11167
Jak spojit body mezi WHO a reformou Rady bezpečnosti OSN Ramesh Thakur
[ Ezoterika ] 2025-11-04
Podobenství o šesti slepcích popisující slona před staletími rozšířilo do mnoha kultur a civilizací. Každý slepec popisuje konkrétní části zvířete, kterou hmatem prozkoumal, a zobecní pak popis celého zvířete. Pro jednoho je to jako zeď, u klu je to jako kopí, u chobotu jako had, noha se nejvíce podobá stromu, ucho je jako vějíř a ocas připomíná provaz. Pointa podobenství spočívá v tom, že specialisté mohou podobně vidět ve své oblasti odbornosti do podrobností, a přesto jsou slepí k širšímu obrazu.
V předchozích článcích jsem zdůraznil paralely mezi válkou v Iráku v roce 2003, jaderným odzbrojením, klimatickým katastrofismem a intervencemi Covidu (lockdowny, doporučení ohledně nošení roušek a povinné očkování). Všechny tři jsou příhodně spojeny v knize Náš nepřítel, vláda: Jak Covid umožnil expanzi a zneužití státní moci (2023). Ideologické rozdělení na levici a pravici se rozpadá jako vysvětlení mého odporu ke čtyřem souborům oficiálních politik. Můj postoj podporuje ostrůvky opozice a odporu vůči konsensu v politické elitě.
Dvě tečky, které bych chtěl v tomto článku spojit, jsou zdánlivě oddělené reformní agendy OSN a Světové zdravotnické organizace (WHO). Ve svém projevu dne 23. září 2025 na výročním setkání světových lídrů u příležitosti zahájení Valného shromáždění OSN nabídl prezident Donald Trump mimořádně otevřené hodnocení četných selhání této organizace, a to i s ohledem na její primární účel, kterým je zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti. Tento rozsáhlý projev byl pozoruhodný jedním důležitým opomenutím.
Trump se ani jednou nezmínil o Radě bezpečnosti, nejdůležitějším orgánu organizace se zákonnou pravomocí činit rozhodnutí, včetně vstupu do války, která zavazuje všechny země. Přesto je její vrozená impotence a zrychlující se zastarávání a bezvýznamnost pravděpodobně hlavním vysvětlením, proč OSN nedokázala dosáhnout svého potenciálu v oblasti prevence a ukončení válek, na které si Trump stěžoval.
Mají také ústřední význam pro diskusi o silnější WHO nebo náhradní mezinárodní zdravotnické organizaci. V současné architektuře globálního vládnutí je Rada bezpečnosti OSN jak vrcholnou, tak jedinou mezinárodní entitou s vynucovací pravomocí nad suverénními státy.
Kromě toho se jeho pravomoc vztahuje na státy, které nejsou členy OSN, nejsou členy Rady bezpečnosti, když je učiněno rozhodnutí o povolení vynucení prostřednictvím diplomatických, ekonomických a/nebo vojenských sankcí, nebo jsou členy, ale hlasují proti schvalující rezoluci. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy je záporný hlas odevzdán jedním z pěti stálých členů (P5) s právem veta.
Světový soud a Mezinárodní trestní soud (ICC) mohou rozhodovat případy týkající se právních závazků a závazků suverénních států. Pokud však odmítnou soudní rozhodnutí a vzepřou se soudům, jediným východiskem k jejich vynucení je Rada bezpečnosti jednající podle kapitoly 7 Charty OSN. Ani rozsah práva veta není omezen na akce jedné z P5. Kterýkoli z nich může vetovat vynucovací opatření na ochranu spojence nebo klientského státu.
Bez vymahatelného dodržování je mezinárodní právo fikcí
Jednou z prvních a trvalých kritik WHO za špatné řízení pandemie Covid byla neschopnost pohnat Čínu k odpovědnosti za nespolupráci při vyšetřování původu viru, zejména pokud se mohlo jednat o únik z laboratoře Wuhanského virologického institutu. Ale WHO nemá žádnou vynucovací pravomoc, o nic víc než Světový soud, ICC, MAAE, pokud jde o porušování závazků nešíření atd.
A zákony a právní závazky, které jsou závazné a byly tak potvrzeny příslušnými soudními orgány, ale nejsou vymáhány, poškozují autoritu a důvěryhodnost příslušné specializované agentury, systému OSN obecněji a celkové architektury globálního vládnutí. "Zákon", který je obvykle porušován, ale zřídka nebo jen selektivně vynucován, je zákonem pouze podle jména.
Je to právní fikce a ne empirická nebo "žitá" realita. Pokud jsou argumenty pro reformu Rady bezpečnosti OSN přesvědčivé a její potřeba naléhavá, pak nedostatek vymahatelnosti k zajištění souladu s právně závaznými závazky spouští negativní zpětnou vazbu, která má kaskádový efekt na důvěryhodnost a legitimitu celé normativní architektury světového řádu.
