Zprávy

1085 Smyčka duše - mechanismus reinkarnace Cosmic agency [ Ezoterika ] 2021-05-08
Yazhi: Lidé o reinkarnaci vědí, ale na Zemi je to kvůli manipulaci zavedených náboženství bráno jako něco nepřijatelného, nemožného, pro lidi nereálného, navzdory mnoha důkazům!
Katolická církev reinkarnaci akceptovala už v roce 850 n. l., jak je zdokumentováno, a odstranila ji s tím, že to tak není, až když feudální poddaní hromadně páchali sebevraždy kvůli strašnému vykořisťování, kterému byli vystaveni v souvislosti s katolickou církví v Itálii.
Existuje ještě jeden hlubší důvod, proč katolická církev musela odstranit reinkarnaci. Reinkarnace jako taková překonala mnoho klíčových konceptů, které katolická církev vnucovala jako součást svého učení, jako například že duše se musí po celý život chovat dobře a podle jejich pravidel, aby měla nárok na ráj, a nečekalo ji zatracení v očistci a pekle. Oslabilo nebo zmařilo by to jejich pojetí Ježíše jako oběti za záchranu lidí před prvotním hříchem.

Existují však důkazy v podobě většinou malých dětí, které si pamatují své minulé životy, mnohé z nich lze dokonce prozkoumat a potvrdit. Vzhledem k tomu, že děti nemají údaje nebo znalosti a podrobnosti o jiných lidech a jejich životech, jak by mohly vzpomínání předstírat.
Pojem reinkarnace je mnoha lidmi na Zemi docela dobře chápán. Jedna duše používá tělo a po smrti přechází do jiného, aby získala další zkušenost, většinou s velkým kontrastem mezi těmito životy, jako když někdo byl černošskou aktivistkou proti bělochům, zemřel při požáru a převtělil se do bílého chlapce (reálný příklad) (pozn. nebo moje pratetička, už je zase zpátky).

Lidé pak mají také nějaké další znalosti o převtělování pocházející většinou z Dálného východu, kde je mimo jiné přijímáno v buddhismu a hinduismu - podobné koncepty, např. kolo samsáry a násilné převtělování z astrálních entit, koncept karmy.

Zde však chápání reinkarnace z lidského hlediska končí.

Mnohé nelidské rasy mnoha větví, například Lyřané, kteří jsou v podstatě nejvíce lidmi, nazývaní také Hvězdní lidé, si jasně pamatují několik minulých inkarnací a všechny své životy, nejen ten bezprostředně minulý, a to do jasných detailů. Bylo pro ně snazší studovat vzorce reinkarnací, například duše, které mají predispozice k reinkarnaci ve stejné rodině, mnohokrát sledují vzor duše v inkarnaci do pravnuka nebo dcery. Jiné hvězdné rasy pochopily, že duše mají tendenci opakovat staré vzorce, jako je připoutanost k určitým lidem, kterými již byly.

Další důležitý koncept - z pohledu posmrtného života neexistuje čas, takže duše se nemusí inkarnovat lineárně. Z hlediska reinkarnace jedné konkrétní duše je tedy možné mít život v 21. století a pak se převtělit do jiné osoby ve středověku, protože bylo prokázáno několika nelidskými rasami, že se vše odehrává nyní, což dokazuje i navigace hvězdných lodí a časová navigace a její praktické využití.

Je možné nejen zopakovat život v minulé epoše, ale zopakovat i stejný život, který již prožil. Vzhledem k velkému množství vazeb, které si lidé během určitého života vytvoří, je to logické, a navíc je tu představa, že mnoho věcí nedokončili. Reinkarnace probíhá pomocí kompatibility frekvence s určitým tělem a životních zkušeností spojených s tímto konkrétním tělem. Podle popisu duše prožije jeden život, pak se téměř vždy reinkarnuje do dalšího života spojeného s prvním životem, pak do dalšího třetího životního období, ještě do dalšího, a pak se může reinkarnovat zpět do prvního života, který již prožila, aby jej znovu prožila. S libovolným počtem životních období mezi nimi, bez pevně stanoveného počtu vůbec, nebo jen spojeného s tendencí té či oné konkrétní duše.

