10020 Odpor proti Darwinově evoluční teorii Jevgenij Sedoj

[ Ezoterika ] 2025-07-09

Stěží dává smysl nějak uvažovat o Darwinově teorii samotné, v jakékoli formě jejího předpokladu. Je to jen o tom, že nadešel čas pro jiné přehodnocení evoluce lidstva na Zemi. Doba hledání spojení mezi lidmi a lidoopy je nenávratně pryč. První starověcí lidé, kteří kdysi přišli na Zemi z jiných planet hvězdného systému, měli zcela odlišné složení biologických tkání, které bylo bližší minerálnímu světu Země. Proto, aby tito lidé vyživili svá těla vhodnými energiemi, potřebovali více komunikovat s anorganickými bytostmi v podobě kamenů, vodních toků a větru, projevujících se pozemských energií. Minerální složky absorbované těmito lidmi nebyly zdrojem životní síly, ale přenášely vibrace, které člověk potřeboval k navázání kontaktu s hlubokými skořápkami planety. Ve skutečnosti byl osobní zdroj energie těchto lidí neoddělitelně spojen s energetickým středem planety a rezonance mezi nimi umožňovala člověku aktivovat své vlastní energetické rezervy. Látka, se kterou dávní lidé komunikovali, jim umožňovala být v jemném vztahu s celou planetou, což jim umožňovalo udržovat rezonanci s jejím hlubokým zdrojem. Je zajímavé, že v této interakci nebyl člověk závislý na své vlastní planetě, ale byl pro ni partnerem. Stejně jako Země aktivovala energetické centrum člověka, tak podporovala všestrannost emocionálních prožitků samotné Země. Stejné podobné spojení s planetárním středem vybudovali kromě lidí všichni zástupci pohádkové civilizace, díky čemuž se zdroj životní energie planety prostě třpytil nespočetným počtem jedinců. A samozřejmě, planeta se ochotně dělila o své emocionální zdroje s každým obyvatelem povrchu, ale zároveň každý měl svou vlastní sílu a také podporovala Zemi svými pocity. Ukazuje se, že v pohádkové době se každý člověk cítil z hlediska svých schopností rovnocenný celé planetě, protože jeho emoce byly spojeny s polem Země. Již tehdy, paralelně s nejstarší větví lidí, se vyvinula mladší větev lidí, která vznikla z nerostných surovin Země. A na počátku tohoto vývoje byla mladá lidská rasa velmi blízká starší společnosti a tato blízkost ve složení jejich těl jim umožňovala vytvářet společné rodiny. Na konci pohádkové éry se však pod vlivem postupujících galaktických polí začala izolovat a přibližovat ke zvířatům, i když samotné záměry jejich zástupců byly spojeny s touhou podporovat jiné druhy živých organismů. Tito lidé cítili touhu zvířat odstranit svá primární omezení a stát se svobodnějšími, protože soubor genů, které měli k dispozici, jim to neumožňoval. A důvodem bylo, že mnoho zvířat, která se objevila na Zemi, jsou potomci různých galaktických civilizací a zdědila po nich jejich sílu, ale zároveň se každý druh mohl vyvíjet pouze v rámci své specializace, která byla právě charakteristická pro jeho mimozemské předky. Lidé, kteří pocházejí z nerostných surovin Země, silně cítili nepohodlí zvířat, jejichž biologické vlastnosti jim nedovolovaly stát se skutečně pozemskými tvory. Koneckonců, i tehdy, v pohádkové době, byl každý druh zvířat pod vlivem svého galaktického rezonátoru, který řídil samotnou původní civilizaci, která byla předchůdcem zvířat. A tyto vibrace kosmických zářičů byly tak intenzivní, že přemohly všechny individuální vibrace a změnily odpovídající druh pozemských bytostí na pouhý nástroj pro realizaci mimozemských plánů. Takový rozpor nevyhovoval silám Země, jejímu energeticko-informačnímu poli, protože necítili, že zvířata jsou součástí planety, a to pravděpodobně sloužilo jako impuls pro rozvíjející se mladší větev pozemských lidí.

