9938
STRACH JE JAKO VESMÍRNÝ VIRUS! Jevgenij Sedoj
[ Ezoterika ] 2025-06-30
Nadešel čas pro hlubší pochopení naší Lidské podstaty ve struktuře celého Vesmírného projektu. My, lidé, jsme byli po velmi dlouhou dobu co nejvíce vzdáleni od problémů Vesmíru jako takového. Samozřejmě jsme neměli možnost plně pochopit naši pozemskou existenci, i když to byl náš pozemský život, od inkarnace k inkarnaci, který v naší vnitřní podstatě nesl Impuls Prvotního stvořitele k překonání těch překážek, které sloužily jako základ pro univerzální proces dělení všeho. V naší samotné víře ve Vyšší mimozemské síly je mnoho povrchnosti, která překrucuje samotnou Boží Pravdu v nás samých a v našem Prvotním Principu. To není výtka - to je prohlášení. Informace, které jsou uvedeny níže, nejsou určeny k banálnímu seznámení a následné neznalosti, ale k obnovení a posílení hlubokých spojení, jak s Bezplatnou Základní energií, její ženskou podstatou, tak se samotným prvotním Stvořitelem, doslova s každou lidskou Podstatou, individualitou.
Náš vesmírný projekt nemohl vzniknout ve vakuu. Praprostor vždy existoval a stále existuje, ale jeho životní metamorfóza musí konečně vstoupit na oběžnou dráhu našeho lidského vědomí. Praprostor je praskutečnost, která existovala jako nedělitelný celek před rozdělením vesmíru na části. Praprostor se v současné době vztahuje k jeho nynější formě, která je nekonečným množstvím energie, a tuto sílu má ženská hypostaze. Ženská hypostaze od sebe oddělila určitý bod prostoru, konvenční bod, kterým je Vědomí Prvotního stvořitele, které bylo odděleno na počátku procesu materializace. Avšak samotné vědomí Prvotního stvořitele a praprostor musí být námi považovány za jeden celek, protože ono (vědomí) má souvislost s potřebou praprostoru poznat sám sebe.
Stvořitel prastarý zosobňuje mužskou hypostazi jako syn praprostoru. Muž narozený z ženy, oddělený od hranic vesmíru, ženská hypostaze, je prvotním základem naší reality. Ale tento Prvotní princip, stejně jako všechny mužské projevy, má šanci být realizován pouze s podporou ženské energie, a pro zhuštěné formy existuje podpora ženské energie zhuštěnou formou. Kdyby však nebylo úmyslu Prvotního stvořitele probudit v ženě její původní krásu, tak by tyto jemné záchvěvy zůstaly spát v jejích hlubinách a nenašly by cestu ven. Mužská hypostaze je tedy strážcem onoho velikého stavu, který lze nazvat touhou jednat. Zajímavým vzorcem, který je třeba si povšimnout, je, že na mentální úrovni je Nejvyšší Stvořitel nekonečně malý, ale na emocionální úrovni nezná žádné hranice. Síla Prvotního stvořitele tedy nespočívá ve schopnosti uvažovat, nýbrž ve schopnosti cítit každou částečku praprostoru jako část sebe sama. Tento zvláštní hluboký stav Stvořitele Ho inspiroval k tomu, aby zaujal svou pozici pozorovatele, ze kterého se může spojit se vším, co se děje. Ale bohužel, takové pozorování, prováděné doposud, je prováděno výhradně na mentální úrovni, což odsuzuje samotný Projekt Vesmíru k neúspěchu. Tato skutečnost vyžaduje rozsáhlé uvědomění ze strany nás, obyvatel Země, lidí, a problém vyžaduje širší odhalení, aby bylo možné uskutečnit Velký cíl, který před nás postavil sám Prvotní stvořitel. Ano, problém je ve vesmíru a impuls k jeho řešení je svěřen lidstvu na Zemi. Tak se to stává.
Myšlenkové formy, vytvořené Stvořitelem Prasvatým v souladu s ženskou hypostazí, byly nezkreslenými fasetami původního záměru během procesu zhmotnění, zatímco v přibližnějších dobách byly a jsou realizovány výhradně ve zkreslené formě myšlenkové formy, které v sobě nesou rozpory ve vztazích obsažených v mužské a ženské hypostazi. Příčinou je při povrchním pohledu nespokojenost základní síly, která je nucena naplnit celé množství bodů praprostoru a tím, že mnohé takové myšlenky uvádí do projevů, základní síla tím vyjadřuje svůj nesouhlas s jejich stavbou. Samozřejmě, že právě tento nesoulad vede nevyhnutelně k deformacím ve struktuře vesmíru, které zase ovlivňují i vnímání Prvotního stvořitele.