Hlavní hnací silou je frekvenční shoda, duše má shodou s předchozím životem, který znovu prožívá, což je způsobeno myšlenkovými formami v podobě připoutaností a nevyřešených záležitostí všeho druhu.

Co přesně definuje duši jako takovou? Duše je samotný Zdroj, považovaný za holografický fragment Zdroje, absolutna, všeho. Holografická zmenšená verze celku, která si však zároveň zachovává všechny vlastnosti originálu. Z mého pohledu nemá význam větší a menší, pokud se neporovnává s něčím jiným, s referenčním bodem, a ten zde není. Pokud tedy něco má všechny vlastnosti jiného, ve stejné podobě, jako je tomu v tomto případě, pak to může být pouze více téhož. Zdroj je tedy duše a duše je Zdroj.

Koncept však spočívá v tom, že existuje mnoho duší a pouze jeden Zdroj. Pro mě to tak není. Pro mě duše není nic jiného než úhel pohledu samotného Zdroje, představa, vymezená nějakou hranicí, a tou hranicí je pojem v ″mysli Zdroje″! Rozpětí paměti, které má jakákoli duše ji definuje jako jednu věc a ne jinou, konkrétně jednu duši a ne jinou, čímž se také rodí koncept Duality. Jedna věc není druhou.

Já nevidím multivesmíry, nevidím mnoho míst, nevidím hustoty, chápu je pouze jako ideje a koncepty, které ostatní považují za realitu jako důsledek nastaveného systému dohod, které definují systém víry. Já vidím jen celek, Zdroj... který si háže myšlenkami, aby se ″zabavil″. Já vidím jen jednu duši jako absolutno, samotný Zdroj. Existuje jen jedna Duše, která má pouze časovou zkušenost definovanou svými vlastními idejemi a jako důsledek těchto idejí. Časovou zkušenost v jedné představě, přecházející po druhé představy. Tyto základní pojmy vytvářejí další bod pozornosti, který nazýváme duší. I když z vnímání kterékoli dané duše jich je mnoho, vše, co ve skutečnosti vidí, jsou odrazy sebe sama v jiných ″lidech″, což znamená, že jsou to všechno aspekty jí samé, další body její vlastní časové osy nebo sledu událostí, které dříve zažila ze svého úhlu pohledu.

Duše ví, že neexistuje čas, je to pouze ýsledek přímého prožitku něčeho, co má nebo drží myšlenku či koncept. ″Čas″ je výsledkem vědomí.

Jiné duše, jiní lidé, nejsou nic jiného než tatáž duše, která má jiný úhel pohledu - ideu. Jedna duše - mnoho idejí. Odráží se ve stejném čase jako ″jiní lidé″. Vnímá své vlastní reinkarnace jako ″jiní lidé″, všechny se odehrávají najednou. Aspekty jiných lidí, které duše odmítá, stejně jako jiní lidé, které nemáme rádi, jsou jen odrazem nás samých, toho, co na sobě nemáme rádi, odrazem našich stínů. Připomínají to, co se nám nelíbilo a na co bychom rádi zapomněli, věci, které jsme prožili dříve z našeho pohledu, nebo co odmítáme, a je ukryto hluboko v našem podvědomí.

Mnoho věcí se nám v jiných inkarnacích líbilo, proto také milujeme jiné lidi, některé více než jiné. A to také vytváří připoutanost k věcem, které si pamatujeme, že jsme nechali nevyřešené, ať už vědomě, nebo ne. Pokud je takové připoutání dostatečně silné, pak se může vyvinout dostatečná nostalgie, abychom chtěli skočit zpět do jednoho nebo druhého života, který máme na mysli, a to vše díky našim myšlenkám, které také určují naši frekvenci, a frekvence je všechno, jelikož shodné frekvence mají tendenci být více stejné. Duše s odpovídající frekvencí myšlenek bude proto kompatibilní , aby byla více ″stejná″, což znamená návrat do stejné konkrétní inkarnace způsobující připoutanost a nostalgii duše. Většinou jde o věci, které zůstaly nedokončené.

