9774 Uzdravení není o cíli, je o cestě Kate Spreckley

[ Ezoterika ] 2025-06-10

Uzdravení není cíl nebo políčko, které si můžeme odškrtnout, jakmile uděláme "práci". Je to živoucí, dýchající, vyvíjející se proces, který se pohybuje s námi, rozvíjí se v nás, posouvá se skrze nás a pokračuje ve vývoji, jak rosteme, rozšiřujeme se a probouzíme se. Není to úhledná nebo předvídatelná cesta. Jsou dny, kdy máme pocit, že jsme konečně dosáhli pevné půdy, kdy se cítíme otevření a v míru. A pak jsou dny, kdy se staré rány a vzorce znovu vynoří a žádají o hlubší pozornost, větší uznání a uvolnění, odhalují, že další vrstva je připravena k rozbalení. Taková je povaha léčení, růstu a transformace.

Často v sobě nosíme přesvědčení, že léčení by mělo být čisté, jasné a lineární. Že pokud budeme provádět správné praxe, číst všechny správné knihy, prosedět dostatek meditací nebo vyslovit všechny správné afirmace, bude po nás. Léčení tak nevypadá a ani tak nefunguje. Některé dny jsme silní, čistí, uzemnění a přítomní. Jindy se cítíme syroví, odhalení a nedodělaní. Obojí je součástí cesty.

Uzdravení není něco, čeho dosáhneme, je to něco, co žijeme, živoucí cesta, která vyžaduje odevzdání, přijetí a uznání. Žádá nás, abychom se znovu a znovu setkávali sami se sebou, pokaždé s větším soucitem a větší trpělivostí. Žádá nás, abychom ctili každý pocit, který jsme kdysi odsunuli stranou, a učí nás naslouchat nejen bolesti, ale i tichu, které se za ní skrývá. Vyžaduje to nový vztah k sobě samým, takový, který není uspěchaný nebo obcházený. Takový, který nám dává prostor a čas cítit, integrovat se a skutečně se posunout.

Léčení je návratem k tomu, co bylo skryto pod vrstvami podmíněnosti, ochrany a přežití. Je to odlupování vrstev a integrace všeho, co bylo odděleno, popíráno nebo roztříštěno. Zapomenutý smutek, tichý stud, zděděné příběhy. Nejde o to vymazat to, co se stalo, jde o transformaci našeho vztahu k tomu tím, že se naučíme sedět s tím, před čím jsme kdysi museli utíkat. I když to bolí, když je to nepříjemné. Zvláště tehdy.

Uzdravení je hluboce nepředvídatelné. Ne vždy to vypadá jako světlo nebo láska. Někdy to vypadá jako vztek, který se vynoří po desetiletích potlačování, nebo když se vzdáme všeho, co jsme si mysleli, že chceme, nebo jako když čelíme těm částem nás, které se cítí příliš mnoho, příliš zlomeně a příliš chaoticky. Někdy to vypadá jako vůbec nic, jen tichá práce svědectví a čekání, jak spirálovitě procházíme stejnými lekcemi, ale pokaždé s novým vědomím.

Naše vlastní osobní cesta k uzdravení je jedinečná. Ne vždy víme, jak se bude vyvíjet nebo kam nás zavede. V tomto procesu je vždy prvek tajemství, který nelze předvídat. Když důvěřujeme hlubší inteligenci v práci a samotné cestě, může to být nejvíce osvobozující zkušenost našeho života.

Uzdravení se nás ptá - zpomalte, naslouchejte, dýchejte a ciťte. Nemůžeme tento proces nebo cestu uspěchat a musíme se naučit ctít její načasování. Cítit všechno. Nemyslete jen na svá zranění, ale vnímejte smutek, vztek, strach a radost. Skutečné vnitřní uzdravení začíná, když se přestaneme otupovat a začneme věnovat pozornost tomu, co volá po řešení. Pro přítomnost tím, že přineseme naše vědomí zpět do našeho těla, do přítomného okamžiku a do toho, co je zde právě teď. Pro soucit se sebou samým. Neléčíme se tím, že soudíme sami sebe, léčíme se tím, že se setkáme se svými zlomenými místy s láskou a laskavostí. Pro důvěru. Nemusíme vždy vědět, kam jdeme, ale naše duše ano. Cesta vědomého léčení je kráčena krok za krokem.

Zdroj: https://eraoflight.com/2025/06/10/healing-isn´t-about-the-destination-its-about-the-journey/
Zpět