Aby se tento nedostatek napravil, bylo rozhodnuto vytvořit prvotní suchozemskou větev živočišného života, která by se po sloučení s mimozemskými organismy mohla přizpůsobit. Aby byla odstraněna omezení biologických bytostí, byla zapotřebí neobyčejně tvořivá energie, kterou lidé měli. Prvotním zdrojem byla nejstarší rasa lidí a byl založen na rozsáhlých zkušenostech minulých inkarnací, stejně jako na rozmanitosti jejich zkušeností. Starobylá rasa lidí pocházela z mnoha jiných civilizací a shromáždila jedinečné zástupce těchto mnoha světů, které byly stísněné pro existenci v předchozím rámci. Každá bytost jedinečných zástupců, která dala vzniknout člověku, se odvážila vzdát se úzké specializace a projevila zvláštní bohatství citových zkušeností. Spolu s rozsáhlými zkušenostmi a mimořádnými aspiracemi, každý člověk nicméně zdědil omezení svých minulých inkarnací, protože byla zafixována v jeho genovém aparátu.

Aby osvobodila dědičnost těchto lidí od zastaralých genů, rozhodla se Země spolu s bohy Země spojit je s jinou větví lidí narozených na této planetě. Mladá rasa, čistě pozemská, neměla žádná genetická omezení, a když v těchto dvou komunitách vznikly společné děti, získali jejich potomci, potomci těchto dětí, velkou svobodu na fyzické úrovni. Takoví noví lidé zároveň projevili veškerou hloubku zkušeností, zděděnou od nejstarší rasy, a mohli plně projevit svou hloubku ve svých hmotných tělech. Takže, když se tyto dvě větve lidí spojily, objevil se člověk, který mohl plně projevit jak svůj emocionální, tak fyzický potenciál. Tímto způsobem se nová rasa asimilovala se dvěma předchozími větvemi lidí a sjednotila je. A přirozeně, po takovém splynutí, na žádost bohů Země, se někteří lidé rozhodli podporovat zvířata, aby je osvobodili od zastaralých genetických informací.

Hned uvedu poznámku, že lidé neměli pohlavní styk se zvířecím světem, ale jednoduše předávali své vlastnosti na úrovni svého emocionálního stavu. Zvláštní energetický potenciál tehdejších lidí jim umožňoval přenášet geny ve formě energetických kódů, díky nimž se snažili vkládat zvířatům nové vlastnosti. Těla takových lidí by se mohla snadno transformovat a přizpůsobit jejich smyslovým potřebám. Po etapě spojení dvou lidských komunit měli tito lidé mimořádný tvůrčí potenciál. Z pohledu Bohů Země tato jedinečná kombinace stačila k tomu, aby se vypořádala s těmi nejtěžšími blokádami kladenými na zvířata. Aby se ale lidé, kteří se odvážili je zachránit, přiblížili světu zvířat, museli ve svém genotypu projevit řadu informačních kódů, díky kterým mohly být lidské geny asimilovány zvířaty, jinak by se jejich geny přenesené na tyto tvory staly cizími vnořenými a nemohly by být naroubovány.

