9395
Technologie a vláda - Schopnost řídit technologický rozvoj Giorgio Agamben
[ Ezoterika ] 2023-02-02
Schopnost řídit technologický rozvoj je největší politickou výzvou naší doby, protože síly, které se zdají jej řídit a používat pro své účely, jsou jím ve skutečnosti řízeny... Některé z nejvnímavějších mozků dvacátého století se shodly v tom, že schopnost řídit technologický rozvoj byla považována za největší politickou výzvu naší doby...
- Rozhodující otázkou dneška je, jak se politický systém, ať už je jakýkoli, dokáže přizpůsobit věku techniky -
Na tuto otázku neznám odpověď. Nejsem přesvědčen, že je to ´demokracie´...
Jiní přirovnávají ovládání technologie k úkolu "nového Herkula"...:
Ti, kterým se podaří podmanit si technologii, která se vymkla veškeré kontrole, a dát ji do konkrétního řádu, budou reagovat na problémy současnosti mnohem více než ti, kteří se pomocí techniky snaží přistát na Měsíci nebo Marsu... Faktem je, že síly, které se zdají řídit technologický rozvoj a používat jej pro své účely, jsou jím ve skutečnosti řízeny, více či méně nevědomě. Jak ty nejtotalitnější režimy, jako je fašismus a bolševismus, tak i ty tzv. demokratické, sdílejí tuto neschopnost vládnout technologiím do té míry, že se nakonec transformují, aniž by si to uvědomovaly, ve směru vyžadovaném právě těmi technologiemi, o kterých si myslely, že je používají pro své vlastní účely...
Vědec, který vyvinul nový přístup k evoluční teorii, Lodewijk Bolk, tak viděl hypertrofii technologického rozvoje jako smrtelné nebezpečí pro přežití lidského druhu. Rostoucí rozvoj technologií, jak vědeckých, tak sociálních, totiž vytváří charakteristickou a skutečnou inhibici vitality, takže čím více lidstvo postupuje na cestě techniky, tím blíže se blíží k onomu osudnému bodu, ve kterém pokrok bude znamenat zkázu...
A rozhodně není v lidské přirozenosti se u toho zastavit. Poučným příkladem je zbrojní technika, která vyrobila zařízení, jejichž použití znamená zničení života na Zemi, a tedy i jejich majitelů, kteří však nadále vyhrožují, že je použijí, jak to vidíme dnes. Je tedy možné, že neschopnost řídit techniku je vepsána do samotného pojmu "vláda", tedy do myšlenky, že politika je ve své vlastní kybernetické povaze, tj. uměním "vládnout" (kybernes je v řečtině kormidelníkem lodi) životem lidských bytostí a jejich statků. Technologie nemůže být řízena, protože je to samotná forma vlády. To, co bylo tradičně interpretováno (od scholastiky po Spenglera) jako v podstatě instrumentální charakter techniky, odhaluje instrumentalitu vlastní našemu pojetí politiky.
Rozhodující je zde myšlenka, že technologický nástroj je něco, co funguje v souladu se svým vlastním účelem a může být použito pro účely vnějšího činitele. Jak ukazuje příklad sekery, která seká na základě svého ostří, ale truhlář ji používá k výrobě stolu, tak technický nástroj může sloužit cizímu účelu jen do té míry, do jaké dosahuje svůj vlastní cíl. To v konečném důsledku znamená (jak je patrné u nejpokročilejších technických zařízení), že technika realizuje svůj vlastní cíl tím, že zdánlivě slouží cíli jinému.
Ve stejném smyslu se chápe i politika, chápaná jako oikonomie a vláda, je takovou operací, která realizuje cíl, jenž ji zdánlivě přesahuje, ale ve skutečnosti je jí imanentní. To znamená, politika a technologie jsou zcela ztotožněny a politická kontrola technologie nebude možná, dokud neopustíme naše instrumentální, tj. vládní pojetí politiky.....
Zdroj:
https://www.bibliotecapleyades.net/ciencia4/conscioussociopol761.htm
Zpět