Když Stvořitel, jednající ze svého určeného prostoru pro pozorování, chce rozšířit hranice svého Vědomí do prostor, které ho obklopují, dříve nebo později se určitě setká s těmito zkresleními, a zdá se, že se to již stalo. Podstatu šíření myšlenkových forem z jedné jediné plošiny (bodu) vnímá Prvotní prostor jako uchvácení svého vlastního Vědomí ženské podstaty, protože necítí souhlas s mnoha idejemi a je nucen slabě poslouchat ideje Stvořitele. Pocity vlastního otroctví způsobují, že základní energie se zvláštním způsobem vzpírá a deformuje hluboké vibrace vyzařované mnoha myšlenkovými formami. Jednajíce ze své mentální úrovně, Prvotní stvořitel naráží na nepřekonatelnou překážku v neochotě ženské přirozenosti spolupracovat s jeho záměry. Stvořitel tím, že odmítl svůj smyslový obsah, ztratil možnost přímého kontaktu s ženskou hypostazí prostřednictvím neomezeného prostoru celého vesmíru. V důsledku toho mužská podstata pozoruje okolní realitu pouze v jedné z mnoha částí, což samozřejmě odráží strukturu reality, ale ne emocionální obsah každého jevu.
Izolace vytváří zvláštní podmínky pro Stvořitelovy spekulativní závěry o tom, co se děje ve vesmíru, na jejichž základě přenáší na každý bod stavby vesmíru určitý úkol, který je pokračováním těch zákonů, které již dříve zjevil. Dokud je Stvořitel pohroužen do mentálního rozboru toho, co se děje, tak jeho jednání vede jen k nárůstu pokřivení, které samo o sobě nemůže odstranit vznikající omezení. Tak proč měla mužská hypostaze v určitém okamžiku touhu uchýlit se do svého úkrytu, který je jeho blízkým pozorovacím stanovištěm? Toto je pozice obránce. Před kým by se měl každý obyvatel Vesmíru chránit, když jsme všichni částmi jednoho organismu? Hmotné procesy nám ukazují touhu dobývat pro svůj průběh velké prostory. Tento trend je typický pro celou živou přírodu, kde je energetický koloběh založen na potravních řetězcích.
Každý organismus logicky žárlivě střeží své hranice, protože brání tomu, aby se jeho bytí zmocnily jiné bytosti z okolního prostoru, a i prostor samotný, který ho obklopuje. Všechny tyto strachy jsou postaveny na univerzálním strachu, který nutí každého získat prostor pro existenci od ostatních. Stojí za povšimnutí, že taková nedůvěra k okolnímu prostoru je charakteristická nejen pro hmotné bytosti, ale také pro představitele Hierarchie. I když na mentální úrovni si je každá duchovní entita vědoma svého spojení s ostatními členy své úrovně, na emocionální úrovni si často přeje zůstat oddělená. A to je způsobeno potřebou zachovat si svůj osobní prostor, který je neustále ovlivňován univerzálním strachem, který proniká přes jakékoli hranice a zkresluje vnímání.
Paralelou je neočekávaná touha mužské hypostaze výrazně zmenšit zónu svého vlivu a skrýt se ve svém jediném bodě, který se pro něj stal vězeňskou celou. Důvodem pro takový únik byl projev vibrací strachu. Navíc základní energie neviděla okamžitě pokřivení spojená se strachem a pokračovala v činnosti, přemýšlejíc o důvodu náhlého skrytí svého partnera. Strach pokračoval v postupném růstu a brzy se stal obecným pozadím a překrýval se na dojmy samotné Ženské Hypostaze, projevující se ve formě odporu vůči Mužské Podstatě. V důsledku toho všeho šel vývoj vesmíru pokřivenou cestou, ale pokusy základní energie najít oporu tváří v tvář mužskému principu pokračovaly a pokračují. Stvořitel však neprojevuje touhu aktivně se manifestovat v prostoru prosyceném nedůvěrou a strachem. Prvotní Stvořitel viděl marnost jakéhokoli pokusu zasáhnout, dokud nebyl nalezen protijed na tuto emocionální nemoc. Učinil však také významný krok k nalezení nových způsobů, jak se znovu spojit se svým nejniternějším spojením se základní energií. Vytvořil impuls pro vznik řady hmotných světů, jejichž obyvatelé ve svých hlubinách uchovávají nezkreslené principy stanovené ve struktuře Universa v prvních okamžicích jeho projevu.