Duše mají tendenci být jinými lidmi, a pak jinými, a pak se vrátit do konkrétního minulého života, a pak pokud není vyřešen vzorec, který způsobil připoutanost a nostalgii, má jasnou tendenci opakovat řadu životů jeden po druhém, stále dokola, být stejnými lidmi, jeden po druhém, vracet se do výchozího bodu. Tomu se říká smyčka duše.
Libovolné množství lidí je úplně stejná duše, která se od sebe liší pouze aktuálním bodem pozornosti, který stejná duše drží jako výsledek svých vlastních představ a který je zarámován daným kontextem rozpětí paměti, kterou každá z nich drží.

Gosia: Je toto zacyklení duše pro duši něco pozitivního, nebo je to něco, čemu bychom se měli snažit vyhnout?
Yazhi: Není to ani pozitivní, ani negativní, je to jen součást fungování celého systému. Pozitivní / negativní by záleželo jen na zkušenostech během smyčkování. Pokud se stane obsesivní, což se často stává, pak to může být negativní, ale duše nebo osoba ve smyčce je jediná, kdo může říct, zda jí tato zkušenost slouží, nebo ne. Mnozí si vyvinou dostatečné vědomí o smyčkování, aby si uvědomili, že to není dobré, a cítí se jako v pasti a chtějí ven, ale nevědí jak, tehdy to pro danou osobu nebo duši není dobré. Nebo může být jedna inkarnace nebo soubor inkarnací pro osobu-duši natolik uspokojivý, že si je ráda zopakuje, aby si je užila znovu, třeba s variantami a vylepšeními. V takovém případě je to pro osobu-duši prospěšné.

Smyčka duše je například pocit uvěznění na Zemi, který má mnoho lidí, kdy se pokouší vrátit ke Zdroji, a vědí, že jsou jakoby recyklováni stále dokola v kole Samsary. A protože jsou naprogramováni k deterministickému myšlení, obviňují ze svých činů druhé, takže přicházejí s archonty a ďábly s vidlemi, kteří je znovu nutí do koloběhu reinkarnace.

Gosia: Dávalo by smysl zacyklit se hned po prožití života A, zopakovat život, aby se něco napravilo, dokud to máš čerstvě v paměti, ale proč žít život B a pak C, aby ses zacyklil zpátky do A?
Yazhi: To se většinou děje - návrat do života A.
Příkladej je to, co se děje sebevrahům - neboli Swaru 1 až Swaru 9. Jsou to v podstatě stejní lidé. Od Swaruu 10 už ne, jen stejné tělo-genetika, tedy přerušení smyčky.
Když duši přestane bavit život A, přejde do života B a pak do života C. Myslí si, že postupuje, a svým způsobem tomu tak je. Existuje však mnoho důvodů, proč duše vstupuje do této rozšířené pasti. To, co definuje životní cyklus, je zkušenost v něm, kdyby všichni měli stejnou zkušenost, pak by nikdy neexistovali žádní ″různí lidé″.
Zkušenosti z řady životů jako v případě A až B až C se mohou v rámci zkušenosti a životního děje prolínat v příčině a následku. A je synem nebo dcerou C. Takže duše jde z A, pak do B a pak do C a pak zpět do A - Maria porodí Gilberta, když Gilbert zemře, stane se z něj Susan, a když Susan porodí, je to holčička jménem Maria. (pozn. si porodil svou vlastní matku.. že ho to baví)
Pro Zemi to je příliš zjednodušený uzavřený okruh, spíš se to podobá tomu, co se děje na Taygetě.

Příčina jednoho je v minulosti a příčina druhého může být v budoucnosti, další případ ″obráceného času″. Ve skutečnosti žádný čas neexistuje. Právě tímto mechanismem dochází k zacyklení duše, protože to, kam se duše inkarnuje příště, určuje frekvence duše, její myšlenky, a nikoli lineární posloupnost v čase, jak ji vnímáte na Zemi.