Naopak, tam, kde se P5, pomyslné velmoci v roce 1945, shodují, mohou vynucovat jakoukoli globální normu, zákon, smlouvu nebo dokonce chování, které upřednostňují, na menších a slabších státech světa tím, že využijí a někdy zneužijí své jedinečně privilegované místo v Radě bezpečnosti OSN. To narušuje legitimitu globální normativní architektury z opačného důvodu.
Analogicky z vnitrostátních jurisdikcí, aby převládl právní stát, nikdo není nad zákonem, ale nikdo není ani pod zákonem. Generální tajemník Kofi Annan ve své zprávě Právní stát a přechodná spravedlnost v konfliktních a postkonfliktních společnostech (2004) definoval právní stát jako "princip vládnutí, v němž jsou všechny osoby, instituce a subjekty, veřejné i soukromé, včetně samotného státu, odpovědné zákonům, které jsou veřejně vyhlášeny, stejně vymáhány a nezávisle posuzovány". Každý jednotlivec v národních systémech, které se řídí vládou zákona, a každý stát v mezinárodním řádu podléhajícím vládě mezinárodního práva, je současně podřízen zákonu a chráněn jím před svévolným jednáním mocných.
V nefunkčním systému, kde je zákon obvykle používán jako zbraň jednou konkrétní skupinou proti druhé, bude ta druhá za správných okolností nelibě a bude se bouřit. To znamená, že P5 je také pěti státy vlastnícími jaderné zbraně podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968.
Udržují si to navzdory svým vlastním závazkům podle článku 6 NPT zapojit se do jednání o jaderném odzbrojení a dovést je do konce, zatímco se důsledně snaží prostřednictvím svého statusu P5 vynutit nešíření jaderných zbraní na všech ostatních zemích, včetně několika nesignatářů.
V roce 2017, rozhořčená dvojím metrem pěti jaderně vyzbrojených států se smlouvou NPT, které odmítly odzbrojovací povinnost NPT, která se na ně vztahovala, ale vynucovala povinnost nešíření jaderných zbraní vůči všem ostatním, využila většina členských států své početní převahy a přijala ve Valném shromáždění Smlouvu o zákazu jaderných zbraní (TPNW). Smlouva vstoupila v platnost v lednu 2021. To je ponaučení, které by možná zejména země globálního Jihu mohly pečlivěji zvážit, než zpřísní právní závazky vyplývající z pandemických dohod z let 2024 a 2025.
Stručně řečeno, vzhledem k jejím teoreticky prakticky neomezeným pravomocem jsou nejkritičtějším bodem reformní agendy OSN nedostatky ve struktuře a procedurách Rady bezpečnosti OSN. Odpůrci reformy Rady bezpečnosti popírají důležitost a naléhavost tohoto tématu.
Je ústředním bodem dalších strukturálních a operativních reforem OSN a obecněji reforem globálního řízení, nikoliv okrajovou součástí těchto reforem, ani od nich neodvádí pozornost. Rada bezpečnosti v posledních desetiletích nesmírně rozšířila své pravomoci a dosah, mimo jiné pokud jde o použití vojenské síly, donucovací ekonomické sankce a řízení členských států podle podmínek domácí legislativy. Odpor vůči reformě Rady bezpečnosti zdržel pokrok ve velké části zbytku reformní agendy OSN. Nikdo by dnes nenavrhl Radu bezpečnosti způsobem, který by se podobal její současné podobě.
Zkostnatělá Rada bezpečnosti zůstává uvězněna v mocenských rovnicích roku 1945, a proto není synchronizována ani se svou základní definující logikou. Během osmdesátileté historie OSN se počet afrických a asijských států zvýšil z více než jedné pětiny na více než polovinu celkového počtu členů, zatímco západní skupina se zmenšila z téměř jedné čtvrtiny na zhruba jednu šestinu.
Přesto si globální Sever udržuje svou dominanci v Radě bezpečnosti, se 40 procenty všech členů a 60 procenty stálých členů. Afrika, Asie, Latinská Amerika a Karibik dohromady představují více než 50 procent z celkového počtu, ale méně než 7 procent stálých členů. Absence stálého členství v nejvyšším orgánu OSN zajišťuje, že globální Jih je omezen na to, že je převážně předmětem rozhodnutí Rady bezpečnosti. Vzhledem ke klíčové roli Rady bezpečnosti při výběru generálního tajemníka se dominance KLDR promítá do výběru vysoce postaveného personálu v celém systému OSN, včetně šéfů ministerstev, fondů, agentur a zvláštních vyslanců.
