na zápůjčku... s úroky... Můžeme si dál pronajímat své životy od těch málo mocných, kteří z naší poslušnosti profitují, nebo si můžeme znovu nárokovat skutečné vlastnictví svých osob, naší práce, naší vlády a naší budoucnosti. Dokud ho ještě máme, volba je na nás.

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica3/americanempire500.htm
Zpět