Duše přeskakují z jedné tělesné zkušenosti do druhé kvůli frekvenci svého myšlení.
Příklad. Julia z Nikaraguy nemá děti, umírá ve 23 letech, ale z nějakého duševního důvodu chce být příště mužem. Pak se jí narodí Nicolas v Detroitu. Žije šťastně bez dětí 55 let, dokud ho nesrazí autobus. Dostane pocit, že to s Julií neudělal dobře, protože zemřela příliš mladá, a tak se do ní vrátí, aby byl jako ona, aby příště udělal věci správně. Z úrovně posmrtného života si totiž pamatujete minulé životy a to, co v nich bylo špatně. Ale bývá to velmi komplikované, příliš to tu zjednodušuji.

Důležitá poznámka:
Abyste porozuměli, co jsem prožila já a mnoho subjektů, které sdílím, musíte uvažovat bez faktoru času, jako by se to stalo ve stejné době. Nesnažte se vysvětlovat věci pomocí času jako konstanty nebo jako reference, protože to nebude sedět nikdy.

Když mluvíme o smyčce duše, nemám ráda slovo ″duše″, protože vyjadřuje zatížený pojem a způsobuje zmatek. Není to něco definovatelného, co má hranice. Nemám slova, která by popsala, co si myslím, že to je - ″bod pozornosti vědomí držený pohromadě připoutaností k idejím a vymezený délkou paměti″. A dokonce ani to ne. Není to dost. (pozn. prostě bod pozornosti respektující určitá pravidla)
″Duše″ není ani ″astrální tělo″, protože to je jen další tělo. Více myšlenek a připoutaností k nim.
Když odstraním všechny zatížené pojmy, je duše Zdroj, všechno, co existuje a kdy existovalo a kdy bude existovat, všechno najednou v prostoru mimo čas a mimo vzdálenosti. Je nedefinovatelná, nevyzpytatelná, ale klade svými idejemi pojmové hranice, libovolné definice, a ty vymezují jednu duši vůči druhé. (pozn. já bych měla zájem o více pohodlné vymezení...halooo, tam někde, slyším se?)

Zdroj nemá žádnou dualitu, nedrží žádnou dualitu. V okamžiku, kdy nastane dualita, jedna věc a druhá ne, pak se objevuje duše. Bez pojmů, které o sobě má, nemůže mít pojem Maria a pojem Nicolas, přitom oba jsou jen představy, imaginární avataři. Zdroj je vymyslel jako existující.

Gosia: Takže Zdroj ″přeskakuje″ svou pozornost z jednoho bodu pozornosti sobě do druhého na základě těchto konceptuálních představ a omezení se to nazývá reinkarnace DUŠE. Přitom ale neexistuje žádná konkrétní duše, která by doslova přeskakovala odtud tam. Žádná přízračně vyhlížející koule či co. Jen měnící se pozornost Zdroje, na základě svých vlastních vnitřních představ.
Yazhi: Ano, Zdroj, který přemýšlí svým způsobem. Není to něco, co přeskakuje z těla do těla. Jako když píšeš román a nějaká postava se ti tak zalíbí, že ji použiješ v dalším románu, protože jsi připoután ke svému vlastnímu výtvoru, fiktivní postavě, která se ti moc líbila, a chceš jí dát další život v dalším ději.

Gosia: A protože jste tak mocný a nejste omezen na jednu postavu, a neexistuje žádný časový prostor, hrajete hooodně postav najednou, a všechny jste to vy! Nikdo jiný tam není než ty! Je to tak osvobozující a zároveň tak ″škodlivé″ pro pocit vlastní identity haha! (pozn. nebejt ten vývoj, některé současné a historické kousky fakt ráda nemám)
Bez pojmu času by žádné postavy nebyly! Potřebují ČAS, aby se mohly nazývat postavami.
Yazhi: Ano, protože bez posloupnosti nemáš postavu, ale posloupnost je omezena na vnímání postavy. Čas platí pouze během referenčního rámce té či oné postavy, je součástí pojmu a ne něčím vnějším. Jsi Zdroj, jsi sám, proto si vymýšlíš fiktivní postavy, které odrážejí jen tebe! Když už neslouží Zdroji, protože se mu více líbí nová postava, zabije jí. Jako když ″já″ řeknu, že Swaruu 9 je zastaralá a do mixu přidám dítě!