To narušuje reprezentativní legitimitu Rady bezpečnosti jako nejkritičtějšího orgánu OSN a oslabuje její schopnost činit rozhodnutí založená na plném pochopení dynamiky rozvoje, bezpečnosti, lidských práv a životního prostředí v oblastech, kde je mír nejvíce ohrožen. Snižuje také schopnost OSN účinně implementovat všechny čtyři normativní mandáty (rozvoj, bezpečnost, lidská práva, životní prostředí). Právě proto je kritická strukturální reforma složení Rady bezpečnosti, zejména stálého členství.
Rétorika reformy je taktikou odklonu
Zabývat se postupnými reformami, které jsou proveditelné, a zároveň odložit jednu transformační reformu, která je nejnaléhavější, se stalo politickou taktikou odklonu. Strukturální reforma složení Rady bezpečnosti musí nutně zahrnovat zrušení některých členů a také přidání dalších ze stálých členství; jinak zůstane nereprezentativní a stane se ještě těžkopádnější.
Přesto žádný zásadní reformní návrh neurčil, co z P5 by mělo být zrušeno, proč a jak. Pokud by se měla navrhnout nově, staly by se Rusko, Francie a Velká Británie stálými členy před zeměmi jako Brazílie, Indie, Japonsko, Německo a jedna či dvě země Egypta, Nigérie nebo Jižní Afrika? Všechny návrhy na přidání stálých členů ztroskotaly i bez řešení potřeby udržovat jej ořezané.
Dosavadní historie reforem OSN silně naznačuje, že nezbytné reformy Rady bezpečnosti nejsou ani pravděpodobné, ani proveditelné. Proti jakékoli změně stálého členství by se postavil a vetoval by ji alespoň jeden z pěti současných členů, což je důvod, proč je pravděpodobné, že se nikdy nedojde k žádné smysluplné změně. Přesto člověk nemusí být hlubokým znalcem historie, aby si uvědomil, že dějiny vzestupu a pádu velmocí nebyly v roce 1945 trvale pozastaveny.
Struktura z roku 1945 nemůže přežít donekonečna dalších 10, 20, 50, 100 nebo více let. Nejpravděpodobnější trajektorií je, že pokud se nepodaří provést reformu, legitimita, efektivita a autorita OSN budou nadále erodovat a organizace bude s každým dalším rokem stále více marginalizována a bezvýznamná. To je důležité, neboť cosi jako OSN zůstává naší největší nadějí na jednotu v rozmanitosti ve světě, v němž globální problémy vyžadují multilaterální odpovědi: řešení bez pasů pro problémy bez pasů.
Poslední velký, ale neúspěšný pokus o reformu OSN byl na Světovém summitu OSN v roce 2005. Delegace odcházely ze summitu nejen zklamané a skleslé z hubených výsledků, ale také unavené a vyčerpané. Tehdy ztracená hybná síla reforem se ani po dvaceti letech nevrátila. Existuje mezi zkostnatělým tvrdým místem stále nelegitimnější a neefektivní existující Rady bezpečnosti a neochvějnou skálou Rady bezpečnosti odolnou vůči reformám, třetí cesta?
Většina zemí světa by se mohla vzdát reforem OSN a svolat novou konferenci pro náhradní mezinárodní organizaci, která by lépe vyhovovala svému účelu při řešení dnešních výzev a hrozeb. Klíčovým faktem není, že volba mezi reformou a nahrazením "novým, vylepšeným vzorcem" je bolestivá. Jde spíše o toto: V jakém okamžiku se tato volba stane nevyhnutelnou a podnikatelé začnou organizovat novou koalici aktérů občanské společnosti a národních států, aby svolali globální konferenci o návrhu Organizace spojených národů 2.0?
Vrátíme-li se k WHO, z logického hlediska by mohlo dávat smysl nejprve se pokusit o reformu a teprve poté přistoupit k rozsáhlejšímu programu nahrazení WHO. Logika však ve světových záležitostech ne vždy vládne. V souladu s přesvědčením, že každá krize je také příležitostí, poskytuje současná globální nestabilita vyvolaná krizí multilateralismu mimořádně příznivé podmínky pro transformativní přepracování architektury mezinárodní správy v oblasti zdraví. Tábor zastávající "nejprve reformu" by měl být upřímný ohledně skutečnosti, že příležitost k významné a podstatné organizační změně se naskytne jen zřídka. Pokud se jí chopíme v pravý čas, může to vést k lepším výsledkům. Pokud ji necháme odeznít, zanechá za sebou trosky neúspěšných snah a ztracených nadějí.
Zdroj:
https://eraoflight.com/2025/11/04/connecting-the-dots-between-the-who-and-un-security-council-reform/
Zpět