Aby našli způsob, jak přizpůsobit lidské geny, začali lidé provádějící experiment studovat genotyp zvířat a osobně vykazovat vlastnosti jednotlivých druhů. V tomto průběhu takového výzkumu byla skutečně nalezena přechodná forma života, která umožnila přenést celý komplex genů na zvířata. Díky tomu se dávná zvířata přiblížila pohádkovým lidem a zmenšila se mezi nimi energetická propast. Taková konvergence přispěla ke vzniku mnoha neobvyklých fyzických bytostí, které pocházely z prastarých druhů, ale zároveň byly schopny transformovat svá těla podle libosti. Ta větev lidí, která se přiblížila k živočišné říši, přežila a provedla svou další adaptaci na energie Země. Na konci pohádkového času však došlo k nárůstu galaktického vlivu, což vedlo k selhání ve vývoji pohádkové civilizace. A jedním z důvodů neúspěchu v živočišné říši bylo to, že geny zvířat, které měly mimozemský původ, začaly opět dominovat lidským genům, které jim předtím dávaly svobodu. Geny, které lidé předali zvířatům, změnily běh zvířecí říše a zrodila se zvířata s lidskými rysy. Avšak tyto znaky byly pevně fixovány, protože byly drženy vibracemi cizích genů. Ve skutečnosti se takto rodila stvoření, která se stále více podobají moderním lidem a na genetické úrovni nemají žádné přímé spojení se zvířaty. Taková je historická linie moderních antropoidních lidoopů. Takže s Darwinem bylo všechno obrazně řečeno obráceno vzhůru nohama. Bohužel, takový "vědecký přístup" bude mít dopad na dlouhou dobu, protože tyto znalosti jsou exkluzivní. Takové znalosti se nezískávají z pozemských zdrojů, tak si rozhodněte, drazí čtenáři.


Nyní má smysl mluvit důkladněji o našem emocionálním těle, o těle, které může dát impuls k probuzení našich původních schopností. Samotná přítomnost fyzického těla, které je nedílnou součástí hmoty planety, neumožňuje většině lidí skutečný kontakt s tělem planety. Důvodem je orientace pozornosti lidí na společenské procesy, které jsou založeny na vibracích Zemi cizích. Systém, který existuje a působí na povrchu planety, je součástí informační struktury Galaxie Mléčné dráhy. Takový systém je neustále vystaven vlivu galaktických polí, jejichž kosmické záření se překrývá s frekvencemi zemského systému a zkresluje je. Odchylky jsou charakteristické nejen pro společnost, ale také pro přírodní prostředí, které je také součástí jediné čtyřrozměrné matrice moderního systému. Kontrola, pro nás lidi, se vztahuje na všechna lidská těla - mentální, emocionální a fyzická. Mentální rovina vlivu Systému se projevuje v samotném návrhu programů používaných k myšlení, ve směru budování plánu pro dosažení cílů Hierarchie. Každý takový program je cizí a řeší problémy jedné z mimozemských civilizací. Zástupci takových civilizací nemusí být přítomni v poli planety. Zcela stačí zakódovat své záměry ve formě programů a přenášet tyto kódy v radiaci, která přichází na Zemi z vesmíru.

Obecně platí, že celá čtyřrozměrná matrice galaktického vlivu je rozdělena do sektorů, z nichž každý je řízen oddělenou civilizací nebo jejich společenstvím. Z pohledu Galaktické Rady takové vymezení umožňuje pozemské civilizaci rozvíjet se mnoha způsoby a řešit problémy v galaktickém měřítku. Samotná kontrola striktně odpovídá specializaci odpovídajících mimozemských civilizací, ale to nevylučuje nepořádek, který je tak jasně vyjádřen na Zemi v našich mezietnických a mezistátních vztazích. Navzdory skutečnosti, že obyvatelé každého hvězdného systému mohou nezávisle vysílat požadavky na Zemi, jsou tyto příkazy ostře zkresleny pod vlivem programů vytvořených na šesté úrovni, protože galaktické rezonátory, které hrají roli zesilovačů, plní potřeby samotné matrice, která určuje směr vývoje každého hmotného světa.

V současné době může být lidské mentální tělo považováno za mimozemšťana, protože podléhá galaktickému vlivu. Samotná mentální schránka zase ovlivňuje fyzické tělo a do značné míry zprostředkovává jednání člověka. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že fyziologické procesy našich biologických těl mají také znaky mimozemského původu, protože jsou založeny na programech přežití. Emocionální sféra také reaguje na disharmonii myšlenek a činů, ale zároveň je méně uchvácena programy. V takových podmínkách musí člověk sám vyloučit své vlastní pocity z úvah, to znamená zablokovat svou vlastní emocionální sféru. Schopnosti energetického těla však nemizí a mohou být obnoveny. V ideálním případě by nám právě aktivace naší pozemské jemnohmotné citlivosti mohla pomoci uvědomit si omezení, která jsou nám uložena, a upravit používané programy podle našich potřeb.