Gosia: Jak Zdroj získal myšlenky? Duše existují díky myšlenkám... ale co ty myšlenky zplodilo?
Yazhi: Na této super vysoké úrovni můžeme pracovat pouze teoreticky. Myšlenka musí mít nějakou formu časové realizace, jinak by to nebyla myšlenka. Prostý fakt, že vědomí existuje, musí generovat čas jako vedlejší produkt. Kdyby se vše zastavilo, pak by nemohlo existovat žádné myšlení. Vědomí není produktem času, naopak. Vědomí je vnímavé a uvědomuje si samo sebe, a je provázáno s časem samotným, téměř jako by to byl další neoddělitelný aspekt samotného vědomí.

Co zplodilo myšlenky? Samotný fakt, že existuje vědomí. Ideje jsou dalším neoddělitelným aspektem vědomí, ale je téměř nemožné vysvětlit proč. Je to tak velké, tak velkolepé, že je prostě nemožné to konceptualizovat na jakékoli úrovni, která není samotným Zdrojem.

Gosia: Škoda! Ráda bych to rozpletla od začátku. Vím, že je to nemožné... ale mysl se o to tolik snaží!
Yazhi: To je přesně ten bod, kde platí staré buddhistické rčení: ″Oko samo sebe nevidí, nůž sám sebe neřeže.″ Takže nemůžeme pochopit Zdroj a to, proč se zrodily ideje, myšlenky, proč je vědomí, protože to je přesně to, co jsme. Jsme tím věčným nepředstavitelným aspektem Zdroje, tak rozšířeným, tak nevyzpytatelným, že jej nelze definovat... snaží se pochopit svou vlastní existenci.

To je pro mě důvod, proč se zrodily myšlenky. Myšlenka je bodem pozornosti. Něco, co je konceptualizováno jako něco, co není Zdrojem, a zároveň je Zdrojem, a to nevyhnutelně. Hraje si na to, že není, aby pochopil sám sebe. Jako nůž, který se kroutí tak silně, až to bolí, a snaží se říznout sám sebe. Pes, který se honí za svým ocasem. Oko, které ví, že nemůže udělat nic, aby vidělo samo sebe, a přijímá svou omezenost v rámci své neomezenosti.

To jsou otázky, na které nedokážeme odpovědět. Vše, co říkáme, je Zdroj. Zkus se popsat, jako celek. Oko se nepodívá samo na sebe, jen si namlouvá, že ano. Odraz je jen odraz, ne oko. Podobný, ale nikdy ne stejný.

Dualitu vytvořil Zdroj, jako pokus o pochopení sebe sama pomocí jednoduchého konceptu já vs. ne já. Ale opět iluze, protože všechno je Zdroj. Bez duality by nemohl být vědomý. Dualita je přímo spojena s vědomím, stejně jako čas. A stále je vše Zdrojem.
Dualita a čas považovány za oddělené věci pro vědomí, přitom jsou neoddělitelné, jsou jen ″něčím jiným″ jako myšlenka uvnitř samotného vědomí.

Gosia: Vraťme se ke smyčce duše. Dá se deja vu vysvětlit fenoménem smyčky duše?
Yazhi: Ano, rozhodně, ale nejen to. Vzpomínka na to, že jsme předtím prožili totéž = nejspíš jsme to prožili už dříve. Deja vu běžně přestávají, jak člověk stárne. Jedním z důvodů může být to, že osoba nyní prožívá nové zkušenosti, neprobádané území. Lze to ale také vysvětlit prostým předpoznáním. Předpoznání je ale zásah do ″pole″ a vy pak získáváte informace mimo svou časovou linii, opět z jiných životů. Přístup k jiným liniím a paralelním vesmírům. (Zase se nedostávají slova.)