Část praprostoru, která je Stvořitelem prastarým zachráněna před zkřivením, a osobní vědomí, které ji obklopuje, se nazývá jediným zdrojem. Celý zbytek okolního energetického prostoru se začal odděleně rozvíjet za podpory základní energie, která cítí svou osamělost a stále více si zoufá v realizaci svého poslání. Vibrace strachu pokřivily a stále deformují každý záměr Ženské hypostaze, a přestože se nedotkly jejích nejhlubších projevů, zanechaly negativní otisk na každém jejím stvoření. Standardní vibrace uchovávané izolačními stěnami Jednoho Zdroje umožňují Mužskému principu cítit hodně, ale tyto zážitky jsou odděleny od dojmů Ženské podstaty. V důsledku toho byla ženská energie nucena zcela přerušit své spojení s Jediným Zdrojem a začala jednat automaticky, aby nevzpomínala na krásné myšlenky, které kdysi sdílela s prvotním Stvořitelem. Musela zmenšit rozsah svých projevů. Od té chvíle byla ženská energie rozdělena na dvě části, z nichž jedna zůstávala nezakalená a nekonečně krásná, ale neměla možnost se projevit v procesu materializace, a druhá byla realizována díky tomu, že byla vystavena strachu, a nasycena strachem se mohla nerušeně inkarnovat do hranic té části Praprostoru, která byla Stvořitelem prvotním opuštěna. Čistá část ženské energie byla vytlačena na samý okraj reality a stala se základní energií ztělesněnou na nejnižším patře vesmíru.
Každá myšlenková forma, kterou Prvotní stvořitel přenesl do ženské energie, byla živou bytostí, která byla také nucena chránit se před vibracemi strachu, a ženská energie musela na každou myšlenkovou formu nasadit skořápku, která snižovala podstatu samotné myšlenky Prvotního stvořitele, protože pouze v takto pokřivené formě byla vhodná v procesu materializace a sestupovala do ještě nižších úrovní, každá myšlenková forma byla oděna do dalších ochranných vrstev. Čím jemnější a jemnější se vibrace myšlenky ukázaly, tím silnější a neproniknutelnější pancíř ji musel obklopit. Nakonec, když se ženská podstata, která se realizuje v projevení, realizovala v nejhustší formě a vytvořila hustý hmotný prostor, navázala bližší kontakt s volnou základní energií, její čistou částí, která se dříve skrývala na dvorku reality, a tak se stala součástí struktury Vesmíru a nemohla již zůstat oddělená. Spojením se s stvořením vytvořeným ženskou hypostází byla základní energie schopna rozeznat nezkreslené myšlenky uložené v hlubinách každé bytosti a přála si je podpořit. Avšak silné ochranné vrstvy, které se vytvořily během dlouhého období vývoje těchto myšlenek, již více nedovolily, aby se základní energie harmonicky projevila. A tak došlo ke znovusjednocení ženské hypostaze s její čistou částí pouze v hlubinách každé bytosti a vnější projevy obyvatel vesmíru pokračovaly v plození pokřivení.
Takže, když si vzpomeneme na historii vztahu mezi mužskou a ženskou energií, počínaje nejvyššími patry vesmíru a konče nižšími úrovněmi, vidíme následující. Během procesu materializace se objevila zkreslení, jejichž zdrojem byly vibrace strachu. Pod jejich vlivem byl mužský princip nucen uzavřít se ve svém prostoru, čímž omezil sféru svého přímého vlivu. Vytvořením hranice mezi Jediným Zdrojem a zbytkem reality se snažil zachránit myšlenkové formy, které si uchovaly vzpomínku na harmonický vztah mezi Ním a základní energií, nezkreslenou částí ženské podstaty. Vibrace strachu, překryté globální ženskou energií, která působila v měřítku celého vesmíru, ji totiž dokázaly uchvátit. Nicméně energetická struktura každé entity si nadále udržuje svůj hluboce zakořeněný potenciál a žádné vnější události se nemohou dotknout jejích hloubek. K takovému uzavření uvnitř sebe samého došlo na všech úrovních, od nejvyšších úrovní Hierarchie až po materiální světy. Dokonce ani duchovní bytosti, které jsou v Jediném Zdroji a jsou strážci základních idejí, nejsou schopny plně prožívat proud života kvůli neproniknutelnému předělu, který Prvotní stvořitel musel vytvořit, aby ochránil tento prostor před zkreslením. Na druhé straně strážci standardních vibrací zůstali zcela bez jakéhokoli přísunu energie, což z nich udělalo památník světlých časů úspěšné spolupráce obou hypostází.