Aktivující a v poslední době zvláště rostoucí záření, které přichází z vesmíru od roku 2012, bylo Hierarchií předáno nám pozemšťanům, aby restrukturalizovala naše vědomí. Potíž je však v tom, že duchovní bytosti neberou v úvahu neobvykle vysokou hustotu pocitů, která je charakteristická pro fyzickou existenci, a v důsledku této hustoty jakékoli disharmonické zážitky doslova potlačují jakékoli zdravé uvažování. Aktivační účinek vnějších polí, který se v současné době prudce stupňuje, neumožňuje lidem zcela se vzdát svých disharmonických pocitů. V důsledku toho se lidé mohou stát extrémně kontrolovatelnými. Míísto aby revidovali svá předchozí přesvědčení, lidé naopak posílí staré vzorce, které je budou nadále vést. Scénář je pro nás připraven základními programy, protože samotný řád daný duchovními bytostmi a zaměřený na projevení citlivosti pozemšťanů je na úrovni šestirozměrné matrice neustále zkreslen.

Uvolnění tlaku galaktických polí může vést k výraznému rozšíření možností přenosu emocí, a to umožní, aby do každé akce byly vloženy požadované vibrace. Je docela možné, že v těchto poměrech bude člověk hnán vlastním zájmem, čímž ustoupí do pozadí základní programy založené na strachu a neposílí se. Aktivní fáze přechodu se pak může stát fází dalšího sbližování emocionálního a fyzického těla člověka. V tomto případě emocionální tělo zaujme místo základu pro mentální schránku, a pokud dříve byly základními programy podpora vědomí, pak během přechodu může vědomí dát přednost tvůrčímu stavu, který je přirozenou a žádoucí formou existence pro každého člověka.

Vraťme se ale na konec pohádkového období. Mnozí lidé, kteří nesouhlasili se snižováním vibrací v zemském poli, byli nuceni prostě vymřít. Nicméně, mnoho dalších lidí na konci své inkarnace odešlo do paralelních světů, které existují pod zemí. I když, stejně jako pohádkové bytosti, nemají materiální základ, na emocionální úrovni si zachovaly své skutečné vibrace. Paralelní dimenze nejsou daleko od povrchu, protože lidé, kteří tyto dimenze vytvořili, hledali a usilují o spojení s lidstvem budoucí doby. Starověcí představitelé lidstva doufají, že dříve nebo později se energetické podmínky na Zemi změní k lepšímu a umožní jim začít zkoumat své původní schopnosti. V průběhu takového hledání by se začal probouzet mimořádný tvůrčí potenciál, který je vlastní nám všem, lidem na Zemi.

Vibrace by probudily naše předky lidstva, kteří udržují podobné vibrace ve svých energetických tělech. Aby však k takovému kontaktu mohlo dojít, potřebují moderní lidé cítit svůj vlastní potenciál a projevit stav, který může přitáhnout pozornost energetických entit Země. A to nemluvíme jen o bývalých lidech, ale také o mnoha rasách Země, které se od lidí velmi liší svými schopnostmi, ale také jsou strážci zkušeností, které byly charakteristické pro pozemšťany v pohádkové době. Všechny takové kontakty mohou pomoci nám, moderním lidem, dostat se blíže k vibracím naší planety a osvobodit naše biologická těla od galaktických blokád, ale lidstvo se musí vydat na takovou cestu samo, protože obyvatelé hlubin Země se v současné době bojí vyjít na povrch. Vyhlídka je to báječná, ale pro ty, kteří ze svého života zcela vylučují strach. Jděte do toho, drazí bohové ruské země!

Zdroj: https://absolutera.ru/article18541
Zpět