Gosia: Rozpětí paměti, které má jakákoli duše a ji definuje jako jednu věc, a ne jako jinou.″ Znamená to, že čím více paměti si neseme, tím ″větší jsme″, a tudíž rozšířenější? Říkáš, že na paměti nezáleží... když trvám na tom, že bych si ráda pamatovala svůj 5D život.
Yazhi: Je to tak a není. Opět problém s více úhly pohledu a formulací.
Měla jsem na mysli přímou vzpomínku na které v současné inkarnaci nezáleží, protože máš pracovat nebo existovat v omezeném rozsahu 3D Gosia. V souboru pozemských zkušeností, které tvoří rámec mentálních systémů Gosia, díky nimž tam funguješ jako ″člověk″.

Ale protože Zdroj není jen osoba, ale mnohem víc... když se na sebe podíváš z další úrovně, jsi vše, co znáš a co ses naučila ve všech svých předchozích inkarnacích. A hraješ si na ″člověka″.

Za tak krátkou dobu na Zemi jste nikdy nemohli rozvinout tolik vědomí. Lidé to považují za samozřejmost, ale tak to být nemůže. Za pár let nezískáte dostatek informací, abyste dekódovali realitu. Prostě to není možné, tak kde je berete? Nesete si je s sebou, jak jdete inkarnaci za inkarnací. Hříbě se umí postavit a dokonce chodit jen pár minut po narození! To není hardware v mozku, se kterým se rodí. To je paměť, vrozené vnitřní vědění.

Gosia: To je ta vzpomínka, která nás definuje jako duši?
Yazhi: Ve skutečnosti se po dobu života ″neučíme″ věci, které by rozšiřovaly naše vědomí. Přijdeme s tím, že si pamatujeme, kdo jsme a kým jsme vždycky byli. Protože neexistuje žádný čas, všechno už je, hrajeme si jen na ″zapomnění″, abychom mohli vysvětlit sami sebe.

Z vyššího úhlu pohledu je to jen hra a trik Zdroje, aby se pokusil pochopit sám sebe, jako prostý vedlejší produkt myšlení, uvědomování si. Všechno už je postavené. Z osobní perspektivy, přízemní, se učíte a rozšiřujete. Jde jen o bod, odkud se na to všechno díváte! Neustále měníte perspektivy výš a níž. Neříkám, že jedna věc je taková a druhá ne. Integruji všechny perspektivy.

Yazhi: Smyčka duše je nevyhnutelný fakt reinkarnačního cyklu. Žádná jednorázová výjimka nebo rarita. Je to součást formování vědomí jako ″Duše″, aby šlo experimentovat nejen s nekonečnými perspektivami sebe sama, které se odrážejí jako inkarnace, ale také jako varianty se zajímavými výsledky v rámci týchž inkarnací.

Všichni jsme si kladli otázku, co by se stalo, kdybychom se rozhodli jinak. Jste-li k těmto jiným volbám dostatečně připoutáni, jako je tomu téměř u každého, pak máte tendenci opakovat stále stejný život, nebo spojit zkušenost několika různých, ale propojených životů, abyste zažili větší perspektivu toho, jak se navzájem ovlivňují.

Z vyššího úhlu pohledu, z posmrtného života poznáte, že jste učinili určitou volbu, kterou byste rádi změnili, kvůli jinému životu. Vydáte se tam, prožijete ho znovu, abyste změnili důvod, takže nakonec to ovlivní ten, který chcete, a budete schopni přijmout tu druhou volbu, která je tou, kterou opravdu chcete zažít jako variantu. A ta se při stejné dynamice zvětšuje a zvětšuje. Více životních období, větší smyčky, z více rozšířených bodů pozornosti.
Neexistují žádné hranice toho, co Duše nebo Zdroj dokáže. Stačí, když na to myslí s dostatečným nadšením. (pozn. šílený, to vůbec nemá pravidla, a je to nekonečný....)
https://swaruu.org/transcripts/soul-looping-reincarnation-mechanism-extraterrestrial-information-from-yazhi-swaruu

Zdroj: https://swaruu.org/transcripts/

Zpět