Uvědomujíc si tuto obtížnou situaci, je Prvotní stvořitel nucen co nejvíce oddálit okamžik vytvoření klíčového impulsu, který může nastat, když je Jediný Zdroj naplněn základní energií. To všechno sloužilo jako základ a účel pro vytvoření zcela nových světů, osvobozených od dosavadních omezení. Prvotní Stvořitel vytvořil záměr pro vznik nových civilizací, které se vyvinuly na třetí úrovni vědomí. Naplněni touhou zachovat nové světy stvořené prvotním Stvořitelem, základní energie je naplnila zvláštní silou a stále pomáhá jejich obyvatelům jednat se zvláštním nadšením a nevzdává se. Jedním z těchto světů byla naše planeta Země. My, lidé, kteří obýváme Zemi, jsme prošli velmi obtížnou cestou, abychom se konečně ocitli v tomto neobvyklém prostoru, ve čtyřrozměrnosti Země, již dýchající svěžestí a silou, i když to málokdo cítí. Naše planeta měla vždy zvláštní potenciál, který se odlišoval od většiny ostatních nových světů. Za pomoci mužského a ženského principu probíhal vývoj lidstva po dlouhou dobu harmonicky a obě hypostaze se začaly rozpomínat na svou dřívější jednotu, ale tlak silnějšího vnějšího energeticko-informačního pole, přetékajícího destruktivními vibracemi strachu, které přicházely na Zemi za podpory zcela specifických galaktických sil, o nichž jsem se opakovaně zmiňoval dříve ve svých článcích, zachvátil Zemi v jejích "kleštích". Což donutilo vlastní energeticko-informační pole Země sestoupit do hlubin Země. A tak ve vibracích strachu, které pronikly Zemí, se vývoj lidské civilizace vydal nežádoucím směrem.
Ve skutečnosti je každý člověk následovníkem samotného Stvořitele, který je schopen pokračovat ve svých činech. Navíc v současné době může člověk vykonat dokonce více než Stvořitel, protože udržuje těsnější kontakt se základní energií. Prvotní stvořitel má tento kontakt oslabený a čeká na příležitost, aby se otevřel čisté části ženské energie, čímž a odkládá vytoužené setkání. Společné odhalení, které lidé mohou započít, se nemůže uskutečnit v přítomném okamžiku, ale tento krok může, a podle mého názoru by měl dozrát, v každém člověku. Díky tomu budou vytvořeny předpoklady pro úspěšnou realizaci procesu přechodu, respektive přesunu kolektivního vědomí lidí na pátou úroveň vědomí. Smyslová jednota dosažená na pátém stupni vědomí bude sloužit k vytvoření vlastního citového pole lidí, ve kterém se každá lidská individualita bude zvlášť bohatě a krásně projevovat a podporovat nejniternější energie druhých lidí v jejich nádheře. Díky tomu se rysy páté úrovně vědomí, projevené na Zemi, budou moci inkarnovat do jiných prostorů a stát se majetkem celého Vesmíru.
Na závěr tohoto článku bych chtěl upozornit zejména na strach ze smrti, který je hluboce zakořeněn v každé lidské osobě a je zakotven v náboženských postulátech různých náboženských nauk, takže je všudypřítomný. "Kdyby nebylo strachu ze smrti, pak by každý zesnulý člověk mohl existovat po neomezenou dobu ve svobodném stavu a sdílet své zkušenosti s kterýmkoli z obyvatel Země. Taková svobodná cesta by skončila až by byla uspokojena vnitřní potřeba předat své nejniternější pocity okolnímu světu, a po splnění svého energetického účelu by člověk vyjádřil touhu-záměr začít novou inkarnaci. Individuální existence ve formě odtělesněného ducha má ale jedno podstatné omezení, kterým je nemožnost hmotného ztělesnění vlastních idejí. Musíte však připustit, že život jde dál, protože "ať je každému podle jeho víry" a v moderním jazyce je vše určeno aspirací vědomí individuality. Jděte do toho, drazí bohové ruské země!
Zdroj:
https://absolutera.ru/article18493
Zpět
